Jiná otázka je problém dřevitého plynu. Podívejme se na Podkarpatskou Rus. Tam nejezdí nic, dokonce ani brigádnímu generálovi nedají automobil, takže když někam chce jeti, nezbývá mu nic jiného, než aby se sebral a jezdil v autobusu. Máme dnes přece autobusy na dřevitý plyn, tam by mohly pěkně jezdit. Věc je již úplně rozluštěna, a mohli bychom toho použíti, vždyť máme tolik bukového dřeva. Potřebujeme míti letadla, park, garáže pohotově, aby jich státní správa mohla použíti, ale nikdo se o to nestará. Cizí národové mohou různé vynálezy zaváděti, u nás se taková věc jenom vynalezne; máme k tomu vtip, materiál a všecko, ale necháme to pro ty druhé.

Letecký rozpočet dělá letos 35,546.400 Kč, tedy méně nežli roku loňského. Nacházím však pro to vysvětlení v tom, že tady ještě je 51,824.200 Kč zvláštní potřeby, které budou opatřeny podle ustanovení finančního zákona. Pak je tu ještě otázka zbrojního fondu; záleží na tom, co se z něho použije. Mluvil jsem o těchto věcech v subkomitétu branného výboru a dostanu v příštím týdnu odpověď od pana ministra. Zde se o tom nemohu a nechci nyní rozšiřovati.

Račte se, pánové, podívati ještě v jiné věci, jak vypadá konservativismus naší vojenské správy. Tam, kde je u pěchoty plukovník, máme u letectví podplukovníka. Máme 6 leteckých pluků, a velí jim 6 podplukovníků. Už to jméno samo je hezké, mohli bychom říci plukovník prvé třídy a plukovník druhé třídy; ale máme 6 podplukovníků. Tam, kde je u pěchoty generál, je u letectví plukovník. Celý tento ohromný odbor má dnes jediného generála Co to všechno znamená, prosím? To je podceňování a hlavně znemožňování postupu v tomto odboru. Vždyť se podívejte, co se potom děje! Mladí důstojníci koukají dostati se do válečné školy a polovina jich je v různých kursech; zkrátka každý hledí, aby se z toho dostal ven, aby jinde dostal možnost postupu. A při tom neračte posuzovati leteckého důstojníka nebo vojáka podle průměru ostatních důstojníků nebo vojáků. Proč? Protože letecký důstojník, chce-li konati službu, musí létati, musí létati za každého počasí, musí létati jako vzor odvahy a schopnosti pro ostatní vojáky, čili letecký důstojník a voják má již v době míru kus válečné služby. (Výborně!) To je jisté plus, které se také má honorovat, v tomto případě alespoň postavením na roveň ostatním kategoriím vojenským, ačkoliv by vlastně měli býti postaveni trochu výše a lépe, poněvadž se mnohem rychleji opotřebují. V subkomitétu leteckém jsem uvedl konkretní případy. Když jsou tito lidé ve 40 nebo 45 letech podrobeni lékařské prohlídce, může se státi, že jim lékař řekne: Nemůžete už do výšky 3.000 m nebo do větší výšky než 2.000 m, aby vám nepraskly arterie. Pak se může takový člověk sebrat, a jít, ale kam? Je zde vůbec řada požadavků, které v leteckém podvýboru jsem přednesl zvláště, teď bych však jen zdůraznil, že pánové musejí na leteckou kategorii pohlížeti jako na kategorii, která už v době míru koná část válečné služby. Řeknu vám to výrazněji: Ve Svazu letců máme asi 600 členů a zabitých je asi 300 příslušníků tohoto svazu, to znamená, že risiko při výcviku je tak nesmírné, že se z těchto mladých vybraných lidí při výcviku jeden ze tří zabije. To nejsou věci. vyplývající z nějaké nesprávnosti, když se někdo učí řídit auto a udělá chybu, v nejkrásnějším případě se nestane nic a ve zlém případě dojde k lehkému zranění, ale udělá-li chybu někdo, kdo se učí létat, kdo to přetáhne nebo se dostane do mlhy, neodhadne si dobře výšku. jako se to stalo zase teď, ten zahyne. Cvičení letců je tedy zcela jiného druhu a proto je třeba pohlížeti na tyto lidi zcela jinak a také jinak je honorovati.

O továrnách, letištích, motorech, dracích, avigačním zařízení atd. jsem mluvil v subkomitétu a o vojenské továrně Letov velmi krásným způsobem promluvil v rozpočtovém výboru kol. dr. Brdlík, začež mu děkuji.

Teď bych chtěl jen říci, že budeme museti věnovat zvláštní pozornost otázce leteckého zkušebnictví. Svého času jsme provedli experiment, že jsme spojili Vojenský studijní ústav letecký s Vojenským ústavem technickým. Pánové se domnívali - já pro to nebyl - že se lépe využije lidí a zařízení. Konstatuji, že se tak nestalo, pouze se agenda rozdělila a nyní je to mnohem horší než dříve. Budu o tom mluviti jindy, nyní na to bohužel nemám dostatek času. Ale tolik bych přece řekl, že Vojenský studijní letecký ústav v Moskvě má 5000 lidí, kdežto náš asi 50 a když platíme inženýrovi, který má dozírat a zkoušeti materiál o stamilionové hodnotě, 1.000 Kč měsíčně, takže mu po různých srážkách zbude asi 800 Kč, a starý inženýr, který měl 2.000 Kč, dostane 1.500 Kč, ti lidé hledí se dostat odtamtud pryč a mělo by se přece jen uznati. že tito lidé, vysokoškolsky kvalifikovaní, nemohou nám umírati hlady a že by bylo třeba je zcela jinak honorovati, a to již v zájmu samého ústavu.

Několik slov o protiletecké obraně. Tyto věci jsou v úzké souvislosti s obranou aktivní a proto byly správně podřízeny ministerstvu nár. obrany, resp. jeho leteckému oddělení, přičemž jednu část má ministerstvo vnitra, totiž tu část, která se týká civilního obyvatelstva. Ovšem civilní část musí býti autonomní, poněvadž kdyby se něco stalo, každá vesnice, každá obec a továrna musí okamžitě věděti, jak si má počínati. Zákonem bylo uloženo ministerstvu vnitra zříditi poradní sbor pro otázky letecké obrany, který by se skládal z kapacit a dirigoval tyto věci, ale ministerstvo vnitra to nedělá a do schůze branného výboru, kam bylo pozváno, ani nevyslalo svého zástupce. Nedivím se ministerstvu vnitra, poněvadž má na to jednoho úředníka a jednoho pomocníka.

Vůbec mám dojem, že v těchto věcech nekonáme svoji povinnost tak, abychom mohli míti klidné svědomí, že jsme skutečně udělali vše, čeho bylo třeba pro obranu civilního obyvatelstva proti válečnému nebezpečí.

Mluvil jsem už jinde také o otázce Fatry, o otázce výroby plynových masek. Moje mínění je, že jen nejlepší maska je dosti dobrá pro všechny, že musí být stejně dobrá pro každého civilistu jako pro vojáka. Otázka, jest-li zahynu nebo nezahynu při leteckém útoku nesmí býti odvislá od toho, zdali jsem měl peníze na dobrou masku, nýbrž je povinností státu, aby se o tyto věci postaral tak, jako se stará o každého vojáka. Tyto věci musejí býti řešeny tak, aby nám nevznikl v případě nějakého útoku na konec nějaký vnitřní nepokoj proto, že lidé, kteří měli peníze na masky, zůstanou na živu, a jiní, kteří těch peněz neměli, zahynou smrtí udušením.

Chtěl bych říci, že tyto věci, jako veškeru zbrojní výrobu, má dělat stát ve vlastní režii. (Výborně! - Potlesk.) Není důvodu, proč bychom vytvářeli faktické monopoly ze státní pokladny, a to monopoly, v nichž si páni hospodaří jak chtějí. podle zvyků a způsobů svých soukromokapitalistických názorů. Stát má možnost, aby si tyto věci vyráběl sám. Existuje-li továrna Letov, tabáková režie nebo brněnská Zbrojovka, velmi dobře prosperující, může si fabriku na masky postavit také a já bych se velmi divil, kdybychom tam nevyráběli masky o polovinu levněji, než nám jsou nabízeny soukromými podnikateli. (Výborně! - Potlesk.)

V souvislosti s letectvím vojenským je letectví civilní. Ono je také součástí branné síly státu. Pánové. dnes všecko, automobily, železnice. silnice, je vlastně součástí branné moci státu. A dnes, když se válka stává věcí celého národa a vojáci se stali pouhými inženýry v obraně státu, v tom případě musíme pohlížeti také na civilní letectvo. jeho zachování, jeho zařízení, a jeho personál jako na reservu. Ale potom nesmíme zapomínat, že na př. je třeba a počítá se s tím. že vojsko musí mít na letadlech a na letcích trojnásobnou zálohu svého efektivního stavu, poněvadž samo, zvláště na počátku konfliktu. je neobyčejně exponováno a spotřebováno. Tu reservu může dát jenom letectvo civilní a proto je potřeba, aby bylo dbáno stejně jeho zařízení a jeho vybavení, aby bylo vedeno v jisté souvislosti s letectvím vojenským.

Totéž se týká letectví sportovního. Dnes správně vojenská správa dává cvičit 1000 letců aeroklubům. Masarykova letecká liga nám vytvořila letectví plachtové. Obávám se, že veřejnost si ještě dobře neuvědomuje. co to znamená! Za 1000 Kč vycvičíme člověka, který dovede létat bez motoru. Nyní jsme pak provedli zkoušky těch, kteří se naučili létat bez motoru, a konstatovali jsme ve 4 případech, že po 30minutových třech letech mohli jsme tomu člověku svěřit sportovní letadlo motorové samostatné. Nyní provedeme zkoušky další, s těžkými letadly vojenskými, a ukáže se, že tyto sportovní organisace vycvičují nám kádr letců za zcela nepatrný peníz, kádr, k němuž může státní vojenská správa v případě potřeby sáhnout. Dnes to není jako v poslední válce, aby se někde v zázemí stavěly fabriky a zřizovaly školy, aby se tam letci vybírali a cvičili. Dnes tu musí být vybraní, schopní letci, kterých bude možno okamžitě použít. A to je velká věc, kterou dělají sportovní organisace, a je potřeba je v této věci podporovat. Je nutno přispěti jim a postarati se tak o důležitou potřebu státu. U nás máme řadu milionářů, ale žádné takové, kteří by měli za svou povinnost dáti ze svých milionů také něco na potřeby státu. Tyto korporace si všecky musejí vybírat po krejcarech, aby mohly být živy, a když jde o zařízení většího rázu, peníze jim chybějí. Masarykova letecká liga poslala letos do Ruska delegaci našich plachtařů, aby se podívali na proslulé závody v Koktěbelu. Tam z Leningradu až na Krym přiletělo děvče s motorovým letadlem, ale ve vleku měla 3 plachtová letadla, pilotovaná dívkami. Tam se to podporuje a státem platí, poněvadž vojenská správa cvičí tam vojáky přímo v akrobacii na bezmotorových letadlech, poněvadž je to laciné a bez velkého risika, neboť ta letadla mají ohromnou bezpečnost a neštěstí se tam stane daleko méně.

Tím přicházím ovšem k tomu, že je potřebí, co sem řekl již jinde, abychom dali letectví civilní a vojenské pod jednu hlavu. Dnes máme dvojí kolej, od dělení v ministerstvu nár. obrany, které má odbor, a v ministerstvu veř. prací, které nemá ani samostatného odboru. Tam je letectví pohromadě s delimitací, se silničním fondem atd., tam nemají ani samostatné sekce. Věc tak nesmírně důležitá a závažná! Všude jinde, ve všech státech evropských jsou dnes samostatná ministerstva. I to Řecko má samostatné ministerstvo. A co udělalo Německo? Jako první věc zařídilo ministerstvo letectví. Co udělala Francie? Spojila letectví námořní, civilní a vojenské dohromady a vytvořila samostatně ministerstvo, poněvadž tyto věci musejí býti vedeny jednou cestou, jednou ideou, jedním duchem a jedním nákladem.

Opakuji zde resoluci, která byla přijata v technicko-dopravním výboru, a prosím, abych v ní byl podporován.

V závěru chtěl bych říci tolik: Přes všechno, co činíme pro obranu státu, a právě proto, zůstáváme přesvědčenými pacifisty. Nám důsledek zbrojení není žádná válka, nýbrž nám je mír věcí hlavní. Dávno ve starověku se říkalo: "Chceš-li mír - připravuj válku!" - V době po světové válce se říkalo: "Chceš-li mír, připravuj mír!" Ale dneska si musíme říci: "Kdo chce mír, připravuj obranu." - To je stanovisko, na němž stojíme, a cílem naším je, co je cílem každého civilisovaného člověka, aby také v mezinárodních stycích mezi státy přišly k uplatnění tytéž prosté zásady nestranných soudů, arbitráže, jak je to v životě vnitrostátním.

Jestliže naši němečtí soudruzi a němečtí agrárníci vyslovili se opětně v branném výboru pro obranu Československé republiky i případně zbraněmi, zajisté se tím nestaví žádným způsobem proti národu, k němuž patří. Oč jedná se dnes v našem konfliktu duchů mezi, řekněme, námi, Němci a Maďary? Jedná se o to, zdali se mají uplatniti zásady právní i ve styku mezinárodním, či máme-li se vrátiti k válečným methodám středověku. Německo mělo neštěstí, že jeho mocenské prostředky, jeho armáda, zůstala v rukou středověké kasty šlechtické. Středověká kasta šlechtická nemůže znáti jiné politiky než středověké násilí. Německo vyrostlo svou silou, kulturou a mocí ze světového volného obchodu, dodávalo do celého světa, nakupovalo v celém světě. Jestliže má dnes nesnáze a obtíže, máme je také my v Československé republice. Dusíme se proto, poněvadž zde není světového volného obchodu, není vývozu a není dovozu, kde bychom mohli uplatniti svoji energii, svoji sílu a výrobní schopnosti.

Proto naše práce musí směřovat k tomu. abychom zjednali mezinárodní jednotu, která by vytvořila volný styk mezi národy zákonem, kázní a řádem. To je náš úmysl. Každý, kdo s námi v této věci bude spolupracovat, pracuje nejen ve prospěch této věci, této idee, nýbrž také ve prospěch vlastního národa.

Proto také příslušníci jiných národů v Československé republice mohou se postaviti s námi společně i za požadavky vojenské obrany našeho státu. (Potlesk.)

Místopředseda Taub (zvoní): Přerušuji projednávání tohoto odstavce, jakož i pořadu této schůze.

podle §u 2, odst. 2 jedn. řádu udělil předseda: na dnešní den posl. Zupkovi, dr. Hodinovi, Nemetzovi, Birkemu, Knöchelovi, R. Chalupovi, Ferd. Richtrovi, inž. Künzelovi, Sandnerovi, dr. Jillymu; na den 7. a 9. t. m. posl. F. Nitschovi, inž. W. Richterovi, Schmidkemu; na den 7., 9. a 10. t. m. posl. Schenkovi.

nemocí posl. Jäkel, Zvoníček, Hirte, dr. Eichholz.

Lékařské vysvědčení předložil posl. Török.

Za platnou podle §u 2, odst. 4 jedn. řádu uznal předseda dodatečnou omluvu posl. Mrskošové na den 4. prosince t. r.

Do výboru iniciativního vyslal klub poslanců Deutsche soz. dem. Arbeiterpartei posl. Zischku za posl. Katze.

Do výboru imunitního vyslal klub poslanců komunistické strany Československa posl. Appelta za posl. Beuera.

posl. Otáhala a Hintermüllera ministru železnic o zavedení systemisace pro zaměstnance strojové statistiky čsl. stát. drah (č. D 49-IV),

posl. Polívku ministru spravedlivosti vo veci prednostu okr. súdu vo Vrábloch (č. D 50-IV).

mezi schůzí:

Interpelace tisk 147 (I až XI).

Odpovědi tisk 102 (I až VI).

Návrhy tisky 183, 184, 186 až 198 - přikázány výboru iniciativnímu.

Místopředseda Taub sdělil, že se předsednictvo usneslo, aby se příští schůze konala v pondělí dne 9. prosince 1935 ve 3 hod. odpol. s

Nevyřízené odstavce pořadu této schůze.

Schůze skončena ve 12 hod. 46 min. odpol.