Další daní, která se připravuje, je spotřební daň z umělých tuků, která má vynésti 34 mil. Kč a která zdraží nejlacinější umělý tuk, margarin, jehož 1 balíček v drobném prodeji stojí teď 6 Kč, na 6.60 Kč.

Ve zvláštní formě zavedena byla spotřební daň z petroleje, která podle prelimináře stát. rozpočtu má vynésti 40 mil. Kč. Tato daň je uvedena v kapitole ministerstva financí pod názvem: Smluvní příplatek z petroleje. Jde tu o úmluvu finanční správy s rafineriemi petroleje. Jde o zvláštní způsob zavedení daně bez jakékoliv zákonné osnovy a bez jakéhokoliv zmocnění.

Všechny tyto daně i tento zvláštní způsob zavádění daní dokazuje, že další postup koalice má jíti po staré cestě, že se ubírá vyšlapanou cestou proti lidu a na ochranu bohatých. Při projednávání všeho, o čem se dnes jedná, se znovu prakticky uplatňuje heslo, aby platili ti, kteří nemají, kteří jsou ochuzeni. Již při projednávání rozpočtu jsme podali řadu návrhů a námětů, jak opatřiti finanční prostředky, ovšem v obráceném smyslu a v přesvědčení, že, mají-li se opatřovati finanční prostředky ke krytí státních výdajů, je nutno vycházeti ze zásady, aby platili ti, kteří mohou, tedy bohatí. Jsem přesvědčen, že tvořením široké lidové fronty a bojovným prosazováním požadavků pracujícího lidu a širokých vrstev lidových by to šlo. Právě tak jako při volbě presidenta narazila reakce na určitý odpor, tak je třeba, aby i v praktické politice se hájily a prosazovaly zájmy chudých a nemajetných společně.

Proti těmto daním budeme nejen hlasovati, nýbrž povedeme proti nim ve spojení s nejširšími masami lidovými ostrý boj. Vyzýváme široké lidové vrstvy a pracující lid k boji proti tomuto bezdůvodnému zatěžování již stejně nesnesitelné dnešní existence. Nechť pro nás a pro všechen lid platí heslo, které již bylo vytyčeno komunisty při projednávání státního rozpočtu: Pryč s útoky na chudé, pryč s útoky na nejširší lidové vrstvy! Ať platí dnes ti, kteří mají, ať platí bohatí! (Potlesk komunistických poslanců.)

Místopředseda Taub (zvoní): Dalším přihlášeným řečníkem je p. posl. inž. Peschka. Dávám mu slovo.

Posl. inž. Peschka [německy]: Slavná sněmovno!

Přes sliby ministra financí přinášíte našemu hospodářství jako vánoční dar ještě několik nových daní, které vlastně charakterisují celý daňový systém, jako nikdy před tím; daň, jako na př. daň z prášků na kypření těsta, je vzhledem ke svému výnosu v nepoměru ke skutečným nákladům a k potřebě daňového rozpočtu. Daň z prášků na kypření těsta je myšlena jako dodatková daň, jelikož droždí již je zdaněno, ačkoliv by bylo třeba uvážiti, že prášek na kypření těsta není náhražkou za droždí a zdaňuje-li se již, má býti zdaněn nanejvýš jako droždí. K tomu přistupují u daně z prášku na kypření těsta ještě technické nesnáze. Již samo opatření, že se vybírání daně děje daňovými známkami, které mají býti přilepeny na sáčcích, znamená obtíže pro průmysl, které, nehledíc ke všem ostatním obtížím, musí vésti jen k dalšímu zmenšení našeho hospodářského obratu. Bude-li průmysl odsouzen, aby prováděl toto vybírání, bude zde nejen zvláštnost, že se nositel daně stává jejím výběrčím, nýbrž průmysl bude také nucen opatřiti si stroje, jejichž hodnota vlastně se zřetelem k ostatním výrobním nákladům převýší vyrobené množství. K tomu ještě přistupuje, že prášek na kypření těsta jako látka hygroskopická nesnáší dodatečné manipulace jako lepení. Mzdové obtíže, které jsou také v našem hospodářství, se takovým zákonem jen zvyšují, neboť zůstává nezodpověděna otázka, kdo nese zvýšení nákladů, kdo nese daň. (Předsednictví převzal místopředseda Mlčoch.)

V zákoně je zmínka, že spotřebitel nemá nésti daň, ačkoliv je předem třeba uvážiti, že průmysl, i když na tom něco vydělá, nemůže převzíti takovou daň, která je v nepoměru k dani z droždí. Kdežto daň z droždí činí 5 Kč z 1 kg, činí daň z prášku na kypření těsta 26 Kč z 1 kg a měla by při stejném zdražení jako droždí činiti jen 6.66 Kč. Jak vysoká je u nás tato daň, ukazuje se také na poměru daně k celkové hodnotě. U daně z droždí 100 %, u daně z prášku na kypření těsta 66 %. Při tom je výnos této daně až příliš optimisticky odhadnut. Mimo to je ještě třeba uvážiti, zdali takovou daní je možno docíliti vůbec nějakého výnosu, uvážíme-li, že prášku na kypření těsta se pro zhotovení těstovin ještě příliš dlouho neužívá a že obyvatelstvo má veskrze možnost těchto látek vůbec neužívati a vypomoci si náhražkami.

Daň může tedy veskrze vésti k poklesu spotřeby, který jde zase na náklady jiných daní, aspoň může způsobiti přesun ve spotřebě, který má zase potom nepříznivý vliv na jiná odvětví hospodářství. Důležité při tom je zjištění, že prášek na kypření těsta nepřichází v úvahu pro velké spotřebitele, jelikož jej velkovýrobci těstovin beze všeho mohou nahraditi a méně ho v poměru k drobným spotřebitelům užívají. Tato daň je tedy výhradně daní drobné spotřeby a jest proto již předem nesociální. Nemáme naprosto nic proti tomu, budou-li do zdanění zahrnuty všechny látky, kterých se kromě droždí užívá k výrobě těstovin, ale když se již tyto daně ukládají, nemají se ukládati v té míře, jak se zde navrhuje.

Totéž platí o zákonu o zdanění kyseliny octové. Je zvláštní, že v důvodové zprávě k tomuto návrhu zákona se mluví o ohledu na horské krajiny. Ve skutečnosti si chce stát touto výmluvou opatřiti nový pramen příjmů, jehož následkem může býti jen stoupání cen. Za to se daň s odkazem na poměry v jiných státech označuje jako nízká. Udává-li se, že 1 hl octového lihu stojí u nás 1.200 Kč, na němž vázne daň ve výši 600 Kč, což je jen 50 %, nesmíme bráti v úvahu těchto 50 %, nýbrž musíme počítati s cenou tohoto množství v ostatních zemích. V Německu činí 578, v Jugoslavii dokonce jen 434 Kč. I když tam daň dělá 97 %, přece je 1 hl v ceně 434 Kč značně lacinější než u nás, ačkoliv daň dělá jen 50 %, ale je to 600 Kč.

Je také třeba se zde tázati, kdo vlastně má tuto daň nésti, výrobce či odběratel, jelikož se chce rozhodně zabrániti zdražení. Zase se zde pokoušíte nařízeními a ustanoveními působiti nové obtíže, aniž se tážete, může-li se vůbec někdo v těchto složitých poměrech vyznati. Zdá se, že nařízení jsou zde jen proto, aby přímo nutila k přestupkům, při čemž stát má na mysli daňové pokuty jako dnes asi nejdůležitější pramen příjmu.

Při výkladu o této poměrně málo výnosné dani, která je odhadována s ohromným optimismem, který alespoň není na místě, je třeba se dotknouti daňových poměrů, které zde byly již vyloženy v četných resolucích a návrzích. Zajímavé u nás je, že ministerstvo financí nechce vůbec věděti, že tu jsou daňové směrnice. Je tady faktem, že ministerstvo financí nedostává od nižších orgánů zprávy v potřebné míře. Daňové směrnice nevydalo ovšem ministerstvo financí, ale finanční ředitelství v Brně a v Praze dne 15. března a 11. dubna 1932, aniž se byla před tím dohodla se všemi rozhodujícími sbory našeho hospodářství. Zajímavé je, že zároveň s vydáním daňových směrnic byl vydán zákaz, že se vůči poplatníkům úřady nesmějí odvolávati na tento daňový klíč a další zákaz, že se nesmí od tohoto daňového klíče odchýliti.

Toto opatření znamená přímé porušení právních poměrů a daňové morálky, na niž by měl berní úřad především klásti důraz. K tomu ještě přistupuje vada daňové správy jako takové. Kdežto většina ostatních států již dnes zavádí systematické školení úředníků a jednotnou výchovu s hlediska hospodářské a finanční politiky, přenechává se u nás ještě stále berním úřadům, aby si potřebné síly samy vychovaly. Tím vniká mezi úředníky desorientace, která vede k tomu, že osobní mínění je konec konců jedinou směrnicí, podle které úředník postupuje. K tomu ještě přistupuje stanovení přímých daňových kontingentů, kterých musí jednotlivé berní úřady dosíci bez zřetele, zdali berní obvody takovýto výnos vůbec umožňují čili nic. Berní úředník může, jak jednotlivé příklady ukazují, postupovati zcela podle volné úvahy, a okolnost, že při dnešních daňových výměrech byly zase výtěžky prostě o 60 % zvýšeny, ukazuje libovůli celého ústrojí.

Docházejí nás denně stížnosti na postup berních úředníků. Chci vyjmouti jen jediný případ: U předsedy společenstva řezníků a uzenářů v Kraslicích, Roberta Riedla, se objevili jednoho dne, v pátek dne 13. prosince t. r., exekuční úředníci s vozem, vzali s sebou polovinu zásob masa a uzenin ve výkladní skříni a v ledničce a prodali je v kanceláři berního úřadu za babku, za třetinu jejich hodnoty. Tento muž je nyní před úpadkem a stojí nyní před skutečností, že mu již dodavatelé neuvěří žádné zboží a že nemá provozního kapitálu, aby si nové zboží koupil.

A to zde jde o poplatníka, který od r. 1924, tedy 11 let prokazatelně dobrovolně odváděl bernímu úřadu pravidelné splátky až 24.000 Kč ročně. Zároveň s ním stihl stejný osud cukráře Liebiga na náměstí a to již po druhé ve 14 dnech. Takovýmto postupem se odnímá hospodářsky slabému živnostníku poslední možnost existence. Je před úpadkem, musí propustiti poslední zbytek zaměstnanců a Kraslice mají zase o několik nezaměstnaných více, stát nemá však žádný prospěch, nýbrž o jeden daňový pramen méně.

To je daňová prakse v demokratickém státě, kde se stává, že se drobným živnostníkům a drobným lidem béře existence, zatím co se velikým podnikům a podnikatelům poskytují milionové daňové slevy. Této daňové praksi musí se již jednou učiniti přítrž. Před válkou jsme měli v evropských státech průměrnou výši daní a břemen veřejných dávek 15 až 18 %. V Československu teď máme zdanění, které činí 40 % úhrnného důchodu. To je tedy více než zdvojnásobení za současného poklesu hospodářské konjunktury vůbec. Zatím co na př. spotřeba klesla doma až na 50 %, v oboru odvětví potravinářského až na 22 %, musíme zjistiti, že celkový důchod obyvatelstva našeho státu klesl od r. 1929 přibližně z 90 miliard na 50 miliard. Nedávno ukvapeně projednaný rozpočet se však od r. 1929 zmenšil jen asi o 15 %, ve skutečnosti nastalo tedy proti r. 1929 zvýšení asi o 35 %. A to se děje v době. kdy hospodářství samo sebou dosáhlo tak nízkého bodu, že potřebuje dnes podpory více než kdy jindy. Není to přímo výsměchem, že ministerstvo, které se má starati o celý průmysl, obchod a živnosti, je v rozpočtu dotováno o něco více než 36 miliony? Ministerstvo, které se má starati o nejdůležitější poplatníky, je dotováno jen 1/2 % celého rozpočtu. To nejjasněji ukazuje zanedbání našich celých hospodářských poměrů a ukazuje, že se dnes neuznalo alespoň tolik, aby se podporovaly a zlepšovaly životní možnosti těch odvětví hospodářství, která rozpočet vůbec umožňují, aby bylo nejdříve zase dosaženo zlepšení hospodářských poměrů a tím také výnosu z daní. Zatím co se u nás zdaňuje každý kg cukru, každý kg mouky a chleba, neklade se skoro žádná váha na zdanění anonymního kapitálu. Toto stanovisko ukazuje, že zde rozhodují kapitalistické zájmy, které vůbec nepřipouštějí, aby se přihlíželo k drobnému člověku, především tam, kde má nésti sám celé břímě.

Obchodnický stav žádá již dlouho paušalování daně z obratu. Jak cenné by to bylo, kdyby toto paušalování bylo bývalo provedeno ještě teď před Vánocemi. Na místě toho přicházíte dnes s tak malichernými daněmi, které jsou mimo to úplně nemožné, jako s daní z kyseliny octové a z prášku na kypření těsta. Tím se působí nové obtíže místo slíbeného zlepšení a dokazuje se zase dalekosáhlé neporozumění celkovým hospodářským poměrům. Poměry v našem hospodářství vycházejí nejlépe najevo ve srovnání s poměry v jiných oblastech. Kdežto světové hospodářství stouplo proti roku 1928 o 4 %, bez Ameriky dokonce o 27 %, činilo výrobní číslo u nás v poměru k r. 1929 asi 70 %, čímž je zcela jasně ukázáno, že nelze naše poměry porovnávati s poměry v cizině, že naopak u nás je mnohem více zapotřebí zvláštních opatření, jelikož u nás jsou zvláštní poměry, které jinak v žádném jiném státě nenalezneme.

Jsou to především poměry, které jsou výsledkem dosavadního a bohužel ještě trvajícího šovinistického stanoviska i v oboru hospodářské politiky. Teprve nedávno jsme s podivem vzali na vědomí usnesení pražského magistrátu. Nic neukazuje tak jasně poměry jako tato příhoda, ačkoliv se v českých novinách vždy a často mluví, že se v německé hospodářské oblasti provádí bojkot. Neznáte-li poměry u nás v sudetskoněmecké oblasti a neuznáváte-li nutnost nejrychlejších opatření, nejste-li ochotni zde zasáhnouti a vytvořiti lepší poměry, nesmíte se diviti, že se také na druhé straně dějí opatření, která ani v nejmenším nemohou býti hodnocena jako bojkot, ale která neznamenají nic jiného než právo utlačovaného národa, právo na svépomoc. Nic neukazuje neutěšenost našich poměrů jako vzrůst nezaměstnanosti. Vezmeme-li si statistiku, vidíme, že v r. 1928 bylo u ústřední sociální pojišťovny v prvých třech mzdových třídách 34 % poplatníků, kteří platili důchodovou daň, při čemž prvé tři mzdové třídy vykazovaly denní mzdu až 14 Kč, kdežto v r. 1935 činí podíl těchto nejnižších mzdových tříd 54 % celkového počtu zaměstnaných. Musíme-li naproti tomu zjistiti, že v sudetskoněmeckém hospodářství stouplo procento výpomocných dělníků o 40 %, mezi českým obyvatelstvem však kleslo o 60 %, vidíme na těchto střízlivých, smutných a hořkých skutečnostech, kam celá politika u nás vede. Dokud se v hospodářství, jako v našem, vyplácejí mzdy jako na př. v jabloneckém průmyslu asi 20 h za hodinu, dokud tu je systém podpor, který vyřaďuje skoro 2/3 všech nezaměstnaných, potud nelze říci, že stát, který tyto poměry trpí, může býti označen jako stát, jehož obyvatelstvo má sociální pochopení. Není možné žádati dnes na dělnících a drobných lidech další oběti, není-li příkladem pochopení celého obyvatelstva a především pochopení vlády pro možné zmírnění poměrů. Kam to má vésti, vydávají-li se velká široká území všanc zoufalství, je-li skoro 20 % všeho obyvatelstva bez zaměstnání, zatěžuje-li se stále náš průmysl a pečuje-li se o obchod a živnosti tak, jak to ukazuje dotace ministerstva obchodu?

Musí zde býti konečně učiněn ostrý a rychlý zákrok, aby naše obyvatelstvo nabylo důvěry nejen ve vzájemné smýšlení, nýbrž i ve smýšlení státu, jelikož by jinak konsolidace a demokratické poměry byly veskrze vyloučeny. Nebo to chcete přivésti tak daleko, aby konečně veliká část obyvatelstva neměla vůbec žádného práva na život, aby se nesplňovaly ani nejprimitivnější požadavky, na něž má národ právo? Není možno v hospodářství, jako je naše, dělati pokusy podle nějakých dogmat nebo nauk, v našem hospodářství, má-li býti dosaženo zlepšení, musí býti brán zřetel na hospodářské požadavky. Abych zde charakterisoval skutečné poměry u nás: je-li možno, že statisíce a statisíce dělníků mají u nás zůstati vyřaděny bez zřetele, co se s nimi a s jejich potomky jednou stane, musíme se tázati, zdali stát, který ještě tyto poměry dopouští, má skutečně právo nazývati se státem demokratickým. Poměry v dělnictvu jsou rozhodující, jsou směrnicí pro kulturní výši státu. (Potlesk.) Každý hladovějící dělník je obžalobou nejen vlády, nýbrž i smýšlení celého národa. Má právo, jediné právo v tomto státě klásti požadavky a my se vždy za ně plně postavíme. (Potlesk.)

Místopředseda Mlčoch (zvoní): Dalším přihlášeným řečníkem je p. posl. May. Dávám mu slovo.

Posl. May (německy): Slavná sněmovno!

Mám čest zde dnes po prvé mluviti. Nezamýšlel jsem ujmouti se slova, ale dva nyní projednávané návrhy mne ponoukají k řeči, poněvadž dnešní jednání ukazuje, jaké jsou vlastně u nás poměry. Jest strašné, když musíme viděti 5 dní před vánocemi, a to před vánocemi, které tak kruté ještě nikdy nebyly, které statisícům přinesou ohromnou bídu, že se zabýváte dvěma tak drobnými otázkami a návrhy, jejichž výsledek lze přímo označiti za smyšlený. Neboť bylo-li řečeno, že se očekává na dani z prášku na kypření těsta 8 mil. Kč, můžeme již dnes míti za to, že daleko přes 50 % z toho se bude prostě musiti užíti na vybrání. Jest nám trapné, když musíme 8 dní po vyřízení státního rozpočtu viděti, jak se zde sněmovna po celé hodiny přes ohromnou nouzi venkovského obyvatelstva a zvláště sudetských Němců zabývá takovými věcmi, a jak řečníci dnes těchto návrhů užili jen k tomu, aby zase jednou mohli útočiti proti tak nenáviděné sudetskoněmecké straně a jí spílati. Řečník přede mnou již jasně řekl, že skoro vůbec nelze pomýšleti na úspěch obou návrhů. Když se může státi, že se celé hodiny o tom radíte, musíme říci, že jak odpovědní činitelé, tak i většina členů této sněmovny nemá vůbec ponětí, jak velice již pokročila bída a zchudnutí zvláště našeho lidu. Jak velká jest již bída a zchudnutí našeho lidu, o tom chci vám uvésti jen několik malých příkladů ze své vlastní zkušenosti. Je to srdcervoucí, když musíme odeslati sta lidí, kteří k nám přicházejí, aniž jim můžeme pomoci. S druhé strany vidíme, že se zde v této sněmovně v této vážné době ubíjí čas nedůležitými věcmi. Za celého dopoledne, kdy jsme projednávali tyto daňové návrhy, bylo časem v síni přítomno sotva 7 nebo 8 členů.

V malé obci blíže mého domova se sotva 1400 obyvateli bylo před několika týdny zjištěno, že 7 dětí tak těžce onemocnělo padoucnicí, že již nemohou udržeti hlavu vzhůru a že se jim oči již nezastaví. Táži se, není-li se zřetelem na tuto ohromnou nouzi nejvyšší povinností všech odpovědných činitelů, aby konečně jednou poskytli rozhodnou pomoc? V témže místě jest 32 dětí nemocno pro těžkou podvýživu. Jest to nutné v tak bohaté zemi jako je naše, kde jsme měli loni přebytek přes 50.000 vagonů obilí, zatím co vedle toho nezaměstnaní musili hladověti? Úřední výsledky z posledního roku mluví nyní konečně poněkud zřetelněji o našich poměrech a oznamují, že 70 % dětí v sudetskoněmeckém území není dostatečně živeno. Jednou se konečně musí něco státi, aby se poskytla skutečná pomoc. V České Lípě jsme musili před třemi týdny konstatovati, že nezaměstnaní nedostali již 14 dní chleba, poněvadž odpovědný úředník zanedbal svou povinnost a nevyžádal si včas mouku od okresního úřadu. Zároveň byly v českolipském okrese připraveny 3 vagony mouky na chlebovou akci. Nouze jest strašná, a i když jsou prostředky omezené a nemohou se prováděti žádné zázraky, přece by se mělo učiniti konečně vše, co je v lidské moci, aby se tato ohromná bída aspoň poněkud zmírnila.

Pokud jde o ostudu s chlebem ve Šluknově, mohu z vlastní zkušenosti podati zprávu, jak se věci měly. Byli jsme snad desetkrát u okresního úřadu a žádali jsme pro nezaměstnané poživatelného chleba. Konečně došel vagon zkaženého obilí. Protestovali jsme proti jeho semletí. Vagon stál 7 dní na šluknovském nádraží. Byly z něho zaslány tři vzorky, jeden okresnímu úřadu, jeden zemědělské radě a jeden plodinové burse. Po sedmi dnech se vzorek vrátil s rozhodnutím, že to jest poživatelné obilí. 4 týdny musili dělníci jísti nepoživatelný chléb. Jaký byl tento chléb, mohli jste se sami přesvědčiti. My jsme kdysi zaslali takový chléb každému členu sněmovny. A pak se zde říká, že provozujeme demagogii. Lékařský posudek zjistil, že 43 osoby utrpěly těžké žaludeční poruchy po požití tohoto chleba a onemocněly.

Jiný případ. Byl jsem minulého týdne ve Frývaldově a mohl jsem konstatovati, že se za státní peníze koupilo ve frývaldovském okrese 70 vagonů bramborů, ale neužilo se jich pro nezaměstnané tohoto okresu. Odněkud přišlo potom 5 vagonů úplně nepoživatelných bramborů pro frývaldovské nezaměstnané. Nemusí člověk žasnouti nad trpělivostí sudetskoněmeckého lidu, že trpělivě snáší takové věci? Nemusí člověk říci, že můžete býti pyšni, že máte takové státní občany na svém území? (Potlesk.)

Právě nyní, přímo před vánocemi. měla by se sněmovna vzchopiti a konečně jednou skutečně provésti slíbená pomocná opatření. Mám zprávy z několika okresů, které oznamují, že ze slíbené mouky, tuku a cukru nebyl ještě ani kousíček poskytnut nezaměstnaným na vánoce. To je prostě neslýchané. Mělo by se konečně přece vynaložiti vše, aby se takové nemožné věci trvale napravily. Když jste nás přijali do svého státu a chcete nás míti, musíte nás vzíti, jací jsme, jako Němce, kteří mají životní požadavky, které musí býti splněny. (Potlesk.) My jsme dnes úplně zchudli, my jsme dnes odevzdali vše a z peněz, které jsme odvedli, musíte nám vrátiti aspoň část, aby naši lidé venku nezahynuli hladem. Dovídáme-li se, že ve cvikovském okrese každý dvanáctý případ smrti je sebevražda, poznáme, jak ohromná jest tíseň a zoufalství. I zoufalství se dá snášeti jen do jisté míry. Již dnes jsou tisíce a statisíce lidí, kteří říkají: "Raději konec s hrůzou, než hrůzu bez konce." Můžete nám býti vděčni, že tyto vyhladovělé lidské masy udržujeme v klidu jako dosud. (Potlesk.)