Předseda (zvoní): Upozorňuji pana řečníka, aby mluvil k věci.

Posl. Haššík (pokračuje): Slávna snemovňa, ako sa cenzúrna prax prevádza aj doteraz, dovolím si vám ukázať len výtlačky mladej autonomistickej generácie, ktoré, prosím uctive, vyzerajú takto, a ktoré majú byť dokladom tlačovej slobody. (Ukazuje časopis "Nástup".) Slávna snemovňa, ráčte si povšimnúť - ale je tu i niečo lepšieho. Ráčte si len všimnúť, toto je len začiatok úvodu, toto je pokračovanie a tak to ide ďalej temer v celom liste. (Posl. F. Richter: To dáváte zadarmo?) Áno, to dávame zadarmo. To je tlačová sloboda. Teraz mnohí by sa nazdávali, čo všetko musí byť v tom "Nástupe" napísané, keď pán cenzor uznal ho za hodné do polovice vybieliť.

Slávna snemovňa, ja by som si dovolil prečítať jednu maličkosť, ktorá tu nebola vytlačená, a postavím ju potom ako protiklad. Pána ministra, terajšieho vyslanca dr. Slávika nebožtík otec bol kedysi napísal v čísle 78 ročníku 1932 "Národných novín" toto: "K sjazdu mladej generácie. Som starý, v 77. roku života; ale keby som bol na sjazde v Trenčianskych Tepliciach, bol by som sa rozhodne pridal k návrhu mladých, ako člen republikánskej strany. Čo uzavreli mladí, to už dávnejšie mali uzavreť i starí, všetci Slováci bez rozdielu. Takto vládnuť na Slovensku i ďalej nemožno, neslobodno. Neschvaľoval som od počiatku politiku krívd, nespravedlivosti a ignorovania nás. Dávno cítime, že Slovensko je považované len za bezprávnu koloniu. Všetci nás nivočia, nášmu ľudu nedajú žiť a teraz nemá možnosť ani sa vysťahovať. Na Slovensku je pri obsadzovaní miest na prvom mieste Čech, potom Nemec, potom Žid a len posledný príde Slovák." - Je zaujímavé, že náhodou táto stať prešla.

Keď bol zvolený v r. 1933 znova za prezidenta Masaryk, napísali mu mladí autonomisti otvorený list, v ktorom nebolo nič závadné. Že v ňom nebolo nič závadného, dovolím si dokázať tým, že prečítam jeho obsah. Článok znie (čte): "Slovutný pán prezident! O niekoľko dní budete na staroslávnom Hrade pražskom, stelesňujúcom tradíciu českého národa a odo dňa nášho slávneho oslobodenia aj budúcnocť a veľkosť česko-slovenského štátu, Vy, syn slovenského otca, po tretí raz zvolený prezidentom Česko-Slovenskej republiky, ktorú si spoločnými obeťami a spoločnou vôľou utvorili národ český a slovenský, aby zabezpečili pokojný rozvoj svojej domoviny, osožili obecnému blahu všetkých občanov a zaistili požehnanie slobody budúcim pokoleniam. Odo dňa 24. mája, kedy po tretí raz slávnostne vezmete do svojich rúk kormidlo Česko-Slovenského štátu, je len niekoľko dní k šestnástemu výročiu uzavretia Dohody, ktorú medzi sebou dojednali v Pittsburghu dňa 30. mája 1918 na pôde Ameriky sa zdržujúci zástupcovia Čechov a Slovákov a ktorú na vynikajúcom mieste zdobí aj Váš podpis, slovutný pán prezident, podpis prvého prezidenta Česko-Slovenskej republiky. My, mladí Slováci v týchto slávnostných chvíľách spomíname si chvíľ prinajmenej tak slávnostných, kedy medzi inými predstaviteľmi českého a slovenského národa i Vy ste sa zaviazali - zaiste vo vedomí svojej budúcej funkcie a významu v práve rodivšom sa štáte česko-slovenskom - že Slovensko bude mať v novom štáte svoju vlastnú administratívu, svoj snem a svoje súdy, ďalej, že slovenčina bude úradným jazykom v škole, v úrade a vo verejnom živote vôbec. A s boľavým srdcom musíme konštatovať, že dodnes slovenský národ vo vlastnom česko-slovenskom štáte nielen že nemá tieto, i Vámi, pán prezident, slávnostne garantované práva zákonom zaručené, ale oficiálnymi predstaviteľmi moci sa mu tieto práva upierajú na základe falošnej argumentácie, že slovenského národa niet. Ak sa Slováci v republike česko-slovenskej domohli nejakých pozícií, a ak si vydobyli niečo z toho, čo im zaručuje Pittsburghská dohoda, nebolo to na základe prirodzeného práva, ktoré im táto dohoda garantuje. Čiste strach pre domácimi nepokojmi na Slovensku a ohľad na zahranično-politickú situáciu prinútil držiteľov vládnej moci poskytnúť Slovákom nepatrný zlomok toho, čo im v slobodnom štáte nielen podľa tejto spomínanej Dohody, ale aj podľa prirodzeného práva patrí. Slovenská administratíva je centralisticky riadená z Prahy centrálnymi úradmi, v ktorých Slováci majú o veľa menšie zastúpenie než nemecká menšina, po slovenskom sneme a slovenskom súdnictve niet dosial ani stopy, práva slovenčiny v úradoch, zaručené ostatne aj zákonmi republiky, sa dodnes nerešpektujú v plnej miere, a zo školstva je slovenské vlastne len školstvo ľudové: českí učitelia na stredných školách slovenčinu, kde len môžu, zatláčujú v prospech češtiny a na universite v Bratislave ju nerešpektujú skoro vôbec. Keď okrem toho vidíme, že Slovensko bolo po prevrate priamo zaplavené inferiorným živlom, ktorý v našej užšej otčine rozsieval náboženské rozbroje, tupil najsvätejšie city slovenského ľudu, šíril na úkor národného uvedomenia triednu zášť, stranníctvo a strannícku korupciu, zaberajúc pri tom priamo kolonizátorským spôsobom miesta, ktoré v prvom rade patria Slovákom, a keď si uvedomujeme, že všetky tieto prechmaty dejú sa na Slovensku menej krikľavo, ale hádam tým systematickejšie dodnes, krváca naše srdce, bijúce oddane za Slovensko a slobodný, spravedlivý, demokratický česko-slovenský štát."

Předseda (zvoní): Upozorňuji vás, pane řečníku, že řečnická lhůta již uplynula.

Posl. Haššík (pokračuje): Chcem len ten koniec ešte prečítať, nakoľko termín je krátky (čte):

"Slovutný pán prezident, dnešná ústava a dnešné zákonodarstvo, i keď neznemožňujú absolutne, ale rozhodne hatia takýto slobodný vývin slovenského národa. Prosíme Vás preto úpenlive v záujme republiky - jej ťažká medzinárodná situácia je zaiste málokomu tak dobre známa, ako Vám, pán prezident - v záujme slovenského národa, za jehož syna sa pokladáte, a v záujme dobrého, bratského spolunažívania slovenského národa s národom českým, ktoréžto oba národy sú na sebe nevyhnutne odkázané.

Slovutný pán prezident, čakáme prvý krok, prvý vyslobodzujúci čin. Za to Vám pri pamiatke Bernoláka, Štúra, Radlinského, Vajanského, Štefánika a všetkých, čo v boji za slovenskú slobodu a česko-slovenské štátne sjednotenie položili svoje životy, sľubujeme, že ak sa v tejto svojej dôvere, ktorú vám predložením tejto úctivej prosby prejavujeme, nesklameme, vytvoríme na Slovensku novú legiu, ktorá dobuduje a na večné veky upevní Vaše veľké životné dielo: Česko-Slovenskú republiku!"

Slávna snemovňa! Čo som tu prečítal, bolo od A až do Z bratislavským cenzorom skonfiškované. Ešte by som tu len krátko chcel spomenúť, že za svetovej vojny, keď bola najväčšia núdza staroslávnych "Národných novín", vychádzajúcich v Turč. Svätom Martine, keď boly pred zastavením a zaniknutím, lebo nemaly technického personálu, obrátila sa administrácia priamo na uhorského podžupana Benického, ktorého poprosila, aby im dal pomocné sily. A tento uhorský podžupan Benický bol natoľko kavalierom, že týmto staroslávnym panslávskym "Národným novinám" poskytol ruských zajatcov ako pomocné sily, aby tieto noviny mohly vychádzať ďalej. A je zaujímavé, že práve orgány Československej republiky to boly, ktoré "Národnie noviny" zastavily. Je to prvý raz v ich 70ročnom jestvovaní. Nemusím podotýkať, že je to hanba. Neboly to len "Národnie noviny", ale bol to aj "Slovák" a "Slovenská pravda", tedy všetky časopisy, ktoré slúžia slovenskej nacionálnej myšlienke.

Nakoľko mimoriadne zmocňovacie, výnimečné opatrenia sú desperátom demokratického systému, odporujú zásadám a pravidlám demokracie, prehlašujem za Hlinkovu slovenskú ľudovú stranu, v mene ktorej mám česť hovoriť, že budeme hlasovať proti tomuto návrhu, ako nedemokratickému, nedôstojnému civilizovaného občana XX. storočia. (Potlesk slovenských ľudových poslanců.)

Předseda (zvoní): K slovu není již nikdo přihlášen. Rozprava je skončena.

Uděluji slovo k doslovu p. zpravodaji posl. F. Richtrovi.

Zpravodaj posl. F. Richter: Slavná sněmovno! Mým úkolem jako referenta je hájiti osnovu, která vyšla z ústavně-právního výboru, před plenem sněmovním. Ovšem p. kol. Haššík, který již vystoupil se svým projevem k této osnově, mne této povinnosti zbavil, poněvadž pokud se dotkl pořadu dnešní schůze, zabýval se odstavcem 5 pořadu, nikoliv odstavcem 4, o němž jsem referentem, tedy odstavcem, který, jak známo, byl sňat s denního pořadu, poněvadž ústavně-právní výbor si vyžádal k jeho projednání další lhůtu, tuším do 20. ledna 1936. A také asi v tomto smyslu znělo prohlášení pana kol. Haššíka, že bude hlasovati proti osnově. Osnova však, o které právě jednáme, jest osnovou rázu sociálního, která má všechny zaměstnance při redakci, administraci nebo expedici periodického tiskopisu, v důsledku zákona zastaveného, chrániti před škodlivými následky sociálními, vznikajícími pro ně nezaviněně z tohoto právního nebo soudního aktu. Jak jsem řekl, nemohu se pouštěti do obhajoby předložené osnovy, poněvadž projev p. posl. Haššíka šel úplně mimo její obsah. Z toho důvodu navrhuji posl. sněmovně, aby osnovu zákona přijala ve znění, jak byla usnesena v ústavně-právním výboru posl. sněmovny. (Souhlas.)

Předseda (zvoní): Přistoupíme k hlasování.

Osnova zákona má 2 paragrafy, nadpis a úvodní formuli.

Poněvadž není pozměňovacích návrhů, dám o celé osnově hlasovati najednou podle zprávy výborové. (Námitky nebyly.)

Námitek není.

Kdo tedy souhlasí s celou osnovou zákona, to jest s jejími 2 paragrafy, nadpisem a úvodní formulí ve znění zprávy výborové, nechť pozvedne ruku. (Děje se.)

To je většina. Tím posl. sněmovna přijala tuto osnovu zákona podle zprávy výborové ve čtení prvém.

Předsednictvo usneslo se podle §u 54, odst. 1 jedn. řádu, aby o této naléhavé osnově bylo čtení druhé provedeno v téže schůzi.

Přistoupíme tedy ihned ke čtení druhému.

Jsou nějaké návrhy oprav nebo změn textových?

Zpravodaj posl. F. Richter: Nikoli.

Předseda (zvoní): Není změn.

Kdo ve druhém čtení souhlasí s osnovou zákona tak, jak ji poslanecká sněmovna přijala ve čtení prvém, nechť pozvedne ruku. (Děje se.)

To je většina. Tím posl. sněmovna přijala tuto osnovu zákona také ve čtení druhém.

Tím vyřízen jest 4. odstavec pořadu.

Nebude-li námitek, přistoupíme nyní k projednávání odst. 7 pořadu. (Námitky nebyly.)

Přistoupíme k projednávání odstavce 7, jímž jest:

Zpravodaji jsou: za výbor kulturní p. posl. Hladký, za výbor ústavně-právní p. posl. Pozdílek a za výbor rozpočtový p. posl. inž. dr. Brdlík.

Dávám slovo prvému p. zpravodaji za výbor kulturní, p. posl. Hladkému.

Zpravodaj posl. Hladký: Vážená sněmovno! Nová sněmovna přistupuje dnes k projednávání prvního školského zákona, osnovy zákona, který sice byl již projednáván v minulé sněmovně, ale byl nám vrácen ze senátu pozměněný, na který čekají řady občanstva a obcí. Dosah osnovy zákona si dnes nedovedeme ani docenit, teprve až se naplní litera zákona, potom se pozná, jakým velkým, revolučním činem je tato osnova zákona, poněvadž změní vzdělání nejširších vrstev našeho lidu, poněvadž umožní. aby základní vzdělání lidu, které doposud podle starých rakouských zákonů poskytovala obecná škola, bylo zvýšeno na vzdělání, které poskytuje škola měšťanská. Jde o vyšší kulturní život všeho národa a já bych si přál, aby vláda republiky mohla plnit při provádění tohoto zákona slova presidenta Osvoboditele, pronesená r. 1920 na všeučitelském sjezdu: "Já si přeji, aby vláda naší republiky co nejvíce a s láskou mohla vydávat pro školství a vychování."

Poněvadž v této sněmovně většina poslanců je nových. dovolím si jen několik připomínek na vysvětlení zákona:

Předložená osnova zákona má trojí účel:

1. podchytiti měšťanské školy, které pro nedostatek finančních prostředků živoří, resp. jsou v nebezpečí zániku,

2. rozšířiti obvod měšťanských škol, ze kterého budou děti choditi do měšťanské školy, a tím rozšířiti okruh působnosti měšťanské školy,

3. umožniti další zřizování měšťanských škol, a to i tam, kde zřízení měšťanské školy nebylo možné, ježto příslušné obce byly finančně slabé. Tím se má doplniti síť měšťanských škol s nejširšími obvody tak, aby bylo možno téměř každému občanu bez zvláštních obtíží dosíci vzdělání v měšťanské škole.

Uvedených účelů se má dosáhnouti takto:

Podle §u 1 každá měšťanská škola má míti svůj obvod. Z tohoto obvodu budou děti povinny choditi do měšťanské školy. Tento obvod bude však také přispívati na vydržování měšťanské školy.

Podle §u 2 má býti tento obvod zpravidla o poloměru 5 km. Nebude to žádný pravidelný kruh, nýbrž obce se přidělí k měšťanským školám po vyšetření schůdnosti cest. Při tom se ovšem vezme zřetel také ke spojení vlakem nebo autobusem a pod. V měšťanské škole jsou děti od 11-14 let, schopné cesty do školy do 5 km. Při obecných školách, kde jsou děti od 6 let, počítá dosud platný starý školský zákon se vzdáleností 4 km. Všem měšťanským školám již stávajícím upraví se obvod tak, aby odpovídal uvedeným předpisům.

Právo stanoviti a měniti obvody měšťanských škol má býti podle usnesení senátu přeneseno se zemské školní rady na ministerstvo školství a nár. osvěty, které má rozhodovati po dohodě s ministerstvem financí (§ 6). Tato změna v osnově provádí se z podnětu ministerstva financí, ježto osnovou, jak byla pozměněna posl. sněmovnou, jsou velmi citelně dotčeny i státní finance, a ministerstvu financí nelze tu odepříti právo spolurozhodovati.

Před rozhodnutím vyšetří se všechny rozhodné okolnosti komisionelním řízením za přibrání všech zájemníků, obcí, okresů a země. Ministerstvo školství při rozhodování nebude však vázáno souhlasem nebo nesouhlasem těchto zájemníků, ježto se nemůže připustiti, aby nesouhlas některého z nich, na př. malé obce, která se má přiškoliti, ohrozil provádění tohoto zákona, důležitého pro vzdělání lidu.

Která měšťanská škola bude podle zákona újezdní? Ta, jejíž obvod přesáhne území její školní obce. Kde se obvod bude krýti s dosavadní školní obcí, zůstane obyčejnou měšťanskou školou. Výhody zákona budou patřiti jen té, která k dosavadní školní obci přibere sousední obce. To bude velkou vzpruhou pro to, aby se měšťanské školy stávaly újezdními, což bude míti za následek rozšíření obvodů měšťanských škol a to zase co největší zaškolení do měšťanek a rozšíření vzdělání obecnoškolského na vzdělání z měšťanské školy.

Pro újezdní měšťanskou školu zřídí se újezdní školní rada. Nebude to nový školní úřad, nýbrž k dosavadní školní radě připojí se zvláštní odbor pro újezdní měšťanskou školu a to podle zásad, podle kterých se zřizují místní školní rady. Věcný náklad na měšťanskou školu újezdní bude hrazen tak, že jednu třetinu bude hraditi újezd, t. j. rozšířená školní obec, druhou třetinu okres, v němž škola je zřízena, a poslední třetinu příslušná země.

Tuto změnu provedla ve vládní osnově poslanecká sněmovna. Je velmi dalekosáhlá, neboť se jí prolamuje zásada dosud zachovávaná ve školských zákonech, že věcný náklad má hraditi školní obec zcela. V nynější úpravě zákona poskytují se obcím veliké výhody, neboť nejen že se počet obcí, které jsou povinny měšťanskou školu vydržovati, rozšíří, nýbrž souhrn těchto obcí, tvořících školní újezd, bude hraditi jen třetinu věcného nákladu, a tím se tedy uleví obcím, případně umožní plnění dalších úkolů na poli vzdělání lidu.

Jenom na čtyřech příkladech chci ukázati, co to bude znamenat pro malé venkovské obce.

Obec Zlonice v okresu slánském má 73 % dětí přespolních z 21 obcí a vydržuje sama celý náklad na školu. Obec Kdýně na Šumavě má 60 % přespolních dětí z 18 obcí a hradí také sama celý náklad 75.000 Kč. Obec Protivín v jižních Čechách má 42 % přespolních dětí ze 14 obcí, náklad 39.000 Kč sama uhrazuje. Na Českomoravské vysočině Nový Etynk má 40 % přespolních dětí z 11 obcí a sama nese celý náklad 300.000 Kč. Neuvádím zde schválně velká města a střední obce, u nichž náklady na měšťanské školy a na školství vůbec jdou do statisíců.

V zákoně jsou podrobné předpisy pro úpravu majetkoprávních poměrů, zejména pro vyrovnání s dosavadní školní obcí, jejíž práva i povinnosti převezme újezd. Újezd převezme také úrokování a umořování dluhů obcí, resp. školních obcí, vzniklých ze stavby školní budovy pro měšťanskou školu, která se stává školou újezdní. Co však bylo již zaplaceno, to újezd nehradí.

Dále jsou v zákoně důležité předpisy o po, vinnosti choditi do měšťanské školy (§ 22 a násl.). Teprve podle tohoto zákona stává se měšťanská škola povinnou pro děti bydlící v obvodě měšťanské školy; je však pamatováno i na to, aby mohlo býti osvobozeno od návštěvy školní dítě, které pro nějaký neduh by nemohlo choditi ze vzdálenějšího místa. Počet dětí z obvodu je rozhodný pro povolování poboček. Cizí děti, t. j. děti bydlící mimo obvod, budou moci býti přijaty, jen pokud místo ve třídách stačí. Jinak jen s povolením zemské školní rady.

Zákon ten bude platiti i pro Slovensko a Podkarpatskou Rus, pro tuto s výhradou, že platí tam, pokud zákon sněmu Podkarpatské Rusi, až bude zvolen, neustanoví jinak. Ježto v těchto zemích není školních obcí, budou je nahrazovati politické obce. Také na Slovensku i na Podkarpatské Rusi se zřídí újezdní školní rady, ovšem jen s odborem pro měšťanskou školu, ježto tam není místních školních rad. Pokud některé již stávající měšťanské škole nebude upraven obvod, zachovává se pro ni platnost Metelkova zákona o tom, že škola ta musí přijímati děti z okruhu 4 km.

Celkem lze říci, že osnova zákona poskytuje velké možnosti úlev pro obce, pokud jde o snížení břemen na měšťanskou školu, neboť obce budou hraditi jen jednu třetinu dosavadního nákladu. Osnova dále poskytuje možnost zřizování dalších měšťanských škol, rozšíří obvody a síť měšťanských škol tak, že by téměř každý občan měl příležitost nabýti vzdělání z občanské školy. Ovšem provádění zákona - to si nesmíme zatajovati - je závislé na finančních prostředcích státu.

Nezbývá ovšem, než doufati, že se prostředky najdou, byť i postupem času, a že provádění zákona bude takové, že se splní smělé a vznešené intence zákona, to jest, že se všeobecné vzdělání lidu zvýší o celý velký stupeň, totiž ze vzdělání obecně-školského na vzdělání z měšťanské školy.

Kolik měšťanských škol budeme ještě potřebovati, aby všechny děti mohly choditi do měšťanské školy? Statistika, která byla zpracována, mluví o tom takto: v Čechách asi 232, v zemi Moravskoslezské asi 179, na Slovensku 333 a na Podkarpatské Rusi 35.