A teď si všimněme, kde se nešetřilo, kde se naopak dávalo i přes rozpočet. Bylo to na podporu finančního průmyslu, obchodního kapitálu, tam se bez rozpočtových položek, proti zákonně dalo 350 mil. Kč. Bankám, klusáckým spolkům, ministerstvu vojenství, ministerstvu vnitra na rozmnožení policie, na zesílení policie a četnictva, na péči o podporu odborové zemědělské organisace, na obilní monopol atd. Také se nevrátily stamilionové půjčky, které poskytl stát jednotlivým kapitalistickým podnikům atd. (Předsednictví převzal místopředseda Košek.) Ale podívejte se! Právě když mluvím o ministerstvu vnitra, musím se zastaviti u jedné věci. Tu je celá vláda odpovědna. Dnes je předsedou vlády Slovák dr. Hodža; víme, co je, ale všimněte si, a to je příznačné, jak to vypadá na Slovensku, jak se tam dbá ústavních práv, jak se tam žene proti posledním zbytkům demokratických práv pracujícího lidu! Jen malý úsek: Na Spiši stávkují dřevodělníci, lesní dělníci atd., a čeho jsme tam svědky? Úžasného teroru proti těmto stávkujícím, znemožňuje se stávkové hnutí, znemožňují se schůze stávkujících, prostě se znemožňuje každý krok stávkujících a potlačuje ohromným terorem. A podívejte se, k čemu slouží četníci! Četníci tam plánovitě organisují získávání stávkokazů, zejména z příslušníků cizích států, a jde to tak daleko, že lidem říkají: Jestli nebudeš dělat stávkokaze, nejsi československý příslušník - přes to, že to jsou starousedlíci - a budeš z Československa vypověděn. Malý důkaz. Dne 15. února se konala celozávodní schůze na Glaesingerově pile v Popradě. Na té schůzi byl přítomen poslanec a odborový sekretář soudr. Schmidke. Co se stalo? Do závodu vnikli četníci schůze se konala v závodě - a schůzi znemožnili. Na intervenci posl. Schmidkeho, který intervenoval u vrch. strážmistra Rudolfa proti tomuto nezákonnému postupu, který ruší práva dělníků, bylo odpovědí to, že byl tento poslanec zatčen za to, že protestoval proti hrubému, surovému potlačování těchto práv. A když se ho poslanec ptal po důvodech zatčení, řekl: Mně do toho nic není, já nepotřebuji uvádět důvodů. A když posl. Schmidke předložil legitimaci, kterou si od něho vrch. strážmistr vyžádal, odepřel mu ji vrch. strážmistr vrátit a dal jej odvést na četnickou stanici a tam mu řekl: Budete-li mne třeba i jen slovy ohrožovat, vezměte na vědomí, že se budu bránit zbraní. Takové jsou poměry na Slovensku!

A podívejme se, jak je to s poslanci. Na př. v Bratislavě byla zakázána schůze nezaměstnaných 11. února. Nezaměstnaní, kteří se dověděli o zákazu později, shromažďovali se u místnosti, v níž se měla schůze konati. Posl. Schmidke byl při tom zatčen, odvlečen na policejní komisařství, odkud se vrátil s podlitinami na zádech a na rukou. Zejména se zde zasloužil strážník č. 830.

Další ukázka, jak si počíná ministerstvo vnitra na Slánsku. Tam celý četnický aparát a aparát okresního úřadu jsou vykonavateli vůle agrární strany. (Výkřiky.) Na Slánsku je výjimečný stav, agrární magnáti z tohoto okresu jsou chráněni celým četnickým aparátem, tam se nikdo nesmí odvážiti ani slova proti nim a okresní hejtman za pomoci konceptních úředníků okresního úřadu prostě tam suspendoval i poslední zbytky demokratických práv obyvatelstva tohoto okresu. Řekl jsem, že četnictvo je ve službách agrárního aparátu. To je ten známý okresní úřad, který vykonstruoval špionáž s německými emigranty a špionáž se Včelou, ale celá tato akce se skončila ohromnou blamáží pro okresní úřad a četníky. Důvěrná schůze podle §u 2 tam absolutně není možná, ani členské důvěrné schůze. Na Slánsku vzniklo oposiční hnutí malozemědělců proti politice agrární strany, která na svém sjezdu nevyřešila ani jeden problém, ani jednu ožehavou otázku drobného lidu. Tam vyvolali zemědělci petiční akci za novou pozemkovou reformu v tom smyslu, aby zbytkové statky byly parcelovány a přiděleny malým zemědělcům; zároveň tam probíhalo hnutí za vyšší cenu řepy a za nižší cenu cukru. Ale vidíme, že ti, kteří se zúčastnili petiční akce, jsou stíháni. Tak na př. malorolník Hamzal z Postovic byl zatčen a držen 5 dní ve vazbě proto, že měl u sebe 5 letáků petiční akce, ačkoliv ústava říká, že petiční právo každého občana je zaručeno. Tam nedělají četníci nic než že honí dělníky a malorolníky a potlačují každé hnutí, které je namířeno proti politice této vlády a útokům vedeným na životní míru obyvatelstva.

Jen ještě krátce k ministerstvu vnitra. Zde vidíte leták (ukazuje), co se dnes konfiskuje a kdo je dnes censurou chráněn. Dovolím si citovat (čte): "Vedení vládní agrární strany nic se neohlíží na proslulou "koaliční disciplinu" a staví se do čela úsilí o nastolení reakčně-fašistického režimu, jenž by odboural všecky zbytky demokratických práv, rozbil dělnické organisace, docílil obrat zahraniční politiky směrem k fašistickému Berlínu a proklestil cestu otevřené fašistické diktatuře.

Již nyní má přijít do vlády reakcionář Hlinka. Hodža jednal o vstup do vlády s národním sjednocením. Již dnes mluví Hodža o sblížení s fašistickou Italií a o cestě k dohodě s Hitlerem.

Každý cítí, že proti rostoucí bídě, proti nebezpečí fašismu, proti nenasytnosti kapitálu, proti politice válečných dobrodruhů je třeba vystoupit."

Nebo dále: "Vedení vašich stran" - to znamená socialistických stran - "na přání reakce schvaluje všecky protilidové činy vlády. Ponechává fašistickým spiklencům volnou ruku a schvaluje odbourávání zbytků demokratických svobod a práv pracujícího lidu."

Nebo dál: "Vedlo to nyní až k tomu, že zatím co karteláři, bankéři a zdražovatelé mohou se svobodně scházeti a jednat o opatřeních proti lidu, zatím co se mohou svobodně scházeti fašistické organisace, zatím co na agrárním sjezdu v Praze mohou subvencovaní velkostatkáři štvát proti nezaměstnaným, je nezaměstnanému dělnictvu upíráno samozřejmé právo hájit své existence. Nezaměstnaným je upíráno právo na odborovou organisaci, právo bojovati za svoje požadavky.

Byl zakázán i říšský sjezd nezaměstnaných. Svolal ho řádný důvěrnický sbor nezaměstnaných Velké Prahy, zvolený 15.000 dělníky na podkladě kolektivní smlouvy, uznávaný zaměstnavateli, městskou radou i zákonem. V důvěrnickém sboru společně zasedají členové rudých, soc.-demokratických. nár. sociálních a křesťansko-sociálních odborových organisací.

Sjezd byl svolán za tím účelem, aby byla dána odpověď na kapitalisticko-velkostatkářské štvanice proti nezaměstnanému dělnictvu, aby bylo jednotně manifestováno za spravedlivé požadavky 3 1/2 milionové armády hladu, aby byl spolu s ostatním dělnictvem zahájen boj za tyto požadavky.

Svolavatelé sjezdu obrátili se na všechny odborové organisace a dělnické strany, aby společně tuto akci organisovaly. Každý, kdo to poctivě myslí se zájmy dělnictva, musel tyto návrhy uvítat. Skutečně ve všech místech komunistické i socialistické organisace spolu s nezaměstnanými společně se postavily za požadavky nezaměstnaných a připravovaly říšský sjezd.

Avšak k největšímu rozhořčení dělnictva vedení vašich stran v zájmu svého souručenství s kapitalistickými reakčními stranami odmítla dokonce i podporovat akce nezaměstnaných, vydala zákazy a zahájila k spokojenosti reakce štvaní proti jejich sjezdu, který označila za záležitost výlučně komunistů.

Nejen to. Vláda, v níž sedí vaši ministři, tento sjezd zakázala a tak zbavila 850.000 dělníků nejzákladnějšího demokratického práva na obranu svých existencí.

Obracíme se proto na vás, soudruzi a bratří! Víme, že na vás stejně jako na nás doléhá těžce katastrofa nezaměstnanosti, drtí vás těžká ruka velkokapitálu a stejně vás jako nás ohrožuje fašismus. Víme, že taková politika, která dává všechna práva fašistům a béře všechna práva dělníkům, nemá nic společného s onou obranou demokracie, jak si ji představujete vy a jak si ji představuje všechen pracující lid."

To je jen ukázka, co se všechno konfiskuje. A nyní se podívejte: 15 ze 17 státních podniků skončilo deficitem 688 mil. Kč, ovšem ne proto, že by byly v těchto podnicích placeny řádné mzdy dělníkům a zaměstnancům; ty byly ve skutečnosti ještě nižší než v rozpočtu, jako na př. v tabákové režii, u železnic atd., zatím co platy vysokých hodnostářů byly zvýšeny. Státní podniky, lesy a statky, obhospodařují 1 mil. ha půdy včetně lesů. Kým jsou ovládány? Agrárníky, kteří tam hospodaří od deseti k pěti. Mzdy dělníků v těchto podnicích, zejména na Slovensku, jsou úžasné, jsou sníženy až na 50 % a případy, že denní mzda je 3 až 4 Kč, nejsou řídkým zjevem. Naproti tomu však kapitalisté neplatí ani minimální daně, vždyť je daňových nedoplatků 6.370 mil. Kč. I soc. demokratická "Nová svoboda" píše, že tyto nedoplatky jsou výlučně nedoplatky velkokapitálu, velkoprůmyslníků, poněvadž u drobných lidí, malorolníků, maloživnostníků a maloobchodníků se daně bezohledně vymáhají. Dělníci daně platí, těm jsou sráženy okamžitě. Živnostníci také platí, vždyť se jim prodávají i střechy nad hlavou. Podívejte se na tisíce zničených živností autodopravců, povozníků a různých jiných živnostníků. Pan Najman se stal sice ministrem, ale nic k lepšímu pro živnostníky se nestalo, naopak se to ještě zhoršilo.

Jen jednu ukázku z tisíce podobných případů. Od 24. prosince do 20. ledna se v obci Kepežd na Slovensku v okrese galantském provedlo 400 dražeb. Exekutor jezdil v nákladním autu s pomocníky a organisoval vybírání exekucí. Ale nejen to, šel na lidi i s revolverem, je několik případů, které bych mohl doložiti, že šel s revolverem na ty, kdo částečně daně zaplatili, ale byli v takové situaci, že nemohli zaplatiti zbytek; těm revolverem vyhrožoval a donutil je v některých případech k tomu, že vytáhli poslední krejcar. A kdo neplatí? Neplatí koncerny, neplatí kapitalisté, atd. Tady je spravedlivý požadavek, který je zejména rozvířen mezi živnostníky a malorolníky, aby nedoplatky byly zveřejněny, aby drobní poplatníci, kteří platí nebo platit nemohou, věděli, kdo zde neplatí přes to, že platiti může, aby tam byli posíláni exekutoři. Slyšeli jsme někdy, že by byl exekutor u velkoprůmyslníků nebo v některém velkém podniku, natož aby tam šel s revolverem? Zde se daně prostě nevybírají, neexekvují atd. Velkokapitalisté defraudují daně, a potom neplatí ani co přiznali. A to jsou ty nedoplatky 6 miliard atd. Drobní živnostníci jsou daňovým útlakem ničeni, ruinováni. Ale kapitalisté dluží miliardy, a ještě se jim odpisuje. Pan ministr financí prohlašuje, že prý bude provedena likvidace daňových nedoplatků, a sice že bude prováděna individuálně. Jenom že veřejnost je vyloučena z možnosti to kontrolovati, takže za těchto okolností a po všech zkušenostech víme, jak to s likvidací daňových nedoplatků dopadne. Vzpomeňte si, že na to doplatí chudý lid a že to ovšem bude ku prospěchu kapitalistů.

Teď o oddlužení. Mluví se, že budou oddluženi malorolníci atd. O tom se tedy mluví, ale tady je oddlužení takové, že budou oddluženi velkokapitalisté, kteří jsou dlužni státu daně. To zbylo ze všech slibů agrární strany o oddlužení. Bohatí nejsou donucováni touto vládou k placení. To má za následek rozvrat státních financí. Ten pokračuje, takže ministr financí dr. Trapl řekl v posledním svém výkladu: "Za r. 1935 bude zase schodek." - A jistě také za r. 1936.

Státní dluh činí už 41 miliard. Obce a okresy dluhují 11 miliard, máme přes 800.000 nezaměstnaných, hlad, nouzi. Statisíce podvyživených dětí, desetitisíce zruinovaných živnostníků a drobných zemědělců, to je výsledek politiky spolupráce socialistických stran s buržoasií.

Jenom malou ukázku, která je strašnou obžalobou politiky vládně-socialistických stran za 17 let trvání republiky, a to několik čísel o šetření ústředního sociálního úřadu ve Velké Praze. Bylo vyšetřeno 11.982 rodin sociálně potřebných a bylo zjištěno, že ze 100 osob ve Velké Praze spí 34 na lůžku s jednou nebo více osobami. Jinak než na lůžku spí 1982 osoby, z toho spí 908 na zemi a 238 na lavici. Vedle toho spí 134 osoby na židlích, dále menší počet v neckách, na kufru, v košíku, na stole, v zásuvce prádelníku, na hadrech, na palandě, v truhlici, na prkně, v bedně a ve vaničce. To je ve Velké Praze. Představte si, jak to bude vypadat jinde, na př. v německých oblastech, na Podkarpatsku, na Slovensku. Praha, to je hlavní město. A zde nejsou uvedeni ti, kteří vůbec nemají střechu nad hlavou. To je skutečně truchlivý obraz o výsledcích spolupráce socialistických stran a jejich politiky třídního smíru s buržoasií.

Tak je to v zemi, kde vládne kapitalismus. - Ale my jsme nedávno byli svědky toho, že zasedal ústřední výkonný výbor SSSR. Tam byl předložen a projednáván rozpočet, ovšem rozpočet země socialismu. Plán a rozpočet SSSR na r. 1936 je skutečně poučnou demonstrací socialistického hospodářství a životních podmínek, jaké existují v zemi socialismu. Projednáván tam byl i plán, o kolik bude zvýšena životní úroveň r. 1936. To znamená, že při snížených cenách budou zvýšeny mzdy, a to průměrně o 10 %. Důchod, jenž činil r. 1935 101.6 miliard Kč, bude zvýšen na 118.3 miliardy Kč r. 1936. Náklady sociálního pojištění zvýšeny o 20 %, náklady na stavbu bytů jsou dvakrát větší než r. 1935, na komunální hospodářství o 35 % více. Na stavbu nemocnic, sanatoří, ozdravoven téměř o 80 % více než 1935. Náklad na stavbu nových škol zvýšen ze 338 mil. na 910 mil. Celkové výdaje na kulturní a společenské potřeby obyvatel SSSR činí 17.638 milionů rublů, o 33.6 % více.

Plán zvýšené výroby průmyslové i zemědělské. Tam se ovšem plány vyplňují ve prospěch pracujícího lidu, nikoli naopak, jako zde. Zde se mluví také o plánování, ovšem plánování kapitalismu, zde se organisuje plánování hladu, těžších poměrů atd., zmenšení výroby přizpůsobené zmenšené spotřebě na základě snížení životní úrovně pracujícího lidu. Zde je plánovité ničení životních potřeb atd. Proč v Sovětském svazu je vytyčeno v lidovém hospodářství takové plánování a takový pevný plán? Protože je to socialistické hospodářství. V žádném odvětví lidového hospodářství nejsou kapitalisté. A právě soudruh Molotov ve svém prohlášení řekl: "Odstranění kapitalistických elementů, zničení parasitů žijících na účet lidu umožnilo také všechny příjmy země poskytovat pracujícím a státu. V tom spočívá rychlý vzrůst blahobytu dělnické třídy a kolektivních hospodářství, jenž se uskutečňuje před námi."

Ano, to je zjevnou skutečností, skutečností sovětského života, touhou milionů příslušníků pracující třídy v kapitalistických zemích. Je na pracující třídě, aby nezůstala jenom při touhách, nýbrž aby tyto skutečnosti byly příkladem, po jakých cestách musí pracující třída v kapitalistických zemích jíti, aby z těchto tužeb se stala skutečnost. A co má k očekávání pracující třída v Československu? Byli jsme svědky úsilí o politickou koncentraci agrární strany s národním sjednocením, za nímž stojí Živnobanka, připravování Henleinovy strany k přijetí do vlády, vyjednávání reakčního křídla agrární strany s Henleinem, prostě politická koncentrace je také v Československu, jak jsme toho svědky, doprovázena i hospodářskými koncentračními snahami finančního kapitálu. Zde je sblížení a dohoda Živnokoncernu s agrárníky, vydělá Preiss a jeho koncern, vydělají velkoagrárníci a agrární monopolisté.

Tempo, s jakým se připravuje syndikalisace podporovaná Hodžou a vládou, je svědectvím, že se dohodli agrární a průmysloví monopolisté na novém velikém tažení proti pracujícímu lidu. Není dosti 800 kartelů, které svlékají konsumenta, ničí maloobchod, maloživnostníka, malorolníka. Místo slibovaného zákroku proti kartelům je zde snaha, aby se pomohlo kartelům, aby se nové vybudovaly, a co není zkartelováno, aby zkartelováno bylo. Bude prý se dělati pořádek ve výrobě. Víme ovšem, že to bude jenom ještě lepší vykořisťování pracujících než dosud. Už byla na pořadu syndikalisace výroby skla, má se uskutečnit syndikalisace textilní výroby a výroby porculánu atd. Účelem všeho je zvýšení cen o 20 až 30 %, odstranění konkurence, soustřediti výrobu, zavříti další továrny a vyhodit desetitisíce dělníků na dlažbu. A musím upozorniti, že jde o průmysl hlavně v německých oblastech, že se německý kapitál snaží učinit ze Sudet úplný hřbitov a že chce zvýšiti profity národnostní bídou. To je výsledek generálního útoku finančního kapitálu a bank, které jsou hnací silou syndikalisačních snah. Na syndikalisaci doplatí maloživnostníci, a tu je potřebí si také všimnouti úlohy odborových organisací reformistických. Nejen že jsou zúčastněny na vyjednávání těchto syndikátů, na vypracování plánu o syndikátech, nejen že vyjednávají s finančním kapitálem a s průmyslem, nýbrž vydávají tyto drzé ohromné útoky proti životní úrovni pracujících mas za plánovité hospodářství a za prospěch příslušníků pracující třídy. Tedy v době, kdy finanční kapitál zesiluje své útoky, zesilují reformističtí socialističtí vůdcové svou spolupráci s kapitálem.

To není ještě všecko. V rozpočtovém výboru se projednává doplnění zákona o daních přímých, projednávají se stabilisační bilance, úroky, dividendy atd. Z toho všeho se dělá velký bengál, který má vzbudit dojem, jako by se šlo na kapitalisty, karteláře, ale víme, že to není nic jiného než doplnění volebních slibů. A tyto návrhy nemají na zřeteli nic jiného než malovat pracujícím straky na vrbě, mluvit silnými slovy, harašit, ale při tom kapitalistům, koncernům a kartelům nezkřivit ani vlas na hlavě. A výsledkem všech těchto návrhů je návrh zákona o přímých daních. Říká se, že je to proti silným, že budou postiženy gratisakcie, které se dávají, že bude postižen vývoz kapitálu za hranice. Je to prostě všecko humbuk. Kapitalisté z toho, co vytěžili za minulá léta, neodvedou ani korunu. I pro budoucnost, kdyby byla největší konjunktura, pak výsledkem všech těchto předloh bude nejvýš 100 mil. Kč, ale při tom ještě poslední předloha, která má vynésti 40 mil. Kč, vrhá daňové zatížení z většího dílu jenom na dělnické družstevní organisace spotřebitelské, ale nikoli na kapitalisty. Těmi předlohami se budeme zabývati v rozpočtovém výboru a také potom v plenu.

A co dělají socialističtí vůdcové za této situace, za zvýšených útoků reakce na politická práva dělnické třídy a na životní její úroveň? Místo boje posilují buržoasii spoluprací s ní, brzdí jednotný boj, kryjí a podporují všecky útoky, které jsou vedeny proti pracujícím masám. Jsou pro jednotu s fabrikanty, s velkostatkáři, ale proti bojovné jednotě dělníků, příslušníků pracující třídy.

Jak možno odvrátiti všecky tyto útoky reakce? Ano, jsou tady prostředky, cesta jednotného dělnického boje. Příslušníci pracující třídy musí okamžitě každodenně bojovati o své požadavky a musí ve svém boji se snažiti organisovati jednotnou dělnickou frontu, širokou lidovou frontu pracujících měst a venkova. Socialističtí dělníci musí ve svém zájmu, v zájmu celé dělnické třídy zúčtovati s politikou spolupráce socialistických vůdců s buržoasií, s jejich kapitulantskou politikou před reakcí, politikou, která vhání střední a nízké vrstvy prostě do vod a náruče fašismu. Drobní dělníci, živnostníci, malorolníci musí zúčtovati s politikou vůdců svých stran a musí si uvědomiti, že své požadavky mohou prosaditi a vybojovati jen v bojovném svazku s dělnickou třídou. Vyzýváme příslušníky pracující třídy, aby dali své organisace do služeb boje za zúčtování s reakcí, s velkostatkáři, karteláři, korupčníky atd., prostě aby šli po cestách pracujícího lidu ve Francii, Španělsku, aby spojili své síly k boji proti reakci, proti fašismu, proti válce, za svobodu a za to, aby byli bohatí donuceni k placení. Pracující bez rozdílu národnosti v Československu, bojujte společně s komunisty za chléb, za práva lidu, proti finančnímu kapitálu a proti dnešnímu režimu hladu a útlaku! (Potlesk komunistických poslanců.).