Předseda Malypetr.

Místopředsedové: dr. Markovič, Langr, Košek, Onderčo, Mlčoch, Taub.

Zapisovatelé: Bergmann, Vičánek.

234 poslanců podle presenční listiny.

Členové vlády: ministři dr. Krčmář, Machník, inž. Nečas.

Z kanceláře sněmovny: sněm. tajemník dr. Říha; jeho zástupci Nebuška, dr. Mikyška, dr. Záděra.

Předseda (zvoní): Zahajuji 20. schůzi posl. sněmovny.

Sněmovna je způsobilá jednati.

Dovolenou podle §u 2, odst. 2 jedn. řádu udělil jsem na dnešní den posl. Jurnečkové-Vorlové.

Nemocí omluvil se posl. Slušný.

Počátkem schůze byla rozdána tištěná publikace mezinárodní informační služby parlamentní "Z cizích parlamentů", roč. XVI, č. 10 až 12.

Přistoupíme k projednávání prvého odstavce pořadu, jímž jest:

Zpravodajem jest p. posl. Remeš.

Budeme pokračovati v podrobné rozpravě o státním rozpočtu na rok 1936, a to druhé části, to jest o části kulturní a sociální, započaté ve včerejší schůzi sněmovny.

K této části přihlášeni jsou ještě řečníci: na straně "proti" pp. posl. inž. Karmasin, Appelt, Machačová, Wollner; na straně "pro" pp. posl. dr. Neuman, Čuřík, Petr, Laušman, Kunz, Polívka, Rybárik, dr. Mičura, Vaverka, dr. Kozák, dr. Kugel,Stejskal,Tymeš a A l. Langer.

Dávám slovo p. posl. inž. Karmasinovi.

Posl. inž. Karmasin (německy): Dámy a pánové! V jednom z posledních zasedání kulturního výboru uvedl posl. Hodina jako důkaz o zbavování práva Němců v oboru školství čtyři zvláště význačné případy. Z tohoto výpočtu vyvodil pan ministr školství a nár. osvěty dr. Krčmář, že jest němectví v oblasti školství uspokojeno, protože již není jiných dalších požadavků. Toto mínění vyvracejí skutečnosti. Neboť musíme-li po léta klásti stále tytéž požadavky v oboru školství, musíme-li žádati po léta v několika místech o německou školu pro velký počet dětí, jest to nejlepším důkazem, že asi něco nesouhlasí, zvláště když na druhé straně povstávají sta českých menšinových škol, které, jak později dokáži, jsou z největší části zbytečné. Nemůže se tedy - již z těchto skutečností to vyplývá - mluviti o rovnoprávnosti v oboru školství. Že však jest šéf ministerstva školství a národní osvěty, tedy jednoho z nejdůležitějších odborů, vůbec tohoto mínění, jest to důkaz nepochopení, které se nám projevuje s nejsměrodatnějšího místa. Nemůžeme se tu diviti, že podřízené orgány nám neprojevují žádného porozumění, nýbrž naopak ve většině případů přecházejí k útoku na německé školství.

Mým úkolem bude nyní dokázati, že nestejné jednání, o kterém mohli moji kamarádi mluviti dosud skoro ve všech oborech státní správy, jest také v oboru školství. Upozorňuji předem, že i já mohu uvésti jen příklady z bohužel bohatého množství materiálu. Také byla již častěji zmínka o četných případech v této sněmovně a zdůrazňuji, že se budeme museti znovu o nich zmiňovati tak dlouho, až budou různé nepřístojnosti odstraněny. Nejzřetelněji lze pozorovati újmu německého školství z číslic z oblasti mateřského školství. Státní statistický úřad praví ve své statistice z 31. října 1934, že Němci mají 317 veřejných mateřských škol, z toho 7 státních, a to jen cvičební, tedy vlastně nikoliv státní mateřské školy v tom smyslu, jako jsou na české straně, naproti tomu jest 1366 českých mateřských škol, z toho neméně než 866 mateřských škol menšinových. Jak tyto mateřské školy vyhlížejí, chci doložiti jen 3 příklady. V Milešicích u Prachatic jest česká menšinová mateřská škola se 4 dětmi, z toho jsou 3 děti německé. V Těchoníně u Králík jest česká menšinová mateřská škola, zdůrazňuji, s dvěma dětmi, učitelka na mateřské škole dostává 750 korun měsíčně. Mluví se tak často o úsporných opatřeních; z příkladu však nevyplývá, že se také skutečně dodržují. V Srní, okres Sušice, jest menšinová mateřská škola s 26 dětmi, z toho jest 25 dokazatelně čistě německých. (Německé výkřiky: Slyšte! Slyšte!) Nemůžeme se diviti, slyšíme-li, jak jsou vháněny německé děti do českých mateřských škol. Chtěl bych uvésti jen příklad a to z Českých Zlatníků. Tam jest pensionovaný hlídač trati Svoboda. Vystavěl si dům, ve kterém má býti otevřena česká mateřská škola. Chodil dům od domu, obzvláště do domů žen státních úředníků a nutil je, aby posílali své děti do české mateřské školy. O způsobech, jichž užíval Svoboda při získávání, svědčí dva protokoly, které praví: "...řekl jí, že dostane pro své děti šatstvo pro celý rok zdarma a také celodenní stravování, zač nemusí nic platiti. Řekl jí ještě, že musí jíti ke všem státním zaměstnancům, ať německým neb českým, že k tomu dostal rozkaz od ministerstva školství a národní osvěty. Protože byla žena nerozhodnou, řekl jí, že má říci jen "ano" nebo "ne". Bližší že uslyší od ministerstva železnic, což bude znamenati tolik, co její propuštění ze služby." (Výkřiky.) Existuje ještě druhý protokol s ženou z téhož místa, nechci jej však už čísti. Avšak nejen v oboru mateřského školství panuje zbavování práv, nýbrž obzvláště v oboru obecného školství. Také tu praví statistika, že Němci mají 20 menšinových škol s 59 třídami, zatím co české menšinové školství má 1180 škol s 2171 třídami. Nejsme zásadně proti českým menšinovým školám, stojíme na stanovisku, že mají býti české menšinové školy povolovány, kolik chcete, jestliže sám ministr financí proti tomu nic nemá. Musíme však žádati, aby se na druhé straně dostalo spravedlnosti také nám a aby také našim dětem se dostalo ústavou přiznaného vyučování v mateřské řeči. Tu chci nyní, protože pan ministr školství a národní osvěty řekl, že máme jen tyto čtyři školní požadavky, uvésti několik více příkladů. V Podmolí, okres Znojmo, jest 19 německých dětí školou povinných, žádost o povolení expositury byla zamítnuta. Naproti tomu máme na jižní Moravě ve Starém Petříně českou menšinovou školu s 6 dětmi, Z toho jedno německé. V Jablunkově, okres Těšín, jest 25 německých školou povinných dětí. Žádost byla podána r. 1934, ještě se o ní vůbec nejednalo. Ve Velkém Uhřínově v Orlických horách byla dne 1. září 1935 otevřena česká menšinová škola, a to s 6 dětmi, z toho jsou 3 čistě německé. Jeden z nejkřiklavějších případů jest z Jaronína v okresu Český Krumlov. Tam jest 33 německých školou povinných dětí, žádost byla podána v r. 1923, dosud nebyla ještě projednána. V Pelíkovicích u Hodkovic naproti tomu jsou zapsány do české menšinové školy 4 děti, jsou z rodin Langerovy, Kirschnerovy a Trhalovy, tedy pravděpodobně sotva českého původu. Jeden z nejkřiklavějších případů jest také případ německé školy v Lipníku. Tu byla vždy německá škola. Ve školním roce 1933/34 byl německý učitel přeložen, škola byla bez učitele, děti zůstaly bez vyučování. Škola nebyla zrušena. Němci žádali německou menšinovou školu, poněvadž prakticky státní škola více neexistuje. Žádosti byly stále zamítány, protože se škola skutečně ještě stále objevuje ve statistice německých škol. Dnes jest tomu tak, že v Lipníku jest 25 německých dětí bez vyučování, že musejí uraziti velkou cestu na dráhu, aby potom mohly jeti drahou do nejbližšího města, aby mohly býti německy vyučovány. Naproti tomu vidíme, že v Nečemicích u Žatce jest vydržována škola pro 8 děvčat, z toho jsou 2 dívky české, 4 čistě německé, 2 jsou ze smíšených manželství. V Karlově, okres Chotěboř, jest 9 německých školou povinných dětí bez školy, žádost o povolení německé menšinové obecné školy byla rozhodnuta zamítavě. V Kunraticích u Cvikova byla 1935 otevřena česká menšinová škola pro 6 dětí. V Městečku Trnávce, případ, který musí býti již desetiletí projednáván, jest 22 německých školou povinných dětí bez německé školy, žádost o povolení soukromé obecné školy byla podána 26. srpna 1922. Naproti tomu byla ve Staré Huti u Horšovského Týna 1929 otevřena česká škola s 9 německými dětmi. V roce 1933/34 měli již 38 německých dětí, v letošním školním roce jest zapsáno jen 5 českých dětí, v mateřské škole 3 české děti. Všech 8 jest majitele domu, ve kterém jsou oba ústavy umístěny, a školníka. V Novém Prenetu u Domažlic byla dne 1. září 1935 zřízena česká menšinová škola s 9 dětmi, z toho 7 z Prenetu a 2 ze Šnorů. V Prenetu nejsou vůbec žádné školou povinné děti české národnosti. V Nové Vsi, okres Jindřichův Hradec, jest 10 německých školou povinných dětí bez německé školy. Nejblíže položená německá škola jest dosažitelná jen přes pole ve vzdálenosti 3 km. V Milíčovicích, okres Znojmo, jest 32 německých školou povinných dětí bez německé školy. V Sudkově, školní okres Zábřeh, jest 21 německých školou povinných dětí, které nemohou docházeti do nejblíže položené německé školy v Zábřehu, která jest vzdálena 7 km. Přitěžující v tomto případě jest ještě to, že děti mohou dosáhnouti Zábřehu jen drahou. Žádost o povolení školy spolku "Kulturverband" byla podána 24. dubna 1925, není však až dodnes ještě vyřízena.

Říká se vždy, že jest to odplata za škody a za bezpráví, které bylo za starého Rakouska spácháno na Češích, a že to musí býti tímto způsobem opět napraveno zákonem o menšinových školách. Jak to nyní vypadá, o tom bych rád uvedl jen několik příkladů. V Nebas u Německé Libiny byla usazena rodina s 9 dětmi a rodina s 5 dětmi, aby mohla býti zřízena česká menšinová škola.

V Mladějově u Mor. Třebové je česká menšinová škola s 11 žáky, z toho 1 dítě německé. Kdysi byly tam usazeny 3 české železničářské rodiny ovšem s četnými dětmi, aby bylo možno zříditi menšinovou školu. To nejsou jen skutečnosti, které uvádíme, nýbrž mohou býti doloženy také z českých listů. Tak napsala "Národní politika" nedávno dne 13. listopadu toto: "Sem patří opravdu vybraní lidé, a to ženatí, kteří mají podle možnosti co nejvíce dětí. Tak jest v jednom místě 8 zaměstnanců dráhy, čtyři pošťáci a dva četníci, a ani jeden z nich nemá dítě, které dochází do české školy. A tyto školy byly přece zřízeny hlavně pro státní zaměstnance." Tak to vypadá ve skutečnosti s odplatou. V Lindavě u Potštátu byla letos zřízena česká menšinová škola, ačkoliv V místě není českého dítěte, v místě bylo získáno jen jedno německé dítě, které patří jednomu čističi ulic. Naproti tomu bylo přibráno 17 dětí z kolonie Heltínova, která leží blíže Luboměře. Heltínov žádá již dlouho českou školu. To jest také příklad odplaty.

V Andělské Hoře ve Slezsku jest česká menšinová škola s 23 dětmi, z toho jest 20 čistě německých. 3 české děti jsou z devítičlenné rodiny, která tam byla usazena Jednotou, rodiny cestáře.

V Dolní Hynčině byla dne 1. září otevřena česká menšinová škola s 9 dětmi, z toho patří 2 lesníkovi, 2 rodiny byly nedávno usídleny nuceným správcem jednoho statku. V Modřeci u Poličky byla založena 1935 česká menšinová škola s 8 dětmi, z toho 6 německých a 2 čeští sirotkové, kteří byli teprve do místa dopraveni.

V Dolejším Krušci byla zřízena 1. září česká menšinová škola s 13 dětmi, z toho 6 dětí z Loučové, která je přiškolena do Světlé, kde jest česká škola. Dvě děti jsou německé.

Slyšeli jsme nedávno ve zdravotním výboru zdrcující zprávu ministra zdravotnictví o poměrech v německých nouzových oblastech. Ministr tam ukázal na hrozné škody, které děti trpí podvýživou a zmínil se zvláště o okresu sušickém, kde lze zaznamenati stoupnutí o neméně než 200% následků při různých nemocech z podvýživy, křivice, zubní hniloby atd. Přes to se skutečně nezakročuje tam, kde by to bylo nutné, nýbrž se naopak pokoušíte znepokojiti ještě více obyvatelstvo, že tam zřizujete české menšinové školy. Tak byla zřízena v Srní, okres Sušice menšinová škola s 28 dětmi, z toho 27 dětí německých, stavbu školního paláce hodlá Jednota provésti na jaře. Ve Kvildě u Prachatic byla r. 1935 otevřena škola s 27 dětmi, z toho 26 čistě německých. O zřízení se postarali zvláště finanční orgány. V Srbech u Hostouně, kde není jediného českého dítěte, byla zřízena česká menšinová škola se samými německými dětmi, 2 ze Srbů, 3 ze Svinné a 8 z Pařezova. V Malé Morávce u Bruntálu jest z 36 dětí 7 českých a 29 německých. V Milešicích u Prachatic jest ze 17 dětí 11 německých. V Bedřichově jest z 10 žáků 5 německých. V Kunštátu v Orlických horách, expositura Trčkova, jest 12 žákyň, z toho 9 německých.

Zvláště markantní případ jest z Horní Rudné u Březové. Škola byla zřízena r. 1934. Původcem školy jest pensionovaný vrchní finanční dozorce. Škola jest v domě jeho švagrové. Jest tam 14 dětí, z toho 9 čistě německých z Horní Rudné, jedno české dítě z třebovského sirotčince, 2 německé a 2 české děti z Dolní Rudné. Nejbližší české školy v Želívsku a Horní Hynčině jsou 2 km vzdáleny od Horní a Dolní Rudné.

Z těchto skutečností, pánové, vidíte, že skutečně existují zbytečné školy a že by zde měla zvláště zasáhnouti úsporná opatření. Že jsou státní orgány vinny poměry a že spolupůsobí na umělém počešťování, bylo již na různých příkladech dokázáno. Chtěl bych si dovoliti uvésti zcela stručně další příklad. Je to praxe se školními autobusy. Slyšeli jsme již, že Jednota z daleka dováží autobusy školní dítky, aby uměle zaplnila menšinové školy. V poslední době bylo však také několikrát zjištěno, že se používá i státních dopravních prostředků k bezplatné dopravě z daleka přivezeného žákovského materiálu do českých menšinových škol. Tak jezdí denně z Vrchlabí, kde ostatně jest česká škola, děti do menšinové školy do Špindlerova Mlýna, kde patrně tamní český žákovský dorost nestačí. V samém Špindlerově Mlýně není vlastně českých dětí.

Ale nejenom že se nám nepovolují naše školy, že se znemožňuje soukromé vyučování, jest také připravován zákon - návrh posl. Uhlíře - na zrušení soukromého vyučování vůbec. Nechce se nám tedy dáti ani možnost, abychom dali své děti za své peníze vyučovati soukromě. (Výkřiky posl. Hatiny.) Poukazuji na případ Loděnic u Lhoty. Ve Lhotě jest 30 dětí, v Loděnicích 10. Léta se tam marně snažíme o německé školy. Zařídili jsme tam soukromé vyučování. Nyní se zahájilo působením Jednoty, okresního hejtmanství, zemského úřadu, zemských školních inspektorů, četnických stanic a ovšem i tisku pusté štvaní, aby bylo německé soukromé vyučování zamezeno. Rodiče a učitel jsou stále předvoláváni a pokutováni tresty do set korun. Tak se zřejmě doufá, že se může dokázati rovnoprávnost.

V této souvislosti chtěl bych poukázat ještě na jeden zvláště křiklavý případ, na případ opavský. Víte, že byla začátkem školního roku v Opavě zavřena celá řada německých školních tříd. (Výkřiky posl. Uhlíře.)

Německé školství tam bylo prostě zdecimováno. Jsme na tom tak, že máme v Opavě se 77% Němců právě tolik škol jako Češi s 23%. Pánové, to přece není rovnoprávnost. Bylo řečeno, že se opavské školství musí restringovati, protože tam byla prý poněmčována sta dětí z Hlučínska. Nechceme o otázce hlučínské mluviti, říká se vždy, že jest to politikum. Ke komu jsme přišli, ať to byl zemský president Černý, ať to byli pánové z ministerstva. vždy bylo řečeno, že jest to politikum, se kterým se nesmí hýbati. Nechceme tedy mluviti o těchto věcech. Rozhodně jest to však bezpráví, které nemá sobě rovna, že se tam bere stům dětí možnost se účastniti vyučování, kterého si jejich rodičové opravdu přejí. Kde zůstává ústavou slíbené rodičovské právo, když se snažíte zavříti stovky dětí nuceně do jiné školy, než vlastně chtějí? (Posl. Uhlíř: Poněvadž na 600 dětí jste odnárodnili v německých školách! Ještě jich tam máte 135! Ty nepořádky na Hlučínsku jste zavedli vy! Je tam 253 děti, které nejsou vyučovány vaší vinou! Vy jste tam zmatek zavedli!) Jak to naší vinou? Vaší vinou! Soukromé vyučování jim chcete také ještě vzíti.

Právě tak jest tomu v oboru měšťanského školství. Také tu vidíme na jedné straně 6 německých menšinových měšťanských škol, na straně druhé 235 českých menšinových měšťanských škol s 1.263 třídami. Ale i ve veřejném měšťanském školství jest nepoměr, jemuž není rovno. Statistika ukázala, že v samých Čechách chybí podle číselného poměru 90 německých měšťanských škol. Chci uvésti čísla z jediného politického okresu. V politickém okresu lanškrounském, který má podle sčítání lidí z r. 1930 celkem 41.997 Čechů a 22.995 Němců, jest 10 českých měšťanských škol a jen jediná německá měšťanská škola. Také tento příklad ukazuje zřetelně, jak to dopadá s rovnoprávností. Musím poukázati na měšťanskou školu v Hylvátech, kde se od let požaduje německá menšinová měšťanská škola. Jest tam 225 školních dětí v zákonitě předepsaném okresu, aniž úřad hnul brvou, a na druhé straně vyrůstají ovšem školní paláce. Dostaneme v nejbližší době zákon o újezdních měšťanských školách. Jak velice jest na jedné straně pozdraviti úpravu měšťanského školství, tak jest na druhé straně blízká obava, že bude zřízení německých měšťanských škol odsunováno do stále větší dálky, neboť nyní to není již jedna instance, která má rozhodovati o měšťanských školách, nýbrž tři, země, okres a obec a přece víme, že pan ministr financí má zapjaté kapsy. Avšak naše samospráva jest na tom ještě bídněji a jest tu vždy určitá obava, že se nedostaneme v tomto oboru nikdy ke svému právu.

O poměrech v oboru středního školství referoval již kamarád Eichholz v kulturním výboru, chtěl bych se k tomu jen stručně vrátiti. Dostali jsme úsporný výnos. Podle něho byla zavřena celá řada německých středních škol. Naproti tomu byly v nejposlednější době zřízeny 4 české střední školy, a to v Chebu, v Chomutově, v Českém Krumlově a ve Šternberku. Nebyly zřízeny státem. (Posl. Uhlíř: Proč nejmenujete Ostravu, kde jsou 3 české a 3 německé školy a českého obyvatelstva je 6 krát tolik jako německého!) Na to ještě přijdu.

Ty 4 české školy sice nezřídil stát, byl v tomto případě jako vždy nastrčen český ochranný spolek, ale stát nese největší část výdajů na tyto školy. Musím poukázati také na Hostinné, jednu z poškozených škol. V r. 1933 byly zavřeny čtyři nejvyšší třídy tohoto reálného gymnasia, trvajícího 70 let. Pan ministr Krčmář slíbil, že toto bezpráví opět napraví a školu zřídí. Přes to se neděje nic, škola upadá dále. Skutečností jest, že z Hostinného musejí jezditi děti a profesoři každý den vlakem do Trutnova, kde musely býti zřízeny pobočky, skoro v témže počtu, v jakém tam byly zrušeny. Jsou tam umístěny v nehygienických místnostech, tu stojí prázdné třídy. Rád bych věděl, kde jest zde úspora. To jest jen opět důkaz, jak má býti němectví na celé čáře poškozeno a zbaveno práv.

Ve vysokém školství vidíme týž zjev. Bylo mluveno o nedostatečné dotaci podpory německých vysokoškoláků. Chtěl bych zdůrazniti jen jeden případ a to případ německých vysokoškolských kursů pro tělesná cvičení. Zatím co dostal německý ústav 25.000 Kč subvence, dostal český ústav podporu 600.000 Kč. Nahlédnete, že to není rovnoprávnost. Pan posl. Domin podal nedávno návrh, aby byly sloučeny obě vysoké školy technické. Také zde vidíme, že návrh není odůvodněn, že mu chybí každý věcný podklad. I zde jde jen o to, aby se znovu snížil německý kulturní majetek a pokořili sudetští Němci odnětím jedné vysoké školy.

Chci se nyní obrátiti k zvláštnímu oboru, a to k německému školství na Slovensku a v Podkarpatské Rusi. V r. 1918 dostali Němci v karpatských zemích německé školství zase zpět. (Výkřiky posl. Polívky.) Řekl jsem, dostali zpět. Uznali jsme, že nám český stát opět vrátil německé školy. Uznali jsme obzvláště, že v oblasti, kde dříve nemohl pod tlakem nejostřejšího pomaďaršťování povstati národnostní boj, že tam hledíte národnostní boj vyřaditi tím, že opět vracíte jak Němcům, tak také Slovákům a Maďarům jejich školství. Musíme však konstatovati, že sice byl učiněn první krok, že jsme z části opět dostali školství, že však druhý a poslední krok nebyl proveden. Musíme konstatovati, že se sice na jedné straně zřídily německé obecné, měšťanské a střední školy, že se však na druhé straně postupuje také dnes ještě podle zákonů, které byly vydány za doby nejostřejšího pomaďaršťování, právě za jeho účelem. Ani dnes ještě nemůžeme zříditi žádnou mateřskou školu, i dnes ještě se s námi jedná, žádáme-li o novou školu, podle zákonů, které kdysi sloužily k tomu, aby většinu Němců a velkou část Slováků odnárodnily. Dnes se zdánlivě hodlá unifikací tento nemožný poměr na Slovensku a Podkarpatské Rusi v oblasti zákonodárné nikoliv snad změniti, nýbrž naopak přizpůsobiti tyto mocenské zákony zde našim poměrům. Slyšíme-li dnes, že se postupuje proti národnostnímu rozdělení zemských školních rad a odůvodňuje se to tím, že tam také žádné neexistují, když dnes slyšíme, že se snažíte přenésti zhoubný systém notářů také na naše poměry, jest to důkazem, že jsme se nic u nás nenaučili, nýbrž naopak, že se stát žene k poměrům, které byly v Maďarsku před 18 lety. Zvláště musíme konstatovati, že celé německé školství také ještě dnes je na Slovensku podřízeno vysloveně slovenským školním inspektorům, kteří v četných případech umějí sotva slovo německy. Jak z pedagogických, tak i z národnostních důvodů musíme takovéto podřízení německého školství národnostně cizím inspektorům odmítnouti, a to tím spíše, že se tito školní inspektoři méně zabývají tím, aby pracovali pedagogicky a zkoumali odborné výsledky ve škole, jako daleko spíše jsou asi zde k tomu, aby zkoumali a hlídali činnost učitelů mimo školu. Musíme konstatovati, že jsou to právě školní inspektoři, kteří jsou zakladateli a funkcionáři Slovenské Ligy, která jest tu asi jen proto, aby potlačovala německé školství. Musíme žádati, aby byla i německá škola podřízena inspektorátům vlastního národa.

Právě tak jest nemožný stav, že ještě dnes jest podřízeno ve 30 místech 70 německých tříd cizím správám. Správcové škol, kteří rozumějí jen rusínsky nebo slovensky, jsou správci německého školství. Pan ministr školství a nár. osvěty Dérer slíbil v r. 1932 a 1933, toto bezpráví napraviti, vybudoval také v jednom případě - Petržalka u Bratislavy - německé paralelní třídy v samostatnou školu, ale dále se nedošlo, ostatní případy existují jako před tím.

Zmínil jsem se již, že se právě při zřizování škol užívá starých maďarských zákonů, aby naše požadavky prostě nemusely býti splněny. V případě Kláštora pod Znievom žádáme již skoro 10 let německou školu pro 63 školou povinných dětí, v Lednickém Rovném pro 22 německých dětí. V Košicích, při německé menšině 3354 duší podle poslední úřední statistiky se přes všechna úsilí nepodařilo dosíci ani soukromého vyučování. Jsme pevně přesvědčeni, že se to vše děje jen proto, protože jest tam německé školství podřízeno úplně cizímu vedení. Zvláště křiklavý případ jest však otázka měšťanských škol v Německém Pravnu v kremnické oblasti. Bylo již na to poukázáno v kulturním výboru, musím zde případ opět uvésti. Jest tam 60.000 Němců, kteří nemají možnost, dáti svým dětem více než jen primitivní obecné vyučování. Právě v této oblasti, kde jest mimořádná nouze a velká bída, bylo by při nejmenším spravedlivé, kdyby se vyplnila Němcům jejich skromná kulturní přání, tím spíše, když věc nestojí ani haléře. (Různé výkřiky.)