Pan ministr pro věci zahraniční dr Beneš správně zdůraznil: Největší vlastenectví a nejzáslužnější národní egoismus jest to, které umí zájem vlastního národa spojiti se zájmem všeobecným. Jak velice byl dosud zájem Československa opomíjen ve prospěch zájmů Francie, aniž se tím sloužilo všeobecným státním zájmům, ukáží již tyto příklady. V koaličním tisku bylo úmyslně zamlčeno, že naše Národní banka musila v posledních měsících prodati zlato za více než 300 milionů do ciziny. (Výkřiky komunistických poslanců.) V této souvislosti musíme upozorniti, že před rokem nařídila vláda odvésti nezpracované zlato a zlaté mince, jakož i cizozemské cenné papíry a valutové pohledávky, aby tím posílila krycí schopnost Národní banky a vytvořila základ pro aktivnější a rušnější domácí politiku. Ve skutečnosti však krycí prostředky opatřené touto akcí neměly žádoucího výsledku. Vinu zase musíme hledati u naší zahraniční politiky. Odplývání devis Národní banky, které nás stálo 300 milionů Kč a které tím zmařilo výsledek odváděcí akce, je výlučným důsledkem pasivní platební bilance s Francií. Toto pasivum vzniklo tím, že máme nejen pasivní obchodní bilanci s Francií, nýbrž že i v cizineckém ruchu jsme vysoce pasivní a že konečně musíme ročně zaplatiti mnohem více než 100 milionů na úrocích a dividendách svému spojenci, Francii. U jiných zemí musila se Francie spokojiti s vyrovnáním salda platební bilance z titulu cizineckého ruchu a jiných mezistátních platů patřičnou úpravou obchodní bilance. V Paříži odebírali konečně z celého evropského jihovýchodu zboží jako podpůrné platidlo, aby uspokojili své pohledávky, ježto dotčené země buď platiti nemohly nebo nechtěly. Naše ministerstvo pro zahraniční věci místo aby zastávalo stanovisko spravedlivé rovnováhy platů pro poměr našeho státu, trpělo tak dlouho, aby s námi Paříž zacházela jako se státem poplatným. Právem se tážeme: Jsme povinni rozmnožovati oněch 70 miliard franků ležících ladem ve sklepích francouzské národní banky ještě dále o našich několik set milionů korun ročně? Nepácháme tím hřích nejen na sobě, nýbrž i na celém evropském hospodářství, podporujeme-li politiku. která nadržuje nezdravému hromadění nesmyslných zásob zlata v Paříži? Ano, takovou politiku děláme. Francie smí nám i nejmalichernějším trýzněním působiti obtíže v našem vývozu, smí stanoviti pro náš chmel, náš slad a pro náš ječmen zcela nedostačující kontingenty, smí vylučovati z francouzského trhu krok za krokem náš sklářský a textilní průmysl a tím zbavovati práce další lidi v našich krajích, postižených bídou. Smí působiti obtíže našemu průmyslu pro kovové součástky a pro porculán, aniž s naší strany byl učiněn alespoň jediný energický pokus vytvořiti spravedlivé hospodářské vztahy k Francii. Tisíce hladovějí a mrznou jen proto, že odpovědné vedení naší zahraniční politiky je Francii naprosto povolné.

Ale i na jiné následky naší zahraniční obchodní politiky můžeme ukázati. Mezitím co poskytujeme Francii obchodně-politické dary tím, že připouštíme uměle sníženými cly její luxusní automobily na náš trh, chováme se k Německu právě opačně. Před rokem s Německem uzavřená dohoda o výměně ukazuje v zesílené míře zhoubné následky v našich krajích, trpících bídou, které se již mohly při uzavření této dohody předvídati. Tato dohoda způsobila, že náš vývoz do Německa klesl proti poslednímu roku o polovici. (Posl. Beuer [německy]: Hitler přece neplatí za to, co kupuje!) Díky této dohodě můžeme zaznamenati 13/4 miliardy Kč na vývozních ztrátách, které odpovídají mzdovým potřebám 50.000 nezaměstnaných. Tak je proto o desetitisíce nezaměstnaných více bez chleba. Již rok je v platnosti tato listopadová smlouva s Německem, již rok bylo jasno, že nás tato smlouva bude státi desetitisíce nezaměstnaných (Výkřiky komunistických a něm. soc. demokratických poslanců.), ale naše příslušná místa neučinila nic, aby bylo pro hospodářství učiněno něco tam, kde bylo možno dosáhnouti skutečných úspěchů. (Souhlas poslanců sudetskoněmecké strany.)

Se zřetelem k těmto i jiným skutečnostem, se zřetelem k ohromné bídě v našich sudetskoněmeckých pohraničních územích, je takřka nesrozumitelnou věta pana ministra pro věci zahraniční, která zní, že máme dnes vyšší životní úroveň než naši sousedé. To snad může, pánové, platiti pro česká území, neboť naši vyhladovělí sudetskoněmečtí dělníci v pohraničních krajích, kterých je na tisíce, nemají již vůbec žádnou životní úroveň (Potlesk sudetskoněmecké strany.), ale abych to lidově a nedvojsmyslně řekl: Mají dnes k živobytí příliš málo a ke smrti příliš mnoho. Jistě však nemají stejný dojem jako pan ministr pro věci zahraniční, že se v nepřetržitém vývoji blížíme vyššímu stadiu sociální spravedlnosti. (Hluk. - Různé výkřiky.)

Předseda (zvoní): Prosím o klid.

Posl.Frank (pokračuje): Správnost každé politiky se měří podle jejích úspěchů. Úspěch se však pro nás nedostavil, ježto po celou dobu trvání našeho státu se naše zahraniční politika pokoušela podrobiti hospodářsko-zeměpisné skutečnosti čistě politické zvůli... (Hluk trvá.)

Předseda (zvoní): Prosím o klid.

Posl. Frank (pokračuje)... aniž uvážila, že výsledkem každého použití násilí mohou býti hospodářské neúspěchy, které konec konců způsobí neúspěchy politické. (Hluk trvá.)

Předseda (zvoní): Prosím, aby řečník nebyl vyrušován.

Posl. Frank (pokračuje): Smlouva s Ruskem, ke které se ještě vrátíme, a hospodářská Malá dohoda, kterou se budeme obírati v rozpočtové debatě, jsou pro to dalšími příklady. (Hluk trvá.)

Předseda (zvoní): Prosím o klid.

Posl. Frank (pokračuje): Musíme zřetelně vysloviti, že je podle našeho mínění v státním zájmu, abychom dospěli ke skutečně přátelskému poměru s Německou říší za všech okolností. (Hluk trvá.)

Předseda (zvoní): Prosím o klid.

Posl. Frank (pokračuje): Prohlašuje-li důrazně pan zahraniční ministr na všech svých projevech a ve všech svých řečích, že naše styky s Německem jsou korektní, souhlasí to jen v nejužším diplomatickém smyslu. Jen korektní diplomatické styky s Německem nestačí. (Hluk.)

Předseda (zvoní): Prosím, aby řečník nebyl vyrušován.

Poslanec Frank (pokračuje): Musíme dospěti k upřímným vztahům vzájemného přátelství. Bylo by ovšem nutno, i kdyby šlo jen o zajištění korektních a normálních styků, aby českému a německému tisku, blízkému panu ministru pro věci zahraniční, zastaven byl vysloveně nepřátelský způsob psaní, který nemá nic společného ani se zásadou svobody tisku ani s novinářskou slušností. Jediné podle mého mínění upotřebitelné měřítko pro tyto věci... (Hluk trvá.)

Předseda (zvoní): Prosím pana řečníka, aby mluvil nahlas.

Posl. Frank (pokračuje):.... prohlásil pan ministr pro věci zahraniční při vyhlášení velikonočního míru způsobem právě tak dvojsmyslným jako záslužným. Táži se vás, pánové, jaké jsou to korektní styky se sousedními státy, mohl-li včera pan Jiří Beneš, synovec pana ministra pro věci zahraniční, v "A-Zetu" z 6. listopadu napsati (čte): "Podívejme se na mapu našeho státu. Až na malý kousek hranic s Rumunskem jsme sevřeni nepřátelským okolím jako železným kruhem. A naše republika je dnes mostem mezi západem a východem, je dnes mostem mezi spojeneckou Francií a spojeneckým Ruskem. Ale je také překážkou pro nepřátelské hakenkrajclerské hnutí a Polsko na severu a nepřátelské Maďarsko na jihu." Jak to souhlasí se slovy pana ministra pro věci zahraniční, že "na naší straně nikdy nevzniknou podněty a příčiny pro různice s Německem" nebo "že s naší strany musíme plně respektovati politický režim v sousedních státech?" (Předsednictví převzal místopředseda Mlčoch.) Jaké nenávistné útoky a jaká hanobení si smí dnes emigrantský tisk v našem státě dovoliti proti Německu! Jak smějí i marxistické koaliční listy a oficielní listy strany pana ministra pro věci zahraniční, ba dokonce jeho vlastní oficiosní list tomuto emigrantskému tisku přizvukovati! (Hluk. - Výkřiky.) Jak lze uvésti slova pana ministra pro věci zahraniční, že nemáme s Německem přímých nedorozumění a že podle jeho mínění i v budoucnosti žádných míti nebudeme, v soulad s předpoklady, které jsou ode dávna podkladem politických procesů v judikatuře našich nejnižších a nejvyšších soudů? (Výkřiky posl. Beuera a Heegera.)

Místopředseda Mlčoch (zvoní): Prosím o klid.

Posl. Frank (pokračuje): Nebo snad náš pan ministr pro věci zahraniční neví, že všechny naše rozsudky podle §§ 2, 14, 15, 17 a 18 zákona na ochranu republiky vycházejí z téze, kterou není možno žádným důkazem vyvrátiti, že Německá říše v souhlase s programem NSDAP zamýšlí části území republiky násilně odtrhnouti, je se svým územím sloučiti a že se stále k tomu připravuje? Neslyšel pan ministr pro věci zahraniční nic o tom, že podle judikatury našich soudů, i u říšskoněmeckých příslušníků zakládá již pouhé členství ve státní straně nebo v jejích vedlejších organisacích skutkovou podstatu zločinu přípravy úkladů proti republice a že pro ustanovení §u 38 zákona na ochranu republiky jsou říšskoněmečtí příslušníci pro svou příslušnost ke straně, která je nositelkou státní moci v Německé říši, trestně stíháni, jakmile vstoupí na půdu státu a některý z našich bezpečnostních orgánů se chopí skutečnosti, že přísluší k NSDAP? Neslyšel pan ministr pro věci zahraniční nic o tom, že říšskoněmečtí příslušníci jsou drženi po měsíce ve vyšetřovací vazbě jen proto, že se předpokládá tato skutková podstata a že byli dokonce odsouzeni, aniž bylo jen tvrzeno nějaké subjektivně přičitatelné jednání proti našemu státu? (Hluk trvá.) Pánové, musí se totiž říci, že se naše zahraniční politika musí o jedné ze dvou možných úloh, které jsou dány zeměpisnou polohou našeho státu, jednoznačně orientovati a pro ni se rozhodnouti. Náš stát může býti mostem mezi německým středem střední Evropy a jihovýchodem anebo může převzíti úlohu pevnosti, která má isolovati Německo. (Potlesk poslanců sudetskoněmecké strany.)

Jaké jsou tyto vzdálenější cíle? Osvobození člověka a společnosti od duševních, politických a sociálních pout, drama politické emancipace Evropy a založení lepšího, svobodnějšího a spravedlivějšího společenského světového řádu. Co se za tímto blahodějným vodopádem slov skrývá, můžeme vyčísti z bolševické praxe: Moře krve, armáda popravených, vyhoštěných, zubožených a vyhladovělých. (Hluk. Výkřiky komunistických poslanců.) Výsledkem všech těchto novému společenskému řádu přinesených obětí jest: vyhlazení každého náboženství, vymýcení posledního zbytku osobní svobody, vyhlazení každého kulaka, který nechce obdělávati své pole jako placený čeledín, nýbrž jako svobodný sedlák, neomezené panství tenké vrstvy zvlášť privilegovaných bolševiků nad úplně bezprávnými masami třídních nepřátel. Z toho vidíme, že způsob pojetí paktu připouští závěr, že ve svých důsledcích znamená vážné nebezpečí pro celou nebolševickou Evropu.

Z bolševické literatury, která se i u nás v Praze veřejně kolportuje, z řečí a resolucí VII. světového kongresu komunistické internacionály, ke které náleží také sovětské Rusko jako její největší sekce a v jejímž výkonném výboru sedí Stalin a jiní státníci sovětského Ruska, vidíme jasně, jakého druhu má býti výstavba nové evropské společnosti. Tam stojí (čte): "Světovou revolucí způsobené nastolení moci sovětů ve všech zemích světa." Odtud, pánové, pramení naše obavy, že pakt o vzájemné pomoci mezi Československem a sovětským Ruskem se může projeviti jako pakt, který učiní z Československa výpadní branku bolševismu do Evropy. Na tyto myšlenky člověk také přijde, vzpomene-li si na slova, která nedávno pronesl bolševický vyslanec v Praze při oficielní příležitosti a jež zní: "Vy jste naším předvojem." Veskrze se tedy může věřiti, že Sovětský svaz nemá tak v úmyslu, odtrhnouti určitá území od jiných evropských států, protože podstata bolševismu spočívá v tom, aby celá Evropa byla přivedena do područí bolševismu. Moskva jistě nic nepodnikne proti integritě Československé republiky, pokud však jsou v Moskvě u vlády bolševici, neustoupí ani o krok od úmyslu učiniti i z demokratické Československé republiky autonomní Československou sovětskou republiku. (Výkřiky posl. Katze.)

Dámy a pánové! Konstatujíce tato fakta, víme, že levice a zvláště německá levice se se vším záštím a lží pokusí německému dělníkovi a pracujícímu člověkovi vylíčiti naše stanovisko proti bolševickému Rusku jako nepřátelský čin proti dělníkům. Proto výslovně prohlašujeme: 19. května nám většina německého dělnictva věnovala svou důvěru, abychom i jeho zájmy hájili v mezích národního společenství. Nikdy na tuto důvěru nezapomeneme, nikdy neopomineme učiniti vše, co může býti na prospěch jeho sociální a kulturní rovnoprávnosti. Osvobodili jsme německého dělníka od internacionalismu a třídní nenávisti. Kdo dnes přichází se starými frázemi a svody, nedojde sluchu u německého dělníka a zaměstnance.

Dámy a pánové! Co se týče panslavistických tónů přicházejících s druhé strany, připomínají nám pověsti dávných časů. Nač plýtvati citem, je třeba míti na zřeteli skutečnosti. Poměr, ve kterém je dnes Polsko a Jugoslavie k říši bolševiků, mluví nejvýrazněji o tomto znovuzrození panslavismu.

Ke konci mohu se jen ještě jednou vrátiti k vlastnímu úkolu československé státní politiky. Již jsem jej naznačil. Československá republika má poslání, jehož splnění jí zajistí nejen pokojný vývoj, nýbrž i čestné místo v dějinách Evropy. Náš stát má se státi vzorem všem ostatním středoevropským státům svým konstruktivním zařazením menšin do státu. Na našem státě je, aby ukázal, že je možno uskutečniti pro střední Evropu jediné přijatelnou zásadu, že zachovávání věrnosti k určité národnosti nevylučuje věrnost ke státu. Všichni musíme si připomínati, že musíme opět nalézti svůj životní zákon a jím se spravovati. Mechanickým napodobením západoevropské demokracie, která vůbec nezná národnostních problémů, nebyl by náš stát i při nejlepší vůli všech s to, aby splnil své poslání, totiž demokracií občanů dospěl k demokracii národností. K tomu však především patří, aby ve státě nejen jednotlivci, nýbrž i národnosti mohly jako rovné mezi rovnými souditi a jednati. Pak se teprve stane pravdivým slovo našeho pana ministra pro věci zahraniční, že při úplné rovnosti všech státních občanů jdeme vstříc evoluční cestou vyššímu stadiu politické, sociální a hospodářské spravedlnosti. (Potlesk poslanců sudetskoněmecké strany. - Hluk.)

Místopředseda Mlčoch (zvoní): Uděluji slovo dalšímu přihlášenému řečníku, p. posl. Ursínymu.

Posl. Ursíny: Slávna snemovňa, panie a páni! Spoločnosť národov je vlastne nič iného ako stelesnením snaženia o kolektívnu bezpečnosť. Správne zdôraznil náš zahraničný minister okolnosť, že mier je nedeliteľný. A, slávna snemovňa, boly obdobia, kedy sme museli predpokladať, že niektoré zo štátov mocných a silných domnievajú sa, že majú zabezpečenú svoju bezpečnosť i bez Spoločnosti národov. Posledné udalosti, tak sa zdá, daly im iné presvedčenie, ako sme toho v poslednej dobe svedkami. Ale je pravdou, že nielen štáty veľké a silné, ale aj štáty malé môžu byť nebezpečím pre mier. V historii máme na to dosť a dosť príkladov. A správne, že Spoločnosť národov zaujíma stanovisko v prvom rade postaviť sa proti útočníkovi, a je celkom isté, že republika Československá nepostaví sa, tak, ako to i zdôraznené bolo, do radov útočníkov. Ale, panie a páni, obrana potrebuje nie menej silnú armádu, ako ju potrebuje útok. A teraz potvrdila sa správnosť nášho stanoviska, keď sme hlásali, že republika naša cieľom zaistenia svojej bezpečnosti potrebuje arádu dobrú, silnú a bezpečnú. Často nenašli sme pre to porozumenia. Boly obavy, že Ženeva hľadela by na toto naše počínanie okom nepriaznivým, a hľa, vývoj udalostí dal nám za pravdu. A my môžeme byť len radi, že najvyšší správca našej zahraničnej politiky vyslovil túto vec vo svojom expozé celkom jasne a otvorene.

Slávna snemovňa! Spor habešsko-italský. Itália v poslednej dobe veľmi jasne a zreteľne dokazovala, že sa stavia proti každému, kto chce akúkoľvek revíziu hraníc. A je celkom jasné, jestliže má Itália zostať stĺpom mieru a jeho obrancom, potrebuje, aby jej vnútorné pomery boly konsolidované a aby mala možnosť hospodárskeho uplatnenia sa. Preto musím len vysloviť úprimné želanie, aby rozriešenie tohoto sporu Spoločnosťou národov bolo také, aby ona nebola na trvalo vyradená, ako dobrý, silný činiteľ europského mieru.

Ro, vážená snemovňa, zaiste musí byť želaním každého z nás. Je samozrejmé a pochopiteľné, že stanovisko Spoločnosti národov v tejto otázke nebolo tak ľahké, a nie je tak snadné.

Anglia, ako to pán zahraničný minister vyslovil, prejavila teraz celkom otvorene a jasne líniu svojej zahraničnej politiky. Vyslovil svoje pevné presvedčenie, že na tejto línii sotrvá i do budúcnosti. My s tohoto stanoviska sa iba tešiť môžeme, lebo boly momenty, keď anglická verejná mienka, keď i nie oficiálne, často sa postavila na stanovisko, ktoré sme nevedeli dosť dobre chápať. A posledné stanovisko Maďarska v Ženeve dokázalo aj Anglii, že ani ona nemôže mať záujem na rozvrátení pomerov v stre dnej Europe.

Pokiaľ sa týka Sovietského sväzu, vel,mi správne zdôraznené bolo, že naše priateľstvo so Sovietskym sväzom, so sovietskym Ruskom, má byť dobré a úprimné. Tu nesdielal by som obavy môjho kolegu poslanca Sidora, ktorý mal obavu, že naše priateľské spojenie s Ruskom mohlo by mať vliv na naše hospodárske a sociálne pomery, na našu štruktúru, alebo na vyriešenie našich národných a náboženských problémov. Bolo to jasne zdôraznené, že tieto priateľské styky a vzťahy nemajú zasahovať do vnútorného nášho vedenia. A len s ľútosťou treba konštatovať, že sa našiel poslanec tohoto parlamentu, ktorý práve vo svojej včerajšej reči v súvise s touto vecou netaktným spôsobom napadol nášho predsedu vlády. Vážená snemovňa! Terajší predseda našej vlády bol aktívnym členom vlády vtedy, keď sa robila naša dohoda so sovietskym Ruskom, a on jasne v svojich slovách povedal, že chce pokračovať v progr.ame, ktorý si naša vláda pri svojom nastúpení stanovila. Ale, vážená snemovňa, odvážil sa národnou prácou a činmi predsedu vlády zaoberať človek, u ktorého, keď by sme azda tieto činy hľadali, sotva by sme ich našli, ktorý nevie, čo to znamenalo, bojovať za národnú vec v stiene bodákov. Vážená snemovňa, nemozno nič iné, ako s poľutovaním odsúdiť takýto netaktný a nešetrný útok. (Výborně! - Správne!)

Ja vyslovujem pevné presvedčenie, že naše styky so sovietským Ruskom budú dobré a trvalé. Vyslovujem ďalej to hlboké a pevné presvedčenie, že sovietské Rusko opätne bude sa stávať mohutným slovanským činiteľom. Mám pevnú vieru, že ako slovanský činiteľ, najmohutnejší, prinesie Slovanstvu ešte mnoho dobra, a preto len s uspokojením a potešením si želáme - ovšem s tou výhradou, ktorá už bola tu zdôraznená, bez zasahovania do vnútorných pomerov navzájom, iba ak vo smere konsolidačnom, - aby tento dobrý, priateľský pomer vyvíjal sa čím ďalej tým lepšie. Že je u nich porozumenie pre záujmy štátu, ktoré sú u nich isteže stelesnené so záujmami národa, na to máme dobrý príklad, keď práve u nás sovietskí novinári odsúdili tak jasne a otvorene "švejkovštinu"..

Vážená snemovňa! Nuž len ďalej tak. Čo sa týka definície nášho pomeru k Rakúsku a Nemecku, tak ako ju vyslovil pán zahraničný minister, možno iba súhlasiť. Iba jedno by bolo treba zdôrazniť. V poslednej dobe "Völkischer Beobachter" priniesol článok z pera zahraničného rozvratníka dr Jehlicsku. Ba prebehly novinami zprávy, že chodil i v ministerstve propagandy v Berlíne. Jestliže vzájomné styky majú zostať korektné, nemožno si želať, aby sa podobné prípady opakovaly. Treba si len žiadať, aby podobné prípady neboly viacej dopustené a dovolené.

Čo sa týka Maďarska, je samozrejmé, že máme záujem na tom, aby naša politika k súsednému Maďarsku bola dobrá, a tu pán posl. dr Szüllö dopustil sa jednej veľkej chyby. Vo svojej reči dokazoval, že vraj ten, kto narušuje dobrý pomer a možnosť dobrého vývoja, vzájomného pomeru, je naša republika. Keby skúmal dobre príčiny - a ja som presvedčený, že on ich vie, - tak práve p. dr Szüllö by musel potvrdiť, že chyba je na strane inej.

Vážená snemovňa! Republika Československá nežiada ničoho od Maďarska. Republika Československá nechce zasahovať a nijakým spôsobom nezasahuje do jeho vnútorných pomerov. Nerobí žiadnu jemu nepriateľskú a jemu nepriaznivú propagandu. Sme svedkami toho, že i v poslednej dobe v Amerike robí sa zasa propaganda. Keď jedno pole stroskoce, hľadá sa druhé a tretie. Stále a stále ešte nevedeli sa vyliečiť z toho, že im treba sa raz a navždy definitívne uspokojiť s tým rozdelením hraníc, ktoré bolo mierovými smluvami prevedené. Toto má vedeť p. dr Szüllö a toto má vedeť i oficiálné vedenie maďarskej politiky.

Vážená snemovňa! Poľsko. Zdôraznil náš odpovedný správca zahraničnej politiky, že naše pomery s Poľskom sú stále neutešené. Nemôžem si pomôcť, vyslovujem to svoje hlboké a pevné vnútorné presvedčenie, že smluvy, ktoré uzavrelo Poľsko so svojím blízkym a mocným súsedom, sú proti životným záujmom poľského národa a štátu.

Slávna snemovňa, je možné, že tieto smluvy momentálne, na krátku dobu zdajú sa byť výhodnými, lebo garantujú aspoň na niekoľko krátkych rokov hranice. Ale je otázkou,. keď sa dívame na tieto smluvy s hľadiska dlhšieho vývoja, či sú dobré a či škodlivé, a podľa môjho, ako už som hovoril, vnútorného presvedčenia, sú úplne škodlivé. Nesúhlas s týmto oficiálnym postupom prejevila velká časť, prevážna väčšina voličstva poľského. Panie a pánovia, môj pán kolega Sidor hovoril o tom, že u Slovákov polonofilizmus je živelný. Tak ako jednotlivec teší sa z priateľstva a zo svojich úprimných priateľov, tak zaiste musí sa tešiť dobrým priateľom i národ a štát. Ale, slávna snemovňa, my Slováci môžeme sa tešiť jedine takému poľskému priateľstvu, ktoré nebuduje na nepriatel,stve proti Čechom a na nepriateľstve voči Československej republike. (Výborně! - Potlesk.)

Slávna snemovňa, takéto priateľstvo nemôžeme považovať za úprimné. Áno, budeme sa tešiť z toho priateľstva, ktoré bude súčasným priateľstvom voči nášmu štátu a voči tým našim spolubratom, ktorí spolu s nami majú udržovať a niesť na bedrách svojich jeho osudy. Iné priateľstvo, bohužial, nemôžeme, nesmieme a nechceme považovať za priateľstvo úprimné. A ja som presvedčený, vážená snemovňa, že polonofilstvo slovenské takto chápe i môj kol. Sidor.

Vážená snemovňa, historia nás má učiť. Historia nás učí, že mnohoráz pre chyby vlastných, odpovedných činiteľov a synov národa trpely národy a pykaly za stáročia. Táto historia musí učiť i Poľsko i Poliakov, i nás samých. A beda by bolo, aby sa z tejto historie neučili aj oni. My sme síce videli v historii prípady, keď smluvy, ktoré boly urobené proti životným záujmom národov, v osudových chvíľach staly sa zdrapom papiera. A ja vyslovujem to moje hlboké a pevné presvedčenie, že tie smluvy, ktoré sú urobené, ako som už povedal, podľa môjho presvedčenia proti životným záujmom národa a štátu poľského, že tieto smluvy v osudových chvíľach staly by sa zdrapom papiera. A je len trapné, slávna snemovňa, že pre malé, nepatrné spory, ktoré nemôžu byť rozhodujúcimi - či už je to malá nepatrná otázka menšín, ktorým sa podľa skutočnej pravdy nekrivdí, alebo otázka malá, nepatrná o hraničný kameň - vzniknú také rozbroje a také nepríjemnosti, ktoré by mohly ohroziť dobré a bezpečné jestvovanie oboch našich štátov, zdôrazňujem, na seba odkázaných štátov. A koľkoráz, keď v duchu som uvažoval nad tým, že naša šľachta zpreneverila sa našim národným záujmom, domnieval som sa, že bolo by bývalo pre národ dobré, keby sa tak nebolo stalo, ale tak sa mi zdá, že lepšie bolo tak a že v tom neblahom vývoji, ktorý medzi nášmi štáty nastal, značná časť úlohy padá na poľskú šľachtu.

Vážená snemovňa! Je treba, aby tú líniu našu, ktorú sme zachovávali, líniu dobrého, objektívneho súseda, ktorý vie sa presunúť ponad maličkosti, ba i ponad provokácie, zachovávali sme aj do budúcnosti, chovali sa dôstojne a nedali sa vyprovokovať. A čo sa týka dohody Francie a Anglie, je treba, aby sme túto sledovali s životným záujmom. Je treba, aby táto dohoda bola trvalá v záujme mieru, aby svorne s nimi Malá dohoda bola trvalou zárukou mieru v Europe. Ale, vážená snemovňa, jedno je istou a nespornou pravdou, že vždy a v prvom rade musíme spoliehať na silu vlastnú, že musíme mať, ako už bolo zdôraznené, vybudovanú dobrú a disciplinovanú, všetkými modernými technickými vymoženosťami vystrojenú armádu, ale je tu ešte jedna okolnosť nie menej vážna, snáď vážnejšia. Potrebujeme, aby sme mali vo vnútri nášho štátu pomery konsolidované, aby pomer Čechov a Slovákov bol čo najlepší. A preto je treba vzájomnej dohody, porozumenia a spolupráce tak, aby všetky nedorozumenia boly odstránené, aby v každom ohľade a na každom kroku postup náš navzájom voči sebe bol najobjektívnejší, najspravedlivejší, najdobroprajnejší, ako si len ľudsky vôbec predstaviť možno. A práve v týchto tvrdých dobách prichodí na čelo vlády Slovák. Domnievam sa, že i toto je jeden vážny moment pre dobrý vývoj našich vnútropolitických pomerov a že je to jeden vážny moment i pre zahraničie, kde často tak falošne a nepravdivo sa tvrdí, že u nás nie je možné, aby Slováci dopracovali sa primeraného postavenia a pozície, že sa im nepraje možnosť hospodárskeho rozvoja, a ajhľa, skutky sú pravým opakom a protivou tohoto tvrdenia! Je pravda, že mnoho a mnoho rôznych vecí treba urovnať, nuž, len objektívnosti, dobromyseľnosti a dobrého vzájomného porozumenia je treba, a keď, vážená snemovňa, hovoril som k vládnemu vy láseniu, povedal som, že treba nam pracovať na vytvorení pomerov tak, aby u nás Slovákov a Čechov nastala jednota sŕdc a jednota duší. A ja vyslovujem to pevné presvedčenie, že táto jednota s dc, jednota duší musí nastať, nastane. A my musíme a budeme mať dosť odvahy, sily vnútornej, aby sme odmietli všetkých tých, ktorí rušivo budú zasahovať, a táto vnútorná jednota sŕdc a duší stane sa najbezpečnejším ochráncom pevnej, fobrej existencie nášho štátu, našej drahej republiky.

Vážená snemovňa, menom klubu, ktorý mám tu čest zastupovať, vyslovujem súhlas s expozé pána ministra dr Beneša. (Výborně! - Potlesk.)