Předseda Malypetr.

Místopředsedové: Taub, dr Markovič, Langr, Košek, Onderčo, Mlčoch.

Zapisovatelé: Sivák, Vávra.

227 poslanců podle presenční listiny.

Členové vlády: předseda vlády dr Hodža; ministři dr Krofta, Tučný.

Z kanceláře sněmovny: sněm. tajemník dr Říha; jeho zástupce Nebuška.

Předseda Malypetr zahájil schůzi ve 3 hod. 17 min. odpol. a konstatoval, že sněmovna je způsobilá jednati.

Předseda sdělil, že podle přípisů vlády ze dne 28. února 1936, č. j. 1446 a 1447/1096/ 36/S m. r., president republiky rozhodnutím ze dne 28. února 1936 prohlásil zasedání obou sněmoven Národního shromáždění dnem 29. února 1936 za ukončené a rozhodnutím z téhož dne svolal obě sněmovny Národního shromáždění k zasedání do Prahy na den 5. března 1936.

Předseda vlády sdělil přípisem ze dne 29. února 1936, č. j. 1483/909/36/S m. r., že president republiky, vyhověv rozhodnutím ze dne 29. února 1936 žádosti předsedy vlády dr Hodži za zproštění řízení ministerstva zahraničních věcí, jmenoval rozhodnutím z téhož dne vyslance a zplnomocněného ministra dr Kroftu ministrem a pověřil jej řízením ministerstva zahraničních věcí.

podle §u 2, odst. 4 jedn. řádu udělil předseda u na dnešní den posl. dr Branžovskému, dr Szüllömu, Ježkovi, Jar. Kučerovi, Jašovi, Rázusovi, Knöchelovi, Soglovi, dr Jillymu.

nemocí posl. Macoun, Fel. Kučera, Wollner, dr Staněk.

Lékařské vysvědčení předložil posl. Mašata.

Do výboru soc.-politického vyslal klub poslanců komunistické strany Československa posl. Schenka za posl. Döllinga; klub poslanců "Deutsche christl. soc. Volkspartei" posl. Zajička za posl. Schütze.

Předseda vlády sdělil, že vláda předložila senátu k projednání a schválení Národním shromážděním návrhy zákonů:

kterým se mění a doplňuje zákon ze dne 6. června 1924, č. 128 Sb. z. a n., o okresních záložnách hospodářských a kontribučenských fondech peněžních v Čechách (příp. č. j. 5100/ 36 m. r. z 2. března 1936), kterým se mění a doplňují některá ustanovení o advokátech (příp. č. j. 5124/36 m. r. z 3. března 1936).

Předseda vlády zaslal přípisy ze dne 4. března 1936 vládní nařízení ze dne 20. února 1936:

čís. 36 Sb. z. a n., kterým se prodlužuje platnost hromadných smluv pracovních (č. j. 5235/36 m. r.) - přikázáno výboru soc. politickému;

č. 37 Sb. z. a n., kterým se zrušuje nejvyšší přípustná hranice vkladů na vkladních knížkách poštovní spořitelny (č. j. 5233/36 m. r.) - přikázáno výboru rozpočtovému.

Dotazy:

posl. Jarossa ministru nár. obrany o tom, že dragún Štefan Mazán pochovaný bol bez cirkevného obradu (č. D 85-IV);

posl. Jobsta:

ministru vnitra o služební kvalifikaci zaměstnance ministerstva sociální péče (č. D 87-IV),

ministru pošt a telegrafů, že proti právu byla otevřena listovní zásilka sudetskoněmecké strany (č. D 88-IV);

posl. dr Neumana ministru financí o nezákonném postupu správy tabákové továrny v Písku (č. D 89-IV);

posl. dr Domina ministru školství a nár. osvěty ve věci autonomie vysokých škol (č. D 94-IV);

posl. Neumeistera:

ministru financi ve věci trafiky v Prostějově (č. D 90-IV),

ministru nár. obrany ve věci potvrzení o utrpěném zranění ve službě vojenské (č. D 91-IV),

ministru vnitra:

ve věci vyšetřování poměrů četnickým strážmistrem ve Ždánici (č. D 92-IV),

ve věci nesprávného vyšetření rodinných poměrů při žádosti o zařazení do náhradní zálohy (č. D 93-IV).

Odpověď ministra vnitra na dotaz posl. dr Goldsteina č. D 61-IV.

počátkem schůze:

Interpelace tisky 330 (I-XVIII), 337 (I-VI).

Odpovědi tisky 315 (I-V), 339.

Návrhy tisky 300, 333, 335, 336 - přikázány výboru iniciativnímu.

přikázal předseda žádosti:

okres. soudu trest. v Brně ze dne 20. února 1936, č. Nt 29/36, za souhlas s trest. stíháním posl. dr Dominika pro přestupek ublížení na cti podle §u 1 zákona č. 108/33 Sb. z. a n. (č. J 127-IV);

zem. úřadu v Bratislavě ze dne 1. února 1936, č. 36.261/8/1936, za souhlas s trest. stíháním posl. Lichnera pro dopravní přestupek (číslo J 128-IV);

zem. úřadu v Bratislavě ze dne 10. února 1936, č. 45258/8/1936, za souhlas s trest. stíháním posl. Lichnera pro dopravní přestupek (č. J 129-IV).

Následkem amnestie presidenta republiky ze dne 14. prosince 1935 odvolány byly žádosti za souhlas s trest. stíháním:

posl. Esterházyho č. J 101-IV, pres. sděl. 18. schůze,

posl. Čavojského č. J 59-IV, pres. sděl. 8. schůze.

Předseda (zvoní): Přistoupíme k projednávání prvého odstavce pořadu, jímž jest:

1. Zpráva výboru ústavně-právního k usnesení senátu (tisk 292) o návrhu sen. dr Miloty, dr Kloudy, Pichla a Hubky (tisky sen. 25 a 73), aby byl vydán zákon o trestnosti pytláctví v zemi Slovenské a Podkarpatoruské (tisk 313).

Zpravodajem jest p. posl. dr Dufek. Dávám mu slovo.

Zpravodaj posl. dr Dufek: Slavná sněmovno! Senát Národního shromáždění přijal dne 29. ledna 1936 osnovu zákona o trestnosti pytláctví v zemi Slovenské a Podkarpatoruské, a to podle iniciativního návrhu sen. dr Miloty, dr Kloudy a druhů. V tomto iniciativním návrhu provedl senát podle přání ministerstva spravedlnosti některé menší změny, většinou formálního rázu.

Podnětem zmíněného iniciativního návrhu i usnesení senátu byla zvláště ta skutečnost, že se zřetelem k trestnosti pytláctví je dosud velký rozdíl mezi zeměmi historickými a zemí Slovenskou a Podkarpatoruskou. V zemi České a Moravsko-slezské trestní zákon považuje pytláctví za krádež a kvalifikuje je jako zločin, když hodnota ukradené věci přesahuje 2000 Kč, v některých mimořádných případech i když přesahuje jen 500 Kč, jinak pak jako přestupek. Naproti tomu na Slovensku a Podkarpatské Rusi -není pytláctví krádeží podle trestního zákona a trestá se jen jako administrativní přestupek podle § 26 a § 27 zák. čl. XX z r. 1883, a to podle § 10 zák. č. 98 z r. 1929 pouze peněžitou pokutou a jen ve zcela výjimečných případech také vězením.

Změna těchto nedostatečných zákonných ustanovení se jeví velmi naléhavou jednak z ohledů bezpečnostních, jednak také s hlediska národního hospodářství. Na Slovensku a Podkarpatské Rusi rozmohlo se totiž po státním převratu pytláctví v rozsahu dříve nebývalém, a to jednak v důsledku toho, že je dnes každému proti dřívějším poměrům velmi snadno získati střelnou zbraň i střelivo, jednak i v důsledku změněné dnešní mentality lidí. Vyskytují se dokonce i případy, kdy pytláci ve velkém počtu pořádají skoro pravidelné hony. Při tom velmi nebezpečně ohrožují nejen lesní a myslivecký personál, nýbrž i veřejné bezpečnostní orgány. Pytláctví v takovémto rozsahu prováděné znamená však také značné nebezpečí se stanoviska národohospodářského, neboť přímo decimuje stav zvěře, zvláště když pytláci nedbají ani stanovené doby hájení. V důsledku toho usilují již dlouho různé myslivecké korporace o úpravu trestnosti pytláctví na Slovensku a Podkarpatské Rusi, počítajíce s tím, že přísnější kvalifikace trestního činu a zvýšené tresty odradí většinu pytláků od jich činnosti.

Osnova navrhovaného zákona znamená, aspoň pokud jde o trestnost pytláctví, unifikaci materiálních předpisů v zemích historických a v zemi Slovenské a na Podkarpatské Rusi. Pytláctví v zemi Slovenské a na Podkarpatské Rusi má býti považováno za čin trestný podle trestního zákona, a to za zločin, přesahuje-li hodnota ukradené zvěře 2000 Kč nebo 500 Kč v tom případě, byla-li spáchána na zvěři v oboře nebo se zvláštní smělostí. Jinak se má považovati pytláctví za přestupek podle §u 334 trest. zák. čl. V z r. 1878. V důsledku toho mají býti zrušena dosavadní ustanovení zákonného článku XX z r. 1883, zejména §u 26 a §u 27 o trestnosti pytláctví, resp. i jiná ustanovení zákonného čl. XX z r. 1883 resp. zákona č. 98 z r. 1929, ovšem jen potud, pokud obsahují odchylné předpisy od tohoto nového znění zákona.

Uznávaje uvedené okolnosti usnesl se ústavně-právní výbor posl. sněmovny dne 27. února 1936 doporučiti posl. sněmovně, aby přijala osnovu zákona ve znění usneseném senátem dne 29. ledna 1936.

Při tom ústavně-právní výbor uvažoval i o těch okolnostech, že na Slovensku a Podkarpatské Rusi jsou majitelé pozemků špatně zabezpečeni proti škodám způsobeným zvěří, a vzhledem k tomu doporučuje resoluční návrh poslanců Révaye, dr Suchého, dr Stránského, dr Huly, Ostrého, Köglera a Zierhuta, jímž se vybízí vláda, aby neprodleně vydala nařízení k provádění §u 7 zák. čl. XX z roku 1883, zejména pokud jde o náhrady škod způsobených vysokou a černou zvěří. (Souhlas.)

Předseda (zvoní): K této věci jsou přihlášeni řečníci, zahájím proto rozpravu.

Podle usnesení předsednictva navrhuji lhůtu řečnickou 20 minut. (Námitek nebylo.)

Námitek není. Navržená lhůta jest schválena.

Přihlášeni jsou řečníci na straně "proti": pp. posl. Vallo, dr Fencik, Sandner, Šverma, Kosik.

Dávám slovo prvnímu zapsanému řečníku, jímž je p. posl. Vallo.

Posl. Vallo: Osnova zákona, ktorá bola predostretá poslaneckej snemovni, týka sa zostrenia postupu proti pytliactvu prevádzanému na Slovensku. Doteraz bolo pytliactvo na Slovensku trestané ako policajný prestupok, zákon tento dáva možnosť, aby bolo pytliactvo trestané ako zločin. Pán zpravodaj už vo svojom úvode uviedol, že tento zákon je predkladaný preto, poneváč v historických zemiach už takýto zákon jestvuje, a kým pytliactvo na Slovensku doteraz bolo trestané len ako prestupok, bolo v historických zemiach trestané ako zločin. Je zaujímavé, že práve v tomto zákone sa vidí, že na Slovensku ešte jestvuje pytliactvo ako prečin, ale v historických zemiach už ako zločin. Pánánom, ktorí predkladajú tennto zákon, ktorým sa má zhoršiť alebo zostriť na Slovensku trest za pytliactvo, neprišlo ale na myseľ, aby bol na Slovensku odstranený rad druhých starých maďarských zákonov, ktorými je ubierané právo pracujúcemu ľudu a ktoré priamo spútavajú pracujúci ľud. A iste, keby sa dnes prebudil starý Tisza Pista, musel by sa len radovať z toho, že i v oslobodenom Československu sú pre slobodných Slovákov staré, ním presadzované maďarské zákony. Zákony, ktorými boli Slováci utláčaní a ktoré boly používané k spútaniu a znemožneniu pohybu slovenského pracujúceho ľudu, sú teda dostatočné i pre vládu československú.

Hovorí sa, že zákon je potrebný z dôvodov národohospodárskych. Pán zpravodaj uviedol aj rezolučný návrh, ktorým vraj sa má spraviť opatrenie o poskytnutí odškodnenia tým ľuďom, ktorým divá zver poškodí ich majetok. My vieme, že v tomto zákone sa zabudlo priamo na ochranu tých malých roľníkov, ktorým sú každým rokom zničené ich majetočky divou zverou, a oni nemajú naprosto žiadnej možnosti, aby sa proti tomu bránili, naopak, jestli sa zjavia v lesoch alebo podlesí, kde sú ich mn ajetky, tak to znamená, že sú vystavení tomu nebezpečiu, že budú považovaní za pytliakov, to znamená, že sú vystavení tomu nebezpečiu, že budú za toto potrestaní, ba dokonca, ako sa i mnohhoráz zvlášte na Podkarpatskej Rusi a v hornatých krajoch Slovenska stáva, že sa do malých roľníkov a do robotníctva strieľa ako do zvere, keď sa objaví v lese. Proti tomu títo budú chránení?

V samom zákone a v dôvodovej zpráve sa uvádza, ako by tento zákon mal hájiť tých polovníkov, ktorí vraj teraz nie sú boháči, maďarskí grófi, baróni a pod., ale sú to ľudia, ktorí prebierajú polovnické právo, a je to ich živnosť, a preto tých je treba chrániť, aby nestratili na svojom.

Dosiaľ preca staré koburkovské lesy, ktoré vlastní teraz štát, má v prenájme pán senátor Vraný, veľmož agrárny, keď chcete, nekorunovaný gróf alebo bez titulu gróf československý. Druhú čiastku lesov na Slovensku a taktiež najväčšiu čiastku, polovné právo, rimavské lesy vlastní na Slovensku, alebo prenajíma polovné právo pán senátor Šelmec. Všetko majú takí páni a v ďôvodovej zpráve sa uvádza, že je to na ochranu tých malých polovníkov. A fakt je ten, že o malých polovníkov tu neide, poneváč nemá nik protekciu z tých malých polovníkov, aby dostal polovnícke právo, a za druhé nemá k tomu ani finančných možností.

Fakt je ten, že sa tu nejedná naprosto o ochranu nejakých malých polovníkov, ale jedná sa tu, aby takýmto spôsobom vstup do lesa robotníkom a roľníkom bol ešte viac znemožnený, poneváč je obava, že sa zjaví v lese, a takýmto spôsobom dozorca lesov a podobne má možnosť, aby ho udal, že pytľačil v tomto lese, a tuná je nebezpečie, že bude trestaný za krádež, to znamená, žalárom, ktorý je pomerne za krádež dosť vysoký.

Že sa jednako po prevrate zvlášte rozmnožilo pytliactvo, je taktiež nepopierateľným zjavom, ale je treba, aby práve táto stránka bola skúmaná, že prečo sa práve v tomto období pytliactvo rozšírilo. Nie je pravda, že si teraz môžu zadovážať zbrane a preto sa pytliactvo rozširuje, pravda je na druhej strane, že ľudia prv nemuseli z biedy ísť pytľačiť, alebo tí malí roľníci, ktorí dneska musia si každý jeden korec zemiakov hájiť, pred válkou neboli na tie zemiaky odkázaní, oni chodili na prácu a toto bol taký vedľajší ich príjem, tedy priamo nezáviseli od toho, jestli sa im tam urodí jedno, dve alebo tri vrecie zemiakov, ale dnes je stav iný. Dnes možnosť práce a možnosť zárobkov nemajú a je nepopierateľne pravda, že v hornatých krajoch je mnnnoho ľudí, ktorí sa týmto živia, a že vtedy, keď sa to bude vykladať ako zločin, bude im hroziť väčšie nebezpečie. Ale tým sa ten ľud ešte nenajedol a tým se mu neposkytla možnosť, aby prišiel k výžive; keďže sa tedy zostruje zákonný postup proti týmto pytliakom, nijak to neznamená, že tým sa to omedzí, poneváč bieda pracujúceho ľudu a zlé položenie pracujúcich ľudí v hornatom kraji, kde sa nachádza vysoká zver, je so dňa na deň horšie, a to ženie i k takýmto opatreniam.

Môžeme zaznamenávať, že v posledných dvoch rokoch bolo nnniekoľkokráť strieľané do pytliakov, že bolo niekoľko ľudí zavraždených, zvlášte na Slovensku a na Podkarpatskej Rusi. To znamená, jestli sa to robilo v tej dobe, keď sa to trestalo ako prečin, a jestli sa strieľalo i na takých pytliakov, keď snáď len priestupok mohli urobiť, keď sa nachádzali na území, kde mohli sa dopustiť len priestupku, ak to bude teraz vyzerať, ak sa possmelia ľudia, ktorí dosiaľ neboli ani tak trestaní, trebárs mnohokráť zastrelili človeka a nemohlo sa dokázať, že ten človek by bol mal pri sebe zbraň? Teraz, keď budú môcť odôvodniť, že videli človeka, ktorý sa nachádzal na území, kde je možno spáchať zločin, to znamená, že bude možnosť ostrejšieho postupu, moznosť použitia zbrane a že nebezpečie ľudských životov i vtedy, keď sa nebude jednať o pytliactvo, ale keď sa človek nachádza na území, kde sa spáchať môže zločin a kde konec koncov nemá čo hľadať ... (Hlasy: Každý argaláš tam mohol strieľať!) Áno, pán Šelmec, pán sen. Vraný a pán possl. Beran, ktorí boli onými majiteľmi.

Keď sa prichádza alebo chce prijsť opravdu k tomu, že v historických zemiach je zákon, ktorý toto trestá, bolo by dobre, keby už po 17 rokoch boli tí páni, ktorí predkladajú tento zákon, opravdu prišli s celou seriou zákonov, ktoré v historických zemiach sú a ktoré na Slovensku platnosť nemajú. Ja by som dal len j eden taký príklad: Shromažďovací zákon, ako je platný v historických zemiach a ako je platný na Slovensku. Prečo neprijdu taktiež s týmto zákonom, prečo, keď sa už hovorí o rovnosti, keď hovoria, že v historických zemiach je to a na Slovensku to nie je a opáčne, prečo doplňujeme tento trestný zákon, ktorý ešte zostruje ten starý stav maďarský, preečo neprichádzame i s tými zákony, ktoré poskytnú Slovákom väčšie práva? Ale doteraz, žiaľbohu, od trvania Československej republiky takýto zákon neprišiel.

Zvlášte bolo by bývalo nutné, keď sa tento zákon už predkladá, nepredložiť rezolúciu, poneváč vieme, ako sa všeobecne s rezolúciami zachádza, vieme, že i pri obiľnom monopole sa hovorilo: Nesmie sa protizákonne zdražovať, rezolučný návrh bol prijatý touto poslaneckou snemovňou, a podívajte sa, zdražuje sa vesele, len sa tak zelená.

A i v tomto pprípade je rezolučný návrh prijatý, že majú robotníci alebo tí poškodení dostávať odškodné, ale ja viem, aké odškodné platí lesné riaditeľstvo v Žarnoviciach. V Žarnoviciach taktiež pri stávke si mi sťažoval jeden malý roľník, ktorý má asi 20 jut ár špatných pasienkov - zo Župkova je tento roľník - že jeho pasienky boly rozryté divou zverou z jednej tretiny, že naprosto nemá možnosť, aby sa proti tomu bránil. Išiel na riaditeľstvo štátnych lesov a žiadal, aby sa tam vyposlala komisia. Nič. Konečečne zakročil na súde, aby tam súdna komisia bola vyposlaná. Vyposlaná bola súdna komisia, ktorá zistila škody, ktoré tam boly napáchané. R iaditeľstvo štátnych lesov povedalo: Na čo by ste sa s námi žaloval, s námi sa nežalujte. My sa s vámi vyrovnáme. Prečo sa ťahať po súdoch ? Vyrovnáme sa s vámi. Roľník čakal 2, 3 mesiace, a keď tam išiel a pýtal sa, čo je s tým vyrovnaním, h ovoria mu: u nás sa žobrať nesmie, a vyhodili jedednodu cho roľníka odtamtiaľ. Ako má na súde hľadať nápravu ? Nedosiahne tejto nápravy. Robia sa takéto veci. Preto takýmto spôsobom hájení sú tí, ktorí majú polovnícke právo. Zákon im poskytuje v tomto prípade ešte väčšiu ochranu. Ale nikde ani slovom, ani literou nie sú hájení tí malí roľníci, tí malí majitelia pozemkov, ktorí majú byť hájení pred touto divou zverou a ktorí majú byť hájení pred takýmito pány, ktorí takéto zákony v tomto prípade vynášajú. Najväčšou ochranou by bolo, aby sa doniesol taký zákon, ktorý by hájil týchto roľ níkoíl v, týchto robotníkov pred takýmito luďmi, ktorí takýmto spôsobom nedávajú nič pracujúcemu ľudu, ba soberú mu každú možn osť j eho obrany života, každú možnosť jeho obrany maličkého majetku, ktorý mu donáša eššte kus chleba.

Mýlite sa, pánovia, jestli myslíte, že týmito zákonnými opatreniami je možno omedziť pytliactvo. Za prvé, dokiaľ neposkytnete ochrany malému roľníkovi a jeho majetku, za druhé, dokiaľ neposkytnete nič práve v tých hornatých krajoch sa nachádzajúcemu pracujúcemu ľudu, dotiaľ nie je možné pytliactvo omedziť, poneváč to mnohdy robia preto, aby sa zachránili pred hľadovou smrťou, poneváč to robia preto, aby si zachránili svoj život a život svojich rodín, a za druhé, robia to preto, poneváč si chcú za každú cenu obh ájiť svoj majetok pred divou zverou. Prosím, pojďte na Horehronie a budete videť, že na pr. na jedno katastrálne jutro zemiakov prijde ráno roľník a vidí, že polovica zemiakov je vyrytá, je zničená. Hovorím: Nech sa obrátia na pána Vraného a na pánnov, ktorí majú polovníícke právo, o náhradu. Keď sa tí ľudia obrátia o náhradu a budú ju žiadať, to znamená, že nebudú nikdy vzatí štátnou lesnou správou do práce, či ako robotníci alebo povozníci, alebo to budú trpeť, alebo je tisíc možností, aby takýmto spôsobom sa potom lesná správa, poťažne ten, ktorý má právo polovnícke, mohol týmto pomstiť.

Žiadnymi zákonnými opatreniami nie je možné toto obmedziť, je to možné len vtedy, keď sa zaistia malí roľníci pred škodou, ktorú robí divá zver, a ďalej keď sa dá práca v tých hornatých krajoch sa nachádzajúcim ľuďom, a to práca ako poľná, tak lesná.

Hovorí sa, že sa len po válke rozmnožilo pytliactvo, ale ja pravím, že keď pracujúci ľud bude mať prácu, nebude pytľačiť, keď bude mať poľný majetok pred divou zverou chránený, taktiež nebude pytľačiť a nebude svoj život vystavovať nebezpečiu pre nejakú zastrelenú srnu alebo inú divú zver. (Potlesk komunistických poslanců.)