Pánové! Zcela obdobné zjevy pozorujete také v zemědělství těchto krajů. Poklesem cen obílí a dobytka bylo zemědělství tamní velmi krutě postiženo. K tomu přistoupila ještě letošního roku následkem sucha úplná neúroda, takže skoro veškeré obyvatelstvo těchto pohraničních krajů, zemědělské i průmyslové, trpí krisí a dnes možno mluviti o úplném zbídačení sedláků a dělníků.

Chci vám dáti příklad: Naše elektrisace byla ještě před několika lety velíce pozadu, a pohraniční krajiny neměly až do konce války vůbec žádného elektrického světla. Naše elektrárny následkem nepříznivé zeměpisné polohy, a velikých nákladů vedení proudu v tomto území elektrisaci neprováděly, Naproti tomu zmocnily se těchto krajin říšskoněmecké elektrárny a byl tam v letech 1921 až 1923 z říšskoněmeckých elektráren elektrický proud převeden také na naše úžená. Místní sítě musily si obce stavěti samy, a to v době největší drahoty, takže věc byla velice nákladná. Stojí tam na př., elektrické světlo za kilowatovou hodinu 5 až 7 Kč. kdežto zde stojí 2.50, 2,70 až 3 Kč. Světlo přijde tedy dvojnásob dráže nežli u nás a tak nastalo něco, co by byl dříve zajisté nikdo neočekával. Lidé odstranili elektrické světlo a navrátili se zase k petrolejové lampě, a to nikoli snad ojediněle, nýbrž, jak jsem se teprve asi před 14 dny na místě přesvědčil, hromadně. Elektrické světlo se hromadně odstraňuje a zavádí se zase petrolejová lampa jak u dělníků, tak u sedláků, ale také u středního stavu, tedy krok nazpět, že si sotva možno pomysliti větší.

Ke všem těmto sociálním otřesům, kterým je vydáno naše pohraniční obyvatelstvo obzvláště v těchto částech Rudohoří, přistupuje, že se v Německu také v hospodářském oboru pěstuje politika, která zcela zjevně směřuje k tomu, aby naše pohraniční obyvatelstvo jednak bylo zastrašeno, jednak aby se mu předvádělo před oči. oč mnohem lépe je na tom obyvatelstvo v Německu, Prováděly se v těchto pohraničních krajinách obrovské stavby, lidé při tom zaměstnávání, stavby hlavně strategického druhu, silníce podél hranic, autostrády a jiné stavby. Ale ti lidé naproti nalezli zaměstnání, pokud byli bez práce; a v pohraničním území platí se v Německu prokazatelně vyšší podpory v nezaměstnanosti nežli u nás, aby tito pohraniční obyvatelé působili na naše lidi a jim ukázali, oč lépe postaráno je v Německu o nezaměstnané nežli u nás. To ovšem vykonává tlak na naše lidi. K tomu přistupuje, že pokud ještě naši dělníci jsou venku zaměstnám, obzvláště v západních Čechách, kde jsou ještě lidé, kteří skoro bez výjimky pracují v říšskoněmeckých továrnách na porcelán, vykonává se přímý politický tlak tím, že se jim řekne: >Jestliže nyní nepřistoupíte u nás k vlastenecké frontě, budete propuštěni. Jestliže nadále zůstanete soc. demokraty, budete propuštěni.< A nyní stojí tito lidé před bídou, před nezaměstnaností, a na druhé sírane proti tomuto strašlivému tlaku, který se zde na ně vykonává. Při této příležitosti chtěl bych připomenouti, že se tento politický nátlak, tento teror podnikatelů, vykonává nejen v Německu, nýbrž nyní již velmi vysokou měrou také u nás, jak na německé, tak na české straně. Co se české strany týče, poukazuji na př. na Křemyži, okres Bílina, Tam stáli před novými volbami na kandidátních listinách různí úředníci České obchodní společnosti pro nefašistické české strany. Na rozkaz ředitele České obchodní společností pana inž. Prokši musili se tito kandidáti své kandidatury na těchto listinách vzdáti a vystoupiti jako kandidáti na. fašistické nár.-demokratické listině a byli pak také zvolení. Pánové, takovýto teror vykonávají fašistické podniky na české straně! Česká obchodní společnost je nám již v tomto oboru odedávna velmi dobře známa. Snad ještě horší je však teror na německé straně. Od vzniku sudetskoněmecké vlastenecké fronty musíme konstatovati, že podniky a jejích úředníci v celém našem území dělníkům vyhrožují propuštěním a říkají jim, že nebudou přijati, nevstoupí-li do sudetskoněmecké vlastenecké fronty. Bohužel se zákona o útisku proti podnikatelům nepoužívá. Musíme žádati zcela nestranné a přísné použití zákona o útisku proti podnikatelům a nevystačí-li platný zákon proti útisku, domáhati se po př. zostření zákona. Na druhé straně musíme žádati, aby se konečně jednou přikročilo k zavedení obligatorního zprostředkování práce, které již neponechává zvůlí podnikatelově, koho chce přijmouti, nýbrž nutí ho přijmouti dělníka, kterého mu státní obligatorní zprostředkování práce přikáže. To se nyní v této době vzrůstajícího teroru podnikatelů, teroru fašistu, stalo na druhé straně naléhavou nutností. Musíme se vší rozhodností klásti tento požadavek obligatorního pojištění práce a jeho brzkého provedení. Tito dělníci a sedláci ve středním Rudohoří odolávali dosud tomuto strašlivému sociálnímu a politickému tlaku, kterému byli vydání. Znám tyto lidí od mnoha, mnoha let, přicházím tam velmi často k nim a mohu říci, že sotva někde v republice mohou býti věrnější přívrženci demokracie a republiky, pevnější lidé nežli v těchto krajinách našeho Rudohoří. Ale budou-li tito dělníci a sedláci v těchto krajinách nadále ponecháni své bídě - hlad na konec bolí a nikdo nemůže věděti, co se stane, pří čemž si dovolují poukázati na důležitost těchto krajin jakožto krajin -pohraničních. Co se týče dělníků, musí nyní v zimě, kdy v tomto kraji sotva existuje pracovní možnost, nastati zvýšený příděl potravinových lístků a zvýšený příděl jiných věcí. Děti nemají co obléci, nemohou choditi do školy, nemocí řádí mezi dětmi i dospělými následkem hladu a nouze. A co se sedláků týče, je povinností státu zaopatřiti je krmivem, aby nebyli nuceni poraziti svůj poslední kus dobytka.

Dále je potřebí umožniti obcím existencí, pečovati také o obce subvencemi nebo jinými prostředky. Pro léto však tito lidé nechtějí podpor, chtějí míti prácí, a kdo jednou měl potěšení přijíti do těchto krajin snad v zimě nebo na podzim nebo na jaře, potvrdí, že je tam věru dosti práce. Okresní silníce v těchto krajinách jsou v bídném stavu a bylo by možno zříditi na sta kilometrů, což by nebylo ztracenou prací a ztraceným nákladem. Regulace potoků je v těchto krajinách naléhavě potřebí, úřední budovy nelze vůbec popsati a musí dojíti k zakázkám pro průmysl těchto krajin, aby lidé nalezli konečně jednou práci a chléb.

Měl jsem za to, že je potřebí obrátiti pozornost slavného senátu i také pozornost slavné vlády na tyto poměry ve středním Rudohoří, poněvadž odstranění - na to se sotva pomýšlí - ale zmírnění nouze obyvatelů bez rozdílu třídní příslušností, bez rozdílu, jde-li o dělníky, sedláky nebo příslušníky středního stavu, naléhavě je potřebí v zájmu těchto lidí, ale také naléhavě potřebí, ježto jde o pohraniční území, v zájmu státu, (Potlesk.)

Předseda (zvoní): Rozprava je skončena.

Konstatuji, že senát je schopen se usnášeti.

Kdo souhlasí s návrhem usnesení, jak je vyznačeno ve zprávě výborové tisk 1416, nechť zvedne ruku. (Děje se.)

To je většina. Návrh usnesení přijímá se podle zprávy výborové.

Projednáme nyní odst. 2 pořadu, jímž je:

2. Zpráva úst.-právního výboru o usnesení posl. sněmovny (tisk 1409) k vládnímu návrhu zákona, jímž se mění některá ustanovení zákona ze dne 25. října 1933, č. 201 Sb. z, a n., o zastavování činností a o rozpouštění politických stran (tisk 1415).

Zpravodajem výboru je p. sen. dr Havelka. Uděluji mu slovo.

Zpravodaj sen. dr Havelka: Slavný senáte! Zákon ze dne 25. října 1933, č. 201 Sb. z. a n., o zastavování činnosti a o rozpouštění politických stran byl vydán proto, že některé politické sírany, skupiny nebo hnutí zneužily hrubě svobody poskytované naší republikou všem občanům k plnému užívání občanských práv zaručených ústavou, neboť ohrožovaly zvýšenou měrou svou činností samostatnost, ústavní jednotnost, celistvost, demokraticko - republikánskou formu a bezpečnost našeho státu, kteréžto nebezpečí bylo ještě zvyšováno poměry na jeho hranících.

Zákon stal se pokusem o odzbrojení podvratných živlů, které svou organisovanou činností ohrožují shora uvedené státní hodnoty. (Výkřiky sen. Kindla.)

Poměry, jež vedly k vydání zmíněného zákona č. 201/33 nezměnily se do té míry, že by nadále nebylo třeba opatření podle jmenovaného zákona časově omezených, a jest proto nutno prodloužiti, a to podle usnesení posl. sněmovny do konce r., 1935, zmocnění, dané vládě k zastavování činnosti a rozpouštění politických stran a stran náhradních, jakož i zmocnění úřadů - § 1 zákona - k rozpouštění spolků a jiných podobných útvarů - § 3, odst. 3 a § 15, odst. 1 zákona.

Tím se ovšem také odsunuje o rok doba, kdy mají pozbýti účinnosti zákazy a opatření uvedené v §u 23, odst. 3 zákona, pokud nebudou dříve odvolány, a prodlužuje se o jeden rok možnost činiti tato opatření a vydávati zákazy.

I nadále musí býti hlavní a bezpodmínečnou zásadou naší demokracie, aby v legislativě i v administrativě byla připravena vždy na mimořádné poměry, zvláště i na poměry nynější.

I nadále ještě nemůže naše demokracie vystačiti s dosavadními prostředky, jako je zákon doplňující zákon na ochranu republiky, zákon, jímž se mění zákon o mimořádných opatřeních, zákon, kterým se mění a doplňují tiskové zákony a konečně zákon o stíhání protistátní a podvratné činnosti státních zaměstnanců a některých jiných osob a o překládání soudců na jiné služební místo proti jejich vůlí.

I demokracie musí se brániti.

Kdo rozvrací stát, musí nésti plnou odpovědnost a proto musí politické strany vyvíjeti svou činnost v rámci ústavy a platných zákonů a pokud chtějí pracovati pro určité jejich změny, mohou tak učiniti prostředky a cestami ústavou a platnými zákony určenými.

Vládní návrh omezil se pouze na prodloužení zákona do 1. ledna 1936, kdežto poslanecká sněmovna k návrhu svého ústavně-právního výboru změnila a doplnila v dohodě s vládou návrh novou textací.

Změny jsou tyto:

V §u 6, odst. 2 jest oprávněno zakázati rozšiřování tiskopisů vedle zemského úřadu, jak tomu bylo doposud, také alternativně i ministerstvo vnitra, a to z toho správného důvodu, aby tu nastoupila jednotná praxe, zejména při tiskopisech rozšiřovaných po celé republice, Z rozhodnutí zemského úřadu jest ovšem přípustná stížnost k ministerstvu vnitra.

V §u 10 zákona jest doplněn odstavec 1 dodatkem, že ústřední úřady mohou připustiti výjimky ze zásady o ztrátě funkcí, ale jen tehdy, jde-li o případy ohleduplné a mohla-li by ztráta funkce ohroziti zvlášť závažné veřejné hospodářské zájmy, jak by tomu mohlo býti u spořitelen, okresních hospodářských záložen, družstev a pod.

Jsou tu tedy dva předpoklady pro použití tohoto zákonného opatření, totiž jednak ohrožení zvlášť závažných veřejných hospodářských zájmů, jednak dotčený funkcionář nesmí ani sám se zabývati podvratnou činností ani sám zavinovati podvratnou činnost zastavené nebo rozpuštěné sírany. (Výkřiky sen. Kindla.)

Tuto výjimku mohou povoliti jen ústřední úřady v dohodě s ministerstvem, vnitra.

K odst. 2 §u 10 zákona připojena věta, podle níž mohou ústřední úřady delegovati podřízené úřady, aby samy vydávaly potřebná rozhodnutí o ztrátě funkce a jmenovaly i nového funkcionáře.

Důvodem k tomuto doplňku byla ta okolnost, že při provádění zákona vyšší instance správní byly přetěžovány rozhodováním o ztrátě funkce jako důsledku zastavení činnosti nebo rozpuštění strany i v případech zcela podružných.

Odst. 2 §u 23 zákona upraven přesněji v tom směru, že následky zákazu činnosti strany, vydané podle rozhodnutí vlády před účinností tohoto zákona, jsou časově účinné ode dne, kdy se vláda o zákazu, (zastavení) činnosti strany usnesla, až do dne, který stanoví vláda usnesením, jež se vyhlásí v >Úředním listě republiky Československé<.

Ústavně-právní výbor projednal ve své schůzi dne 17, prosince 1934 usnesení posl. sněmovny a usnesl se doporučiti slavnému senátu, aby schválil je beze změny tak, jak jest obsaženo v sen. tisku 1409. (Souhlas.)

Předseda (zvoní): Zahajují rozpravu a navrhuji lhůtu řečnickou v trvání 20 minut. (Námitky nebyly.)

Námitek není.

Udělují slovo první přihlášené řečníci. pí sen. Hajníkové.

Sen. Hajníková: Vážený sbore! Pří rozpočtové debatě bylo zde promluveno tolik řečí, bylo zde slibováno pracující třídě a občanstvu tolik dobrých skutků, že kdyby byly všechny tyto sliby splněny, nemusilo by dojíti k návrhu na prodloužení zákona o rozpouštění jednotlivých politických stran. Každý zákon, který se odhlasovává, má býti jaksi lékem pro ozdravění poměrů v naší republice. Chce-li rozumný lékař léčiti nezdravé, nemocné tělo, pak má a musí znáti také příčiny nemoci. A jaká je příčina toho, že dnes máme odhlasovávati prodloužení zákona o rozpouštění politických stran? Pánové, neslibujte pracující třídě, nevyvolávejte v ní nespokojenost, dejte lidu najíst, dejte lidu spravedlnost, dejte lidu právo na život, dejte mu svobodu a mír, a nebude nespokojenosti mezi pracujícím lidem, nebudete míti nepřítele uvnitř své vlastní země a nebudete musiti žádati prodloužení zákona, kterým se mají rozpouštěti politické strany. My víme, proti komu má býti prodloužen tento zákon. Kdybyste chtěli tohoto zákona použíti proti skutečnému nepříteli státu, bylí byste jej použili před nedávno konanými volbami, byli byste jej použili proti fašistickým úderkám, které se vozily v autobusech na obecní volby, aby tam svými holemi tloukly dělníky, kteří podle svého přesvědčení odevzdávali ve volbách hlasy. To jste neudělali a neuděláte, protože nesmíte.

Zmínila jsem se o nespokojenosti. Z čeho vyvěrá? V nedávných dnech rozvířila se hladina veřejností zprávou o přípravě v tom malém poměrně revíru kladenském k propuštění 2,000 horníků a k snížení mezd o 20 %. Ani proti tomuto státnímu nepříteli jste nepoužili zákona o rozpouštění stran. Nepostaráte se o rozpuštění takového Svazu průmyslníků, který má jediný program, snižovati životní úroveň pracující třídy, A Svaz průmyslníků jde přesně za svým programem za pomocí vlády a vás všech,

Pánové, jak to vypadá v kladenském revíru, kde má býti vyhozeno na dlažbu 2.000 horníků? (Výkřiky sen. Kindla.) Mám zde přehled těžby uhlí za 4 čtvrtletí r., 1933. Čistá těžba uhlí činí za první čtvrtletí 3,577.705 q, za 2. čtvrtletí 3,076.345 q, za 3. čtvrtletí už jen 2,880.229 q a za 4. čtvrtletí 3,480.644 q uhlí. Průměrný výkon na jednoho dělníka a jednu šichtu činil v 1. čtvrtletí 6,69 q, ve 2. - 6,57 q, ve 3. - 6 : 72 q a ve 4. - 7,44 q, ale na mzdách bylo neustále snižováno, takže v 1. čtvrtletí bylo vyplaceno na mzdách 19,712.430 Kč a ve 4. čtvrtletí již jen 17,282.689 Kč.

Pánové, nemyslíte, že z těchto dělníků, kteří musí neustále víc a více práce vykonávati, kteří musí neustále více své síly dávati do práce, a za to pobírají neustále méně a méně na mzdách, kteří neustále musí žíti ve strachu, nebudou-li zítra patřiti mezi ty, kteří jsou vyhozeni na dlažbu, se stávají nepřátelé státu? A proti těm chcete prodlužovati zákon o rozpouštění stran.

Jak to vypadá v takových dělnických domácnostech? Uhlí je velmi potřebný předmět, také cukr je velmi potřebný pro udržení těla lidského. Koncem srpna 1934 měli jsme v zásobě u nás 943,000 q cukru, ale r. 1933 bylo do Československa propašováno 1.000 q sacharinu. Tento sacharín nahradí 300,000 q cukru. Kde to jsme? Na jedné straně dětí zmírají, a každá statistika to dokazuje, že děti zmírají podvýživou, každá statistika ukazuje, že by bylo třeba jísti daleko více cukru, než se může spotřebovati. Ale může matka dopřáti svému dítěti cukr, když nemá ani na to nejnutnější, na chléb?

Pánové, pří rozpočtové debatě zde padlo mnoho chvály na t, zv, obilní monopol. Co znamená obilní monopol? Od zavedení monopolu a v jeho důsledku byl zdražen chléb s 1.50 Kč až 1.70 Kč na 2 až 2.40 Kč. tedy až o 40 %. Mouka byla zdražena se 2.50 až na 2.90 Kč. To jsou důsledky, to je požehnání vašeho obil. monopolu. (Výkřiky sen. Kindla.) Tohle, pánové, dělníkům nepovíte, že se v důsledku obilního monopolu kupí ohromné hromady žita, které se dnes musí kopáčem kopat, aby se mohly zavézti do mlýna, ale mlynáři vracejí zkažené žito a pekaří zkaženou mouku z něho, poněvadž je ztuchlá a neupotřebitelná. Mluvila jsem s ředitelem slánské pekárny a ten mně vyprávěl, jak vypadá tato mouka. Když se jim podaří různými chemikáliemi dát dohromady ten bochníček chleba, občanstvo, které koupí z toho upečený chléb, jej vrací, poněvadž je nepoživatelný. To je důsledek vašeho vámi tak vychvalovaného obilního monopolu a také jedna z příčin nespokojeností a revolty pracujícího lidu u nás.