Místopředseda Langr (zvoní):
Dalším řečníkem je p. posl.
Gajda. Dávám mu slovo.
Posl. Gajda: Vážená sněmovno!
Již účastí na volbě předsedy
sněmovny jakož i hlasováním pro zmocňovací
zákon projevil náš klub své stanovisko
k dnešnímu stavu věcí. Nyní chci
podrobněji, avšak krátce vyjádřiti
se k vládnímu prohlášení. Ve
svém celku tento projev vlády nemůže
uspokojiti, ježto se spokojuje značnou měrou
s konstatováním obecně známých
závad, avšak skutečného léčivého
receptu nepřináší.
Chci se především, vážená
sněmovno, zmíniti o úmyslu poslati parlament
na tříměsíční dovolenou.
Není to ani nám, poslancům, ani našim
voličům jistě sympatické a vzniknou
z toho všelijaké řeči, a jistě
velmi nelichotivé, na adresu nás všech poslanců
a celého parlamentu. Klub fašistických poslanců
je toho mínění a trvá na tom, aby,
pokud to bude možné, tato sněmovna zasedala
permanentně dále vzhledem k vážné
vnitřní i zahraniční situaci našeho
státu. Když už vláda na sebe vzala historicky
těžkou odpovědnost zmocňovacího
zákona, očekáváme jistě všichni,
že skutečně použije tohoto zákona
a prosadí věci, které doposud tento parlament
neměl odvahy prosaditi (Hlasy: Proti dělníkům!)
a to k dobru celku, tedy to znamená, i k dobru dělníků
jako každého jiného občana. (Posl.
Vallo: Zde hovoríte o delníkovi, ale
vy ste to bol, ktorý vraždil delníky! -
Výkřiky posl. Hatiny.)
Vážená sněmovno, pokud jsou zde mezi
vámi poslanci legionáři, ať již
jsou v kterékoliv straně, budete jistě muset
konstatovat, zda někdo vraždil dělníky
a vojáky. To bolševici vraždili naše české
vojáky a my jsme se musili bránit proti bolševickým
silám, proti nim bojovat na všech stranách,
a ubránili jsme se jim. (Výkřiky komunistických
poslanců.)
Pokud se týče vlády, přáli
bychom si, kdyby se tato vláda skutečně považovala
za provisorium, které potřebuje rekonstrukce na
podzim, neboť potřebuje, aby si přibrala kruh
odborníků, mladších, silných
spolupracovníků, aby byla s to skutečně
splniti úkoly, které na sebe vzala. To je přáním
nás všech a jistě i vás všech,
kteří jste zde v této sněmovně.
Vážená sněmovno! Jako většina
ostatních řečníků nepolemisuji
o volbách, o způsobu voleb; totéž, co
zde bylo řečeno, zkusili jsme i my a v mnohem větším
měřítku než kterákoliv jiná
strana. Při tom musím konstatovati, že právě
i ty strany, které si zde na to stěžovaly,
dělaly totéž nám na všech stranách
a ve všech zemích. (Tak jest!) Především
vzpomínám právě pronesené řeči
p. dr. Kramáře, která jistě
byla poctivá se stanoviska jeho jako vůdce, jenom
že nevěděl, že jeho strana nám
dělala totéž, nač si zde stěžoval,
v Čechách, na Moravě, na Slovensku i zde
v Praze. (Smích.) Pane redaktore, nevím,
je-li to tak legrační, snad u vás.
V otázce nezaměstnanosti neslyšíme,
bohužel, ve vládním prohlášení
nic nového. Tu dovoluji si poukázati, že před
2 lety jsem vyslovil zásadu, že nejen ve věci
nouzových prací, nýbrž vždy má
stát dávati přednost jiným investicím,
jichž největší kvóta vynaložena
je na dělnické mzdy, poněvadž každá
koruna dělníkovi daná přichází
hned do oběhu (Hluk. - Místopředseda
Langr zvoní), naproti čemuž podnikatelské
zisky, velmi značné, mizí často v
nenávratnu. Proto jsem doporučil řešiti
otázku nezaměstnanosti zásadně prací
v zemi, a to velkorysou, totiž autostradou Plzeň-Brno,
jež pak v přímém prodloužení
by zasahovala až po Báňskou Bystrici a Košice
a byla by tedy strategickým těžiskem Slovenska;
tím současně by byly zaměstnány
statisíce nezaměstnaných a byla by založena
skutečná vojenská a hospodářská
komunikační páteř státu, jež
je tím důležitější, čím
je vojensky a hospodářsky nevýhodnější
protáhlá forma našeho státního
území. Věc probral jsem se značnou
podrobností a mé tehdejší stanovisko
dochází dnes plného potvrzení a satisfakce,
a to právě se strany nejvýznamnějších
hospodářských a technických odborníků.
Doporučil jsem vám, vážené dámy
a páni poslanci, abyste přešli přes
ulici do Umělecko-průmyslového musea a prohlédli
si bedlivě výstavu slovanského kongresu pro
stavbu silnic, kde je vystaven právě nový
projekt autostrady Plzeň - Báňská
Bystřice - Košice a věnovali pozornost navržené
organisaci práce, rozpočtu i opatřením,
navrženým ke krytí této investice. Jedině
ty práce investiční, kde je hodně
zemní práce, kde je hodně dělnických
mezd, jsou skutečně účelné
a užitečné pro ozdravění vrstev
všech stavů uvnitř státu, kteréhož
ozdravění si všichni přejeme.
Vážená sněmovno, ve vládním
prohlášení, řekl bych, hebkou rukou
několika kulatých slov hladí vláda
nezaměstnanou mládež, ale ve skutečnosti
neotvírá cestu k zaměstnání.
Je tu několik řešení, jež harmonicky
provedena, mohla by v tom dosáhnouti nápravy. Bylo
by nutno snad prodloužiti školní docházku
o 1 až 2 roky a stanoviti zákonem, že učební
mistr po určitou dobu 1 až 2 roků po vyučení
učně nesmí přijati nového učně,
takže rozhodnutí toto způsobí, že
poptávka po mladých silách by byla úměrna
potřebě a že mladí sňatkuschopní
a sňatkuchtiví by nebyli vyhazováni na dlažbu.
(Výkřiky posl. Zápotockého.)
Slavná sněmovno, obzvláště dnes,
kdy vláda má zmocňovací zákon,
kdy může cestou nařizovací prováděti
různé změny, mělo by býti pamatováno,
že by skutečně měli býti všichni,
kteří přesloužili ve státních
a veřejných službách, posláni
do pense a nahrazeni novými čekateli, kteří
už léta čekají na zaměstnání.
A rovněž vláda by měla cestou nařizovací
regulovati problém manželských párů
ve státní službě, ovšem pokud jednotlivé
manželské páry mají§ takový
plat, aby se mohly skutečně slušně jako
lidé uživit. Podívejte se, pánové,
je potřeba počítat na ty, kteří
nemají co jíst, na ty hladové. Dneska není
čas, aby jednotlivci měli přebytky na úkor
všech. (Výkřiky komunistických poslanců.)
To vám neleží, vám leží
jenom křik, dělat neplechu všude, i tady ve
sněmovně.
Vládní prohlášení zcela rozumně
nahlíží, že drahota zmenšuje odbyt,
avšak zapomíná, že i snížené
a opožděné vyplácení platu státním
zaměstnancům zmenšuje jejich kupní sílu
a tak ještě zhoršuje katastrofální
nedostatek peněz na trhu. Tento nedostatek byl zvýšen
od 3 let neblahým zákonem č. 204 z r. 1932
o platových srážkách státním
zaměstnancům, který vlastně oběživo
snížil o 90 mil. ročně. Zákonem
tímto vláda nezapsala se v srdce svých poctivých
a svědomitých zaměstnanců, kteří
ve svých mladých letech dali státu to nejdražší,
co mají, svou svěží sílu.
Strana fašistická nepřeje si nic upřímněji,
než hlasovati pro změnu celého platového
zákona č. 103 z r. 1926 v naprostém přesvědčení,
že této samozřejmosti si státní
i veřejní zaměstnanci plně zaslouží.
Pokud vládní prohlášení, ovšem
pouze rámcovými větami, mluví o oživení
průmyslové výroby, tu klub fašistických
poslanců podškrtává své zásadní
stanovisko, že musí a smí se tak díti
jedině v dohodě a souladu se živnostmi, střední
výrobou, a nikdy ne na jejich účet a k jejich
zkáze. Stejně je tomu s určitými ožehavými
otázkami obchodu. Jsou to zvláště jednotkové
obchody. Zde by bylo hlavně nutno preventivně zakročiti
tím, že by se existenční podmínky
těchto maloobchodníků, malopodniků
ve velkém postavily na stejnou základnu jako skutečný
řádný obchod, a aby další zařizování
těchto jednotkových obchodů bylo zakázáno.
Stejně je tomu s různými konsumy a družstvy,
kde jediným lékem je, mocí nařizovací
postaviti je na stejnou soutěžní i daňovou
základnu jako individuální podnikatele.
Vládní prohlášení dává
sice na jedné straně najevo určité
opovržení dumpingu, na druhé straně
však připouští podporu vývozu vhodnými
zákroky státu, což samozřejmě
předpokládá přímo či
nepřímo zjevné či skryté subvencování
dumpingu. Správně a přece jen poněkud
pozdě mluví vládní prohlášení
o nutnosti daňové reformy, zvláště
pokud se týče korporačního kapitálu,
při jehož zdanění budiž přihlíženo
k břemenům individuálních podnikatelů.
Zapomíná dále na důchodovou daň,
kde celé miliardy důchodů kapitálových
zatajením unikají zdanění a stát
musí potom srážkovou daní, nespravedlivě
vysokou, zdaniti spořitelní knížku chudáka,
kdežto na balíky akcií je taková daň
nespravedlivě nízká.
Místopředseda Langr (zvoní):
Upozorňuji pana řečníka, že
podle § 44 jedn. řádu není dovoleno
řeč čísti. (Výkřiky
komunistických poslanců.)
Posl. Gajda (pokračuje): Kdybyste
si nechali vtipy a kdybyste, páni komunističtí
poslanci, bývali od samého začátku
dělali positivní práci, vypadala by dnes
situace docela jinak než zde je. (Předsednictví
se ujal předseda Bradáč.) A je zajímavé,
(Výkřiky komunistických poslanců.
- Předseda zvoní.), že právě
komunistická strana specielně jenom proti nám
zde křičí, ale proti velkokapitalistům,
proti Petschkům, proti Weinmannům, proti těm
uhlobaronům, kteří ovládají
miliardy v tomto státě, kteří jsou
skutečnými upíry tohoto státu, proti
těm nikdy nemluví. (Hluk. - Výkřiky.)
Předseda (zvoní): Prosím
o klid. Neračte rušiti řečníka.
Posl. Gajda (pokračuje): Vážená
sněmovno, klub poslanců Národní obce
fašistické hlasoval pro zmocňovací zákon
pro tuto vládu v důvěře, že je
to nezbytností, že je to nutné a že jedině
snad tímto způsobem bude moci aspoň něco
prosaditi pro dobro celku. Použije-li vláda tohoto
zákona podle hesla: blaho státu, zákon nejvyšší!
- ve prospěch celku a celého státu, bude
jí to ke cti a Národní obec fašistická
svým poslaneckým klubem bude i nadále ve
všem ji podporovat. (Výkřiky komunistických
poslanců. - Hlasy: To bude čistá podpora!)
Ovšem, o komunisty nikdo nestojí, vy nedovedete
dát podporu ani svým lidem, dovedete dělat
jen křik, kravál, pomluvy a nadávky. To je
vaše práce.
Vážená sněmovno, věříme,
že vláda se bude snažiti svůj úkol
čestně splniti. (Potlesk. - Výkřiky.)
Předseda (zvoní): Přerušuji
projednávání tohoto odstavce, jakož
i pořadu této schůze.
podle §u 2, odst. 2 jedn. řádu udělil
předseda: na dnešní den posl. Knebortovi
a Klimentovi; na dnešní a zítřejší
den posl. Synkovi.
Klub poslanců čsl. strany nár. socialistické
vyslal do výboru imunitního posl. dr. Neumana
za posl. dr. Stránského; do výboru ústavně-právního
posl. dr. Stránského za posl. dr. Neumana.
Klub poslanců "Sudetendeutsche und Karpathendeutsche
Partei" oznámil, že byli zvoleni: předsedou
posl. Sandner; I. místopředsedou posl. dr.
Zippelius, II. místopředsedou posl. dr. Hodina.
Zároveň 44 poslanců spolu s předsednictvem
klubu oznámili podle §u 15 jedn. řádu,
že jsou členy klubu. Jsou to posl. Axmann, Birke,
G. Böhm, Budig, dr. Eichholz, Fischer, Frank, Gruber, dr.
Hodina, Hollube, Illing, Jäkel, dr. Jilly, Jobst, inž.
Karmasin, dr. Kellner, dr. Klieber, Knorre, Knöchel, E. Köhler,
dr. Köllner, Kundt, inž. Künzel, Liebl, inž.
Lischka, May, Nemetz, inž. Nentwich, dr. Neuwirth, Nickerl,
Fr. Nitsch, Oberlik, inž. Peschka, dr. Petes, inž. W.
Richter, dr. Rosce, Rösler, Sandner, inž. Schreiber,
Sogl, Stangl, Wagner, Wollner, dr. Zippelius.
Došlou písemnou žádost posl. Zierhuta,
aby proti poslancům dr. Neuwirthovi a inž.
Künzelovi zakročeno bylo podle "§u
51 jedn. řádu pro urážlivý výrok,
jehož proti němu použili v dnešní
schůzi posl. sněmovny, přikázal předseda
výboru imunitnímu k podání
písemné zprávy podle §u 51, odst. 2
jedn. řádu do 48 hodin.
Předseda sdělil, že se předsednictvo
usneslo, aby se příští schůze
konala ve středu dne 26. června 1935 o 1/29 hod.
ranní s
Nevyřízené odstavce pořadu 5. schůze.