Jiná otázka je problém dřevitého
plynu. Podívejme se na Podkarpatskou Rus. Tam nejezdí
nic, dokonce ani brigádnímu generálovi nedají
automobil, takže když někam chce jeti, nezbývá
mu nic jiného, než aby se sebral a jezdil v autobusu.
Máme dnes přece autobusy na dřevitý
plyn, tam by mohly pěkně jezdit. Věc je již
úplně rozluštěna, a mohli bychom toho
použíti, vždyť máme tolik bukového
dřeva. Potřebujeme míti letadla, park, garáže
pohotově, aby jich státní správa mohla
použíti, ale nikdo se o to nestará. Cizí
národové mohou různé vynálezy
zaváděti, u nás se taková věc
jenom vynalezne; máme k tomu vtip, materiál a všecko,
ale necháme to pro ty druhé.
Letecký rozpočet dělá letos 35,546.400
Kč, tedy méně nežli roku loňského.
Nacházím však pro to vysvětlení
v tom, že tady ještě je 51,824.200 Kč
zvláštní potřeby, které budou
opatřeny podle ustanovení finančního
zákona. Pak je tu ještě otázka zbrojního
fondu; záleží na tom, co se z něho použije.
Mluvil jsem o těchto věcech v subkomitétu
branného výboru a dostanu v příštím
týdnu odpověď od pana ministra. Zde se o tom
nemohu a nechci nyní rozšiřovati.
Račte se, pánové, podívati ještě
v jiné věci, jak vypadá konservativismus
naší vojenské správy. Tam, kde je u
pěchoty plukovník, máme u letectví
podplukovníka. Máme 6 leteckých pluků,
a velí jim 6 podplukovníků. Už to jméno
samo je hezké, mohli bychom říci plukovník
prvé třídy a plukovník druhé
třídy; ale máme 6 podplukovníků.
Tam, kde je u pěchoty generál, je u letectví
plukovník. Celý tento ohromný odbor má
dnes jediného generála Co to všechno znamená,
prosím? To je podceňování a hlavně
znemožňování postupu v tomto odboru.
Vždyť se podívejte, co se potom děje!
Mladí důstojníci koukají dostati se
do válečné školy a polovina jich je
v různých kursech; zkrátka každý
hledí, aby se z toho dostal ven, aby jinde dostal možnost
postupu. A při tom neračte posuzovati leteckého
důstojníka nebo vojáka podle průměru
ostatních důstojníků nebo vojáků.
Proč? Protože letecký důstojník,
chce-li konati službu, musí létati, musí
létati za každého počasí, musí
létati jako vzor odvahy a schopnosti pro ostatní
vojáky, čili letecký důstojník
a voják má již v době míru kus
válečné služby. (Výborně!)
To je jisté plus, které se také má
honorovat, v tomto případě alespoň
postavením na roveň ostatním kategoriím
vojenským, ačkoliv by vlastně měli
býti postaveni trochu výše a lépe, poněvadž
se mnohem rychleji opotřebují. V subkomitétu
leteckém jsem uvedl konkretní případy.
Když jsou tito lidé ve 40 nebo 45 letech podrobeni
lékařské prohlídce, může
se státi, že jim lékař řekne:
Nemůžete už do výšky 3.000 m nebo
do větší výšky než 2.000 m,
aby vám nepraskly arterie. Pak se může takový
člověk sebrat, a jít, ale kam? Je zde vůbec
řada požadavků, které v leteckém
podvýboru jsem přednesl zvláště,
teď bych však jen zdůraznil, že pánové
musejí na leteckou kategorii pohlížeti jako
na kategorii, která už v době míru koná
část válečné služby. Řeknu
vám to výrazněji: Ve Svazu letců máme
asi 600 členů a zabitých je asi 300 příslušníků
tohoto svazu, to znamená, že risiko při výcviku
je tak nesmírné, že se z těchto mladých
vybraných lidí při výcviku jeden ze
tří zabije. To nejsou věci. vyplývající
z nějaké nesprávnosti, když se někdo
učí řídit auto a udělá
chybu, v nejkrásnějším případě
se nestane nic a ve zlém případě dojde
k lehkému zranění, ale udělá-li
chybu někdo, kdo se učí létat, kdo
to přetáhne nebo se dostane do mlhy, neodhadne si
dobře výšku. jako se to stalo zase teď,
ten zahyne. Cvičení letců je tedy zcela jiného
druhu a proto je třeba pohlížeti na tyto lidi
zcela jinak a také jinak je honorovati.
O továrnách, letištích, motorech, dracích,
avigačním zařízení atd. jsem
mluvil v subkomitétu a o vojenské továrně
Letov velmi krásným způsobem promluvil v
rozpočtovém výboru kol. dr. Brdlík,
začež mu děkuji.
Teď bych chtěl jen říci, že budeme
museti věnovat zvláštní pozornost otázce
leteckého zkušebnictví. Svého času
jsme provedli experiment, že jsme spojili Vojenský
studijní ústav letecký s Vojenským
ústavem technickým. Pánové se domnívali
- já pro to nebyl - že se lépe využije
lidí a zařízení. Konstatuji, že
se tak nestalo, pouze se agenda rozdělila a nyní
je to mnohem horší než dříve. Budu
o tom mluviti jindy, nyní na to bohužel nemám
dostatek času. Ale tolik bych přece řekl,
že Vojenský studijní letecký ústav
v Moskvě má 5000 lidí, kdežto náš
asi 50 a když platíme inženýrovi, který
má dozírat a zkoušeti materiál o stamilionové
hodnotě, 1.000 Kč měsíčně,
takže mu po různých srážkách
zbude asi 800 Kč, a starý inženýr, který
měl 2.000 Kč, dostane 1.500 Kč, ti lidé
hledí se dostat odtamtud pryč a mělo by se
přece jen uznati. že tito lidé, vysokoškolsky
kvalifikovaní, nemohou nám umírati hlady
a že by bylo třeba je zcela jinak honorovati, a to
již v zájmu samého ústavu.
Několik slov o protiletecké obraně. Tyto
věci jsou v úzké souvislosti s obranou aktivní
a proto byly správně podřízeny ministerstvu
nár. obrany, resp. jeho leteckému oddělení,
přičemž jednu část má
ministerstvo vnitra, totiž tu část, která
se týká civilního obyvatelstva. Ovšem
civilní část musí býti autonomní,
poněvadž kdyby se něco stalo, každá
vesnice, každá obec a továrna musí okamžitě
věděti, jak si má počínati.
Zákonem bylo uloženo ministerstvu vnitra zříditi
poradní sbor pro otázky letecké obrany, který
by se skládal z kapacit a dirigoval tyto věci, ale
ministerstvo vnitra to nedělá a do schůze
branného výboru, kam bylo pozváno, ani nevyslalo
svého zástupce. Nedivím se ministerstvu vnitra,
poněvadž má na to jednoho úředníka
a jednoho pomocníka.
Vůbec mám dojem, že v těchto věcech
nekonáme svoji povinnost tak, abychom mohli míti
klidné svědomí, že jsme skutečně
udělali vše, čeho bylo třeba pro obranu
civilního obyvatelstva proti válečnému
nebezpečí.
Mluvil jsem už jinde také o otázce Fatry, o
otázce výroby plynových masek. Moje mínění
je, že jen nejlepší maska je dosti dobrá
pro všechny, že musí být stejně
dobrá pro každého civilistu jako pro vojáka.
Otázka, jest-li zahynu nebo nezahynu při leteckém
útoku nesmí býti odvislá od toho,
zdali jsem měl peníze na dobrou masku, nýbrž
je povinností státu, aby se o tyto věci postaral
tak, jako se stará o každého vojáka.
Tyto věci musejí býti řešeny
tak, aby nám nevznikl v případě nějakého
útoku na konec nějaký vnitřní
nepokoj proto, že lidé, kteří měli
peníze na masky, zůstanou na živu, a jiní,
kteří těch peněz neměli, zahynou
smrtí udušením.
Chtěl bych říci, že tyto věci,
jako veškeru zbrojní výrobu, má dělat
stát ve vlastní režii. (Výborně!
- Potlesk.) Není důvodu, proč
bychom vytvářeli faktické monopoly ze státní
pokladny, a to monopoly, v nichž si páni hospodaří
jak chtějí. podle zvyků a způsobů
svých soukromokapitalistických názorů.
Stát má možnost, aby si tyto věci vyráběl
sám. Existuje-li továrna Letov, tabáková
režie nebo brněnská Zbrojovka, velmi dobře
prosperující, může si fabriku na masky
postavit také a já bych se velmi divil, kdybychom
tam nevyráběli masky o polovinu levněji,
než nám jsou nabízeny soukromými podnikateli.
(Výborně! - Potlesk.)
V souvislosti s letectvím vojenským je letectví
civilní. Ono je také součástí
branné síly státu. Pánové.
dnes všecko, automobily, železnice. silnice, je vlastně
součástí branné moci státu.
A dnes, když se válka stává věcí
celého národa a vojáci se stali pouhými
inženýry v obraně státu, v tom případě
musíme pohlížeti také na civilní
letectvo. jeho zachování, jeho zařízení,
a jeho personál jako na reservu. Ale potom nesmíme
zapomínat, že na př. je třeba a počítá
se s tím. že vojsko musí mít na letadlech
a na letcích trojnásobnou zálohu svého
efektivního stavu, poněvadž samo, zvláště
na počátku konfliktu. je neobyčejně
exponováno a spotřebováno. Tu reservu může
dát jenom letectvo civilní a proto je potřeba,
aby bylo dbáno stejně jeho zařízení
a jeho vybavení, aby bylo vedeno v jisté souvislosti
s letectvím vojenským.
Totéž se týká letectví sportovního.
Dnes správně vojenská správa dává
cvičit 1000 letců aeroklubům. Masarykova
letecká liga nám vytvořila letectví
plachtové. Obávám se, že veřejnost
si ještě dobře neuvědomuje. co to znamená!
Za 1000 Kč vycvičíme člověka,
který dovede létat bez motoru. Nyní jsme
pak provedli zkoušky těch, kteří se
naučili létat bez motoru, a konstatovali jsme ve
4 případech, že po 30minutových třech
letech mohli jsme tomu člověku svěřit
sportovní letadlo motorové samostatné. Nyní
provedeme zkoušky další, s těžkými
letadly vojenskými, a ukáže se, že tyto
sportovní organisace vycvičují nám
kádr letců za zcela nepatrný peníz,
kádr, k němuž může státní
vojenská správa v případě potřeby
sáhnout. Dnes to není jako v poslední válce,
aby se někde v zázemí stavěly fabriky
a zřizovaly školy, aby se tam letci vybírali
a cvičili. Dnes tu musí být vybraní,
schopní letci, kterých bude možno okamžitě
použít. A to je velká věc, kterou dělají
sportovní organisace, a je potřeba je v této
věci podporovat. Je nutno přispěti jim a
postarati se tak o důležitou potřebu státu.
U nás máme řadu milionářů,
ale žádné takové, kteří
by měli za svou povinnost dáti ze svých milionů
také něco na potřeby státu. Tyto korporace
si všecky musejí vybírat po krejcarech, aby
mohly být živy, a když jde o zařízení
většího rázu, peníze jim chybějí.
Masarykova letecká liga poslala letos do Ruska delegaci
našich plachtařů, aby se podívali na
proslulé závody v Koktěbelu. Tam z Leningradu
až na Krym přiletělo děvče s
motorovým letadlem, ale ve vleku měla 3 plachtová
letadla, pilotovaná dívkami. Tam se to podporuje
a státem platí, poněvadž vojenská
správa cvičí tam vojáky přímo
v akrobacii na bezmotorových letadlech, poněvadž
je to laciné a bez velkého risika, neboť ta
letadla mají ohromnou bezpečnost a neštěstí
se tam stane daleko méně.
Tím přicházím ovšem k tomu, že
je potřebí, co sem řekl již jinde, abychom
dali letectví civilní a vojenské pod jednu
hlavu. Dnes máme dvojí kolej, od dělení
v ministerstvu nár. obrany, které má odbor,
a v ministerstvu veř. prací, které nemá
ani samostatného odboru. Tam je letectví pohromadě
s delimitací, se silničním fondem atd., tam
nemají ani samostatné sekce. Věc tak nesmírně
důležitá a závažná! Všude
jinde, ve všech státech evropských jsou dnes
samostatná ministerstva. I to Řecko má samostatné
ministerstvo. A co udělalo Německo? Jako první
věc zařídilo ministerstvo letectví.
Co udělala Francie? Spojila letectví námořní,
civilní a vojenské dohromady a vytvořila
samostatně ministerstvo, poněvadž tyto věci
musejí býti vedeny jednou cestou, jednou ideou,
jedním duchem a jedním nákladem.
Opakuji zde resoluci, která byla přijata v technicko-dopravním
výboru, a prosím, abych v ní byl podporován.
V závěru chtěl bych říci tolik:
Přes všechno, co činíme pro obranu státu,
a právě proto, zůstáváme přesvědčenými
pacifisty. Nám důsledek zbrojení není
žádná válka, nýbrž nám
je mír věcí hlavní. Dávno ve
starověku se říkalo: "Chceš-li
mír - připravuj válku!" - V době
po světové válce se říkalo:
"Chceš-li mír, připravuj mír!"
Ale dneska si musíme říci: "Kdo chce
mír, připravuj obranu." - To je stanovisko,
na němž stojíme, a cílem naším
je, co je cílem každého civilisovaného
člověka, aby také v mezinárodních
stycích mezi státy přišly k uplatnění
tytéž prosté zásady nestranných
soudů, arbitráže, jak je to v životě
vnitrostátním.
Jestliže naši němečtí soudruzi
a němečtí agrárníci vyslovili
se opětně v branném výboru pro obranu
Československé republiky i případně
zbraněmi, zajisté se tím nestaví žádným
způsobem proti národu, k němuž patří.
Oč jedná se dnes v našem konfliktu duchů
mezi, řekněme, námi, Němci a Maďary?
Jedná se o to, zdali se mají uplatniti zásady
právní i ve styku mezinárodním, či
máme-li se vrátiti k válečným
methodám středověku. Německo mělo
neštěstí, že jeho mocenské prostředky,
jeho armáda, zůstala v rukou středověké
kasty šlechtické. Středověká
kasta šlechtická nemůže znáti jiné
politiky než středověké násilí.
Německo vyrostlo svou silou, kulturou a mocí ze
světového volného obchodu, dodávalo
do celého světa, nakupovalo v celém světě.
Jestliže má dnes nesnáze a obtíže,
máme je také my v Československé republice.
Dusíme se proto, poněvadž zde není světového
volného obchodu, není vývozu a není
dovozu, kde bychom mohli uplatniti svoji energii, svoji sílu
a výrobní schopnosti.
Proto naše práce musí směřovat
k tomu. abychom zjednali mezinárodní jednotu, která
by vytvořila volný styk mezi národy zákonem,
kázní a řádem. To je náš
úmysl. Každý, kdo s námi v této
věci bude spolupracovat, pracuje nejen ve prospěch
této věci, této idee, nýbrž také
ve prospěch vlastního národa.
Proto také příslušníci jiných
národů v Československé republice
mohou se postaviti s námi společně i za požadavky
vojenské obrany našeho státu. (Potlesk.)
Místopředseda Taub (zvoní):
Přerušuji projednávání tohoto
odstavce, jakož i pořadu této schůze.
podle §u 2, odst. 2 jedn. řádu udělil
předseda: na dnešní den posl. Zupkovi,
dr. Hodinovi, Nemetzovi, Birkemu, Knöchelovi,
R. Chalupovi, Ferd. Richtrovi, inž.
Künzelovi, Sandnerovi, dr. Jillymu; na den 7.
a 9. t. m. posl. F. Nitschovi, inž. W. Richterovi,
Schmidkemu; na den 7., 9. a 10. t. m. posl. Schenkovi.
nemocí posl. Jäkel, Zvoníček,
Hirte, dr. Eichholz.
Lékařské vysvědčení
předložil posl. Török.
Za platnou podle §u 2, odst. 4 jedn. řádu uznal
předseda dodatečnou omluvu posl. Mrskošové
na den 4. prosince t. r.
Do výboru iniciativního vyslal klub poslanců
Deutsche soz. dem. Arbeiterpartei posl. Zischku za posl.
Katze.
Do výboru imunitního vyslal klub poslanců
komunistické strany Československa posl. Appelta
za posl. Beuera.
posl. Otáhala a Hintermüllera ministru železnic
o zavedení systemisace pro zaměstnance strojové
statistiky čsl. stát. drah (č. D 49-IV),
posl. Polívku ministru spravedlivosti vo veci prednostu
okr. súdu vo Vrábloch (č. D
50-IV).
mezi schůzí:
Interpelace tisk 147 (I až XI).
Odpovědi tisk 102 (I až VI).
Návrhy tisky 183, 184, 186 až 198 - přikázány
výboru iniciativnímu.
Místopředseda Taub sdělil, že
se předsednictvo usneslo, aby se příští
schůze konala v pondělí dne 9. prosince 1935
ve 3 hod. odpol. s
Nevyřízené odstavce pořadu této
schůze.