Místopředseda dr. Hruban (zvoní): Dalším řečníkem je pan sen. Mezö. Dávám mu slovo.

Sen. Mezö (maďarsky): V dnešnej rozpočtovej debate konštatoval každý rečník, že do rozpočtu sú zaradené položky, ktoré odporujú demokratickému menu republiky. V Československu používa sa armády k účelom, ktoré sú v protive s konštatáciou, že je ona armádou demokratickou a ľudovou.

V štátnej, rešp. Škodovi prenajatej lodenici vypukla stávka. Teší mňa, že pán minister spravedlnosti dr. Dérer je práve prítomný, lebo aspoň môže slyšať, aké pomery sú v Komárne, a to ho bude zaujímať tým väčšmi, lebo stávkujúci lodeniční robotníci - snáď s výnimkou 3 až 4 - sú z tábora pána ministra. Musím prehlásiť, že odsudzujem podlý a špinavý útok, ktorý podnikáte armádou proti proletariátu, a práve preto budem hlasovať proti rozpočtu. (Potlesk.)

Místopředseda dr. Hruban (zvoní): Dalším řečníkem je pan sen. Kostka. Dávám mu slovo.

Sen. Kostka (německy): Slavný senáte! Myslím, že stojíme také v tomto roce před týmiž problémy, které nás již při projednávání rozpočtu roku loňského a dříve tísnily; je to nejdůležitější otázka, obrovské nebezpečí nezaměstnanosti, kterou nelze zadržeti a která se především uplatňuje v zimních měsících ve všech povoláních, ve všech odvětvích výroby a dnes již také všude u samostatných podnikatelů. Stává se velmi často, že nabýváme dojmu, že je to jako u člověka, když v nebezpečí života jest již blízek utonutí; jeho volání o pomoc stále víc a více slábne. Neboť mám-li na příklad zde předvésti svůj domácí okres, který je domovem textilního průmyslu, pak se mnohdy divím tomu, že při 15.000 nezaměstnaných v okresu a 1.000 nebo 1.200 nezaměstnaných v městě Liberci samém nekonají se větší projevy těchto lidí, že od nich nepociťujeme ještě jasněji, že nouzi nemohou déle snášeti. Je to vždy znovu týž zjev: jdeme ulicemi žebrák na žebráku. Přicházejí do domů, jeden za druhým, stojí zemdleně u dveří, zvoní jednou, dvakrát, přijmou mlčky i nejmenší dar a zase zmizí. K tomu zostření celé situace. Jeden přijde k starostovi a řekne: "Ano, byl bych to ještě vydržel se žebrotou a několika groši, které zde obdržím; nyní se mi však béře byt. Dejte mně nějaký byt, přiveďte mne někam pod střechu s mými dětmi, abych mohl žíti dále." Všude, kamkoli se podíváme, tatáž bída.

Pomocná činnost soukromá, která je velká pomocná činnost obcí, okresů, které nemohou tolik vykonati jako jednotlivé obce, a také pomocná činnost státu je nakonec beznadějná při těchto katastrofálních zjevech. (Předsednictví se ujal předseda dr. Soukup.)

Jsou vyzbrojeny a dnešní pomocná činnost - to dlužno s tohoto místa vždy znovu zdůrazniti - je čilá a lidé, kteří tuto bídu viděli, jsou dobří, dávají, co dáti mohou. Když vůz jede městem a sbírá oděvy, myslí se, že nikdo nemá doma pár bot, které by mohl dáti. A nakonec se přece zase ukáže, že byly darovány pěkné dary. Ale lidé už nechtějí dobročinných darů. Musíme vždy znovu a znovu zdůrazňovati, že v ryze zemědělských okresech a patrně také uvnitř státu nebude nouze nikdy tak pociťována jako venku. Kdybych mohl slavný senát postaviti jednou ke dveřím, když se u nás vydávají skrovné poukázky na uhlí, když se rozděluje 30 nebo 40 kg uhlí na jednotlivce, kdybych mu mohl ukázati ty lidi, jak se přímo rvou o tyto lístky na uhlí, pak byste všichni došli k poznání, že tzv. charitativní pomocná činnost, ať již ji provádí stát nebo soukromníci, se dnes stala bezmocnou. Tak to dále nejde, musíme a musíme se ohlížeti po jiných prostředcích.

Vítám to že státní rozpočet v tomto směru vykazuje značné položky. Nutno zjednati práci, není jiné cesty, nutno prováděti produktivní péči o nezaměstnané. Jen tak možno člověka konečně zachrániti z největší bídy, ve které se většina octla. Zdůrazňuji s uznáním, že z devalvačního opatření ministerstva financí, i když se to také tolik kritisovalo, vzešly výhody pro průmysl, obzvláště pro ta jeho odvětví, která mají své suroviny většinou v tuzemsku, pro ta odvětví průmyslu, která jsou pohyblivější, neboť dnes také v průmyslu je zapotřebí větší pohyblivosti než dříve. Dříve bylo mnoho průmyslových odvětví, která přizpůsobila svůj odbyt určitým oblastem, namnoze dokonce i tuzemsku ve starém Rakousko-Uhersku, Polsku, Haliči; znala své lidi, měla venku své cestující, úvěry bylo lehko kontrolovati a obchod byl jednoduchý. Dnes - a dlužno uvítati, že také naše vláda k tomu poukazuje musí se vývoz uzpůsobiti jinak, tu se musí jíti ven, kdyby to bylo až do Číny. A tu je pozoruhodné toto: mluvil jsem s lidmi, kteří se vrátili z dalekých končin, snad také částečně takové cesty konali s podporou vlády, a ti říkali: "V těchto krajinách můžeme ještě něčeho dobýti, můžeme v těchto krajinách rozmnožiti svůj odbyt, přinésti domů zakázky, které snad dříve dostávali Angličané, Francouzi nebo snad jiní; rovněž tak v nordických státech, rovněž tak v Americe a stejně v jiných krajinách, kde se pěstuje intensivní vývozní činnost."

Dlužno zde zdůrazniti, že devalvací klesly nejen peníze, nýbrž v mnohých oborech průmyslových klesly také mzdové sazby zkrácením tak daleko, ze to podstatně přispělo k tomu, aby poněkud byly vyrovnány ztráty, které vznikly z různých hospodářských poměrů. Tísní zde zajisté všechny stejná nouze, všichni musí táhnouti za stejný provaz, musí snášeti bolest a nouzi. Ale nedomnívejte se nikterak, ze dnes máme dobře situované živnostníky a obchodníky, kteří říkají: "Mám, čeho potřebuji, uloženo u banky, nemusím se ničeho obávati." Nikoli, bída je také zde všude již doma, a když v jednotlivých městech, jako u nás, vidíme, že daně může stát odnést jen tím způsobem, ze se postiženému zboží prodá za hanebné ceny, pak nutno uznati, že také tyto osoby dospěly k hranici výkonnosti. Přihlédněte tudíž dobře k jistým věcem! Přijde nyní stříbrná a zlatá neděle. Nikdo z nás neřekne, že zaměstnanci nemají nároku míti svůj klid také v neděli. Ale v tomto okamžiku před vánocemi, kdy lidé přece ještě něco chtějí vydati, kdy dají poslední, aby něco darovali, necháme obchodníky v tyto dvě neděle pracovati; a obchodník bude moci obstarati obchod s menším počtem zaměstnanců. Vítám to, že zde byly již parlamentní intervence a že se také zemský úřad v tomto směru vyjádřil příznivě.

Přes všechno - devalvaci, snížení platů a mzdy, větší úsporná opatření všude - vykazuje statistika zase 700.000 nezaměstnaných. Všichni víme, že světovou krisi nikdy nelze ani v nejmenším odvrátiti opatřeními v jednom státě samotném. Musíme - to budiž zajisté naší bezpodmínečnou povinností v tomto státě, a řečníci přede mnou to zdůraznili - v takovýchto těžkých dobách zápasiti o mír, navzájem si musíme uvědomovati, že jen mír uvnitř a navenek nás v tak těžkých dobách může přivésti dále. Vidíme, že dnes již také jsou těžce ohroženy kulturní činy, jež dříve ještě mohly konati okresy nebo města; vidíme, jak stavba nemocnice je dnes pro obec nemožnou věcí, nechce-li se střemhlav vrhnouti do dluhů. Vidíme, že naše nejcennější kulturní poklady jsou ohroženy - zmiňuji se zde o severočeském živnostenském museu, které dnes musí uvažovati o tom, zdali má cenné obrazové poklady, které tam jsou, jako na příklad Leibla, prodati do ciziny, aby se udrželo. Dříve mohly obce a okresy a také průmysl sám takovéto výtvory udržovati, dnes musejí se umělecké poklady prodávati; půjde-li to tak dále, pak se musí říci, že kulturně jdeme nazpět. Zdůrazňuji: zde v ústředí, snad také v jistých obcích, které krisí nejsou tak postiženy jako právě naše severočeská města a okresy, není možno tyto poměry tak posuzovati, jak to můžeme my, kteří žijeme uprostřed toho. Podívejte se na tyto krajiny a na úpadek měst! Pan ministr financí má pravdu, když říká o městech, že se snad někdy v některém městě hospodařilo tak, že se příliš mnoho investovalo a nyní nemůže platiti. Mohou to býti obytné domy pro dělníky, může to také býti něco jiného, snad je to také velká nemocnice, s jejíž stavbou obec začala a při čemž zůstala vězeti uprostřed stavby, dnes už to nemůže platiti a přichází tím do nejtěžších poměrů. To se jistě zde a onde stalo, tehdy se to nepředvídalo a bylo tu mínění, že se dosavadní stav udrží. Nyní se situace od let 1928/29 skutečně vyvinula katastrofálně. Podíváte-li se u obcí na příjmy - mám zde před sebou příjmy města, kde základ výdělkové daně poklesl o polovinu a ještě více - pak to musíte přiznati.

A potom: mír, mír, mír! Tu si vzpomínám na první rozpočtovou debatu, kterou jsem prodělával s sebou v poslanecké sněmovně, kde můj, bohužel, zemřelý přítel K af k a tehdy důrazným a věcným způsobem řekl: "Demokracii tohoto státu lze udržeti jen tehdy, bude-li vyhlášena od samého začátku za základ tohoto státu nejpřísnější neutralita." Vítáme tuto tendenci také v poslední době - chtěl bych se zde jen dotknouti ženevských porad, kde se vždy zdůrazňovalo: mír, mír, mír! Musím říci: Je mně uspokojením, že jsem mohl před několika dny oslavovati 44. pěší pluk v Liberci při jeho slavnosti praporu jako pluk míru, neboť naše branná moc je povolána chrániti neutralitu tohoto státu, a na tom můžeme budovati svou brannou moc a v tom musí sama nalézti svou vnitřní pevnost.

Zdůrazňuji zde také své plné přesvědčení - a prosím p. kol. Reyzla, aby poslouchal, co řeknu; chci dokonce předčítati, aby slova byla přesná. K uspokojení od sebe se odvracejících částí lidstva, k vybudování všeobecné dohody nepatří přeceňování vlastní krve a vlastního smýšlení a povýšené a opovržlivé posuzování cizího národa a kulturního statku, nýbrž rozum a ještě jednou rozum, moudré oceňování sebe sama a vývoj spojitosti národa k historicky dané spojitosti národů a států, nejméně však přepjaté podporování soběstačných snah. Neboť valná část naší bídy záleží v tom, že se na konec člověk se svým strojem vystěhoval, usadil se v Rakousku, kdežto dříve odtud opatřoval zbožím Jugoslavii, Rakousko, Rumunsko a Maďarsko. Jestliže dnes dovoluje stát dobrodruhu jako rytmistru Lustigovi dopraviti textilní továrny do Číny, pak je to stejně zločinem, jako když někdo provede nějaký přesun devis (Souhlas.), je to zločin, který se pro všechnu budoucnost páše na domácím průmyslu. (Sen. Luksch (německy): Zde se odmontují cukrovary a zřizují v Persii!) Tak jest.

Jsem přesvědčen, že celý život a každý organismus všude směřuje k tomu, aby stromy nerostly do nebes. Kdyby se šovinismus všude na světě z těchto vět něčemu naučil, bylo by to dobře pro šovinisty a také dobře pro svět. To, myslím, musím zde výslovně zdůrazniti. Nyní zpět k věci.

V rozpočtu je obzvláště v článku XVI. finančního zákona velmi mnoho důležitých položek a můžeme také osnovatelům děkovati za to, že už jednou zařadili 50 mil. na investiční práce, 50 mil. na záruky ztrát, dalších 150 mil. na jinaké nevyhnutelné potřeby. Sečteme-li, co se v rozpočtu jinak ještě skrývá, nehledě k výdajům, které snad vyplývají z vojenského rozpočtu, pak máme vlastně v nejbližším článku finančního zákona u položek "státní dráhy, státní lesy, lázně" atd. 526 mil., pak ze silničního fondu částku 500 mil. a dále, co se obcím nahrazuje z pozemkové daně, činžovní daně atd. a čeho obce většinou také zase použijí na investice - také značné částky - úhrnem jistě cifru dvou miliard korun v tomto rozpočtu, která v příštím rozpočtovém roce může býti uvolněna pro investiční práce. K tomu přistupuje - a to je vlastně naše bolest - stále ještě položka 650 mil., která přes všechno zůstává nutnou pro charitativní péči. Čím to vlastně je, že přes tyto cifry, které zde zařaďujeme, pravděpodobně vždy ještě celá značná a velká armáda nezaměstnaných je odkázána na všechny tyto věci, o kterých jsem před tím mluvil? Podle mého přesvědčení možno nezaměstnanost odstraniti jen produktivní prací. Zní to velmi jednoduše, velmi primitivně. Ale myslím, že jsme si dodnes dostatečně nelámali hlavu tím, jak můžeme opatřiti produktivní práci. Není snad potřebí v tomto okamžiku poukazovat k tomu, že si těmi otázkami také jiné země lámou hlavu, že se v Německu na příklad stal pokus řešiti tuto otázku tím, že jaksi vojensky organisovali lidi na určitou nejmenší míru výživy, postavili člověka do pracovní služby a pak ho již nepovažují za nezaměstnaného. Myslím, že psychologicky nelze tak člověka přivésti ku práci. Může, vyhovuje jistým ideálům a svému nadšení, choditi zde nějaký čas s hráběmi, kde jinak má nositi pušku, a bude také konati práci. Pracovní služba však v některém bodě selže, a pak se řekne: Chci míti výdělek a chci zůstati volným člověkem! Myslím, že tuto snahu vidíme také všude, kde se začalo s takovýmito věcmi - v posledním čase také u nás. Navrhoval jsem také sdružení, ve kterých se dbá na disciplinu - míním tělocvičné spolky: "Pokuste se jednou zavésti pracovní službu!" A dostal jsem v odpověď: "Dejte nám s tím raději pokoj, neboť ti lidé pracují několik dní, pak toho mají dost a chtějí mzdu. Tak to nelze prováděti." Jsem také toho přesvědčení, že to tak nelze prováděti. Musíme se bezpodmínečně ohlížeti po jiném prostředku a také p. min. předseda mluvil náznakem o autonomním plánovitém hospodářství.

Poukázal jsem již loňského roku a činím tak nyní zase - že se naše města v severních Čechách dnes pokoušejí sama pro sebe prováděti toto plánovité hospodářství, toto jaksi autonomní plánovité hospodářství šekovým a převodovým stykem. Tento prostředek by se měl jednou přesně zkontrolovati; samozřejmě se ho má použíti jen tehdy, jde-li o obecně prospěšné práce. Neboť na ten způsob nemohu umístiti nezaměstnané v některé továrně, nemohu také na ten způsob stavěti domy, ale mohu prováděti obecně prospěšné práce, stavby silnic, kanálů, nemocnic, škol; co tedy veřejnosti prospívá, to mohu uvésti v pohyb tím, že řeknu: "Vy, milí lidé, kteří nyní tím dostáváte dodatečný obrat, dávejte mně za to 2%" neříkám obratové daně, říkám skonta, poněvadž přece budou platiti hotovými. Tato družstva tvoří se dnes všude a vítám to, že všechny strany tato družstva podporují. Slyšeli jsme přednedávnem o tom v Liberci přednášku českého sociálního demokrata, ve které hájil tuto zásadu. Máme začátky toho také v jiných oborech. Mám za to, že zde jde o pokus, k němuž se nesmíme už napřed stavěti zamítavě. Národní banka, na kterou jsme se obrátili, řekla nám nejdříve: "K tomu se musíme postaviti zamítavě, může z toho lehce vzniknouti inflace." Národní banka by měla úplně pravdu, kdyby zde šlo o věci soukromého hospodářství; kdybych chtěl tímto způsobem oživiti soukromý podnik, měla by pravdu, kdyby řekla: "Skontem, které plyne zpět, nemůže býti veřejnost zavazována, to je nemožné! Ale u všeobecně prospěšných prací pro obce a okresy a země, eventuálně také pro stát je možno prováděti takové věci." Prosím, počítejte jednou, necháte-li tak obíhati jednu miliardu a když ta za rok vykoná jen dvacet obratů, pak se z ní 40% vlastně zase vrátí zákazníkovi cestou vyúčtování. Předpokládám, a uvítal bych to, že země nebo stát sám je zákazníkem anebo poskytne záruku některému okresu, některém u městu, některé korporaci a vytvoří v okamžiku pro sebe fond pro produktivní práci, ovšem že z příspěvků občanstva, také dělnictva. Také to si řekne: "Dám klidně ze své mzdy tato 2%, jestliže místo nouzové podpory dostanu mzdu". Zde bylo by proto již v nejbližší době možno začíti něco plodného, jestliže se tato věc nejprve považuje za pokus, který se přesně kontroluje, jak to zamýšlíme v našem městě, a jestliže stát řekne: "Zakazuji práce, nejsou-li všeobecně prospěšné. Neboť na produktivní práci, která se koná pro jednotlivce, pro některého továrníka, ale také pro některou skupinu dělníků, nemůže veřejnost přispívat těmi 2% skonta. To je nemožné. Musí to býti všeobecně prospěšná práce, která veliké skupině anebo všem lidem ve státě je na prospěch."

Říká se: Ano, s peněžní stránky nebudete se nikdy moci pustiti do krise, to je nemožné. To tvrdili teoretikové již opětovně. Ano, když stát chce dnes dáti na investice sta milionů, odkud je vezme? Přece také zase - viz silniční fond! - z daní, velmi mnoho z daně z obratu, a daň z obratu je něčím podobným, dávkou, které se použije k tomu, aby se mohly prováděti investice. Nyní, v tomto okamžiku se má zjednati přímá souvislost mezi touto dávkou a dodatkovou prací. Daň z obratu musí dnes platiti každý, zde platí ta 2% jen ten, kdo z dodatkové práce - musí se přece dodatkový úpis dostati do jeho rukou - má nějakou výhodu. Pak by se také zde mohlo počíti s řešením takových otázek, a mohu vám ukázati výpočet. Není to poměrně ani tak vysoké. Můžete s jednou miliardou zaměstnati snadno 105.000 lidí, nebudou ovšem míti žádnou práci jako dříve. Tak tomu, bohužel, není. Práce bude snad trvati jen 8 měsíců, snad dá jen 150 Kč týdenní mzdy. Ale když naproti tomu vezmu podporu v nezaměstnanosti, kterou ten člověk dnes dostává a kde on a jeho rodina z toho zmírají, pak musím říci, že se musíme vážně touto otázkou zabývati: je to naší povinností. Zbývá podle Goetha trpce nésti zbytek země, a jsem přesvědčen, že veliký počet lidí nebude se již moci vrátiti ke svému povolání. Kdepak jsme dnes se svou osidlovací péčí? Vězí v plénkách. Dělali jsme pozemkovou reformu, ve prospěch zemědělců. Ale osidlovací péče pro nezaměstnané vězí v plénkách. Jestliže dnes přikáži nezaměstnaným tolik a tolik set hektarů a řeknu jim: "Nyní si vymyťte půdu, zřiďte si svou zahradu - nezačnu tím, že bych stavěl domy - kde můžete míti brambory a zeleninu", a ten člověk bude příště při zkrácené práci míti přídavkem tyto plodiny, pak bude alespoň moci z toho jakž takž žíti. Je to ovšem zase jen doplněk, všeobecného léku proti krisi není. Kde však nám pozemkový úřad v severních Čechách přikázal půdu? Kde nám přikázalo ředitelství státních lesů lesy, abychom tam mohli sídliti? Plán je hotov, můžeme s tím ihned začíti. Odkud však se má vzíti půda? Musí se lidem dáti lesní půda: jiná půda je příliš drahá a ani jí už není.

Dále tvrdím, že nutno charitativní podporu v nezaměstnanosti bezpodmínečně uvésti na slušnou míru. Jsou zde velké tvrdosti v zákonodárství i v provádění, o nichž se přece také v poslanecké sněmovně již mnoho mluvilo a jež nutno také zde připomenouti jednou všem, kdož na tom mají zájem a mohou na to mít vliv. Nesmí se státi, aby čtyřčlenná rodina, poněvadž jeden z nich vydělá 160 Kč týdně, nedostávala již vůbec lístky na potraviny, poněvadž prý 40 Kč na jednoho týdně stačí. To přece není možné.

Dále bych chtěl také zdůrazniti, že by u berních úřadů měla nastati největší liberálnost. O této věci se přece již nesčíslněkrát mluvilo. Jeden vrabec v hrsti musí přece také bernímu úřadu býti milejší než holub na střeše. Přece také se stanoviska fisku nutno raději podnik udržeti než jej zničiti exekucí. Velkorysým posečkáním nebo ještě lépe generálním odpisem starých daňových nedoplatků možno podnik pro budoucnost zachovati životaschopným a tím udržeti všeobecnému výdělku a také dělnictvu. Finanční úřady státu mají této otázce věnovati obzvláštní svou pozornost a připraviti účinná opatření, aby nepříliš potěšitelná položka 210 mil. na daňové úroky a exekuce z rozpočtu zmizela. Předešlého týdne byl u nás exekucí zastaven podnik se 40 dělníky. Čtyři roky platil přesně všechny daně. Ovšem za dobrých časů byli všichni trochu nedbalí v placení daní a tu zůstal zbytek 120.000 Kč. Nyní má tato firma proto přijíti do exekuce, čímž by byl podnik zastaven a 40 dělníků by přišlo o chléb. Takovýchto případů je nesčetně mnoho. Zde by měl konečně berní úřad projeviti větší liberálnost.

Velevážení! Myslím, že mohu tím vlastně skončiti, když jsem tento bod jakožto nejdůležitější bod naší debaty zdůraznil. O programu oddlužení obcí a okresů bude třeba promluviti ještě později po předložení příslušné osnovy zákona.

Německé pracovní a hospodářské souručenství se usneslo hlasovati pro nejdůležitější kapitoly rozpočtu. Zdůrazňuji tento projev důvěry také s tohoto místa, jako se to již stalo v poslanecké sněmovně, a doufám, že se z toho vyvine také další uklidnění poměrů této republiky. (Potlesk.)

Předseda (zvoní): Uděluji slovo pí sen. Schackové.

Sen. Schacková (německy): Slavný senáte! V žádnou jinou dobu jako právě při projednávání státního rozpočtu si vlastně tak správně neuvědomíme, jak kapitalistický vývoj znenáhla pozměnil právní řád ve státě, který by přece neměl míti jinou úlohu nežli každého jednotlivce chrániti v jeho majetku a starati se o sociální a hospodářský vývoj obyvatelstva. Vlivem dělnického hnutí bylo zákonodárství nuceno učiniti ochranu sociálně slabých svou nejdůležitější úlohou. Ochrana dělníků je tedy prvým velkým oborem sociálního zákonodárství. Zákon o době pracovní je vymožeností poválečné doby. Od té doby však racionalisace táhla ve vítězném pochodu celým světem.

Jak racionalisace projevila své účinky v Československé republice, ukazují zprávy živnostenských inspektorů ministerstvu sociální péče. Owensovy stroje učinily ve sklárnách 2.600 dělníků postradatelnými. Stroje potřebují ke své obsluze jen 9 dělníků, kde dříve bylo zapotřebí 80 až 90. Stejně je tomu v továrnách na kartáče, kde jediný automat učinil 150 dělníků postradatelnými; a v továrnách na zápalky a továrnách na umělé hedvábí pracují stroje nepřetržitě samy, jediný dělník může dozírati na několik strojů. Technický zázrak racionalisace vyloučil miliony dělníků z pracovního procesu a zbavil je chleba. Dělníci, kteří zůstali v pracovním poměru, ohrožují při práci u strojů své zdraví nejtěžším způsobem.

Dámy a pánové! Chtěla bych jen vaši pozornost obrátiti na smrt radiem v jáchymovských dolech, kterou se zabývaly již naše zprávy a návrh zemřelého sen. Jarolima. Nebyl dosud nalezen prostředek k odvrácení této nemoci. Předpokládám, že víte o interpelaci a intervencích Unie horníků o zoufalé situaci jáchymovských horníků. R. 1932 vyšel zákon na ochranu horníků který však úrazové pojišťovny sabotují. Když původce tohoto zákona min. dr. Czech dosáhl toho, že tento návrh nabyl moci zákona, úrazové pojišťovny horníky vůbec neuznávaly. Lidem s rakovinou průdušek byl dosud jen v málo výjimečných případech přiznán nárok na odškodnění. Společnosti provádějí sice ve všech případech pitvu, popírají však nemoc z radia a odmítají odškodnění. Lidé umírají na těžké plicní choroby, ale úrazové pojišťovny odpírají platiti důchod. Pojišťovny prohlašují, že takovéto případy nespadají pod zákon o nemocech z povolání. Jen jeden případ za mnohé. Úrazovna zamítla uznání choroby Eduarda Hederera, byla však vyžádaným vysvědčením prof. Nonnenbrucha zavázána platiti důchod. Kdyby si dělníci mohli po každé vyžádati takovéto dobrozdání, pak by musely úrazové pojišťovny býti zpravidla odsouzeny. Musíme důrazně protestovati proti sabotáži tohoto zákona a žádati, aby příště všechny příslušné korporace i veřejnost věnovaly tomuto zvláštnímu ošetřování těžce zkoušených jáchymovských horníků zájem, který jediné může zmírniti osud těchto lidí.

S poděkováním potvrzujeme skutečnost, že po iniciativě pana ministra Czecha živnostenská inspekce v hornictví doznala modernější a sociální úpravy. Rovněž tak jsme díky povinováni panu ministru dr. Meissnerovi, že u každého živnostenského inspektorátu ustanoven jest inspicient z řad dělníků, který má vykonávati dozorčí službu, že však také splněn má býti starý požadavek, podle kterého za živnostenské inspektorky ustanoveny býti mají ženy, k nimž pracující ženy budou míti důvěru. Zůstává velkou úlohou moderní sociální politiky, nynější stav, podle kterého stát se příliš omezuje na funkce zdravotní policie, přeměniti ve skutečné sociální právo na zdraví.

Dále chci ještě sděliti, že jsem již vyslovila požadavek snížiti hranici stáří čekatelů ze 65 na 60 let, poněvadž se tím dosáhne ulehčení pracovního trhu. Mimo to má tato otázka ještě význam sociálně hygienický. Důležitý je dále náš požadavek zavedení obligatorního zprostředkování práce Proto je také zavedení 40 hodinového pracovního týdne příkazem doby. Čtyřicetihodinový pracovní týden při zachování dosavadní výše mzdy je nejdůležitějším požadavkem, který musíme klásti v čelo všech požadavků.

Dámy a pánové! Mnoho krásně znějících slov bylo dosud promluveno o poměrech a o nouzi. Ministerstvo zdravotnictví mělo by v těchto dobách věnovati zcela obzvláštní péči hladovějícím lidem: dětských nemocí, obzvláště epidemických), v poslední době hrozivou měrou přibylo. Neboť na tisíce proletářských dětí trpí podvýživou a propadají tudíž nemocem mnohem dříve nežli jiné děti. Přede mnou leží dopis chebské poradny pro matky, ve kterém se konstatuje, že 70% kojenců a malých dětí do 2 let následkem hrozné nouze trpí podvýživou a nemají teplého obleku, 1 5% dětí jest rachitických. Matky často nemohou děti samy kojiti, poněvadž samy trpí podvýživou. Při prohlídce, kterou konal školní lékař, vyšetřováno bylo r. 1934 2.643 dětí, při čemž bylo zjištěno, že 2.251 dětí nemělo velikost a normální váhu svému stáří přiměřenou, že tedy 85% nemělo normální váhu. Jak lid venku žije, o tom podávaly zprávu ošetřovatelky že při 283 návštěvách po domech shledaly, že často leží 3 až 4 děti v jedné posteli, kterou často vůbec již nelze označiti jako postel, nýbrž jsou to jen bídné hadry, plné špíny.

Přípravy pro potírání velkých nákaz jsou bohužel nedostatečné a nemocnice jsou přeplněny, takže se stává, že děti také tam musí ležeti po dvou a po třech v jedné posteli. Bohužel nedostává se správám nemocnic, obcím a okresům následkem finanční tísně prostředků k řádné výpravě nemocnic. Naše přání, od let pronášená, aby se ošetřovatelskému personálu dostalo sociálně přijatelného postavení, mluvila se bohužel do větru. Vítáme, že po prvé obsaženy jsou v rozpočtu částky pro školení ošetřovatelek, přejeme si jen, aby se tyto kursy konaly také v jazyce německém.

Jednou z nejdůležitějších úloh ministerstva mělo by býti, aby zabezpečilo sociálně hygienická zařízení samosprávných korporací a pečovalo o to, aby tato zařízení pro nouzi obcí nezanikla. Rádi chceme uznati dobrou vůli pana ministra, ale trochu více energie v jeho požadavcích na pana ministra financí bylo by skutečně na místě. Hospodářská krise projevuje se hrozivým způsobem obzvláště na proletářském obyvatelstvu. Děti přicházejí do školy bez snídaně, nedostatečně oděny, ba namnoze bývá v rodinách, kde je mnoho dětí, jen jeden pár bot, takže jde-li jedno dítě do školy, musí druhé zůstati doma. Učitelé si stěžují, že děti při vyučování pro slabost usínají anebo omdlévají. Žádáme, aby se těmto chudým dětem, které nemají obuvi, oděvu a často také žádné potravy, brzo dostalo vydatné pomoci.

Následek této podvýživy je časté vyskytování tuberkulosy a křivice. I když se péče o mládež, Masarykova liga, nemocenské pokladny a různé jiné organisace snaží zde pomáhati, jsou výsledky pro velký počet těch, kdož pomoci potřebují, a pro nedostatek prostředků jen nepatrné. Podvýživa pracujících a nezaměstnaných proletářů bije každému laikovi do očí, přijde-li do okresů vildštejnského, schönbašského. Po šestou zimu v době krise hladovějí tamní nástrojáři a keramikové, a přece není dosud naděje na zlepšení. Tam je bída dětí zajisté nejhorší. Celá rodina o 6 členech béře jediný lístek na potraviny, poslední kabát je zastaven, aby se zaplatila činže, jak dělníci tam žijí, o tom si každý z pánů může učiniti představu, podívá-li se do bledých vyhublých obličejů. Je naléhavým příkazem opatřiti těmto ubohým dětem dostatek mléka, poněvadž přece nezaměstnaní nemohou sehnati prostředky na výživu svých dětí. Předešlého týdne přednesl v sociálně-politickém výboru přítel mé strany, místopředseda Taub, řadu vzrušujících skutečností o nouzi širokých kruhů našeho německého dělnictva, o neblahých následcích pro zdraví lidu. V podvyživených dětech našich dělníků je hrozným způsobem ohrožena budoucí generace sudetského Němectva, nedostane-li se v poslední chvíli nouzovým okresům vydatné a trvalé pomoci. Žádáme od státu vybudování ochrany šestinedělek, kojenců a mládeže. Žádáme zcela jinou podporu těch korporací, které se zabývají dětmi a mládeží. Výsledky sbírek nevykazují již ničeho a soukromá dobročinnost mizí, kdežto tíseň mládeže se neustále zvětšuje. Země, okresy a obce přispívají jen zcela nepatrně, proto obracím se obzvláště na ministerstvo zdravotnictví, jež na tyto povinnosti patrně zcela zapomnělo. Žádáme dětské školky, jesle pro děti žen činných ve svém povolání odborně vedené a moderně zařízené, pro všechny druhy dětí, pro sirotky, pro tuberkulosní, pro hluchoněmé, pro slepé a pro zaostalé děti. Žádáme vybudování naší školské hygieny a školních kuchyní, neboť bída dětí je největší bídou naší doby.

Obracím se na ministerstvo soc. péče se žádostí, aby nevyčkávalo, nýbrž hned, a to ještě před vánocemi, pamatovalo ubohých dětí, které venku hladovějí a mrznou a nemají oděvu. Exposé pana ministra dr. Meissnera ukázalo také s veškerou žádoucí jasností, že jsou to obzvláště německé pohraniční krajiny, které jsou nejkrutěji postiženy nezaměstnaností. Kdo si může učiniti představu o této tísni, když se osudně množí počet rodin, kde v rodině ani jediný člen již nepracuje. V této všeobecné nouzi je nouze mladistvých obzvláštní tragedií. Proto žádáme, aby mládež po vyučení nesměla býti hned vyhozena, proto má pracovní doba mladistvých býti obzvláště zkrácena, proto má stát vydatně subvencemi podporovati pracovní tábory pro mladistvé. Požadavek zvýšení školní doby prozatím o 1 rok přednesli jsme slavnému senátu před rokem. Tento požadavek vznášíme nejen z kulturních, nýbrž také ze sociálně-hygienických důvodů.

Jak to vypadá se čtrnáctiletými dětmi, které vycházejí ze školy? Učí se ještě pracovati anebo dostanou nějakou práci? Nevidíme již usměvavou, veselou mládež, se 14 lety přistupuje k nim šedá starost. Kdo připravuje ji o radost a požitek této jediné, nikdy se nevracející doby mládí? Proto žádáme, aby všechny dítky, které opouštějí školu, byly prohlédnuty odborným lékařem, a aby stát vydatnými subvencemi podporoval domoviny pro mladistvé. Musí také zmizeti názor, jakoby příspěvky nezaměstnaným byly aktem milosti a nebyly považovány za nejnaléhavější morální povinnost státu. Proto musíme také odkázati nespravedlivá kontrolní opatření nepřející byrokracie na spravedlivou a slušnou míru. Především však nutno čeliti stagnaci ve výrobě, konsumu a obratu, která tísnivě doléhá na lidstvo, tak jak to ministr sociální péče dr. Meissner v rozpočtovém výboru senátu označil jako jediný prostředek pro zmírnění nezaměstnanosti a ohlásil přiměřená opatření pro krajiny nejvíce postižené.

Doufáme, že všechny tyto požadavky žen a také požadavky druhých budou splněny a že chudým dětem ještě před vánocemi bude tato vydatná pomoc poskytnuta. (Potlesk.)

Předseda (zvoní): Dále má slovo pan sen. Pavelka.

Sen. Pavelka: Slavný senáte! Chci promluviti ke kapitole Ministerstvo železnic a k otázce státně-zaměstnanecké. Pan ministr železnic objasnil v rozpočtovém výboru posl. sněmovny situaci železničního podniku a konstatoval, že dopravní výkony našich železnic, zvláště v posledních měsících, stoupají a že se poněkud zlepšují i finanční výsledky příjmové, zejména v přepravě nákladní. Uvádí pak dále, jak železnice prosperují, a na konec říká: "Tyto provozní výsledky opravňují nás k naději, že vyvrcholení krise je již za námi a že přicházíme do údobí hospodářské regenerace a hospodářského vzestupu, byť i pomalejšího, avšak bezpečnějšího a jistějšího". Přeji si a jistě jest to přáním nás všech, aby tato naděje našeho pana ministra stala se skutkem. Železniční služba je značně odlišná ode všech jiných služeb veřejných a stát. podniků. Nutno vyzvednouti momenty, které odlišují právě železnice od jiných podniků, a shrnul jsem je do tohoto znění: permanentní chod železniční dopravy, turnusová služba, odpovědnost za výkony, bezpečnost provozu a bezpečnost osobní, neustálá pohotovost nejrůznějších kategorií výkonné služby hlavně pro případ nehody, služební výkon za každého i sebe nepříznivějšího počasí, velmi často i nutnost práce proti předpisům - to jsou charakteristické a podstatné znaky namáhavé a odpovědné služby železniční.

Uvádím to proto, že je v poslední době postavení železničních zaměstnanců veřejností a cestujícími velmi často neodůvodněně kritisováno a zlehčováno. Mohu s klidem tvrditi, že naši zaměstnanci služby železniční konají, až na nepatrné výjimky, všechny povinnosti jim uložené vzorně, loyálně a poctivě.

Pan ministr železnic naznačil dále program budoucích prací a říká, že bude nutna obnova železničního svršku v rozsahu asi o třetinu větším než v minulém roce, dále doplnění turnusové potřeby strojů a tendrů náhradou za stroje vyřazené a zrušené, a konečně potřebná náhrada vozů osobních, služebních i nákladních, při čemž bude přihlíženo k sledované motorisaci železniční dopravy a k potřebnému omlazení vozového parku. Pan ministr říká dále: bude zapotřebí různých opatření stavebních pro zdokonalení technických zařízení provozních, pokračování v pracích na rozestavěných druhých kolejích, rozšiřovacích stavbách staničních, stavbách garážních atd., a na konec se zmiňuje, že to vše souvisí s velikou přeměnou ve způsobu provádění dopravy, v níž byl zaveden a rozšířen systém dopravy pomocí malých jednotek, vlaků motorových.

K tomu programu bych měl jen jednu poznámku. Při provádění dřívějšího pracovního programu staly se různé chyby, na které poukáži, a jest nutno, aby se železniční správa budoucně těchto chyb vystříhala. V poslední době se ve veřejných diskusích, v novinách a odborných časopisech často jedná o nutnosti plánovitého hospodářství ve všech podnicích, a tu nutno říci, že plánovitého hospodářství, případně pevného dlouholetého promyšleného programu doposud naše železnice neměly a samozřejmě rovněž ani na tomto ministerstvu odvislá ředitelství.

Zákon čís. 404 z r. 1922, jímž některé podniky státní služby, mezi nimi také železnice, byly prohlášeny oficielně za podniky spravované podle zásad obchodního hospodaření, se u železnic účelně neuplatňoval. Víme to hlavně z praxe, a jak to bylo dříve, tak to máme i dnes, jen že se přece jen, bych řekl, leccos zostřuje, a tu je nutno poznamenati, že v poslední době ministerstvo přebírá vždy více a více nové a nové rozhodující agendy a ubírá tím ovšem příslušným ředitelstvím iniciativu. Tak na př. omezilo ministerstvo železnic pravomoc ředitelství zvláště ve věcech finančních, a soustředilo ve svých rukou ohromnou agendu, ve které se utápí. Jak vypadá na př. takový přednosta ředitelství, který stojí v čele celé armády zaměstnanců, když mu nedá ministerstvo ani tolik pravomoci a nemá k němu tolik důvěry, aby mohl rozhodovati o směšně nízkých částkách, může-li je vydati na účelné věci či nikoliv!

Druhá vada: Téměř v žádném případě neschválilo ministerstvo železnic veliké investiční práce nebo stavby velikých objektů s ohledem na pozdější realisaci, aby tak mohl v klidu a s rozvahou ve vhodný čas býti sestaven potřebný rozpočet a vypsána veřejná soutěž. O.požděné schvalování projektů a povolení úvěrů má za následek, že musí býti rozpočty sestavovány s kvapem a vykazují pak často značné nedostatky, nehledě ani k tomu, že výlohy za provedené práce v nepříznivém období, na podzim nebo v zimě, jistě se značně zvyšují.

Školním příkladem takového nedostatku je rekonstrukce tunelu u Třebotic v Čechách. Tam byla na základě kvapně sestaveného rozpočtu zadána stavba původně za 8 mil. Kč a dodatečné práce si vyžadovaly pak dalších 8 mil. Kč. Jiný charakteristický příklad podobně nesprávného rozpočtu je stavba podchozu a nástupiště ve stanici Olomouc - hlavní nádraží. Ministerstvo železnic potřebovalo 2¹/₂ roku ke schválení rozpočtu a k rozhodnutí, provede-li se jeden nebo dva podchody. A kdyby se nebyla věci ujala veřejnost - pokud vím, také zde přítomný p. senátor v té věci jednou intervenoval na ministerstvu - snad by ještě dodnes nebylo rozhodnuto, jak přestavba stanice v Olomouci má vypadati. Tedy započalo se konečně se stavbou, ovšem jako obyčejně na podzim. Samozřejmě nepříznivé deštivé počasí donutilo vedení stavby k postavení důkladné dřevěné boudy nad celou stavební jámou, ve které se prováděly a provádějí betonářské práce. Náklad na tuto boudu, pokud jsem byl informován, činí asi 16 až 18 tisíc Kč. Táži se, kdo bude hraditi tyto výlohy za vícepráce, které nebyly do schváleného rozpočtu pojaty a jichž by nebylo třeba, kdyby se bylo se stavbou započalo na jaře ve vhodnou dobu.

Dále vyžadovalo při této stavbě podzimní období také upotřebení dražšího cementu, aby se uspíšilo ztvrdnutí betonového zdiva. Dále musila býti bouda osvětlována v ranních a večerních hodinách a při pochmurném počasí se ovšem svítilo cely den.

Při takových příležitostech, kdo do toho vidí, ví, že podnikatel, který na základě nejnižší nabídky stavbu obdržel a snad s počátku prodělával, hojí se pak při změně stavebních položek a jiného poměru pracovního novými cenovými položkami.

K stavbě dráhy koleje Přerov - Česká Třebová dalo by se mnoho říci co do dlouhého vyřizování stavebních záležitostí, když se uváží, že stavba této tak důležité tepny železniční trvala 14 let! Rovněž není dostavěna druhá kolej Brno - Břeclav a o stavbě strategicky tak důležité trati Ledeč - Púchov se dovídám, že se s ní teď snad započne.

Správa železnic má a musí míti sociální zájem při provádění pracovního programu a investic, aby účelným rozdělením úvěru náležitě včas čelila nezaměstnanosti vhodným umístěním pracujícího lidu.

Po dlouhém uvažování došlo ministerstvo železnic k poznání že nynější svršek kolejnicový tvaru A nevyhovuje a třeba jej na hlavních tratích nahraditi novým svrškem tvaru T o váze 50 kg na jeden metr a přizpůsobiti spodek železniční tlaku 25 tun.

Ostatní státy Německo, Francie, Rakousko a Polsko hleděly včas uvésti své svršky na hlavních tratích do takového stavu, aby byl schopný konkurence a aby také odpovídal všem požadavkům moderní dopravy.

Sta kilometrů z těchto zemí byly již rekonstruovány, typy vozů byly normalisovány na nejmenší. V tom ohledu zůstali jsme pozadu. Teprve nyní se započne s rekonstrukcí a jest ovšem otázka, slavný senáte, kdo bude hraditi tyto výlohy trati Česká Třebová - Přerov - Česká Třebová - Brno - Břeclav a snad ještě jiné, kde před několika lety byl vložen svršek kolejnicový tvaru A a bude nahrazen nyní tvarem T.

Byli jsme informováni, že se odhaduje na pracích ztráta na 1 délkový km asi 60.000 až 70.000 Kč. Kdyby byla bývala správa železnic využila konjunkturních let 1924 až 1929 po příkladu jiných států, byla by se všecka tato práce provedla bez finančních ztrát.

A co říci o stanici Č. Třebová, která se již 10 let staví nákladem milionovým? Podle mého soudu je tato stanice pokusem železniční správy, jaký by se již neměl nikdy opakovati. Je zajímavé, že se pro tuto stanici hledá nyní práce. Zřídili tam překladiště, ovšem nevyhovující všem moderním potřebám, rozsáhlé výtopny jsou naplněny odstavenými stroji a stále se tam ještě staví. Zdá se mně přece jen, že stavba této stanice v tak velkém rozsahu byla naprosto zbytečná. Jak dlouho se již volalo na př. po rekonstrukci stanice Suchdol, tolik nutné a potřebné! Patnáctý díl výloh, který pohltila trať Česká Třebová byl by stačil zkonstruovati stanici Suchdol na stanici plně moderní. A co stanice Kolín, nedostavěná, bez užitku?

A velevážení, tak bych mohl pokračovati dále, ale nemám tolik času, abych poukázal na všecky ty nedostatky, a musím jíti ke druhé kapitole. Pan ministr železnic se zmínil také o motorisaci. A tu si řekněme upřímně, že jsme všichni vítali, že také u nás dostaneme na drahách tento nejmodernější prostředek - motor. Ovšem praxe nenadchla pro toto vozidlo. Mám v jízdním řádě na různých tratích vždy některou rubriku nadepsanou: Motorový vlak. A člověk si myslí, když přijde na stanici: Teď nastoupíš do motoru! Ale je to téměř denním zjevem, že místo motoru přijíždí do stanice parostroj s několika vozy, a tážete-li se, co je příčinou, řeknou vám obyčejně: vada v motoru. To je přece jen na pováženou a člověk se musí tou otázkou zabývati a říci si: Vada v motoru? Jsou ty motory tak nedokonalé? Proč jsme jich tolik objednali? Anebo se s nimi snad špatně zachází se strany motoristů? Proč pak jsme je nepoučili a nevychovali? Vždyť je to velká ztráta, když k tomu ještě přidáme, je-li u takového motoru potřebí nějaké součástky, že to trvá velmi dlouho než se tato součástka dodá. A dokonce mám zjištěno, že jedna stanice čekala na dodávku jedné součástky motorové celého půl roku. Tato věc jistě není v pořádku a nutno se poohlížeti po nápravě.

Ale my máme ještě další obtíže s motorovými vlaky. Cestující si velmi stěžují na značné kolísání vozidla, a je to pravda. U malých motorů si stěžují cestující, že při vytápění souprav výfukové plyny velmi nepříjemně zapáchají.

Rovněž postrádá cestující oddíl II. třídy. A ještě pořád nevíme, proč železniční správa při objednávání motorových vozidel nepamatovala aspoň na jeden oddíl II. třídy, když ví, že cestující, a není jich málo, mají zaplacené roční jízdenky II. třídy. (Sen. J. Krejčí: Mnohdy není ani záchod!) Ano.

Prosím, pan ministr železnic je informován částečně o těchto nedostatcích, poněvadž sám poukázal ve svém proslovu, že se změna neobešla bez počátečních obtíží, jimiž bylo třeba vykoupiti cenné zkušenosti. Je to pravda, ale zdá se mi, že jsme tyto zkušenosti zaplatili příliš draho. Snad by bývalo bylo účelnější, počkati s tou objednávkou motorů nějakou dobu, když jsme nevěděli, pokud takový motor pro službu železniční na kolejích vyhovuje čili nic.

Zajímavým zjevem je také tato věc. Železniční správa vyzbrojuje všechny osobní a poštovní vozy dvoudílnými, tzv. Friedmannovými hadicemi přes to, že téměř všechny a dokonce mám za to, že všechny služebny podaly na ministerstvo zamítavé stanovisko stran potřebnosti těchto hadic. Vím také a stává se to velmi často, že praskne-li taková Friedmannova hadice, nahrazuje se původní hadicí, která je jednoduchá, účelná a vždy a za všech okolností se osvědčila. Proč je tedy proti vůli praktiků zaváděna tato hadice, nevím, ale myslím, že je přece jen nutno, abychom za tou věcí šli a zjistili toto nucené zavádění neúčelného prostředku.

A nyní bych se rád zmínil o otázce personálu. Vždy, když se touto otázkou zabývám, uvědomuji si výhody bývalého automatického postupu, který dnes více než kdy jindy se stal všeobecným přáním veškerého našeho zaměstnanectva. Největší výhodou automatického postupu bylo, že každý zaměstnanec, počínaje od nově přijatého, věděl, jakého konečného platu může dosáhnouti při řádném konání služby. Nyní nemůže ani úřednický čekatel, ani definitivní úředník předvídati ani při uspokojivém služebním výkonu, jak bude postupovati a jakého konečného platu dosáhne. Ale ještě hůře jsou na tom zaměstnanci ostatních zaměstnaneckých kategorií, hlavně zaměstnanci pomocní a smluvní, poněvadž jejich služební poměr je velmi labilní a u zaměstnanců smluvních úplně nepragmatikální a ničím právně podložený.

Noví uchazeči jsou přijímáni jako dělníci na výpomoc, zaměstnanci smluvní, na něž se nevztahuje žádný platný zákon ani vládní nařízení a služební předpisy, pojednávající o právech a povinnostech zaměstnanců pragmatikálních. Dělník na výpomoc s nejlepší pověstí a kvalifikací vykonává velmi často i kvalifikovanou službu po řadu let, ale při tom zůstává stále ve smluvním poměru, který s ním může býti kdykoli bez udání důvodů rozvázán. Takový zaměstnanec může mluviti o velkém životním štěstí, podaří-li se mu po mnoha letech uspokojivé služby dosáhnouti ustanovení a jmenování pomocným zaměstnancem, ovšem ještě stále s právy velmi malými. Ani tehdy ještě není chráněn před vysazením a propuštěním z práce. V nejvýhodnějším případě, je-li služebně použit na systemisovaném místě pro definitivního zaměstnance, může dosáhnouti definitivy, ovšem ještě až teprve za 5 až 7 let. Nedostane-li takového místa - a dnes při desystemisaci je těch míst velmi málo - pak jest jeho údělem sloužiti jako pomocný zaměstnanec po nepřetržitou dobu 12 let v kategorii pomocného zaměstnance, po kteréžto době dosáhne podle §u 135 vládního nařízení čís. 15 z r. 1927 poměru pomocného zaměstnance, tj. zůstává dále v kategorii pomocných zaměstnanců a je pouze nevypověditelný a nemůže již býti z práce vysazován.

Je také zajímavo se dověděti o platových poměrech těchto kategorií.

Denní plat smluvního zaměstnance se pohybuje mezi 18 až 24 Kč za odpracovaný den. To je ovšem hrubý plat, ze kterého třeba odečísti příspěvky do soc. ústavů, nemocenské pokladny, na starobní a invalidní fond, srážku s platu, celkem to dělá 2 až 3 Kč, nehledě ovšem k tomu, že tito zaměstnanci bývají někdy jeden, dva až tři týdny vysazení a za tuto dobu na mzdu nároku nemají. Sociálních přídavků na manželku a děti rovněž nemají. Existenční poměry pomocných zaměstnanců nejsou o mnoho lepší. Počáteční plat pomocného zaměstnance činí v nejlepším případě ve skupině činovného A nejvýše 700 Kč, v nejnižší skupině D 568 Kč měsíčně. Tento plat se zvyšuje po 3 letech o pouhých 20 Kč měsíčně, takže zaměstnanec, který slouží celých 30 let, dosáhne na konec platu nejvýše 925 Kč a v poslední stupnici dokonce jen 740 Kč. Ovšem má-li děti, dostává přídavek na děti, a to 100 Kč za jedno dítě, za více po 75 Kč. Od toho hrubého platu se mu odečte daň z příjmu, příspěvek na starobní a invalidní pojištění, do nemocenské pokladny, srážky s platu,- takže u něj vlastně efekt mzdový je velmi malý.

Také definitivní pragmatikální zaměstnanci nemají na růžích ustláno a hlavně čekají mnoho let, nežli se dostanou do vyšší skupiny, poněvadž není dostatek systemisovaných míst, a jak známo, byla spousta takových míst časem zrušena. A podobně to vypadá také u státních zaměstnanců a zaměstnanců veřejných. Naznačené nedostatky v ohledu hospodářském se projevují velmi markantně v tom, že velmi značná část zaměstnanců pod tíhou dnešních drahotních poměrů nezaviněně upadla do dluhů a je proto ta oddlužovací akce, které se doprošují a dožadují zemědělci, jistě také jediným prostředkem, aby bylo těm ubohým zadluženým zaměstnancům státním, železničním a veřejným pomoženo, případně aspoň jejich těžká situace zmírněna. Přičte-li se k tak krajně svízelné existenční situaci železničních, státních a veřejných zaměstnanců ještě ztráta, kterou utrpěli na svých příjmech odnětím vánočního přídavku, zavedením srážek s platů, zvýšením členských příspěvků do pensijního fondu a zavedením zvláštní přirážky k dani důchodové, musí každý seriosní a nestranný občan uznati, že dožadují-li se tito zaměstnanci zrušení všech shora naznačených srážek, činí tak jen z existenčních důvodů. Jsem plně přesvědčen, že by jejich zrušením zcela jistě bylo zabráněno do budoucna zjevům, že celá řada zaměstnanců státních, železničních a veřejných v důsledku nedostatku prostředků existenčních vyhledává různá postranní, často jejich stavu nedůstojná zaměstnání, aby mohli obstarati rodině výživu a zabezpečiti dětem budoucnost. Nedivme se konečně takovým případům, když bídou a nouzí stíhaný zaměstnanec, dosud poctivý a svědomitý, konečně poklesne ve své mravnosti a poctivosti a pak propuštěním ztrácí výživu pro děti.

S povděkem kvituji, že náš pan ministr železnic zná a oceňuje těžkou situaci našich železničářů. Vysvítá to z jeho slov: "Naši zaměstnanci dovedli i značnými obětmi, které zmenšily jejich skrovný důchod, usnadniti železniční správě snahy převésti tak mohutné těleso, jakým jsou čsl. státní dráhy, přes dobu nejhorší. Tím zajisté získali si právo, aby při zlepšení finanční situace podniku byly pokud možno splněny jejich naděje, s nimiž očekávají návrat lepších dob. Pokládám rovněž za správné, aby při povyšování a ustanovování zaměstnanců, tedy při jejich stabilisaci, bylo přihlíženo k jejich zvýšenému výkonu, k jejich kvalifikaci a mimořádné píli. Jsem si jist, že naši zaměstnanci zasluhují toho ohledu a že se přičiní tím více o zdar podniku." Kéž by náš pan ministr a všichni resortní ministři dovedli rozřešiti těžkou otázku zaměstnaneckou a našli cestu pro jejich lepší budoucnost.

Dnešní vážná doba volá po jednotě a brannosti národa. Brannost nelze vypěstovati a udržeti jen slavnostními a táborovými řečmi, nýbrž pevným a spravedlivým ohodnocením nejdůležitější služby pro blaho všeho občanstva a státu, služby vojenské. Povinná služba vojenská nesmí za žádných okolností zanechati v srdci brance pocit trpkosti, případně méněcennosti, nesmí býti považována za trest, k čemu svádí dosavadní praxe tím, že se doba ztrávená ve svazku vojenském branci neuznává a do pense a postupu nezapočítává. Má tedy občan, který vojínem nebyl, velký náskok proti tomu, který na vojnu šel, o celou dobu, kterou tento ztrávil ve vojenské službě. Je tedy opravdu nutné a spravedlivé, aby veškerá doba, kterou občan ztrávil ve svazku vojenském, byla mu započítána do pense a postupu.

Bolestně neseme všichni, a my železničáři jistě především, že kolegové naši z vyšších služebních tříd pošpinili náš čistý štít nečestným jednáním. Proto schvaluji a vítám rozhodnutí pana ministra železnic, který řekl, že pokládá za svou povinnost dbáti, aby vyšetřování proti provinilcům bylo vedeno objektivně a do všech důsledků.

Zdůrazňuji, že jedním z nejdůležitějších a nejúčinnějších léků pro ozdravění poměrů personálních ve státní a veřejné službě je a bude vždycky plné ohodnocení služebního výkonu, spravedlivost stejná ke všem a naprostá nestrannost při jmenovaní, povyšování a obsazování míst. Protekce, s kterou se setkáváme, bohužel, tak často je největším škůdcem snaživého a poctivého personálu a musí býti potírána všemi prostředky. (Potlesk.)