Předseda dr Soukup.

Místopředsedové: Donát, dr Heller, dr Hruban, Kahler.

Zapisovatelé: Navrátil, Stöhr.

Celkem přítomno 115 členů podle presenční listiny.

Členové vlády: ministři Bradáč, dr Krčmář.

Z kanceláře senátní: tajemník senátu dr Bartoušek, jeho zástupce dr Trmal.

Místopředseda Donát (zvoní): Zahajuji schůzi.

Sdělují, že dal jsem dovolené: na dnešní schůzi sen. Kianičkovi, Křížovi, Pastyříkovi; na včerejší a dnešní schůzi sen. Hlávkovi, Langrovi.

Budeme projednávati pořad schůze. Budeme pokračovati ve včera zahájené společné rozpravě o odst. 1 a 2 pořadu.

Uděluji slovo dalšímu řečníku, panu sen. dr Hilgenreinerovi.

Sen. dr Hilgenreiner (německy): Senátoři a senátorky! Projednávání rozpočtu poskytuje příležitost zaujmouti stanovisko k všeobecné politické situaci. Na této politické situací zajímá nás dvojí: hospodářská situace a národnostní situace.

Hospodářská situace nezávisí z valné části na Československé republice, je dána světovými poměry. Ale část této těžké, skoro nesnesitelné hospodářské situace je dána zvláštními většinovými a vládními poměry zde v Československu. Tím se situace komplikuje a ztěžuje. Kdo jsou vedoucí strany? Jsou divě třídní strany. Na jedné straně strana agrárních podnikatelů - neboť pomocníky tato strana z valné části ve svých řadách nemá - na druhé straně sdružení průmyslových dělníků, u kterého zase podnikatelstvo je vynecháno.

Je samozřejmé, že spolupráce dvou hospodářsky tak různorodých, tak nepřátelsky odloučených táborů při řešení hospodářské krise musí s sebou přinášeti nepřekonatelné potíže. A tak vidíme, že vláda krise byla ve skutečnosti krisí vlády po dobu pěti let. Krise byla v lůně vlády na denním pořádku. Tu přinášelo ovšem s sebou, že reformy, které snad bylo prováděti, byly vůbec znemožněny anebo oddáleny. Hospodářský plán se za těchto 5 let nenašel. Záchranné myšlenky jednou stranou navrhované byly druhou stranou zavrhovány, při čemž obzvláště je nápadné, že marxismus nepřinesl ani jediné tvůrčí záchranné myšlenky o hospodářské krisi, ani pokusu čeliti krisi v oboru družstevnictví. Třídní strany přinášejí právě s sebou, že jednostranně zastupují jen své třídní zájmy a že při spoluprácí musí záležeti na tom, co jeden druhému usmlouvá nebo vzdorem si vymůže. A tak se právě při této koalicí jasně ukázalo, že třídní strany nejsou povolány zastupovati zájmy všeho obyvatelstva. (Výkřiky sen. Stöhra.) Rozumí se samo sebou, že se musí uplatniti organisace stavů- Rozumí se samo sebou, že organisované stavy musí nabýti vlivu na zákonodárství, ale v dalším průběhu nebude možno asi nic jiného, nežli že proti lidovému parlamentu, který sestává z lidových stran (Výkřiky.), stojí stavovský parlament, který má vliv na hospodářské zákonodárství. Ve spolupráci těchto obou sborů, lidového parlamentu lidových, stran a hospodářského parlamentu hospodářských stran spatřuji možnost dalšího zdravého vývoje parlamentarismu, a tento vývoj bude možným také v demokratickém státě; naprosto není podmíněn diktaturou. (Výkřiky sen. Stöhra a Luksche). Pane kolego, stavovské strany mají se přece na svém místě uplatniti. (Výkřiky.)

Místopředseda Donát (zvoní): Prosím o klid.

Sen. dr Hilgenreiner (pokračuje): Pánové! Jak velíce jednostranný stranický zájem zkaliti může zrak také vzdělaných, lidí, viděli jsme včera. Soukromé zimní pomocí je naléhavě zapotřebí. Pomoc obcí, státu nestačí. Aby dílo zimní pomocí utvářeno bylo jednotně a účinně, spolčily se německé strany, žádná nebyla vyloučena. (Výkřiky sen. Reyzla.)

Místopředseda Donát (zvoní); Prosím o klid.

Sen. dr Hilgenreiner (pokračuje): Žádná strana nebyla vyloučena. Nyní však přichází (jedna strana a sice německá vládní strana a znešvařuje tuto pomoc sudetsko-německému lidu takovým způsobem, který musí vzbuditi nejostřejší odpor. Nejdříve se denuncuje Henleinova fronta jako zakuklený národní socialismus a pak se uvádí >Volkshilfe< ve spojení s Henleinovou frontou, aby se politicky znemožnila. A to proti dobročinnému dílu, které by měly podporovati všechny německé strany, žádnou nevyjímaje. Velevážení, víme, že takovýmito veřejnými díly dobročinnosti musí se zabývati úřady, a tu je přímo poškozením tohoto díla, pokouší-li se někdo denuncovati je jako haknkrajclerské a uvádí-li se v souvislost s národním socialismem a Henleinovou frontou. Proti tomu dlužno co nejrozhodněji protestovati. To je vrchol třídní nenávisti a třídních protiv, jaký jsme dosud spatřili; dobročinnému dílu měla by se přece třídní nenávist věru vyhnouti.

Ale poněvadž se tak již jednou stalo, má odtud tím rozhodnej! a hlasitěji zazníti volání do všech německých končin a všem německým soukmenovcům, také (obrácen k sen. Reyzlovi) dělníkům: Ujměte se všichni pomocí sudetskoněmeckému lidu, pečujte o to, aby v této zimě žádný německý soukmenovec nemrzl a nehladověl, a to bez rozdílu stran! Po legitimaci strany nesmí se při tom nikdo tázati. (Výkřiky sen. Reyzla.) Tak chceme napraviti znesváření, ke kterému s této strany došlo.

Pánové! Jako závěr tak podivně záslužné hospodářské činnosti koalice objevila se dvouletá služební povinnost u vojska. (Sen. Stöhr [německy]: Rád bych věděl, co vy byste byli dělali, kdybyste byli bývali ve vládě! To jest jen divadlo, co vy zde děláte!)

Místopředseda Donát (zvoní): Prosím pana sen. Stöhra, aby řečníka nevyrušoval.

Sen. dr Hilgenreiner (pokračuje): Pánové! Válčí se zde nyní, mnoho se válčí. Také včera členové vládních stran na německé straně malovali válku na zeď jakoby bezprostředně nadcházela, jakoby nám nadcházela ve znamení fašismu. Mám dojem. (Sen. Luksch [německy]: Vy jste také hlasovali pro vojenský rozpočet, když jste byli ve vládě!) Poněvadž se nám řeklo, že je zapotřebí vycvičiti více poddůstojníků. Nyní se však mluví o válce. (Různé výkřiky.) Mám dojem, že také ministr dr Beneš také s tohoto místa dělá brzy válku, brzy mír, jak se to právě hodí pro vnitřní konstelaci a poněvadž se nyní chce dvouletá služební povinnost, tak se právě válčí. Po válce jsme se právem vysmívali starému přísloví: >Si vis pacem, para bellum - chceš-li mír, připravuij válku!< Správná zásada je napsána na chrámu míru v Haagu, kde se praví: >Si vis pacem, para justitiam - chceš-li mír, připravuj spravedlnost!< A zde je příčina všeho válečného nebezpečí, že při mírových diktátech v Paříží se nepěstovala spravedlnost, nýbrž nenávist, potlačení velikého národa, německého národa. Odtud vznikly všechny zápletky, odtud vzešel na konec také radikalismus, jaký dnes panuje v Německu. Tento radikalismus nebyl by možný bez Versailles. A řešení možno nalézti jen v tom, že ti, kdož z nenávisti a strachu diktovali mír ve Versailles, konečně nahlédnou, že mezi Německem a Francií nemusí panovati nenávist a strach. Jen když tito oba velcí národové navzájem se přiblíží - a k tomu musí každý přispívati - odstraněno bude nebezpečí války. (Výkřiky sen. Polacha.)

Ale samozřejmě nutno míti mravní zásady. Nutno býti spravedlivým ke všem. Vražda, politická vražda, musí zůstati vraždou, (kdekoli se stane. A pozbýváme práva povstati proti politickému terroru, když se Principoví staví pomníky a když se trpí Gavrilovičova stromořadí. Vražda zůstane vraždou, ať směřuje proti králi srbskému nebo proti následníku trůnu v Rakousku, ať směřuje proti ministrovi věcí zahraničních ve Francií nebo proti ministerskému předsedovi v Rakousku. A není přípustné mluviti o politickém terroru, když II. Internacionála vraha ministerského předsedy hraběte Stürgkha má dodnes jako generálního tajemníka. (Sen. Koukal [německy]: Podívejte se do Německa! Hitler vraždil více a toho berete v ochranu!) Budu souditi v každém případě stejně. Nikdy -jsem venku nikoho nebral v ochranu, nýbrž prohlašoval, že do věci venku nám nic není a že o ní odtud nemůžeme rozhodovati. V každém případě jsem venku nikoho nebral v ochranu.

Pánové! To je náš názor o naší nynější národohospodářské situací, jak ji většina zde dosud vytvořila.

Nyní k národnostní otázce. Včerejší řečník sociálně-demokratické strany nazval československý stát >archou míru, lidství a práva< A jiný řečník německé agrární strany stěžoval si zde včera do toho, že se v této republice pěstuje pštrosí politika v národnostním směru a že národnostní otázka daleko dosud není rozřešena.

Velevážení! Tento stát od počátku je zatížen veřejnou hypotékou a tato hypotéka se jmenuje: ochrana menšin. Tuto hypotéku mu uložila mírová smlouva St. Germainská, kde se v článcích 7 a 8 praví: >Všichni českoslovenští státní občané bez rozdílu rasy, jazyka nebo náboženství budou před zákonem rovni a požívati stejných občanských a politických práv. Rozdíl náboženství, víry nebo vyznání nesmí žádnému československému občanu býti na překážku v užívání občanských politických práv a zejména v připuštění k veřejným službám, úřadům a hodnostem anebo při výkonu nějaké živnosti anebo povolání< atd. Dále se tam praví: >S příslušníky československými náležejícími k menšinám ethnickým, náboženským neb jazykovým bude po právu a ve skutečnosti za stejných záruk zacházeno stejně jako s ostatními příslušníky československými. Zvláště budou míti stejné právo, aby vlastním nákladem zakládali, řídili a pod dozorem měli ústavy lidumilné, náboženské neb sociální, školy a jiné ústavy výchovné< atd.

Budou míti stejná práva jako druzí! Táži se vás, vážení: Kde je v tomto státě provedena tato rovnoprávnost? Jděte do úřadů! Nemáme z daleka podíl na veřejné správě, který nám náleží. (Sen. inž. Havlín: To není pravda!) Pane kolego, jak můžete říci takovou nepravdu? To je přece ciferne zcela jasně dokázáno. Vy se přece ani, neodvažujete uveřejniti svůj schematismus úředníků, poněvadž se bojíte, že by tento schematismus dokázal, jak jsme poškození; to je přece zcela jasné. My Němci žijeme dosud, co se týče úředníků, pod cizí vládou. Osobně to úředníkům věru nevytýkám, předpokládám, že úředníci jsou objektivní pokud možno. Ale všechny úřady, dokonce naše školství, to nejintimnější co máme, naše vzdělavatelství, je zcela a úplně v českých rukou.

Příklad: události při universitním sporu. Hlavní bezpráví, které se Němcům stalo, stalo se r. 1920 universitním zákonem. Dějinná nehoráznost! Vydání insignií bylo jen následkem Senát německé university se nezpečoval, jen proti způsobu se bránil, jak beze vší formy měly býti vydány české universitě na její žádost. To bylo v pátek. Sobotní český tisk z toho nadělal, že německý senát odpírá vydání, že se staví proti státní autoritě. Na základě toho hrozba obsazením Karolína českými studenty. Němečtí studenti reagovali na to tím, že hájili Karolinum Povstání, veřejný skandál byl hotov. Věc je nyní vyřízena, za součinnosti všech německých stran, také německých ministrů, kteří po vypuknutí konfliktu svou povinnost plně vykonali. (Různé výkřiky sen. Stöhra. - Hluk.)

Ale pánové! Nyní se táži: Kde pak byli němečtí ministři před výnosem? (Výkřiky sen. Luksche.) Němečtí ministři o tomto výnosu věděli. (Výkřiky sen. Stöhra. - Hluk.) Výnos byl, jak pan ministr školství prohlásil, sdělen nejen ministerstvu, nýbrž také jednotlivým ministrům, také německým ministrům. Němečtí ministři však ničeho neučinili...(Výkřiky sen. Luksche a Stöhra.) Pánové! Teprve když dům hořel, přišlí němečtí ministři hasiti; ale aby nehořelo, o to se nestarali. (Sen. Stöhr [německy]: To si budeme pamatovati! My ještě budeme účtovati!) Pane kol. Stöhre, vy jste mně zde již jednou vyhrožoval, že když napadnu pana ministra Spinu, nikde již nebudu mluviti. Zůstalo při prázdných hrozbách. (Sen. Stöhr [německy]: Co on všechno psal v novinách a štval, hanba to je! Máte se stydět! - Hluk.)

Místopředseda Donát (zvoní): Prosím o klid.

Sen. dr Hilgenreiner (pokračuje): Kdopak má vlastně slovo, pan Stöhr či já?

Pánové! Přede dvěma lety se začala klidným způsobem mezi oběma universitami řešiti otázka insignií. Proč se žádný německý ministr - a jeden z nich je universitním profesorem a musel věděti, jak tyto věci jsou choulostivé - k tomuto způsobu před dvěma lety nevrátil a neřekl: My nepotřebujeme žádného výnosu, věc může býti urovnána klidným způsobem, jak to svého času chtěli zaříditi rektoři Pekař a San Nicolo. Proč se zde nic nestalo? V tom spatřuji nedopatření, které panu ministru prof. Spinovi kladu za vinu, že ačkoli musel věděti, jak je věc choulostivá, před tím ničeho neučinili. Potom bylo pozdě, ulice byla mobilosována a byl z toho evropský skandál. Anebo se něco učinilo? Pak se jen ukázalo, jak slabými, jak bezmocnými jsou němečtí zástupcové ve vládě. (Sen. Luksch [německy]: Když tam byl Mayr-Harting, bylo lépe?) Když tam byl Mayr-Harting, pánové, oba ministři dr Spina a Mayr-Harting veřejně protestovali proti projevu ministra dr Beneše. Ale nyní? Před několika dny předčítal pan ministr Beneš v min. radě a potom zde u nás poselství, ve kterém dvakrát prohlásil: >Můžeme mezinárodně klidně vystupovati, neboť u nás jsou zákony na ochranu menšin plně a zcela splněny.< Tu páni ministři mlčeli, a k tomu jste vy, německé většinové strany mlčely. Ale my voláme ven do světa: Pane ministře, to není pravda, smlouvy o menšinách u nás nejsou splněny. (Sen. Hubka: Jenom vy to myslíte!) Řekl jsem vám před chvílí jasné, v čem nejsou splněny. To je rozdíl mezi érou Mayr-Hartingovou a nynější érou Spinovou. Nejde to tak dále, tato K řepková politika byla by politikou záhuby pro Němce, Pánové, politikou, při které se bez podmínek vstupuje do vlády a zůstává tam, při které se všechno strpí, nelze ničeho dosáhnouti. (Sen. Stöhr [německy]: Co vy jste dělali?) My jsme r. 1929 prohlásili, za jakých podmínek bychom vstoupilí. To je pravda.

Nejde o osoby; dr Spina je mně milým universitním kolegou, ale jako politik má Spina nešťastnou ruku; ať již vystupuje jako vůdce t. zv. >venkovského stavu< anebo jako zástupce německého lidu ve vládě, všude má neštěstí. To se musí říci veřejně, a probuzení německé >venkovské mládeže< povede jen tehdy k úspěchu, odvrátí-li se od politiky Křepek-Spina. Pánové, ležeti před vládou na břiše, tím se dosáhne stejně málo jako politickou denunciaci. (Sen. Stöhr [německy]: Vy si přece nebudete namlouvati, že ležíme na břiše!) Vám by to bylo asi za těžko. (Veselost.) Nic nepomůže, když se zde, jako včera kol. Luksch způsobem díků hodným, přednášejí stížností Němců a varuje před národnostní pštrosí politikou. Vy máte ve většině silnější prostředky. Nemíním vystoupení z vlády, nikoli, ale možno míti ve vládě neohebnější šíji, býti více činným. Mužové, kteří pevně stojí, museli by dosíci větších úspěchů.

Ale táží se vás, rozvinuli jste po celých pět let vůbec někdy německou otázku? (Sen. Luksch [německy]: Rozvinuli jste ji vy?) Ale my slabá oposice... (Sen. Luksch [německy]: Když jste byli ve vládě!) Ano, ano, tehdy jsme ji rozvinuli. Byla příležitost, kdy bylo možno tuto otázku věcně projednávati, to bylo zřízení menšinového výboru. Pro tento návrh dr Luschky hlasovaly všechny německé strany v posl. sněmovně, kol. Luschka ho tam dostal až do výboru. Ale potom jste tento menšinový návrh ve výboru nechali ležeti a dodnes ho nevytáhli na světlo denní. A tak se do dnešního dne o otázce Němců ve státě nemluvilo, ačkoli nám to Švehla určitě slíbil, že se o tom bude mluviti. To je to, co vám vytýkám. Zůstaňte ve vládě, když se vám to zdá býti lepším, ale pěstujte lepší německou politiku ve vládě, aby všichni, kdož venku čekají na vaše skutky, nebyli nadále tak trpce zklamání jako až do dnešního dne. Pět let spoluvlády máte nyní za sebou, nechali jste je uplynouti marně. Jeden rok máte ještě před sebou, než přijde den soudu lidu, šibeniční lhůtu, smím-li tak říci. Využijte tohoto roku a přimějte alespoň menšinový výbor, aby promluvil, aby se ještě v tomto posledním roce mluvilo o naší národnostní krisi.

Jde o životní zájem německého lidu, ale také státu. (Sen. Síohr [německy]: To víme my také!) Řekněme si to dobře, nerozřešený národnostní problém je největším politickým deficitem tohoto státu národů; o tomto politickém deficitu pan generální zpravodaj ovšem nemluvil. Je to největší politická slabost tohoto státu, neboť stát je zabezpečen jen tehdy, je-li uvnitř mír mezi jeho obyvateli. Tato otázka je životní otázkou československého státu. Velevážení, kdo smýšlí dobře s tímto státem, ten nedělá pštrosí politiku, abych se odvolal na kol. Luksche, nikoli, ten odvažuje se těmto otázkám dívati se vážně do tváře a nepopírá to, co skutečně jest. Vážné otázky dlužno vážně řešiti, K tomu jsem promluvil, a nikoli abych priostroval protivy mezi námi. Neboť my, národové ve státě, musíme se sejíti, jsme na sebe odkázáni. (Sen. Stöhr [německy]: Tak, jak vy mluvíte, nikoli!) My Němci všichni, zda jsme ve vládě anebo mimo vládu, musíme však jedno míti na zřeteli: Jednotnou frontu k vybojování našich práv, počínaje od sociálních demokratů až do nejkrajnější pravice. (Sen. Luksch: Dominus vobiscum!) Pane kolego, jste zástupcem křesťanské strany, nesluší se, abyste zde zneužíval posvěceného slova z církevní liturgie. (Sen. Luksch [německy]: Je přece míněn Domin!) To je beztaktnost. K této jednotné frontě čítal bych také mladé kruhy, které nyní Konrád Henlein se snaží dostati pod svůj prapor. Hodí se mnohému z nás, židovským a sociálně-demokratickým kruhům a také českým kruhům v >Prager Presse< pokud možno Konráda Henleina očerňovati. Kdo dobře smýšlí s českým státem, ten bude muset klidně vyčkati, co z tohoto hnutí vzejde. Jestliže se tomuto muži, ideály prodchnutému, podaří kruhy, které dosud nebyly zachváceny, přesvědčiti o nutnosti skutečností, o státní myšlence a postaviti je na zdravou půdu, pak bude to nejen posílením pro nás Němce, bude to posílením pro státní myšlenku. Proto nemohu pochopiti, že Benešův list, jakým přece je vysoce subvencionovaná >Prager Presse<, nemá na prácí nic lepšího nežli p omlouvati na každém kroku Henleina a

jeho hnutí. (Sen. Reyzl [německy]: Poněvadž ví, co za tím vězí!)

Velevážení, co z tohoto hnutí vzejde, nemůže dnes ještě nikdo říci. Ale aby se tvrdilo o špatných úmyslech této strany, dokonce o placení se strany Německa atd., o tom zde není žádných důkazů. My všichni chceme býti při tom, až zřízena bude německá fronta pro hájení našeho německého práva.

Myslím, že tím, co jsem řekl, je dostatečně odůvodněno, proč ke vládě nemůžeme míti důvěru a nemůžeme jí také povoliti rozpočet. (Potlesk.)

Místopředseda Donát (zvoní): Dále má slovo pan sen. Ad. Scholz.

Sen. Ad. Scholz (německy): Slavný senáte! Při projednávání rozpočtu víme předem, že nemůžeme na něm naprosto nic měniti, a vidíme-li, že se přece o tom zde po celé dny debatuje, pak chceme všichni, kdož se zde chápeme slova, doufati, že naše projevy nejsou snad proneseny výhradně pro tisk anebo promluveny z okna, nýbrž - nezatěžuje-li se tím státní pokladna - že vláda ke všemu přihlédne a pokud možno se bude snažiti, aby naším přáním také vyhověla.

Jestliže jako vládní člen parlamentu zde kritisují jisté události a také ministerstva, děje se tak v předpokladu, že odhalováním různých nedostatků přispěti chci nikoli ke škodě, nýbrž výhradně ku blahu veškerého občanstva v tomto státě a státu samotného.

Nejvíce zatěžuje, jako každého roku rozpočet ministerstva nár. obrany. Uznáváme zplna, když dnes celý svět vězí ve zbrani, když jeden stát chce druhý stát do jisté míry předstihnouti ve zbrojení, je také stát jako náš, který má na mysli svou samostatnost, je nucen učiniti vše ke své obraně - musím zde obzvláště zdůrazniti slovo >obrana<. Nuže, musím zase zdůrazniti, že obzvláště my zemědělci prodloužením služební doby na 2 roky přinášíme státu velkou, oběť, kterou jiné stavy vůbec nedovedou oceniti. Je všeobecně známo, že dnes panuje velká nezaměstnanost, že následkem toho také zemědělství, které vždy trpělo nedostatkem dělníků, může dnes snáze dostati pracovní síly, ale jedno jest jisto, že tyto pracovní síly nemají té lásky, péče a vytrvalosti vlastních dětí zemědělcových, které musí na 2 roky narukovati k vojsku. Dále víme, že cizí pracovní síly dnes stojí peníze, a to je právě to, proč zemědělství v nynější době krise pociťuje nejtíže toto prodloužení služební doby na 2 roky, které zase znamená, velké zatížení všeho zemědělství. Při tomto prodloužení služební doby mohli jsme viděti, že nastati může přerušení služební doby. Víte, jak to celý stav zemědělský přijímal. Do jisté míry jako výsměch pro nás, neboť ti, kteří dnes slouží u vojska, netouží po tom, aby snad o vánocích ztrávili jeden měsíc v otcovském domě, nýbrž jim záleží na dovolené v době, kdy zemědělec má nejvíce práce, tedy záleží v době žní na hodině, na přerušení služební doby podle doby žní v různých krajinách, v červenci, srpnu nebo září. Chtěl bych obzvláště upozorniti ministerstvo národní obrany na to, aby tato naše přání došla zřetele a aby se k nim přihlédlo, (Sen. Stöhr [německy]: Náhradní záloha!) Ano, náhradní záloha! Náhradní záloha, kterou nyní máme, je ve srovnání s náhradní zálohou ve starém Rakousku přímo nedochůdče, neboť můžeme pozorovati, že právě zemědělci jsou z výhod náhradní zálohy, když jích nejvíce potřebují, zcela a úplně vyloučeni.

Zastupují malé zemědělce, mám jen 30 měr polí. Nechci tedy zde proti nim vystupovati, ale jedno vidím: malým zemědělcům - kde přeložení do náhradní zálohy jest ještě možné, kde se také děje - není toho tolik zapotřebí jako u středních zemědělců, neboť malý zemědělec může svá pole, když jeho syn narukuje k vojsku, ještě sám obdělati, kdežto střední zemědělec nemá peněz, aby vydržoval potřebné pracovní síly, a mimo to jest jeho majetek, jak již shora řečeno, příliš malý, nežli aby na něm mohl beze všeho vydržovali šafáře. Doufáme, když se tato náhradní záloha rozšiřuje na 5 měsíců, když musíme přinésti tyto obětí, že se vezme také zřetel na střední zemědělství.

Doufáme, že v každé nouzi a nebezpečí kdykoli a vždy budeme mocí plně a zcela spoléhati na svou armádu. Ale musíme samozřejmě o tom pochybovati, kdyby mělo proniknouti další zpolitisování armády, jak jsme to mohli pozorovati v případě Medkově.

S uspokojením také konstatujeme, že se snahám všech, mírumilovných diplomatů podařilo přivoditi uvolnění zahraniční situace, a nechceme při této příležitosti také odepříti svou chválu našemu ministru věcí zahraničních dr Benešovi.

Přecházím nyní ke dvěma ministerstvům, která kdyby měla býti správně vedena, musela by býti spravována výhradně se stanoviska obchodního. Jsou to ministerstva železnic a pošt. Ministerstvo pošt má do jisté míry monopol v našem státě a stojí zde bez konkurence. A přece mohli jsme v posledních letech pozorovati, že toto ministerstvo nemělo žádného zisku, nýbrž vždy jen ztrátu. Trochu srozumitelnější stane se ztráta, kdy někdo pročte noviny za celá léta a při tom spočítá, co se u pošty událo krádeží, defraudací a falšování, což zajisté dělá mnoho milionů. Ale nenapadá mně ani ve snu, abych snad obviňoval české poštovní úředníky a zřízence, nikoli, neboť víme dnes, že darebáctví a podvody jsou ve všech státech skoro na denním pořádku. Hlavní vínu na tom má klesající morálka, a toho příčinou je příliš mírný trestní zákon. Vidíme-li, jak se rok od roku rozmáhají krádeže, zabití atd., pak nelze zamítnouti obavu, že nenastane-li u nás přísnější trestní zákonodárství, jak se to stalo již v jiných státech, také u nás nastanou poměry, jaké jsou na denním pořádku na divokém západě v Americe.

U ministerstva pošt vidím na příklad, že jest úplně vyloučeno umístiti na vedoucím místě na příklad jako poštmistra jen jediného německého úředníka, Má-li se již toto ministerstvo spravovati s obchodního hlediska, pak musím se věru tázati: má se zde postupovati podle národností, anebo podle zkušenosti, zdatnosti, podle věrnosti nebo pracovitosti? To platí nejen o vedoucích místech, nýbrž není také možno umístiti, ani německého poštovního praktikanta. V poslední německé vesnicí jest již český listonoš, a pochybuje-li snad někdo o věrnosti Němců, pak chtěl bych připamatovati jen dvě skutečností, o kterých víme z loňského roku: Bučovice a Čimice. U ministerstva pošt musíme bohužel viděti, že dříve nežli se provede ustanovení některého Němce - (obrácen k sen. Pánkovi) pamatujte si dobře, pane kolego - musí se vždy vyžádati dobrozdání Národní jednoty, zdali tento úředník může býti přijat. Je přece úplně vyloučeno, abychom v našem státě měli legální a illegální vládu. Snad se pamatujete, že právě váš pan kolega, pan posl, dr Stránský, pronesl včera naproti v posl. sněmovně výrok, že všechno, co směřuje k oslabení veřejné autority, ohrožuje stát. To se také děje, když ministerstvo pošt spravuje kolega našeho pana ministra věcí zahraničních, který přece v celém, světě prohlašuje, že v tomto státě bylo provedeno úplné vyrovnání Němců a ostatních národů.

Přecházím k ministerstvu železnic. Zde máme každoročně největší ztráty, které se ovšem nyní trochu zmírňují. Víme, že také zde příčinou valné části těchto ročně se vracejících ztrát je známá éra Stříbrného, který s jakousi nezkrotnou zuřivostí každého německého úředníka a německého zaměstnance dráhy beze všeho propouštěl ze služby, zaměstnance, kteří by byli mohli ještě po celá desetiletí konati službu ke vší spokojenosti a které ovšem bylo nutno nahraditi jinými sílami. Musíme však vždy pracovati také k tomu, aby konečně jednou zmizelo pasivum, které máme u drah. Neboť je nemyslitelné, že bychom takovéto ztráty mohli dále snášeti. Tu musela by se jednoduše zrušiti právě každá pasivní dnes ještě existující železniční trať. Nemáme již dnes příčiny, abychom snad dále udržovali takovéto tratě v zájmu národního hospodářství, neboť dnes máme přece konkurenci autobusů. Také pokud jde o státní autobusy, musím poukázati k tomu, že všechny tratě, které jsou pasivní, nutno nahraditi soukromými tratěmi, neboť i když státní autobusové tratě jsou pasivní, mohou soukromé tratě vždy ještě býti aktivními, poněvadž jejich režie je značně levnější. Měli bychom u soukromých autobusových tratí k lepšímu ještě to, že bychom je mohli přibírati k náhradě, kdyby nastaly nepravidelnosti. Mam po ruce doklady ministerstva železnic, kde se připouští vlastní zavinění. Soukromé autobusové tratě musí se při udělení koncese zavázati reversem k náhradě, nastanou-li nepravidelnosti, u státních autobusových tratí se však neposkytuje žádná náhrada, jestliže cestující následkem správy provozu těchto tratí přijdou pozdě.

Na ministerstvo školství poukazovaly již různé německé strany. Děje-li se někde nějaká nespravedlnost na úkor jiných národností, pak lze to v prvé řadě nalézti u tohoto ministerstva. Co se týče hospodářské stránky tohoto ministerstva, musím poukázati k tomu, aby se konečně jednou přestalo s marnotratností při nádherných stavbách menšinových škol. Také zde musí jednou zvítěziti jistá střízlivost a rozvaha.

U ministerstva soc. péče musím obzvláště vytknouti nestejné rozdílení peněz na produktivní péčí o nezaměstnané. Co jsem mohl letos pozorovati? Při prvním rozdílení, když bylo povoleno prvních 10 milionů, obdržely podniky a družstva, jimž beztak již zanícena byla subvence 70 až 80 %, značné peníze také ještě z této produktivní péče o nezaměstnané. Kdyby někdo tyto podniky kontroloval, shledal by, že všechny podniky, které stavbou různých projektů dosáhly velikého zisku, neplatí na to ani jediného haléře, nýbrž snad dokonce ještě poskytují dividendu. Při druhém rozdílení mohlo se pozorovati, jak zástupce ministerstva financí rozhodně protestoval proti tomu, aby něco dostaly všechny ty podniky, které měly zaručenu zemskou nebo státní subvenci. V druhém případě protestoval, po prvé však nikoli, a tu nutno bezděky dojíti k domněnce, že při prvém rozdílení šlo jedině a výhradně o protekční děti. Takovýto postup měl by se nejen odstraniti, nýbrž také co nejpřísněji vyšetřiti a musel by býti trestný.