Předseda (zvoní): Dalším
přihlášeným řečníkem
je p. posl. Kopecký. Dávám mu slovo.
(Potlesk komunistických poslanců.)
Posl. Kopecký: Vrátili jsme se spolu se soudr.
Gottwaldem na místa, na něž jsme byli
vysláni volbou pracujícího lidu, avšak
kam jíti bylo nám bráněno bezpříkladnými
persekučními opatřeními. Ačkoliv
jsme byli poslanci, byl na nás den po vydání
posl. sněmovnou vydán zatykač a byli jsme
stíháni jako nejsprostší vrahové.
Amnestování našeho případu nebylo
naprosto žádnou milostí, nýbrž
potvrdilo jen, jak právně bezpodstatné a
politicky tendenční bylo celé trestní
stíhání proti nám vedené. Zatím
co ve skutečnosti to byly fašistické živly,
které ve spojení s ostatní reakcí
připravovaly svůj násilnický nástup
k moci, jak ukázaly okolnosti presidentské volby,
byl za pomoci vládně socialistických stran
uměle zkonstruován proti komunistické straně
náš případ t. zv. velezrádných
pučistických úkladů. Bylo zájmem
vládnoucích kruhů tento politicky nemožný
a neudržitelný případ zlikvidovat.
Tím křiklavějším však zůstal
akt rozsudku a věznění posl. soudr. Štětky
a zrušení jeho mandátu. Dělnictvo již
na nesčetných projevech protestovalo proti tomuto
aktu [] vůči soudr. Štětkovi,
jemuž byl volebním soudem [] odňat mandát,
poněvadž soudr. Štětka byl plně
amnestován a příslušel mu a přísluší
mu tudíž také beze všech pochyb mandát.
Protestujeme proti postupu volebního soudu s největší
rozhodností i zde a žádáme, aby se posl.
sněmovna zasadila o uznání faktického
a právního stavu v případě
soudr. Štětky, aby se zasadila o odvolání
rozhodnutí volebního soudu a uznání
mandátu soudr. Štětky.
Tímto protestem není ovšem naše stanovisko
k otázce amnestie vyčerpáno. Nejde jen o
nás stíhané poslance. Jde o řadu dalších
psanců, kteří jsou nuceni žíti
ve vyhnanství, jako jsou soudr. Hruška, Major,
Harus, Stern, Fučík, a jde o nejkřiklavější
případ soudr. Lokoty. Všem těmto
proletářským bojovníkům musí
býti dána svoboda. A jde o sta, tisíce dělnických
funkcionářů, kteří jsou stíháni
a vězněni pro politické delikty a na něž
se amnestie nevztahovala, poněvadž byla vyloučena
i pro takové delikty, jako je § 15, odst. 3 zákona
na ochranu republiky. Žádáme pro všechny
tyto proletářské politické delikventy
plné amnestování. Je nám známo,
že původní amnestiční dekret
zamýšlel daleko širší amnestování,
avšak pranýřujeme, že soc.-demokratičtí
a nár.-socialističtí zástupci se nerozpakovali
dáti ve vládě souhlas k takovému omezení
amnestie, že amnestie v onom rozsahu, v jakém byla
odstupujícím presidentem vyhlášena,
stala se pouze dokumentem toho, jak pochybna jest demokratičnost
vládnoucích činitelů v Československu
a jak málo studu pociťují nad tím, že
amnestie vyhlášená v demokratické Československé
republice byla užší a daleko horší
než amnestie, kterou daly fašistické režimy
v Polsku, Rakousku, Řecku a pod.
Dělnictvu chceme při této příležitosti
říci tolik: Jestliže dělníci,
jestliže pracující masy, jestliže antifašisté
a obránci demokratických práv nerozvinuli
v době presidentských voleb dostatek účinných
bojů za amnestii, vyzýváme je, aby nyní
masovými projevy vyvinuli takový tlak, který
by si vynutil na vládě a novém presidentovi
plné amnestování všech proletářských
politických delikventů a plnou svobodu a legalitu
dělnických organisací a celého dělnického
hnutí. (Potlesk komunistických poslanců.)
Pokud jde o nás, o naše osoby, chceme ještě
prohlásiti, že možnosti, které nám
byly dány navrácením legality, použijeme
k ještě oddanější práci
pro velkou věc dělnické třídy,
jíž jsme zasvětili svoje životy. Pobyt
v Sovětském svazu, to, že jsme mohli patřiti
na velké triumfy socialismu v SSSR, že jsme mohli
viděti, jaké štěstí a blaho,
jaký radostný život přináší
pracujícím masám a národům
Sovětského svazu socialismus, sovětská
demokracie, to, že jsme mohli viděti veliké
dílo, veliké ovoce činnosti slavné
VKP, slavné strany bolševiků, vedené
geniálním soudr. Stalinem (Potlesk komunistických
poslanců.), to mohlo jen utvrditi naši odevzdanost
praporu Leninovu, Stalinovu, naši oddanost praporu komunistické
internacionály, vedené hrdinným soudr. Dimitrovem.
(Potlesk komunistických poslanců.) A jestliže
různé politické okolnosti v poslední
době vedly naše odpůrce k tomu, že si
dělali naděje, že se komunistická strana
odchyluje od bolševické revoluční linie,
bude naší snahou přispěti k důkazu,
že na dějinném, revolučním poslání
komunistické strany se nic nezměnilo a nemění.
Komunistická strana Československa jest a za každé
politiky své zůstane bolševickou, revoluční
stranou proletariátu. (Potlesk komunistických
poslanců.) Toto jasno podle mého názoru
není na překážku a je naopak nutné
a prospěšné v zájmu spolupráce
a společného postupu s těmi, s nimiž
my si přejeme a kteří s námi si přejí
jednotně postupovati v boji proti hladu, v boji proti reakci
a fašismu, v boji na obranu demokratických práv
a svobod, v boji na obranu míru. Usilujíce naprosto
poctivě a čestně o společný
postup se socialistickými stranami v boji za tyto životní
zájmy pracujících mas zůstáváme
a zůstaneme věrni do písmene našemu
zásadnímu programu, jímž jest osvobození
proletariátu z pout třídní nadvlády,
zvrácení kapitalistického řádu
a vybudování socialistického společenského
řádu. Od tohoto programu nás nebyla schopna
odstrašiti persekuce a nejsou a přemlouvání,
k nimž sahají v různých situacích
ti, kdož se snaží myšlenku jednotné
fronty a lidové fronty vykládati ve smyslu škodlivém
zájmům pracujícího lidu, ve smyslu
podpory bankrotující politiky koalice s buržoasií.
Prapor Lenina a Stalina, prapor komunistické internacionály,
prapor hrdinného Jiřího Dimitrova je revolučním
praporem. Pod tímto revolučním praporem chceme
neochvějně bojovati a pod tímto praporem
chceme vítěziti. Jsme si vědomi, že
v tuto dobu dějinný vývoj novým zrychleným
tempem přibližuje v mezinárodním měřítku
chvíli konečného vítězství
proletariátu. Nebo kdo by dnes již pochyboval, že
se rozptylují mraky reakce, že vývoj jde nezadržitelně
do leva a že se proletářská revoluce
dává na další pochod s nadějnými
vyhlídkami?
Dnes stojíme pod dojmem významných událostí
ve Francii a ve Španělsku a zdviháme zde svůj
hlas, abychom s nadšením pozdravili nový, mohutný
nástup lidové fronty ve Francii (Potlesk komunistických
poslanců), v Paříži, kde v minulých
dnech statisíce Francouzů, dělníků,
komunistů, socialistů, demokratů, republikánů,
frontovních bojovníků atd., nastoupily do
ulic, aby v odpověď na teroristický čin
ukázaly mohutnými bojovnými demonstracemi,
že před jednotnou silou lidu musí fašism,
tento nejzavilejší nepřítel svobod lidu,
tento krvavý biřic kapitálu, zalézati
a že jednotná síla lidových mas je schopna
si vynutiti zjevením se na ulicích zákroky
proti fašistickým bandám a spiklencům,
trestání fašistických teroristů
a ochranu práv a svobod pracujícího lidu.
S tím větším nadšením pozdravujeme
imposantní volební vítězství
levice, lidové fronty ve Španělsku (Potlesk
komunistických poslanců.), které jest
zdrcujícím soudem nad fašistickým režimem
španělské reakce, která se dostala k
moci přes potoky krve, prolité v říjnu
1934. Hrdinný španělský proletariát,
který se v říjnu 1934 chopil tak statečně
zbraní, aby hájil svá práva, a který
nezlomen přestál krvavá muka fašistického
řádění Gil Roblesů a Lerrouxů,
povstává k účtování
se španělskými reakčními katany.
Výsledek voleb španělských, který
ukázal, jakou mocnu převahu mají v masách
španělského lidu sjednocení odpůrci
fašismu a reakce, stal se signálem k mocnému,
drtivému, převratnému rozmachu bojovné
síly lidové fronty ve Španělsku. Demonstrace
a boje dělnictva na ulicích španělských
měst, stávkové hnutí v Madridě,
otvírání fašisty zavřených
dělnických domů, hromadné propouštění
všech proletářských politických
delikventů, vztyčování rudých
vlajek na znovu dobyté posice dělnictva, revoluční
vření v Katalánii a hromadný útěk
španělských fašistických a černých
reakcionářů, bojících se hněvu
a trestu lidu, tyto události dokazují, že vedle
Francie získává ve Španělsku
mezinárodní boj proti fašismu novou mocnou
posilu a vzpruhu. Francouzští a španělští
antifašisté dávají příklad,
jak nutno bojovati s reakcí, jak nutno úspěšně
brániti demokratická práva a svobody lidu,
jak nutno účtovati s fašistickými pochopy
kapitálu.
Ano, události ve Francii a ve Španělsku jsou
nejpádnějším důkazem k jakým
velkým úspěchům v boji proti fašismu
a za svobodu vede akční jednota proletariátu
a lidová fronta. Myšlenka jednotné proletářské
fronty, lidové fronty, kterou komunisté přinesli
a za jejíž uskutečnění se všude
bijí, přináší již úspěchy
v tolika zemích. Není jasno, jak těžkým
hříchem jest, jsou-li snahy o jednotnou proletářskou
frontu a lidovou frontu stále ještě sabotovány
v Československu vůdci socialistických stran
a vůdci stran, jež si říkají
demokratické? Není na místě, voláme-li:
Socialisté v Československu, pohleďte, jak
si počínají vaši kamarádi ve
Francii a ve Španělsku, kde socialisté ruku
v ruce s komunisty zasazují společným bojem
rány reakci a fašismu, kde socialisté spolu
s komunisty odhánějí od moci reakcionáře
a nepřátele svobod lidu a kde socialisté
a komunisté jednotným postupem dobývají
velkých vítězství, strhujíce
do proudu jednotného boje i nejširší masy
ostatního pracujícího lidu? Není na
místě, ukážeme-li na ten velký
rozdíl, že ve Španělsku a ve Francii se
dnes reakcionáři a fašisté klepou strachy
a že ze Španělska dnes reakcionáři
a fašisté utíkají za hranice, zatím
co se u nás mohou roztahovat? A proč? Poněvadž
u nás socialistické strany zabránily, aby
se výsledek parlamentních voleb v květnu
1935 a průběh presidentských voleb v prosinci
1935 - kteréžto oboje volby přinesly fašistům
a reakci zklamání jejich nadějí nestaly
signálem k rozhodnému zúčtování
s fašisty a reakcionáři; poněvadž
u nás socialistické strany, udržující
spolek s buržoasií a sabotující jednotnou
frontu, dělají takovou politiku, že stále
pomáhají na nohy bité reakci, že připouštějí
k moci Hodži, že v tuto dobu připouštějí
jednání o přibrání dalších
klerikálních stran do vlády a že kryjí
režim, který se miliskuje s reakcí, odbourává
práva lidu, ohrožuje základní občanské
svobody a který se snaží všechna občanská
práva a svobody odníti celému milionu občanů,
hladových, nezaměstnaných občanů
v této republice, jak dokazuje zákaz sjezdu nezaměstnaných
a bezohledné, surové pronásledování
jejich hnutí.
Myslím, že nové události ve Francii
a ve Španělsku vybízejí nejnaléhavěji
všechny příslušníky socialistických
stran v Československu, aby již se vší
rozhodností postavili otázku uskutečnění
akční jednoty proletariátu a lidové
fronty také v Československu, aby již učinili
konec každé sabotáži a aby si vynutili,
že fašisté a všichni reakcionáři
v Československu budou jednotnou frontou proletariátu
a mohutnou lidovou frontou stejně rázně hnáni,
jako je tomu dnes ve Francii a ve Španělsku. Je to
zájmem a příkazem i s hlediska boje na obranu
míru, neboť režim, který u nás
panuje a který je založen na kompromisech s reakční
buržoasií, provozuje i v otázce míru
a války obojakou roli. A tím se chceme zabývati.
Z předložené účetní uzávěrky
nás zajímá jedna věc: zahraniční
ministerstvo. Jeho nynější činnosti
chceme se dotknouti. Používáme této
příležitosti, abychom obrátili pozornost
pracujících mas k různým tendencím,
jež se v poslední době objevují v československé
zahraniční politice. Od chvíle, kdy v čelo
vlády přišel dr. Hodža, jemuž
bylo svěřeno i vedení ministerstva zahraničních
věcí, poukazovali jsme my komunisté na nebezpečí,
které vyplývá z této změny.
Poukazovali jsme na to, že v osobě Hodžově
dostává se k řízení československé
zahraniční politiky muž takových zásad,
koncepcí a plánů, že se za jeho režimu
budou zvýšenou měrou uplatňovati vlivy,
snažící se změniti kurs československé
zahraniční politiky, pokud jde hlavně na
jedné straně o stanovisko k Německu a na
druhé straně o stanovisko k Sovětskému
svazu. Varovali jsme před tím, aby se věřilo
ujišťování, že se bude i za Hodži
pokračovati nezměněně v dosavadní
zahraniční politice. Burcovali jsme k ostražitosti
vůči Hodžovi, politiku typu Lavalova,
politiku takového typu, jaký buržoasie povolává
k veslu tehdy, když je třeba lavírovati mezi
pravicovými a levicovými proudy a když je třeba
oproti nárazům z leva vylavírovati, vymanévrovati
interesy reakce a když nelze přivésti k uskutečnění
reakční plány cestou přímou,
nýbrž cestou kompromisu.
Zkušenosti těch několika měsíců,
po které Hodža vládne, potvrzují
dostatečně oprávněnost našich
výstrah. Hodža ujal se řízení
čsl. zahraniční politiky v éře,
kdy se na poli mezinárodní politiky děje
značně živý pohyb, kdy se vedou velká
diplomatická jednání a kdy se i na středoevropském
úseku dějí významné změny.
Bylo možno již jasně poznati, jakou orientaci
sleduje Hodža. Hodža vedl krátce
po svém nastoupení jednání se Schuschniggem.
Již při té příležitosti
naznačil své koncepce a plány. Hodža
mluvil ještě jasněji o svém programu
zahraniční politiky na agrárním sjezdu.
Hodža podnikl cestu do Paříže a
v souvislosti s tamními mezinárodními politickými
jednáními jednal o středoevropském
problému, při čemž v nesčetných
rozmluvách s novináři vykládal své
názory o všeobecné politice a zároveň
smysl svých plánů o střední
Evropě, o čemž chce jednati ještě
na dalších cestách v Bělehradě,
v Bukurešti a znovu ve Vídni. Nechceme se tu široce
zabývati koncepcemi Hodžovými, plány,
které rozvinoval, a jednáními, jež vedl.
Bude k tomu ještě příležitost.
Avšak pokládáme za nutné poukázati
na několik momentů, jež charakterisují
nebezpečné tendence Hodžovy zahraniční
politiky.
Dnes je na příklad známo, že za jednání
Hodžova se Schuschniggem v Praze hrála velkou
roli otázka restaurace Habsburků. Co však veřejnosti
nebylo sděleno, jest to, jak Hodža na otázku
restaurace Habsburků, kladenou Schuchniggem, odpověděl.
"Právo lidu" v těchto dnech ve zprávě
z Paříže, týkající se
Hodžovy pařížské návštěvy,
uvedlo, že politické a diplomatické kruhy,
zúčastnivší se pařížských
jednání, jsou přesvědčeny,
že Československo projevilo v poslední době
ústupnost v otázce restaurace Habsburků,
což prý vedlo k velikému znepokojení
i v druhých státech Malé dohody. "Právo
lidu" se tázalo, na podkladě čeho mohlo
takové mínění vzniknouti. Soc.-demokratický
ústřední list se tu nevědomým
jen tvářil. Pánům soc.-demokratickým
ministrům jest velmi dobře známo to, co jest
třeba, aby věděl všechen pracující
lid Československa, totiž, že Hodža
za jednání se Schuschniggem v Praze zásadně
neodmítl myšlenku restaurace Habsburků v Rakousku.
Máme přesně zjištěno, že
Hodža připustil možnost jednati o restauraci
Habsburků v Rakousku na té platformě, jak
ji navrhl Schuschnigg, totiž, že by v případě
znovunastolení Habsburků bylo zaručeno, že
restaurace Habsburků se omezí na Rakousko, že
nebude znamenati snahy o obnovení staré monarchické
říše, že znovunastolený Habsburk
přijme jen titul vévody, že titul krále,
císaře nebude křísen a pod. Je to
platforma, na které jednal, jak známo, o restauraci
Habsburků také Starhemberg. Předseda vlády
Hodža neodmítnuv zásadně myšlenku
restaurace Habsburků, vyslovil pouze námitky, že
habsburský rod nemá politicky zkušeného
representanta, že Otto Habsburk není povolaným
kandidátem. To máme zjištěno. Můžeme
však dále bezpečně tvrditi, že
o stanovisku Hodžově v otázce Habsburků
byli z jistých československých kruhů
informováni státní činitelé
v Rumunsku a Jugoslavii. Za jednání rumunského
krále Karola a jugoslávského prince regenta
Pavla v Londýně a Paříži s anglickými
a francouzskými činiteli byla otázka restaurace
Habsburků projednávána právě
v souvislosti s kolísavým, ústupným
stanoviskem Československa, resp. Hodži. Stanovisko
Československa bylo posuzováno jako ohrožování
jednotné politiky Malé dohody. Mimořádná
politická a diplomatická agilnost, kterou projevil
za pařížských jednání
rumunský ministr zahraničí Titulescu, byla
v pravdě věnována tomu, aby oproti kolísavému
a ústupnému stanovisku Československa byl
velmocemi Francií a Anglií respektován důsledný
odpor druhých států Malé dohody proti
snahám o znovunastolení Habsburků v Rakousku,
při čemž tím, že Rumunskem byla
ohlášena vůle uzavříti se Sovětským
svazem pakt o vzájemné pomoci a že Sovětský
svaz byl vyzýván k záruce neodvislosti Rakouska,
bylo současně demonstrováno, že v Sovětském
svazu mají středoevropské státy činitele,
který může i ve střední Evropě
zajistiti jiný vývoj, než jaký chce
pan Hodža, který připouští
v souvislosti s řešením podunajského
problému i myšlenku restaurace Habsburků. Faktem
je, že v otázce restaurace Habsburků šel
a jednal po jiné linii Titulescu, a po jiné linii
pan předseda vlády Hodža, který
když do Paříže přijel, musil zapírati,
jak se Schuschniggem jednal v otázce restaurace Habsburků,
ačkoliv o pravdě mluvila přes to výmluvně
ta okolnost, že k osobnosti dr. Hodži v Paříži
projevovaly nejintimnější a nejživější
sympatie právě pravicové reakční
žurnály pařížské, které
ve Francii slouží propagandě rakouských
a maďarských agentů habsburské dynastie.
A je stejně faktem, že s odvoláváním
se na ústupné stanovisko Hodžovy vlády
v otázce restaurace Habsburků rozvíjí
dnes monarchistické hnutí v Rakousku velikou agitaci
a připravuje na to, že znovunastolení Habsburka
ve Vídni bude v nejbližší době
uskutečněno. Zároveň se v souvislosti
s tím hýbají legitimisté v Maďarsku.
Je nesporné, že Hodžovo stanovisko v otázce
Habsburků bude hráti velikou roli i při jednáních
za jeho návštěvy v Bělehradě
a Bukurešti.
Odhalujeme zde tyto Hodžovy sklony k tajným
piklům v otázce restaurace Habsburků a pranýřujeme
přede vším pracujícím lidem Československa,
že v čele vlády stojí muž, který
připouští možnost návratu Habsburků
na trůn, možnost návratu odvěkých
utlačovatelů podunajských národů,
absolutistických a militaristických tyranů,
viníků krvavých válek.
Říkáme vám, pánové ze
socialistického a demokratického tábora,
kdybyste se vůbec cítili skutečnými
zastánci demokratického republikanismu, nemohli
byste ani minutu strpět v čele vlády československé
demokratické republiky, v čele čsl. zahraniční
politiky člověka, který kompromisuje v otázce
restaurace Habsburků. Musili byste žádati nejen
jeho okamžité zodpovídání se
a nejen jeho odstoupení, nýbrž i jeho obžalování
jako nepřítele republiky. Proč to neučiníte,
proč jenom v zákulisí kritisujete Hodžovy
kroky v zahraniční politice? Proč o stanovisku
Hodžově v otázce Habsburků činíte
v tisku jen narážky? Proč nevystoupíte
otevřeně? Poněvadž pro kompromisy a
pakty s Hodžou v různých otázkách
vnitropolitických, ve věci dělení
moci po presidentských volbách kryjete i Hodžovy
nebezpečné kroky v zahraniční politice
a kryjete i jeho tajné pikle v otázce Habsburků.
Nebude však mlčeti pracující lid Československa.
A především dělnictvo bude proti vašemu
kompromisnictví demonstrovati, že nepřipustí
žádné pikle a žádné kompromisy
v otázce restaurace Habsburků.
Stavíce se za snahy o mírové spojení
středoevropských států, budeme všemi
silami potírati každého, kdo by chtěl
sbližování Rakouska a Československa
zakládati na podpoře snah agentů habsburské
dynastie, na podpoře snah Schuschniggů a Starhembergů,
kteří chtějí svůj bankrotující
fašistický režim v Rakousku zachraňovati
povoláním Habsburků. Pracující
lid Československa bude demonstrovati, že jeho sympatie
a jeho plná solidarita platí revolučnímu
proletariátu Rakouska, hrdinným únorovým
bojovníkům a všem protifašistům
v Rakousku, kteří usilují o svržení
diktatury Schuschniggů a Starhembergů a kteří
chtějí v Rakousku vybojovati protifašistický
režim, který by na straně Rakouska zaručil,
že sbližování středoevropských
států bude sledovati skutečně mírové
cíle a že nebude spojováno s reakčními
a kontrarevolučními plány, jaké sledují
při svých jednáních Schuschniggové
a Hodžové.
My se tážeme: Není charakteristické,
že právě v tuto dobu, kdy se vedou jednání
mezi Československem a Rakouskem a kdy rakouští
páni se navenek ohánějí slovy o mírové
spolupráci a o své důvěře ve
Společnost Národů, že právě
v tuto dobu byl rakouskou vládou zastaven vídeňský
časopis "Europa-Echo", vydávaný
snachou bývalého rakouského presidenta Hainische
a věnovaný propagaci zásad a poslání
Svazu Národů? Není příznačným
mlčení tohoto časopisu, k jehož přispívatelům
patřil i nynější president republiky
dr. Beneš, časopisu, který zprostředkoval
spolupráci rakouských a československých
pacifistů? Jestliže rakouská vláda sáhla
k tomuto provokativnímu zákroku proti rakouským
pacifistům, spolupracujícím s československými
pacifisty, aniž se obávala, že to vyvolá
nelibost dr. Hodži, dáváme my zde výraz
protestu proti persekuci rakouských pacifistů na
doklad solidarity se všemi, kdož upřímně
usilují o mírové spojení a o mírové
soužití podunajských států a
podunajských národů.
Stejně prohlašujeme, že proletariát Československa
jest rozhořčen nad postupem maďarské
Gömbösovy vlády, která zatažena plně
do žoldu hitlerovského Berlína a pokoušejíc
se mařiti snahy o mírový blok středoevropských
států, rozpoutává nyní zběsilé
pomlouvačné štvanice proti Sovětskému
svazu a inscenuje za použití nejzlotřilejších
prostředků provokace nové procesy proti maďarským
komunistům, proti maďarským antifašistům
a odpůrcům války, aby mohla provokačními
výmysly o činnosti komunistů, o činnosti
komunistické internacionály intrikovati proti snahám
o uplatnění mírových zásad
Sovětského svazu ve střední Evropě
a aby tak mohla do střední Evropy vnášeti
atmosféru, kterou potřebuje Berlín a Řím.