Pánové, nebudu se tím dále zabývat, ačkoli zde mám spoustu čísel, která jsem měla v úmyslu zde přednésti, poněvadž vím, že je to házení hrachu na zeď. (Výkřiky sen. Kindla.) Vždyť předem víte, jak všechny předlohy dopadnou a že co se zde na této tribuně mluví, je zbytečné, poněvadž máte předem prodiskutováno a nařízeno: buď budete dělat, co my vám nařídíme, anebo tam jsou dveře, naše kapsy jsou zapjaté! Tak to vypadá, pánové, tak musíte dělati sluhy buržoasii a kapitalistům!
Horníci se brání. Byla sice udělána jakás takáš úmluva, že prý se mzdy sníží do 15, ledna jenom o 7 % a v případě, že by provoz neváži, nebude se propouštěti dělnictvo. Nám je však známo, jak kapitalista a každý podnikatel dokáže, že mu vázne provoz a že je potřebí dělnictvo propouštěti.
Hornictvo Kladenská, resp. jeho funkcionáři měli konferenci, na níž dali toto prohlášení (Čte):
>Už skoro plný rok provádí vláda hospodářskou politiku na základě t. zv. devalvačního obrozovacího hospodářského plánu, pro nějž byla opuštěna politicko-měnová cesta deflační a nastoupena cesta inflace. Sníženo bylo zlaté krytí koruny s 35 na 25 % a zlatý obsah koruny snížen o celou šestinu. Tento plán měl přinésti oživení hospodářského života v Československu, měl umožniti a zvýšiti vývoz průmyslových výrobků za hranice, uvolniti situaci na finančním trhu, roztočiti kola fabrik, umenšiti radikálně počet nezaměstnaných a zvýšiti pracovní možnost. Jaký je výsledek? Devalvační plán vlády, a tedy i socialistických stran, znehodnotil reálné mzdy dělníků, otevřel dveře drahotě, ale neoživil hospodářský život, ba právě naopak počet nezaměstnaných roste a hospodářská krise doznává nového prohloubení. Po všech slibech obratu k lepšímu, po prudkém vzestupu drahoty, po vyházení tisíců horníků do provisí a po celoročním omezení pracovního týdne přicházejí kladenští těžaři s novými, nanejvýše provokativními požadavky. Žádají snížení mezd o 20 % a vyházení 2.000 horníků ze závodů. Dělníci se znovu přesvědčují, že v kapitalistickém společenském řádě jsou stejně objektem největšího vykořisťování, ať se již řídí hospodářská politika po cestě inflace nebo deflace. Zisk z této kapitalistické politiky mají vždy jen kapitalisté. Těžaři dali smluvním odborovým organizacím hornickým lhůtu k odpovědi na jejích požadavky do 17. prosince 1934. Ihned však pohrozili, že v případě odmítnutí jejich požadavků přikročí k propouštění a pokud jde o otázku snižování mezd, že si jí vyřídí přímo individuálně s každým dělníkem zvláště cestou podpisování reversů. (Hlasy: To je provokace!)
Socialistické vládní strany odhlasovaly vládě zmocňovací zákon, podle kterého byly především sníženy podpory v nezaměstnání, zhoršeno nemocenské pojištění dělníků a okleštěna politická práva dělnické třídy. Bylo vydáno nařízení o rozpouštění politických stran odborových a hospodářských organisací. Okleštěno bylo právo shromažďovací a tiskové. Vůdcové socialistických stran balamutili dělníky, že tato opatření jsou v zájmu demokracie a že také proti kapitalismům budou vydávati nouzová nařízení. Za ohromný úspěch své vládní politiky označovali vydání nařízení o nevypověditelnosti kolektivních smluv a o omezení možnosti hromadného propouštění dělníků ze závodů, jež platí do konce března 1935.
Postup těžařů na Kladensku nejlépe ukazuje platnost nouzových nařízení pro kapitalisty. Mzdy a kolektivní smlouvy máme zaručeny, propouštěti se nesmí - volali vůdcové socialistických stran. A v době platnosti tohoto nařízení přicházejí kapitalista se snížením mezd o 20 % a vyházením 2.000 horníků z práce. A titíž vůdcové provádějí další demagogii. Píší v >Českém slově< články o vyvlastnění dolů, v >Právu lidu< píší o tom, že kapitalisté útočí na vládu atd. Pravda je, že kapitalisté útočí na horníky a že ke svému postupu obdrželi směrnice od samé vlády, v níž sedí osm socialistických ministrů.
Vláda prohlásila před měsícem ústy svého předsedy, že provede zásah do regulace uhelné výroby. Při tom naznačila, že v hornictví je tisíce přebytečných zaměstnanců, že je nutno jejich počet zmenšiti a zavříti méně produktivní doly. Uhlobaroni na Kladensku tento plán vlády a socialistických vůdců, sedících ve vládě, pokoušejí se prováděti.
Plán těžařů na Kladensku je rafinovaný a promyšlený. Prosazením jeho chtějí těžaři udržeti a zvýšiti svoje zisky a zároveň také zdiskreditovati odborové organisace v očích dělníků a posíliti růst fašismu v Československu. Útok na kladenské havíře je v souvislosti s celým plánem kapitalistu, podle něhož má býti také zhoršeno hornické pojištění a sníženy provise důchodcům.
Konference důvěrníků a členů závodních rad PSH kategoricky odmítá přednesené požadavky těžařů, označuje je za hrubou provokaci tisíců bídně žijících horníků a jejich rodin a vyzývá všechny horníky, aby požadavky těžařů jednomyslně odmítli, žádné reversy těžařům o snížení mezd neb propouštění nepodpisovali a oproti požadavkům těžařů postavili své vlastní požadavky a připravili se na boj za jejích prosazení.
Požadavky horníků jsou: Žádné snižování mezd, naopak jejich zvýšení o 20 %, vyplacení okamžité drahotní výpomoci. Žádné propouštění horníků z práce, nýbrž zkrácení pracovní doby v hornictví na 6 hodin s vyrovnáním mezd. Žádné podepisování reversů, nýbrž jednání s PSH o zlepšení poměrů horníků. Žádné zhoršení hornického pojištění, nýbrž jeho zachování a zlepšení a sanaci na účet podnikatelů a státu.
Tak jako jsou provokativní požadavky těžařů, tak zase spravedlivé a oprávněné jsou požadavky horníků. V kladenském revíru již několik let horníci pracují omezený počet šichet v měsíci. Úbytek na mzdách oproti dřívějším dobám je až 60 %. Při tom drahota je stále na vzestupu. Ze šachet byli do provisí vyházeni skoro všichni dělníci starší 55 let a sta dělníků mladších. Bída v celém revíru jest ohromná. Celý kraj trpí, obchod vázne a těžaři ještě připravují další zhoršení životní úrovně horníků. To se státi nesmí, Sjednocení horníků a jejich bojovné vystoupení na každé šachtě a v celém revíru překazí plán uhlobaronů. Horníci si musí uvědomiti, že bez boje útoky těžařů neodrazí a svoje požadavky neprosadí. Proto musí připraviti a vésti jednotně stávku. Předpokladem vedení a úspěšného zakončení spravedlivé stávky jest akční jednota na každém dole, v každém místě a v celém revíru. Na každý popud zaměstnavatelů o snížení mezd, o propouštění, o podpisování reversu odpoví horníci těžařům stávkou.
Konference se usnáší, aby ihned byly svolány šachetní a veřejné projevy za účelem mobilisace horníků, za účelem odmítnutí požadavků těžařů, varování před podpisy reversů a vytyčení vlastních požadavků horníků. Do těchto schůzí buďtež přizvány i hornické ženy, provisionisté a nezaměstnaní dělníci.
Aby svolány byly ihned společné schůze skupin socialistických, odborových organisací hornických v místech a na dolech. Aby na všech dolech a na všech místech, kde horníci pracují a bydlí, ustaveny byly společné akční bojovné výbory hornické jednoty pro organisování a vedení stávky. Aby svolána byla celorevírní konference jednotné fronty k účelu celorevírního zorganisování a vedení boje, na níž by brali účast zástupci odborových socialistických organisací hornických, zvolení delegáti na šachtách, členové závodních rad a delegáti akčních výborů ze šachet a míst. Aby organisovány byly demonstrace horníků na šachtách a v místech a aby svolán byl jednotný veřejný projev horníků na tento týden.
Konference obrací se také s výzvou k solidárnímu bojí do ostatních hornických revírů, neboť útok na kladenské horníky je počátkem velikého útoku na horníky vůbec. Otázka mezd, propouštění a hornického pojištění je všem horníkům v celé republice společná.
Vládní prohlášení o regulaci výroby znamená spojený útok kapitalistu a vlády na existenci horníků. Proto je nutno jednotně se ve všech revírech brániti. Organisovati jednotný boj. K tomu účelu voláme po svolání celoříšské konference horníků, jejímž úkolem je zorganisovati a vésti všeobecnou stávku horníků v celé Československé republice.
Pryč s požadavky těžařů! Pryč s kapitalistickou regulací výroby na účet horníků! Ať žije stávka za prosazení spravedlivých požadavků horníků a za odražení provokativních požadavků těžařů. Delegáti konference PSH, která se konala dne 16. září 1934 v Kladně.<
Proč to zde předčítám? Činím tak proto, že, až se budou tyto schůze odbývati, zasáhne státní aparát, bude schůze rozháněti a znemožňovati projednávání těchto spravedlivých požadavků. (Výkřiky sen. Kindla.) Taková je demokracie, o které jste pří rozpočtové debatě tolik mluvili, taková je demokracie na Kladensku a po celé republice.
V Libušině v pol. okrese slánském je velitelem četnické stanice pan Jiroušek. Nezaměstnaný dělník, syn posl. Karla Procházky, šel do několika rodin o podpisy, kterými se žádalo propuštění vůdce dělnictva, který je zavřen v německém kriminále, soudr. Thälmanna, Tento Jiroušek zavedl syna posl. Procházky na četnickou stanici, kde jej vlastníma rukama škrtil, a strážmistr Havel jej sfackoval. (Slyšte!) Tento velitel četnické stanice, který má udržovati v obci a vůbec po celém okrese klid a pořádek, slibuje mladým hochům, kteří stojí na rozích, nemají co dělat, jsou bez práce a baví se nebo čtou noviny, že je sfackuje, až je dostane na stanici. (Výkřiky sen. Mikulíčka.) Tento velitel stanice zavolal na stanici dělníka Antonína Suchého, předsedu závodní rady ze šachty kladenské, a strážmistr Nešvera vypořádal se s ním t. zv. boxly. To však se netýká jedné obce, takových obcí byste napočetli na Slánsku tolik, kolik tam vůbec obcí je. Slánský okr. hejtman Svoboda postupuje úplně nezákonně a není nikoho, kdo by ho v jeho postupu zakřikl. (Výkřiky sen. Mikulíčka a Kindla.) Slánský okr, hejtman Svoboda zakázal v Tuchlovících i praobyčejnou zahradní veselící, která neměla nic společného s revolučními plány dělnictva. Tento Svoboda posílá četníky, aby rozháněli kde jakou schůzí po okrese. Nepovolí ve svém okrese ani jedinou schůzi, ať veřejnou či jinou, ba četníci vniklí i do schůze funkcionářů družstva, vnikají i do plenárních schůzí, i do členských schůzí JPT a všechny tyto schůze rozhánějí, To jest jedna příčina nespokojenosti, která tu roste. (Výkřiky sen. Kindla.)
Bylo zde mnoho mluveno - snad každý z referentů se dotkl té otázky - o nezaměstnaných a bylo zde řečeno, že počet nezaměstnaných klesá. Ano, klesá. Byla jsem v Dolanech na okrese kladenském a tam si stěžovalo 17 nezaměstnaných, že nedostanou ani jednu tak zv. žebračenku, že mají hlad a bídu. Přesvědčila jsem se o tom v jedné domácnosti, kde je 5 dětí. Pánové, chtěly-li naplniti svůj žaludek, musily si uvařiti čistou, neosolenou, nemastnou vodu. Otec těchto 5 dítek šel do chalupy, kde chalupnice kupuje starý, tvrdý chléb od žebráků a tam si ukradl několik krajíčků chleba, aby si je mohl dáti do této svařené vody, aby se děti mohly nasytiti. To se stalo v Dolanech.
Když jsem šla k vrch, komisaři Kvasničkovi do Kladna s otázkou, proč jim tam nedávají žádné poukázky potravinové, pan vrchní komisař mi řekl: Není jich tam 20 a kde není 20 nezaměstnaných, tam nemohu dávati poukázky. Jděte, prosím vás, na ministerstvo a postarejte se, ať nám sem něco dají, aby aspoň na svátky ti ubozí lidé měli něco ve svých domácnostech.
Pánové, zde stojí ohromné stromky vánoční a postavení jich bude státi - nevím, zdali město Prahu či stát - jistě několik tisícovek. (Výkřiky sen. Kindla.) Kolík dětí nezaměstnaných by, se nakrmilo za ty peníze?
A myslíte, pánové, i kdyby se do těch Dolan něco dalo na vánoce, že by se tím nezaměstnaní uchránili? Stačí, aby jednou za rok dostaly děti kousek chleba, aby se do syta najedly? Ne. Občanstvo potřebuje, i když je nezaměstnané, jísti celý rok. Nedáte-li oleje stroji, zničí se vám, Nedáte-li jísti dělníkům, je nespokojenost a to, co dělníci drží, rozpadne se vám tak, jako se rozpadne váš stroj, kterému jste nedali dostatek oleje.
Pánové, zmínila jsem se již, že mám spoustu ciferního materiálu, ale jenom z těchto několika případů je viděti, že takovéto případy dělnictvo nutí k obraně, k plánovité práci pro sjednocení všeho dělnictva, všech mužů i žen a dělnické mládeže bez rozdílu politické příslušností k bojovnému socialistickému souručenství pro boj proti dalšímu zbídačování pracující třídy, A poněvadž vy víte, že jednotná bojovná fronta dělnická by smetla jak vaši vládu, tak i celý kapitalistický systém, proto se bráníte, proto musíte znovu prodlužovati zákon o rozpouštění politických stran, těch stran, které mají ještě dosti síly jíti mezi dělnictvo a ukazovati: Nemusí býti pánů, nemusí býti žebráků, Bohatství je v republice tolik, že kdyby bylo spravedlivě rozděleno, stačilo by pro všechno občanstvo. Práce by bylo v republice tolik, že kdyby se zkrátila pracovní doba, kdyby se peníze nehromadily na několik málo hromad, bylo by jí dosti pro všechny a nemusilo by býti nespokojenosti. (Výkřiky sen. Kindla.) Proto musíte pro takovouto stranu - které dnes dělnictvo věří, za kterou začíná jíti, pod jejímž vedením se začíná domáhati své vyšší životní úrovně, svých práv, svých spravedlivých požadavků - z rozkazu buržoasie prodloužiti zákon o rozpouštění stran a chcete v důsledku tohoto zákona rozpustiti revoluční stranu. Zapomínáte, že dělnictvo již tuto vaši hru prohlédlo. V Jugoslávii fašismus zkrachuje, v Rakousku křesť.-socialistická vláda jde na námluvy ke komunistům, v Německu komunisté pracují daleko více a lépe než ve své legalitě. Pánové, z toho je viděti, že marné jsou vaše plány! Dělnictvo ví, že má právo na život, a nedá si je vzíti. Zákon a rozpouštění stran není dokladem vaší síly, nýbrž naopak vaší největší slabosti, vaší mdloby. Je to počátek vašeho rychle se blížícího konce. My pro tento zákon hlasovati nemůžeme, nebudeme, ale využijeme této doby k tomu, abychom se vrhli mezi dělnictvo, abychom tvořili jednotnou bojovnou frontu proti buržoasii, ne proti státu, ne proti republice. Pánové, vy často zaměňujete slovo >stát< za slovo >buržoasie<. Jestliže dělník promluví proti kapitalistům, vidíte v tom již porušení zákona na ochranu republiky. My využijeme této doby ke spravedlivému boji pro všechny požadavky pracující třídy a povedeme dělnictvo od obrany k útoku proti buržoasii až do konečného našeho vítězství, ke konečnému cíli, t, j, k nastolení skutečně spravedlivé vlády dělníků a pracujících rolníků! (Potlesk komunistických senátorů.)
Předseda (zvoní): Další slovo má pan sen. Stolberg.
Sen. Stolberg (německy): Slavný senáte! V říjnu r. 1933 zaujali jsme stanovisko proti vládní osnově o rozpouštění stran a odůvodnili toto stanovisko tím, že v zákoně není objektivních znaků, které mají nějakou stranu označiti za státu nebezpečnou a protistátní. Nebylo tehdy stanoveno objektivní řízení pří rozpouštění stran. Zatím byl zákon po pět čtvrtí roku v platnosti a poznali jsme jeho účinky. Viděli jsme, že vláda svého zmocnění mimořádně rigorosním způsobem použila proti německým stranám, a jen proti německým stranám. Použila také svého zmocnění pokud jde o německé spolky. Na základě tohoto zákona o stranách vyhrožováno bylo rozpuštěním německým spolkům, které s politikou nemají naprosto nic společného, jen proto, že v představenstvu spolku byl některý funkcionář, který politicky nebyl nikdy činným. Pozorovali jsme, že mimořádně zdatní a zasloužilí lidé odstraněni byli ze samosprávy a musili učiniti místo jiným lidem. To v osnově o prodloužení zákona o stranách v posl, sněmovně doznalo malého zmírnění potud, že členové zrušené strany nyní nemusí nutně býti vyloučeni z veřejných samosprávných korporací, nýbrž ponechává se to uvážení úřadů. Toto zmírnění přichází velmi pozdě, neboť ve většině politických samosprávných korporací byla změna již provedena a běží nyní již jen o několik mandátů v obchodních komorách. Také v nemocenských pokladnách je prý několik mandátů, které jsou ještě sporný. (Sen. Reyzl [německy]: Jsou ještě německonacionální starostové obcí!) Nevím, neznám žádného, ale jistě to byli řádní starostové obcí. když byli ponechání, ale já nevím o žádném. Ale v nemocenských pokladnách se ještě nyní v poslední době s důrazem prováděla změna. Prohlásili jsme tehdy, že nejsme zásadně proti některým ustanovením, která mají chrániti demokracii, nýbrž řekli jsme jen, že tento zákon pro tento účel není vhodný.
Má-li zákon býti prodloužen na r. 1935, má to zvláštní význam, poněvadž v tomto roce se přece patrně budou konati volby a výkonná moc státu bude míti tudíž v rukou, jak pro nejbližších 6 let sestavena bude zákonodárná moc ve státě. Zdali komunisté budou moci vkročiti do nového parlamentu, bude záviseti od vyjednávání ve stranách, bude to záviseti.... (Sen. Reyzl [německy]: Nemějte starostí o komunisty!) Patrně bude republikánská strana držeti nad nimi ochrannou ruku, aby soc. demokraté příliš nezesílili, poněvadž se při rozpuštění komunistické strany očekává posílení strany soc. demokratické. Zdali Národní fronta, která přece také není bezzávadnou demokratickou stranou, bude moci vejíti do parlamentu, bude rovněž záviseti od politického vlivu jejích ochránců, zdali bude mocí vejíti nová německá strana, bude rovněž záviseti od kombinací a kalkulací, které mají více společného se zájmem strany nežli se zájmem státu. Zdali bude mocí vejíti některá stará zastavená německá strana, bude rovněž záviseti od takovýchto kalkulací, ale nikoli od zájmu státu. To věru není velmi demokratickým postupem a nejsou to vyhlídky pro demokratické provádění tohoto zákona.
Je konečně také otázkou, která demokracie má býti chráněna. Máme přece velmi různé druhy demokracie. Máme sociální demokracii, máme národní demokracii, v poslední době mluví se mnoho o agrární demokracii, a slyšíme v poslední době také o autoritativní demokracii, a právě tato autoritativní demokracie zdá se býti tou, která má býti chráněna. Nejsme pro různé druhy demokracie, nýbrž jsme pro demokracii vůbec. Dějiny demokracie učí přece, že se strany, také oposiční a rozvratné strany, nesprovodí se světa tím, že se rozpustí, nýbrž dějiny demokracie ukazují přece, že sebe radikálnější a sebe rozvratnější strana, když vzroste, chtíc nechtíc musí spolu nésti odpovědnost a jako strana nesoucí odpovědnost stane se pak velice státotvornou a oporou státu. Poukazuje se nyní na cizinu a na to, že v cizině protidemokratické strany zničily demokracii. Poukázal bych přece k tomu, že to nejsou fašistické strany, které zničily demokracii. Co zničilo demokracii, byly ozbrojené formace, jež si strany utvořily. V Německu byla to Rotě Front, Reichsbanner, v Rakousku republikánský Schutzbund. (Sen. Reyzl [německy]: Víte zcela dobře, že rakouští soc. demokraté často navrhovali společné odzbrojení, také formace Heimwehr!) To by byla bývalo správné a pak byly by snad v Německu a Rakousku jiné poměry. Ale chtěl bych ještě poukázati k tomu, že v Německu Rotě Front a Reichsbanner byly prvními formacemi, pak utvořily se Schutzstaffeln a Sturmabteilungen a v Rakousku utvořila se pak teprve Heitnwehr. Ale zdá se, že také zde jest jistý sklon tvořiti podobné formace a mluví se o nutnosti ochrany shromažďovací, která má býti vytvořena organisacemi na ochranu stran. Máme zde zárodek všech možných formací, stráž svobody, národní gardu, střelce, selskou jízdu a rudou gardu, samé formace, jež vytvořují strany. Začne-li jedna strana, musí to napodobovati druhé strany, jsou-li dosti silný. To je hrob demokracie, to zničilo v cizině demokracii, a to také zde u nás může demokracii zničiti. Musíme státi na stanovisku: máme-li policií, četnictvo a armádu, musí ochrana státního občana, ochrana politické činnosti, ochrana shromáždění, ochrana stran náležeti jen těmto státním orgánům, nikoli však formacím, které si tvoří strany. Ale chtěl jsem zdůrazniti, že mám za to, že prodloužení tohoto zákona na příští rok, ve kterém volby mají státi pod jeho vlivem, jest obzvláště neblahé, poněvadž je s to zkresliti obraz zastupitelství lidu, které má skutečně projevovati mínění obyvatelstva. Budeme tudíž, jako jsme v říjnu 1933 hlasovali proti zákonu, také nyní hlasovati proti jeho prodloužení. (Potlesk.)
Předseda (zvoní): Rozprava je skončena, přikročíme ke hlasování.
Budeme hlasovati ve čtení prvém.
O celé osnově zákona, jeho nadpisu a úvodní formulí míním dáti hlasovati najednou. (Námitky nebyly.)
Námitky nejsou.
Kdo souhlasí s osnovou zákona, jeho nadpisem a úvodní formulí ve čtení prvém, nechť zvedne ruku. (Děje se.)
To je většina. Osnova zákona s nadpisem a úvodní formulí byla schválena podle zprávy výborové ve čtení prvém, souhlasně s předchozím usnesením posl. sněmovny tisk 1409.
Podle §u 54 jedn. řádu z usnesení předsednictva senátu budeme ještě v této schůzi hlasovati o projednávané osnově také ve čtení druhém.
Ad 2. Druhé čtení osnovy zákona, jímž se mění některá ustanovení zákona ze dne 25. října 1933, č. 201 Sb. z, a n., o zastavováni činnosti a o rozpouštění politických stran (tisk 1415).
Táži se pana zpravodaje sen. dr Havelky, zda navrhuje nějaké textové změny?
Zpravodaj sen. dr Havelka: Nikoli.
Předseda (zvoní): Není textových změn.
Kdo souhlasí s osnovou zákona, jeho nadpisem a úvodní formulí, schválenou právě ve čtení prvém, také ve čtení druhém, nechť zvedne ruku. (Děje se.)
To je většina. Osnova zákona s nadpisem a úvodní formulí byla schválena podle zprávy výborové také ve čtení druhém, souhlasně s předchozím usnesením posl. sněmovny tisk 1409.
Tím je pořad schůze vyřízen.
Předsednictvo senátu se usneslo podle §u 40 jedn. řádu, aby se příští schůze konala dnes ve čtvrtek dne 20. prosince 1934 o 17,30 hod. s
pořadem:
1. Zpráva výborů techn.-dopravního a ústavně-právního o usnesení posl. sněmovny (tisk 1418) k vládnímu návrhu zákona o dalším prodloužení účinnosti zákona ze dne 16. července 1931, č. 124 Sb. z. a n., kterým se provádí Mezinárodní úmluva o jízdě motorovými vozidly ze dne 24. dubna 1926 a vydávají se některé zatímně předpisy o jízdě motorovými vozidly (podle §u 35 jedn. řádu).
2. Zpráva ústavně-právního výboru o usnesení posl. sněmovny (tisk 1419) k vládnímu návrhu zákona o volbách do zemských a okresních zastupitelstev a o jejich funkčním období (podle §u 35 jedn. řádu).
3. Návrh posl. sněmovny, aby byly prodlouženy lhůty dané §em 43 úst, listiny ku projednání usnesení senátu o osnovách zákonů:
a) kterým se mění §§ 82 a 54 živn. řádu a § 70 živn. zákona pro území Slovenska a Podkarpatské Rusí (tisk 2245-1);
b) o veřejné stráží zemědělské (tisk 699-11);
c) o ochraně polního majetku (tisk 702-11);
d) o otváracej a zatváracej hodine obchodných miestností v zemi Slovenskej a Podkarpatoruskej (tisk 1079-III);
e) o hasičském příspěvku při požárním pojištění (tisk 1357-III).
Konstatuji, že žádný návrh podán nebyl.
Končím schůzi.
(Konec schůze v 16 hod. 44 min.)