Je tedy přirozené, že za této situace
bylo povinností vlády postarati se, aby bylo čeleno
mezinárodní špionáži, která
se ovšem obrací do států, kde jsou tresty
na ni nejmírnější.
Předloženou osnovou zákona se tedy trestní
sankce zostřují a na případy zvláště
těžké se zavádí trest smrti.
Ten může býti vysloven zejména tehdy,
když někdo vyzradí cizí moci přímo
nebo nepřímo skutečnost, opatření
nebo předmět, jež mají zůstati
utajeny pro ochranu republiky, kdo vyzvídá takové
skutečnosti, opatření nebo předměty,
aby je vyzradil přímo nebo nepřímo
cizí moci, kdo za těmito účely se
s někým spolčí nebo vejde ve styk
přímo nebo nepřímo s cizí mocí
nebo s cizími činiteli, zejména vojenskými
nebo finančními. Předpokladem ovšem
je, aby se těchto činů dopustil za okolností
zvláště přitěžujících.
Takovými jsou podle osnovy tyto: byl-li viník podle
svého veřejného postavení - na př.
jako důstojník nebo úředník
- povinen zachovávati tajemství; byla-li mu uložena
taková povinnost výslovně vzhledem na jeho
služební nebo smluvní postavení; když
se čin týká tajemství zvláště
důležitého a byl-li páchán po
delší dobu, ve značném rozsahu nebo
způsobem pro stát zvláštně nebezpečným,
anebo, všeobecně řečeno, byl-li spáchán
za okolností zvláště přitěžujících.
K tomu nutno konstatovati, že podle §u 37, odst. 2 zákona
na ochranu republiky je stanoven už také trest smrti
na tento zločin, ale toliko v oboru trestního práva
vojenského, a účelem předložené
osnovy je, aby tento trest byl zaveden i do zákonů
civilních, čili aby se tedy sankce vojenského
zákonodárství v těchto případech
uplatnily také v zákonodárství civilním
při projednávání trestních
případů před soudy nevojenskými.
Osnova zákona neomezuje se na případy vojenské
zrady. Zostřuje také sankce na nedovolené
zpravodajství. Nedovolené zpravodajství mělo
za následek velmi smutné zkušenosti při
stíhání zločinů vojenské
zrady. Vyšetřování bylo těmito
zprávami velmi ztěžováno, ba dokonce
i mařeno. Spoluviníci byli včas těm
to zprávami varováni, mohli se tedy vyhnouti stíhání
útěkem do ciziny a mohli také zahladiti stopy
svých nezákonných činů. Proto
osnova zakazuje uveřejňovati zprávy o vojenské
zradě, o úředním pátrání
nebo o trestním řízení tak dlouho,
dokud nebyla vydána zpráva ministerstvem nár.
obrany nebo vojenským velitelstvím, které
bylo vyřízením tohoto případu
ministerstvem nár. obrany pověřeno. Ovšem
se při tom dbá i jisté svobody tisku. Nepraví
se tím, že uveřejňování
všech zpráv je zakázáno. Zprávy
se mohou uveřejňovat, ovšem je třeba
dohodnouti se o tom s příslušným úředním
vojenským orgánem.
Kromě sankcí o nedovoleném zpravodajství
se má také přísnějšími
tresty stíhati poskytování informací
nepovolaným osobám o vojenské zradě,
o úředním pátrání nebo
o trestním řízení. Tento zákaz
se týká zejména znalců, obhájců,
svědků, důvěrníků a
pod. Trestným je i zasílání soudních
spisů nepovolaným osobám, jako na př.
rozsudku, obžalovacího spisu a pod.
Osnova zákona zakazuje také uveřejňování
zpráv o vojenské zradě, která ještě
není předmětem úředního
řízení.
Již kol. Richter referoval, že se osnovou upravuje
příslušnost ke stíhání
zločinu vojenské zrady. Trestní řízení
se totiž podle osnovy soustřeďuje u několika
zvláště k tomu určených krajských
soudů a vyšetřování u jednoho
soudce. Má tím býti dosaženo zejména
specialisace v tomto oboru. Velmi dobře víme zejména
z poslední doby, na jaké potíže narážejí
soudy, které nejsou prakticky školeny v tomto oboru
soudnictví, při projednávání
případů vojenské zrady. V rozhodujících
senátech pak má zasedati také osoba znalá
vojenského práva, kterou bude, jak již z povahy
věci vysvítá, pravidlem vojenský soudce.
Z toho je patrno, že zločin vojenské zrady
osob občanských budou projednávat krajské
soudy, jež budou zvláštním vládním
nařízením k tomu delegovány, a to
ve tříčlenných senátech, jichž
jedním členem, jak jsem řekl, má býti
osoba znalá vojenského práva. Naproti tomu
působnost a pravomoc vojenských soudů zůstává
nedotčena.
Ústavně-právní výbor provedl
při projednávání tohoto vládního
návrhu změnu, a to v tom smyslu, že v řízení
pro trestné činy uvedené v zákoně
na ochranu republiky a jiné trestné činy
s nimi se sbíhající je nalézací
soud u divisních soudů složen ze tří
důstojníků justiční služby,
z nichž nejvyšší, tedy nejstarší
předsedá. Tenhle doplněk uvítal i
branný výbor. Podle §u 55 vojenského
trest. řádu je nalézací soud při
soudech divisních složen ze dvou důstojníků
justičních, z nichž starší
předsedá, a ze dvou přísedících
gážistů, když obžalovaný náleží
ke stavu mužstva, ze dvou přísedících
ze stavu mužstva.
Když se přihlíží ke složení
senátu krajských soudů, které mají
rozhodovati o případech vojenské zrady, nejeví
se vhodným, aby vojenské soudy divisní byly
složeny jinak než tyto senáty krajských
soudů, a proto je doporučitelno, aby vojenské
soudy divisní byly složeny podobně. Při
tom je doporučitelno, aby v tomto novém složení
rozhodovaly divisní soudy nejen o trestných činech
uvedených v §u 36, odst. 1, zákona na ochranu
republiky, nýbrž i o všech trestných činech
uvedených v zákoně na ochranu republiky vůbec,
jakož i o těch trestných činech, které
se s nimi sbíhají, pokud ovšem tyto trestné
činy náležejí do kompetence divisních
soudů.
Novinkou velmi vážnou jsou ustanovení osnovy
o obhájcích před krajskými soudy,
jež budou delegovány k projednávání
případů vojenské zrady. Osnova totiž
připouští, aby k obhajování byly
povolávány toliko osoby, které jsou zapsány
do zvláštního seznamu, jenž bude veden
u ministerstva spravedlnosti za součinnosti ministerstva
vnitra a ministerstva nár. obrany. Zápis do tohoto
seznamu se činí závislým na žádosti
a na písemném slibu, že zadatel nesdělí
obsah spisů nebo trestního řízení
ve věcech vojenské zrady nepovolaným osobám
a že bude při tom výkonu své funkce
zachovávati potřebnou opatrnost. Do tohoto seznamu
mohou býti pojati obhájci i bez své žádosti.
To, co jsem řekl, platí také o obhájcích
před vojenskými soudy, čímž ovšem
není dotčeno právo aktivních důstojníků
vojenské justiční služby na obhajobu
před těmito soudy.
Ústavně-právní výbor také
k tomuto ustanovení připojil dodatek, a to, že
před vojenskými soudy mohou obhajovati i neaktivní
důstojníci justiční služby, pokud
s tím projeví souhlas ministerstvo nár. obrany.
Tolik asi jsem pokládal za nutné říci
o obsahu osnovy zákona o potírání
špionáže. Dovolte mi, dámy a pánové,
abych, nechtěje se hlásiti zvláště
ke slovu, připojil také několik poznámek
k druhé projednávané osnově zákona
o obraně státu.
Ze zprávy referenta kol. posl. Davida sezná
posl. sněmovna, že osnovou zákona o obraně
státu se všem vrstvám obyvatelstva bez výjimky
ukládají v případě potřeby
těžké povinnosti a že se v mnohém
směru omezují občanské svobody zaručené
naší ústavou. Byl to životní zájem
státu, vědomí, že dočasná
újma má býti prostředkem k zachování
a obhájení plné občanské svobody,
jež pro nás, členy branného výboru,
bylo vedoucím motivem, když jsme dávali svůj
souhlas k těžkým povinnostem a případnému
dočasnému omezení nejvznešenějšího
práva svobodného občana.
Neváhám však, dámy a pánové,
prohlásiti, že tento čin zavazuje parlament
i vládu, aby naopak československého občana
připravovaly ke konání ukládaných
povinností. Způsobilost národa k obraně
je dána) také hospodářským
stavem národa a zejména pocitem občanů,
že povolaní činitelé pečují
o zlepšení hospodářského stavu
všech občanů. Prohlašuji docela otevřeně
jako mluvčí živn.-obchodnické strany
středostavovské, že stav živn.obchodnický
tohoto pocitu nemá, že naopak denně na tvrdé
praksi nástrojů státních financí
seznává, jako by právní jistota neexistovala
pro příslušníky výrobních
a obchodních kruhů. My dáme státu
rádi, čeho potřebuje ke svému životu,
ke své správě, ke své obraně,
ale chceme, aby se trvale nepřecházelo k dennímu
pořadu přes nářky postižených
a ohrozených živn.-obchodnických odborů,
přes nářky řady desítek měst,
jež v důsledku trvalé nezaměstnanosti
z dříve kvetoucí zahrady se změnily
v hospodářský hřbitov. A říkám
také docela otevřeně, že není
skutečnou demokracií, když se nárok
na život měří počtem poslaneckých
a senátorských mandátů nebo počtem
ministerských křesel. Státnost a uvědomělost
živnostensko-obchodnického stavu je silnější
než pocit hospodářské újmy, která
vyplývá z nedostatečné péče
o zájmy živnostenského stavu, ale nesmíme
zapomínat, dámy a pánové, že
toliko živí mohou obhajovat svou a státní
svobodu a že z podvyživených lidí, i z
řad živnostenských a obchodnických,
v případě války neuděláme
tělesně zdatné, fysické odolné
vojáky. I o této okolnosti musí býti
uvažováno, chceme-li do obrany státu zavésti
pevný a zákonem podložený řád,
chceme-li, aby skutečně celý národ
byl netoliko duchovně, nýbrž také fysicky
schopen obrany.
Musí být jistě naší snahou vybudovat
obranu takovou, aby každému nepříteli
bylo jasno, aby se nikomu nedávala naděje, že
by nás mohl zdolat. Vzpomínám si na slova
dlouholetého předsedy branného výboru
francouzské poslanecké sněmovny, plukovníka
Fabryho, jenž zdůrazňoval, že je při
obraně státu třeba jednat tak, aby státní
opatření nevyvolávala poplach a paniku, ale
že to neznamená skládat ruce do klína,
nýbrž záměrně připravovati
národ k obraně vojensky i hospodářsky.
Neváhám citovati také slova jednoho hrdiny
shakespearovského, jenž praví: "Nedivte
se, že tak pevně kráčím vpřed,
neboť co chci, to chci a neznám konce." Řekneme-li
to československy, znamená to, že chceme zabezpečení
vlasti a že naše péče o toto zabezpečení
musí býti všestranná a trvalá,
čili že musí býti bez konce.
Bylo by jistě v eminentním státním
zájmu, kdybychom k osnovám dnes projednávaným
připojili v brzku další, o soustředění
všeho československého výzkumnictví
v nejvyšším ústředním výzkumném
ústavu pro obranu státu a rozvoj hospodářského
života státu, jak se toho již dvěma iniciativními
návrhy domáhám.
Světová válka, dámy a pánové,
ukázala totiž jasně, co znamená pro
obranu státu vědecky organisované výzkumnictví.
Po této stránce bylo připraveno Německo
naprosto dokonale a programově, zatím co dohodové
státy, incl. Amerika, neměly této programové
přípravy a zejména neměly možnosti
výchovy vědeckých odborníků
určených právě ke zkoumání
prostředků obranných. Tato nepohotovost přivedla
dohodové armády v prvých dobách válečných
často do velmi nemilých situací a teprve
za cenu mnoha a mnoha lidských životů se tento
nedostatek postupně odstraňoval. (Předsednictví
převzal místopředseda Taub.) Nejsem,
a jako syn početně nevelkého národa
ani bych nemohl býti imperialistou, ale přes to
jsem si několikrát přečetl úryvky
z řeči anglického imperialisty Chamberlaina,
nemýlím-li se, otce Austina Chamberlaina, který
v minulých dnech byl hostem našeho pana presidenta.
Jeho některé řeči jsou přímým
vyznáním víry, jako na příklad
toto (čte): "Věřím v rasu
anglosaskou, největší ze všech vládnoucích
ras, v tu rasu hrdou, neústupnou, v sebe důvěřující,
odhodlanou, a věřím v budoucnost této
říše, o níž Angličan nemůže
mluviti aniž se zachvěje nadšením."
Jsou to sebevědomá a hrdá slova příslušníka
velkého národa, ale myslím, že duch
jeho může býti docela klidně transferován
i do života menšího národa, jako je náš.
Poměry ve světě nejsou utěšené.
Vypadaly a vypadají hodně kriticky, ale my všichni
pomýšlejíce na obranu své země
činíme tak jistě s vírou, že
se nikomu již nepodaří, aby nám tuto
zemi vyrval. (Potlesk.)
Organismus národa je nesmrtelný, a nevzdá-li
se národ dobrovolně vůle k životu, nemůže
mu tento život nikdo odejmout. Ale řekněme
si upřímně a otevřeně: Je povinností
nás, kdož byli pověřeni národem,
aby hájili a zastávali jeho zájmy, abychom
tuto vůli k životu v národě, ve všech
jeho složkách svým působením,
svými opatřeními co nejvíce živili,
udržovali a podporovali. (Potlesk.)
žádám-li, dámy a pánové,
jménem branného výboru, aby slavná
posl. sněmovna přijala osnovu o změně
zákona na ochranu republiky v té úpravě,
jako to učinil ústavněprávní
výbor, činím tak v jednom přesvědčení:
že jde o vitální zájem československé
armády, které musíme dáti vše,
aby byla účinným nástrojem obrany
národního a státního území.
(Výborně! - Potlesk.)
Místopředseda Taub (zvoní): Zpravodaji
o 2. odstavci pořadu jsou: za výbor ústavněprávní
pan posl. dr Dufek, za výbor branný pan posl.
David.
Dávám slovo prvému panu zpravodaji, za výbor
ústavně-právní, posl. dr Dufkovi.
Zpravodaj posl. dr Dufek: Slavná sněmovno!
V demokratickém státě, jakým jest
naše republika, jest hlavní povinností všeho
občanstva péče o zachování
existence státu, jeho neodvislosti, územní
celistvosti a udržení demokraticko-republikánské
státní formy.
Mezinárodní události posledních let
zdůrazňují velmi podstatně naléhavost
této občanské povinnosti. Situace je nejistá
a každého dne hrozí překvapení.
Východisko z této situace i dnes nám mohou
naznačiti slova presidenta Masaryka, pronesená
r. 1918 ve slavnostní schůzi odbočky Československé
národní rady v Kyjevě. Slova ta zněla
(čte): "Pro nás všechny z toho
vyplývá jedno poučení, jeden požadavek:
býti na stráži, býti připraven
pro všechny případy; při tom však
neztráceti hlavy, neboť rozčilení je
špatným rádcem."
Další slova pana presidenta: "Pro blížící
se světodějná rozhodnutí musíme
všichni zvýšit své síly a síly
ty účelně spojit."
Zkušenosti ze světové války i z válečných
konfliktů posledních let nás poučily,
že se válka dnes neomezí jen na branné
síly vojenské, nýbrž že postihne
všechno obyvatelstvo a celou zemi. Proto opět si můžeme
uvědomiti slova presidenta Masaryka: "Musíme
míti dobře vyzbrojené vojsko, aby dovedlo
čeliti vojensky dovednému nepříteli."
Ale musíme se postarati i o to, aby všechno obyvatelstvo
se zúčastnilo práce na zabezpečení
obrany státu a aby pro tuto obranu byly zajištěny
všechny síly a všechny prostředky ve státě
existující. Obranu státu nutno dnes pojímati
nejen z úzkého hlediska vlastních opatření
vojenských, nýbrž dokonalému vybudování
obrany státu musí odpovídati i určitá
opatření a určitá organisace celého
našeho národního hospodářství.
S přípravou této dokonalé obrany nesmíme
otáleti a nesmíme čekati až na dobu
bezprostředního válečného nebezpečí,
nýbrž musíme ji provésti již v
dobách míru, a to hned. Tato příprava
k zabezpečení obrany státu spočívá
především v tom, abychom jednotně usměrnili
všechny síly a všechny prostředky státu,
a to stanovením všeobecných a speciálních
právních norem, t. j. zákonů nebo
vládních nařízení na základě
těchto zákonů vydaných.
Hlavním pilířem tohoto usměrnění
obrany státu a podkladem pro další speciální
úpravu jednotlivých jejích úseků
má se státi předložená osnova
zákona o obraně státu. Vláda naší
republiky předložila 14. března t. r. návrh
tohoto zákona posl. sněmovně, která
jej přikázala k projednání výborům
brannému a ústavně-právnímu.
Ústavně-právní výbor projednal
vládní návrh velmi podrobně ve schůzích
v době od 14. do 22. dubna t. r. a věnoval při
tom svou pozornost jednak potřebě a účelnosti
zákona, jednak jeho ústavnosti a právnické
formulaci. Potřeba zákonné úpravy
a zabezpečení obrany státu byla všeobecně
vším obyvatelstvem státu a také politickými
stranami v našem parlamentě uznána.
Zkoumaje návrh zákona po stránce ústavnosti,
došel ústavně-právní výbor
k názoru, že neodporuje ústavě. Aby
souhlas nového zákona s předpisy ústavní
listiny byl ještě více zdůrazněn,
provedl ústavně-právní výbor
úpravu některých paragrafů vládního
návrhu: Tak v §u 4 bylo výslovně zdůrazněno,
že tu jde o ústavní odpovědnost vlády
a jejích členů podle §§ 75 a 79
úst. listiny a že vláda při určování
cílů, jichž má býti brannou mocí
dosaženo, jest povinna šetřiti ústavních
práv presidenta republiky a Národního shromáždění.
V §u 13 bylo jasně vytčeno, že zřízením
Nejvyšší rady obrany státu zůstává
nedotčena kompetence Národního shromáždění
a vlády a že ve věcech, v nichž je třeba
zákona nebo vládního nařízení,
nemůže Nejvyšší rada obrany státu
učiniti sama závazných usnesení, nýbrž
může předkládati pouze návrhy
vládě. V §u 19 bylo výborem přímo
do textu návrhu zákona vloženo ustanovení,
že důvodem označení některé
osoby za státně nespolehlivou nemůže
nikdy býti příslušnost k určitému
jazyku, k určitému náboženství
nebo k určité rase, aby tak byl plně zajištěn
předpis §u 106, odst. 2 úst. listiny. V §
§ 31 a 32 bylo novou úpravou, provedenou ústavně-právním
výborem, zajištěno se zřetelem na zákon
čís. 293/1920 Sb. z. a n. o ochraně svobody
osobní, domovní a listovního tajemství,
že omezování svobody domovní bude prováděno
jen v nezbytných případech, a to jen orgány,
jímž to bude svěřeno vládním
nařízením nebo předpisy nejvyššího
úřadu hospodářského nebo ministerstva
příslušného podle §u 106.
K §u 65 bylo připojeno výslovné ustanovení,
že nejsou jím dotčena práva Národního
shromáždění. Zajištění
práv Národního shromáždění
měl ústavně-právní výbor
na mysli i při úpravě §§ 104 a
105, rovněž tak při úpravě §u
11 4, odst. 1, kterou zejména bylo jasně vyjádřeno,
že nemůže býti omezeno právo Národního
shromáždění schvalovati státní
rozpočet.
I v hlavě VI, kde ústavně-právní
výbor uznal potřebu, aby se vládě
dostalo zmocnění učiniti některá
opatření, stanovená hlavou V pro dobu branné
pohotovosti státu, v případě mimořádné
potřeby i mimo dobu branné pohotovosti, zabezpečil
ústavně-právní výbor řádnou
ústavní kontrolu těchto opatření,
a to jednak tím, že takové opatření
může učiniti vláda vládním
nařízením pouze se souhlasem presidenta republiky,
jednak i tím, že vydaná nařízení
musí vláda předložiti do 14 dnů
ode dne vyhlášení oběma sněmovnám
Národního shromáždění,
které odepřením svého souhlasu mohou
taková nařízení zbaviti platnosti.
V §u 140 zkrátil ústavně-právní
výbor dobu platnosti prozatímního opatření,
učiněného jednotlivým členem
vlády, pouze na dobu 14 dní, nebude-li ovšem
do té doby o věci vydáno řádné
vládní nařízení.
K zmocnění, jež dává vládě
§em 139 osnovy, jest připomenouti, že stylisace
jeho podmínek je převzata doslovně ze zákona
č. 300 z r. 1920 ve znění zákona č.
125 z r. 1933.
Ozvaly se sice již při výborovém jednání
opět pochybnosti, zda podobné zmocnění
vlády, jako jest obsaženo v §u 138 a §u
139, resp. i jinde v této osnově, neodporuje ústavě.
Myslím, že takové pochybnosti byly zde již
několikráte vyvráceny, posledně při
projednávání osnovy zákona o prodloužení
zmocnění k rozpouštění politických
stran. Většina představitelů naší
právní vědy uznává přípustnost
i oprávněnost delegace zákonodárné
moci, zejména se také již ustálil výklad
§u 55 naší úst. listiny v tom směru,
že i zákon, poskytující vládě
zmocnění k opatřením v rozsahu předem
pevně nestanoveném, může býti
podkladem, aby k jeho provedení a v jeho mezích
byla vydávána vládní nařízení.
Konečně je potřebí zdůraznit
i po praktické stránce, že zákonodárné
sbory nepřenášejí na vládu svoji
moc bez výhrady a bez omezení, nýbrž
pouze v určitých mezích pro určitou
dobu, v daném případě na dobu branné
pohotovosti státu, resp. na dobu mimořádného
ohrožení státu, a s výhradou, že
každé vládní nařízení
musí jim býti do 14 dnů předloženo
k přezkoušení.
Zkušenosti z minulé doby dokazují, že
podobných zmocnění nebylo nikdy použito
u nás na škodu demokracie. Naše demokracie zachovala
se i v dobách, kdy podobné zmocnění
vládě udělila, zachovala se v dobách,
kdy téměř ve všech okolních státech
ustoupila jiným vládním formám. Naše
demokracie pramení už z historie a tradice našeho
národa a chce poctivě splniti své poslání
i v přítomnosti a v budoucnosti. Musíme si
uvědomiti, že - jak řekl president Masaryk
- "demokracie se nepříčí disciplině,
nýbrž naopak discipliny ke svému zachování
vyžaduje". Jsme proto povinni použíti všech
prostředků, abychom tuto demokracii uchránili.
Věříme, že i předložená
osnova zákona jest jedním z prostředků
k záchraně jak státní samostatnosti,
tak i demokraticko-republikánské státní
formy.