Místopředseda Taub (zvoní): Prosím o klid.

Posl. Frank (pokračuje): Dělník je náš přítel a rovnocenný rodák, jemuž patří všechna naše láska a pomoc proti každému, (Hluk. - Německé výkřiky: Vypravujte něco o třetí říši!) kdož porušuje právo lidí a právo národů.

Místopředseda Taub (zvoní): Prosím o klid.

Posl. Frank (pokračuje): Sudetsko-německá strana vidí v náboženském základě záruku mravní obnovy, která musí přijíti, nemá-li Evropa podlehnouti asijským bludům (Potlesk.), ovšem rozhodně odmítá politické nebo politisující křesťanství. Sudetsko-německá strana jest hrdá, že nemůže býti hodnocena podle zastaralých spoust papírového stranického programu, nýbrž že jest novou formou politického a hospodářského spojenectví, které se neopírá o základ nějakých osobních nebo dílčích zájmů, nýbrž o společenství, které musí najíti předpoklad a uskutečnění v každém kulturním státě, nemá-li část panovati nad celkem. (Hluk trvá. - Výkřiky komunistických poslanců a posl. Remeše, Jaksche, Ježka a Zeminové.)

Místopředseda Taub (zvoní): Prosím o klid.

Posl. Frank (pokračuje): Vláda a česká veřejnost, především tisk, nezabývala se sudetsko-německou stranou jako výsledkem přirozeného a společenského vývoje, nýbrž jako nepohodlným zjevem národním a národnostním. Parlamentní klub lituje tohoto nedostatku státnického pochopení a věcného poznání skutečností. Byl sem vyslán převážnou většinou sudetských Němců a jest jí odpovědným a učiní vše, aby nezklamal důvěry, kterou tato většina v něho má. Nemůže se spokojiti drobty vládní přízně, nýbrž musí získati úplné vysvětlení o právním stavu a mravním základu, jak si český národ představuje budoucnost. (Stálé výkřiky.)

Sudetsko-německá strana uzavřela kruh positivního stanoviska ke státu a státní formě v sudetsko-německém lidu, ale nedovede tohoto kruhu udržeti, nenajde-li tento politický čin na druhé straně ani pochopení ani uznání. Směřuje-li idea československého státu k tomu, abychom byli politicky, sociálně nebo národnostně zničeni, pak nevěříme v žádný mír. (Hluk trvá.) Rozhodnutí, kam se obrátí sudetsko-německá politika, spočívá tedy v rukou českého národa. (Výkřiky poslanců koalovaných stran.) Buď může pokračovati v surovém vyvlastňování, jeho samého nedůstojném, nebo se bude musiti naučiti počítati s existencí našeho národa, která však jest spjata s naší ctí jako národa životného, a poskytnouti nám všechna práva, na která máme nárok podle ústavy. Končíme slovy, jež pronesl Konrád Henlein v České Lípě: "Žádný rozumný Čech nemůže od nás žádati, abychom zapřeli svou národnost. Byli jsme Němci, jsme Němci, a vždy Němci zůstaneme!" (Potlesk. - Hluk trvá. - Místopředseda Taub zvoní. - Výkřiky: Povídejte něco o Hitlerovi a anšlusu!)

Místopředseda Taub (zvoní): Prosím o klid. Pana řečníka prosím, aby pokračoval. (Hluk trvá.)

Posl. Frank (pokračuje): K tomuto zásadnímu prohlášení rád bych ještě konstatoval: Na české straně se pokoušeli tiskem, projevy, které nám byly dávány, podceňovati volební úspěch, jehož jsme dosáhli. Na české straně se provozuje pštrosí politika, kterou se národní otázka nerozřeší. Tážeme se vás, pánové, co to je za demokracii, která prokazatelně nejsilnější stranu ve státě - neboť jako taková jsme vyšli - prostě nevyslechne (Výkřiky.), nýbrž prostě prohlásí, že tato strana prý jest jen maličkost, která se nemusí bráti vážně. Z toho se asi také vyvozuje právo, že nás vůbec nemusíte vyslechnouti, že s námi vůbec nemusíte jednati. (Různé výkřiky.) Nikoho jsme neprosili o ministerské křeslo ani jsme za nikým neběhali, máme silné nervy a můžeme čekati. (Hluk trvá.)

Ale konstatujeme, že není demokratické, když se nejsilnější strana ve státě prostě považuje za neexistující. (Výkřiky. - Hluk.) Táži se vás dále: Kdo se více hodí k hodnotné spolupráci ve státě: nějaká malá, bezvýznamná a roztříštěná skupina, zastoupená 5 nebo 11 poslanci, nebo nejsilnější sudetskoněmecká skupina (Potlesk.), která jest ochotna s vámi společně pracovati a která zastupuje vůli dvou třetin sudetsko-německého lidu? (Posl. Špaček: Vy máte všechna práva! Toho důkaz je v tom, že jste tady a že tak mluvíte!) Ale také není možné, jak se rozhodně stalo, že se náš volební úspěch označí jako teror (Potlesk.), že se prostě prohlásí, že náš volební úspěch byl způsoben nemírným terorem, hrozbami a protidemokratickými prostředky. Nikoliv, pánové, tak prostě nelze si vysvětliti politický převrat, duševní převrat ve skupině našeho národa. To není možné. Nelze ho také pochopiti s pražského asfaltového dláždění, nýbrž člověk musí vyjíti a prohlédnouti si obytné baráky v našich nouzových oblastech venku, musí stále prožívati, jak právě drobný člověk jest utiskován a pronásledován. (Výkřiky. - Hluk.)

Pánové! My jsme neužívali teroru, nýbrž úřady a marxisté. To dokazují listiny našich těžce raněných, to dokazuje smrt našeho druha Pückerta, který včera zemřel, poněvadž ho marxisté ubodali. (Výkřiky: Fuj!)

Prohlašuje-li se s české strany a píše-li se stále v tisku, že prý jest sudetsko-německá hospodářská nouze, ale že není nouze národní a kulturní - a tak nám to bylo řečeno konstatujeme, že tato nouze jest především a že v této sněmovně ještě docela rozhodně a energicky promluvíme o naší národní a o naší kulturní nouzi. (Potlesk.)

Kdybyste se byli místo ze svého štváčského tisku, místo z vystěhovaleckých časopisů sami přesvědčili o pravém stavu u nás, nebyl by zmatek a ohromení, který nastal dne 20. května, býval tak veliký. (Potlesk. - Výkřiky. - Hluk.) Není možné, aby se pro každého sudetského Němce pro cestu do ciziny pletla oprátka. (Hluk.) Jest to přirozené právo všech národů, aby byly spojeny se svým mateřským národem duševně a kulturně, a na toto právo musíme si právě tak činiti nárok pro sebe a proto nás nesmí stíhati žádný státní zástupce. Není možné, aby se ze vřelého poměru zdejších Čechů k zahraničním dělal státnický čin a u nás aby totéž bylo zločinem - mluvím o spojení duševním a kulturním.

Přes to všechno prohlašujeme ještě jednou: Jsme ochotni činně a kladně spolupracovati, abychom budovali stát jako rovní mezi rovnými, jako volní mezi volnými. (Potlesk.)

Při tomto konstatování ... (Různé výkřiky. - Hluk.)

Místopředseda Taub (zvoní): Prosím o klid.

Posl. Frank (pokračuje): ... rád bych však ještě jednou zdůraznil, že účast sudetsko-německých stran na moci nepovažujeme za soukromou věc těchto stran, účast sudetských Němců na vládě jest dnes otázkou všech sudetských Němců (Potlesk.), a nemůže býti vyřešena několika stranickými ministry. Právě jako účast německých ministrů ve vládě nemůže předstírati, že národněpolitický poměr je konsolidován, stejně není ani možno stále zase konstatovati, že naše republika je národní stát. (Německé výkřiky: To nikdo netvrdil!) To se tvrdilo stále.

Končím: Pouze tím, že jsme jako nejsilnější strana soustředili na sebe 1,250.000 hlasů, dokázali jsme před celou veřejností, že tato idea není utopií. (Potlesk.)

Místopředseda Taub (zvoní): Před udělením slova dalšímu řečníkovi sděluji na vysvětlenou, že předsednictvo uznalo předem projev (Hluk. - Hlasy: Ticho!) pana posl. Franka za prohlášení jménem klubu přednášené a že tak učinilo se zřetelem k tomu, že šlo o prvý oficiální projev řečníkova klubu.

Z toho důvodu neměl jsem námitek proti tomu, aby právě domluvivší řečník svůj projev přečetl.

Dávám slovo dalšímu řečníku, jímž je p. posl. dr Klapka. (Potlesk nár. socialistických poslanců.)

Posl. dr Klapka: Slavná sněmovno! Zdá se, že značná benevolence ... (Hluk.)

Místopředseda Taub (zvoní): Prosím o klid.

Posl. dr Klapka (pokračuje): ... které se těšila strana pana Franka ve volbách, má se prodlužovati i v tomto domě. Musím prohlásiti, že nesouhlasím s výkladem předsednictva (Místopředseda Taub zvoní.), že projev, který učinil p. Frank ... (Hluk.)

Místopředseda Taub (zvoní): Prosím o klid.

Posl. dr Klapka (pokračuje): ... byl projevem klubovním, nýbrž byla to celá řeč a já myslím, že je v zájmu tohoto domu, aby se zde nepřednášely projevy, které nemají ráz řeči parlamentní, nýbrž ráz vzkazu, který nám posílá pan Henlein.

Bylo zde mluveno o tom, že máme v našem státě policejní metody. (Hluk - Různé výkřiky.) Pánové, nepřerušujte mne, všechno vám to ještě řeknu. Je to velká odvaha, mluví-li pan Franko policejních metodách v našem státě a zapomíná-li na metody, které vidíme ve státě sousedním. My stranu, o které mluvil, posuzujeme podle skutků (Tak jest!), nikoliv podle toho, jaké prohlášení zde učinil, a posuzujeme-li stranu Heinleinovu podle skutků, musíme se diviti odvaze, se kterou zde bylo prohlášeno, že jde o stranu demokratickou. Mouřenína neumyjete! Ať strana, kterou předešlý pan řečník zastupuje, jedná skutečně demokraticky a my budeme věřiti, že jde o demokracii. (Výkřiky posl. Stejskala.)

Prosím za dovolení, abych mohl promluviti stručně o některých hospodářských problémech. Je nám zcela jasné, že v této době těžké hospodářské krise musíme dělati vše možné, abychom zaměstnali těch 700.000 lidí, kteří proudí bez zaměstnání v našem státě. Myslím, že jsme již dospěli k přesvědčení, že není jedna příčina krise, nýbrž že krise má příčin několik. Myslím, že je dnes již řadě národohospodářů zcela jasné, že krise není způsobena jen poruchami měnovými, nýbrž že je způsobena řadou jiných hospodářsky důležitých příčin. Světové názory rozdělují se na dvě skupiny. Na jedné straně jsou ti, kteří se domnívají, že se krise vyřeší automaticky, že není nutno do ní zasahovati, na druhé straně jsou ti, kteří prohlašují, že je nutno určitými zásahy uspořádati běh hospodářského života.

Slavná sněmovno! To, co vidíme v řadě našeho průmyslu, nazval bych politikou sebepožírání. Jak to vypadá na př. u nás v průmyslu textilním? Dokumentárně cituji slova továrníka Šlechty, který o textilním průmyslu a poměrech v něm prohlásil toto: "Ztrátou různých odbytišť, částečně vinou světových poměrů, částečně však proto, že jsme se nedovedli včas organisovati pro společný odboj, vrhl se celý textilní průmysl na malý, ubohý trh tuzemský, a to přímo v šíleném boj i. Boj se vede zuřivě", praví pan továrník Šlechta, "jakost se strhla, mzdy se strhly, zisk se strhl, prodává se se ztrátou a žije se ze substance. Je to krátkozraká, pochybená politika, která na krátkou dobu dá snad jednotlivému podniku zaměstnání, ale ztrátové, na trvalo však znamená nezadržitelné zmírání a úpadek."

Slavná sněmovno! Takto mluví zástupce určitého velkého odvětví průmyslového a doznává, že průmysl sám není s to, aby cestou vnitřní samosprávy upravil své poměry. (Slyšte!) Průmysl se dovolává spolupráce s dělnictvem a byl to dokonce i továrník Fejfar, který prohlásil, že průmysl chce spolupráci s dělníky, ale právě proto cituji pana Fejfara, abych řekl: Rozumím spolupráci dělníka s průmyslníkem, ale ne tak, jak tomu rozumí pan Fejfar, aby na veřejných schůzích prohlašoval ochotu k této spolupráci, ale aby na druhé straně ničil dělnické existence proto, že má dělníky jiného politického přesvědčení. (Výborně! - Potlesk.)

Slavná sněmovno! Náš stát je státem exportním. Byl čas, kdy jsme vyváželi za 21 miliard Kč svého zboží a kdy jsme vyváželi práci dělnickou. Od té doby se podstatně změnily naše poměry. Jsem pevně přesvědčen, že bohatství našeho státu i životní míra našeho člověka vyplývala z mezinárodní směny a že tudíž je povinností nás všech pracovati k tomu, aby byly odbourány veškeré překážky umělé a zbytečné, které v mezinárodní směně vyrostly a které se dělají.

Jestliže jsme na př. zřídili exportní ústav, znamená to ovšem, že těžiště jeho práce nemůže býti ve Veletržním paláci, nýbrž že musí býti v cizině, a je otázka, zdali nemáme jiným způsobem organisovati svůj zahraniční obchod.

Z toho, co jsem řekl o průmyslu textilním, je patrno, že myšlenka regulace, myšlenka určité úpravy ve výrobě je myšlenkou, kterou musíme sledovati. Je otázka, co rozumíme touto výrobní regulací a co myslíme pod tímto principem. Tato regulace znamená ochranu jak pro průmyslníka, tak pro dělníka, pro každého, kdo je ve výrobním procese, znamená náhradu spekulačního zisku t. zv. ziskem pracovním.

Slavná sněmovno! U nás se často poukazuje z kruhů liberalistických hospodářů na Anglii a říká se: Podívejte se na Anglii, tam stát nedělá nic, a jde to tam dobře, tam stát zůstal a trvá na principech liberalismu a přece jen konjunkturní čísla nám ukazují určitý vzestup hospodářský, ukazují vzestup bez regulace státní. Jestliže se podíváte, jak skutečně vypadá v Anglii hospodářský život, pak vidíte, že i zde, jestliže stát chtěl nějakým způsobem zdvihnouti hospodářství, musil sáhnouti k určité regulaci a k určité úpravě hospodářských poměrů. Podívejte se jen, jaký program investiční ve věcech stavebních vybudovala Anglie, podívejte se, jak záměrně pracovala k povznesení hospodářství měnou, stykem s dominiemi, a vidíte, že i staří liberálové, jako Lloyd Georgea i strohý finanční ministr, jakým byl Snowden, se přiklonili k myšlence hospodářské regulace. Tedy i v této Anglii, t. zv. liberalistické, nejde hospodářský život kupředu bez určité regulace se strany státu.

Jestliže již mluvím o problémech hospodářských, rád bych něco řekl pánům ze strany Henleinovy. Když bylo po volbách, octly se v říšsko-německém tisku články z Československa, zřejmě inspirované, ve kterých bylo prohlašováno, že politika československé vlády a československého státu jde úmyslně proti občanům německé národnosti. Tak na příklad v článku "Berliner Tagblattu" ze dne 30. května pod nadpisem "Revír Konráda Henleina" naleznete článek, kde se píše, že přes 146 ašských závodů nepracuje, dvě třetiny vůbec, zbytek jen částečně, že v okresu je 5000 nezaměstnaných a že všecko to je důsledek československé vládní politiky proti územím, ve kterých bydlí naši němečtí občané. K tomu chci říci: Ať naši němečtí občané se jedou podívat tam, kde byl český průmysl sklářský, průmysl textilní, průmysl hornický a uvidí, že hospodářská krise zrovna tak nelítostně strhla československý průmysl jako průmysl, který je v území smíšeném. Ale já bych chtěl k tomu říci dá německé podnikání nezhoršilo a nezostřilo krisi průmyslovou která se tam objevuje. Odpovídám, že ano, že je vinen německý průmysl, a to z toho důvodu, že v řadě hospodářských momentů německý průmysl a německé finance nechovaly se loyálně k našemu státu. (Potlesk) Mnozí z nás se pamatují, že v době, kdy se u nás zakládal pracně z naší práce náš stát, že v té době německé spořitelny, ústavy to se sirotčí jistotou, německé banky nevěřily československé koruně, vrátily se k německé marce a utrpěly ohromné ztráty, které má hraditi náš stát. (Správně! - Potlesk.) Ale nejen to, nedávno jsme se dověděli, že při soupisu, který provádělo ministerstvo financí, naše finance - a byly to finance německé - místo aby s námi nakoupily československých státních papírů, místo aby naši němečtí krajané pomohli nám zakoupením půjčky práce dostat pro stát potřebné prostředky, v této době upsaly za 600 mil. Kč německých zástavních listů a ukládacích papírů a že dokonce na těchto 600 mil. ztratili tito finančníci, kteří tak nerozumně, právě z neloyality k našemu státu uložili peníze, celých 400 mil. Kč, nebo-li věnovali je panu Hitlerovi. (Slyšte!)

Slavná sněmovno! Bylo zde velmi mnoho mluveno o t. zv. vnitřní expansi, bylo zde mluveno o pracích investičních. Dovolte, abych vám řekl k této věci několik svých názorů. Musíme si uvědomiti, že národní hospodářství nemá prvky statické, nýbrž že má prvky dynamické. Chceme-li tedy postupovat v hospodářské expansi k tomu, abychom obrodili své hospodářství, abychom znovu dali lidem práci, musíme si všímati těchto dynamických hospodářských prvků a nesmíme dělat nic, co by bránilo rozumnému hospodářskému vývoji a hospodářské expansi. U nás se říká, že máme málo peněz v oběhu, na druhé straně máme peníze na žíru, které tam zahálejí a které daleko přesahují mobilisační reservu, o které mluvil guvernér Národní banky dr Engliš, když řekl, že máme na žíru peníze, které musejí být likvidní pro případ náhlé potřeby. Nikdy jsme jich tolik nemívali - částky miliardové a přesmiliardové tam zahálejí. Dívám se na věc tak, že těžisko našeho hospodářského problému neleží ani tak v otázce množství peněz, nýbrž v otázce úvěrové. Slavná sněmovno, kdybychom měli za stamiliard peněz, za stamiliard bankovek, co by nám to bylo platno pro hospodářský život, kdybychom je rozumným způsobem nedávali do oběhu a kdybychom neprovozovali rozumnou úvěrovou politiku. Těžisko této otázky tkví tedy v úvěru bankovním, v úvěru, který se poskytuje dlužníkům, a proto právem jeden z velkých národohospodářů anglických, Cole, prohlašuje, že právě v otázce úvěrové musíme nasaditi, chceme-li oživiti své hospodářství.

Otázka úvěru, otázka dlužníků! Slavná sněmovno, otázka t. zv. oddlužení vrhla se mezi lidi, aniž by náležitým způsobem byl tento problém osvětlen. Když jsem mluvil o problému oddlužení v tom smyslu na jedné schůzi, když jsem řekl, že je třeba snížiti úrokovou míru na 4%, vyvstal jeden z posluchačů a řekl, že sleviti 40% z kapitálu je málo, že to musí býti víc. Je vidět, že problém oddlužení nebyl správně vržen do mas a do našeho hospodářského a politického života. Jestliže se rozumně díváme na problém oddlužení, pak především prohlašuji, že nemůžeme nastoupiti cesty, které byly nastoupeny kdysi po první ráně deflační, kterou jsme dostali, když jsme na sanaci našeho bankovnictví z prostředků státních dali 1.640 mil. Kč.

Podle mého názoru spočívá veliká vina dnešní krise v tom, že u nás se bankovnictví tak těsně spojilo s průmyslem, že nevíte, co je zájmem banky a co je zájmem průmyslu, že nevíte, když vystoupíte s určitou věcí, zda pan ředitel podporuje banku nebo průmysl. Toto úzké sspojení s určitými koncerny průmyslu připomíná mi srovnání mšice s mravencem. Mravenec jsou banky a mšice je průmysl. Mravenec žije z té mšice a banky z průmyslu. Máme řadu pochybných účastí a naši finanční magnáti prohlašují, že máme v této době na 3 miliardy Kč bankovních úvěrů, které se nikdy nazpět do banky nevrátí. Ale z toho je třeba vyvoditi určité důsledky. Ptáme-li se bankovního ředitele, proč i po bankovním zákoně je tak drahý průmyslový úrok, snad i 12%, řekne: Ano, musíme míti vysoký úrok prostě z toho důvodu, poněvadž v tomto vysokém úroku, který platí dobrý dlužník, si nahradíme ztráty, které jsme utrpěli těmi 3 miliardami Kč, které nejsou likvidovatelné. To bude míti důsledek, že dobrý průmysl, který platí 12%, přestane platiti také a klesne jako průmysl, který již nemůže býti zachráněn.

Domnívám se, máme-li po stránce bankovní a průmyslové dojíti k určitému kladnému výsledku a ozdravění našeho hospodářství, že je nutno, abychom si zcela otevřeně řekli, že je zde určitá část úvěru, řekněme 3 miliardy, které se nikdy do bank nevrátí, a že je nutné, abychom z toho provedli praktický důsledek a abychom po vzoru snad Italie, Belgie nebo Německa tyto 3 miliardy nějakým způsobem dali stranou a nezatěžovali konto dobrých dlužníků tím, že velká řada průmyslu již nemůže platiti. Máme zde příklady cizí, a myslím, že jich budeme muset následovati.

Pan guvernér Národní banky dr Engiš na valné hromadě této banky prohlásil, že problém oddlužení musí se rozřešiti jaksi automaticky. Až budeme míti dost peněz, že se to rozřeší samo sebou. Já ovšem nevěřím, že by problém úrokové míry, problém oddlužení se rozřešil automatickým způsobem, a myslím, že bude nutno, abychom zde určitým způsobem snad po určité přípravě také zasáhli.