Pan předseda vlády se zmínil o tom, že
za armádou musí státi celý národ.
Je to samozřejmá pravda a my se k ní hlásíme.
Dovolte mně, vážení přítomní,
abych k tomuto správnému rozpoznání
něco dodal. Díváme-li se ve vážném
případě ohrožení našeho
státu na naši armádu, jakožto na národ
ve zbrani, kdy každý obyvatel tohoto státu
buď bude ve zbrani nebo bude pracovati pro obranu, pak, myslím,
mám právo říci, že preventivní
péče o sociální postavení národa
a zejména vrstev hospodářsky slabých,
tedy sociální politika pro lidi hospodářsky
strádající, je také jednou ze značných
podpor myšlenky brannosti. Přál bych si, aby
tohoto sociálního zřetele, na kterém
také závisí naše odolnost, bylo dbáno;
je důležité, budeme-li míti v armádě
lidi zdravé, zdatné a spokojené. Přál
bych si, aby to bylo pochopeno všude tam, kde je třeba,
aby se této otázce věnovala pozornost.
A mluvím-li o tom, že naše armáda je armádou
národa, pak bych chtěl, aby se z toho vyvozovaly
také nutné logické důsledky. Je-li
to armáda národní, armáda celého
národa a všeho obyvatelstva, pak se musí považovati
za samozřejmé, že jádro armády,
řekněme činitelé aktivní služby,
musí patřiti celému národu a že
jakékoliv jednostranné vlivy musí býti
ze zasahování do armády vyloučeny.
(Výborně!) Jinými slovy, jak celek,
tak také každý jednotlivý příslušník
armády musí si býti vědomi, že
slouží celému národu, republice a ústavním
činitelům. Zdá se mně, že je
nutné, abychom v tomto smyslu vyjádřili své
stanovisko k armádě, a mohu jenom opakovati, že
jako jsme nikdy nic armádě neodepřeli, čeho
pro své zdokonalení potřebovala, tak také
jí ani v budoucnosti nic neodepřeme.
Zahraniční politika našeho státu je
vlastně podporována právě naší
zdatnou armádou. Budiž mi dovoleno několik
slov o naší zahraniční politice. Mám
právo říci, že naše zahraniční
politika byla vždycky politikou reální; odhadovala
správně reální skutečnosti
a měla jediný cíl: zabezpečiti náš
stát a udělati z něho význačného
činitele míru a civilisace ve střední
Evropě (Výborně!). Proti revisionistickým
tendencím postavila naše reální zahraniční
politika Malou dohodu. Později postavila a přispěla
ke zřízení balkánského svazu.
Proti připravovaným imperialistickým tendencím
středoevropským - zejména v nynější
době postavila smlouvu o vzájemné pomoci
s Francií a se Svazem sovětských socialistických
republik. Tato reální politika, která se
opírá vedle Společnosti národů
o smlouvy s našimi spojenci, je také proto silná,
poněvadž s našimi spojenci nás váže
jednota přání míru. Ti, se kterými
jsme uzavřeli obranné a přátelské
smlouvy, chtějí mír tak jako my; v tom je
právě síla našich mezinárodních
smluv.
Budiž mi dovoleno říci, že vidím
podstatu reálnosti naší zahraniční
politiky také v tom, že průběhem doby
jasně prokázala a prokazuje, že dodržování
platných smluv je základním rysem povahy
českého člověka. Věrnost k
smlouvám, věrnost k Společnosti národů,
věrnost k našim spojencům a positivní
stanovisko k armádě, to jsou stěžejní
body naší politiky v minulosti a zůstanou jimi
i v budoucnosti. Naše reální politika zahraniční
směřovala, směřuje a jistě
bude také v budoucnosti směřovati k tomu,
abychom právě věrností svým
závazkům si zabezpečovali svou bezpečnost
a nezávislost.
Nyní bych se chtěl alespoň stručně
zmíniti o reflexech vnitřní politiky na náš
rozpočet. Podíváme-li se na kapitolu ministerstva
vnitra, seznáme, že byla výjimečně
zvýšena o značnou sumu. Najdeme tam, z jakého
důvodu se tak stalo, že totiž byly rozmnoženy
síly četnictva a stráže bezpečnosti.
Již to samo říká, byli-li jsme za tohoto
úsporného systému nuceni rozmnožiti
etát pro naše sbory četnické a pro stráž
bezpečnosti, že asi ve vnitřním našem
území přece jen vznikla situace, která
vyžaduje zvýšeného dohledu a nutné
prevence. Není žádným tajemstvím,
že se tato nutnost zvýšeného dozoru a
prevence ukazuje právě v našich územích
pohraničních. Zde jistě nejsme v žádné
záviděníhodné situaci, musíme-li
říci, že právě na našich
hranicích je většinový národ
československý v menšině a že národ
menšinový, který tam je, alespoň do
určité míry podléhá vlivům
zevním. Tyto zevní vlivy působí naň
směrem-odstředivým, takže se vyskytují
stále množící se případy,
řekl bych, neloyálnosti vůči tomuto
státu, a nejen neloyálnosti, nýbrž i
konkretních činů, které dávají
najevo nepřátelství k našemu státu
a které stát ohrožují.
Je sice pravda, že mluvčí strany sudetskoněmecké
popírá takovouto neloyálnost, a že zejména
včera p. posl. Sandner přímo žádal
od pana předsedy vlády konkretní důkazy
neloyálnosti sudetskoněmecké strany. Jsem
přesvědčen, že pan předseda vlády
má dostatek možnosti, aby takovéto konkretní
doklady neloyálnosti p. posl. Sandnerovi přímo
předložil.
Sám bych chtěl k tomu dodati, že bychom byli
zvědaví také na konkretní a positivní
doklady loyálnosti, při čemž ovšem
předpokládáme, že loyálnost se
nemůže prokazovati jen slovy, telegramy, resolucemi
a novinářskými články, nýbrž
že se musí prokázati důkladně
činy. (Potlesk.) Myslím, že jsme již
do té míry politicky zkušení, abychom
dovedli posouditi podle určitých průkazů,
zda-li se tento důkaz zdařil, čili nic.
Pan předseda vlády doprovodil rozpočet prohlášením,
kterému nelze upřít, že je jasné
a otevřené na všecky strany. Musíme
s ním v podstatě - a rádi tak činíme
- vysloviti svůj souhlas. Pan předseda vlády
nevyhnul se v něm žádnému akutnímu
problému a viděli jsme, že zejména jeho
stanovisko, které zaujal ke straně sudetskoněmecké,
vzbudilo pozornost.
Chtěl bych zde sděliti, že pan předseda
vlády k odpovědi, kterou dal, sám podnět
nezavdal, nýbrž že podnět k této
odpovědi zavdal právě mluvčí
strany sudetskoněmecké, který v rozpočtovém
výboru vstupoval jako zástupce celého německého
národa. Dopustil-li se tento mluvčí takové
jistě povážlivé formální
chyby, musí ovšem také připustiti, že
odpověď, které se mu dostalo se strany pana
předsedy vlády, byla jím zaviněna
a že by snad byla bývala jinak formulována.
kdyby se sám nebyl dopustil té chyby a odpověď
takovou nebyl přímo vyvolal.
Chtěl-li bych něco říci k prohlášení
pana předsedy vlády. tedy by to bylo to, že
bych si přál toto prohlášení
v určitém směru doplniti. Pan předseda
vlády ukazoval jako na důležitý problém
budoucnosti na vyrovnání zemědělství
s průmyslem. O této otázce se zde rozpředla
také neobyčejně čilá debata
a mnozí z řečníků se toho dotkli.
Já bych chtěl při této příležitosti
poukázati, že v tomto státě je ještě
třetí činitel, který by při
otázce vyrovnání otázek hospodářských
měl také přicházeti v úvahu.
Mám tu na zřeteli dělnictvo a všechny
lidi práce. Nepřál bych si, jak se to někdy
stává v některých listech, aby se
naše politika nebo určitá část
naší politiky, zejména politiky hospodářské,
dívala na našeho dělníka, na našeho
zaměstnance jenom jako na konsumenta a posuzovala ho jenom
s tohoto stanoviska konsumentského. Chtěl bych zdůrazniti,
že právě dělníci rukou i hlavy,
to znamená také zaměstnanci všeho druhu,
veřejní i soukromí, jsou tvůrci velikých
hodnot hospodářských a duševních.
Chtěl bych zde zdůrazniti, kde by byl náš
průmysl, kdybychom neměli tak kvalifikované
dělnictvo, které nám zejména cizinci
při zájezdech k nám závidějí.
Kde by byl náš obchod, naše bankovnictví,
kdyby zde nebylo těchto pracovníků, kteří
pracují a hodnotou své práce se nejen živí,
nýbrž také v tom vývoji hospodářském
a kulturním jsou shromažďovateli hodnot.
Pro mě tedy, vážená sněmovno,
vyrovnání mezi zemědělstvím
a průmyslem není a nemůže být
vyrovnáním jenom mezi podnikateli zemědělství
a podnikateli průmyslu. Má-li toto vyrovnání
býti spravedlivé, má-li odpovídati
požadavku hospodářské demokracie, pak
to musí býti také vyrovnání
s těmi, kteří jako činitelé
práce jsou význačnou složkou právě
průmyslového i zemědělského
procesu. A dokud budou zájmové složky našeho
průmyslu sdružovat jenom podnikatele v obchodních
komorách, do té doby se nemůžeme dostat
s plánovitým hospodařením mnoho kupředu,
tak jako vice versa toto platí v otázce našeho
zemědělství.
Lidé práce, vážená sněmovno,
odvedli tomuto státu slušnou daň. V boji za
neodvislost tato daň je neobyčejně značná
a statistika o příslušnosti k legiím
podle jednotlivých stavů to potvrzuje neobyčejně
přesvědčivě. Mám právo
říci s tohoto místa, že srovnáme-li
sociální postavení našich legionářů
s tou daní na krvi a obětech, kterou přinesli
ve prospěch tohoto státu, že legionáři
nejsou v debetu, nýbrž i že vůči
státu jsou dosud značnými věřiteli.
Mluvím to proto, abych zejména poukázal,
že jsme byli nuceni předložiti vládě,
opírajíce se o slib pana ministra nár. obrany
Machníka na manifestačním sjezdu legionářském,
memorandum, kde ukazujeme na palčivý problém
sociální pomoci legionářům,
a to nejen státním a veřejným zaměstnancům,
nýbrž také rolníkům, dělníkům
a živnostníkům. Prosíme, aby toto memorandum
bylo vládou vzato v bedlivou úvahu, poněvadž
správné vyřešení této
sociální otázky může také
přispět k posílení myšlenky brannosti.
A jak je to s legionáři, tak je to také právě
s veškerým dělnictvem. Daňová
statistika ukazuje, že na daních přímých
a ještě více na daních nepřímých
a poplatcích ti, kteří žijí jenom
z důchodu práce, přinášejí
státu značné oběti. A když k
tomu přičteme oběti, které přinášeli,
přinášejí a budou přinášet
na dani z krve, pak myslím, že máme právo
žádat, aby plánovité hospodářství
znamenalo v nejbližší době vyřešení
aktuálních požadavků dělnictva
a zaměstnanectva (Předsednictví převzal
místopředseda Langr.), aby to znamenalo zejména
stabilisaci jejich mezd a stabilisaci jejich námezdních
poměrů uzákoněním kolektivních
smluv, aby to znamenalo zkrácení pracovního
týdne, aby zavedením státní zprostředkovatelny
práce byla vrácena dělníku a zaměstnanci
občanská svoboda, svoboda, která je základním
pilířem každé demokracie.
Pan posl. Ježek promluvil zde včera, že
průmysl, zdá se, přichází u
koalice ke cti. Domnívám se, že na tu otázku
se musíme dívat také tak, že náš
průmysl sám hledá nyní bližší
cesty ke koalici samé. On také asi má pro
to řadu vážných důvodů.
Jedním z těchto důvodů jest,
myslím, asi ten, že náš průmysl,
zejména ve volební kampani, příliš
vsadil na jednu kartu. A poněvadž viděl, že
tato karta prohrála, pravděpodobně tedy snaží
se vsaditi na několik karet. Chtěl bych doporučiti,
aby náš průmysl především
rozumnou dohodou s odborově organisovaným dělnictvem
získal si podstatně právě takových
výhod a karty, která by v žádném
případě neprohrála.
Pan předseda vlády zdůrazňoval nutnost
větší úcty k právnímu
řádu. Jsme mu za to ze srdce vděčni.
Potřebujeme-li něco v naší republice,
pak je to opravdu úcta k právnímu řádu.
Budiž mně dovoleno, abych zde poukázal na dva
momenty, které právě v této otázce
úcty k právnímu řádu přicházejí
a vystupují do popředí. Každý
jistě souhlasí se mnou, že v našem právním
řádu přední místo zaujímá
naše ústava. Na ní skládají slib
význační činitelé ústavní
a každý veřejně pracující
člověk. Tato ústava, vážení
přítomní, má několik paragrafů,
kde určité otázky řeší
principielně, ale jejich bližší řešení
ponechává prováděcímu zákonu.
Jedním z takových paragrafů je zásadní
ustanovení, že stát ručí za škody,
které byly způsobeny občanům nezákonným
výkonem správních úředníků.
Vážená sněmovno, musím-li konstatovat,
že po 15 letech nemáme zákona, který
by toto ustanovení uváděl v činnost,
musím-li konstatovat, že náš poškozený
občan často nezákonnou činností
správního orgánu marně se shání
po ustanovení, kde by získal právě
svému právu průchod, pak myslím, že
mám právo opakovati přání,
jež bylo vysloveno v ústavně-právním
výboru, aby provedením tohoto ustanovení
naší ústavy byla zjednávána také
větší úcta k právnímu
řádu.
Druhá ustanovení naší ústavy
vidím v normě, která nařizuje, že
působnost ministerstev bude upravena zákonem. Neříkám
ponejprv s tohoto místa, že, bohužel, kromě
zákona o organisaci politické správy, kterým
je vyměřena kompetence ministerstva vnitra, a kromě
zákona z r. 1919 o ministerstvu unifikací, nemáme
dosud zákona, kterým by se upravovala příslušnost
jednotlivých ministerstev. Mluví-li se stále
o organisaci a reformě státní správy,
tedy bez vyřešení této principielní
otázky kompetence jednotlivých ministerstev nemůžeme
vážně mluviti o nějaké reformě
správy. Náš právní řád
zasluhuje, aby byl co možná zachováván,
aby jeho zachovávání bylo propagováno.
Ale jestliže bych chtěl udělati ještě
třetí poznámku, tedy bych chtěl tlumočiti
mínění pronesená jednomyslně
v ústavně-právním výboru, pokud
se týká sjednocení našeho právního
řádu. Plným právem jak ústavněprávní
výbory obou sněmoven, tak jednotlivé korporace
poukazovaly, že brzdí-li v našem sjednoceném
státě československém něco
rychlé sjednocení, je to právní dualismus,
který u nás dosud máme. Pro větší
obory zákonodárství, práva soukromého,
občanského i obchodního, trestního,
finančního a obecního zřízení,
a řadu jiných oborů, máme u nás
právní dualismus, při čemž je
zajímavé, že při výkladu zákonů
přichází až dosud právě
v těchto oborech k platnosti to, že autentickým
textem při výkladu zákonů je v zemích
historických text německý a autentickým
textem při výkladu zákonů na Slovensku
a na Podk. Rusi text jazyka maďarského. Přecházím
mlčením zkoumání otázky, kdo
zabrzdil tento rychlý unifikační proces -
zmínil jsem se o tom podrobněji v ústavně-právním
výboru. Mohu říci jen, že vítám
slova pana předsedy vlády, která jsou ve
shodě s prohlášením pana ministra spravedlnosti
a také ministra unifikací, že v dohledné
době budou přikázány sněmovnám
důležité zákony zejména pro obor
práva občanského, také civilního
řízení soudního a že bude dána
sněmovnám příležitost, aby tento
unifikační proces urychlily. Myslím, že
mohu říci, že příslušné
výbory naší sněmovny tuto práci
uvítají a že se také ukáží
na výši pro vyřešení tohoto problému.
Na konec chtěl bych se dotknouti ještě dvou
věcí. Za debaty byla zde podrobena zkoumání
otázka naší koalice. Je sice pravda, že
jeden z pánů řečníků
již projevil přání po zřízení
jedné velké strany státní a demokratické,
ale kdo zná reálný politický život
v naší republice, ví, že toto přání
pravděpodobně ještě dlouho zůstane
přáním. Chtěl bych poukázati,
že náš politický život jako nyní
i ještě dlouho v budoucnosti bude spočívati
na spolupráci stran, které mají program demokratický
a demokratickou praxi, stran, které osvědčily
právě již v minulosti činem, že
mají nárok na to, aby se jmenovaly stranami státotvornými.
A tu chtěl bych znovu zdůrazniti, že nejvýznačnější
činitelé našeho státního života,
a to jak president Masaryk, tak zesnulý dr. Švehla,
ukazovali na nutnost spolupráce na jedné straně
živlu zemědělského a na druhé
straně dělnictva, že ukazovali na nutnost spolupráce
těchto dvou základních pilířů
našeho veřejného a zejména hospodářského
a politického života. Myslím, že mám
právo zmíniti se o tom, že každé
porušení této rovnováhy by ovšem
znamenalo značné obtíže a značné
škody, a mohu očekávati, že všichni
činitelé, kteří jsou odpovědni,
jsou si vědomi, že je třeba, oby pracovali
právě k udržení této rovnováhy
a odmítli pokusy těch, kteří by si
přáli, aby tato rovnováha byla porušena.
Pan předseda vlády zmínil se zde a charakterisoval
nám otázku vlastenectví československého.
Jsme mu za to vděčni, zejména když víme,
jak on formuloval otázku našeho nacionalismu, když
řekl, že národním cítěním,
vroucím a hrdým, prodchnuty jsou všechny složky
našeho lidu, když řekl, že naše vlastenectví
není na povrchu, ale čerpá své nezdolné
síly z hlubin duše nejširších vrstev.
Historie našeho národa a jeho osvobození v
nejnovější době to potvrzuje. Chtěl
bych poukázati, že nynější vážná
doba a vážná situace vyžaduje, abychom
považovali za projev československého vlastenectví
to, když se budeme starati a vážně starati,
aby to niveau, které zaujal náš stát
ve střední Evropě, bylo zachováno
a abychom si vážili všech hodnot, které
přispěly, abychom se na toto niveau dostali.
Jestliže budeme chápati vlastenectví v duchu
předsedy vlády, vlastenectví, které
jde z hloubky a kterým je prodchnut každý dělník,
pak najdeme ovšem bližší cestu k tomuto
dělníku, pak také se s ním dorozumíme
při řešení jeho spravedlivých
požadavků a pak toto vlastenectví sociálně
zdůrazněné nás také přivede
k bližšímu semknutí, kterého je
třeba.
Dovolte mi, aby zakončil tím, že nynější
vážná doba opravňuje mne k výroku:
Jednejme tak, abychom před historií našeho
národa byli souzeni shovívavě a abychom nebyli
odsouzeni! (Potlesk.)
Místopředseda Langr (zvoní):
Dalším řečníkem na straně
"pro" je pan posl. R. Böhm. Prosím,
aby se ujal slova.
Posl. R. Böhm (německy): Slavná
sněmovno! Státní rozpočet na r. 1936
musí býti předložen a projednáván
v době mimořádných poměrů,
která jest ve znamení těžké deprese.
Číselná rovnováha může
za těchto okolností spočívati jenom
na předpokladu, že vynaložil pan ministr financí
největší úsilí, abychom měli
na zřeteli všechny těžkosti, které
se dostaví při sestavování, a tím
vytvořili věcný základ. Výpočty
v rozpočtu mohou vývojem sousedních států
velmi brzy padnouti a zmatek v zahraniční politice
nás opravňuje ke zjištění, že
nejistá doba neumožňuje určité
rozhodnutí, jako tomu bylo v klidných dobách
před lety.
Nešťastná likvidace světové války,
která vedla k hospodářskému uzavření
států, vymoženosti lidského ducha, které
zatlačily lidskou pracovní sílu, a zastaralý
hospodářský systém, vystavěný
na neslýchaném zvyšování cen
bez plánu, aniž se kdo táže po odbytu,
úplné využívání všech
možností výroby a bezohledné vykořisťování
všech sil - to vše způsobilo tíži
světového hospodářského stavu.
K tomu přistupuje zprůmyslnění agrárních
zemí, japonská konkurence, všechno zjevy velkého
vývojového procesu. které způsobily
rušení evropského hospodářství
a zle postihly také Československo. Hospodářský
egoismus liberálního věku vedl k přebytku,
ke světovému nedostatku. Uvnitř státu
jest silně zmenšena poplatnost všech tříd
povolání a může se ještě
dále umenšiti. Mimořádné poměry
si vyžádaly nových úkolů, takže
může býti asi sotva řeč o odepsání
starých tíživých daňových
nedoplatků, zvláště u drobných
poplatníků, nýbrž musíme pozorovati,
že se v období nouze bezohledně provádějí
hypotekární zajištění.
V důvodové zprávě k novele daňového
zákona stojí (čte): "Vzrůstající
tlak veřejných požadavků nutí
finanční správu, aby pozměnila některá
ustanovení zákona o přímých
daních a takto zaopatřila státní pokladně
prostředky k úhradě nezbytných, doposud
neuhrazených potřeb státu a samosprávných
sborů." Provedením těchto změn
byla dosažena číselná rovnováha
státního rozpočtu, jest však otázkou,
zda jest poplatník s to, aby vyhověl nove novele
k zákonu o přímých daních.
Rozprava o státním rozpočtu, ať povšechné
stanovisko nebo také věcná kritika, může
býti nesena jen snahou pomoci v této těžké
době.
Při projednávání naší
obchodní politiky, kterou určuje téměř
výlučně ministerstvo zahraničních
věcí, posuzuji tuto objektivně a nepředpojatě
a zvláště s hlediska zemědělství.
U nás se staly velké chyby, že se hledělo
na jihovýchodní zemědělské
státy jako na vývozní země pro naše
průmyslové přebytky. Proto chyba, že
tyto státy mají nízké příjmy,
nemají žádných potřeb a finančně
jsou slabé, neboť se musí upotřebiti
30 % vývozu na úroky z dluhu. Problémem a
starostí jihovýchodních zemědělských
států může býti vždy jenom
vývoz přebytků potravin. Dosavadní
kompensační obchody nepřinesly československému
průmyslu žádné podstatné výhody,
zemědělství však velkou škodu a
příčina dnešního zadlužení
spočívá v obchodních vztazích
k jihovýchodním zemědělským
státům a v západní orientaci naší
obchodní politiky, což vedlo k tomu, že ceny
zemědělských výrobků rychle
klesly, ale ceny zemědělských potřeb
zůstaly na dřívější výši.
Tím docházím k Malé hospodářské
dohodě. Bylo opětovně zjištěno
s jihoslovanské a české strany, že bez
připojení na velký hospodářský
prostor zůstává bez významu. Označujeme
Malou hospodářskou dohodu za počátek
vývoje, na jehož konci stojí středoevropská
hospodářská dohoda s připojením
velkých území pro odbyt, a zastupujeme i
dnes toto stanovisko. Opřeni o zkušenosti z minulosti
se domníváme, předpokládajíce,
že to dovolí politické poměry, že
dohoda německo-československá znamená
krok kupředu pro uzdravení československého
hospodářství a nikoliv v poslední
řadě pro evropský mír.