Předseda konstatoval, že senát je způsobilý se usnášeti, a senát přijal jeho návrh, aby byla udělena dodatečná zdravotní dovolená od 11. do 23. t. m. sen. Hanckovi.

Zprávy tisky 1474, 1475, 1479.

Interpelace tisk 1480/1 a 1480/2.

Odpovědi tisk 1481/1 a 1481/2.

Vládní návrh tisk 1482.

Těsnopisecké zprávy o 290. a 291. schůzi senátu N. S. R. Čs.

Zápis o 293. schůzi sen. N. S. R. Čs.

o 294. schůzi senátu N. S. R. Čs. vyložen byl podle §u 72 jedn. řádu v senátní kanceláři k nahlédnutí.

Ježto nebyly v předepsané lhůtě žádným panem senátorem podány písemné námitky, pokládá se zápis ten za správný a bude vytištěn.

Z předsednictva přikázáno.

Výborům techn.-dopravnímu a ústavně-právnímu vládní návrh tisk 1482.

Výborům soc.-politickému a rozpočtovému vládní nařízení ze dne 8. března 1935, kterým se přikazuje zbytek výnosu státní losové výpůjčky na vystavení obytných budov pro státní a jiné veřejné zaměstnance (Č. 13.603).

ve schůzi dne 21. března 1935 přikázány návrhy:

výborům rozpočtovému a ústavně-právnímu tisk 1422,

výborům rozpočtovému a kulturnímu tisk 1425,

výborům kulturnímu a rozpočtovému tisk 1448,

K návrhu předsedovu uloženo bylo výborům techn.-dopravnímu a ústavně-právnímu, aby o vládním návrhu tisk 1482 podaly zprávu ve lhůtě co nejkratší.

Předseda (zvoní): Budeme projednávati pořad dnešní schůze, a to nejprve odst. 1:

Zpravodajem je pan sen. Hrubý. Dávám mu slovo.

Zpravodaj sen. Hrubý: Slavný senáte!

Vládní návrh týká se novelisace zákona o vojenském kázeňském a kárném právu, vydaného v r. 1923 pod č. 154 Sb. z. a n.

Tento zákon byl sice již jedenkrát částečně novelisován, a to zákonem z 8. dubna 1927, č. 55 Sb. z. a n., avšak zkušenosti nabyté při praktickém provádění zákona ukázaly nutnost nově upraviti ještě některá další jeho ustanovení.

Nejdůležitější změny, o něž v navržené osnově jde, jsou:

1. Jako nové kázeňské tresty se zavádějí peněžité pokuty, které dosud platný řád nezná. Jde tu o citelnou mezeru, která má zvláště význam u osob, jež nejsou vojenskými osobami v činné službě, tedy zejména u příslušníků zálohy a náhradní zálohy a u osob, které budou za mobilisace a ve válce podrobeny vojenské kázeňské pravomoci, protože konají zvláštní úkony podle § 3 branného zákona, nebo jsou povolány do osobních válečných úkonů podle zákonů o osobních válečných úkonech. V těchto případech nejsou dosud kázeňské tresty, které lze ukládati, dosti účelné.

Podle osnovy zákona není vyloučeno ukládati peněžité pokuty i vojenským osobám v činné službě. Ježto však u těchto osob dosavadní kázeňské tresty jsou v celku postačující, dá se očekávati, že jim nebudou tresty peněžité zpravidla ukládány. To platí zejména, o příslušnících mužstva v činné službě, kteří vedle denního žoldu nemají zpravidla jiných důchodů a zkracování jejich denního žoldu peněžitými pokutami by nebylo možné. Na tuto věc bude pamatováno v prováděcích předpisech, jež budou k zákonu vydány.

2. Rovněž u kárných trestů se navrhuje jejich rozmnožení, a to pokud jde o vojenské gážisty ve výslužbě. Tresty, které lze těmto osobám ukládati, mají býti rozhojněny o trest písemné výstrahy s trvalým snížením zaopatřovacích platů. Tím má býti odklizen dosud příliš veliký rozdíl, který jest mezi trestem písemné výstrahy s dočasným snížením zaopatřovacích platů a trestem odnětí vojenské hodnosti s trvalým snížením těchto platů.

3. Další důležitou změnou, která je předlohou navrhována, je omezení působností kárného výboru na stíhání poklesků, jimiž bylo poškozeno nebo ohroženo dobré jméno vojska, tedy na stíhání t. zv. poklesků stavovských.

K tomu se poznamenává, že to, co vládní předloha navrhuje, existovalo již před voj. kárným zákonem č. 154/1923 Sb. z. a n., a to nejen v našem státě, nýbrž i před tím v byv. Rakousku po půl století.

Za Rakouska se totiž vojenskou disciplinární pravomocí nazývala jen dnešní vojenská pravomoc kázeňská; mimo dnešní kárné výbory existovaly tehdy vojenské čestné rady a ty soudily důstojníky jen pro poškození a ohrožení důstojnické cti, tedy celkem pro stejné poklesky, které dnes zahrnujeme pod poškození a ohrožení dobrého jména vojska nebo jinými slovy pod porušení povinností stavovských.

Byla tedy v bývalé monarchií vojenská disciplinární pravomoc úplně oddělena od pravomoci voj. čestných rad a čestným radám náleželo jen souditi porušení povinností stavovských.

Tyto zásady přešly do právního stavu našeho a nebyly dotčeny, ani když r. 1919 místo čestných rad zaujaly vojenské disciplinární výbory a když místo >poškození a ohrožení důstojnické cti< byl zvolen termín >poškození a ohrožení dobrého jména vojska.< I po této změně zůstala voj. disciplinární pravomoc oddělena od pravomoci disciplinárních výborů, takže nebylo dovoleno, aby se disciplinární výbor zabýval disciplinárními přestupky jako takovými. Byl-li nějaký čin důstojníkův zároveň disciplinárním přestupkem podle čl. 138 sl. řádu z roku 1922 a zároveň poškozením nebo ohrožením dobrého jména vojska, potrestal jej jako disciplinární přestupek disciplinární představený a po tomto potrestání teprve o témž činu konal řízení disciplinární výbor jako o poškození neb ohrožení dobrého jména vojska. Disciplinárním výborům pak patřilo posuzovati důstojníky jen pro poškození a ohrožení dobrého jména vojska, nikdy však pro porušení povinností služebních.

Tento stav, který měl za sebou tradici více než 50letou, se plně osvědčil.

V r. 1923 byly však zákonem č. 154/1923 provedeny četné změny. Tak vojenská disciplinární pravomoc byla přejmenována na vojenskou pravomoc kázeňskou, disciplinární výbory na kárné výbory, těmto kárným výborům byli vedle důstojníků podřízení i rotmistři a do věcné kompetence těchto výborů přidáno i souzení porušení povinností úředních a služebních, ovšem jen potud, pokud se tento poklesek jednočinně sbíhá se soudním deliktem, vymykajícím se vyřízení kázeňskému. Pro případy jednočinného souběhu deliktu kázeňského s kárným deliktem pak bylo předepsáno, že kárná pravomoc má konsumovati pravomoc kázeňskou a že kárný výbor má v takovém případě čin hodnotiti jak po stránce kárné, tak i se zřetelem na kvalifikací kázeňskou.

Z těchto novinek zavedených vojenským kárným zákonem se některé neosvědčily.

Zejména se neosvědčilo rozšíření kompetence kárných výborů na poklesky proti povinnostem úředním a služebním, neboť tím byla přikázána kárným výborům materie organicky cizí a vznikly nespravedlivé důsledky. Tak na př. spáchal-li vojenský gážista vojenský přečin, s hlediska dobrého jména vojska bezbarvý, a rozhodne-li se kázeňský představený jej vyříditi kázeňsky, znamená kázeňské vyřízení konec řízení; dá-li však představený týž čin na pole soudní, není soudním rozsudkem věc ukončena, nýbrž musí po soudním rozsudku - má-li pachatel ještě hodnost vojenského gážisty - následovati řízení před kárným výborem. Novela k voj. kárnému zákonu z r. 1927 tím, že pro podobné případy zavedla možnost upustiti od potrestání, tyto nesrovnalosti sice zmírnila, ale úplně neodklidila.

Než ani rozšíření pravomoci kárných výborů na kázeňskou stránku při jednočinném souběhu kázeňského poklesku s porušením povinností stavovských se neosvědčilo, protože kárné řízení i při nejrychlejším průběhu vyžaduje delší doby, kdežto vojenská kázeň nutně vyžaduje, aby při porušení kázně trest následoval po činu.

Obé rozšíření kárné pravomoci však kromě toho působí obtíž členům kárných výborů, kteří nejsou právníky, neboť je nutno, aby posuzovali otázky právní, jaké jím nejsou běžné. Nežli mohou kvalifikovati čin jako porušení povinností úředních, musí zkoumati, zda vskutku je čin také soudním deliktem podle trestních zákonů (třebas promlčeným, anebo jinak trestností pozbyvším), a to takovým, jaký se podle §u 2, odst. 1, písm. c) voj. kárného zákona nesmí vyříditi kázeňsky (tedy, zda je zločinem nebo obecným přečinem nebo soudním přestupkem či přečinem vojenským, na nějž byl kázeňský trest uznán nepřiměřeným). Nežli uznají na konkurencí kázeňského poklesku s porušením povinností stavovských, musí konstatovat. že jde vskutku o poklesek kázeňský, a o jaký, a že jeho kázeňská trestnost nezanikla (kázeňské poklesky se totiž na rozdíl od bezpráví kárného promlčují). Tak vzniká nebezpečí, že konečné usnesení - po skutkové stránce úplně bezvadné - snadno se zatíží vadami právními, které mohou býti důvodem pro zrušení konečného usnesení Nejvyšším správním soudem.

Po těchto nepříznivých zkušenostech vrací se vládní předloha k dřívějšímu stavu, navrhujíc, aby kárným výborům bylo odňato jak souzení porušení povinností úředních a služebních, tak i souzení kvalifikační stránky kázeňské.

4. Další novinkou jest. že kárným výborům má se dostati oprávnění usnášeti se při odnětí vojenské hodnosti též na odnětí vyznamenání a čestných odznaků, pokud byly propůjčeny naším státem, a na zákazu nošení cizozemských vyznamenání a čestných odznaků na území československého státu, I po té stránce má býti vyplněna mezera, která se dosud v platném právním řádu vyskytuje.

5. Závažným jest též nové ustanoveni, stanovící, že z mocí úřední budou mocí býti přeloženi do výslužby vojenští gážisté z povolání, jichž další ponechání v činné službě by bylo na újmu důležitým vojenským nebo jiným státním zájmům. O takovém opatření má rozhodovati ministr národní obrany na návrh komise, jejíž složení a další podrobnosti má stanoviti vládní nařízení. Jak důvodová zpráva uvádí, má býti tato komise složena z generálního inspektora, náčelníka hlavního štábu, presidenta nejvyššího vojenského soudu, přednosty presidiálního odboru min. národní obrany, a třeba-li též přednosty příslušného odboru min. národní obrany, do jehož kompetence patří osobní věci dotčeného gážisty; o návrhu, který tato komise podá, přísluší rozhodnutí ministru národní obrany.

Tím způsobem má býti zaručeno, že tohoto ustanovení nebude zneužito; je-li rozhodování vyhrazeno přímo ministru národní obrany a jsou-li k podání návrhu povoláni v armádě nejvýše postavení, lze předpokládati, že dotčeného ustanovení nebude zneužito a že postiženému gážistovi nebude nespravedlivě ukřivděno.

Ostatně před podáním návrhu třeba dotčenému vojenskému gážistovi poskytnouti příležitost. aby se mohl vyjádřiti o důvodech, pro něž nemá býti v činné službě ponechán, anebo, aby mohl činěné výtky vyvrátiti nebo důkazy k vyvrácení jich potřebné nabídnouti.

Jde tu o poněkud obdobné ustanovení, jaké má služební pragmatika civilně-zaměstnanecká, V praxi se ukázalo, že všechny případy, v nichž by další ponechání vojenského gážisty v činné službě bylo na újmu důležitým vojenským aneb jiným státním zájmům, nemůže trestní ani kárné řízení, resp. řízení podle zákona č. 147/1933 Sb. z. a n. postihnouti, a že je naléhavě nutným poskytnouti vojenské správě možnost. aby vojenský gážista - zvláště, je-li na místě čelném - byl z činné služby odstraněn, bylo-li by jeho další ponechání v činné službě na újmu důležitým vojenským nebo jiným státním zájmům.

6. Dále lze poukázati na nové ustanovení o tom, jak nakládati s důstojníky duchovní služby, kteří vystoupilí z církve nebo náboženské společnosti, pro níž byli duchovními jmenováni, nebo kteří byli příslušným úřadem této církve nebo náboženské společnosti kněžského (duchovního) úřadu zbaveni. Vojenští duchovní z povolání se v takovém případě propustí z činné služby, a to sice se zaopatřovacími platy, které jim příslušejí podle doby započitatelné pro výměru výslužného - avšak bez vojenské hodnosti, poněvadž nejsou s to svou službu jako vojenští duchovní vykonávati. Není však vyloučeno v takovém případě přeložiti dotčeného důstojníka do skupiny vojenských duchovních té církve, k níž přestoupil, nebo do jiné stavovské skupiny důstojnické, k níž má způsobilost.

Pokud jde o vojenské duchovní v záloze nebo ve výslužbě, může jim býti v takovém případě rovněž odňata vojenská hodnost. při čemž zaopatřovací požitky, kterých snad požívají, zůstávají ovšem nedotknuty.

7. Konečně pamatuje vládní návrh ještě na to, že za mobilisace a války není možno zachovati do všech podrobností všechna ustanovení vojenského kázeňského a kárného zákona a prováděcích předpisů k němu vydaných. Je třeba, aby pro mobilisaci a válku byly vydány zvláštní předpisy, které by v stručné a jednoduché formě upravily použití kárného práva v poli a provedly též vhodnou a změněným poměrům odpovídající organisací kárných výborů v této době. Tyto předpisy mají býti vydány vládním nařízením, při čemž však nesmějí tresty ukládané v kárném řízem, v této době býti vyšší než tresty, ukládané v kárném řízeni v době mírové. Třeba tu pamatovati zejména na to, aby kárné řízení zasahovalo do chodu válečných opatřeni co nejméně rušivě, zvláště pak třeba k tomu přihlédnouti, aby nebyli vojenští gážisté odvoláváni z pole za účelem účasti v kárném řízení jako obvinění, svědci nebo aby nebyli za tím účelem dokonce ponecháváni v zápolí, což by jistě působilo zhoubně na morálku vojska.

8. Vedle těchto závažných znění provádí osnova ještě některé změny další, které však nejsou povahy zásadní a vyhovují faktické potřebě, jak se při provádění dosavadních zákonných ustanovení vyskytla.

Branný výbor senátu prozkoumal vládní návrh zákona a shledal jeho ustanovení odůvodněnými a potřebám vojenské správy vyhovujícími a navrhuje proto, aby jej senát schválil v navrženém znění. (Souhlas.)

Předseda (zvoní): Ke slovu, není nikdo přihlášen. Jednání je skončeno.

Senát je způsobilý se usnášeti.

Budeme hlasovati, ve čtení, prvém, a to, nebude-li- námitek, o celé osnově zákona s nadpisem a úvodní formulí najednou. (Námitky nebyly.)

Námitek není. Budeme tudíž tak hlasovati.

Kdo souhlasí s osnovou zákona, jeho nadpisem a úvodní formulí ve čtení prvém, podle zprávy výborové, nechť zvedne ruku. (Děje se.)

To je většina. Osnova zákona s nadpisem a úvodní formulí byla schválena, podle zprávy výborové ve čtení prvém.

Z usnesení předsednictva senátu podle §u 54 jedn. řádu budeme ještě v této schůzi, hlasovati o projednávané osnově také ve čtení druhém.

Táží se pana zpravodaje sen. Hrubého, zda navrhuje nějaké textové změny?

Zpravodaj sen. Hrubý: Nemám změn.

Předseda (zvoní): Kdo souhlasí s osnovou, zákona, jeho nadpisem a úvodní formulí, schválenou právě ve čtení prvém, také ve čtení druhém, nechť zvedne ruku. (Děje se.)

To je většina. Osnova zákona s nadpisem a úvodní formulí byla schválena podle zprávy výborové také ve čtení druhém.

Projednáme nyní odst. 2 pořadu:

Zpravodajem výboru je^- pan sen. dr Havelka, jemuž uděluji slovo.

Zpravodaj sen. dr Havelka: Slavný senáte! Každý stát má nejen právo, nýbrž přímo povinnost míti své občanstvo v patrnosti. Jsou pro to důvody bezpečnostní, finanční, branné i soukromoprávní, jako zejména obchodní.

Předpisy o hlášení, pobytu v republice Československé jsou jednak zastaralé, jednak nejednotné, neboť v tom směru platí rozdílné předpisy v zemích České a Moravskoslezské a jiné v zemích Slovenské a Pod-karpatoruské, proto vládní návrh je také, osnovou unifikační.

Posl. sněmovna přijala vládní návrh beze změn.

Návrh stanoví především povinnost hlásiti pobyt a to ve třech směrech.

Povinnost ta se totiž ukládá:

1. Všem provozovatelům živnosti hostinské a výčepnické pro všechny ubytované osoby všeobecně.

2. Vlastníkům budov, majitelům bytů nebo jiných místností a vlastníkům pozemků nebo jich odpovědným zástupcům, pachtýřům, vnuceným správcům, ve všech těchto případech však jen tehdy, když ubytování stalo se v obvodu státního, policejního úřadu, nebo v některém z míst. jež určí zemský úřad Vyhláškou v Zemském věstníku (hlavně místa lázeňská).

3. Osobám nespadajícím mezi osoby uvedené nahoře pod 1 a 2 (na př. vlastník domu ve svém domě), avšak jen obmezeně, totiž jen v místech uvedených pod 2.

Data pro hlášení předepsaná hlásí se státnímu policejnímu úřadu, stalo-li se ubytování v obvodu, tohoto úřadu, jinak obecnímu úřadu.

Státní policejní, okresní a obecní úřady jsou oprávněny dohlížeti, je-li povinnost hlášení splněna, a proto jsou oprávněny vyžádati si v případě pochybnosti doklady o správnosti a úplností hlášení.

Podrobnější předpisy ohledně hlášení vydá vláda nařízením.

Jsou-li tu mezinárodní smlouvy upravující ohlašovací látku, tedy platí předpisy těchto smluv.

Ustanovení navrhovaného zákona vztahují se na vojenské (četnické) gážisty a mužstvo v činné službě, jakož i na příslušníky finanční stráže jen tehdy, jestliže se jich ubytování stalo mimo vojenské (služební) budovy, pokud nejde o ubytování podle zákonů o ubytování vojska.

Osoby, jež mají právo exteritoriality, nepodléhají ustanovením tohoto zákona.

Nesplnění povinností ohlašovací trestá se jako přestupek správní.

Výbor ústavně-právní projednal ve schůzi dne 19. března 1935 usnesení posl. sněmovny a navrhuje, aby slavný senát schválil je beze změny tak, jak je obsaženo v senátním tisku 1463. (Souhlas.)

Předseda (zvoní): Zahajuji rozpravu a navrhuji řečnickou lhůtu v trvání 20 minut. (Námitky nebyly.)

Námitek není.

Uděluji slovo prvnímu řečníku, přihlášenému >proti<, panu sen. dr Feierfeilovi.

Sen. dr Feierfeil (německy): Slavný senáte! Již rychlost. s jakou se předloha vyřizuje, ukazuje, že slavný senát má před sebou poslední dny, a také z mnohých jiných známek můžeme pozorovati, že obě komory takřka leží v posledním tažení. Je proto pochopitelné, že se pozornost a zájem obracejí více k volbám nežli k předlohám, které nyní v posledních dnech byly podány. Ostatně chtěl bych vsunouti poznámku, že podle našeho názoru poslanecká sněmovna a senát již dlouho dozrály k rozpuštění a má-li nyní dojíti k rozpuštění, pak nechť se tak jen stane pokud možno rychle a brzo.