Předseda (zvoní): Dalším přihlášeným řečníkem je pan posl. dr. Kossey. Dávám mu slovo,

Posl. dr. Kossey (rusky): Slavná sněmovno! Rozpočet na rok 1936 nevykazuje podstatnou změnu proti rozpočtu roku 1935. Je poněkud zvýšen, avšak zvýšení toto vyplývá většinou ze závazků uložených zákonem, jako na příklad zvýšení položky pro bezpečnostní opatření. Zvýšená je kap. 5 rozpočtu ministerstva nár. obrany, která však při dnešní mezinárodní situaci vyžaduje ovšem obětavosti všech složek národa k zajištění státu.

Státní rozpočet pro silnou hospodářskou depresi byl r. 1934 značně snížen. Byly ovšem sníženy zároveň investice a jiné výdaje i pro Podkarpatskou Rus. Toto značné snížení odrazilo se na všech odvětvích kulturního, hospodářského a sociálního života, neboť tato zem, tak silně zanedbaná po tolik století vyžaduje ke svému nutnému vývoji značných a nezmenšených finančních prostředků.

Nechci se při této příležitosti zmíniti o tom, co všechno vykonala československá vláda v zájmu povznesení hospodářské, kulturní a soc. úrovně všech obyvatelů Podkarpatské Rusi; je to více známo, než aby bylo potřebí bližšího vylíčení a každý nestranný pozorovatel může pozorovati, že československá vláda za posledních 15 let přivedla Podkarpatskou Rus k velikému pokroku. Mohu si jen přáti, aby vláda, již se zřetelem k důležité mezinárodní konstelaci této země, věnovala i nadále zvýšenou pozornost a prokázala i nadále dobrou vůli a péči, aby se Podkarpatská Rus aspoň částečně přibližovala k úrovni historických zemí republiky.

Jsem přesvědčen, že československá vláda i v dnešní těžké době najde způsob a cestu k dalšímu šťastnému řešení problému Podkarpatské Rusi, neboť problémů u nás je snad více než kde jinde. Je to zcela přirozené. Každý obrozený národ, který v minulosti neměl účasti v politickém životě, vykazuje dnes silnou politickou činnost. Zájem o politické boje proniká stále do všech vrstev obyvatelstva. Potvrzuje se, že tento silný politický boj je důsledkem demokratické svobody a znamením velikého rozvoje a pokroku v celém národním, kulturním a sociálním životě podkarpatoruského lidu. Ano, souhlasím. Ale právě při této politické intensitě je třeba pečovati, aby problémy byly řešeny, aby podkarpatoruský lid, na něhož tíseň dnešní hospodářské deprese doléhá nejtíživěji, ve svém velmi svízelném stavu hospodářském a sociálním nedal se svésti různými manévry jednotlivých politických stran na cestu, která mohla býti velmi nebezpečnou pro konsolidaci poměrů, nebezpečnou přímo pro státní ideu, pro kteroužto státní ideu a její upevnění vykonali tak velikou službu kompetentní činitelé na Podkarpatské Rusi, především pan zemský president Rozsypal.

Na Podkarpatské Rusi některé státotvorné politické strany volí metody ve své politické práci, které svádějí k negaci. Poslední volby do Národního shromáždění, kde všechny strany, i státotvorné, spojily se v boji proti státotvorné straně republikánské, snad proto, že je to nejsilnější strana Podkarpatské Rusi, mohou býti mementem pro koalované strany. Dnes poměr mezi koalovanými stranami na Podkarpatské Rusi jest dobrý. Stálý výbor koalovaných stran na Podkarpatské Rusi byl sice založen v minulém volebním období, avšak vážné spolupráce mezi koalovanými stranami jsme neviděli; dnes stálý výbor koalovaných stran vyvíjí v řešení vážných problémů Podkarpatské Rusi aktivní a vážnou spolupráci. Je to znovu důkaz, že vývoj politických poměrů na Podkarpatské Rusi je zdravý a jde přírodní linií, kterouž naznačili kompetentní činitelé, jakož i sám p. ministr Beneš při svém zájezdu na Podkarpatskou Rus r. 1934.

Jedním ze základů demokracie jest skutečná a upřímná vůle k dohodě. Zdůrazňuji, že podstatou demokracie jest bezpodmínečný závazek a smysl pro to, že usnesou-li se koalované strany společnou vůlí a dohodou na úpravě některého veřejného zájmu ve formě zákona či vládního nařízení, důsledně mají respektovati tuto dohodu a nesmějí využíti k politickým útokům právního stavu, společnou dohodou vytvořeného.

Základem demokracie jest, že vláda lidu neznamená jen účast na moci, nýbrž i účast na odpovědnosti. A to musí platiti i na Podkarpatské Rusi. V době nacionálního obrození, v době zvýšené aktivity politického života na Podkarpatské Rusi stojí u všech vrstev obyvatelstva v popředí zájem o autonomii. Československá vláda připojením Podkarpatské Rusi k republice převzala na sebe mezinárodní závazek vyplývající z mírových smluv. Tímto závazkem jest dáti podkarpatoruským Rusínům autonomii. Československá vláda tento závazek uzákonila v ústavní listině. Ale každý závazek, vážená sněmovno, jest oboustranný. Jedním z těchto závazků jest absolutní loyálnost k Československé republice, upřímná úcta a láska k tomuto státu a k jeho demokratickým základům. Tento závazek nevidíme právě u jednotlivých autonomistických vůdců.

Československá vláda tento závazek splní, splní jej čestně podle ustanovení ústavní listiny, jak to nedávno potvrdil pan ministr dr. Beneš při rozhovoru s parlamentními zástupci Podkarpatské Rusi, uznávaje dnešní situaci na Podkarpatské Rusi za dostatečně zralou ku provedení autonomie. Pan předseda vlády dr. Hodža nedávno také prohlásil, že autonomie Podkarpatské Rusi bude provedena. Ústavně-právní výbor též učinil kladnou resoluci stran přípravných prací, pokud jde o její provedení. Zákonodární činitelé republikánské strany na Podkarpatské Rusi stojí také za autonomií, považujíce za svoji povinnost hájiti kategoricky požadavek svého voličstva; ale nás, zákonodárné zástupce republikánské strany a pány představitele tak zv. autonomistického bloku dělí ohromný rozdíl. Jsou to prostředky k uskutečnění autonomie nebo k jejímu dobytí. Naším prostředkem k dobytí autonomie je výchovná činnost ke státnosti, ke konstruktivní práci. My se snažíme pokrokovou a konstruktivní prací vytvořiti takovou atmosféru na Podkarpatské Rusi, aby autonomie mohla býti uskutečněna, aby tato autonomie nejen teoreticky, nýbrž i fakticky mohla se osvědčiti, aby autonomie podkarpatoruský lid posílila hospodářsky a kulturně, aby podkarpatoruský lid nebyl stále v kulturní a hospodářské inferioritě, aby autonomie zabezpečila i další vývoj Podkarpatské Rusi v duchu státní idey československé.

Páni vůdcové t. zv. autonomistického bloku musí si uvědomiti, že podkarpatoruský národ v době připojení Podkarpatské Rusi k Československé republice neměl ani svobodu slova, ani svobodu jazyka, tisku, nacionálních práv, svobodu náboženství, rovnoprávnosti, neměl demokratické základy, že tedy lid musel po připojení Podkarpatské Rusi k Československé republice prožíti období národního osvobození, národního uvědomení. Jsou to fakta, která by si měli uvědomiti páni z autonomistického bloku.

Politické a hospodářské posilnění podkarpatoruského národa musí jíti paralelně, aby nenastala situace, v níž bychom politicky získali a hospodářsky ztratili. Páni vůdcové tak zvaného autonomního bloku musí býti si vědomi krajně kritického stavu našeho lidu, na nějž doléhá nejtíživěji hospodářská krise, musí býti si vědomi též svízelných mezinárodních poměrů, a právě proto, když dříve bořili, dnes musí stavěti. Jde-li jim skutečně o zájem národa, místo negativismu mají voliti positivní práci. Političtí činitelé, kteří vyčerpávají svoji politickou činnost jednostranným požadavkem a omezují svoji práci pod pláštěm autonomie na kritiku všeho, co vykonala československá vláda na Podkarpatské Rusi, se určitě nestaví ke konstruktivní práci.

Neobyčejně naléhavým problémem jest na Podkarpatské Rusi řešení jazykové otázky podkarpatoruského lidu. Podkarpatský lid octl se v bolesti jazykových bojů zbytečně rozvířených a v jejich zhoubných důsledcích. Poukazuji jen na neudržitelné poměry školské, které lze nazvati přímo zmatenými. Učitelé vyučují na všech školách podle své individuální ambice a orientace. Vyučuje se ve školách ukrajinsky, rusky čili velkorusky a třetím novým směrem karpatorusky. Jeden žák ve svých studiích absolvuje všechny tyto jazykové směry. Myslím, že není třeba se zmíniti o následcích těchto nesrovnalostí. Proto je nutno založiti u nás zemskou školní radu, od níž se dá mnoho očekávati v konsolidaci školských poměrů. Musí se vydati nové stejné učebnice, souhlasící s požadavky, tradicí a duchem podkarpatského lidu.

Je to otázka, jejíhož řešení odkládati nelze, neboť progresivní vývoj jest příliš dlouhý, a každý objektivní pozorovatel musí konstatovati, že jazykový spor brzdí hospodářský, kulturní vývoj, znemožňuje konsolidaci poměrů a zeslabuje konstruktivní práci v každém směru. Jazykový spor se má řešiti neodkladně a to podle přání většiny podkarpatoruského obyvatelstva. Já se nechci teď zabývati jím obšírněji, neboť můj čas je omezen. Dovolím si však co nejdříve se zmíniti o tomto problému obšírně.

Rovněž velmi naléhavým požadavkem podkarpatoruským jest úprava kompetence guvernéra Podkarpatské Rusi, který nyní ani v kulturních ani v církevně školních věcech nemá vůbec žádnou kompetenci.

Slavná sněmovno! Nám podkarpatoruským poslancům právem se vytýká, že se zabýváme příliš mnoho kulturními problémy na účet jiných důležitých problémů. Je to tak, ale velký zájem karpatoruského lidu o kulturní a nacionální otázky jest přirozeným důsledkem obrození národa, jenž byl tak dlouhou dobu v porobě a odsouzen k nacionálnímu zániku.

Nejdůležitějším problémem Podkarpatské Rusi jest dnes zlepšení hospodářských a sociálních poměrů. Osou podkarpatoruských problémů musí býti i nadále šíření zemědělského pokroku a osvěty. Karpatoruské obyvatelstvo se skládá z větší části - ze 69% - ze stavu zemědělského. Ač československá vláda zřízením různých zemědělských institucí na Podkarpatské Rusi vykonala mnoho pro povznesení a zdokonalení zemědělství, přece zemědělství u nás na Podkarpatské Rusi jest ještě stále v zaostalém stavu, a ten hluboký rozdíl mezi naším zemědělstvím a jiným lze napraviti jen zvláštní péčí a zvýšením peněžních prostředků. Toto poslání má především plniti zemědělská rada, která musí býti co nejdříve zřízena. Její existence je pro nás nezbytná.

Většina podkarpatoruských zemědělců při svém drobném hospodářství nebyla nikdy soběstačná a proto zemědělec musil hledati prostředky na výživu i v jiné práci. Pro krisi zemědělec nemohl najíti práci a zadlužil se. Pak k zajištění své výživy v době nezaměstnanosti musel prodávati svůj dobytek, čímž se podstatně zmenšil stav dobytka. Statistická data to potvrzují, ač se na Podkarpatské Rusi nemůžeme vždy směrodatně říditi statistickými daty; na příklad dobytek ve značném počtu ze sousedních států podloudně dopravený se ukazuje jako přírůstek dobytka na Podkarpatské Rusi.

Slavná sněmovno, zemědělci na Podkarpatské Rusi jsou katastrofálně zadluženi. Dluhy zemědělců jsou tyto:

1. dluhy u lidových finančních ústavů, tam platí zemědělec 8, ale někdy i 10% úrok, jakož i manipulační výlohy,

2. dluhy u různých úvěrních ústavů, kde platí úroky včetně s manipulačními výlohami 12 až 16%,

3. úvěry u pokoutních bank, kde platí zemědělec 20-30%,

4. úvěr u místního obchodníka, když již nikdo nechce půjčiti Rusínovi na poskytnutí prostředků ku výživě z nouze, kde se platí od 100 až 500%, ale ne v penězích, nýbrž v naturáliích zemědělskými výrobky (vejci, mlékem atd.).

Za těchto úvěrových okolností, za hrozivé nezaměstnanosti, za krutých živelních pohrom posledních 3 let pak není divu, že podkarpatoruský zemědělec volá: Nedejte nám vykrváceti, neponechejte nás úplné hospodářské zkáze, nenechejte nás bez přístřeší. Jest proto nezbytně nutným řešiti úpravu zemědělských dluhů na Podkarpatské Rusi asi takto: 1. snížením úroků, 2. konversí krátkodobých dluhů na dlouhodobé, 3. dobrovolným nebo soudním vyrovnáním zemědělců, nezaviněně zadlužených.

Případný vyšší debetní úrok budiž hrazen z celostátního fondu, který se má utvořiti a z kterého by bylo třeba uhraditi pohledávky peněžních ústavů, které by se staly v době účinnosti tohoto zákona nedobytnými.

Jest neodkladně nutné zvýšiti výnosnost dobytka a jeho výrobků, neboť podkarpatoruský zemědělec a vůbec 80% obyvatelstva mají jediný zdroj důchodů a tím i výživy v dobytkářství.

V oboru ovocnářství, v tomto tak důležitém odvětví hospodářství, jest nutně rozhodně zvýšiti a zajistiti výnosnost ovocnářství, neboť nejlepší vůle a snaha na povznesení ovocnářství, tohoto od přírody tak obdařeného kraje, bez zajištění výnosnosti jest marná. Ze sousedního Rumunska, kde ceny zemědělských výrobků jsou o 60% nižší než u nás, docházejí ohromné zásilky s clem 1 Kč za 1 q.

Slavná sněmovno! Sociální bída, o které jsem se dříve zmínil, jest skoro nesnesitelná. Nechci ilustrovati tuto bídu, je každému známa. Ke zlepšení sociálních poměrů a k zajištění výživy obyvatelstva nutno obnoviti a zabezpečiti lesní práce. Dnes tyto lesní práce v důsledku zlepšení konjunktury ve dřevařském obchodu se zlepšily, ale tyto lesní práce zabezpečují dnes jen část nezaměstnaných: Uvedu jen na příklad okr. ťačovský, kde zahájené lesní práce dávají možnost zaměstnání obcím Ruská Mokrá, Německá Mokrá, Brustury, Uščorná, Krásné a Dubovo. V obcích zvlášť postižených živelní pohromou, kde není zaměstnanosti, bude třeba rozhodně provésti zvýšenou akci vyživovací, ale nikoliv podporami, nýbrž produktivními pracemi.

Slavná sněmovno! Podpora v nezaměstnanosti podle gentského systému na Podkarpatské Rusi, kde jsou poměry celkem odlišné, se pro nás nehodí a často ukazuje nebo působí někdy největší sociální nespravedlivost. Z lesních a zemědělských dělníků asi 80% jest a bylo sezonními dělníky. Znovu zdůrazňuji, že jen produktivní prací pomůžeme lidu a z těchto produktivních prací tato země vyžaduje mnoho (regulace řek, meliorace, stavby železnic a silnic atd.).

Velký vzrůst populace obyvatelstva o 20% vyžaduje trvalého řešení nezaměstnanosti, což můžeme částečně dosíci provedením a rozšířením pozemkové reformy - Latorice - kde by se ještě mohlo uživiti mnoho lidí bez pozemků, a pak industrialisací. Vystavěním celuloidky v tomto přírodním centru lesního bohatství byla by z velké části nezaměstnanost zlikvidována.

V daňových věcech je třeba rozhodně odepsati daňové nedoplatky u lidí, kteří jsou hospodářsky zeslabeni a od nichž stát nikdy nedostane nic. Veliké daňové nedoplatky mají neblahý vliv i na samosprávu, zvlášť obecní a okresní, jejíž hospodářský stav jest kritický. Jest třeba změniti § 330, odst. 13 zák. čís. 76/25 Sb. z. a n. daňového zákona tak, aby při odvoláních v daňových věcech, které do jednoho roku nebudou vyřízeny, poplatník platil takovou daň, jakou platil před odvoláním. Je třeba provésti zrovnoprávnění vdov věkové skupiny IV, jichž jest jen asi 20, z nichž některé jsou v takovém sociálním stavu, že podle zprávy četnictva živí se z milodarů.

Nutno se starati, aby se do státní služby přijímali mladí podkarpatoruští lidé, neboť nezaměstnanost mezi naší mládeží vzrůstá. Musím se zmíniti jen o tom, že na př. do železničních služeb nebyli skoro vůbec přijati místní lidé, ani na nejnižší místa.

Problémů na Podkarpatské Rusi je mnoho; o nich se nemohu teď zmíniti. Republikánská zemědělská strana pojala do svého programu řešení všech aktuálních naléhavých problémů a my všichni budeme neochvějně a nebojácně pracovati k hospodářskému a kulturnímu rozvoji této země. Podkarpatská Rus je spjata s Československou republikou a tvoří její organickou součást jako země Slovenská, Moravská nebo Česká. Nechceme nic cizího, ale veškeré útoky a záměry namířené proti naší nezávislosti, proti jednotnosti státu, proti jeho demokratickým základům odvrátíme co nejrozhodněji a budeme vší silou a energií hájiti jednotnost státu a demokratické základny naší vlasti. (Potlesk.)

Předseda (zvoní): Přerušuji projednávání tohoto odstavce, jakož i projednávání pořadu schůze.

podle §u 2, odst. 2 jedn. řádu udělil předseda: na dnešní a zítřejší den posl. Kosikovi, Zupkovi, na dnešní den posl. Šalátovi, na dny od 11. do 16. t. m. posl inž. Peschkovi, na tento týden posl. Ferd. Richtrovi.

Za platnou podle §u 2, odst. 4 jedn. řádu uznal předseda dodatečnou omluvu posl. Šaláta na dny 9. a 10. prosince 1935.

Do výboru iniciativního vyslal klub poslanců čsl. strany nár.-socialistické posl. dr. Neumana za posl. Jenšovského; klub poslanců "Sudetendeutsche und Karpathendeutsche Partei" posl. Axmanna za posl. Nemetze.

mezi schůzí:

Zprávy tisky 166, 182, 199, 200, 202 až 208, 211 až 224, 226 až 229.

Návrhy tisky 225, 230 až 232 - přikázány výboru iniciativnímu.

Předseda sdělil, že se předsednictvo usneslo, aby se příští schůze konala ve čtvrtek dne 12. prosince 1935 o půl desáté hod. dopol. s

Nevyřízené odstavce pořadu této schůze.

Schůze skončena v 8 hod. 33 min. večer.