Ve své nabídce dáváme v úvahu řadu konkretních návrhů, které byly podány ve volebních slibech namnoze i jinými stranami. Žádáme, aby mimořádným opatřením se zasáhl finanční kapitál, aby se šlo proti bankám, proti průmyslu a aby stát zasáhl alespoň 50 % t. zv. stabilisačních fondů a bilancí. I ve volební kampani napsal "Venkov", že je v Československu 13 miliard přebytků v t. zv. stabilisačních fondech. Jsme toho názoru, že v dnešní mimořádné době je povinností jíti proti kapitalistům a konfiskovati 50 % těchto ulitých peněz ve prospěch spravedlivých požadavků pracujícího lidu.

Dále žádáme exekuční vymáhání daní u kapitalistů a bankéřů. Jsou to podle doznání vládních kruhů miliardy a je povinností vlády v dnešní mimořádné době poslati exekutory, aby zaklepali na dveře bankéřů a fabrikantů. Žádáme dále zdanění převodů průmyslových podniků. Každý hokynář musí platiti při každém obchodu obratovou daň, ale banky převádějí miliardové a stamilionové majetky bez haléře daně. Žádáme konec těchto obchodů, zásah proti bankám, proti velkoprůmyslu, aby zde byly nalezeny prostředky k uspokojení existenčních potřeb lidu. Žádáme, aby se zakročilo proti Živnobance a jejímu pirátství. (Hlasy: Proti jiným ne?) Návrh se vztahuje i na všechny ostatní banky. Bylo prozrazeno, že Živnobanka po převratu převedla za 1 1/2 miliardy starých rakouských znehodnocených peněz do Československa, které zde byly zhodnoceny. To je veliké obvinění vlasteneckého kapitálu. Nebylo nikdy vyvráceno. My proto žádáme a navrhujeme konfiskaci, zabavení 1 1/2 miliardy Kč Živnobanky ve prospěch pracujícího našeho lidu. (Potlesk komunistických poslanců.)

Je tu řada možností, řada reálných cest, jak na účet kapitalistů a bank sehnati a mobilisovati prostředky k uspokojení elementárních požadavků pracujícího lidu. (Výkřiky.) Chcete pochybovat o reálnosti naší cesty: Vždyť o této cestě ve svých volebních projevech, na schůzích vy sami, všichni, jak zde sedíte, jste mluvili. Prohlašujeme: My jsme ochotni hlasovat a bojovati za každé opatření, které leží ve smyslu, po linii našich návrhů, zasáhnouti kapitalisty a pomoci pracujícímu lidu. My jsme ochotni vždy podporovat socialistické strany, když půjde o to, jíti proti kapitalistům ve prospěch dělnické třídy. Vzíti bohatým, dáti chudým, to je cesta, jak řešiti aspoň nejzákladnější minimální požadavky lidu. To je cesta, aby se investiční práce rozvinuly a aby se zajistila státní podpora všem těm, kteří nebudou moci býti zaměstnáni. To je cesta, aby se zkrátila pracovní doba při plném vyrovnáni mezd, jak po tom volají dělníci ve všech továrnách, kovodělných závodech a jinde. To je cesta, aby byly sníženy ceny životních potřeb na účet syndikátů a monopolů. To je cesta, aby se pomohlo středním vrstvám, aby se zastavily exekuce a aby se začalo uvažovat o provedení skutečného oddlužení malorolníků a malých živnostníků na účet bank a na účet velkostatkářů. Přenésti břemena krise na bohaté, to je reální a positivní řešení existenčních otázek dneška. To je to, co pracující lid dneska od vás čeká.

My odpovídáme na otázky chleba a na otázky boje proti fašismu obranou demokratických práv. Mnoho se mluvilo u nás o demokracii. A kam přivedla cesta postupného oklešťování dělnických práv? Přivedla na okraj fašistického útoku. Nechť si páni ze soc. demokratické a nár. socialistické strany vzpomenou na Stříbrného, jak hrozil před volbami všem marxistům, že je vyhází a potlačí. Nechť si páni vzpomenou na generála Medka a na jiné pány, kteří hrozili všem marxistům a socialistům koncentračními tábory. Tam nás přivedla cesta postupného oklešťování dělnických práv.

Vy se tážete, jaké je naše stanovisko k měšťácké demokracii. My jsme nezapírali nikdy, že měšťácká demokracie je formou třídního panství a potírali jsme vždy každou formu třídního panství ve jménu třídní, dělnické proletářské demokracie. Ale, pánové, my jsme nikdy nečinili rovnítko mezi měšťáckou demokracií a fašismem. My víme, že i pokud vládne kapitalismus, je měšťácká demokracie nejlepší formou pro pracující lid, nejlepší formou, poněvadž mu dává jeho práva a svobodu organisovat svobodný třídní boj. Nikdy jsme nečinili rovnítka, a to ví všechen pracující lid, mezi fašismem a demokracií. Vždy jsme hájili každou píď demokratických práv a svobod a vždy jsme ochotni a vždy podáváme ruku všem skutečným protifašistům, všem skutečným demokratům v této zemi k jednotnému postupu, aby hájili práv pracujícího lidu, práv dělnických organisací, proletariátu, nositele pokroku, aby bojovali proti fašismu, proti fašistickým bandám, které znamenají porobu pro pracující lid, aby bojovali za okamžité vyčištění státního aparátu od fašistických byrokratů a fašistických elementů. ( Výkřiky.) A my prohlašujeme: Budeme potírati každé reakční a protidemokratické opatření, budeme podporovati každé opatření socialistických stran, které směřuje skutečně proti fašistům a které je zárukou demokratických práv pracujícího lidu.

My komunisté odpovídáme konec konců i na otázku nejožehavější, života a smrti, otázku míru anebo války. Ukazujeme, kam vede vaše politika v této věci, a ukazujeme, jak zachrániti mír a jak konec konců zachrániti samostatnost českého národa. Za základní předpoklad míru považujeme důslednou a konsekventní politiku přátelství se Sovětským svazem. Víme, že Sovětský svaz, kterému jste nadávali před dvěma lety nejhoršími jmény, je dnes vaší ochranou, vaší poslední nadějí v boji proti Hitlerovi. (Výkřiky.) Vy všichni cítíte, že Sovětský svaz je záštitou míru, že je jedinou velmocí na světě (Výkřiky.), která nečachruje se svobodou a samostatností malých národů jako jiné velmoci. (Výkřiky posl. Chmelíka.) Cítíte strach o svou existenci a proto čsl. buržoasie změnila dosavadní politiku, změnila dosavadní protisovětský kurs, uzavřela dohodu a pakt o vzájemné pomoci se Sovětským svazem. My říkáme: Vítáme tuto změnu, za kterou jsme dlouho bojovali. Prohlašujeme: Budeme podporovati tuto politiku a budeme státi na stráži paktů mezi Sovětským svazem a Československem. (Potlesk komunistických poslanců.)

Tato změna měšťácké politiky je podkladem řady směšných útoků proti komunistům. My odpovídáme na tyto útoky: Nechceme dnes připomínati vedoucím lidem soc. demokratickým a nár. socialistickým, nechceme připomínati panu Benešovi, co před velmi krátkou dobou, ještě před 2 lety, mluvili o Sovětském svazu, o soudruhu Stalinovi a o jiných representantech naší komunistické vlády v Sovětském svazu. Nepovažujeme z účelné připomínat dnes tuto starou reminiscenci. Ale, pánové, pracující lid těmito směšnými útoky nelze zmást. Pracující lid se pamatuje, jak jste mluvili o Sovětském svazu a jeho představitelích. Pracující lid ví, že komunisté nepotřebovali 17 let, aby uznali Sovětský svaz, nýbrž od prvního okamžiku stáli v bratrském svazku a v pevném spojení s dělnickým státem, se Sovětským svazem. (Potlesk komunistických poslanců.) Pracující lid ví také, že buržoasie není nikdy pevnou zárukou přátelství mezi ČSR. a SSSR. My a s námi soc. demokratičtí dělníci slyší velmi dobře hlasy pana Kramáře a jiných fašistů, jejich štvanice proti SSSR., jejich snahy, aby se změnila celá zahraniční politika Československa, aby se Československo dostalo do područí hitlerovského imperialismu. Pracující lid chápe velmi dobře, co znamená politika Henleinovy strany, politika hitlerovského imperialismu, která je dnes namířena k tomu, změniti zahraniční politiku Československa a zapřáhnouti pracující lid do káry hitlerovských imperialistických plánů. Víme, že se v české buržoasii tvoří velká skupina, směřující ke změně zahraniční politiky, a pracující lid s námi dobře chápe, že jen on, že jen dělnická třída pod vedením komunistů je pevnou záštitou přátelství mezi SSSR. a Československem, že jen komunisté v každé situaci a zejména, kdyby došlo k válečnému útoku hitlerovského imperialismu, budou bojovati, aby Československo splnilo podmínky paktu s SSSR. do posledního písmene v zájmu SSSR. i samostatnosti českého národa. (Posl. Hampl: Národ je málo, stát je víc!) Spojenectví se Sovětským svazem považujeme za přední garancii míru a samostatnosti národa, ale také říkáme, že to není jediná garancie. My nejsme pacifisty, víme, že proti hitlerovskému imperialismu je třeba postaviti moc a sílu, a tážeme se: Může to býti síla české buržoasie, která svou politikou útlaku a vykořisťování podlamuje zvláště síly národa, může to býti politika nacionálního útlaku, která proměnila tuto zem v arénu šovinistických štvanic? Tato politika není silou proti Hitlerovi, tato politika znamená vodu na mlýn hitlerovských plánů, a proto bojujeme za existenční požadavky lidu, za demokratická práva, za svobodu Němců, Slováků a Ukrajinců, za to, aby zde byly vytvořeny předpoklady skutečné moci a síly k boji proti zahraniční kontrarevoluci. Tážeme se dále: Může to býti dnešní armáda pod komandem Medků a Vojciechovských, pod komandem fašistických generálů, kteří by bok po boku s rudou armádou bojovali proti hitlerovskému imperialismu? Boj se zahraniční kontrarevolucí nerozhodnou jen technické prostředky, ale nadšení lidu a duch armády, a proto žádáme odstranění fašistických generálů a důstojníků z armády. (Potlesk komunistických poslanců.) Žádáme odstranění pánů Medků, kteří hrozí nejen nám, nýbrž i Hamplovi a jiným koncentračními tábory. (Hluk. - Různé výkřiky.) Žádáme demokratická občanská práva všem vojákům, volnost protifašistické propagandy mezi masami proletářských vojáků, žádáme spojení armády s pracujícím lidem.

To jsou naše demokratické, měšťáckodemokratické požadavky, které stavíme v zájmu obrany českého národa proti zahraniční kontrarevoluci, a tváří v tvář masové zahraniční kontrarevoluci opakujeme a podtrhujeme své konečné cíle, svou základní proletářskou pravdu: jen svržení kapitalismu, jen vláda dělníků a rolníků, jen revoluční síla českého lidu je zárukou a záštitou samostatnosti národa, jen vláda dělnické třídy ve spojení s Thaelmannovou armádou může vybojovati nový socialistický svět, svět míru, svobody a štěstí. (Potlesk komunistických poslanců.) My odpovíme pracujícímu lidu na jeho nejožehavější problémy, na otázku chleba a svobody, na otázku míru.

Bojujeme za novou lidovou, skutečně protikapitalistickou a protifašistickou poli.tiku, která jedině může rozřešiti problémy pracujícího lidu v této zemi. A nyní je otázka: Je možno prosaditi tuto politiku? Kde je síla, která by tuto novou lidovou politiku ne v perspektivách, dnes, zítra již prosadila v tomto státě. A my říkáme: Je taková síla. (Výkřiky posl. Chmelíka.) Sjednocení pracujícího lidu, jednotný postup socialistických stran, socialistické souručenství, to je ta síla, která tu je a která může řešiti problém pracujícího lidu. (Výkřiky.) Soc. demokratičtí a nár. socialističtí vůdcové se posmívají myšlence jednotné fronty, ale pánové, kdyby nebylo jednotné fronty, kdyby soc. demokratičtí a nár. socialističtí dělníci pod naším vedením nešli do ulic proti fašistům a Národnímímu sjednocení, byly by dopadly volby jinak. (Výkřiky.) Jinak by se splnily nejen plány pánů Kramářů, nýbrž i plány vašich spojenců Stašků, Stoupalů, jinak by se postupovalo proti dělnické třídě, nebýti jednotné fronty sov. demokratických a nár. socialistických dělníků pod jednotným vedením komunistické strany. (Výkřiky posl. Špačka.) Jednotná fronta ukázala sílu ve volebním boji a jednotná fronta je síla, aby se změnila dosavadní protidělnická politika, aby se nahradila politikou novou, politikou lidovou a protikapitalistickou.

A jak je možno vybudovati, vytvořiti základy socialistického souručenství a jednotné fronty? (Výkřiky.) My hned po volebním boji poslali jsme nabídku soc. demokratické a nár. socialistické straně. Nabízeli jsme jednotný postup, nabízeli jsme, aby tyto strany nešly dále cestou koaliční s měšťáky, nýbrž aby se spojily síly 3 milionů socialistických voličů k jednotnému dělnickému nástupu proti kapitalismu. My jsme přesvědčeni, že tato nabídka je správná. O tom mluví zkušenosti dělnického boje těžce zaplacené. Zkušenosti mluví, že účast dělnických stran za kapitalismu, kde vláda všech výrobních prostředků je v rukou buržoasie, škodí dělnické třídě, škodí dělnické věci. Tato účast spojuje osud socialistických stran a dělnické třídy s osudem krachujícího kapitalismu. Tato účast kompromituje jméno socialismu v masách pracujícího lidu. Tato účast žene vodu na mlýn fašistických plánů a konec konců znamená tato politika vydávání posic dělnické třídy fašismu. My jsme toho názoru, že právě při volbách byl vhodný okamžik k organisování jednotného dělnického postupu. Jsme si vědomi, že odmítnutí účasti socialistických stran k jednotnému postupu s měšťáky by způsobilo buržoasii veliké obtíže, ztížilo by ještě dále situaci v této zemi. Ale jsme toho názoru, že úkolem dělnické třídy není pomáhati buržoasii překonávati obtíže, ale využíti obtíží kapitalistického systému měšťáckých stran k organisování jednotného dělnického nástupu proti kapitalistickému hnutí. (Výkřiky. posl. Hatiny.) Tato naše nabídka byla odmítnuta. (Výkřiky.) Bojíme se, že blízká skutečnost ukáže, že tato nabídka byla odmítnuta ke škodě dělnické věci. Ale my po tomto odmítnutí znovu stavíme otázku. Má býti, soc. demokratičtí a nár. socialističtí předáci, odmítnutí této nabídky pochováním a odmítnutím myšlenky jednotné fronty? Má tím býti vyřízena otázka jednotného postupu socialistických stran? Má se opakovati znovu bratrovražedný boj v dělnické třídě k veliké radosti fašistů, k veliké radosti agrárních a klerikálních ministrů. Má se vést stará koaliční politika, kde socialističtí ministři těžisko své práce budou skládati na vypracování kompromisu s agrárníky a klerikály? Má se jíti starou cestou? Říkáme: Nelze jíti dále cestou rozkolu. A i dnes, kdy se různíme v názorech o zásadních otázkách cesty dělnické třídy, podáváme vám ruku a prohlašujeme: Spojte dělnickou třído k jednotnému prosazování dělnických požadavků, k jednotnému prosazování základních požadavků všeho pracujícího lidu. Uvažujte soc. demokratičtí a nár. socialističtí poslanci jako vaši dělníci, uvažujte, kde je síla buržoasie. Síla buržoasie, síla měšťáckých stran je v jejich vládě nad výrobními silami této země, nad bankami, nad továrnami a šachtami, nade vším bohatstvím této země. A kde je síla dělnických stran? Jediná síla dělnických stran je v sjednocených továrnách, v sjednocených šachtách a závodech (Potlesk komunistických poslanců.) Vzpomeňte na minulost, na r. 1918 a 1919. Vzpomeňte, jak tehdy měšťácká vláda Kramářova ustupovala, jak dávala zkrácení pracovní doby, podporu všem nezaměstnaným, jak buržoasie dávala mnoho ve strachu, aby neztratila všecko. Vzpomeňte si příkladu Francie, kde vlády padají podle vůle sjednoceného dělnictva. Uvažte, nesmírné jsou síly dělnické třídy, síly naše, síly skutečně jednotného dělnického bloku. A my dnes, kdy naše cesty v základních otázkách dělnického postupu se různí, kdy vy sedíte ve vládě, obracíme se na vás a prohlašujeme: Navrhujeme, aby byl organisován jednotný postup socialistických stran při hájení základních požadavků dělnické třídy. Chceme, aby se spojily síly 3 mil. socialistických voličů. A to nejsou nějací maloměšťáčkové, to jsou dělníci, kteří mají ve svých rukou všecky prostředky boje, demonstrace, stávky, kteří mají ve svých rukou všecky trumfy třídního boje proti buržoasii.

(Předsednictví převzal místopředseda Mlčoch.) Navrhujeme, aby byl organisován jednotný postup socialistických klubů na půdě parlamentu při prosazování základních požadavků pracujícího lidu (Potlesk komunistických poslanců.), jednotný socialistický blok, socialistické souručenství. To je za dnešní situace jediná reálná a positivní cesta, jak řešiti ožehavé problémy pracujícího lidu v dnešním okamžiku. Odmítání jednotného postupu, odmítání socialistického souručenství je v dnešním okamžiku hazardérskou politikou se zájmy lidu, se zájmy všech národů Československa. My prohlašujeme: Jsme ochotni hlasovati pro každý návrh socialistických stran, který bude odpovídati zájmům pracujícího lidu, jsme ochotni bojovati za tyto návrhy nejen na půdě parlamentu, nýbrž především v závodech, mezi dělnickými masami. Prohlašujeme: Kdykoliv vaše návrhy narazí na odpor kapitalistických ministrů, na odpor klerikálů a agrárníků, nevymlouvejte se již na svoji početní slabost, nevymlouvejte se již na parlamentní aritmetiku, nýbrž zavolejte si lid, vybudujte jednotnou frontu, zatlačíme vám a dělnické požadavky budou prosazeny. (Potlesk komunistických poslanců.) Soc. demokratičtí a nár. socialističtí dělníci vidí, jak jednají měšťácké strany. Agrární měšťácká strana sedí ve vládě a při tom před volbami jednala zcela otevřeně se živnostenskou stranou, se stranou oposice. Při tom měla svoje styky s Henleinovou frontou, s hitlerovskou organisací v Československu. Není možno, aby za této situace se socialistické strany spojily k jednotnému postupu za hájení základních dělnických požadavků? Je to možno! Proti fašistické koncentraci jednotný postup socialistických stran - to je jediné řešení těžkých problémů dnešní situace. Jenom socialistické souručenství, jednotný postup dělnického bloku, jednotný postup dělnické třídy může řešiti otázky chleba, může vzíti kapitalistům, aby dal dělníkům, živnostníkům a malorolníkům. Jenom socialistické souručenství a jednotný dělnický postup může řešiti otázky svobody, zaručiti dělnická práva a zkřížiti plány fašistické reakce. Jenom socialistické souručenství a jednotný postup dělnické třídy může býti zárukou skutečného přátelství k Sovětskému svazu a může zkřížiti plány fašistické reakce, aby se lid této země v zájmu kapitalistů dostal do područí Hitlerovské politiky. Jenom socialistické souručenství a jednotný postup dělnické třídy může změniti poměr třídních sil v této zemi ve prospěch dělnické třídy, ve prospěch všech pokrokových vrstev této země, ve prospěch socialismu. (Potlesk komunistických poslanců.)

Místopředseda Mlčoch (zvoní): Uděluji slovo dalšímu zapsanému řečníku, jímž je p. posl. Hampl. (Potlesk soc. demokratických poslanců.)

Posl. Hampl: Slavná sněmovno! Prohlášení a program, s nímž vláda předstupuje před nově zvolený parlament, nevyvolává pozornost jen svým obsahem, nýbrž, soudím, do značné míry tím, že se děje za situace poměrně mimořádné. A je to zejména vnitřní situace politická, která v posledních týdnech byla předmětem velmi četných úvah, snad i starostí a také docela i fantastických dedukcí. Nechceme podceňovati prohlášení vlády, neboť vidíme, že se pokouší reagovati na všechny podněty politické a hospodářské, tak jak je vidíme v zahraničí a jak se vyskytují u nás doma. Jsme si vědomi, že současná situace je potížná, a nejsme optimisty, abychom věřili, že ještě řadu let potížnou nezůstane. Na poli mezinárodní politiky v posledních měsících a v posledním roce vyvíjel se obraz konstelací, jichž smyslem bylo především zabezpečiti mír. A vzpomeňme si, že před řadou měsíců v anglickém parlamentě byl to Baldwin, který prozrazoval, že mezinárodní situace byla tak napjata, že Evropa stála na kraji nové války.

Já chci tedy prohlásiti jménem strany, kterou zde zastupuji, že souhlasíme se zahraniční politikou, jak ji representuje ministr zahraničí v cizině. Soudím, že mohu také prohlásiti, aniž bych komukoli vnucoval svůj názor, že s touto politikou souhlasí ohromná část československého národa (Tak jest! - Potlesk.) a že jsou to i demokratické skupiny ostatních národů v republice, které ve svém nitru s linií této politiky projevují také souhlas. Pochopitelně, že v souhlase s touto politickou linií trváme na politice přátelských dohod a smuv, a to nejen z důvodů politických a z důvodů politické stability a bezpečnosti, nýbrž také proto, že každá úmluva do značné míry zmirňuje i hospodářské napjetí a každá úmluva znamená přece jen relativně zklidnění poměrů.

Pokud jde o styk republiky s jednotlivými státy, mám za to, že můžeme konstatovati, že

byl trpělivý a umírněný (Hlasy: Až moc!), a to platilo především o našem poměru k Polsku, kde v této chvíli zápasí dvě orientace, dva směry o moc. Jeden směr, který jest orientován na západ, směr starého přátelství k Francii, a druhý směr, který jest orientován na Berlín a Pešt, a který je směrem konspirací a germanofilství. Soudím, že i nejpřísnější historik, když bude jednou posuzovati náš postup a naši politiku, musí uznati, že náš stát činil vše, co bylo v jeho silách, aby tento poměr vytvořil se mírumilovně a pokojně. Dokonce víme, že vyly chvíle, kdy veřejné mínění bylo toho názoru, že naše politika je politikou slabošskou. (Hlasy: Bohužel!)

Dovolte, abych v této souvislosti promluvil také k našemu poměru k Německu. Týče se to také vývoje poměrů u nás v republice, a proto chci se v souvislosti s tím dotknouti některých faktů a prohlásiti také velmi určitě naše stanovisko. Náš poměr k Německu a bylo to naší péčí - byl až do posledních let, a zejména po skončení světové války, poměrem dobrým a snesitelným; my jsme měli vždy a musíme míti vždy živý interes, abychom se státem, který má přibližně stejnou hospodářskou strukturu a jehož styk s námi a náš s ním na poli obchodním byl velmi živý. tyto poměry zbytečně netříštili. Nám je také jasno, že 70milionový národ, hospodářsky i kulturně vyspělý, své posice na slunci si uhájí. A my jsme také přesvědčeni, že nenalézá v této chvíli vážných odpůrců v mezinárodním světě a že nenalézá nijakých zásadních nepřátel. (Hlasy: A co zbrojení?) Nám je ovšem známo, že v současné chvíli nalézá se Německo ve zvláštním psychologickém stavu. Budiž však také pochopitelné, že současné metody, které v této době jsou formou jeho vlády, jsou v rozporu s demokratickým a jiným nazíráním československého národa, ale přes to chceme býti při posuzování zdrženliví. Máme jen dvě upřímná přání. Jedno jest, aby německá politika neohrožovala světového míru, a druhé, aby Německo, jako náš soused, se nám nevměšovalo do našich vnitřních poměrů. (Potlesk.) Jiných přání nemáme.

S těmito samozřejmými požadavky ovšem, které jsou tak samozřejmé a zřetelné na poli mezinárodní politiky, soudím, že lze těžko sloučiti jeho rozhlasovou propagandu u nás. Snad bude na čase, aby se náš zahraniční úřad v Berlíně zeptal, čeho tím Německo chce dosáhnout, a zejména, abychom připomněli Berlínu, že každá zbraň má dvojí ostří, abychom zejména připomněli, kdybychom šli my na tytéž cesty, že bychom našli v Německu velmi mnoho lidí, kteří by dychtivě naslouchali, aby se dověděli, co je nového v Třetí říši. Je třeba, aby Německo jako velký stát si uvědomilo, že jsou určité prostředky, které ho také nejsou důstojny. Na nás je, abychom to prohlásili naprosto otevřeně.