28. Vládě se ukládá, aby do 14 dnů předložila senátu N. S. návrh zákona, podle kterého všichni svobodní nezaměstnaní obdrží zimní výpomoc v částce 150 Kč a ženatí, jakož i živitelé rodin 250 Kč, to vše z výnosu částky 150 mil. Kč, kterou má státní pozemkový úřad vrátiti státní pokladně do konce r. 1934.
29. Vládě se ukládá, aby senátu N. S. předložila návrh zákona, kterým se stanoví nová lhůta pro přihlášky válečných poškozenců k nabytí nároků na důchod a který by předepsal povinné zaměstnání válečných poškozenců ve veřejných a soukromých službách.
30. Vládě se ukládá, aby senátu N. S. předložila návrh zákona, zaručujícího nevypověditelnost nájemníků, kteří nemohou zaplatiti nájemné, který by rozšířil ochranu nájemníků na byty závodní a deputátní, zapověděl zvýšení činží v bytech (provozovnách) o jednom nebo dvou pokojích a stanovil nejvyšší nájemné pro jedno- až dvoupokojové byty v novostavbách.
31. Vláda se vyzývá, aby senátu N. S. do 14 dnů předložila návrh zákona o povinné dávce zaměstnavatelů ve prospěch nezaměstnaných.
32. Vláda se vyzývá, aby do 14 dnů zrušila vládní nařízení č, 161/33, kterým byly zhoršeny podpory v nezaměstnání podle gentského systému, jakož i směrnice ministerstva soc. péče z r. 1933, zhoršující nárok nezaměstnaných na stravovací lístky, a vládě se ukládá, aby předložila senátu N. S. návrh zákona, který by všem nezaměstnaným zaručil podpory v nezaměstnání ve výši nemocenského na účet podnikatelů a státu.
33. Vládě se ukládá, aby senátu N. S. předložila návrh zákona, který by zaměstnancům mladším 18 let, zaručil tyto minimální podmínky:
1. minimální platy učňů,
2. pracovní dobu nejvýše 6 hodin denně s plným vyrovnáním mezd,
3. bezpodmínečný zákaz noční práce,
4. každoroční nejméně 14ti denní dovolenou, placenou zaměstnavatelem,
5. bezpodmínečné volno v sobotu odpoledne, v neděli a ve svátky,
6. vyučování na pokračovacích a jiných školách v době pracovní a započítání doby ztrávené ve škole do pracovní doby a její plné zaplacení,
7. zákaz používání učňů k jiným účelům, než pro které byli najati,
8. sociální pojištění všech mladých zaměstnanců,
9. plné volební právo aktivní i pasivní do závodních výborů a rad,
34. Vládě se ukládá, aby neprodleně odvolala vládní nařízení o prodloužení funkčního období závodních výborů a rad a aby senátu N. S. předložila návrh zákona, který by členům závodních výborů a rad, jejich náhradníkům, kandidátům do závodních výborů a rad, členům volebních komisí a voleným důvěrníkům zaručoval nevypověditelnost, jakož i zachování jejich mezd a platů.
35. Vláda se vybízí, aby československým příslušníkům-emigrantům, kteří v Německu i ve Francií platili příspěvky na podporu v nezaměstnání, vyplácela tyto podpory ve výši, jaká jím byla poskytována v oněch zemích,
Místopředseda Donát (zvoní): Kdo s těmito resolucemi souhlasí, nechť zvedne ruku. (Děje se).
To je menšina. Zamítají se.
Ke kap. 20 podány byly tři resoluční návrhy.
Prosím, aby byly přečteny.
Tajemník senátu dr Bartoušek (čtu):
Ke kap. 20:
36. Zákon č. 204/32 a vládní nařízení č. 252/33 nebuďtež prodlouženy na r. 1935.
37. Vládě se ukládá, aby všemi prostředky vymáhala daňové nedoplatky bohatých poplatníků a zveřejnila jejich daňové povinnosti, platby a nedoplatky.
38. Vládě se ukládá, aby senátu N. S. předložila návrh zákona, kterým se všechny osoby, jichž roční důchod nepřesahuje 16.000 Kč, osvobozují od daní, dávek a poplatků a jímž se jejich nedoplatky zrušují.
Místopředseda Donát (zvoní): Kdo s těmito resolucemi souhlasí, nechť zvedne ruku. (Děje se).
To je menšina. Zamítají se.
Tím je hlasování o všech podaných resolučních návrzích vyřízeno.
Nyní budeme hlasovati o prohlášení, jež učinil pan ministr financí ve 280. schůzi senátu dne 4. prosince 1934.
Návrh na odklad hlasování mně nebyl podán a dám tudíž o prohlášení pana ministra hlasovati podle §u 65 jedn. řádu.
Kdo schvaluje prohlášení pana ministra financí, nechť zvedne ruku. (Děje se.)
To je většina. Prohlášení pana ministra, učiněné ve schůzi 280. senátu dne 4. prosince 1934 bylo schváleno.
Budeme pokračovati v projednávání pořadu dnešní schůze.
Navrhuji, aby sloučeno bylo projednávání odst, 3 až 5 dnešního pořadu:
3. Zpráva výborů branného a rozpočtového o usnesení posl. sněmovny (tisk 1403) k vládnímu návrhu zákona o délce presenční služby (tisk 1412).
4. Zpráva výborů branného a rozpočtového g usnesení posl. sněmovny (tisk 1407) k vládnímu návrhu zákona o branném příspěvku (tisk 1413).
5. Zpráva výborů branného a rozpočtového o usnesení posl, sněmovny (tisk 1408) k vládnímu návrhu zákona o započítání vojenské služby v některých služebních poměrech (tisk 1414).
Kdo s tímto mým návrhem souhlasí, nechť zvedne ruku. (Děje se.)
To je většina. Návrh můj se přijímá a budeme tudíž tak pokračovati.
Uděluji slovo panu sen. Fr. Novákovi (rep.), aby jakožto zpravodaj o odst. 3 poradu podal zprávu za výbor branný.
Zpravodaj sen. F. Novák (řep.): Slavný senáte! Důvody, které vedou vojenskou správu k návrhu na dvouletou presenční službu, jsou:
1. Mezinárodní situace. Nikdy nebyla mezinárodní situace tak nebezpečně komplikovaná, jako v nynější době. Nebudu vcházeti do detailů, jen poukáži na zesílené požadavky revisionistů, na stále napjatý poměr na dalekém východě, jehož možný odraz v Evropě je předmětem stálých úvah v evropském tisku.
2. Vlastní postavení. Tohoto mezinárodního stavu nemohla si nepovšimnouti vojenská správa, která se musila pozastaviti nad vlastním těžkým postavením. Položení našeho státu není nijak výhodné. Veliká délka hranic, protáhlý tvar republiky, značně ztěžují vlastní zabezpečení. Nikdo dnes nemůže říci odkud nebezpečí přijde a poněvadž pohroma může přijíti náhle a z různých stran, je třeba uvažovati o zajištění pro každý případ.
Se zajištěním hranic úzce souvisí i zajištění mobilisace. Nelze si přece představiti jakoukoli řádnou obranu státu bez uvedení mírové armády na válečný stav. A aby se tak mohlo státi, musí býti tato řádně zabezpečena a provedena nerušeně. U nás tato otázka vystupuje tím více do popředí, poněvadž naše hloubka území jest příliš malá. Je proto potřebí míti stále dostatečně početnou mírovou armádu nejen pro zabezpečení hraníc, ale i na vlastní provedení mobilisace a zabezpečení různých zařízení uvnitř státu, nutných pro obranu i armádu. Síla mírové armády je dána nejen počtem presenčně sloužícího mužstva, ale i hodnotou výcviku.
3. Splňuje tyto podmínky 14 měsíční presenční služba?
a) Při 14 měsíční presenční službě jest po dobu 10 měsíců ve zbrani pouze jeden ročník, to jest jeden roční kontingent branců. A tento počet mužstva má provésti všechny úkony svrchu zmíněné, t. j. zajištění hranic, provedení mobilisace, ochranu důležitých zařízení, potřebných pro armádu ve vnitrozemí. K tomu musíme říci, že tento počet jest zcela nedostatečný, aby splnil všechny tyto úkoly. Poněvadž všechny tyto úkoly jsou stejně důležité a nelze jeden stavět před druhý a všechny jest třeba plnit současně, odrazí se tento stav na všech opatřeních, neboli v souhrnu na celkové obraně státu.
b) Nyní si musíme položiti otázku, zda tito branci jsou schopni plniti zmíněné úkoly. Při 14 měsíční presenční službě máme ve zbrani jeden vycvičený ročník pouze po dobu dvou zimních měsíců. Po odchodu tohoto mužstva zbývají nám pouze t. zv. nováčci.
Ti na další dobu 3 až 6 měsíců, podle druhu zbraně, osvojí si t. zv. technické znalosti zbraně. V této době nemá vlastně stát obránců, kteří by mohli úspěšně čeliti jakémukoliv nebezpečí.
V další době prodělává mužstvo t. zv. taktický výcvik. V této době nelze ho právě tak použíti, neboť mu chybí nižší velitelé - poddůstojníci, k jichž výcviku je třeba delší doby.
Výcvik dnešního vojáka jest daleko těžší a komplikovanější, nežli tomu bylo v armádách před světovou válkou. Tento výcvik je stále obtížnější, poněvadž technická výzbroj všech zbraní i pěšáka se stále rozšiřuje a zdokonaluje. Uvádím jenom různé druhy samočinných zbraní, doprovodné zbraně, protiletadlové zbraně, výstroj proti plynům atd. Je zřejmo, že jen k poznání těchto zbraní je potřebí více času a právě tak více času k zacházení s nimi. A to je pouze jednotlivá zbraň. Ve válce však musí všechny zbraně harmonicky spolupracovat, jedna druhou účelně doplňovat a to se musí cvičiti.
Není možno, aby se takováto spolupráce zbraní dala nacvičiti při 14 ti měsíční presenční službě a pouze v krátké době manévrů. Jinde, na př. ve Francii, v Americe, mají přece jenom možnost výcviku ve velkých výcvikových táborech.
Mohlo by se namítnouti, že za světové války bylo mužstvo posíláno na frontu po kratším výcviku. To je pravda, pokud se to dotýká armády bývalého státu. V jiných armádách, francouzské, anglické, americké, byli posíláni vojíni po delším výcviku k bojující armádě, kde za frontou v t. zv. výcvikových střediscích bylí dále cvičeni v bojovém výcviku. A potom bývali zpravidla ještě včlenění do bojujících útvarů mezi staré, ostřílené bojovníky.
Ožehavou otázkou při 14 měsíční presenční službě jest zaopatření instruktorského sboru. Při této délce presenční služby by bylo třeba takového počtu délesloužících, že si to prostě z finančních důvodů nemůžeme dovoliti. Byl by tak značný, že by se nám zvýšil mírový stav vojska jiným způsobem nežli prodloužením presenční služby, ovšem s daleko většími finančními obětmi a při tom by pohotovost armády nebyla taková, jako při 24 měsíční presenční službě, neboť ta se měří podle počtu vycvičeného mužstva a nikoli podle počtu instruktorů.
Zvýšiti roční kontingent odvedených branců, jak bylo také naznačeno, není ani možné ani účelné. Odvádíme již dosti vysoké procento schopného mužského obyvatelstva povinného vojenskou službou. Konečně pro pohotovost armády by to nemělo valného významu při 14 měsíční presenční službě, jak svrchu bylo již řečeno.
4. Po všech těchto úvahách a hlavně po seznání těžkostí, s kterými se setkávají nižší velitelé při přípravách úkolů jim ukládaných v rámci celkových příprav pro obranu státu, předložila vojenská správa požadavek na prodloužení presenční služby na 24 měsíce. Hlavně jsou zde důvody pohotovosti armády. Kratší presenční služba, při níž by byl po jistou dobu roku opět jeden ročník v presenční službě, neskýtá nám právě tak možnost plnit ty úkoly, jako při 14 měsíční presenční službě. Stát musí býti připraven v každé době a nikoliv jenom v některé době roku, V naší situaci se musíme spoléhati pouze na sebe a svou armádu, neboť nemáme ani vážných přirozených překážek, jež by nás chránily, ani opevnění, o něž bychom se mohli opříti. Konečně nelze přehlížeti ani sociální účinek prodloužení presenční služby v tom směru, že se sníží nejenom náklady na nezaměstnanost, ale čelí se tím i mravní úhoně mládeže, na niž má neblahý vliv nezaměstnanost.
Na konec bych chtěl ještě připomenouti, že armáda jest aparát velmi složitý, který těžce snáší časté změny v délce presenční služby, neboť na ní je budována nejenom celá její organisace, ale podle ní se utváří i její vnitřní život.
Branný výbor senátu pojednal ve svém zasedání dne 17. prosince 1934 o vládním návrhu zákona o zvýšení doby presenční služby, a doporučuje slavnému senátu schválení tohoto návrhu tak, jak jej přijala a schválila poslanecká sněmovna a jak je obsažen v senátním tisku 1403. (Souhlas.)
Místopředseda Donát (zvoní): Uděluji slovo druhému zpravodaji o odst. 3 pořadu - za výbor rozpočtový - panu sen. Foitovi.
Zpravodaj sen. Foit: Vážený senáte! V naší mladé republice neměli jsme po převratu ničeho. Vše, co souvisí s novým životem, novou výstavbou státu, musilo se od základu budovati. Nebyla po ruce tradice, nebylo programu a spoléhali jsme se příliš, že někdo naše poměry uspořádá, že někdo nám obstará vše, co nám chybí. Stát, naše republika byla postavena před tvrdou skutečnost, že nikdo jiný, než jen sama musí se postarati o své bytí a svou budoucnost. Houževnatost a smysl pro potřeby prostoupila českým člověkem tak, že mnohdy musel zapříti část svého praktického programu, když to zájem republiky vyžadoval. Propluli jsme mezi tak nesčetnými úskalími šťastně a zachovali své demokratické poslání, k němuž dal základ T. G. Masaryk a Ant. Švehla. Bolest, kterou přinesla válka a která teprve nyní se hojí, zachvátila celý svět. My ztratili hodně času sporem o to, jakého léku použíti na uklidnění a usměrnění výroby zemědělské a průmyslové a hlavně dlouho trvala diskuse -- a zanechala mnoho jizev a nezahojených míst - o otázkách měnových. Třeba devalvace zasáhla do této otázky, není u nás dosud plně vyřešena otázka, zdali měna v národě je samostatná hospodářská jednotka bez organického spojení s vývojem národa, anebo je-li jen prostředkem sloužícím a podrobujícím se veškeré výrobě. V tomto bojí, který zmobilisoval národohospodářské intelektuály, zanikla tak mnohá opatření, která národ náš potřeboval vyřešiti.
Národ v záležitostech nejen hospodářských, nýbrž í v politických spoléhal, že někdo to vyřeší a že se nám nic nemůže státi. Viděli jsme, jak zahraniční politika si s námi zahrávala a teprve, když Německo házelo zapálené věnce na naše hraníce a když německé opevnění a komunikace se dotýkaly naších hranic, dali jsme hlavy dohromady, abychom spočítali, co máme ke své obraně. A tu jsme teprve viděli, kam nás odpor k vojenskému zřízení a pěstovaný antimilitarismus zavedl. (Předsednictví převzal místopředseda dr Hruban.) Teprve když stařičký president ujímá se myšlenky sblížiti armádu s národem, započíná se díle dařiti. Armáda stává se nevýlučnou součástí národa a národ rád splňuje potřeby, kterých armáda potřebuje. Všeobecně se vyslovuje přání, že armáda musí býti početná, organisačně i věcně opatřená do té míry, aby za každých okolností uchránila dosavadní náš územní majetek. Více si od armády nežádáme a nepřejeme. Prodloužení presenční služby odůvodňuje hlavně okolnost, že u nás dosud nebyla zavedena vojenská předvýchova, která v mladých lidech pěstuje porozumění a lásku ke stavu vojenskému, ale kde hlavně jsou prakticky vštěpovány nauky s vojenským výcvikem spojené.
Jestliže pěšákovi stačila by 18 měsíční služba, jistě nebyla by to doba postačující již pro jízdu i jiné technické sbory, kde vojín musí znáti vše, co vyžaduje se na pěšákovi a vedle toho myší znáti, co ten který odbor vyžaduje a ukládá.
Zvýšení presenční služby bylo tiskem a veřejností velmi vřele uvítáno a vyslovena všeobecně lítost, že není tolik peněžitých prostředků, aby se mohlo ještě více a hojněji naší armádě věnovati.
Nyní několik cifer, o nichž rozhodoval rozpočtový výbor. Jsou obsaženy ve vládním návrhu tisk 2768 v odst. 5.
Zavedení 2 leté presenční služby nenarazilo nikde, ani u oposičních stran - až na jednu politickou stranu - na překážky.
Rozpočtový výbor má za povinnost věnovati svoji pozornost vydání, souvisícímu se zvýšenou presenční službou. Zvýšení nákladu na presenční službu se odhaduje přibližně na 118 mil. Kč. Vedle toho vyžádá si výcvik náhradní zálohy, která sloužila dosud 12 týdnů a které se nyní prodlužuje služební doba na 5 měsíců, dalšího vydání 4 mil. Kč. Toto zvýšení presenční služby vojenské bude míti zcela jistě vliv na zmenšení nezaměstnanosti, neboť oč se rozmnoží počet členů armády, o to klesne počet nezaměstnaných. Analogicky o to, co si na peněžních obětech vyžádá zvýšený počet členů armády, klesne podpora na nezaměstnané.
Vydání na rozmnožení armády nebylo zařazeno do letošního rozpočtu, poněvadž potřeba tato projevila se, až když rozpočet byl již vládou sestaven, budou však tato vydání hrazena mimo rozpočet, a to jen pro tento rok. V příštích rozpočtech bude na tato vydání včas pamatováno.
Další vydání - třeba poměrně nepatrné - resultuje z povinnosti příslušníků ženijního vojska, kteří nastoupili presenční službu v říjnu 1933 a na přání projevená nebudou přeloženi do zálohy dnem 1. prosince 1934. Tímto vznikne větší náklad asi o 700.000 Kč.
V případě, že by větší počet příslušníků ženijního oddělení nereflektoval na přeložení do zálohy, sníží se vydání poměrně podle množství osob, přeložených do zálohy.
Ke konci dlužno připomenouti pokud jde o vyšší náklady r. 1935, že budou vzhledem k průměrnému počtu mužstva v této přechodné době proti rozpočtu na r. 1934 vyšší asi o 164 1/2 mil. Kč.
Ještě bych měl připomínku, která nemá s mým zpravodajstvím žádné spojení.
Stěžujeme si, že ministři nenavštěvují senát tak, jako posl, sněmovnu. Je to pravda, avšak zkoumejme, zdali sami neneseme část viny. Ministr má povinnost sledovati jednání o zákonu, který vychází z jeho úřadu. U nás v senátě nemá času poslechnouti si ani zpravodaje, poněvadž jakmile vejde, je již v zajetí. Senátoři drží na ministra frontu. Jeden odejde a další čekají, děláme to tak všichni. Snad by se věci dalo odpomoci, kdyby přítomný ministr při odchodu si některé záležitostí vyřídil. Máme lichotivou pověst, že naše presence v senátě je uspokojivá, ale jedna věc se mi nelíbí, a to je nedochvilnost. Proč může býti určitý počet senátorů na místě včas, a proč ne ti ostatní? Dáváme zákony a sami se neřídíme ani předpisy, které si sami dáváme.
Rozpočtový výbor usnesl se doporučiti slavnému senátu přijetí této předlohy tak, jak se na ní posl. sněmovna usnesla. (Souhlas.)
Místopředseda dr Hruban (zvoní): Přistoupíme nyní k podání zpráv o odst. 4 pořadu.
Dávám slovo panu zpravodaji sen. Šachlovi, aby podal zprávu za výbor branný.
Zpravodaj sen. Šachl: Slavný senáte! Posl. sněmovna usnesla se přijati vládní osnovu ve všech jejich §§ 1 až 10 beze změny, a předložila tuto osnovu senátu k projednání.
Tento branný příspěvek jest v této době nutný. Bude vybírán berními úřady k dani důchodkové 10 %, takže nebude žádného vydání spojeného s vybíráním této daně. Dřívější voj. taxa, zrušená zákonem ze dne 29. září 1924, č. 231 Sb. z. a n., vyžadovala veliké režie s vybíráním a pohltila úplně celý její výnos. Tento branný příspěvek zůstane celkové k uhrazení státních vydání.
Branný výbor podle svého usnesení ze 17. prosince 1934 doporučuje senátu, aby u-vedenou vládní osnovu přijal beze změny tak, jak ji přijala posl. sněmovna a jak je obsažena v sen. tisku 1407.
Místopředseda dr Hruban (zvoní): Dávám slovo druhému zpravodaji k odst. 4 pořadu - za výbor rozpočtový - pí sen. Plamínkové.
Zpravodaj sen. Plamínková: Slavný senáte! Branný zákon č. 193 Sb. z. a n. z r. 1920, který stabilisoval pro republiku zásadu všeobecné branné povinnosti, stanovil v §u 4, že osoby vojenské službě nepodléhající budou platiti vojenskou daň, která bude u-pravena zvláštním zákonem.
Nebylo to novum, nýbrž obměna vojenské daně zvané >vojenská taxa<, která byla zavedena r. 1880 říš. zákonem č. 70 a která byla zastavena žák. č. 231 Sb. z. a n. r. 1921 proto, že bylo její vybírání komplikované a passivní jak pro nízkou výměru její, tak proto, že po válce počet osob, které nekonaly vojenské povinností a tedy dani podléhaly, byl malý.
Nyní současně s vládními návrhy zákonů na prodloužení presenční služby vojenské na dva roky (tisk posl. sněm. 2768) a o započítání vojenské služby v některých služebních poměrech (tisk posl. sněm. 2770), předložila vláda návrh zákona o branném příspěvku (tisk posl. sněm. 2769), o němž se usnesla, posl. sněmovna ve znění předloženém senátu v tisku 1407. Branným příspěvkem jsou povinny v zásadě všecky osoby, které vůbec nemají branné povinnosti nebo které nekonaly presenční službu vojenskou od svého 25. roku do 50. Výnosem branného příspěvku mají se krýti aspoň z části výlohy, které vzniknou započítáním vojenské služby a jejím prodloužením.
Rozpočtový výbor senátu pojednal o návrhu zákona ve schůzi 17. prosince 1934.
Několik poznámek: Zákon vyniká jednoduchostí výběru této daně tak, že administrativy zvláště nezatíží. Je to prostá 10%ní přirážka k dani důchodové. Z této konstrukce vyplývá, že z platby branného příspěvku jsou vyjmuti poplatníci hospodářsky slabí, kteří neplatí daně důchodové, to jest se zdanitelným ročním důchodem pod 7.000 Kč u daně vyměřované přímo, u daně placené srážkou pod 11.388 Kč event. 12.012 Kč. Výnos branného příspěvku je odhadnut v rozpočtu na r. 1935 částkou 10 milionů Kč a bude prý stoupati, a to ubýváním poplatníků, kteří sloužili za světové války a přibýváním poplatníků doby mírové.