A když v souvislosti s tím se obracím především k našim německým krajanům, kteří mašírují pod praporem Henleinovým, chci býti naprosto otevřený, určitý a jasný. Nejprve připomínám, že Československo je posledním státem, v němž německý lid může svobodně myslit a mluvit. (Tak jest! - Výborně!) Dále třeba říci, aby nás pochopili, že spravedlivá- Evropa musí uznat, že Čechoslováci nemají jiného státu. Německý lid má státy dva, má své dva národní státy, Německo a Rakousko. A pochopte dále, že řada mocných a respektu hodných důvodů - a vidíme to v celém světě - nepřipouští mnohdy, aby se politické hranice přesně kryly s hranicemi ethnografickými. Za takové situace je ovšem důležito, jak se nakládá s menšinami. Toho jsme si dobře vědomi. (Německé výkřiky: Výborně!) A tu je potřeba, když jdu jen na jedno pole, říci, že německý národ u nás v republice má už od škol národních, přes školy střední, dokonalé školství, které vyvrcholuje ve 4 vysoké školy. (Německé výkřiky: To není všecko!) Jsme si vědomi, že to není všechno, ale soudíme, že zejména tento důležitý úsek ukazuje, že Československá republika se snažila nejenom ve smyslu mírových smluv, nýbrž také v duchu nutné loyality k ostatním splniti svou povinnost. Žaloba nechceme zůstati hluchými - že v krisi německé území je tendenčně posuzováno hůře, není také správná. Nesmíme zapomínati, že německé území má silný průmysl, který je těžce postižen, ale nesmíte, pánové, zapomínat, že průmyslové kraje české, silně průmyslové kraje, jako je Ostravsko a Plzeňsko, jsou stejně těžce postiženy. A já chci připomenouti, že to byli zejména soc. demokratičtí ministři sociální péče, kteří se snažili velmi objektivně a velmi posibilisticky posuzovati tuto situaci (Německé hlasy: Ano, uznáváme!) v krajích nejhůře postižených. (Výkřiky.) Chci připomenout, bez nějakých zvláštních trpkých výčitek: Jsme svědky toho, že zejména po volbách, které dopadly pro tuto skupinu vítězně, najednou se ukazuje, že se pokoušejí jednotlivci nebo skupiny o terror. (Německé výkřiky: Důkazy! O terroru odborových organisací nevíte nic?) My jsme viděli a znali ten postup, máme důkazy, budeme hledět v jednotlivostech je přinést. Písemné doklady pro to mám a chci také konstatovati, že zejména názory, které jste projevili (obrácen k poslancům sudetskoněmecké strany), pokud jde o udržení kolektivních smluv a o kompaciscenty, byl také názorem poněkud novým, který překvapoval. Podívejte se, vy se musíte smířit s tím, - říkám to bez hořkosti - že jste se shodou mimořádných okolností dostali nahoru, a mám za to, že jste překročili již svůj zenit a bude třeba velmi moudré politiky, abyste prokázali - poněvadž já půjdu ještě dále, nechci se příti - že jste opravdu rozumnými a rozšafnými politiky. My slova slyšíme, ale víry nemáme. (Tak jest!) Je třeba si připomenouti jeden interesantní zjev. Posíláte presidentovi tohoto státu loyální telegram, ale vaše listy ho umlčují. To není fair play, seriosní politika se po mém soudu dělá poněkud jinak. Je třeba, aby zejména jedna část, která mašíruje pod praporem Henleinovým - jsem přesvědčen, že je tam řada elementů, které stojí na půdě tohoto státu - si uvědomila, že československý národ je nezranitelný. Pro toto tvrzení mluví dějiny. (Výkřiky: Proto jsme byli v porobě!) To mluví jako argument pro mé tvrzení. Ale musí si také uvědomiti, že existence tohoto státu je neotřesitelná (Výborně! - Potlesk.), ne proto, že bychom se chtěli chlubiti, ale prostě proto, že jsme v minulosti tolik a tak draze dopláceli na všechno, že si dovedeme toho, čeho jsme dosáhli, náležitě ceniti a také brániti. (Potlesk.) Poněvadž celý duch čsl. lidu je ve své podstatě demokratický, odmítá každé násilí, i kdyby se zdálo za určitých ožehavých situací svůdné. Je proti násilí a já chci konstatovati, že jen cestami demokracie a vzájemné důvěry dostanete se blíže ke státu a k jeho zřízení. To je jediná cesta, po níž možno jíti.

Do této poněkud vážnější perspektivy zapadá potěšitelně včlenění Ruska do evropské politiky a úprava naší politiky k Rusku. Zdá se, že zde vrchovatou měrou platí, že dějiny jsou učitelkou lidstva, a znovu a znovu se dokazuje, že živé síly jsou pořád pronikavější a mocnější než jakákoli přání, neboť politika všech států je předevšim určena zeměpisnými a hospodářskými podmínkami. Této pravdě, opřené o historii, nechtěla u nás porozuměti jedna malá část české veřejnosti, zdržovala vývoj našich vztahů k Rusku a přivodila také svého času četné vnitřní potíže.

Jedna ze zajímavých historických reminiscencí, potvrzující náš názor a naše hledisko, je tato: Když po prohrané válce prusko-francouzské r. 1870 Francie téměř bez hlesu zaplatila na tehdejší časy ohromnou válečnou náhradu, 5 miliard franků ve zlatě, sledoval Bismarck cíl, na dlouhou řadu let Francii hospodářsky podlomiti, aby v ní neměl nebezpečného soupeře. Když mimo nadání Francie se začala hospodářsky zotavovati a rychle růsti, bylo Německo znepokojeno a počalo znovu mluviti o přípravách k nové válce, než se Francie vzpamatuje. Tehdy navázala Francie styky s carským Ruskem, které vyvrcholily r. 1894 v návštěvě francouzského loďstva v Kronštatu, a car Mikuláš, pokud jsou zachyceny tyto vzpomínky v archivu, píše, že to byla pro něho nejtěžší chvíle, když jako samodržavný panovník musil státi v pozoru, když vojenská hudba hrála francouzskou hymnu, francouzskou Marseillaisu. Za dva roky po tom byla uzavřena vojenská smlouva mezi Francií a Ruskem.

A nyní se historie poněkud opakuje. Francie znovu se cítí ohrožena Německem a znovu se navazují staré styky s Ruskem. Technický pokrok, který doprovází, řekl bych, tuto druhou paralelu, zračí se v tom, že již ne loďstvo, nýbrž vzducholoďstvo odletí do Moskvy, a vidíme najednou, jak svět se poněkud obrací. Jaký to paradox! Teď již vývojem poměrů buržoasní Francie stojí v pozoru, když v Moskvě hrají dělnickou internacionálu.

Uvedl jsem tuto paralelu jenom proto, abychom si uvědomili, že v politice, jak jsem již řekl, platí živé síly a nikoliv naše přání, i kdybychom je sebe lépe často mínili, že praktická politika nezná prakticky nikdy slova "nikdy". Rusko tedy dělá koaliční politiku. Dovolte ml při této příležitosti, když velmi smířlivě a řekl bych konciliantně se dotknu přímého apelu, který zde činil na soc. demokratickou delegaci pan posl. Šverma. Ve výkřiku jsem už poněkud korigoval, nebo činil rozdíl mezi tím, co jmenuji samostatností československého národa a co jmenuji samostatností československého státu. Své kolegy na komunistických lavicích podezírám, že jsou tak inteligentní, že tyto rozdíly znají a že se snaží obratným způsobem přes ně přecházeti. A tím by se nám poněkud ztěžovala konec konců vzájemná posice a vzájemná úloha.

Pan kol. Šverma ve své velmi ostré kritice současných společenských řádů - a já s ním souhlasím do značné míry anebo souhlasím s ním zcela - dovozuje, že je to kapitalistické zřízení, které zaviňuje všecku bídu. Tato jinak působivá kritika měla jednu z těžkých vad, že totiž nenaznačovala - mimo velký oblouk - konkretní cesty k nápravě- Ale soudím, že jsme všichni rozuměli, když kol. Šverma řekl, že je potřebí sjednocení strany komunistické, soc. demokratické a nár. socialistické, aby byla vytvořena jednotná fronta, anebo silná falanx proti buržoasii. Jdeme na cestu této politiky a tu já chci připomenouti, že jakýkoliv společný postup musí míti nejenom společné cíle, nýbrž především také společnou taktiku. (Výborně!) A vy mi odpustíte (obrácen ke komunistickým poslancům), když vás podezírám ještě z jedné věci: že vám vážně nešlo nikdy o tento společný postup, poněvadž by pravděpodobně musila předcházeti velmi pronikavá vnitřní diskuse, co je schůdné a co je neschůdné a nelze vybízeti ... (Výkřiky.) Já sám jsem prováděl veřejnou diskusi v "Právu lidu" a ke své žalosti jsem musel doznat, že jsem nedostával konkretních odpovědí na konkretní dotazy. My se nevyhýbáme této veřejné diskusi, ale chci připomenouti ... (Výkřiky komunistických poslanců.) Četl jsem i ta konfiskovaná místa ... (Oho! Oho!) - bohužel, bylo to od jednoho z komunistických funkcionářů. Chci tedy připomenouti, že nelze jíti a říci: Já loyálně myslím o společném postupu, své úmysly předem plakatovati a chtíti na nich agitačně vydělávati. Odpusťte, to je profanace, anebo aspoň znevážnění tohoto velikého hesla. Jakmile postavíme cíl, jsme povinni velmi seriosně za jeho uskutečnění a dosažení pracovati.

Nechci se pouštěti do rozboru, pokud šlo o některá opatření na trhu finančním - i tady se jen dotknu některých věcí - ale nevěřím tomu, odpusťte mi, kdybychom deset bankéřů pověsili, že jsme nějakým zvláštním způsobem zasáhli do měnového a finančního vývoje tohoto státu. (Výkřiky komunistických poslanců.) Proto mně odpusťte, když přijímaje jinak velmi rád názor, že tři je více než jedna, musím apelovati na to, abyste se pokoušeli uskutečnění těchto názorů také udělati schůdným. O tom lze mluviti, o tom lze jednati; ale tady jste v rozporu také s politikou sovětského Ruska (Posl. Zápotocký: My se o to pokoušíme stále!) Jsou to, pane kol. Zápotocký, špatné pokusy, musíte se pokoušeti o lepší, možná že potom bude situace jiná. (Potlesk soc.-demokratických poslanců.)

Nyní dovolte, abych přešel dále. Vládní prohlášení, ač přiznává obtížnost poměrů hospodářských, je poněkud neurčité v prostředcích a opatřeních, čelících k opatření práce a zmírnění nezaměstnanosti. Můžeme sice konstatovati, že se minulá vláda snažila řadou opatření čeliti tísni, ale některá z nich po mém soudu zůstala nevyřešena. Je to po mém soudu především otázka sanace komun. Komuny v hospodářském dění zejména svými velikými rozpočty znamenají nesmírně mnoho a zostření krise nastalo právě v té chvíli, když komuny byly bez prostředků a nemohly plniti své sociální a hospodářské úkoly. Dále je to zavedení 40hodinového pracovního týdne, dále zákon o zprostředkování práce, proti němuž je velmi často zbytečný odpor. Zde běží o to, abychom zabránili protekcionismu a demoralisování při přijímání do práce. Dále je to zlepšení podpůrného systému, zejména gentského. Máme za to, že nelze přehlížet bez vážných obav a bez vážných starostí, že republikou bloudí statisíce nezaměstnaných lidí, vyčerpaných a zoufalých, z nichž mnozí jsou 2 až 3 léta bez práce! (Hlasy: Protože nemají legitimace!) Prosím, pánové, nechceme přece nic jiného, podívejte se, stačí, když se prohlásíte pro zákon, a potom máte všecko salvováno. Nechceme nic jiného než na půdě zákona prováděti zprostředkování práce.

Dále je to problém inteligence, zejména studované inteligence mladistvé, jejíž postavení je tristní, a nesmíme zapomínati té okolnosti, že relativně v našem národě studuje větší procento dětí, jinochů a děvčat, než je tomu jinde. Ožehavost tohoto problému se stává denně a denně větší. Mám za to, že nelze dobře za této situace apelovati na pokoj a mír, a při tom nemobilisovati všecky síly k pomoci. Podle mého soudu musí býti vyvolána taková opatření, která vedou ke zvyšování národního důchodu, a to zvýšením exportu, a také zvyšováním úrovně domácího trhu, opatřením práce a úpravou platů a mezd. Jsem si vědom, že zejména otázka exportu neleží jediné v našich rukou a v naší moci. Ale svého času byly již naznačeny a označeny některé směrnice. Je to zlevnění výrobních nákladů, jsou to obchodní smlouvy o výměně statků, je to pak, což je důležité, hybnější služba našich orgánů a to úřadů i podnikatelů. Dále jsou to opatření, vedoucí k zesílení a podpoře exportu a dále je to investiční činnost. Musíme se pořád, i když máme některé námitky, zasazovati o tyto investice, které má prováděti především stát a komuny. Chci konstatovati, že dosavadní opatření úvěrová i měnová nesplnila naše očekávání. Prakticky z větší části zklamala. Ale v souvislosti s tím, když mluvíme o poměrech na finančním trhu, musíme vysloviti podiv nad přímou demonstrací cedulové banky, která nechává v jednotlivých orgánech rozhlašovati, že veškeré úvěry jsou obsazeny. O tom není sporu, že považuji cedulovou banku za ústav řízený seriosními lidmi, a právě proto tento způsob agitace nebo protiagitace zdá se mně býti přece jenom poněkud nevážny. Chce tím říci, že se nelze nadíti nějaké zvláštní pomoci od ní, bez ohledu na tísnivé poměry, v nichž se právě nalézáme. Mám za to, že se budeme ještě tímto vztahem cedulové banky k ministerstvu financí a navzájem a vztahem obou těchto úřadů a institucí k parlamentu muset zabývati. To je mé pevné mínění.

Vládní prohlášení klade také potěšitelný důraz na československou jednotu. Zejména kolegové ze Slovenska. Je to potěšitelné, a já bych chtěl konstatovati - když se díváme na politiku jednotlivých států, a to zejména států, jichž stabilita je nesporná, že vidíme, jak silný důraz kladou na udržení státní jednoty. Ludová strana šla do volebního zápasu s programem a agitací, která po mém soudu v očích jejích vlastních reálných politiků je do značné míry nesplnitelná. Ale věřím, že Slovensko má řadu svých speciálních bolestí. Slovensko mívalo před válkou ventil vystěhovalecký, ze Slovenska před válkou se volně stěhovalo zejména do Severní i Jižní Ameriky několik desítek tisíc lidí. Tento ventil je ucpán. Nová hospodářská orientace a zejména snahy po autarkii znemožnily nám do značné míry velkou část exportu, a my jsme si vědomi, že na Slovensku mohou býti poměry v některých situacích tíživější.

Kdybychom ovšem zkoumali řadu zásahů, které činil stát a vláda, muselo by se konstatovati, že to byly zásahy speciální, směřující k určité ochraně slovenského obyvatelstva. Já jich zde nechci připomínati, ale to, co nám na mysli, je, řekl bych, především ona velká politická linie. Slovákům, zejména snad oné části, o níž jsem zde mluvil, nemusí býti příjemno, když se s námi drží v obětí, a nám snad také ne, ale já mám za to, že naše vlastní zájmy a zejména jednota československého tátu je daleko víc než jakákoliv okamžitá,dochvilná a menší bolest a že s tohoto hlediska musíme naši linii politickou posuzovati. (Potlesk.)

Dovolte mně, abych konstatoval ještě to - a myslím, že nebudu viněn, že bych s nějakou lehkovážností pronášel zde zejména na poli hospodářské politiky názory, které by nebyly schůdné, nebo názory, které by nebyly posibilistické - že liberalistické tendence, jak zejména také se konstatuje i v kruzích nesocialistických v posledních dvou letech, překročily svůj zenit a že nenalézají korektury samy v sobě, stávají se proto nebezpečnými, poněvadž nemohou zabrániti z toho pochodící anarchii. Zostření kritických poměrů, které se zejména vybíjí v těžké odbytové a hospodářské krisi, jež resultuje u nás ve velké cifře nezaměstnaných, nastalo také překotnou racionalisací. Aby mně bylo rozuměno: Sociální demokracie vždycky stála v čele snah směřujících k podpoře technického pokroku. My jsme si vědomi, že Československo ve své technické výzbroji nemůže zůstati pozadu za jinými státy.

Nám je to jasné. Ale jsme si vědomi také, že koncentrace technických sil za určitých situací a vypětí technických sil děje se bez zření k sociálnímu celku. (Tak jest!) Je bezohledná, neposkytuje času, aby se veřejný život orientoval, a znamená často ničení malých a středních existencí. Myslím, že jsem již při jedné příležitosti, před rokem řekl, že z toho je zřejmá povinnost, aby stát při nejmenším zdanil při tomto technickém pokroku ve formě daleko pronikavější tyto podniky, které jsou favorisovány (Potlesk.), a sice proto, poněvadž sociální oběti, které připadají na účet státu, jsou také příliš veliké. Zde by stát jen vybíral určitý ekvivalent. Naše názory na to, co jmenujeme živnostenskou politikou, se velmi liší od některých názorů pp. zástupců živnostenské a středostavovské strany. Jsme přece jen toho mínění, že také jednotkové obchody musejí býti podrobeny témuž zákonu zvolněného vývoje, poněvadž i tady je řada velmi těžkých škod, a myslím, že republika nemůže si dosti dobře dovoliti, aby vyráběla ještě další velký počet nezaměstnaných, aby vyráběla nezaměstnané ve velkém.

My jsme si také vědomi, že postavení inteligence, pracující inteligence v městech stalo se ožehavější, těžší, a že i tady musí býti vzat určitý zřetel k nim, zejména jako ke skupinám konsumentským. My jsme hledali cesty z chaosu ven a my, kteří víme jasně, že etapami od starého liberalistického zřízení se dostáváme ke zřízení socialistickému (Posl. Čuřík: Spíše sociálnímu než socialistickému!), jsme se vyslovili pro plánovité hospodaření. My, vyslovujíce se pro plánovité hospodaření, jsme si vědomi, že se pokoušíme sice brániti největším výhonkům anarchie na poli výroby a konsumu, ale jsme si zároveň vědomi, že tento systém má také své obtíže a své škody a stává se také poněkud ve svých výdajích neracionelní. My jsme se vyslovili v důsledku toho pro mléčné hospodaření a chtěl bych konstatovati docela otevřeně, že zkušenost, kterou jsme učinili, bude nás nutiti k určité opatrnosti, poněvadž jsme přišli k názoru, že některé skupiny při tom kladly daleko výše své přehnané soukromé zisky, než onu uniformitu, kterou jsme v tom hledali a kterou jsme do toho vkládali. A této naší opatrnosti nesmí se nikdo diviti.

Chci připomenouti ještě, že zejména tam, kde cestou monopolů a syndikátů chceme se dostati z chaosu ven, jde nám také o iniciativu státu a komun a jde nám také o přísnou státní kontrolu. V souvislosti s tím chci konstatovati také, že jsme se vyslovovali vždy a budeme se vyslovovati pro naprostou přísnost a bezúhonnost ve veřejném životě. (Výborně! - Potlesk.) Postavíme se zejména v obtížných poměrech - to, soudím, jest jedna služba, která se může prokázati na velkých státech když půjdeme do dějin pádu jednotlivých zřízení a států, uvidíme, že to byly zpravidla dva faktory, zpohodlnění a korupce - a zde se musíme brániti všemi silami, právě za tak obtížných poměrů.

Jsme povinni také prohlásiti, že všemi silami budeme brániti výhonkům spekulace. Ukázal jsem v jednom odvětví, jakými cestami spekulace jde. A tak bych mohl konstatovati, když mluvíme o našem dalším programu, že jsme si vědomi řady problémů, které máme a musíme míti před očima, a že jsme si také vědomi obtížné situace, ve které je nejenom celý náš veřejný život, nýbrž také stát.

A já shrnuji tento svůj názor takto: Za trvale ztížené mezinárodní situace, v níž nejsou vyloučena nikdy překvapení, prohlašuji, že učiníme všecko, co je v našich silách, aby stabilita a bezpečnost republiky byla zabezpečena. (Výborně! - Potlesk.) Jdouce po cestách mírumilovné politiky jsme povinni, abychom zas všem prohlásili, kdo by chtěli jakýmkoli způsobem mír rušiti, že naše republika je stejně bojovně připravena jako ten, kdo chce býti imperialistou. (Posl. dr Köllner [německy]: Pak se obraťte proti emigrantům, kteří ohrožují mír!) Pane kolego, právo asylu je vždycky, řekl bych, určitou ozdobou všech států. (Hlasy: Demokratických!) Právem asylu se chlubila Anglie a Švýcarsko v minulosti. (Německé výkřiky.) A mohu vám konstatovati jedno - a já nejsem mluvčím vlády, jsem mluvčím jedné strany, která tvoří vládní koalici - že my jsme nikdy nepodporovali jakékoli rušení vzájemného poměru a míru. Za to, co se na ilegálních cestách děje, tato vláda nemůže dosti dobře odpovídat. (Hlasy: Musí odpovídat!) Já mám za to ovšem, že to, co dělá emigrace zde, je příliš nepatrnou ozvěnou velkého volání, které se děje na druhé straně. (Výborně! - Hlučný potlesk.) Tak, prosím, abychom se na to dívali.

Prohlašujeme dále, že zejména na poli hospodářského a sociálního dění budeme se všemi silami snažiti, abychom postupovali, jak to bylo naší tradicí posledních let, v tom velkém zápasu s krisí a jejími důsledky. Podívejte se, nám se nejen přiznávala, nýbrž dokonce vytýkala někdy přemíra iniciativy. My jsme zejména iniciativně šli za uvolněním finančního trhu, označovali jsme to známým heslem: operace na volném trhu. Tak jsme plnili jenom povinnost, kterou má plniti každý z nás. Péče o nezaměstnané, to není politická věc socialistů nebo soc. demokratů. Péče o nezaměstnané, to je především povinnost státu (Bravo! - Potlesk.), který se chce v míru vyvíjet. V tomto směru budeme postupovati a bojovati dále. Chci konstatovati - a to jsem učinil a prohlásil s velkou otevřeností před volbami - že jsme si vědomi, že zejména za těžkých poměrů je snažší kritika a že zejména kritika poměrů, v nichž žijí lidé nezaměstnaní, vyčerpaní, má velmi intensivní ozvěnu. Ale my nemůžeme jíti na cesty neodpovědné v tomto směru. My bychom neváhali, abych to tak trochu lehkovážně řekl, jíti do nějaké oposice v dobách, kdyby hospodářské poměry byly poněkud urovnané a stabilisované, ale my jsme povinni odpovídati, poněvadž konec konců mnohým zůstane ostrá kritika a nám zůstává skutečná péče o nezaměstnané. (Potlesk.)

Po těchto cestách chceme jíti. Jak jsem již řekl, usilujíce o to, aby tento stát byl zabezpečen politicky a vojensky, máme za svou povinnost nasaditi všechno, aby byl také zabezpečen hospodářsky a sociálně, aby za daných poměrů se lidem ulevilo tolik, aby mohli s tímto státem dýchati a žíti a býti jeho věrnými občany. (Potlesk.)