Sudetskoněmecký pracující lid bude s to, aby těch požadavků dosáhl, vystoupí-li v jednotné frontě. V nejbližších týdnech koná se v Praze konference nezaměstnaných, kterou podporují a oduševněle pozdravují mnohá shromáždění nezaměstnaných, projevy a široké vrstvy dělnictva. Vyzýváme všechny poctivé soc.-demokratické dělníky, všechny přívržence dělnického stavu sudetskoněmecké strany, aby se účastnili v hojném počtu této konference svými delegacemi a aby se nedali zdržeti rozštěpujícími opatřeními svého vlastního vedení. Konference nezaměstnaných se musí státi manifestací hladovějících proti vykořisťovatelům. Vybízíme nezaměstnané, závodní dělníky, nouzi trpící střední stav, aby se sešli k jednotné frontě, k lidové frontě, aby lidovou frontou dosáhli nejprimitivnějších a nejprostších požadavků sudetskoněmeckého pracujícího lidu. Tato lidová fronta bude dosti silná, aby dosáhla nutné pomoci pro hladovějící, bude dosti silná, aby se domohla požadavků, pomoci chudým na účet bohatých a ve prospěch chudých zdaniti kapitalisty. (Potlesk komunistických poslanců.)

Místopředseda Košek (zvoní): Ke slovu není již nikdo přihlášen, rozprava je skončena.

Žádám o přečtení podaných pozměňovacích návrhů.

Sněm. tajemník dr. Říha (čte):

Pozměňovací návrhy posl. Döllinga, Schenka a Klimenta:

§ 1 budiž nahrazen zněním:

"Dividendy, superdividendy nebo jakkoliv nazvané podíly akcionářů na zisku společností akciových nebo komanditních na akcie, v tuzemsku sídlících, jsou podrobeny mimořádné dani ve výši 50 %. Polovina výnosu této daně připadne obcím, v nichž jsou závody příslušné společnosti. Daň se vybere srážkou s každé splátky zmíněných požitků, které společnost buď sama nebo svými pokladnami vyplácí nebo ve prospěch věřitelů připisuje, a odvede se státní pokladně."

V § 4 škrtá se druhá část věty, počínající slovy "Ani úroky", až ke slovům "v republice Československé".

Místopředseda Košek (zvoní): Dávám slovo k doslovu zpravodaji posl. dr. Novákovi.

Zpravodaj posl. dr. Novák: Slavná sněmovno! Debata o předložené osnově zákona pohybovala se ve všeobecných rysech a jenom v několika málo bodech dotkla se merita příslušného zákona.

Pozměňovací návrhy přednesli a odůvodňovali poslanci z komunistické strany vyslovujíce mínění, že by se měla tato daň, jakožto daň z důchodu bezpracného, stanoviti vyšší cifrou, a to 50 % z vyplácených dividend. Musím při tom upozorniti, že ani pro výnos daně není vždycky výhodné, když se sazby daňové zvyšují, poněvadž všechno má svůj zákon, a je-li některá daň přemrštěná, přesahují-li sazby daňové únosnost (Výkřiky komunistických poslanců), výnos skutečné daně je potom menší, poněvadž ti, kterým hrozí, že bude valná část, jako zde 50 %, výnosu z akciového kapitálu podrobena dani, učiní všechno, aby se ten výnos formálně v podniku nedostavil. (Výkřiky komunistických poslanců.) Upozorňuji, že stanovení dividendy, co se týče procent, je z valné části v moci příslušného vedení závodu a že máme v právním řádě plno prostředků, abychom učinili dividendu malou, ačkoli výnos závodu je ve skutečnosti velký. S tím musíme počítati a musíme si uvědomiti, že stát nemůže všechno regulovat a že také tato cifra 50 % je takového rázu, že není možno s ní z důvodů equity, z důvodů rozumových souhlasiti.

Druhý názor se týkal toho, že by měl býti zákon rozšířen také na papíry, které jsou podle tohoto zákona v §u 4 vyňaty. Myslí se tím sanační dluhopisy zvláštního fondu peněžních ústavů a všeobecného fondu peněžních ústavů. Považoval bych za osudně nebezpečné, kdyby tyto papíry, jichž zúročení je stanoveno 4 %, byly dotčeny touto daní, a to proto, že tyto sanační dluhopisy jsou účelové, neboť na podkladě jejich byly vybudovány sanační plány v peněžních ústavech, a to nikoli v míře nadměrné, nýbrž jen tak tak. Kdybychom jakkoliv postihli výnos těchto papírů, na nichž je vybudován celý sanační plán, byl by v mnoha stech případech sanační plán vyhozen do povětří a není vyloučeno, že by se státní správa musela znovu zabývati sanacemi příslušných peněžních ústavů, po případě jiných takových institucí, čehož je nyní na základě sanační akce z r. 1924 a potom i další úpravy ušetřena. Proto musím se vysloviti proti těmto změnám i proti důvodům, které zde byly uplatňovány, a navrhuji, aby slavná sněmovna přijala osnovu zákona ve znění, na němž se usnesl výbor rozpočtový. (Souhlas.)

Místopředseda Košek (zvoní): Hlasování o tomto odstavci odložím na dobu pozdější, a nebude-li námitek, přistoupíme nyní k projednávání odstavce 4 pořadu. (Námitky nebyly.)

Námitek není.

Přistoupíme tedy k projednávání dalšího odstavce, jímž jest:

Zpravodajem jest p. posl. Petrovič. Dávám mu slovo.

Zpravodaj posl. Petrovič: Slávna snemovňa!

Na Slovensku a v Podkarpatskej Rusi väčšina pastvín nepatrila ľudu, a tie, ktoré vlastnil ľud, nachádzaly sa v tak zanedbanom stave, že majiteľom neprinášaly skoro žiadon, alebo nepatrný úžitok. Rozhodne nepostačovaly vyživiť jeho chovný dobytok, ktorý je hlavným zdrojom príjmov maloroľníka v horských oblastiach. Preto učinil v tomto smere opatrenie už minister s plnou mocou pre správu Slovenska dr. Šrobár vydaním nariadenia č. 68/1919 zo dňa 11. apríla 1919 o úprave a užívaní pastvín. Nariadenie toto premenené bolo v zákon č. 43 Sb. z. a n. zo dňa 27. marca 1930, ktorým sa upravilo užívanie pastvín v ročných pastevných obdobiach 1930-1932. Keď nebolo možno behom tohoto obdobia likvidovať pastevné pomery na Slovensku a Podkarpatskej Rusi, zákonom zo dňa 22. decembra 1932, č. 210 Sb. z. a n., predĺžená bola účinnosť zákona č. 43/1930 Sb. z. a n. na ďalšie tri roky, tedy do 31. decembra 1935.

Behom týchto troch rokov mala byť pripravená likvidácia užívania pastvín, a to tým spôsobom, že terajší užívatelia odkúpia si užívané pastviny od vlastníkov, alebo vlastné svoje pastviny zmeliorujú natoľko, že nebudú potrebovať cudzích pastvín. Výsledok tohoto šetrenia, ktoré previedol na návrh ministerstva zemedelstva krajinský úrad v Bratislave a zemský úrad v Užhorode, však dokazuje, že v terajších ťažkých hospodárskych pomeroch nie je možné požadovať ani jedno ani druhé od terajších užívateľov pastvín. Ide o najchudobnejšie čiastky Slovenska a Podkarpatskej Rusi, kde ľudia nemajú dostatok vlastných finančných prostriedkov, a dľa terajšieho stavu vecí by si ich nevedeli zaopatriť pôžičkou na odkup pastvín. V posledných krízových rokoch tiež nemali dostatok finančných prostriedkov na udržanie vlastných pastvín v dobrom stave, takže ani úrady nemohly na nich žiadať, aby dodržovali predpisy zákona čís. 43/1930 Sb. z. a n.

V dôsledku toho, kým sa pasienková otázka nevyrieši týmito dvoma smermi, k vôli uchráneniu ľudu pred ohrožením jeho existencie v hornatých krajoch je treba predĺžiť tento zákon bezo zmeny na päť rokov, lebo v praxi vyhovuje, a aby bolo možno behom tejto doby kľudne previesť likvidáciu k spokojnosti vlastníkov a užívateľov pastvín. Celková výmera užívaných pastvín dľa zákona č. 43/1930 Sb. z. a n. dľa úradného súpisu v r. 1935 činila na Slovensku 38.971,39 ha, v Podkarpatskej Rusi asi 87.685,64 ha. Z tejto výmery na zabraný majetok na Slovensku pripadá cca 3682 ha, na štátny majetok cca 21.037 ha, zbytok na súkromný majetok nepodliehajúci pozemkovej reforme. Na Podkarpatskej Rusi ide temer výlučne o štátny majetok. Užívateľov bolo napočítaných na Slovensku 18.131 (v r. 1931 bol 21.000), v Podkarpatskej Rusi 34.035 (v r. 1931 bol 25.000).

Preto v záujme sociálnom je, aby likvidácia prevedená bola behom týchto päť rokov takým spôsobom, aby tisíce chudobných rodín neboly poškodené tým, že by ztratily pastviny. Na záborovej pôde dá sa previesť behom tejto doby pozemková reforma, súčasne dá sa aj finančne zabezpečiť, na pôde štátnej vhodné plochy na pasenie dajú sa prideliť do vlastníctva alebo do dlhodobého nájmu, nevhodné dajú sa zameniť cestou dohody za vhodné, na súkromnom majetku, kde sa nedá pokračovať podľa zákona o pozemkovej reforme, za účasti úradných činiteľov by bolo treba sjednať zámenu za iné plochy, alebo jednať o výkupe.

Nemôže byť námietky proti predĺženiu zákona ani s lesohospodárskeho stanoviska, nakoľko zákon vo svojich ustanoveniach dáva možnosť zalesniť lesnú pôdu, tiež vyníma určité lesné plochy z užívania vôbec.

So stanoviska hospodárskeho päťročná doba tiež je odôvodnená, nakoľko dáva možnosť rentabilných investícií do vlastných a užívaných pastvín a tak vyhoveť predpisom tohoto zákona.

Päťročná doba bude súčasne potrebná na to, aby sa pripravily jednotné predpisy ohľadom užívania pastvín v celom štáte, nakoľko na Slovensku a Podkarpatskej Rusi platia predpisy zák. čl. XII/1894 a zák. čl. X/1913, prevádzanie ktorých pre ich složitosť ide veľmi pomalým tempom.

Zmenu účinnosti zákona z 1. januára 1936 na 1. apríla 1936 bolo treba previesť preto, bo usnesenie senátu o tomto vládnom návrhu nebolo možno vo snemovni ústavne prejednať do 1. januára 1936. A túto trojmesačnú medzeru vyplnilo vládne nariadenie zo dňa 20. decembra 1935, č. 240 Sb. z. a n., podľa čl. I zákona zo dňa 21. júna 1934, č. 109 Sb. z. a n., o mimoriadnej moci nariaďovacej, predĺženej zákonom č. 131/1935.

Prevedenie tohoto zákona nevyžaduje nových finančných nákladov na ťarchu štátnej pokladnice.

Zemedelský výbor posl. snemovne prejednal vo schôdzke, konanej dňa 21. januára 1936, usnesenie senátu (tisk 245) a doporučuje slávnej snemovni, aby schválila toto usnesenie v pripojenom znení i s pripojenou rezolúciou. (souhlas.)

Místopředseda Košek (zvoní): K této věci jsou přihlášeni řečníci, zahájím proto rozpravu.

Podle usnesení předsednictva navrhuji lhůtu řečnickou 20 minut. (Námitek nebylo.)

Námitek není. Navržená lhůta jest schválena.

Přihlášeni jsou řečníci na straně "proti", p. p. posl. Nepomucký a Birke.

Dávám slovo prvnímu řečníkovi, p. posl. Nepomuckému.

Posl. Nepomucký: Vážená sněmovno! Předložená osnova o prodloužení účinnosti zákona týkajícího se pastvisek na Slovensku a Podkarpatské Rusi ani zdaleka neřeší ožehavý problém, po jehož řešení dnes volá nejenom statisíce obyvatel na Slovensku a Podkarpatské Rusi, nýbrž pracující třída v celém státě.

Shodou okolností dochází k projednávání této osnovy právě v době, kdy na Slovensku, jak již zde bylo dnes konstatováno, vypukla stávka téměř 3000 lesních dělníků ve státních lesích. Přes fakt, že máme u nás zákon o osmihodinové době pracovní, pracují dělníci u baňskobystřického lesního ředitelství v lesích 10, 12 ano i 14 hodin a jejich průměrná mzda nečiní více než 6, 7 Kč denně.

Máme zde také vládní nařízení, jež mluví o závaznosti kolektivních smluv, avšak lesní správa státních statků v Báňské Bystřici přes to, že požadavky lesního dělnictva podány byly před více než 3 měsíci, odmítala jakékoliv jednání i přes to, že požadavky podány byly dvěma organisacemi, soc. demokratickou odborovou organisací a rudými odbory. Lesní správa tímto přímo provokačním postupem vyvolala zde boj téměř 3000 lesních dělníků, kteří žijí o hladu v kolibách na horách, do kterých se vypravují v pondělí ráno, aby zde za nedostatečnou mzdu při nedostatečné stravě po celý týden dřeli. Teprve nyní, kdy ztroskotaly všechny snahy, aby o kolektivní smlouvu bylo jednáno a aby kolektivní smlouvou byla řádně upravena mzda, a kdy se odhodlalo 3000 lesních dělníků vstoupiti do stávky, objevuje se velká péče úřadů. Ne ovšem o to, aby spor byl likvidován ve smyslu přání a vyhovění požadavkům stávkujících, nýbrž tím, že do stávkujících revírů komandováni jsou četníci, jak tomu bylo dříve na Podkarpatské Rusi a konečně jak je tomu kdykoliv při jakémkoliv mzdovém sporu dělnictva v kterémkoliv průmyslovém oboru, aby prý nerušilo klid a pořádek.

Je třeba se ptáti pana ministra spravedlnosti, komu ruší klid a pořádek téměř 3000 lesních dělníků stávkujících dnes v báňskobystřickém revíru, těch dělníků, vůči nimž jsou šlapána všechna práva nejenom lidská, nýbrž i vyplývající ze zákona o osmihodinové době pracovní a ze zákona o dodržování kolektivních smluv.

Četnictvo již také zahájilo svoji působnost šikanováním stávkujících, že zakazuje jakékoliv jejich schůzování a že pochopitelně může i zde býti připraveno, takže dojde-li k tomu, k čemu dochází jinde, na př. minulý týden na Kamenicku, kde agrární odborová jednota vpadla lesnímu dělnictvu do zad tím, že vybízela dělnictvo a svoje členy ke stávkokazectví, i zde se může opakovati ve velkém ochrana stávkokazů proti bojujícím dělníkům četnickými asistencemi. Tedy celý tento problém, který je zde dnes projednáván, a v souvislosti s ním také otázka půdy, musí býti řešen ne provisoriem, ne prodlužováním s roku na rok, nýbrž takovým způsobem, jak po něm volá dneska pracující třída, jak po něm volá pracující lid této republiky.

V důsledku stoupající krise všech hospodářských a průmyslových odvětví vzrůstá katastrofální nezaměstnanost. Domkáři, drobní rolníci a jejich děti, nemohouce nalézti zaměstnání v průmyslových odvětvích, vyvolávají v život znovu otázku přidělení panské, velkostatkářské i církevní půdy. Plným právem, neboť po provedené pozemkové reformě zůstaly ještě Koburkům, Schwarzenberkům a jiným zemědělským magnátům desetitisíce hektarů zemědělské půdy, po jejímž přidělení volá dnes oprávněně drobná pracující třída na vesnici, již také proto, že jako domkáři a malorolníci vyřazováni jsou našimi okresními úřady a jinými institucemi z možnosti zaměstnání na investičních pracích, z možnosti zabezpečení z titulu péče o nezaměstnané. Žádají-li domovináři na svých poradách a konferencích, stejně tak jako všichni ostatní drobní rolníci, příděl půdy státní, velkostatkářské i církevní buď do dlouhodobého nájmu anebo do vlastnictví za mírných podmínek, je jejich požadavek zcela oprávněný. My jako komunisté říkáme: Otázka půdy, potřeba širokých lidových vrstev nemůže se rozřešiti takovýmto flastrováním, jakým je na př. prodloužení tohoto provisoria, které se dneska činí již po několikáté. Konfiskace veškeré velkostatkářské, církevní i jiné půdy a odevzdání jí bez náhrady do užívání širokých lidových vrstev, to je jediná možnost pomoci, kterou lze zabezpečiti široké lidové vrstvy na venkově v dnešní bídě, v dnešním strádání.

O tom svědčí dopis, který jsme dostali ze Slovenska z Pohorelé, okres Brezno, z konference, na které zúčastněni byli zástupci z desítek obcí. Mimo jiné se tam píše (čte): "Žádáme, aby nám byla přidělena pro náš dobytek pastviska v lesích i na státních panstvích, neboť nemáme těchto pastvin, nemáme krmiva pro dobytek, dobytek nám hyne a v důsledku toho strádáme, hyneme i my."

Jediné takovýmto řešením, odevzdáním půdy drobným rolníkům do používání, je možno, aby otázka půdy byla rozřešena.

Přes naše zásadní stanovisko k otázce půdy prohlašujeme, že budeme a jsme ochotni podporovati i tento požadavek drobných rolníků a domkářů na vesnici, kteří žádají tuto půdu do dlouhodobého nájmu anebo do vlastnictví za mírných podmínek.

Druhá kapitola, o které bych chtěl v souvislosti s projednávanou osnovou několik slov říci, je otázka t. zv. zemědělských rad, které se stávají svou činností, vezmeme-li zvláště zemědělskou radu pro Čechy, kapitolou samy pro sebe, kapitolou, ve které se zračí, že tyto instituce, a zvláště zemědělská rada pro Čechy, nebudou již pomalu k rozeznání od sekretariátu agrární strany, že tato zemědělská rada jako taková se stává jenom pobočnou filiálkou republikánské strany. Okresní úřady ve většině případů, jak ukázaly právě živelní katastrofy za r. 1935, v této činnosti jenom pokračují. Jako příklad uvádím okresní úřad Praha-venkov, kde jsem prováděl intervence jako člen parlamentního zemědělského výboru a kde jsem žádal vysvětlení o nesprávném, mírně řečeno, postupu při rozdělování podpor za škody způsobené živelními pohromami r. 1935. Okresní hejtman neví vůbec o ničem. Jeho zástupce dr. Pacák neví rovněž nic, jak se rozdělilo téměř 400.000 Kč v tomto okrese, a svádí nesprávnosti, jestliže se nějaké staly a mohly státi, jenom na t. zv. subkomisi, o níž a její činnosti se nikde v rámci zemědělské rady nemluví, kde se jasně ve všech směrnicích i v příslušném zákoně mluví o tom, že jenom okresní a místní komise rozhodují. Avšak v tomto případě v okresu Praha-venkov místní komise neví o ničem, okresní hejtman jako vedoucí neví rovněž o ničem, jeho zástupce dr. Pacák neví také nic, všechno udělala t. zv. subkomise, která je zde v tomto případě složena z několika předáků agrární strany, která rozděluje podpory postiženým zemědělcům ne podle potřeby, ne podle výše utrpěných škod, nýbrž podle toho, jak to doporučí anebo nedoporučí funkcionáři agrární strany, podle toho, jak to potřebuje agrární strana sama. Když jsem žádal vysvětlení a o nahlédnutí do příslušných listin, bylo mi to oběma výše uvedenými úředníky odepřeno s odůvodněním, že dostali interní rozkaz nikomu v této věci, tedy ani mně, nepodávati zprávu.

Kdo mohl míti zájem na tomto interním rozkaze, kdo mohl zde dáti pokyn, aby se podpory postiženým zemědělcům nedávaly na veřejných výkazech? Ve "Venkově" pan Vraný a jiní velmi zle buší do t. zv. podpor v nezaměstnání, neustále a neustále je kritisují, ačkoliv podpory v nezaměstnání jsou řádně vykazovány, ale akce podpor postiženým zemědělcům se provádí v zalepených obálkách, které jsou posílány z okresních úřadů, a při ní se rovněž na základě interních pokynů nařizuje, aby zemědělci jeden druhému neříkali, kolik který dostal. Proč? Poněvadž by to pochopitelně nesneslo světlo denní.