Předseda (zvoní): Dalším řečníkem je paní posl. Kirpalová. Dávám jí slovo.

Posl. Kirpalová (německy): Slavná sněmovno!

Dlouho byla německá veřejnost znepokojena, protože se domnívala, že jest připraven útok na soukromé vyučování. Toto znepokojení bylo zajisté oprávněné, protože se podle prvního návrhu lex Uhlíř muselo míti za to, že by mohlo nastati nucené včlenění mnoha dětí do jinojazyčných škol. Toto znepokojení se nyní utišilo. Podle rakouského školního zákonodárství, a to přece pro nás platí, je možnost, že se může udíleti dětem soukromé vyučování, avšak podle starého školního zákonodárství není povinnosti docházeti do školy. Prohlašujeme-li také z čistě zásadové stránky, že jsme pro povinnou docházku do školy, přece ji musíme v této chvíli odmítnouti, protože víme, že ještě není pro všechny děti té neb oné národnosti dostatek škol, aby mohly býti všechny vyučovány ve svém vlastním mateřském jazyku. Přimlouváme-li se však zásadně pro povinnou docházku do školy, tedy jen proto, že musíme odmítnouti privilegia, která se mohou, obzvláště kapitálem, koupiti. Dosud tak bylo - a to jest neslučitelné s demokratickými zásadami - že kapitálově silní rodiče měli možnost odníti své děti veřejnému školnímu vyučování a dáti je soukromě vyučovati. Uvedla jsem v kulturním výboru důkazy, že přes opětovné ujišťování dřívějšího ministra školství a nár. osvěty dr. Hodži, pana ministra dr. Krčmáře a také nynějšího pana ministra dr. Frankeho existuje dnes lov duší na děti jiného jazyka. Nechci se zde pustiti do podrobností stran těchto skutečností, zvláště, když jsem již měla příležitost přednésti ve dvou kulturních debatách v kulturním výboru důkazy faktů. Trváme na těchto stížnostech tak, jak byly předneseny, a chceme věnovati svou námahu v tom směru, aby byla tato vada co nejdříve napravena. Chci učiniti suma summarum jen jedno zjištění: Do dnešního dne musí se dostávati stále ještě 321 německým školním dětem soukromého vyučování proto, že není v oblasti jejich domova a také v širším okolí veřejné německé školy. Již z této jediné skutečnosti jsme tedy vynaložili celou svou sílu, abychom změnili lex Uhlíř tak, že je také dále možnost, že těmto 321 dětem a všem ostatním dětem, které právě nemají možnosti býti vyučovány ve veřejných školách, jest toto vyučování i nadále zajištěno a zaručeno.

Práce v subkomitétu dála se v dorozumění s našimi českými kolegy - chci to bez obalu přiznati - neobyčejně smírně a benevolentně. Panu kol. Karmasinovi, který se zde včera dostal ke slovu, se zalíbilo vysmívati se nám pro tuto tam vykonanou práci. Citoval časopis "Sozialdemokrat", obzvláště místo, kde se poukazuje, že jsem se snažila, aby lex Uhlíř dostal tvářnost, jakou právě má. Ale pan posl. Karmasin jest patrně se svými vlastními kamarády v roztržce. Byl sám svědkem v kulturním výboru, když jeho kamarád, člen národního společenství, Hodina tam prohlásil, že lex Uhlíř nyní dostal jinou tvářnost; nalezl dokonce pochvalná slova pro osnovu. (Výkřiky poslanců sudetskoněmecké strany.) V této schůzi byl přece i pan posl. Karmasin, který měl, kdyby to tedy bylo osobní mínění pana Hodiny, ihned povstati a prohlásiti: S tím, co můj kol. Hodina zde říká, se nemohu naprosto ztotožniti. Jeho mlčení nemůže býti tedy jinak ceněno než jako souhlas s vývody jeho kol. Hodiny, který v plné formě... (Posl. inž. Karmasin [německy]: Nemluvil jsem proti?) Mluvil jste. (Posl. inž. Karmasin [německy]: Mluvil jsem proti!) Nikoliv, vy jste kol. Hodinovi neodporoval. Chci zde reprodukovati znění řeči kol. Hodiny, který řekl, že se těší a pochvalně zdůrazňuje, že lex Uhlíř byly vylámány všechny jedovaté zuby. To nejsou má slova, to jsou slova kol. Hodiny. Jest míti za to, že část národního společenství s těmito vývody nebyla spokojena. Poslal se proto dnes posl. Karmasin, aby útočil proti osnově zákona, o které jednáme.

Snad smím učiniti ještě jedno doplnění. Vývody pana posl. Hodiny nebyly určeny pro širší veřejnost. Schůze kulturního neb jiného výboru nejsou přece veřejné a nejsou také uváděny doslovně, naproti tomu řeč, která se pronáší zde, ve veřejné sněmovně, jest těsnopisně zaznamenána, ba může se dokonce z řeči udělati více než ve skutečnosti byla. - Viz řeč kol. Karmasina, která byla v časopise "Zeit" opatřena sensačními titulky "Slovní souboj posl. Karmasina s navrhovatelem Uhlířem". Tento slovní souboj, který jsem neslyšela jen já sama, nýbrž tolik a tolik mých kolegů, záležel v tom, že pan kol. Uhlíř učinil dvě otázky, které měl pan kol. Karmasin již dříve doslovně napsány, neboť byly již v jeho konceptu. Avšak nápadná úprava má způsobiti, že neinformovaný čtenář musí míti za to, že byl skutečně ve veřejné sněmovně velký politickokulturní slovní souboj mezi navrhovatelem kol. Uhlířem a řečníkem Karmasinem. Pánové, kdybyste byli měli možnost pracovati na lex Uhlíř v subkomitétu a kdyby tato osnova byla vyšla tak, jak jsme ji vypracovali, jak velkou věc byste byli z toho udělali ve svých časopisech a v usměrněném venkovském tisku! Tu by stálo: "Velká zásluha sudetskoněmecké strany". Musela teprve přijíti, aby zachránila němectví. Ale tak jste se toho nezúčastnili, zůstává to tedy zásluhou členů subkomitétu. (Posl. inž. Karmasin [německy]: To jest věru demokracie!) Vy nemáte přece ani přání poctivě spolupracovati! Dokáži vám to již ve svých příštích vývodech.

Nyní vedli řečníci s oposiční strany žalobu na to, že lex Uhlíř úplně zamezuje soukromé vyučování. Jsme si vědomi, že v tomto zákoně stojí slůvko "může" a nikoli také námi toužené slůvko "musí". Avšak pan kol. Karmasin poukázal sám na § 2, odst. b), zdůraznil pochvalně tento odstavec a prohlásil, že ten paragraf nemusel vůbec přijíti do tohoto zákona, protože je podle ústavy samozřejmý. Kladu obzvláště důraz na to, abych zde prohlásila, že se těšíme, že tento § 2, odst. b) se dostal do zákona, neboť podle tohoto ustanovení může býti soukromé vyučování udělováno, je-li splněna první, ale pro nás také nejdůležitější podmínka, která podmiňuje, že každé dítě bude vyučováno ve svém mateřském jazyku, tedy z toho "může", pane kol. Karmasine, bude potom zavazující "musí", neboť školní úřad nemůže rozhodně ani kapitálově nejsilnější rodině povoliti pro její dítě soukromé vyučování, není-li splněna tato nejdůležitější podmínka. Vyučování se musí - opakuji s důrazem - díti v mateřské řeči. (Posl. inž. Karmasin [německy]: Co jest s Olešnicí a Lhotou?) Pane kolego, mluvila jsem sama bez obalu o těchto případech v kulturním výboru a ukázala jsem na nespravedlnosti, prohlásila jsem také zde, že naše usilování směřují k tomu, aby tyto nespravedlnosti byly sprovoděny se světa. Tato práce jest pro nás samozřejmá. Byla konána vždy, tedy když jsme byli v oposici, a pro nás je samozřejmé, že tato práce nesmí býti rozhodně přerušena, snad proto, poněvadž jsme ve vládě. To k samému zákonu.

Nyní mi dovolte, abych použila dnešní kulturní debaty k tomu, abych poukázala na velkou sociální bídu chudých německých vysokoškoláků. Více než všechny důkazy, které jsem již dříve přednesla a které bych dnes mohla jen opakovati, říká dopis, který nám včera zaslali němečtí vysokoškoláci. Tento dopis není jen žalobním spisem, nýbrž přímo voláním o záchranu. Stojí v něm (čte): "Koncem minulého týdne přišlo s několikaměsíčním opožděním konečně vyřízení žádostí o státní bytová stipendia.

Přes 300 nemajetných studentů bylo proti beztoho přísným návrhům našich stipendijních referentů nespravedlivě poděleno nejnižšími stipendii nebo se k nim vůbec nepřihlíželo. Při tom dává nízká činže ve studentském domově beztoho ministerstvu školství a nár. osvěty možnost uspokojiti německé studenty nízkým příspěvkem. Zatím co bylo povoleno pro 960 obyvatelů německých domů sotva 137.000 Kč, dostane 950 obyvatelů Masarykovy studentské koleje 570.000 Kč, to jest o 15.000 Kč více, než všechna německá zařízení a všechna německá státní stipendia pro všechny německé vysokoškoláky v Praze a Brně dohromady. Včera se vyplácela lednová splátka státních stipendií v Zemské bance. Naši němečtí studenti museli přihlížeti, jak u stejného bankovního okna, v stejném čase dostal slovenský kolega vyplacenu čtyřikrát až pětkrát vyšší stipendijní částku než stejně chudý vysokoškolský student německý. Dostali-li jsme ponejvíce 70 Kč měsíčně, viděli jsme, že bylo slovenským vysokoškolákům vypláceno nejméně 300 až 450 Kč."

Chtěla bych opakovati při této příležitosti, co jsem již řekla v kulturním výboru: Nechceme rozhodně snad snížení těch částek, které jsou určeny pro subvence a stipendia českých a slovenských vysokoškoláků, nýbrž chceme jen opatření vyšších subvenčních částek pro německé vysokoškoláky. V této souvislosti připomínám s veškerým důrazem, že kulturní výbor přijal toho se týkající návrh, jejž jsem podala a na jehož provedení dnes trváme.

A nyní několik slov k věkové hranici při propuštění ze školy. Nemluvila bych o tom, kdybych nemohla poukázati na potěšující okolnost. V květnu 1935 přezkoušel Mezinárodní úřad práce v Ženevě otázku nezaměstnaných. Mezinárodní úřad práce také usiloval při této zamýšlené úpravě o úpravu ustanovení minimální hranice, od které smějí býti přístupny mladistvým práce v obchodu, v živnosti, v zemědělství, v průmyslu atd. Mezinárodní úřad práce doporučil všem státům jako nejvyšší hranici 15. rok života. Připomínám tento námět Ženevy panu ministru školství a nár. osvěty a školním úřadům. I když jsem si také vědoma toho, že zde musíme bojovati s finančními těžkostmi, přece věřím, že se bude museti co nejdříve přikročiti k ustanovení 9leté školní povinnosti.

A nyní mi dovolte říci několik slov k poslednímu projevu pana Henleina, který se konal ve formě - jak bych se tu jen měla vyjádřiti - ve formě velkého cirkusu v Německém domě. (Německé výkřiky sudetskoněmeckých poslanců: Vy jste tam však chyběla!) Nelituji toho vůbec. Poučení, které tam bylo kolportováno, mohu se klidně vzdáti. (Německé výkřiky sudetskoněmeckých poslanců: Proč se tedy rozčilujete?) Nerozčiluji se, nýbrž jen konstatuji. (Posl. Kundt [německy]: Celá sněmovna se o tom již dva dny baví!)

Předseda (zvoní): Prosím o klid.

Posl. Kirpalová (pokračuje): To se vám zdá býti mimořádně nepříjemné. Cize působila jen jedna skutečnost: projevu Henleinova, který měl ráz Třetí říše a metod pana Goebbelse, se zúčastnila cizí vyslanectva. (Výkřiky sudetskoněmeckých poslanců.) Nevím, není to také vůbec mým úkolem to vyšetřovati, nad tím si musí jiní činitelé lámati hlavu, zda účast cizích vyslanectev byla přiznáním k Třetí říši, nebo otevřenou demonstrací proti demokracii, proti československému státu. Dovolte mi několik slov ke Goebbelsovské výpravě tohoto projevu. Při projevu obstarávala podle říšskoněmeckého vzoru SA.... (Posl. Kundt [německy]: Viděla jste ji již?) Ano, ano, viděla jsem již takové projevy. (Výkřiky sudetskoněmeckých poslanců: My ještě ne!) Odpovím vám již, jen mě nechte vymluviti. Bylo mi s úplně autentické strany řečeno, že tam konali službu SA a SS pořadatelé, (Smích sudetskoněmeckých poslanců.) SA byli pořadatelé, kteří byli opatřeni červenou páskou a odznakem. SS pořadatelé byli však uniformováni. (Různé výkřiky.) Mluvím jen o výpravě, pane kolego, nerozčilujte se; SS pořadatelé byli uniformováni. Měli bílé košile a černé kravaty. Avšak SA a SS v uniformě by nic neznamenali, kdyby nebyly zároveň také všechny rozkazy odtamtud převzaty, slyšeli jsme přesně tytéž pruské šikovatelské rozkazy, na které jsme odtamtud zvyklí. (Různé výkřiky.) Pánové ze sudetskoněmecké strany, neučinili jste při tomto projevu pozorování? Nepozorovali jste, že se při tomto projevu rozbilo vaše národní společenství. (Posl. dr. Neuwirth [německy]: Kde?) Ihned vám na to odpovím. Na projevu - (Posl. inž. Karmasin [německy]: Pražský vysilač!) ale ne! - nechyběli vaši kamarádi dělníci a vaši kamarádi nezaměstnaní? (Posl. dr. Neuwirth [německy]: Kdo to říká, odkud to víte?) Hned vám na to odpovím, počkejte přece! Za prvé, protože nedostali na tento projev pozvání, a potom, pane kolego, kdyby byli toto pozvání dostali, nemohli by se přece vůbec projevu zúčastniti (Posl. dr. Neuwirth [německy]: Nemůžeme platit peníze na cestu!) - nedělejte se tak směšným - protože nemají tmavý oblek, který pan Henlein předpisuje, když předčítá řeč.

Některé noviny, prosím, nemohu to dokázati, ale některé noviny psaly o tom dokonce, že se muselo toto divadlo přirozeně jako každé jiné divadlo zaplatiti. Bylo prý žádáno - říkám, co psaly noviny - vstupné 6 Kč. (Posl. Birke [německy]: 60!), ačkoliv to nemělo ceny ani jediného haléře, neřku-li potom 6 korun. (Posl. Birke [německy]: Přijali jsme 600.000 Kč!) Jděte jen ještě jednou do školy naučiti se počítati, říkáte-li 6 Kč a bylo tam 3.000, tedy váš výpočet nesouhlasí, jako všeobecně vaše výpočty nesouhlasí!

Jedno je na tomto projevu potěšitelné: Henlein podal otevřené přiznání (Německé výkřiky: K sudetskoněmeckému národu!) k Třetí říši. (Posl. dr. Neuwirth [německy]: To musíte vysvětliti!) Ostatně nikoliv v úplně otevřené formě. (Německé výkřiky: Ano!) Odhrnul masku jen na polo. (Posl. dr. Neuwirth [německy]: Odhrnul jen cíp, ostatní si přimýšlíte!) Identifikoval se s Goebbelsem, Goeringem a Hitlerem, zároveň však také se Streicherem. (Německé výkřiky: Jak to?) Ukázal se přece jeho nejučenlivějším žákem. Henlein požadoval obsazení kateder německých vysokých škol výlučně národními profesory a vyloučení cizích, t. j. rasově nečistých učitelských sil. Chybělo ještě, aby řekl, že se musí přezkoušeti, zda jest babička nebo prababička arijská či nikoliv. To jest dobře odkoukáno z metod jakéhosi pana Streichera. Bylo zahanbující, hluboko zahanbující, že podle novinových zpráv posluchači právě při tomto místu, tedy vámi samými svolané a vybrané auditorium, tleskalo bouřlivě na pochvalu.

Henlein to opsal, jeho kolega a kamarád Hodina nedovede toto přebarvení ještě dosti chytře udělati. Cápne prostě dovnitř oběma nohama. Není to tak prosté přebarviti se snad pro mandát tak rychle od dneška na zítřek. Pan Hodina prohlásil v poslední schůzi kulturního výboru s veškerou otevřeností (Různé výkřiky.) - nechcete slyšeti pravdu, poněvadž je trpká - "pryč se všemi židovskými řediteli". Opět rozpor mezi posl. Karmasinem a posl. Hodinou. Právě včera se odvolal posl. Karmasin na československou ústavu a žádal, aby se zachovávala. Nepotřebuji zde jeho řeč opakovati. Vyšla dnes také tak velkým a tučným tiskem v časopise "Zeit". Jeden pán z národního společenství žádá demokracii a dodržování demokratické ústavy a jiný člen téhož klubu útočí proti §u 106 ústavy, který naprosto nepřipouští výsady stavu, náboženství a narození.

Pan Henlein prohlásil ve své řeči, že se cítí kulturně spojen s Německou říší. (Německé výkřiky: S německým národem!) Tedy prosím, s německým národem. (Německé výkřiky: Se kterým jste ztratili spojení!) S Třetí říší nemůžeme udržovati žádné spojení, tam panuje barbarství, tam nemají kulturní lidé co hledati. (Posl. dr. Neuwirth [německy]: Nešvindlovat, zůstat u textu!) Doplňuji text, a to bez ohledu na režim. Pan Henlein prohlašuje opět, že jest s Třetí říší - nyní přijde definice jeho vývodů - srozuměn a solidární. (Německé výkřiky: K této definici jsme vás potřebovali!) Nejsme ještě s tímto odmaskováním plně spokojeni, přejeme si trochu rozhodnějšího prohlášení a dovoluji si proto dáti Henleinovi a vám, pánové, kteří tuto ideu zastupujete a obhajujete, několik jasně formulovaných otázek a předpokládám, že vám nebude vůbec zatěžko na všechny tyto otázky také s touž jasností odpověděti. A nyní se tážeme pana Henleina: Jak se staví k německé nekultuře spalování knih? Očekáváme na to jasnou odpověď. Jak se staví pan Henlein a jeho spoluzbožňovatelé k vyhnání německých vědců, učenců, profesorů, socialisticky a svobodně smýšlejících učitelů a jiných lidí? Tážeme se se vší otevřeností: Odsuzuje pan Henlein a vy, pánové, koncentrační tábory, prohlašuje se solidární také s tím, aby se stala morálka lupičů morálkou státní? Jsem zvědavá, zda dostaneme na tyto jasně formulované otázky také tak jasnou odpověď. (Posl. dr. Neuwirth [německy]: Slyšeli jste ji přece, jen jste jí nerozuměli!) Pánové, chtěla bych vám předem vzíti jednu výmluvu. Pan Henlein jednou prohlásil, a to ve své první veřejné řeči v Č. Lípě, že se nemůže vůbec pouštěti do říšskoněmeckých vnitřních politických poměrů, že nemá možnosti, aby je mohl studovati. Dnes, pánové, této výmluvy není, neboť měl již možnost tyto poměry osobně studovati. Byl venku, byl přijat v Cáchách, byl v Mnichově, měl tu velkou "čest" býti s panem Hitlerem, s ním jísti, tak přece psaly samy vaše noviny (Německé výkřiky: Jediné jídlo! - Veselost.), ale měl také možnost, a on ji opravdu dosti využil, převzíti duševní stravu od pana Hitlera. Nechci vůbec vyšetřovati, my také nejsme přece vůbec tak zvědaví slyšeti, kdo byl kmotrem při osnově nedělní řeči.

Avšak, pánové, máme ještě jednu otázku, která nemá co dělati s Třetí říší, nýbrž, na kterou nám můžete podle zdejších poměrů jasně odpověděti. (Posl. Birke [německy]: Kam odešli soc.-demokratičtí dělníci? Posl. Katz [německy]: Ti jsou u nás!) Nemáte-li žádnou jinou otázku, můžete býti klidni. Soc.-demokratičtí dělníci jsou právě tak jako dříve u sociálně-demokratické strany. (Posl. Katz [německy]: Správně! Posl. Birke [německy]: Z 21 mandátů - 11 mandátů!)

Předseda (zvoní): Prosím o klid.

Posl. Kirpalová (pokračuje): Páni kolegové, nechci vám vůbec udíleti politické vyučování, ale musíte již přece věděti, že se strana při volbách nemůže opírati jen o své vlastní straníky, nýbrž, že se volební číslo rekrutuje také z přívrženců a z běženců, kteří dají své hlasy dnes jedné, zítra jiné straně podle situace a také - a chci to poctivě říci, podle sociální situace, tedy nyní krise. A nyní konkretní otázku - chtěli bychom jednou věděti, jak se staví pan Henlein a jeho strana k míru národů a ke smíření národů. (Posl. dr. Neuwirth [německy]: Rozhodně kladně, dávno řečeno!) Rozhodně kladně? Dokáži vám opak. (Německé výkřiky: To jsme velmi zvědavi!) Byla jsem připravena na takovou spontánně danou odpověď. - Kladně! Ovšem v demokratickém státě nemůže se dáti se zřetelem k národnostem zde žijícím žádná jiná odpověď, ale, pane kolego, podívejte se přece jednou na ducha ve vašich tělocvičných spolcích (Posl. dr. Neuwirth [německy]: To jest znamenité! - Posl. Kundt [německy]: Velmi spokojen s tím!) v oněch tělocvičných spolcích, které vede a řídí váš Henlein. (Předsednictví převzal místopředseda Taub.) Podívejte se na ducha, který panuje v těchto tělocvičných spolcích, a nyní jak vyhlíží duch ve vašich tělocvičných spolcích? (Posl. Kundt [německy]: Jinak než u vás! - Posl. Katz [německy]: To věřím!) Četla jsem knížku. (Posl. inž. Peschka [německy]: To jsem již jednou slyšel!) To jste ještě neslyšel. Slyšel jste v kulturním výboru něco podobného, ale to, co nyní přednesu, pochází z jiné knihy, to jste ještě neslyšel, proto vás jen prosím o několik minut trpělivosti. (Posl. dr. Neuwirth [německy]: Udání pramenů! - Výkřiky.)

Místopředseda Taub (zvoní): Prosím o klid.

Posl. Kirpalová (pokračuje): Ne, mýlíte se, jest to národní ročenka, kterou nyní po třech letech, snad dokonce po čtyřech letech státní zastupitelství zabavilo. (Německé výkřiky: Jaký národní rok?) "Národní rok" se to jmenuje. (Posl. dr. Neuwirth [německy]: To neznáme!) Jest mi líto, že neznáte svou vlastní literaturu. (Posl. dr. Neuwirth [německy]: Můžete nám přičítati jen to, co přichází od nás!)

Místopředseda Taub (zvoní): Prosím o klid.

Posl. Kirpalová (pokračuje): Je to od vás, jest to učebnice a obsahuje... (Posl. dr Neuwirth [německy]: Od koho je, kde vyšla?) Nenuťte mě k denunciaci. Nenuťte mě zde jmenovati jména. Jsem ochotna vám to říci osobně. (Posl. dr. Neuwirth [německy]: Beru vás za slovo, milostivá paní!) Béřete mě za slovo a já prohlašuji před celou sněmovnou, že toto slovo dodržím. Jmenuji nakladatelství a jmenuji také autora. (Posl. dr. Neuwirth [německy]: Vezmu vás za slovo!) Můžete to beze všeho učiniti. Prohlašuji ještě jednou, tuto knížku, když byla používána tři neb více let jako učební pomůcka v tělocvičných spolcích, státní zastupitelství zabavilo. (Posl. Kundt [německy]: Kdy to bylo zabaveno?) Přede dvěma měsíci. Tedy nepříliš dávno. Snad jest to také 6 týdnů. (Posl. dr Neuwirth [německy]: Nabylo zabavení právní moci?) Zabavení nabylo právní moci. (Posl. dr. Neuwirth [německy]: Jednací číslo? Soud? - Místopředseda Taub zvoní.) Nevěříte-li mi, můžete zavolati krajský soud a máte jednací číslo ihned.

A nyní bych vám chtěla přednésti malý výběr s poznámkou, že jde jen o úplně malý výňatek, protože přece nemohu pro krátkost času všechno přednésti, co jest v této knížce obsaženo. Tu stojí na př. - Chcete věděti stránku? - a to v článku "Oslava vítězství" - nadpis již říká vše - na stránce 79 knížky, jejíž jméno vám potom oznámím, toto (čte): "Než s čistým svědomím a vnitřní volností slibujeme dnes" - slyšte jen, abyste věděli, jaká svoboda jest u vás míněna - "postaviti se opět pro opětný vzestup a opětné uzdravení našeho národa, neboť jsou to rozkazy pomíjejících držitelů moci, kteří nám připravili tento tvrdý osud, ruce pomíjejících lidí, které zarazily hraniční sloupy v naší zemi. Doba osvobození" - to jest tedy svoboda, kterou míníte - "musí přijíti a běda národu, který si vzal více, než mu patřilo, na něm se pomstí strašný osud." (Posl. Kundt [německy]: Taková místa vám mohu přečísti také ze Seeligerových řečí! Musí se vzíti jen protokoly sjezdu strany!) Ne, pane kolego, taková místa tam nenajdete.

A nyní pánové, dovolte mi říci slovo o ideálu, po kterém se pachtí pánové z národního společenství, o výchovném ideálu Třetí říše. (Výkřiky.) Asi jste o tom ještě nic neslyšeli, nebo jest vám nepříjemné o tom něco slyšeti. Přede mnou leží výstřižek z časopisu "Reichszeitung der deutschen Erziehung" (Posl. dr Neuwirth [německy]: Vydáno kde?) Hitlerem, ministerstvem kultury v Německu. (Posl. dr. Neuwirth [německy]: Jak jen přicházíte k této zakázané literatuře?) Pravděpodobně legálnější cestou než vy, pane kolego. (Různé výkřiky.) Chtěla bych tedy nyní podati malý výňatek z této německé výchovy. Tu stojí (čte): "Pravý seveřan není vzorným žákem, musí nám býti jasno, že uzavřenost a vzdorovitost může býti znamením budoucího drsného, přímého a silného nordického charakteru, že bezstarostná lenost a zlatá lehkomyslnost jest lepší než snaživá, ale vědomá práce lidí jiných ras, že v pravých, mladistvých hrubostech a v návodech k hrubé nepřístojnosti často mohou vězeti vlohy k pozdějšímu vůdcovství."

To jsou tedy výchovné metody Třetí říše. Pánové, odpovězte mi přece na otázku, jaký žákovský materiál musí vyjíti z těchto škol? Otázka se zodpovídá sama výchovným principem Třetí říše. (Výkřiky.) Tázali jste se mě, kdo jest autorem. Mohu vám tedy jmenovati podle vašeho mínění úplně kompetentního autora, který mluvil a psal o výchovné otázce v Německé říši? Byl jím sám Hitler. Hitler prohlásil k otázce vzdělání (čte): "Německý mladík budoucnosti musí býti štíhlý a vytáhlý, hbitý jako chrt, houževnatý jako kůže a tvrdý jako Kruppova ocel. Německo není kurník, kde vše běhá kolem, kdáká a kokrhá, nýbrž kde je každý pyšný, že smí poslouchati. Naučiti se poslouchati jest druhým velkým úkolem výchovy." Která jest první velká úloha, o tom Hitler mlčel.

Místopředseda Taub (zvoní): Upozorňuji paní řečnici, že řečnická lhůta již vypršela.

Posl. Kirpalová (pokračuje): Chtěla bych jen ještě říci zcela krátce toto: Ve Třetí říši vymizela humanita. Ideál Komenského, ideál Pestalozziho byl vymýcen z německého výchovného materiálu. Lipská pedagogická ústřední knihovna se jmenovala dříve Knihovna Komenského. Dne 15. června 1935 byl tento titul slavnostně odstraněn a knihovna se nyní jmenuje "Pedagogická ústřední knihovna Hanse Schema".

Končíc, chci říci: Školy v Třetí říši nejsou dnes ničím jiným než rekrutskými školami. Tam platí zásada: "Když vychází mladý člověk ze školy, musí býti vnitřní voják hotov." To jest nejvýznačnějším cílem fašismu. To jest první příprava pro každou válku. Úkol, který však dáváme moderní škole, jest jiný: my požadujeme: Škola musí tvořiti tvůrčí postavy, musí býti nositelem kultury, pokroku, svobody. Mladý člověk musí býti vychován pro nejvyšší úkoly lidstva, tedy pro mír mezi národy a dorozumění mezi národy. Cesta výchovy Německa jde přes bomby a pušky. Naše cesta výchovy znamená kulturní hnutí vpřed. Pracujeme ve svobodě a demokracii pro svobodnou školu, pro svobodné učitelstvo a pro svobodný německý národ. (Potlesk.)