Přítomni:

Předseda dr. Soukup.

Místopředsedové: Donát, dr. Heller, dr. Hruban, Kahler, Klofáč.

Zapisovatelé: Johanis, Stržil.

Celkem přítomno 100 členů podle presenční listiny.

Člen vlády: ministr dr. Dérer.

Z kanceláře senátní: tajemník senátu dr. Bartoušek, jeho zástupce dr. Trmal.

Místopředseda Donát zahájil schůzi v 10 hodin 34 minut.

Sdělení předsednictva.

Dovolené

obdrželi: na dnešní den sen. dr. inž. Botto, Filipínský, dr. Hilgenreiner, Rovňan, dr. Szilassy; na dnes a zítra sen. dr. Krno; dodatečně na schůzi dne 4. dubna t. r. sen. Danko a na schůzi dne 9. dubna t. r. sen. Modráček.

Rozdané tisky

Zprávy tisky 1514 až 1516.

Odpověď tisk 1517.

Zápis

o 299. schůzi senátu NSR Čs. vyložen byl podle §u 72 jedn. řádu v senátní kanceláři k nahlédnutí.

Ježto nebyly v předepsané lhůtě žádným panem senátorem podány písemné námitky, pokládá se zápis ten za správný a bude vytištěn.

Z předsednictva přikázáno

výboru techn.-dopravnímu vládní nařízení ze dne 22. března 1935 o některých opatřeních v elektrárenském hospodářství (č. 13.783).

 

Místopředseda Donát (zvoní): Budeme projednávati pořad schůze, a to nejprve odst. 1 pořadu:

1. Zpráva rozpočtového výboru o státním závěrečném účtu za rok 1933 spolu s účty státního bytového fondu a dávky z majetku (tisk 1382) (tisk 1465).

Zpravodajem je p. sen. Modráček. Prosím, aby se ujal slova.

Zpravodaj sen Modráček: Slavný senáte! Nejprve se omlouvám, že jsem předevčírem zameškal podati dvě výborové zprávy, z nichž jedna se týkala státní účetní závěrky za r. 1933, o níž dnes referuji. Dobrý můj úmysl dostáti této povinnosti znemožnilo náhlé moje ochuravění.

Podrobnou číselnou zprávu o státním závěrečném účtu předložil jsem senátu tiskem 1465. Nemusím se tudíž zabývati podrobnými číslicemi a postačí snad, když se omezím na povšechný přehled a povšechné závěry.

Když jsem podával předloni zprávu o státním závěrečném účtu za r. 1932, jenž skončil miliardovým schodkem, vyslovil jsem se, že výsledek státního hospodaření za r. 1933 nebude lepší. Moje pesimistická prognosa se pohříchu splnila. Máme opět co činiti s miliardovým schodkem. Státní závěrečný účet za rok 1933 jej zjišťuje v preliminovaném etátu částkou okrouhle 1.552 mil. Kč. Uvádím okrouhlá čísla, poněvadž se podrobné cifry špatně poslouchají.

Připočteme-li však k tomuto schodku i výdaje nepreliminované a ony částky schodku státních podniků, jež byly metodou ryze účetnickou hrazeny z vlastního jmění státních podniků, došli bychom k částkám, nehrazeným rozpočtovými příjmy, daleko převyšujícím dvě miliardy.

Celý ten schodek nesmíme arciť připsati, abych se tak vyjádřil, na vrub prohospodaření. Jsou v něm obsaženy též nepreliminované položky povahy aktivní, zejména 506 mil. Kč na různé investice převážně z půjčky práce. Nicméně i potom zbývá velmi značný schodek. Ten se vysvětluje hlavně tím, že preliminované příjmy z daní, dávek a poplatků a ze státních podniků byly mnohem nižší, než rozpočet předpokládal, dále tím, že překročeny byly preliminované výdaje o 253 mil. Kč a že nebyla uzákoněna nouzová dávka v částce 100 mil. Kč, s níž rozpočet počítal.

Rozpočet počítal na př. v preliminovaném etátu na r. 1933 s příjmy ve výši cca 8.634 mil. Kč, kdežto skutečný příjem dosáhl jen částky cca 7.379 mil. Kč, byly tedy skutečně příjmy o 1.255 milionů Kč nižší.

Veliký nepoměr mezi preliminovaným etátem a skutečnými účiny na rozpočet zaviněn byl přílišným optimismem při sestavování rozpočtu a r. 1933. Myslilo se, že krise je na přelomu a že se státní příjmy v r. 1933 zvednou. Ve skutečnosti však poklesly ještě pod úroveň roku předchozího, ačkoliv pokles nebyl již tak spádný jako v r. 1932.

Hospodářská krise neprojevuje se ve státním hospodaření jen v nesouladu mezi příjmy a výdaji, nýbrž i, jak jsem ve své tištěné zprávě ilustroval, ve složení výdajových položek nekrytých preliminovanými příjmy. Na pohled největší schodek mezi stáními výdaji a rozpočtovými příjmy vykazoval r. 1931, kdy po prvé jsme počali hospodářskou krisi větší měrou pociťovat. Pozorujeme-li však povahu schodku v letech 1931 až 1933, poznáme, že v jejich složení nastala podstatná změna, a to po té stránce, že výdaje nekryté rozpočtovými příjmy připadají stále větší měrou na vlastní schodky rozpočtového hospodářství, jak nám to ukazuje použití příjmů z úvěrních operací.

Uvedu opět jen okrouhlá čísla. V roce 1931 činily příjmy z úvěrních operací 2.055 mil. Kč, z toho bylo použito na splacení státních půjček 300 mil. Kč, na investice 1.302 mil. Kč. V r. 1932 činily příjmy z úvěrních operací 1.865 mil. Kč, z toho na splacení stát. půjček dáno 381 mil. Kč, na investice pouze 396 mil. Kč. V r. 1933 příjmy z úvěrních operací činily 3.120 mil. Kč, na splacení státních půjček z toho přišlo 740 mil. Kč, na investice pouze 506 mil. Kč.

V procentech připadalo z úvěrních operací na splacení státních půjček a na investice v r. 1931 cca 80%, v r. 1932 42% a v r. 1933 cca 40.2%. Na schodky z hospodaření rozpočtového a výdaje jiného druhu připadalo tudíž v r. 1931 452 mil. Kč, v r. 1932 1.088 mil. Kč, v r. 1933 1.874 mil. Kč. Tedy stále větší a větší částky připadaly, abych to tak nazval více méně populárně, na neproduktivní schodky, totiž na tzv. prohospodaření, čím dále pak menší částky připadaly z úvěrních operací na aktivní položky, na splácení státního dluhu a zejména na investice.

Z toho tedy vysvítá, že v obou letech veliké nezaměstnanosti, tj. v r. 1932 a 1933, kdy měl stát co nejvíce podporovati investiční činnost, připadaly z úvěrních operací státních přímo nápadně malé částky na veřejné investice, mnohem menší než v r. 1931, kdy nezaměstnanost nebyla zdaleka ještě tak veliká. Vzpomeneme-li si při tom, že se šetřilo též na investicích v rozpočtových kapitolách, na př. v kapitole ministerstva veřejných prací a v rozpočtech silničního, melioračního a vodohospodářského fondu a u státních podniků, neubráníme se dojmu, že stát sám v nemalé míře přispíval k zhoršení hospodářské krise a ke vzrůstu nezaměstnaných.

Ovšem odkud měl vzíti peníze na investice, když státní příjmy nestačily na krytí nejnutnějších výdajů a úvěrní operace byly pohlcovány schodky státní pokladny?

Přes to zdá se mně, že nebylo by se státním financím valně uškodilo, kdyby se nebylo tak šetřilo na investičních projektech, neboť stát by byl získal na jiné straně, zvýšil by se příjem berní a snížily by se výdaje na nezaměstnané. Těžce se nás na př. musí dotknouti, že výnos půjčky práce až asi na 550 mil. zmizel v pokladním schodku státního hospodářství r. 1933. Neznamená to zajisté, že zákon o půjčce práce byl tím anulován, nýbrž že na investice prováděné podle tohoto zákona, na něž peníze byly upsány a již r. 1933 splaceny, musí si finanční správa znova a znova vypůjčovati. Následkem toho zdrželo se zadávání prací, takže dodnes není tato půjčka, jež vynesla 2.010 mil. Kč, vyčerpána. Kdyby byla tato částka přišla celá k dobru investiční činnosti v minulém roce, měli jsme - mírně počítáno - po celý rok o 100 tisíc nezaměstnaných méně.

Nedoplatky na veřejných dávkách jsou stále ohromné, činí koncem r. 1933 4.822 mil. Kč, o 45 mil. Kč více než koncem r. 1932. Výsledky depurační akce, prováděné od několika let, ocitly se na mrtvém bodě, protože vzrostly neúměrně nedoplatky za léta 1931 a 1932. Celková suma dlužných dávek nebyla sní žena ani poměrně značnými splátkami na dlužné dávky za r. 1930 a předchozí podle §u 7 zákona o půjčce práce, jež ovšem nebyly r. 1933 ještě úplně zlikvidovány.

Nejvyšší účetní kontrol. úřad sleduje nyní nedoplatky veřejných dávek v jednotlivých berních okresech a přišel již k zajímavým výsledkům. Ukázalo se, že neúměrně vysoké nedoplatky vyskytují se v sídlech zemských finančních úřadů - pod svícnem tma - a že je v celé republice mezi berními okresy v tom směru přímo nápadný rozdíl. V jednotlivých okresech jsou nedoplatky v souhrnu poměrně malé v jiných neobyčejně vysoké. Rozdíly tyto nelze vysvětlovati - aspoň nikoliv ve většině případů - hospodářskými poměry, průmyslovým nebo zemědělským složením obyvatelstva, nezaměstnaností a pod. nebo nestejnoměrnými předpisy veřejných dávek, nýbrž spíše vedením berní agendy v dotčených okresech. Kde berní správa nebo berní úřady jsou dochvilné a dbají, aby dlužné daně příliš nevzrůstaly, jsou výsledky lepší než jinde. V mnoha případech však záleží též na berní morálce poplatníků, která není všude stejná. V některých okresech mají berní správy zvláště těžkou práci a nedoplatky dosahují nadpoměrné výše přes největší jejich přičinění.

Výsledky tohoto šetření neoslabují stereotypně se opakující a oprávněné výtky, že daně jsou namnoze předpisovány libovolně a že berní agenda je příliš složitá, těžkopádná a byrokratická. Velmi často zanedbávají úřady upomenouti dlužníka, neboť předpokládají, že dlužník je povinen sám se na svou povinnost upamatovati podle zásady: Občan je pro úřady a nikoliv úřady pro občana. Na to se mu předepíší za několik let nedoplatky, úroky a pokuty, jež třeba daleko přesahují jeho majetek a jsou zhola nedobytny. A pak se takovými ilusorními pohledávkami zabývá několik instancí, provádějí se zbytečné exekuce a zanedbávají se ostatní dlužníci.

Veliká rozmanitost veřejných dávek, jejich stálé změny a jejich nejasnost, že se v nich ani zkušený právník nevyzná, nevyřizování podání po několik let, jsou další příčiny toho, že vázne placení veřejných dávek a že vzrůstají nedoplatky, jež nikdy nebudou zaplaceny. Bude-li ministr financí stále vynalézati nové daně a dávky a měniti stále berní předpisy, komplikovati a zatěžovati agendu berních a finančních úřadům místo aby jejich agendu zjednodušil a usnadnil, nedosáhne tím ničeho jiného, než že pyramida nedoplatků veřejných dávek stále poroste a státní pokladna bude míti stále menší příjmy. Je nejvyšší čas, aby v této politice nastala změna.

Státní finance zatěžují velmi značnou měrou též výdaje, jež nesouvisí bezprostředně se státní správou. Jsou to především podíly samosprávných svazků na státních daních, dávkách a poplatcích, jež dosáhly r. 1933 částky 1.683 mil. Kč, o 43 mil. Kč více než stanovil rozpočet. Zvýšení připadá hlavně na vrub učitelských platů, na něž nestačila částka 925 mil. Kč, stanovená čl. IV finančního zákona, ačkoli byla proti r. 1932 zvýšena o 125 mil. Kč. Dále jsou to zálohy na schodky Košicko-bohumínské dráhy a místních drah, jež kromě 125 mil. Kč stanovených rozpočtem z daně obratové a daně důchodové vyžádaly si v nepreliminovaném etátu ještě další částky skoro 57 mil. Kč. Výdaje na nezaměstnané činily celkem 820 mil. Kč proti 770 mil. Kč v roce předešlém a zvýšily se proti rozpočtu v důsledku nepředvídatelné nezaměstnanosti, která dosáhla toho roku vrcholu - doufejme.

R. 1933 vyznačuje se ještě jiným rekordem, totiž tím, že vykazuje z posledních let největší vzrůst státního dluhu. Proti r. 1932 zvýšil se státní dluh o 1.887 mil. Kč. Lví podíl na tom má půjčka práce, která, jak jsem uvedl, vynesla 2.010 mil. Kč. Koncem r. 1933 dosáhl tím státní dluh 37.324 mil. Kč. K této sumě, chceme-li si učiniti o celkovém státním zadlužení přibližný obraz, dlužno ještě připočísti dluhy státních fondů, různé nedoplatky státní správy a pasiva státního hospodaření na rozpočet a mimo rozpočet, takže státní dluhy překročily vlastně koncem r. 1933 40 miliard Kč. Oproti tomu vykazuje ovšem stát ohromný majetek v budovách státní správy, v pozemcích a investovaném jmění státních podniků, dále v zásobě státních a jiných cenných papírů. Připočteme-li k těmto aktivům pohledávky na dlužných daních a aktivní pohledávky na rozpočet a mimo rozpočet, dospějeme k cifře přesahující daleko 50 miliard Kč. Ovšem z těchto daňových a ostatních pohledávek, jež dohromady činí asi 20 miliard Kč, budou odepsány nejméně ²/₃, což zvláště platí o pohledávkách vůči zemím za učitelské platy, jež samy činily více než 10 miliard Kč.

Na dávku z majetku a přírůstku na majetku zaplaceno bylo do konce r. 1933 celkem 6.974 mil. Kč, čímž se snížila povinnost této dávky na cca 600 mil. Kč. Za r 1933 činil příjem na tuto dávku cca 63 mil. Kč, z čehož na úroky z pro dlení připadalo něco přes 13 mil. Kč. Odpisy jsou již větší než platby.

Jako zajímavou a doporučení hodnou novinku dlužno zaznamenati počin státní finanční správy směřující k regulaci kursu státních papírů. R. 1933 vypůjčila si státní správa od konsorcia peněžních ústavů 350 mil. Kč, přidala k tomu ze státní pokladny asi 117 mil. Kč a dala celou tuto částku k disposici Zemské bance, aby na účet státu kupovala státní dluhopisy na volném trhu. Zakoupeno bylo tímto způsobem státních dluhopisů v ceně 646,397.800 Kč, jimiž se zvýšila zásoba cenných papírů z 1.005 mil. Kč počátkem roku na 1.651 mil. Kč koncem r. 1933. Poněvadž se státní papíry kupovaly za nízký tehdejší kurs, byl to pro stát dobrý obchod. Ministr financí Trapl podal tím důkaz, že myšlenka dr. Macka, pokud se týče nákupu veřejných dluhopisů na volném trhu, kterou pan ministr financí teoreticky potíral, v praxi není naprosto špatná.

Moje zpráva o výsledcích státního hospodaření za r. 1933, jak je podává státní závěrečný účet Nejvyššího účetního kontrolního úřadu, není tedy nikterak růžová. Myslím, že tím nejste překvapeni. Překvapující by bylo, kdyby za těžkých hospodářských poměrů obou let 1932 a 1933 skončilo státní finanční hospodářství těchto let podstatně lepšími výsledky. I když jsou důvody, abychom ne těšenou finanční bilanci těchto let vysvětlili a omluvili, není tím ještě řečeno, že se tím máme spokojiti a uspokojiti. Neblahé stíny, jež snesly se na náš hospodářský život od r. 1931, zacloňují jej podnes a nevíme, kdy je protrhnou opět světelné paprsky příznivější konjunktury. Je třeba se nad tím zamysliti, zejména když opět povážlivě vzrostla cifra nezaměstnaných. Státní finance jsou podnes na povážlivém svahu, na němž je nezadrží žádná fiskální opatření, neboť nové daně za dnešních poměrů mají jen ten význam, že ubíjejí výnos daní starších. Pomoci může jediné oživení hospodářského života. A to platí též o financích samosprávných. Tu však ocitáme se před problémem rozsahu světového, jejž v našich hranicích jsme s to řešiti jen ve skrovné míře. Jsme si vědomi, že umělými experimenty nevykouzlíme hospodářskou konjunkturu. Nicméně je možno prozíravou hospodářskou politikou aspoň zmírniti těžké hospodářské poměry. Zkušenosti, jež jsme učinili s dosavadní podporou vývozu, již prokázaly, že nestačí jen podporovati vývoz, který naráží stále na veliké překážky, nýbrž že je nutno obrátiti zřetel též k podpoře produkce pro domácí potřebu. Zde naskýtá se pole dosti široké pro novou tvorbu hospodářských statků, a to jak pro potřebu soukromou, tak i pro potřebu veřejnou. Politika hospodářská na tomto poli nesmí však býti jednostranná, nesmí obmezovati, nýbrž povzbuzovati produkci, a nesmí se lekati plánů většího slohu. Vytváření nových institucí a poradních sborů bez ladu a skladu, poskytování pomoci po kousku, hned zde, hned tam, zkrátka, jak se říká, "fretování", nemá valné ceny.

To však jsou již úvahy, jež překročují rámec mé zprávy, a proto přikročuji k závěru.

Rozpočtový výbor senátu projednávaje státní závěrečný účet za r. 1933 ve schůzi konané dne 13. března 1935 vyslovil opětně své uznání Nejvyššímu účetnímu kontrolnímu úřadu, že závěrečné účty státního hospodaření za rok 1933 dostaly se ještě před projednáváním rozpočtu na r. 1935 zákonodárným sborům. Pokud se týče skutečných výsledků státního hospodaření na rozpočet v r. 1933, poznamenává rozpočtový výbor, že se velmi značně odchylují od preliminovaných příjmů i výdajů. Ježto rozdíly ty se vysvětlují kritickými poměry hospodářskými, jež na jedné straně podstatně snížily státní příjmy, na druhé pak zvýšily nutné výdaje, nelze z nepříznivého výsledku státního finančního hospodářství za r. 1933 činiti odpovědnou vládu a proto navrhuje rozpočtový výbor, aby slavný senát:

a) schválil státní závěrečný účet republiky Československé za r. 1933, předložený Národnímu shromáždění Nejvyšším účetním kontrolním úřadem spolu s účty státního bytového fondu a dávky z majetku;

b) dodatečně schválil při kap. 17 a 21 překročení výdajů, které nebyly hrazeny úsporami v rozpočtu téže kapitoly, a při kap. 5 překročení osobních výdajů;

c) schválil resoluci dole otištěnou. (Potlesk.)

Místopředseda Donát (zvoní): Zahajuji debatu.

Ke slovu je přihlášen pan sen. Mikulíček. Dávám mu slovo.

Sen. Mikulíček: Dámy a pánové! O rozpočtech na jednotlivá roční období vede se dlouhé jednání v rozpočtovém výboru i v plenu senátu, avšak účetním uzávěrkám, které jsou jistě stejně důležité jako rozpočty, se věnuje velmi malá pozornost. Proč? Vládní, koaliční senátoři nemají co říci k účetním uzávěrkám, poněvadž by sami sebe usvědčovali, že zprávami v jejich novinách po odhlasování rozpočtu byla celá široká československá veřejnost hanebně podvedena a klamána. Rozpočet na r. 1933 vykazoval málo, ale přece jakž takž aktivní bilanci, a zatím podle účetní uzávěrky shledáváme, že tento rozpočet, totiž hospodaření r. 1933, se končí schodkem okrouhle 2.320 mil. Kč. Při tom se však sáhlo dosti brutálně na platy státních zaměstnanců, hlavně nižších kategorií, na kterýchžto platech se ušetřilo 105,207.482 Kč, čili přes to, že v Jihlavě vy, páni ze socialistických vládních stran, jste měli za úkol zpracovati statisíce státních zaměstnanců, že v zájmu aktivního hospodaření r. 1933 je potřebí, aby si více přitáhli řemeny, končíte schodkem 2.300 mil. Kč.

Myslím, že finanční správa i státní kontrolní úřad věděly snad již v půl roku, že se skončí schodkem, ale přes to je v účetní uzávěrce zase položka na sanování bankovních pirátů v Americko-slovenské bance v Bratislavě 14 mil. Kč. Používám úmyslně tvrdého a ostrého slova "bankovních pirátů". Ne po prvé mluvím o úrokovém pirátství se strany bank. Jestliže venkovské peněžní ústavy, řízené rolníky a živnostníky, někdy také dělníky, z velké části při rozpětí 2% mohou vykazovati čisté zisky i při desetitisícových darech na různé kulturní, pokrokové a jiné potřebné věci, pak je to v bankách pravím, pirátství, když tam je úrokové rozpětí 8, 10 i více procent a musí se ještě ze státních nebo veřejných prostředků sanovat! Pánové, to pirátství neomlouvá okolnost, že ve správních radách těchto bank sedí 1 10 poslanců a senátorů, ačkoliv zákon o inkompatibilitě to zakazuje. (Sen. Kindl: A mnoho-li za to dostávají?) To je těžké kontrolovat, poněvadž obyčejném u smrtelníku, a zvláště oposičníku, není nijak možno do jejich manipulací finančních se dodřít. Já jsem se svého času dotazoval po projednání bankovního zákona v rozpočtovém výboru, zda pan senátor určité socialistické strany - aspoň jak novinové zprávy sdělovaly české veřejnosti. - po účinnosti tohoto zákona opustí místo ve správní radě banky nebo opustí místo senátorské. A tehdejší předsedající, pan kol. Kroiher, povídal: "Jestli opustí některé místo, tož, myslím, raději to senátorské." Tu je prostě faktem, že přes výslovné znění zákona o inkompatibilitě se tento zákon překročuje, ponechává se to nadále a důsledky toho se projevují v tom, že pak musí pan dr. Evžen Štern konstatovat, že do konce r. 1932 se těmto bankovním pirátům v Československu dalo z veřejných prostředků 6 tisíc mil. Kč na sanaci.

Druhá otázka, na niž nutno s tohoto hlediska poukázati, jsou dlužné daně a dávka z majetku. Člověk žasne nad tím, jak bezcitně, ba brutálně vymáhají se daňové nedoplatky od pracujících domkářů a živnostníků. Pánové, je přímo zločin, co bylo státní správou spácháno na rolníku Nýčovi v severních Čechách. A nota bene, řekl mi vynikající pracovník agrární strany, že Nýč byl organisován v agrární straně, čili vy zde tímto brutálním postupem přesvědčujete i své vlastní příslušníky, že tento systém je pro pracující lid neudržitelný, a chtějí-li se zachrániti, že se musejí postaviti proti vedoucím a ředitelům tohoto systému. Nýč snad právě proto, že byl ideologicky zpracován agrární ideou, se postavil na obranu sám, a byl rozmáčknut. Člověk žasne, že je možno 4 ranami z četnické karabiny pro několik set nebo tisíc korun - lidský život je nejcennější - provrtati tělo živitele 7 dětí; dnes již sedmi, šest jich bylo a sedmé bylo na cestě, dnes je nejstaršímu 11 let. A tu máte v účetní uzávěrce na dluzích 4.800 mil. Kč a na nedoplatcích dávky z majetku 600 mil. Kč, čili dohromady 5.423 mil. Kč.

Několikrát jsem žádal jménem strany, poněvadž všechno, co děláme, děláme v intencích, myšlenkách a programu strany, aby aspoň členové rozpočtového výboru dostali seznamy těch, kteří jsou dlužni na daních a dávkách částky přes 100.000 korun. To jsou jistě lidé anebo podniky, které nezaslouží žádného ohledu, poněvadž je-li kdo hospodářsky tak silný, že mu berní správa předepíše takové daně, že je 100.000 Kč dlužen, proč by o něm nemohla věděti široká veřejnost? Ale marno! Otázky daňové prý jsou tajné. Víme o tom a o poplatnosti se dovídáme obyčejně jen z obecních přirážek.

Další, co je potřebí krajně odsouditi, je věc, jak se naložilo s půjčkou práce. Bylo by potřebí, páni stoupenci strany "Práva lidu" a "Českého slova", zopakovati vám chvalozpěvy, kterými jste sytili československou dělnickou veřejnost, že půjčka práce roztočí kola výroby. A dnes se musí konstatovati, že více než 3/4 půjčky práce bylo dáno na sanaci schodku rozpočtového. Ale kromě toho nevyčerpalo se ze silničního, melioračního a regulačního fondu plných 270 mil. Kč, jak bylo rozpočtem určeno. Čili kdyby se bylo půjčky práce použilo na podnikání a vyčerpal se rozpočet, mohlo tu býti práce o 1.770 mil. Kč více.

Vážení! A jak to dopadá s naší aktivní hospodářskou bilancí? 40.482 mil. Kč má stát dluhů, samospráva přes 13.000 mil. Kč, soukromníci přes 40.000 mil. Kč, čili můžeme směle říci, že v tomto státě o 14 milionech obyvatel platí se úroky ze 100 miliard Kč. A počítáte-li průměr 8%, a menší průměr není, znamená to platiti kapitalistickým bankovním pirátům, k nimž se konečně i prostřednictvím raiffeisenek, kampeliček a ostatních finančních podniků sbíhají úroky, 8.000 mil. Kč ročně na úrocích. Může se pohnouti jakákoli výroba, může se zvýšiti schopnost konsumu, když se to všechno dává tam, kde se to mnohdy dost nerozumně a s hlediska nejen pracující třídy, nýbrž i rozumně vedené společnosti zločinně utrácí?

Přikročím k několika speciálním odborům, jak hospodařily v r. 1933. Nejlépe hospodařily železnice, u nichž bylo nejvíce desítek tisíců drobných zaměstnanců propuštěno, ale kde vysoká byrokracie zůstala v neztenčené míře. Železnice prohospodařily 834 mil. Kč a při tom je několik tuctů dodavatelů a vysokých byrokratů z ministerstva železnic v chládku, zpytují svědomí ze své nezištné práce. (Hlasy: Byli restringováni!) Pane kolego, zatím ještě ne. Ještě jim plat jde, i těm, kteří jsou v kriminále.

Tedy zde vidíte, že přesto, že tito pánové od ministerského rady nahoru mají poměrně ohromné platy... (Sen. dr. Karas: Poměrně?) Poměrně. Promiňte, pane předsedo rozpočtového výboru, ten, kdo krumpluje celý den pod pražcem, dostává 18 až 20 Kč denně a pan min. rada má jistě 60 až 80 tisíc Kč s funkčními příplatky. (Sen. dr. Karas: Má větší námahu a větší vzdělání!) My to víme, když intervenujeme, jak dlouhá je pracovní doba v těch kancelářích. (Sen. dr. Karas: Pracují i v noci!) Pracují, a mnohdy účelněji, mimo kancelář než v kanceláři a nad tu práci mimo kancelář musejí bráti korupční peníze, poněvadž ta je moc drahá a čím je práce méně schopný, tím mu to přijde dráže.

Stamiliony korun daly by se ušetřiti na dodávkách uhlí, pražců a na ostatním, čeho železnice potřebují. Je charakteristické, že i pošta československá, která přece má daleko menší věcné potřeby a u níž pošťák na venkově dostává 560 až 600 Kč měsíčně končí deficitem 3,787.000 Kč!

Ale nejpodařenější je hospodaření u státních lesů a statků. To je vzor, jak se hospodařiti nemá! Státní lesy a statky, které by dostaly jenom nájemného - ze ¹/₄ milionu měřic země po 100 Kč z měřice - 25 mil. Kč mají 36,592.000 Kč deficitu. A při tom byla podle rozpočtu menší výplata na osobních platech 10,091.000 Kč, čili zaměstnanci dostali méně peněz, zatím co byrokracie ve správě státních lesů a statků, která z 99% má zelenou legitimaci, prohospodařila 36¹/₂ mil. Kč.

Účetní uzávěrka dokazuje, jací ohromní finančníci jsou ve správě státních lesů a statků. Zisk z finančních operací je zaznamenán částkou 10.841 Kč, ale ztráta 4,178.050.45 Kč. Skutečně "vzorné" hospodaření, a při tom před 2 měsíci jsem byl při stávce lesních dělníků v okrese Rachovo na Podkarpatsku, kde dělníci nemohli z vyplacené mzdy žít, a když jsem intervenoval s poslanci podkarpatskými u ředitelství stát lesů a statků, potvrdil mi to pan gen. ředitel inž. Šiman, ukázal mi černé na bílém zprávu ředitelství Rachovo, že tam bylo vyplaceno dělníkům i jen 3 až 8 Kč mzdy za den. (Slyšte!) Při tomhle hospodaření se prohospodařilo 36¹/₂ mil. Kč! Pak se vám, pánové, s dřívím ze stát. lesů pěkně dělá agitace na moravském Slovácku, kde se rozdělilo těm, co mají zelenou legitimaci, dřeva za 12.000 Kč jen v okrese hodonínském. (Výkřiky komunistických senátorů.)

Nebýti tabákové režie, kterou se udržují deficity stát. podniků nebyl by státní deficit 2.300 mil. Kč, nýbrž přes 3¹/₂ miliardy, poněvadž z tabákové režie a hlavně na levných druzích, konsumovaných miliony drobných lidí, se získalo 1.294 mil.

Pro nezaměstnané je určeno 700 mil. Kč. Již posledně jsem mluvil o tom, jak nespravedlivě si ministerstvo soc. péče počíná vůči nezaměstnaným. S tohoto místa jsem přímo obvinil českého soc. demokrata dr. Alfréda Meissnera, že je vinen bídou 50.000 příslušníků tesařů, organisovaných ve Svazu tesařů, ale pan dr. Meissner má hroší kůži. Osobně je zbabělec, že je málo větších, poněvadž se bojí připustiti i uniformovanou legionářskou deputaci, a řekne si. Mluvte si a pište si o mně, co chcete, já nepovolím, mám před ministerským palácem dosti policie a četníků, kteří mne budou chrániti. (Sen. Nentvich: Nestydíte se takto mluvit?) Nestydím. Tak se musí mluvit ba o takovýchto lidech se má mluviti ještě hůře. (Sen. Nentvich: Myslíte, že vás to zachrání?) Ne, ale co je to gentský systém? Zákon, ne? A takový pán se nedá ani sebe větší hrubostí vyprovokovati a bojí se přijmouti legionářskou deputaci (Sen. Nentvich: Je to od vás sprostota!) A to je slušnost, že on nechává 8.000 tesařů 11/2 roku o hladu? Je jich 500 v tom svazu. Dojednal jsem při rozpočtu se všemi ministry z měšťáckých stran, že tato záležitost bude vyřízena, a všichni - s některými jsem se ostře chytil - mně při projednávání rozpočtu slíbili, že nebudou proti skončení této věci, ale pan ministr Meissner na tom sedí, nechce to pustiti, a proto tvrdím, že není dosti ostrého slova k odsouzení takového brutálního činu. (Sen. Nentvich: Ano, k odsouzení takovéto řeči s parlamentní tribuny!) Nuže, vám by se líbilo, kdyby pan dr. Meissner odsoudil statisíce k smrti hladem, aniž by se o tom smělo psáti nebo mluviti. Ejhle, vaše demokracie, vaše socialistická demokracie! Obviňuji ho proto, že to bylo v prosinci dojednáno. Chtěl jsem to dojednati i s ním, ale nechtěl nás přijmouti. Zástupce dělnické třídy se dostane do Hradu, dostane se k agrárním, klerikálním ministrům i k ministrům jiných politických stran, ale zástupce dělnické třídy s dělníky legionáři se nedostane k socialistickému ministrovi, který má nota bene resort soc. péče! Tu přestává jakákoliv diskuse. To je hrubost, to je něco nelidského a necitelného a nejsou ostrá moje slova, která to odsuzují, když již 1¹/₂ roku o tom mluvím a jednám, ale zbytečně. Jako zástupce dělnické třídy jsem zde proto abych na takovéto věci poukazoval. Za každým svým slovem stojím a dá se zkontrolovati, jednal-li jsem o tom. (Různé výkřiky.)

Místopředseda Donát (zvoní): Prosím o klid.

Sen. Mikulíček (pokračuje): Lepší než imunita je moc, jakou má p. ministr soc. péče. Koho chce, toho nechá umřít hladem, ačkoliv má zákonné podmínky podle gentského systému. (Sen. Kindl: Za to by měl být vyhozen!) Kdo by ho vyhazoval, když je jich tam většina stejných?

Ačkoli jsou v rozpočtu stamiliony na vyživovací akci, jedná se právě tak krajně nespravedlivě s tzv. žebračenkami. Už tu bylo mluveno ústy Ant. Nováka, vládního senátora, že jednotliví okr. náčelníci používají žebračenek k pracím pro vlastní osobu, k pracím ve svých zahradách a barácích a že lidi, nad nimiž tam vládnou, přímo robotním systémem ženou do práce. A je nějaká náprava?

Vážení! Po tom, co zde snesl pan sen. Ant. Novák na náčelníka okr. správy ve Snině, nevím, jestli by byl v Habeši nadále ten Ďurčanský okr. náčelníkem U nás to nikým nepohne. Ono se říká: Vrána k vráně sedá, rovný rovného si hledá. Začít to čisti, kdo ví, kolik by zůstalo těch, kteří by ve svých úřadech mohli dále pokračovati. V účetní uzávěrce se oslazuje hospodářská situace tím, že prý má stát aktivních položek za 15.158 mil. Kč.

V čem to je? Země a obce, ale zejména země, jsou dlužny státu. Kdy to země zaplatí, když jejich nemovitý majetek je předlužen? Čili na konec pod tu položku 9 miliard Kč, kterou stát má za zeměmi, se udělá čára přes ni také, a aktiva státní pokladny budou o 9 miliard chudší.

A nakonec chci, vážení, připomenouti jen toto: Přes všechny růžové naděje do hospodaření r. 1933 nejen že se naděje nesplnily, nýbrž skutečnost byla ještě horší, než jsme předpovídali. Vezměte si úřední statistiku a shledáte, že v r. 1933 spotřebovalo se proti r. 1929 v tomto státě o 9¹/₂% méně masa, že se spotřebovalo o 22% méně omastku, to znamená, že ti chudáci, kteří mají již jen těch pár krejcarů na lůj nebo sádlo, aby si uvařili praženou polévku, jsou v tom ještě hůře, že právě je to postihlo více než ty, kteří mají ještě na kousek masa. V r. 1933 se zkonsumovalo v tomto státě o 10% méně cukru, tj. o 320.000 q, v r. 1933 se zkonsumovalo o 32% méně piva. Výstav piva klesl s 11 mil. na 7,900.000 hl. Vážení, proč? (Výkřiky.) Jen se, pánové, smějte! Cyničtěji se smáli jinde, a lid, když už to nebylo lze snésti, musil zavésti pořádek. Proč klesá schopnost konsumu? Nejen snižováním mezd, ale také zločinem, jaký páše dnešní společnost pod ochranou vlády tím, že se jednotlivé předměty denní potřeby prodávají pro dobytek za desetinu ceny, zač se prodávají lidem, že se jednotlivé předměty denní potřeby vnucují jako pohonná látka pro stroje za jednu šestnáctinu ceny. A zač se prodává lidem? Hledejte v historii lidstva obdobnou událost! Hledejte! Od té doby, co začali lidé psát, od dob babylonských v Mezopotamii, tisíce let před Kristem žádná společnost nebyla tak zločinná, jako je tato kapitalistická společnost, aby jednu a tutéž věc dávala pro dobytek za desetinu ceny, za kterou ji dává lidem. Něco podobného nebylo nikdy. Nikdy nebyl podobný zločin, aby tisíce poctivých lidí umíralo hlady, zatím co za zdí, za plotem a za mříží se ničí statisíce a miliony metrických centů chlebovin. Necítíte tu tíhu toho všeho? Vy ne, ovšem vám nic nechybí! Ale když se r. 1934 spotřebuje chlebovin, mouky a obilí o třetinu méně, když občanstvo vzrůstá, nezdá se vám, že byste se všichni nad tím měli zamyslit? Že tato okolnost zvrátí veškeré plány o monopolech obilních, o monopolech živočišných, o nějakém ustanovení o mléčném hospodářství? Proč? Když už ubývá konsumentů suchého chleba, jak tento konsument může býti schopen koupit si košili, klobouk, boty, šaty? Jak tento konsument může býti schopen opatřit si slušný byt?

Vážení, něco takového, aby se sypal do soli, do cukru, do lihu jed. resp. látky které jsou lidskému zdraví škodlivé, a aby těch věcí zatím postrádaly statisíce rodin - něco podobného v historii lidstva nebylo nikdy. K tomu se musil dopracovat soukromokapitalistický právní řád, řád, který drží vlády všech kapitalistických států, včetně vlády vaší a včetně vaší koalice. (Sen. Nentvich: Kdybyste se namísto nadávání zúčastnil na realisování prací o potřebných změnách společenského pořádku a neomezoval svou činnost na nadávky! - Sen. Kindl: Kritika se musí provádět! - Sen. Nentvich: Tomu říkáte kritika?)

Místopředseda Donát (zvoní): Prosím o klid.

Sen. Mikulíček (pokračuje): Pane kolego, jste marxista a jste učitel. Tolik byste měl vědět, že v rámci soukromokapitalistické lupičské společnosti není z krise a bídy východiska. Tolik byste měl vědět! (Výkřiky.) Pane kolego, vy víte tak jako já, že v Sasku v dobách vlády pana Eberta, německého presidenta, dohodli se sociální demokraté s komunisty a vytvořili vládu. A poněvadž ani Ebert jako president kapitalistického státu nesloužil dělníkům, nýbrž Kruppům a Stinnesům, soldateska se schválením Ebertovým rozehnala tuto socialisticko-komunistickou vládu v Sasku. Je to pravda nebo ne? (Výkřiky.) Nemůžete to popřít. Vy víte, že svého času ve Finsku měli zástupci dělníků čtyřhlasovou většinu ve sněmovně. A co udělala buržoasie? (Sen. Modráček: To byla pěkná vláda! Vůdce komunistů byl pro podvod zavřen!) Dobře, občane, ale co udělala buržoasie tam, stalo by se i u nás, čili ten případ ukazuje, jak dlouho by vydrželo, pánové, naše spoluvládnutí s pány zástupci agrárního kapitálu. (Výkřiky sen. Kroihera.) Pane kolego, nenamlouvejme si nic! Jestliže všichni od toho kapitálu utíkáte, nár. sjednocení od něho utíká, vy od něho utíkáte, zůstane to konečné na nás. My budeme musit hájit na konec Preisse. Hodáče a banky. (Veselost.) To bude podařená situace. (Sen. Sechtr: Vyměnili jsme si úlohy!) Aby vás pán bůh při zdravém rozumu zachovati ráčil! (Sen. Sechtr: To bychom měli co hájiti! Vy byste to brzy roztočili!)

Pane kolego, my máme náturu necpati všecko do váčku, nýbrž dáti to lidem, a ne jako vy, seděti na tom, co má hodnotu a cenu, jako žába na pramenu živé vody, třebas lidé kolem umírali žízní. My máme náturu dát o dokola. Jak by vláda s nimi vypadala? Než by byla první ministerská rada, musili by si pospíšiti jmenovaní komunističtí ministři, aby usadili na plyšové stolice příslušníky svých rodin a známých. Ale po první ministerské radě musili by podati demisi. Proč? Poněvadž je tu milion nezaměstnaných a první naší starostí by bylo, aby měli chleba, a na ten je jistě potřebí 10 korun denně. (Výkřiky.) Pak musíte přeorganisovat společnost, aby měli práci tak, jako ji mají v Sovětském svazu. Řekli byste: Kde na to brát peníze? My bychom je už našli. A vy byste řekli: Kde? My jsme tu v zastoupení bank, páni z lidové strany by řekli: v zastoupení kléru, který bere 100 milionů ze stát. pokladny, jiní zase v zastoupení četnického a policejního režimu, který stojí 420 mil. korun ročně a tím okamžikem po první ministerské radě by komunisté musili podat demisi, poněvadž v rámci kapitalistického řádu nelze řešit krisi pracujících... (Výkřiky sen. Nentvicha. - Hluk. - Sen. Nentvich: Dělal jste křik v první schůzi senátu a totéž děláte i v poslední!)

Jestli vy jako pan učitel uznáte tu vadu, nechci mluviti o křivdě, že jsem byl při prvním zahájení vyloučen pro obstrukci, při níž jsem byl pryč z této místnosti... (Výkřiky: Odstraněn!) Ne já jsem psal článek v sekretariátě a potvrdilo mi to 20 lidí, že jsem tu nebyl, když se dělala obstrukce, ale váš spravedlivý p. předseda mne vyloučil, poněvadž, když se dělá obstrukce, Mikulíček musí býti vyloučen, třeba by při ní nebyl. (Výkřiky.) Račte si tedy tu poznámku schovati, poněvadž nesedí.

Vážení pánové! Při takovém nehospodárném systému se na druhé straně velmi dbá, aby se produktivně pracujícím dělníkům nedostalo ani spravedlivé odměny, poněvadž všechny sliby opatřiti práci jsou jenom sliby. Kde naberete těch 5 miliard, s kterými se pánové ze socialistických stran před krátkou dobou rozpřáhali, že budou na investice? Předevčírem jsme jednali ve výborech o ochraně proti plynům. V zákoně stojí: "Není-li schopen jednotlivec, jsou obce odpovědny za to, že každý bude míti plynové masky a že budou kryty." Na čí účet? Dávky se prý zavedou. Vládní senátoři se ptali, jaké dávky, a iniciátoři, zástupci vlády, mlčeli, nedovedli odpověděti, poněvadž těch dávek je tolik, že již není možno nějakou novou vymysliti. A když je tam ustanovení, že nezařídí-li to obec, postaví okr. úřad na účet obce za 100.000 Kč kryt a koupí za 250.000 Kč masek pro obyvatele obce, která má 3000 duší, ptáme se: Na účet obce? A kdo na účet obce něco svěří, když poslední taška na střeše je již obstavena v gruntovní knize? A zase jsme nedostali odpověď...

Místopředseda Donát (zvoní): Upozorňuji p. řečníka, že lhůta řečnická uplynula.

Sen. Mikulíček (pokračuje): Již budu hotov. Čili vidíte, že jste zkrátka hospodařili a hospodaříte tak, že se vám již zjevuje příšera: bankrot, bankrot a ještě jednou bankrot.

Každý soukromník, kdyby tak hospodařil, dávno by měl nad sebou kurátora. Vy máte moc, těžko je kurátora nad vámi nějakým způsobem ze země vydupat, ale bude-li chtíti pracující třída, nejenom již dělníci, nýbrž i statisíce rolníků a živnostníků, udržeti se při prosté, holé existenci, musí vás té moci zbaviti a vzíti si správu věcí do vlastních rukou. (Potlesk senátorů strany komunistické.)

Místopředseda Donát (zvoní): Pan sen. Kroiher má slovo.

Sen. Kroiher: Slavný senáte! Bylo mi sděleno, že kol. Mikulíček ve své řeči řekl asi toto: Já jsem o té věci, tj. o inkompatibilitě, jednou mluvil v rozpočtovém výboru a předsedající sen. Kroiher řekl,... (Sen. Mikulíček: Řekl jsem "pan" senátor!) Ano, pan senátor - "... že raději se vzdá mandátu než místa ve správní radě banky." (Výkřiky sen. Mikulíčka.) Kolega, který mně to sdělil, měl ten dojem a snad i někdo jiný z vás mohl by jej také míti, že kol. Mikulíček touto větou myslil mne. Konstatuji,... (Sen. Mikulíček: Pardon, pane kolego, já jsem tehdy myslel v rozpočtovém výboru pana Vaněčka a pana Pichla!) Jenže, pane kolego, já neopravuji to, co jste řekl v rozpočtovém výboru, nýbrž, co jste mluvil zde. Mohli byste míti ten dojem, jako kdybych já byl lpěl na členství správní rady v bance a dával mu přednost před senátem. (Výkřiky senátorů strany komunistické.)

Místopředseda Donát (zvoní): Prosím o klid.

Sen. Kroiher (pokračuje): Skutečnost ukazuje, že to není pravda. Já jsem se místa ve správní radě Agrární banky vzdal v ten den, kdy byl zmíněný zákon podepsán. A byl jsem tam dříve, nežli jsem byl v senátě, tedy já tam nezasedal snad proto, aby banka měla poslance nebo senátora, nýbrž zasedal jsem tam jako náměstek starosty Ústřední jednoty hospodářských družstev. Na mne se ten zákon vlastně neměl ani vztahovat.

Byl jsem velmi nerad, když jsem slyšel o tomto výroku páně kolegově, poněvadž mně bylo líto opravovat si v poslední schůzi své mínění o něm. (Souhlas. - Výkřiky sen. Mikulíčka.)

Místopředseda Donát (zvoní): Debata je skončena.

Uděluji slovo k doslovu zpravodaji panu sen. Modráčkovi.

Zpravodaj sen. Modráček: Vážený senáte! Pan sen. Mikulíček pronesl zde volební řeč, která také podle toho vypadala. My jsme zvyklí, běží-li o tak důležité finanční otázky, jaké představuje státní závěrečný účet, že se o nich mluví kriticky a opravdu s porozuměním a vážností, jaké zasluhují. Ve skutečnosti slyšeli jsme zde řeč, která byla snůškou neoprávněných výtek a také nadávek. (Výkřiky komunistických senátorů.) Pan sen. Mikulíček musí se především korigovati v tom směru, že hospodářskou krisi, která je zjevem světovým, nezavinila žádná strana tohoto Národního shromáždění, ani vláda. (Výkřiky: Kapitalisticky řád!) Ano, dobře, ale kapitalistický pořádek je na celém světě a za ten nemůže ani moje strana, ani jiná strana, ani nynější vláda. (Výkřiky.) Házet nynější koalici v Národním shromáždění na vrub bídu, která byla způsobena příčinami velmi hlubokými, světovými, je pouhá demagogie, kterou zde odmítám.

Dále musím co nejrozhodněji odmítnouti nadávky, které pronesl pan sen. Mikulíček proti ministru soc. péče dr. Meissnerovi. On se o něm vyjádřil - pokud jsem správně slyšel že je zbabělec (Sen. Mikulíček: Ano!), a teď to potvrzuje. Musím říci, že to je způsob vystupování, který není v Národním shromáždění obvyklý a který snižuje tuto tribunu na místo hospody. Něčeho podobného nemá se zástupce občanů v zákonodárném sboru dopustiti, a dopouští-li se toho, pak řeknu přímo, že zneužívá místa, které zastává. (Výkřiky komunistických senátorů.) Na tomto místě má si každý uvědomiti, že výroky zde pronesené jsou pozorovány a poslouchány celou veřejností, celým národem, a jestliže se zde pronášejí takové výroky, jak jsem uvedl, snižuje se tím důstojnost Národního shromáždění a podlamují se tím zároveň také základy demokracie. Právě tímto způsobem pomohli komunisté ve všech zemích ničiti demokracii, pomohli kapitalistům a pomohli také k vítězství diktátorům, jako je Hitler v Německu.

Jelikož řeč p. sen. Mikulíčka nepřinesla nic věcného, končím své závěrečné slovo a navrhuji, aby zpráva rozpočtového výboru byla beze změny přijata. (Potlesk.)

Místopředseda Donát (zvoní): Budeme hlasovati. Prosím pány, aby zaujali svá místa. (Děje se.)

Senát je způsobilý se usnášeti.

Kdo souhlasí s návrhem rozpočtového výboru, aby státní závěrečný účet republiky Československé za rok 1933 spolu s účty státního bytového fondu a dávky z majetku byl schválen podle zprávy výborové a aby byl udělen dodatečný souhlas k překročení výdajů při kap. 17 a 21 a k překročení osobních výdajů při kap. 5, podle zprávy výborové 1465, nechť zvedne ruku. (Děje se.)

To jest většina. Naznačený návrh rozpočtového výboru se schvaluje podle zprávy výborové tisk 1465.

Kdo souhlasí s resolucí rozpočtového výboru, otištěnou ve zprávě výborové, nechť zvedne ruku. (Děje se.)

To je většina. Tato resoluce se přijímá.

Přistoupíme nyní k projednání dalšího odstavce, jímž je:

2. Zpráva výborů ústavně-právního a branného o usnesení posl. sněmovny (tisk 1507) k vládnímu návrhu zákona o ochraně a obraně proti leteckým a jiným podobným útokům (tisk 1514) [podle §u 35 jedn. řádu].

Zpravodaji jsou: za výbor ústavněprávní sen. dr. Karas, za výbor branný sen. Sehnal.

Uděluji slovo prvému zpravodaji za výbor ústavně-právní - panu sen. dr. Karasovi.

Zpravodaj sen. dr. Karas: Slavný senáte! Zákon, který právě projednáváme, ukládá nová a těžká břemena a povinnosti zejména obcím i občanům. Ale břemena ta jsou plně odůvodněna jeho účelem: opatřiti ochranu a pomoc i celému zázemí v případě války, neboť v příští válce bude ihned bojištěm celé území státu.

Zázemím je tedy veškeré občanstvo i jeho statky, které netvoří přímo součást bojující armády, a to občanstvo pracující, dorost i starší.

Zákonem tím se omezuje vlastnické právo občanů ke statkům i právům širokým umožněním expropriace majetku (§§ 9, 10 a 11), zákon ten omezuje dále živnostenskou volnost (§§ 15, 16, 17 a 18), zákon ten však nad to ukládá i přímá plnění, často majetkově velice tíživá (tak zejména §§ 1 a 2), jinde ukládá jim různá konání neb opomenutí (§ 6), neboť omezuje po př. osobní a domovní svobodu (§ 19). Na nešetření ustanovení jeho ukládají se přísné tresty (§§ 24 až 29).

Zákon ten nesmírně rozšiřuje pravomoc a volné uvážení úřadů, zejména úřadů politických, policejních a živnostenských. Úřadům těm však ukládá se nesmírná odpovědnost.

Je to zákon ve svých účincích sice dalekosáhlý, ale v zájmu státu i všeho občanstva naprosto nutný.

Přecházeje k podrobnostem zákona, musím především upozorniti, že nejlepší ochranou proti útokům leteckým je zameziti jim přístup přes hranice na naše území nebo alespoň přes bojovnou frontu, což je úkolem našeho dělostřelectva a letectva (§ 9 naší osnovy), po příp. i hrozba protiútokem.

Poněvadž však technicky jest skoro nemožno, úplně zameziti tento přístup, nutno brániti se aspoň proti účinkům nepřátelského letectva, anebo účinky ty hledět omeziti.

Nepřátelské letectvo bude hleděti jednak výbušnými a hořlavými pumami ničiti budovy, továrny a komunikace, čemuž nelze již se ubrániti, když se mu již podařilo vniknouti do našeho území. Tu možno aspoň pouze chrániti životy obyvatel tím, že se ukryjí ve sklepeních a podobných krytech, jejichž strop odolá ničivým účinkům výbušných pum. Proto §§ 1 a 4 ukládají vlastníkům nemovitostí, popřípadě i obcím, vybudování takových krytů.

Zde upozorňuji, že proti původní osnově, která ukládala břemeno opatřiti kryty i majitelům budov již stojících, posl. sněmovna změnila přísná ustanovení § 1 a omezila povinnost tu pouze na stavebníky nových budov. Ti jsou povinni při stavbách nových budov opatřiti je kryty, kdežto majitelé budov již stojících jsou od toho osvobozeni.

Letectvo vedle toho působí i chemickou válkou, která při dnešní vyspělosti chemické vědy je naprosto ničivá, zahlazujíc veškeren život v napadeném území, buď přímo jedovatými nebo dusivými plyny, nebo pumami, obsahujícími bacily nakažlivých a smrtonosných nemocí. Proti jedovatým plynům možno brániti se plynovými maskami. Proto osnova v § 2 nařizuje opatření jejich. I zde obce jsou povinny doplniti výzbroj občanstva těmito maskami (§ 4) a zákon za to slibuje jim povolení zvláštních dávek ku plnění této jejich povinnosti (§ 5).

Tato změněná osnova posl. sněmovnou právě toto břemeno ještě zvětšuje, neboť podle dnešní předlohy obce budou povinny opatřiti kryty pro obyvatelstvo domů již stávajících, kdežto podle předlohy vládní u domů již stávajících měl tyto věci opatřiti majitel dotčeného bytu; dnes se to přesunuje na obec podle §u 5. Zabezpečiti občanstvu opatření bezpečných masek a chrániti je před podvodníky neb vydřiduchy má za účel třetí díl zákona (§§ 15 až 18 a § 27), který výrobu a prodej masek i jiných obranných pomůcek prohlašuje za živnosti koncesované; má uchrániti občanstvo před nedostatečnými a drahými výrobky a proto výrobu i obchod s nimi podřizuje zvláštnímu dohledu státnímu. Prováděním zákona pověřeny jsou především úřady politické, ministerstvo vnitra a okresní úřady, které ovšem jsou často vázány na spolupůsobení úřadů a velitelstev vojenských (§§ 6, 7, 12 a 23), po případě i úřadů živnostenských (§§ 15 až 18). Veliký vliv poskytuje se obcím jednak jako úřadům stavebním při budování krytů (§ 3), jednak v dalším oboru přenesené působnosti (§§ 4 a 8).

Vedle toho zákon počítá se součinností dobrovolných spolků i jednotlivců (§§ 13, 8); dosud se tak výlučně dálo dobrovolnými spolky. Podotkl jsem již, že zákonem tím se dává veliká moc úřadům správním. Vedle toho skoro každý paragraf zmocňuje vládu i úřady vydávati závazná nařízení, ukládající občanům další konání nebo omezení. Jestli kde jinde je žádoucno, aby zákon sám obsahoval podobné normy, v tomto případě je naprosto nutné zmocniti úřady, aby v případě nouze učinily rychlá opatření, a to tím spíše, kdy vynálezy a věda rychle pokračují, a kdy nepřítel své útočné prostředky a metody až do poslední chvíle tají.

Zákonem tímto má se dosáhnouti lepší ochrany statků a života občanstva neválčícího. Podobná opatření učinila již řada států a tedy ani my nemůžeme zůstávati nečinnými. Já jsem na př. viděl v cizině účinky takových nepřátelských pum na uměleckých stavbách v Miláně a v Benátkách, viděl jsem, jakou škodu takové pumy dovedou způsobiti, a proto všichni musíme vítati, že naše vláda podává tuto osnovu zákona. Právě slyšíme a čteme v novinách, že Mussolini as i před týdnem nařídil všem obcím po celé Italii opatření masek, aby každý občan italský byl chráněn plynovými maskami před útokem. (Předsednictví převzal místopředseda dr. Heller.)

Proto výbor ústavně-právní doporučuje senátu přistoupiti na usnesení posl. sněmovny. (Souhlas.)