Sudetskoněmecký pracující lid bude
s to, aby těch požadavků dosáhl, vystoupí-li
v jednotné frontě. V nejbližších
týdnech koná se v Praze konference nezaměstnaných,
kterou podporují a oduševněle pozdravují
mnohá shromáždění nezaměstnaných,
projevy a široké vrstvy dělnictva. Vyzýváme
všechny poctivé soc.-demokratické dělníky,
všechny přívržence dělnického
stavu sudetskoněmecké strany, aby se účastnili
v hojném počtu této konference svými
delegacemi a aby se nedali zdržeti rozštěpujícími
opatřeními svého vlastního vedení.
Konference nezaměstnaných se musí státi
manifestací hladovějících proti vykořisťovatelům.
Vybízíme nezaměstnané, závodní
dělníky, nouzi trpící střední
stav, aby se sešli k jednotné frontě, k lidové
frontě, aby lidovou frontou dosáhli nejprimitivnějších
a nejprostších požadavků sudetskoněmeckého
pracujícího lidu. Tato lidová fronta bude
dosti silná, aby dosáhla nutné pomoci pro
hladovějící, bude dosti silná, aby
se domohla požadavků, pomoci chudým na účet
bohatých a ve prospěch chudých zdaniti kapitalisty.
(Potlesk komunistických poslanců.)
Místopředseda Košek (zvoní):
Ke slovu není již nikdo přihlášen,
rozprava je skončena.
Žádám o přečtení podaných
pozměňovacích návrhů.
Sněm. tajemník dr. Říha (čte):
Pozměňovací návrhy posl. Döllinga,
Schenka a Klimenta:
§ 1 budiž nahrazen zněním:
"Dividendy, superdividendy nebo jakkoliv nazvané podíly
akcionářů na zisku společností
akciových nebo komanditních na akcie, v tuzemsku
sídlících, jsou podrobeny mimořádné
dani ve výši 50 %. Polovina výnosu této
daně připadne obcím, v nichž jsou závody
příslušné společnosti. Daň
se vybere srážkou s každé splátky
zmíněných požitků, které
společnost buď sama nebo svými pokladnami vyplácí
nebo ve prospěch věřitelů připisuje,
a odvede se státní pokladně."
V § 4 škrtá se druhá část
věty, počínající slovy "Ani
úroky", až ke slovům "v republice
Československé".
Místopředseda Košek (zvoní):
Dávám slovo k doslovu zpravodaji posl. dr. Novákovi.
Zpravodaj posl. dr. Novák: Slavná sněmovno!
Debata o předložené osnově zákona
pohybovala se ve všeobecných rysech a jenom v několika
málo bodech dotkla se merita příslušného
zákona.
Pozměňovací návrhy přednesli
a odůvodňovali poslanci z komunistické strany
vyslovujíce mínění, že by se
měla tato daň, jakožto daň z důchodu
bezpracného, stanoviti vyšší cifrou, a
to 50 % z vyplácených dividend. Musím při
tom upozorniti, že ani pro výnos daně není
vždycky výhodné, když se sazby daňové
zvyšují, poněvadž všechno má
svůj zákon, a je-li některá daň
přemrštěná, přesahují-li
sazby daňové únosnost (Výkřiky
komunistických poslanců), výnos skutečné
daně je potom menší, poněvadž ti,
kterým hrozí, že bude valná část,
jako zde 50 %, výnosu z akciového kapitálu
podrobena dani, učiní všechno, aby se ten výnos
formálně v podniku nedostavil. (Výkřiky
komunistických poslanců.) Upozorňuji,
že stanovení dividendy, co se týče procent,
je z valné části v moci příslušného
vedení závodu a že máme v právním
řádě plno prostředků, abychom
učinili dividendu malou, ačkoli výnos závodu
je ve skutečnosti velký. S tím musíme
počítati a musíme si uvědomiti, že
stát nemůže všechno regulovat a že
také tato cifra 50 % je takového rázu, že
není možno s ní z důvodů
equity, z důvodů rozumových souhlasiti.
Druhý názor se týkal toho, že by měl
býti zákon rozšířen také
na papíry, které jsou podle tohoto zákona
v §u 4 vyňaty. Myslí se tím sanační
dluhopisy zvláštního fondu peněžních
ústavů a všeobecného fondu peněžních
ústavů. Považoval bych za osudně nebezpečné,
kdyby tyto papíry, jichž zúročení
je stanoveno 4 %, byly dotčeny touto daní, a to
proto, že tyto sanační dluhopisy jsou účelové,
neboť na podkladě jejich byly vybudovány sanační
plány v peněžních ústavech, a
to nikoli v míře nadměrné, nýbrž
jen tak tak. Kdybychom jakkoliv postihli výnos těchto
papírů, na nichž je vybudován celý
sanační plán, byl by v mnoha stech případech
sanační plán vyhozen do povětří
a není vyloučeno, že by se státní
správa musela znovu zabývati sanacemi příslušných
peněžních ústavů, po případě
jiných takových institucí, čehož
je nyní na základě sanační
akce z r. 1924 a potom i další úpravy ušetřena.
Proto musím se vysloviti proti těmto změnám
i proti důvodům, které zde byly uplatňovány,
a navrhuji, aby slavná sněmovna přijala osnovu
zákona ve znění, na němž se usnesl
výbor rozpočtový. (Souhlas.)
Místopředseda Košek (zvoní):
Hlasování o tomto odstavci odložím
na dobu pozdější, a nebude-li námitek,
přistoupíme nyní k projednávání
odstavce 4 pořadu. (Námitky nebyly.)
Námitek není.
Přistoupíme tedy k projednávání
dalšího odstavce, jímž jest:
Zpravodajem jest p. posl. Petrovič. Dávám
mu slovo.
Zpravodaj posl. Petrovič: Slávna snemovňa!
Na Slovensku a v Podkarpatskej Rusi väčšina pastvín
nepatrila ľudu, a tie, ktoré vlastnil ľud, nachádzaly
sa v tak zanedbanom stave, že majiteľom neprinášaly
skoro žiadon, alebo nepatrný úžitok. Rozhodne
nepostačovaly vyživiť jeho chovný dobytok,
ktorý je hlavným zdrojom príjmov maloroľníka
v horských oblastiach. Preto učinil v tomto smere
opatrenie už minister s plnou mocou pre správu Slovenska
dr. Šrobár vydaním nariadenia č.
68/1919 zo dňa 11. apríla 1919 o úprave a
užívaní pastvín. Nariadenie toto premenené
bolo v zákon č. 43 Sb. z. a n. zo dňa 27.
marca 1930, ktorým sa upravilo užívanie pastvín
v ročných pastevných obdobiach 1930-1932.
Keď nebolo možno behom tohoto obdobia likvidovať
pastevné pomery na Slovensku a Podkarpatskej Rusi, zákonom
zo dňa 22. decembra 1932, č. 210 Sb. z. a
n., predĺžená bola účinnosť
zákona č. 43/1930 Sb. z. a n. na ďalšie
tri roky, tedy do 31. decembra 1935.
Behom týchto troch rokov mala byť pripravená
likvidácia užívania pastvín, a to tým
spôsobom, že terajší užívatelia
odkúpia si užívané pastviny od vlastníkov,
alebo vlastné svoje pastviny zmeliorujú natoľko,
že nebudú potrebovať cudzích pastvín.
Výsledok tohoto šetrenia, ktoré previedol na
návrh ministerstva zemedelstva krajinský úrad
v Bratislave a zemský úrad v Užhorode, však
dokazuje, že v terajších ťažkých
hospodárskych pomeroch nie je možné požadovať
ani jedno ani druhé od terajších užívateľov
pastvín. Ide o najchudobnejšie čiastky Slovenska
a Podkarpatskej Rusi, kde ľudia nemajú dostatok vlastných
finančných prostriedkov, a dľa terajšieho
stavu vecí by si ich nevedeli zaopatriť pôžičkou
na odkup pastvín. V posledných krízových
rokoch tiež nemali dostatok finančných prostriedkov
na udržanie vlastných pastvín v dobrom stave,
takže ani úrady nemohly na nich žiadať,
aby dodržovali predpisy zákona čís.
43/1930 Sb. z. a n.
V dôsledku toho, kým sa pasienková otázka
nevyrieši týmito dvoma smermi, k vôli uchráneniu
ľudu pred ohrožením jeho existencie v hornatých
krajoch je treba predĺžiť tento zákon bezo
zmeny na päť rokov, lebo v praxi vyhovuje, a aby bolo
možno behom tejto doby kľudne previesť likvidáciu
k spokojnosti vlastníkov a užívateľov
pastvín. Celková výmera užívaných
pastvín dľa zákona č. 43/1930 Sb. z.
a n. dľa úradného súpisu v r. 1935 činila
na Slovensku 38.971,39 ha, v Podkarpatskej Rusi asi 87.685,64
ha. Z tejto výmery na zabraný majetok na Slovensku
pripadá cca 3682 ha, na štátny majetok cca
21.037 ha, zbytok na súkromný majetok nepodliehajúci
pozemkovej reforme. Na Podkarpatskej Rusi ide temer výlučne
o štátny majetok. Užívateľov bolo
napočítaných na Slovensku 18.131 (v r. 1931
bol 21.000), v Podkarpatskej Rusi 34.035 (v r. 1931 bol 25.000).
Preto v záujme sociálnom je, aby likvidácia
prevedená bola behom týchto päť rokov
takým spôsobom, aby tisíce chudobných
rodín neboly poškodené tým, že
by ztratily pastviny. Na záborovej pôde dá
sa previesť behom tejto doby pozemková reforma, súčasne
dá sa aj finančne zabezpečiť, na pôde
štátnej vhodné plochy na pasenie dajú
sa prideliť do vlastníctva alebo do dlhodobého
nájmu, nevhodné dajú sa zameniť cestou
dohody za vhodné, na súkromnom majetku, kde sa nedá
pokračovať podľa zákona o pozemkovej reforme,
za účasti úradných činiteľov
by bolo treba sjednať zámenu za iné plochy,
alebo jednať o výkupe.
Nemôže byť námietky proti predĺženiu
zákona ani s lesohospodárskeho stanoviska, nakoľko
zákon vo svojich ustanoveniach dáva možnosť
zalesniť lesnú pôdu, tiež vyníma
určité lesné plochy z užívania
vôbec.
So stanoviska hospodárskeho päťročná
doba tiež je odôvodnená, nakoľko dáva
možnosť rentabilných investícií
do vlastných a užívaných pastvín
a tak vyhoveť predpisom tohoto zákona.
Päťročná doba bude súčasne
potrebná na to, aby sa pripravily jednotné predpisy
ohľadom užívania pastvín v celom štáte,
nakoľko na Slovensku a Podkarpatskej Rusi platia predpisy
zák. čl. XII/1894 a zák. čl. X/1913,
prevádzanie ktorých pre ich složitosť
ide veľmi pomalým tempom.
Zmenu účinnosti zákona z 1. januára
1936 na 1. apríla 1936 bolo treba previesť preto,
bo usnesenie senátu o tomto vládnom návrhu
nebolo možno vo snemovni ústavne prejednať do
1. januára 1936. A túto trojmesačnú
medzeru vyplnilo vládne nariadenie zo dňa 20. decembra
1935, č. 240 Sb. z. a n., podľa čl. I zákona
zo dňa 21. júna 1934, č. 109 Sb. z. a n.,
o mimoriadnej moci nariaďovacej, predĺženej zákonom
č. 131/1935.
Prevedenie tohoto zákona nevyžaduje nových
finančných nákladov na ťarchu štátnej
pokladnice.
Zemedelský výbor posl. snemovne prejednal vo schôdzke,
konanej dňa 21. januára 1936, usnesenie senátu
(tisk 245) a doporučuje slávnej snemovni,
aby schválila toto usnesenie v pripojenom znení
i s pripojenou rezolúciou. (souhlas.)
Místopředseda Košek (zvoní):
K této věci jsou přihlášeni
řečníci, zahájím proto rozpravu.
Podle usnesení předsednictva navrhuji lhůtu
řečnickou 20 minut. (Námitek nebylo.)
Námitek není. Navržená lhůta
jest schválena.
Přihlášeni jsou řečníci
na straně "proti", p. p. posl. Nepomucký
a Birke.
Dávám slovo prvnímu řečníkovi,
p. posl. Nepomuckému.
Posl. Nepomucký: Vážená sněmovno!
Předložená osnova o prodloužení
účinnosti zákona týkajícího
se pastvisek na Slovensku a Podkarpatské Rusi ani zdaleka
neřeší ožehavý problém,
po jehož řešení dnes volá nejenom
statisíce obyvatel na Slovensku a Podkarpatské Rusi,
nýbrž pracující třída
v celém státě.
Shodou okolností dochází k projednávání
této osnovy právě v době, kdy na Slovensku,
jak již zde bylo dnes konstatováno, vypukla stávka
téměř 3000 lesních dělníků
ve státních lesích. Přes fakt, že
máme u nás zákon o osmihodinové době
pracovní, pracují dělníci u baňskobystřického
lesního ředitelství v lesích 10, 12
ano i 14 hodin a jejich průměrná mzda nečiní
více než 6, 7 Kč denně.
Máme zde také vládní nařízení,
jež mluví o závaznosti kolektivních
smluv, avšak lesní správa státních
statků v Báňské Bystřici přes
to, že požadavky lesního dělnictva podány
byly před více než 3 měsíci,
odmítala jakékoliv jednání i přes
to, že požadavky podány byly dvěma organisacemi,
soc. demokratickou odborovou organisací a rudými
odbory. Lesní správa tímto přímo
provokačním postupem vyvolala zde boj téměř
3000 lesních dělníků, kteří
žijí o hladu v kolibách na horách, do
kterých se vypravují v pondělí ráno,
aby zde za nedostatečnou mzdu při nedostatečné
stravě po celý týden dřeli. Teprve
nyní, kdy ztroskotaly všechny snahy, aby o kolektivní
smlouvu bylo jednáno a aby kolektivní smlouvou byla
řádně upravena mzda, a kdy se odhodlalo 3000
lesních dělníků vstoupiti do stávky,
objevuje se velká péče úřadů.
Ne ovšem o to, aby spor byl likvidován ve smyslu přání
a vyhovění požadavkům stávkujících,
nýbrž tím, že do stávkujících
revírů komandováni jsou četníci,
jak tomu bylo dříve na Podkarpatské Rusi
a konečně jak je tomu kdykoliv při jakémkoliv
mzdovém sporu dělnictva v kterémkoliv průmyslovém
oboru, aby prý nerušilo klid a pořádek.
Je třeba se ptáti pana ministra spravedlnosti, komu
ruší klid a pořádek téměř
3000 lesních dělníků stávkujících
dnes v báňskobystřickém revíru,
těch dělníků, vůči nimž
jsou šlapána všechna práva nejenom lidská,
nýbrž i vyplývající ze zákona
o osmihodinové době pracovní a ze zákona
o dodržování kolektivních smluv.
Četnictvo již také zahájilo svoji působnost
šikanováním stávkujících,
že zakazuje jakékoliv jejich schůzování
a že pochopitelně může i zde býti
připraveno, takže dojde-li k tomu, k čemu dochází
jinde, na př. minulý týden na Kamenicku,
kde agrární odborová jednota vpadla lesnímu
dělnictvu do zad tím, že vybízela dělnictvo
a svoje členy ke stávkokazectví, i zde se
může opakovati ve velkém ochrana stávkokazů
proti bojujícím dělníkům četnickými
asistencemi. Tedy celý tento problém, který
je zde dnes projednáván, a v souvislosti s ním
také otázka půdy, musí býti
řešen ne provisoriem, ne prodlužováním
s roku na rok, nýbrž takovým způsobem,
jak po něm volá dneska pracující třída,
jak po něm volá pracující lid této
republiky.
V důsledku stoupající krise všech hospodářských
a průmyslových odvětví vzrůstá
katastrofální nezaměstnanost. Domkáři,
drobní rolníci a jejich děti, nemohouce nalézti
zaměstnání v průmyslových odvětvích,
vyvolávají v život znovu otázku přidělení
panské, velkostatkářské i církevní
půdy. Plným právem, neboť po provedené
pozemkové reformě zůstaly ještě
Koburkům, Schwarzenberkům a jiným zemědělským
magnátům desetitisíce hektarů zemědělské
půdy, po jejímž přidělení
volá dnes oprávněně drobná
pracující třída na vesnici, již
také proto, že jako domkáři a malorolníci
vyřazováni jsou našimi okresními úřady
a jinými institucemi z možnosti zaměstnání
na investičních pracích, z možnosti
zabezpečení z titulu péče o nezaměstnané.
Žádají-li domovináři na svých
poradách a konferencích, stejně tak jako
všichni ostatní drobní rolníci, příděl
půdy státní, velkostatkářské
i církevní buď do dlouhodobého nájmu
anebo do vlastnictví za mírných podmínek,
je jejich požadavek zcela oprávněný.
My jako komunisté říkáme: Otázka
půdy, potřeba širokých lidových
vrstev nemůže se rozřešiti takovýmto
flastrováním, jakým je na př. prodloužení
tohoto provisoria, které se dneska činí již
po několikáté. Konfiskace veškeré
velkostatkářské, církevní i
jiné půdy a odevzdání jí bez
náhrady do užívání širokých
lidových vrstev, to je jediná možnost pomoci,
kterou lze zabezpečiti široké lidové
vrstvy na venkově v dnešní bídě,
v dnešním strádání.
O tom svědčí dopis, který jsme dostali
ze Slovenska z Pohorelé, okres Brezno, z konference, na
které zúčastněni byli zástupci
z desítek obcí. Mimo jiné se tam píše
(čte): "Žádáme, aby nám
byla přidělena pro náš dobytek pastviska
v lesích i na státních panstvích,
neboť nemáme těchto pastvin, nemáme
krmiva pro dobytek, dobytek nám hyne a v důsledku
toho strádáme, hyneme i my."
Jediné takovýmto řešením, odevzdáním
půdy drobným rolníkům do používání,
je možno, aby otázka půdy byla rozřešena.
Přes naše zásadní stanovisko k otázce
půdy prohlašujeme, že budeme a jsme ochotni podporovati
i tento požadavek drobných rolníků a
domkářů na vesnici, kteří žádají
tuto půdu do dlouhodobého nájmu anebo do
vlastnictví za mírných podmínek.
Druhá kapitola, o které bych chtěl v souvislosti
s projednávanou osnovou několik slov říci,
je otázka t. zv. zemědělských rad,
které se stávají svou činností,
vezmeme-li zvláště zemědělskou
radu pro Čechy, kapitolou samy pro sebe, kapitolou, ve
které se zračí, že tyto instituce, a
zvláště zemědělská rada
pro Čechy, nebudou již pomalu k rozeznání
od sekretariátu agrární strany, že tato
zemědělská rada jako taková se stává
jenom pobočnou filiálkou republikánské
strany. Okresní úřady ve většině
případů, jak ukázaly právě
živelní katastrofy za r. 1935, v této činnosti
jenom pokračují. Jako příklad uvádím
okresní úřad Praha-venkov, kde jsem prováděl
intervence jako člen parlamentního zemědělského
výboru a kde jsem žádal vysvětlení
o nesprávném, mírně řečeno,
postupu při rozdělování podpor za
škody způsobené živelními pohromami
r. 1935. Okresní hejtman neví vůbec o ničem.
Jeho zástupce dr. Pacák neví rovněž
nic, jak se rozdělilo téměř 400.000
Kč v tomto okrese, a svádí nesprávnosti,
jestliže se nějaké staly a mohly státi,
jenom na t. zv. subkomisi, o níž a její činnosti
se nikde v rámci zemědělské rady nemluví,
kde se jasně ve všech směrnicích i v
příslušném zákoně mluví
o tom, že jenom okresní a místní komise
rozhodují. Avšak v tomto případě
v okresu Praha-venkov místní komise neví
o ničem, okresní hejtman jako vedoucí neví
rovněž o ničem, jeho zástupce dr. Pacák
neví také nic, všechno udělala t. zv.
subkomise, která je zde v tomto případě
složena z několika předáků
agrární strany, která rozděluje podpory
postiženým zemědělcům ne podle
potřeby, ne podle výše utrpěných
škod, nýbrž podle toho, jak to doporučí
anebo nedoporučí funkcionáři agrární
strany, podle toho, jak to potřebuje agrární
strana sama. Když jsem žádal vysvětlení
a o nahlédnutí do příslušných
listin, bylo mi to oběma výše uvedenými
úředníky odepřeno s odůvodněním,
že dostali interní rozkaz nikomu v této věci,
tedy ani mně, nepodávati zprávu.
Kdo mohl míti zájem na tomto interním rozkaze,
kdo mohl zde dáti pokyn, aby se podpory postiženým
zemědělcům nedávaly na veřejných
výkazech? Ve "Venkově" pan Vraný
a jiní velmi zle buší do t. zv. podpor v nezaměstnání,
neustále a neustále je kritisují, ačkoliv
podpory v nezaměstnání jsou řádně
vykazovány, ale akce podpor postiženým zemědělcům
se provádí v zalepených obálkách,
které jsou posílány z okresních úřadů,
a při ní se rovněž na základě
interních pokynů nařizuje, aby zemědělci
jeden druhému neříkali, kolik který
dostal. Proč? Poněvadž by to pochopitelně
nesneslo světlo denní.