Pan předseda vlády se zmínil o tom, že za armádou musí státi celý národ. Je to samozřejmá pravda a my se k ní hlásíme. Dovolte mně, vážení přítomní, abych k tomuto správnému rozpoznání něco dodal. Díváme-li se ve vážném případě ohrožení našeho státu na naši armádu, jakožto na národ ve zbrani, kdy každý obyvatel tohoto státu buď bude ve zbrani nebo bude pracovati pro obranu, pak, myslím, mám právo říci, že preventivní péče o sociální postavení národa a zejména vrstev hospodářsky slabých, tedy sociální politika pro lidi hospodářsky strádající, je také jednou ze značných podpor myšlenky brannosti. Přál bych si, aby tohoto sociálního zřetele, na kterém také závisí naše odolnost, bylo dbáno; je důležité, budeme-li míti v armádě lidi zdravé, zdatné a spokojené. Přál bych si, aby to bylo pochopeno všude tam, kde je třeba, aby se této otázce věnovala pozornost.

A mluvím-li o tom, že naše armáda je armádou národa, pak bych chtěl, aby se z toho vyvozovaly také nutné logické důsledky. Je-li to armáda národní, armáda celého národa a všeho obyvatelstva, pak se musí považovati za samozřejmé, že jádro armády, řekněme činitelé aktivní služby, musí patřiti celému národu a že jakékoliv jednostranné vlivy musí býti ze zasahování do armády vyloučeny. (Výborně!) Jinými slovy, jak celek, tak také každý jednotlivý příslušník armády musí si býti vědomi, že slouží celému národu, republice a ústavním činitelům. Zdá se mně, že je nutné, abychom v tomto smyslu vyjádřili své stanovisko k armádě, a mohu jenom opakovati, že jako jsme nikdy nic armádě neodepřeli, čeho pro své zdokonalení potřebovala, tak také jí ani v budoucnosti nic neodepřeme.

Zahraniční politika našeho státu je vlastně podporována právě naší zdatnou armádou. Budiž mi dovoleno několik slov o naší zahraniční politice. Mám právo říci, že naše zahraniční politika byla vždycky politikou reální; odhadovala správně reální skutečnosti a měla jediný cíl: zabezpečiti náš stát a udělati z něho význačného činitele míru a civilisace ve střední Evropě (Výborně!). Proti revisionistickým tendencím postavila naše reální zahraniční politika Malou dohodu. Později postavila a přispěla ke zřízení balkánského svazu. Proti připravovaným imperialistickým tendencím středoevropským - zejména v nynější době postavila smlouvu o vzájemné pomoci s Francií a se Svazem sovětských socialistických republik. Tato reální politika, která se opírá vedle Společnosti národů o smlouvy s našimi spojenci, je také proto silná, poněvadž s našimi spojenci nás váže jednota přání míru. Ti, se kterými jsme uzavřeli obranné a přátelské smlouvy, chtějí mír tak jako my; v tom je právě síla našich mezinárodních smluv.

Budiž mi dovoleno říci, že vidím podstatu reálnosti naší zahraniční politiky také v tom, že průběhem doby jasně prokázala a prokazuje, že dodržování platných smluv je základním rysem povahy českého člověka. Věrnost k smlouvám, věrnost k Společnosti národů, věrnost k našim spojencům a positivní stanovisko k armádě, to jsou stěžejní body naší politiky v minulosti a zůstanou jimi i v budoucnosti. Naše reální politika zahraniční směřovala, směřuje a jistě bude také v budoucnosti směřovati k tomu, abychom právě věrností svým závazkům si zabezpečovali svou bezpečnost a nezávislost.

Nyní bych se chtěl alespoň stručně zmíniti o reflexech vnitřní politiky na náš rozpočet. Podíváme-li se na kapitolu ministerstva vnitra, seznáme, že byla výjimečně zvýšena o značnou sumu. Najdeme tam, z jakého důvodu se tak stalo, že totiž byly rozmnoženy síly četnictva a stráže bezpečnosti. Již to samo říká, byli-li jsme za tohoto úsporného systému nuceni rozmnožiti etát pro naše sbory četnické a pro stráž bezpečnosti, že asi ve vnitřním našem území přece jen vznikla situace, která vyžaduje zvýšeného dohledu a nutné prevence. Není žádným tajemstvím, že se tato nutnost zvýšeného dozoru a prevence ukazuje právě v našich územích pohraničních. Zde jistě nejsme v žádné záviděníhodné situaci, musíme-li říci, že právě na našich hranicích je většinový národ československý v menšině a že národ menšinový, který tam je, alespoň do určité míry podléhá vlivům zevním. Tyto zevní vlivy působí naň směrem-odstředivým, takže se vyskytují stále množící se případy, řekl bych, neloyálnosti vůči tomuto státu, a nejen neloyálnosti, nýbrž i konkretních činů, které dávají najevo nepřátelství k našemu státu a které stát ohrožují.

Je sice pravda, že mluvčí strany sudetskoněmecké popírá takovouto neloyálnost, a že zejména včera p. posl. Sandner přímo žádal od pana předsedy vlády konkretní důkazy neloyálnosti sudetskoněmecké strany. Jsem přesvědčen, že pan předseda vlády má dostatek možnosti, aby takovéto konkretní doklady neloyálnosti p. posl. Sandnerovi přímo předložil.

Sám bych chtěl k tomu dodati, že bychom byli zvědaví také na konkretní a positivní doklady loyálnosti, při čemž ovšem předpokládáme, že loyálnost se nemůže prokazovati jen slovy, telegramy, resolucemi a novinářskými články, nýbrž že se musí prokázati důkladně činy. (Potlesk.) Myslím, že jsme již do té míry politicky zkušení, abychom dovedli posouditi podle určitých průkazů, zda-li se tento důkaz zdařil, čili nic.

Pan předseda vlády doprovodil rozpočet prohlášením, kterému nelze upřít, že je jasné a otevřené na všecky strany. Musíme s ním v podstatě - a rádi tak činíme - vysloviti svůj souhlas. Pan předseda vlády nevyhnul se v něm žádnému akutnímu problému a viděli jsme, že zejména jeho stanovisko, které zaujal ke straně sudetskoněmecké, vzbudilo pozornost.

Chtěl bych zde sděliti, že pan předseda vlády k odpovědi, kterou dal, sám podnět nezavdal, nýbrž že podnět k této odpovědi zavdal právě mluvčí strany sudetskoněmecké, který v rozpočtovém výboru vstupoval jako zástupce celého německého národa. Dopustil-li se tento mluvčí takové jistě povážlivé formální chyby, musí ovšem také připustiti, že odpověď, které se mu dostalo se strany pana předsedy vlády, byla jím zaviněna a že by snad byla bývala jinak formulována. kdyby se sám nebyl dopustil té chyby a odpověď takovou nebyl přímo vyvolal.

Chtěl-li bych něco říci k prohlášení pana předsedy vlády. tedy by to bylo to, že bych si přál toto prohlášení v určitém směru doplniti. Pan předseda vlády ukazoval jako na důležitý problém budoucnosti na vyrovnání zemědělství s průmyslem. O této otázce se zde rozpředla také neobyčejně čilá debata a mnozí z řečníků se toho dotkli. Já bych chtěl při této příležitosti poukázati, že v tomto státě je ještě třetí činitel, který by při otázce vyrovnání otázek hospodářských měl také přicházeti v úvahu. Mám tu na zřeteli dělnictvo a všechny lidi práce. Nepřál bych si, jak se to někdy stává v některých listech, aby se naše politika nebo určitá část naší politiky, zejména politiky hospodářské, dívala na našeho dělníka, na našeho zaměstnance jenom jako na konsumenta a posuzovala ho jenom s tohoto stanoviska konsumentského. Chtěl bych zdůrazniti, že právě dělníci rukou i hlavy, to znamená také zaměstnanci všeho druhu, veřejní i soukromí, jsou tvůrci velikých hodnot hospodářských a duševních. Chtěl bych zde zdůrazniti, kde by byl náš průmysl, kdybychom neměli tak kvalifikované dělnictvo, které nám zejména cizinci při zájezdech k nám závidějí. Kde by byl náš obchod, naše bankovnictví, kdyby zde nebylo těchto pracovníků, kteří pracují a hodnotou své práce se nejen živí, nýbrž také v tom vývoji hospodářském a kulturním jsou shromažďovateli hodnot.

Pro mě tedy, vážená sněmovno, vyrovnání mezi zemědělstvím a průmyslem není a nemůže být vyrovnáním jenom mezi podnikateli zemědělství a podnikateli průmyslu. Má-li toto vyrovnání býti spravedlivé, má-li odpovídati požadavku hospodářské demokracie, pak to musí býti také vyrovnání s těmi, kteří jako činitelé práce jsou význačnou složkou právě průmyslového i zemědělského procesu. A dokud budou zájmové složky našeho průmyslu sdružovat jenom podnikatele v obchodních komorách, do té doby se nemůžeme dostat s plánovitým hospodařením mnoho kupředu, tak jako vice versa toto platí v otázce našeho zemědělství.

Lidé práce, vážená sněmovno, odvedli tomuto státu slušnou daň. V boji za neodvislost tato daň je neobyčejně značná a statistika o příslušnosti k legiím podle jednotlivých stavů to potvrzuje neobyčejně přesvědčivě. Mám právo říci s tohoto místa, že srovnáme-li sociální postavení našich legionářů s tou daní na krvi a obětech, kterou přinesli ve prospěch tohoto státu, že legionáři nejsou v debetu, nýbrž i že vůči státu jsou dosud značnými věřiteli. Mluvím to proto, abych zejména poukázal, že jsme byli nuceni předložiti vládě, opírajíce se o slib pana ministra nár. obrany Machníka na manifestačním sjezdu legionářském, memorandum, kde ukazujeme na palčivý problém sociální pomoci legionářům, a to nejen státním a veřejným zaměstnancům, nýbrž také rolníkům, dělníkům a živnostníkům. Prosíme, aby toto memorandum bylo vládou vzato v bedlivou úvahu, poněvadž správné vyřešení této sociální otázky může také přispět k posílení myšlenky brannosti.

A jak je to s legionáři, tak je to také právě s veškerým dělnictvem. Daňová statistika ukazuje, že na daních přímých a ještě více na daních nepřímých a poplatcích ti, kteří žijí jenom z důchodu práce, přinášejí státu značné oběti. A když k tomu přičteme oběti, které přinášeli, přinášejí a budou přinášet na dani z krve, pak myslím, že máme právo žádat, aby plánovité hospodářství znamenalo v nejbližší době vyřešení aktuálních požadavků dělnictva a zaměstnanectva (Předsednictví převzal místopředseda Langr.), aby to znamenalo zejména stabilisaci jejich mezd a stabilisaci jejich námezdních poměrů uzákoněním kolektivních smluv, aby to znamenalo zkrácení pracovního týdne, aby zavedením státní zprostředkovatelny práce byla vrácena dělníku a zaměstnanci občanská svoboda, svoboda, která je základním pilířem každé demokracie.

Pan posl. Ježek promluvil zde včera, že průmysl, zdá se, přichází u koalice ke cti. Domnívám se, že na tu otázku se musíme dívat také tak, že náš průmysl sám hledá nyní bližší cesty ke koalici samé. On také asi má pro to řadu vážných důvodů. Jedním z těchto důvodů jest, myslím, asi ten, že náš průmysl, zejména ve volební kampani, příliš vsadil na jednu kartu. A poněvadž viděl, že tato karta prohrála, pravděpodobně tedy snaží se vsaditi na několik karet. Chtěl bych doporučiti, aby náš průmysl především rozumnou dohodou s odborově organisovaným dělnictvem získal si podstatně právě takových výhod a karty, která by v žádném případě neprohrála.

Pan předseda vlády zdůrazňoval nutnost větší úcty k právnímu řádu. Jsme mu za to ze srdce vděčni. Potřebujeme-li něco v naší republice, pak je to opravdu úcta k právnímu řádu. Budiž mně dovoleno, abych zde poukázal na dva momenty, které právě v této otázce úcty k právnímu řádu přicházejí a vystupují do popředí. Každý jistě souhlasí se mnou, že v našem právním řádu přední místo zaujímá naše ústava. Na ní skládají slib význační činitelé ústavní a každý veřejně pracující člověk. Tato ústava, vážení přítomní, má několik paragrafů, kde určité otázky řeší principielně, ale jejich bližší řešení ponechává prováděcímu zákonu. Jedním z takových paragrafů je zásadní ustanovení, že stát ručí za škody, které byly způsobeny občanům nezákonným výkonem správních úředníků. Vážená sněmovno, musím-li konstatovat, že po 15 letech nemáme zákona, který by toto ustanovení uváděl v činnost, musím-li konstatovat, že náš poškozený občan často nezákonnou činností správního orgánu marně se shání po ustanovení, kde by získal právě svému právu průchod, pak myslím, že mám právo opakovati přání, jež bylo vysloveno v ústavně-právním výboru, aby provedením tohoto ustanovení naší ústavy byla zjednávána také větší úcta k právnímu řádu.

Druhá ustanovení naší ústavy vidím v normě, která nařizuje, že působnost ministerstev bude upravena zákonem. Neříkám ponejprv s tohoto místa, že, bohužel, kromě zákona o organisaci politické správy, kterým je vyměřena kompetence ministerstva vnitra, a kromě zákona z r. 1919 o ministerstvu unifikací, nemáme dosud zákona, kterým by se upravovala příslušnost jednotlivých ministerstev. Mluví-li se stále o organisaci a reformě státní správy, tedy bez vyřešení této principielní otázky kompetence jednotlivých ministerstev nemůžeme vážně mluviti o nějaké reformě správy. Náš právní řád zasluhuje, aby byl co možná zachováván, aby jeho zachovávání bylo propagováno.

Ale jestliže bych chtěl udělati ještě třetí poznámku, tedy bych chtěl tlumočiti mínění pronesená jednomyslně v ústavně-právním výboru, pokud se týká sjednocení našeho právního řádu. Plným právem jak ústavněprávní výbory obou sněmoven, tak jednotlivé korporace poukazovaly, že brzdí-li v našem sjednoceném státě československém něco rychlé sjednocení, je to právní dualismus, který u nás dosud máme. Pro větší obory zákonodárství, práva soukromého, občanského i obchodního, trestního, finančního a obecního zřízení, a řadu jiných oborů, máme u nás právní dualismus, při čemž je zajímavé, že při výkladu zákonů přichází až dosud právě v těchto oborech k platnosti to, že autentickým textem při výkladu zákonů je v zemích historických text německý a autentickým textem při výkladu zákonů na Slovensku a na Podk. Rusi text jazyka maďarského. Přecházím mlčením zkoumání otázky, kdo zabrzdil tento rychlý unifikační proces - zmínil jsem se o tom podrobněji v ústavně-právním výboru. Mohu říci jen, že vítám slova pana předsedy vlády, která jsou ve shodě s prohlášením pana ministra spravedlnosti a také ministra unifikací, že v dohledné době budou přikázány sněmovnám důležité zákony zejména pro obor práva občanského, také civilního řízení soudního a že bude dána sněmovnám příležitost, aby tento unifikační proces urychlily. Myslím, že mohu říci, že příslušné výbory naší sněmovny tuto práci uvítají a že se také ukáží na výši pro vyřešení tohoto problému.

Na konec chtěl bych se dotknouti ještě dvou věcí. Za debaty byla zde podrobena zkoumání otázka naší koalice. Je sice pravda, že jeden z pánů řečníků již projevil přání po zřízení jedné velké strany státní a demokratické, ale kdo zná reálný politický život v naší republice, ví, že toto přání pravděpodobně ještě dlouho zůstane přáním. Chtěl bych poukázati, že náš politický život jako nyní i ještě dlouho v budoucnosti bude spočívati na spolupráci stran, které mají program demokratický a demokratickou praxi, stran, které osvědčily právě již v minulosti činem, že mají nárok na to, aby se jmenovaly stranami státotvornými. A tu chtěl bych znovu zdůrazniti, že nejvýznačnější činitelé našeho státního života, a to jak president Masaryk, tak zesnulý dr. Švehla, ukazovali na nutnost spolupráce na jedné straně živlu zemědělského a na druhé straně dělnictva, že ukazovali na nutnost spolupráce těchto dvou základních pilířů našeho veřejného a zejména hospodářského a politického života. Myslím, že mám právo zmíniti se o tom, že každé porušení této rovnováhy by ovšem znamenalo značné obtíže a značné škody, a mohu očekávati, že všichni činitelé, kteří jsou odpovědni, jsou si vědomi, že je třeba, oby pracovali právě k udržení této rovnováhy a odmítli pokusy těch, kteří by si přáli, aby tato rovnováha byla porušena.

Pan předseda vlády zmínil se zde a charakterisoval nám otázku vlastenectví československého. Jsme mu za to vděčni, zejména když víme, jak on formuloval otázku našeho nacionalismu, když řekl, že národním cítěním, vroucím a hrdým, prodchnuty jsou všechny složky našeho lidu, když řekl, že naše vlastenectví není na povrchu, ale čerpá své nezdolné síly z hlubin duše nejširších vrstev.

Historie našeho národa a jeho osvobození v nejnovější době to potvrzuje. Chtěl bych poukázati, že nynější vážná doba a vážná situace vyžaduje, abychom považovali za projev československého vlastenectví to, když se budeme starati a vážně starati, aby to niveau, které zaujal náš stát ve střední Evropě, bylo zachováno a abychom si vážili všech hodnot, které přispěly, abychom se na toto niveau dostali.

Jestliže budeme chápati vlastenectví v duchu předsedy vlády, vlastenectví, které jde z hloubky a kterým je prodchnut každý dělník, pak najdeme ovšem bližší cestu k tomuto dělníku, pak také se s ním dorozumíme při řešení jeho spravedlivých požadavků a pak toto vlastenectví sociálně zdůrazněné nás také přivede k bližšímu semknutí, kterého je třeba.

Dovolte mi, aby zakončil tím, že nynější vážná doba opravňuje mne k výroku: Jednejme tak, abychom před historií našeho národa byli souzeni shovívavě a abychom nebyli odsouzeni! (Potlesk.)

Místopředseda Langr (zvoní): Dalším řečníkem na straně "pro" je pan posl. R. Böhm. Prosím, aby se ujal slova.

Posl. R. Böhm (německy): Slavná sněmovno! Státní rozpočet na r. 1936 musí býti předložen a projednáván v době mimořádných poměrů, která jest ve znamení těžké deprese. Číselná rovnováha může za těchto okolností spočívati jenom na předpokladu, že vynaložil pan ministr financí největší úsilí, abychom měli na zřeteli všechny těžkosti, které se dostaví při sestavování, a tím vytvořili věcný základ. Výpočty v rozpočtu mohou vývojem sousedních států velmi brzy padnouti a zmatek v zahraniční politice nás opravňuje ke zjištění, že nejistá doba neumožňuje určité rozhodnutí, jako tomu bylo v klidných dobách před lety.

Nešťastná likvidace světové války, která vedla k hospodářskému uzavření států, vymoženosti lidského ducha, které zatlačily lidskou pracovní sílu, a zastaralý hospodářský systém, vystavěný na neslýchaném zvyšování cen bez plánu, aniž se kdo táže po odbytu, úplné využívání všech možností výroby a bezohledné vykořisťování všech sil - to vše způsobilo tíži světového hospodářského stavu. K tomu přistupuje zprůmyslnění agrárních zemí, japonská konkurence, všechno zjevy velkého vývojového procesu. které způsobily rušení evropského hospodářství a zle postihly také Československo. Hospodářský egoismus liberálního věku vedl k přebytku, ke světovému nedostatku. Uvnitř státu jest silně zmenšena poplatnost všech tříd povolání a může se ještě dále umenšiti. Mimořádné poměry si vyžádaly nových úkolů, takže může býti asi sotva řeč o odepsání starých tíživých daňových nedoplatků, zvláště u drobných poplatníků, nýbrž musíme pozorovati, že se v období nouze bezohledně provádějí hypotekární zajištění.

V důvodové zprávě k novele daňového zákona stojí (čte): "Vzrůstající tlak veřejných požadavků nutí finanční správu, aby pozměnila některá ustanovení zákona o přímých daních a takto zaopatřila státní pokladně prostředky k úhradě nezbytných, doposud neuhrazených potřeb státu a samosprávných sborů." Provedením těchto změn byla dosažena číselná rovnováha státního rozpočtu, jest však otázkou, zda jest poplatník s to, aby vyhověl nove novele k zákonu o přímých daních. Rozprava o státním rozpočtu, ať povšechné stanovisko nebo také věcná kritika, může býti nesena jen snahou pomoci v této těžké době.

Při projednávání naší obchodní politiky, kterou určuje téměř výlučně ministerstvo zahraničních věcí, posuzuji tuto objektivně a nepředpojatě a zvláště s hlediska zemědělství. U nás se staly velké chyby, že se hledělo na jihovýchodní zemědělské státy jako na vývozní země pro naše průmyslové přebytky. Proto chyba, že tyto státy mají nízké příjmy, nemají žádných potřeb a finančně jsou slabé, neboť se musí upotřebiti 30 % vývozu na úroky z dluhu. Problémem a starostí jihovýchodních zemědělských států může býti vždy jenom vývoz přebytků potravin. Dosavadní kompensační obchody nepřinesly československému průmyslu žádné podstatné výhody, zemědělství však velkou škodu a příčina dnešního zadlužení spočívá v obchodních vztazích k jihovýchodním zemědělským státům a v západní orientaci naší obchodní politiky, což vedlo k tomu, že ceny zemědělských výrobků rychle klesly, ale ceny zemědělských potřeb zůstaly na dřívější výši.

Tím docházím k Malé hospodářské dohodě. Bylo opětovně zjištěno s jihoslovanské a české strany, že bez připojení na velký hospodářský prostor zůstává bez významu. Označujeme Malou hospodářskou dohodu za počátek vývoje, na jehož konci stojí středoevropská hospodářská dohoda s připojením velkých území pro odbyt, a zastupujeme i dnes toto stanovisko. Opřeni o zkušenosti z minulosti se domníváme, předpokládajíce, že to dovolí politické poměry, že dohoda německo-československá znamená krok kupředu pro uzdravení československého hospodářství a nikoliv v poslední řadě pro evropský mír.