Není ovšem tajemstvím, konstatujeme-li, že sice stavební náklady klesly, nikoliv však o 33 %. Následek nových zákonných ustanovení tedy bude, že soukromníci se nebudou moci odhodlati stavěti, ježto nebudou moci se svými novými domy soutěžiti s domy vystavěnými podle dřívějších zákonů.

Nový zákon klade hlavní důraz na bytovou péči pro chudé a částečně také na osídlení nezaměstnaných a polozaměstnaných. Musíme konstatovati, že tím byly zmařeny všechny možnosti spolupůsobení soukromých stavebníků. Bylo dokonce znemožněno, aby obecně prospěšné stavební spolky postavily takové byty pro chudé. Úhrnem můžeme tedy jako odpověď na druhou otázku říci, že předložená osnova zákona nikterak nevyužila všech možností, které by mohly přivoditi oživení stavebního ruchu a tím i ulehčení pracovnímu trhu.

Ke třetí otázce, zda by předložená osnova mohla poskytnouti sociálně a hygienicky bezvadnou bytovou péči, která také vyhovuje technickým požadavkům, můžeme zaujmouti toto stanovisko. Pátá hlava má především na mysli stavbu velikých činžovních domů, které jsou charakterisovány tím, že mají byty jen o jedné místnosti, tedy činžovní kasárny, které mají proti dříve obvyklým činžákům další podstatnou nevýhodu v kasernování. Lidé budou bydliti v činžácích stlačeni bez ohledu na početnost rodiny, bez ohledu na stáří a pohlaví, a nad to ještě nebude možno za budoucích lepších poměrů tyt byty nějak rozšířiti. Jako vzor pro tyto činžáky pro chudé přicházejí v úvahu jen byty ve vagonových koloniích. Jelikož zákonné předpisy mimo to stanoví, že každý byt musí býti oddělen, není možno, aby později bylo několik bytů sloučeno, aniž by podstatná část stavebních nákladů nepřišla na zmar.

Mimo to přicházejí jako nositelé této stavební činnosti a této bytové péče v úvahu jen obce a tím dostává tato podpora stavebního ruchu zase jen ráz čistě charitativní péče. Nájemníci těchto ubohých bytů neponesou spoluodpovědnosti na stavbě. Nebudou také spolupracovati při výstavbě těchto bytů. Budou v těchto bytech žíti jako beznadějní proletáři, kteří poznali, že své postavení nemohou nikdy zlepšiti.

Musíme tudíž tento způsob stavebního podnikání, který nedovoluje, aby se jednotlivý nájemník stal někdy vlastníkem, aby mu byla poskytnuta možnost spolupráce na výstavbě těchto bytů, který nájemníkům nikdy neukládá spoluodpovědnost, musíme tedy tento systém podpory stavebního ruchu a bytové péče odmítnouti a domníváme se, že proti velikým činžovním domům je jediné soustava osidlování jako vedlejšího zaměstnání na obvodech měst způsobilá zaručiti trvalé ukojení bytových potřeb chudiny a nezaměstnaných. Každou snahu, jejímž cílem je podpora osidlování obvodů měst nezaměstnanými a polozaměstnanými a v osadách vytvořených prací mimo zaměstnání, musíme podporovati. Kasernování však znamená jak v ohledu sociálním a zdravotním, tak i mravním úpadek kulturní úrovně obyvatelstva.

Úhrnem můžeme ke třetí otázce říci, že podpora stavby velkých činžovních domů znamená na léta stabilisaci nejubožejších bytových poměrů. Znamená podporu zdravotního, mravního a sociálního úpadku a nedělá z nájemníků odpovědné spolubydlící a budoucí majitele, nýbrž beznadějné proletáře. Jenom osidlování vytvořené prací budoucího vlastníka mimo jeho zaměstnání v kolektivní formě, které je možno libovolně rozšířiti, poskytuje záruku trvalého ukojení a trvalého řešení otázky bytové péče. Jen v tom spatřujeme skutečně sociální a s většího zorného úhlu řešenou bytovou péči, která poskytuje lidem bez přístřeší a nezaměstnaným vyhlídku na vytvoření nové existence.

Jako úhrnné stanovisko k celé osnově zákona o podpoře stavebního ruchu můžeme prohlásiti: 1. Na otázku, zda je vůbec dána možnost provésti zákon v zamýšleném rozsahu, musí se odpověděti záporně. 2. Lze říci, že nebylo využito všech možností, které jsou dány pro oživení stavebnictví a tím pro ulehčení pracovního trhu. 3. Nemůžeme v bytové péči pro chudinu, jakou zamýšlí tento zákon, spatřovati způsob bytové péče, která se zřetelem k sociálním, zdravotním a mravním požadavkům odpovídá našim přáním. (Potlesk poslanců sudetskoněmecké strany.)

Předseda (zvoní): Dalším přihlášeným řečníkem je pan posl. Oliva. Dávám mu slovo.

Posl. Oliva: Vážená sněmovno! Kdo pozoruje poměry v našem stavebnictví, potvrdí, že pokud se stavělo, nebylo nezaměstnanosti v našem státě, nebo nebylo jí v takových rozměrech, jako se jeví poslední dobou, poněvadž na stavbách a u stavebních živnostníků bylo zaměstnáno nejen stavební dělnictvo, nýbrž i stavební živnostníci sami. Platilo a platí posud, že pokud se staví, má dělnictvo a živnostnictvo si vydělá, potud se nakupuje a náš hospodářský život nerušeně plyne. Proto nyní, když se nestaví, pozorujeme velmi citelné nedostatky v našem hospodářském životě.

A právě proto, že stavebnictví a stavební živnosti a jejich hospodářské poslání mají značný význam pro naše státní hospodářství, musí býti záležitostem stavebních kruhů věnován zvýšený zájem státních činitelů, hlavně po stránce potřebné ochrany, jak toho tyto živnosti a jejich poslání v našem hospodářském životě vyžadují. Tato ochrana je nutná nejen proto, aby se státu zachovali poplatníci, nýbrž proto, aby se pro veřejný zájem hospodářský zachovaly živnosti, které by mohly a jistě by přispěly k oživení stavebního ruchu a tedy podnikání vůbec, když se jim příležitost k tomu naskytne.

Vážení, podle dat Státního statistického úřadu, získaných z 90 měst našeho státu, poklesl stavební ruch za posledních 9 měsíců r. 1935 oproti stejné době r. 1934 celkem o 26.8 % při povolení novostaveb a o 7.4 % při povolení přestaveb a adaptací. To znamená, že nezaměstnanost u stavebních živností se celkem zhoršila o 32 % oproti r. 1934 a je to téměř 70 % zhoršení oproti r. 1930.

Přesto, že situace ve stavebních živnostech je velmi neutěšená a jejich ochrana vyžadovala by největšího zájmu se strany státních činitelů, stalo se pro jejich záchranu dosud velmi málo, naopak zjevy poslední doby ukazují, že se právě vyskytují snahy, kterými by ten, kdo v našem státě podniká, měl býti ještě za to trestán různými výnosy berních správ a úřadů, které v poslední době zdaňují naše podnikatele na základě toho, že zaměstnávají určitý počet zaměstnanců a že jim poskytují práci, bez ohledu na to, dostal-li stavební živnostník za vykonanou práci zaplaceno čili nic. Berní správy vycházejí při

zdaňování našich stavebních živnostníků prostě z předpokladu, že každý stavební zaměstnavatel má určitý příjem, určitý zisk z každého svého jednotlivého zaměstnance, a podle jejich počtu a podle klíče zdaňují pak naše stavební živnostníky bez ohledu na to, zda stavbu, kterou provedli, dostali zaplacenu čili nic, tedy zdaňují naše stavební živnostníky dříve, než dostanou za svou vykonanou práci zaplaceno.

Dříve, vážení pánové, stavěli naši stavební živnostníci, zedničtí mistři a stavitelé v době, kdy stavební ruch poklesl, ve své režii nouzové stavby, aby na nich zaměstnali své stálé dělníky a stavební živnostníky a poskytli jim tak možnost práce a výdělku třeba sebe skrovnějšího. Po provedených pracích podařilo se obvykle takovou stavbu prodati a zedničtí mistři a stavitelé pustili se do stavby další a takovým způsobem umožňovali svým zaměstnancům příjem, třeba sebe menší, ale přece příjem, umožňovali jim zaměstnání i v době, kdy stavební ruch nebyl v chodu.

Vážení pánové, v poslední době jsme odhlasovali ve sněmovně zákon, kterým se mělo stavebnímu ruchu pomoci tím, že by se zatajených zisků použilo ve prospěch stavebního ruchu. Vážená sněmovna přijímá všechny návrhy, které by směřovaly ke zlepšení hospodářského podnikání našich stavebních kruhů, avšak, jak docházejí zprávy z různých míst naší republiky, zdá se, že naše finanční úřady, berní správy a berní úřady nesledují tendenci, kterou sledoval zákonodárce, když vydával zákon o netrestnosti zatajených zisků, kterých by bylo použito do určité doby ve prospěch stavebního ruchu. Je tomu právě naopak. Úřady stíhají ty, kteří by chtěli svých zatajených zisků podle tohoto zákona použíti ve prospěch stavebního ruchu. Takovýmto způsobem se stavební ruch nepodporuje, nezaměstnanost se neodstraní, jak se v zákoně z 20. prosince 1935 uvádělo a jak měl zákonodárce na mysli.

Vážení pánové, a přece jen, kdo má možnost jíti se podívat na náš venkov a do našich měst a sledovati tam otázku stavební, vidí, že se na našem venkově přece jen staví. Při tom ovšem přichází k poznání, že se na venkově staví velmi často v hodinách mimopracovních, že se provádějí, hlavně na venkově a na předměstích našich měst, stavby po pracovní době, po páté hodině, a nejsou ojedinělé případy, že se na takových stavbách pracuje i ve dny sváteční a v neděli. Je to smutný zjev, že v našem demokratickém státě při sociálním zákonodárství, které zde máme, se trpí, aby na účet stavebních živností, na účet státu, na účet naší samosprávy se provádělo takové množství staveb a novostaveb na našem venkově neoprávněnými stavebními živnostníky, kteří nemají možnost, aby své příjmy na těchto prováděných stavbách si uhájili normálním způsobem. A při tom vidíme, že dnes všechna opatření, která směřovala k získání nápravy, přicházejí buď pozdě, nebo nejsou realisována tak, jak zájem na odstranění těchto škodlivých zjevů v našem stavebnictví by vyžadoval. Nesolidní firmy podnikatelské propůjčují svá živnostenská oprávnění dělníkům, kteří tímto způsobem bez ohledu na dodržování zákonných předpisů o hodinové době pracovní, bez ohledu na to, že tím unikají státu i samosprávě velmi značné částky, provádějí tyto stavby a provádějí je způsobem velmi nedokonalým.

Vážení pánové, zjistilo se častokráte, že tyto novostavby po stránce architektonické a zdravotní nevyhovují platným předpisům, ale všechno volání v tomto směru dosud vyznívá marně a nadarmo. Zjistilo se, vážení, že téměř polovina veškerých staveb na našem venkově prováděna jest v poslední době tímto způsobem. Fušerství řádí na našem venkově i v našich venkovských městech takovou měrou, že částky, které representují tyto prováděné stavby, jdou do milionů. Jsou to statisícové škody, které utrpí zde. státní pokladna, které ztratí samospráva na přirážkách, jsou to statisícové částky, o které přicházejí naše sociální ústavy, nehledě k tomu, vážení pánové, že tyto stavby jsou velmi nedokonalé a po stránce zdravotní závadné. Všechno volání po nápravě v tomto směru doposud vyznělo nadarmo.

Proto při osnově zákona o stavebním ruchu bych se dožadoval intensivnější činnosti našich dozorčích úřadů, zejména při plnění §u 25 osnovy zákona o stavebním ruchu. Je nutno, aby těmto otázkám, které se týkají právě venkovských staveb a staveb prováděných na předměstích našich měst, byla věnována největší pozornost a aby byl vzbuzen u našich dozorčích úřadů, zejména u okresních úřadů, největší zájem, aby tak všechny závady, které v tomto směru úřady budou zjištěny, byly také náležitě odstraněny a potrestány. Je potřebí trestati nejenom ty, kteří stavby provádějí, nýbrž také ty, kterým jsou stavby prováděny.

Velmi důležitou otázkou, ke které osnova zákona o stavebním ruchu rovněž směřuje, je i ta, aby při provádění dozoru na těchto stavbách na venkově a ve městech se přihlíželo, aby tento dozor vykonávali živnostníci, kteří mají podle živn. řádu k tomu oprávnění a kteří podle zákona o stavebním řádu jsou jediné povoláni, aby prováděli dozor nad prováděnými stavbami na venkově a ne, aby se to dálo, jako se to děje doposud, že dozor a revise těchto staveb provádějí neodborníci, členové obecních komisí, laici. Proto také, vážení pánové, otázka výstavby našeho venkova po stránce architektonické, regulační atd. vypadá tak neutěšeně, poněvadž těmto otázkám stavebním na našem venkově nevěnovala se dosud žádná pozornost.

Také je nutno, aby kromě těchto zjevů, které se strany živnostníků a dělníků stavebních poškozují náš stavební ruch, bylo znemožněno i zatěžování stavebních živnostníků různými zákonnými opatřeními, která v dnešní době zvyšují režii našeho stavebního podnikání. Měl bych na mysli především režii stavebního podnikatele, že dnes dostává zvýšené předpisy od úrazové pojišťovny dělnické, která započítává stavebním živnostníkům poplatek za učně ve stejné výši, jako započítávala r. 1920 a později, bez ohledu na to, že poměry pracovní v těchto místech u učňů i stavebního dělnictva se podstatně změnily a že již i zákon č. 207 z r. 1919 a jeho novela č. 300 z r. 1921 a prováděcí nařízení č. 390 z r. 1921 přiznávaly, že je možno odstupňovati sazbu placenou za učně ve všech živnostech od 2.250 až 4.000 Kč ročního pojištěneckého příjmu. Úrazová pojišťovna dělnická, jak dosud vidíme, nedbá tohoto rozdílu, zdaňuje stavební živnostníky stejně jako řadu ostatního živnostenského podnikání a předpisuje za učně stejnou sazbu jako za dělníka plně placeného. Tato otázka je velmi důležitá a je jednou z příčin, které zatěžují režii našich stavebních živností.

Také je třeba, aby se věnovalo mnoho času a pozornosti ještě jiným otázkám, které souvisí těsně se snahami o oživení stavebního ruchu a oživení podnikání v našem státě. V našem zadávacím řádu, jak dosud platí od r. 1920, kdy zákonem č. 667 byl upraven, ukázaly se dnes ve velké míře škodlivé zjevy, které naše podnikání poškozují, místo aby se postupem podle zadávacího řádu prospělo právě snahám o povznesení a povzbuzení činnosti stavební. Náš platný zadávací řád tak jako dotčený zákon dosud umožňuje zadávání prací vždy těm nejlacinějším. Také praxe v tom směru, požadovaná zejména našim ministerstvem financí, které vždy uplatňovalo snahu, aby práce a dodávky byly zadávány nejlacinějším, přinesla spíše poškození našemu hospodářskému životu, než aby přinesla zlepšení. Nejen stavební kruhy, nýbrž dodavatelé vůbec se dožadují, aby zadávací řád byl změněn a upraven tak, aby odpovídal hospodářským poměrům činitelů, pro které zadávací rád jest upraven. Jistě by hospodářství našemu a jmenovitě podnikání stavebnímu prospělo, kdyby zadávací řád byl upraven tak, aby vyhovoval v širším měřítku všem dnešním požadavkům těchto stavebních kruhů. Zadávati vždy nejlacinějšímu není nejvhodnější formou, která by měla podnítiti k větší činnosti stavební podnikání, není nejvhodnější formou, které užívá zadávající ať stát nebo samospráva, poněvadž jsme v běžném životě svědky, že zadávání nejlacinějším bývá ve skutečnosti zadávání nejdražším. Zkušenosti v tomto směru nabyté jsou velmi vážné pro hospodářské otázky, které právě při zákonu o stavebním ruchu mají býti řešeny. Bylo by jistě potřebné, aby se vážená sněmovna zabývala otázkou zadávacího řádu jako součástí, která by mohla povznésti stavební podnikání v našem státě, a aby všechny náměty, které by směřovaly ke zlepšení stavebního podnikání, cestou zákona také upravila. K tomu bychom měli hlavně dva požadavky. Především upravení zadávacího řádu takovým způsobem, aby se vymezilo a znemožnilo zadávání nejlacinějším právě z hospodářských důvodů, a aby zadávací řád stanovil jasně a otevřeně, že se práce a dodávky budou zadávat firmě, která svoji nabídku nejvíce přizpůsobí úředně stanoveným kalkulacím jednotkových cen, čili že by nejlacinější a nejdražší nabídky z každého ofertního řízení byly vyloučeny a zadala by se práce nebo dodávka firmě, která by svou nabídkou nejvíce se přiblížila aritmetickému středu, vypočítanému ze zbylých ofert. Tak bychom se jistě velmi podstatně přiblížili ke zlepšení všech zjevů, které provázejí podnikání a hospodářský život v našem státě.