Schůze zahájena v 9 hodin 27 minut.
Přítomni:
Předseda dr Soukup.
Místopředsedové: Donát, dr Heller, dr Hruban, Kahler.
Zapisovatelé: dr Karas, Pichl. Celkem přítomno 125 členů podle presenční listiny.
Členové vlády: ministři dr Beneš, dr Krčmář, dr Trapl.
Z kanceláře senátní: tajemník senátu dr Bartoušek, jeho zástupce dr Trmal.
Predseda (zvoní): Zahajuji schůzi.
Budeme projednávati pořad schůze, a to nejprve najednou první dva odstavce poradu:
1. Zpráva rozpočtového výboru o usnesení posl. snemovne (tisk 1401) k vládnemu návrhu štátneho rozpočtu republiky Československej a finančného zákona na rok 1935 (tisk 1405).
2. Rozprava o prohlášení pana ministra financí, učiněném ve schůzí senátu dne 4. prosince 1934.
Budeme pokračovati ve společné rozpravě, zahájené ve 282. schůzi senátu dne 13. prosince 1934.
Uděluji slovo dalšímu řečníku, přihlášenému k této debatě, panu sen. Fr. Scholzovi.
Sen. Fr. Scholz (německy): Slavný senáte! Nechci se dnes pouštěti do číslic rozpočtu. Chci jen poukázati, že debata o státním rozpočtu na r. 1935, stojí ve znamení, že opětně dostavila se do všech našich krajin nová těžká zima se všemi svými zjevy u nezaměstnaných. Pro statisíce našich státních občanů je to zajisté smutná, strašlivá myšlenka, ježto přece také předešlá zima byla již velice těžkou. Nezaměstnaní v této těžké době mnoho trpěli. Síla našich lidí je zlomena, zdraví širokých mas lidu je také silně poškozeno, a obzvláště trpěla za těchto poměrů naše mládež, neboť jest jí zajisté jen v nejřidších případech možno nalézti práci a výdělek. Proto musí se vláda všemi prostředky snažiti, aby dělnictvo těmito poměry nebylo zneklidňováno. Jestliže v dělnictvu dosud nedošlo k větším nepokojům, vděčíme za to z valné části organisacím, které v nynější svízelné době vzaly na sebe těžké oběti. Ti kdož berou mzdu a plat, uposlechli v této těžké smutné době pokynů svých organisací a zachovali kázeň. Vláda musí se tudíž v každém směru snažiti, aby požadavkům organisací podle možnosti vyhověla, musí vyslyšeti přání těch, kdož berou platy a mzdy a chrániti je obzvláště proti těm výstřelkům, kterým v této těžké době jsou vystavení.
To se zajisté vždy nedalo, jak dokazuje příklad pozemkové reformy, pro kterou v našem státě statisíce dělníků a zaměstnanců přišlo o chléb a práci. Říká se sice, že se jím za ztrátu pracovního místa dostává přiměřeného odškodnění odbytným. Ale tomu tak zajisté nebylo. Tisíce pracovních míst ztratili pozemkovou reformou ti, kdož berou mzdu a plat a tisíce těchto lidí bojují stále ještě o odbytné, které jim náleží. Je tudíž především zapotřebí, aby se těmto lidem vrátilo zase jejich pracovní místo anebo aby se jim dostalo náhrady. Pozemkový úřad tyto poměry zcela přesně zná. Dnes podle výkazů jest ještě 67.000 takovýchto dělníků a zaměstnanců a k těmto přistupuje ještě alespoň 30.000, kteří zrušením velkého majetku pozemkového pozbyli práce a dnes zcela bez vlastní viny tu stojí bez odbytného. Jako polehčující důvod se uvádí, že nikoli pozemkový úřad sám, nýbrž strany, které pozemkový úřad ovládají, jsou vinny těmito poměry. Nás to však může málo zajímati, musíme spíše žádati, aby se těmto nezaměstnaným dostalo odškodnění, když pozemkovým úřadem připraveni byli o své pracovní místo a tak rozmnožují armádu nezaměstnaných, která přece již vzrostla na 600.000 až 800.000. K nezaměstnanosti průmyslových dělníků přistoupila tedy ještě nouze zemědělského dělnictva.
K této nouzi úplně nezaměstnaných přistupuje však také ještě nouze částečně nezaměstnaných, kteří za vykonanou práci nedostávají přiměřené mzdy, aby mohli míti slušnou existenci. Když v jedné z posledních schůzí zde bylo uvedeno, že pracovní mzdy činí průměrně 150 Kč, chci zde uvésti statistiku Ústřední sociální pojišťovny. Podle zákona o sociálním pojištění máme 10 mzdových tříd, do (kterých koncem června 1934 zařaděno bylo 2,030.229 zaměstnanců. V první mzdové třídě činí nejvyšší výdělek 6 Kč denně. Zde se totiž tvrdilo, že hodinová mzda činí 4 Kč. Takovéto mzdy sice jsou, ale jen v nejlepších případech a také jen u nejlépe kvalifikovaných dělníků. V první mzdové třídě činí počet zaměstnaných 204.299, t. j. 10,06 % všech povinně pojištěných. Ve druhé mzdové třídě činí výdělek 6 až 10 Kč, počet zaměstnaných 464.973, t. j. 22,90 % všech zaměstnaných dělníků. V obou prvých mzdových třídách činí počet zaměstnaných dohromady tedy 32,96 %, tedy jednu třetinu všech dělníků a lato jedna třetina vydělává nejvýše 60 Kč týdně. Ve třetí třídě dosahuje výdělek až 14 Kč denně, počet zaměstnaných činí zde 338.631 čili 16,68 %. V prvých třech mzdových třídách dohromady je tedy skoro 50 % všech pojištěných dělníků a podle statistiky činí týdenní výdělek těchto dělníků nejvýše 84 Kč. Chtěl jsem se o tom jen zmíniti, abych do pravého světla postavil tvrzení, že se platí mzdy 150 Kč. Číslice nám ukazují, jaké jsou mzdy ve skutečnosti. V těchto mzdách obráží se však také boj o vezdejší chléb, který v těchto těžkých dobách vyžaduje neuvěřitelně veliké námahy od organisací. Chtěl bych tudíž také s tohoto místa požádati vládu, aby přihlížela k požadavkům organisací, jež tyto vládě opětovně předkládaly. Číslice o nezaměstnaných jsou dnes známy. V celé zemí je 600.000 až 800.000 dělníků bez práce. Při 14 milionech obyvatelů činí to průměrem počítáno 57 nezaměstnaných na 1.000 obyvatelů. Před několika týdny uveřejnil německý hlavní svaz průmyslníků statistiku o okresech, ve kterých z 1.000 obyvatelů koncem září bylo více nežli 100 nezaměstnaných, kde tedy bylo dvakrát tolik nezaměstnaných, kolik by na okres připadalo podle průměru ve státě. Ze 16 uveřejněných okresů leží 15 okresů v ryze německých krajinách. Tím tedy podán důkaz, že nezaměstnanost v našem státě je především německým problémem, který by bylo spolu řešiti. Jestliže ze 16 okresů leží 15 okresů v německém území, pak je to důkazem, že Němci jsou v zemi systematicky vytlačování ze svého pracovního místa.
Aby se čelilo nezaměstnaností, aby se obcím opatřila možnost prováděti investice, byla svého času sjednána půjčka práce. Prostředky, jež touto půjčkou byly opatřeny, jsou peníze lidu, lid je upisoval. Prohlašujeme však, že těchto prostředků nebylo použito k účelům, pro něž byly určeny. Obce obdržely nejmenší procento z prostředků půjčky práce a nebylo jim proto možno prováděti investice, kterých jest zapotřebí a jež by také bylo lze provésti. Naopak z prostředků půjčky práce byly peníze poskytnuty na příklad ministerstvu železnic, aby hradilo dluhy z dob dřívějších. Mimo to chtěl bych ještě upozornili, že peníze poskytované obcím z půjčky práce jsou příliš drahé. Půjčka práce znamená peníze lidu, s všemožnou námahou sehnány byly ze jmění lidu. Úroková míra 11 % - dnes obcím přijdou peníze tak draho - je příliš vysoká a následkem toho bylo by správné prostředky plynoucí z půjčky práce poskytovati za levnější úrokovou míru.
Dovolte, abych se také při této příležitosti zabýval trochu svou domovinou. Obzvláštní nouze následkem krise panuje v německých moravskoslezských průmyslových krajinách. Odbytové potíže v ostravsko- karvinské uhelné pánvi trvají nezmenšeně také v poslední době. Přes to se však - to již opětovně přednesli klubovní kolegové - v nezmenšené míře dováží polské uhlí, kdežto vlastní uhlí nemá odbytiště anebo musí počítati s největšími odbytovými potížemi. Chtěl bych při této příležitosti poukázati k tomu - nelze zajisté říci, že ostravsko-karvinská pánev je německým územím - že je zajisté především povinností vlády chrániti náš domácí průmysl a snažiti se, aby nejdříve odstraněny byly odbytové potíže v tomto území, místo aby se dovolovalo ve velkém množství dovážeti cizí uhlí. V opačném případě bylo Polsko jistě nedělalo. Dále poukazuji na Vítkovické železárny. Pracují dnes s 50 % své kapacity. Jestliže více než polovina zaměstnanců je bez práce, je to důkaz, že nouze právě v těch krajinách je největší, kde jsou četné dělnické rodiny. Poukazuji také na kamenický průmysl v západním Slezsku, hlavně v krajině kolem Frývaldova a Zighartic. To bylo svého času jedním z nejvýznačnějších průmyslových odvětví vývozních, Anglie, Maďarsko, Německo, Rumunsko, Rakousko a Jugoslávie odebíraly valnou část kamenného zboží, u nás vyrobeného. Ještě r. 1928 činil náš vývoz neméně nežli 51 milionů, r. 1933 poklesl až na 10 milionů. Z toho vyplývá, že toto odvětví průmyslu z valné části pokleslo. Mělo by tudíž jak ministerstvo obchodu tak ministerstvo věcí zahraničních obrátiti svou pozornost k tomu, aby vývoz do zmíněných státu byl zabezpečen a podporován.
Dalším důkazem stoupající nouze, obzvláště také mezi státními zaměstnanci a mezi zaměstnanci pracujícími ve státních podnicích, kteří rovněž volají po revisi svých příjmů, je žádost svazů dělníků v tabákových továrnách ze dne 16. října 1934, aby vláda dělníkům a dělnicím v tabákových továrnách poskytla přiměřenou zálohu pro vánoční a novoroční nákupy, poněvadž by jim jinak nebylo možno opatřili si pro zimu potraviny a jiné životni potřeby. Poukazuji na tuto žádost a prosím, aby se přes tento návrh ve vládě nepřecházel! jednoduše k poradu, nýbrž aby se k němu přiměřeně přihlédlo.
Zákonem č. 70 1930 mělo se staropensistům čtvrté etapy dnem 1. ledna 1933 dostati zrovnoprávnění pensí. Zákonem č. 204 1932, §em 6 byla lhůta splatnosti odložena na den 1. ledna 1935. Tážeme se, zdali je vláda ochotna neprodlužovati § 6 zmíněného zákona dále přes 1. leden 1935, nýbrž učiniti ihned všechna opatřeni, aby se staropensistům čtvrté etapy dnem 1. ledna 1935, při nejmenším však v prvé polovině r. 1935, dostalo zrovnoprávnění pensí. Poněvadž nejde o veliký počet této kategorie pensistů, nejsou finanční prostředky k tomu nutné příliš veliké; svého času byla potřebná částka pro provedení zákona č. 70/1930 připravena.
Upozorňuji ještě jednou na požadavek, který kladou organisace dělníků v tabákových továrnách, a prosím, aby k němu bylo přihlédnuto. Další ponechávání nízkých požitků znamená úplný hospodářský otřes obchodu, průmyslu a živností. Je proto zapotřebí předně obnoviti plnou měrou platy pro aktivní a pensisty a žádné prodlužování zákonů č. 204 ex 1932 a 252 ex 1933. Za druhé obnoviti vyplácení služného na první clen každého měsíce. Pánové, účinky trh:: to odložení výplaty pro zaměstnance a pensisty na desátý den měsíce jsou velmi zlé, poněvadž prvého dne měsíce jsou tu již závazky činže a vůči obchodníkovi. Za třetí, humánní a spravedlivá úprava otázky aspirantů, požadavek, který vznášeti nutno obzvláště v zájmu ochrany naší mládeže. Dále oddlužení veřejných zaměstnanců, kteří bez vlastní viny se dostali do dluhů. Jestliže v tom smyslu nenastane úprava mzdy a platů dělnictva i zaměstnanců, bude úplné zničen živnostenský stav, který beztak se nalézá v největší tísni. Bída živnostníků všeobecně, obzvláště však v pohraničních krajinách, je nevylíčitelná. Dílny ztichly a jsou prázdné, ruka se tam nehne, nezní kladivo ani kovadlina, žádný hoblík se nehne a v hostincích neprodá se ani sklenice piva. Tovaryši zmizelí a nezaměstnané učně nelze přijímati, poněvadž mistři sami jsou bez práce a musí si choditi pro poukázky na chléb.
K tomu přistupuje ještě omezení přenášeti volně přes hranice pouze 10 marek. Toto projevuje své účinky obzvláště v pohraničních krajinách v obchodech s potravinami a hostincích. Zde nutno se snažiti, aby se prozatím pomohlo alespoň uvnitř země a aby se vyjednáváním s cizinou docílilo příznivého dorozumění.
K hospodářské bídě přistupují často ještě jazykové šikany na zemské hranici. Všechny nápisy musí býti dvoujazyčné, mnoho tabulek nutno sejmouti a změniti. Ceníky v hostincích v ryze německých krajinách musí býti dvoujazyčné. Každý pomocník a číšník musí ovládati státní jazyk, při tom žádný obchod, žádný příjem. Mohu dokázati, že jsou hostince, kde denní tržba činí 5 Kč - a nyní se táži, zdali hostinský může s tímto příjmem dostáti předepsaným povinnostem. Deputace příslušných společenstev pro slezské území přednesla panu zemskému presidentovi v Brně požadavky živnostníku a vylíčila poměry v těchto krajinách. President vybídl společenstva, aby podala příslušný materiál písemně, což se také stalo. Doufáme nyní, že presidium zemského úřadu vyhoví požadavkům a přáním, jež tam jsou vylíčeny a zevrubné odůvodněny.
Chtěl bych nyní ještě promluviti o věci, pro poplatníky opavského venkova nesmírně důležité. Musím si zde energicky stěžovali do způsobu úřadování berní správy v Opavě. Prohlašuji, že je zkrátka strašné, jak daleko mnohý berní úředník zachází, při předpisování daní a projednávání daňových přiznání. Lidé žijí vesměs již ve velkém strachu, mají-li co jednati s berní správou Opava-venkov. Je tam úředník, který v každém poplatníkovi vidí lháře a daňového defraudanta. Mohu ho jmenovati, ale prozatím od toho upustím, žádám však za to, aby se přihlédlo k této stížnosti, kterou zde přednáším jménem poplatníků celého území Opava-venkov. Daňovým přiznáním se tam jednoduše nevěří, ani posudkům daňové odhadní komise. Tento úředník prohlásí zkrátka, dovolává-li se některý poplatník odhadu komise: >Co je mně do komise, to je mně jedno, já předepíši, co se mně zlíbí.< Velevážení, předkládám zde také písemné podání v té příčině, od jehož přečtení pro nedostatek času upouštím. Žádal bych však naléhavě, aby u berní správy Opava-venkov zavedeno bylo šetření o podaných stížnostech, a aby při tom slyšeni byli nejen úředníci berní správy, nýbrž předvoláni a slyšeni byli také poplatníci, aby se konečné jednou učinila přítrž takovéto libovůli. Lidem se tam předpisuji daně ve vyšší míře, nežli se jim po právu smějí předepsati. Počítá se u berní správy pak s tím, že lidé podají rekurs. Tím se poplatníkům ukládají nové výdaje, rekursy však zůstávají rok od roku nevyřízeny a nemají pro poplatníka odkladného účinku. Rekursy tedy pro poplatníka nemají žádné ceny.
Lze přece zcela jasně poznati, že berní síla lidí je krajně napjata, poněvadž přes nejostřejší opatření na vymáhání dani znovu možno tam zaznamenati daňové nedoplatky ve výši 45 mil. Kč. Tato skutečnost znamená úplnou zkázu stavu živnostenského, úplné zastavení průmyslu a má přirozeně také pro zemědělství zlé následky. Aby zde bylo možno účinně zasáhnouti, mělo by se zajisté pomýšleti na to, aby se živnostenskému stavu opatřil dlouhodobý levný úvěr. Takovýto úvěr je pro tento stav otázkou existenční, která se týče milionů lidí. Poukazuji na příklad na okres bruntálský, jehož lnářský průmysl je světoznámý a jehož výrobky byly rozesílány daleko do země, kde se vyráběly nejkrásnější damašky a jiné tkaniny, kde firma Marburg, jedna z nejvýznačnějších a největších v tomto oboru, svůj závod zastavila, nikoli proto, poněvadž zde není zakázek, nýbrž z toho důvodu, poněvadž firma neměla již možností nakupovati suroviny, platiti je a platiti dělníkům jejich mzdu. Poukazuji k tomu, že svého času zástupcové dělnictva a podnikatelů tohoto okresu za mého vedení sami byli u ministra obchodu a u ministra financí a prosili, aby se jim opatřila možnost, aby obdrželi alespoň levný úvěr, tak aby mohli podnik dále udržeti. Až do dnešního dne se také v této příčině nic nestalo.
Pro stav živnostenský a obchodní poukazuji ještě jednou na svůj dotaz na pana ministra soc. péče stran sociálního pojištění pro osoby samostatně výdělečné činné v obchodu a živnostech. Bylo by v prvé řadě provésti jmenování členů přípravného výboru.
Vidím se dále nucen upozorniti vládu naléhavě na resoluci ze dne 11. listopadu t. r., kterou předváleční úrazoví důchodci, vdovy a sirotci z Hlučína podali vládě. Není v pořádku, když se přes takovouto resoluci jednoduše přejde a myslím, že je mravní povinností vlády, aby chránila a dbala nabytých práv těchto hlučínských lidí.
Aby se ve Slezsku mnohým živnostníkům, zemědělcům a dělníkům na několik let opatřila možnost práce, zmiňuji se ještě jednou, jak to již učinil můj klubovní kolega sen. Stolberg v rozpočtovém výboru, o stavbě údolní přehrady na Moravici u Kružberku. Tato údolní přehrada na Moravici u Kružberku vyžaduje nákladu 80 mil. Kč. Sloužila by k tomu, aby v budoucnosti zabránila katastrofálním povodním, které v této krajině nejsou vzácností. Zásobila by dále asi 100 obcí s více než 150.000 obyvatelů pitnou a užitkovou vodou a v době sucha by poskytovala dostatečné množství vody. Brzké provedení tohoto projektu by opatřilo asi 1.000 dělníkům po 6 roků plné zaměstnání Projekt nalézá se u ministerstva veřejných prací, jest hotov, vládou schválen, nutno vypracovati jen ještě detailní projekty. Žádáme, aby vodoprávní záležitosti byly příštího roku vyřízeny, aby tímto způsobem tomuto uznaně nouzovému území byla stavbou na několik let poskytnuta možnost existence.
To jsou požadavky mého klubu, které přednášíme při projednávání státního rozpočtu, a žádám opětovně co nejnaléhavěji, aby všechna přání, která jsem zde projevil a která leží v rámci možnosti, byla splněna. (Potlesk.)
Předseda (zvoní): Dále má slovo sen. Šelmec.
Sen. Šelmec: Slávny senát! Vleklá kríza hospodárska prechádza podľa všetkých príznakov do stáleho stavu. Nekynú ani jednej produkcii znikade žiadne nádeje, že by sa vrátily časy lepšej konjunktúry, a prelo sa musí prispôsobiť k zhoršeným pomerom. Zemědělstvu produkcia upadla, niet ziskov, niet peňazí, niet kúpeschopnosti a preto upadá podnikanie í v iných oboroch. Pracuje sa so stratami, pracuje sa na úkor samej hmotnej podstaty. Podnikateľská nálada ochabla. Podniky zmizly, nezamestnaní robotníci tvoria celé armády. Starosť štátu o ich budúcnosť rastie rovnobežne. Zadlženosť a immobilnosť zaujala miesto rentability podnikania, v dôsledku čoho práca stratila svoj smysel, a jak ho nájsť znova, je problémom dňa, je témat o m debát a úvah žurnalistiky a politicky - ekonomickej vedy. Poklesom rentability práce poklesla hodnota majetkových a produkčných hodnôt, a tu je koreň zla.
V dobe poválečnej každá produkcia sa vyvinovala svojím smerom. V dobe dobrej konjunktúry, keď roľník necítil drahotu hospodárskych potrieb, bol pomer cien priemyslových a hospodárskych produktov 1 : 1. V tej dobe boli pomer hodnoty majetku k peniazom 1 : 1. Nástupom deflácie hodnoty peňazí a inauguráciou konkurencie medzinárodného obchodu podľa smlúv, ktoré sme uzavreli, začal sa proces úpadku cien produkcie zemědělskej, začal sa boj o ceny a v tomto boji zvíťazil kapitálové a legislatívne silnejší priemysel, zachránil si do určitého stupňa ceny svojich výrobkov, čim ceny zemedelskej produkcie klesly ohromne, rýchle, závratne. Nastala doba, čo skoro nebolo smyslu, aby roľník oral a sial, keďže i osivo si zadovážil len na dlh.
Príčin, pre ktoré sa roľník zadlžil, je mnoho. Menovite v poslednej dobe sa mnoho o tom hovorí a i píšu články, ktoré podozrievajú nášho roľníka z ľahkomyseľnosti, a toto by pripisovali jemu ako príčinu jeho dlhu. Doba priaznivej konjunktúry bola vhodnou príležitosťou a najmä pozemková reforma, aby sa majetky roľnícke rozšírily, aby si bezzemok opatril pozemok pre obživu svojej rodiny, aby sa roľník osamostatnil a vyplatil svojich bratov a rodičov, aby si zmelioroval a polepšil svoj majetok a i svoju výrobu. Úver všade bol k dostaniu, lebo peňažné ústavy ponúkaly úver na každom rohu. Vypovedala však táto jeho schopnosť platiť dlhy a úroky vtedy, keď roľník stratil ceny, a vtedy sahal po mŕtvom a živom inventári, začal predávať pozemky, lebo sa začal boj proti samej podstate majetku, majetok sa znehodnotil a v tomto víre utrpel len roľník. Bankový kapitál začal vojnu o svoje peniaze. Vzniklo tisíce sporov.
V návale procesov začal sa proces devalorizáeie hodnoty zemedelského majetku a tak ten pomer, ktorý bol prvotne 1 : 1, zmenil sa na 1 : 2 alebo i 1 : 3. Ešte roku 1927 na východnom Slovensku dalo sa predať 1 k. j. ornej pôdy za 6.000 Kč, Na toto jutro ornej pôdy zadovážil si roľník 2.000 Kč úveru, kým mohol roľník platiť za dobré ceny, lebo sa utržilo, jeho schopnosť bola živá, necítil ťarchy, splácal úroky a splácal aj amortizačné. Ale strašne sa zklamal vo výpočtoch, keď začal proces devalorizácie, kedy ceny jeho produktu veľmi upadly. Rozdiel cenový medzi rokmi 1927 a 1934 je celá polovička, totiž majetok, ktorý bol r. 1927 hodný 6.000 Kč hodnoty na jednom jutre katastrálnom, tak je dneska len 3.000 Kč ceny hodný a táto strata miesto 13 je už 23. Je ťažký osud zemedelský. Hodnota jeho existenčnej podstaty, pôdy, stratila dôveru kapitálu: banky prestaly roľníkovi dávať úver. Dnes ťažko je hovoriť o nejakej skutočnej cene, za ktorú sa pozemky predávajú. Pre veľkú nabídku pozemkov ku kúpe, pretože niet záujemcov, čo by tieto majetky kúpili a preto, že je veľa sporov pre dlžoby, môžeme tvrdiť, že dnes máme cenu, ktorú určuje náhoda pri exekučnom predaji majetku rolnického. O pôdu nemôže byť dnes záujem u tých, ktorí majú kapitál, preto, lebo rentabilita pôdy je problematická, a nemôže byť reči u roľníka, roľník peniaze nemá, nedostane úver, lebo banky úver na zemedelskú pôdu nedajú, nakoľko ony samy sa zklamaly, keď samy vykupovaly pri licitáciách pozemky od svojich dlžníkov. Hodnota peňazí nepomerne stúpla, hodnota majetku zemedelského nepomerne klesla. A tu sme došlí k tomu vývojovému stupňu hospodárskeho úpadku, keď dlh na roľníckom majetku je daleko predimenzovaný. Dožili sme sa toho, že roľníctvo vo svojej ohromnej väčšine živorí pomocou hospodárskych injekcií.
A teraz by som pristúpil k tomu, aké sme mali ozdravovacie prostriedky na záchranu nášho roľníckeho majetku. Od úplnej katastrofy je roľnícky majetok predbežne pod ochranou zákonov a vládnych nariadení, ktoré sa starajú čiastočne o to, aby rentabilnosť bola nejak podržaná a na druhej strane aby majetok zemedelský bol chránený proti scudzení; a tu hlavne spomínam zákona o odklade dražieb, ďalej obilný monopol, ako vládne nariadenie veľmi pomohlo nášmu roľníctvu. Darmo boly všetky výtky, všetky výkony proti obilnému monopolu, to bola len žiarlivosť jednotlivých strán. Monopol sa dokázal, čsl. obilná spoločnosť sa dokázala, že je na pravom mieste a že neprišla oneskorene. Neskoro prišla v tom ohľade, že nemá zpiatočný vliv na korekciu hodnoty zemedelskej pôdy, ale prišla včas ešte, aby sa zachránila rentabilita aspoň čiastočne, keďže upevnila ceny, na základe ktorých náš roľník môže celkom smelé kalkulovať do budúcnosti, môže celkom bezpečne vypočítať si svoj hospodársky plán pre budúcnosť. Nemať vládneho nariadenia o čsl. obilnej spoločnosti, pri zásobách 52.000 vagónov obilia z r. 1933, ktoré sa intervenčné vykúpilo, pri tohoročnej strednej úrode, a keby nebola bývala potlačená špekulácia v malom pohraničnom styku s importom obilia, naše ceny obilia by boly ešte ďalej klesly, boly by dosiahly úroveň, na ktorej úrovni je vôbec obilie na svetových trhoch. Pri našom bremene sociálnom a štátnom, bernom, pri terajších ťažkých pomeroch svetového hospodárstva boly by svetové tržné ceny znamenaly pre naše roľníctvo žobrácku palicu.
Že obilný monopol je čiastočne zásahom štátu do súkromného hospodárstva, to nezapieram, ale faktum je, že oživením rentability je obilný monopol jediným zdrojom na záchranu individuálneho hospodárstva roľníckeho.
K prevodzovacím dlhom zemedelským, ktoré vzniklý tak, ako som to bol už prv uviedol, pripojujú sa tiež berné dlhy, daňové nedoplatky. Postup predpisovania a vymáhania daní až do dnes bol príliš primitívny, najmä u nás na Slovensku, a mal náter určitej náhodovosti. Berné úrady neboly dosiaľ ani personálne ani vecne tak vybavené, aby ich práca mohla byť pokladaná za správnu a bez chyby. Ba naopak bola podozrievaná, že je povrchná. Nepostupovalo sa voči stranám, najmä roľníckym, vždy správne, spravedlivé a taktne. Výmery daňové postrádaly často vecnosť a odôvodnenosť a dakedy mýlily sa i v osobe. Vymeraly chudobnému X. neviem koľko dane a bol za ne dlžen Y, majetný človek. Výmery sa dlho chystaly a naraz hromadne sa doručovaly v tom chybnom predpoklade, že roľník si odkladal rezervu, aby mohol neskoršie tie dane zaplatiť. V tom sa sklamal berný úrad. Nakoľko roľník investoval tieto peniaze do majetku, mal nádeju, že sa v budúcnosti ceny udržia, a tu sa zasa sklamal roľník. Keď peňazí už vôbec nebolo, berná správa sa chopila exekúcií bez ohľadu na správnosť predpisov dani, rekurzov sa nevšímajúc. Majetky sa dostaly na bubon. Prekotne. Nebolo kupcov. Začal sa útok na ich hodnotu, ktorý sa ešte ani dnes nezastavil. Do tohoto divokého tancu dostaly sa i majetky, ktoré nemohly splácať úroky za prevodzovacie akvizičné dlžoby.
Nakoľko i pre likvidovanie dlžôb roľník nevedel platiť, ani úroky splácať, tým menej amortizovať, začal sa desný tanec devalorizácie hodnoty majetku, a v tom je osud nášho zemedelstva. Čiastočné moratórium, odklad dražieb chráni roľníka pred licitáciou len dočasne a keby nebol vládnym nariadením jeho život po 31. decembri predlžený, 1. januára 1935 začal by sa neslýchaný koncert obecných bubeníkov, sprevádzaný plačom delí a kvílením matiek nad stratou existencie a, hádam, aj chudobného, zúfalého otca samovraha.
Keby sme sa dívali na tento proces so skrižovánými rukami na hrudi, znehodnotenie pôdy by rútilo zemedelskú prácu nezadržitelne do priepasti, do katastrofy. A tu je potrebná akcia za devalorizáciu, znehodnotenie dlhov, lebo za ich úpravu. Menujme akokoľvek chceme, nám ide o vec, o podstatu.
Chceme upraviť pomer hodnoty peňazí a hodnoty majetku, priblížiť ho k prvotnému obrazcu 1 : 1. Snažíme sa odstrániť príčinu pomerov, kde nominálny stav dlhu s tendenciou stále stúpajúcou (úroky z úrokov) je na strane jednej a majetok veľmi znehodnotený (odcenený, devalorizovaný) s tendenciou ďalšieho poklesu na strane druhej, a upraviť, aby ten pomer bol snesitelný.
Tomuto hroznému úpadku sa dá vzdorovať iba úpravou dlhov, prispôsobením nominality dlhu k devalorizovanej hodnote produkčných prostriedkov pôdy a produktov roľníckej práce alebo povedzme prispôsobením hodnoty peňazí k hodnote majetku.
A kto má konať túto službu? Do tejto služby treba vpriahnuť všetky peňažné inštitúcie, ktoré malý či malý by mať vždy styk s roľníkom. A tu musím hovoriť hlavne o hypotečnej banke, ktorá je dnes príliš zbyrokratizovaná, hovorí rečou takou, ktorej ten úbohý roľník vôbec nerozumie. Musíme si ho k tomu vychovať. Hypotečná banka sama zaťažuje majetok roľnícky, lebo sľúbila pôžičku, dala si ju zaintabulovať a pôžičku preca neposkytla, takže teraz vzniklý hromadné spory.
Hľadajú sa cesty pre pomoc zemedelcom. Sú už i návrhy pre úpravu dlhov, ale to je otázka, ako sa dajú tieto pomery upraviť? Vieme, že žiarlivosť strán a iné stavovské záujmy môžu prekážať i tým najušľachtilejším snahám a vtedy naozaj môžu riskovať i urýchlený rozklad terajšej koaličnej väčšiny, ktorá je dnes povolaná riešiť veľké hospodárske a sociálne problémy.
Oprava zemedelských dlhov bude mať veľký sociálny význam: zachráni individuálne hospodárstvo roľnícke, ktoré neznesie žiadnych pokusov zverejnenia, kolektivizácie, lebo výsledok roľníckej práce závisí od osobnej zdatnosti, usilovnosti, nenáročivosti, svedomitosti a ambície hospodára.
Tento individualizmus musíme zachrániť za každú cenu! Upevníme v základoch našu vlasť len vtedy, keď posilníme ľud, ktorý je kostrou jej života.
A teraz s týmto spojením prejdeme v krátkosti na generačný problém. Mladí ľudia majú najsmutnejšiu budúcnosť. Niet kategórie mladých ľudí, kde by nebola diera. Celý svet cíti túto sociálnu ťažkosť. Generačný problém máme u nás upraviť verejne vo štátnom merítku.
Zhoršené hospodárske pomery doma i v cudzine vrhly mladú generáciu do ťažkej sociálnej situácie na celom svete. Statisíce mladých ľudí vyškolených a praktického povolania stojí bez práce a čaká na šťastnejšie ráno. Nezamestnanú mládež delím na 4 kategórie:
1. na mládež bez školskej a odbornej výchovy,
2. mládež s nižším odborným vzdelaním a s nižšou strednou školou,
3. mládež s maturitou stredných alebo odborných škôl,