Veřejné investice mají zmírniti nezaměstnanost vznikající z ochromení soukromohospodářské výroby. Tato potřeba jest uznávána všemi státy a můžeme sledovati všude úsilí nahrazovali veřejnými investicemi nedostatek příležitosti k práci v soukromém podnikání. Úkoly státu v této příčině jsou ovsem v době krise ztíženy jednaní tím, že státy ve svých řádných rozpočtech, které nutno přizpůsobovati pokleslým příjmům, nemohou na veřejné práce počítati s takovými prostředky jako v dobách normálních, jednak není možno opatřiti dostatečný úvěr na opatření práce prostředkem mimořádných veřejných investic. I u nás mohlo býti v dobách příznivých pamatováno na veřejné investice v dostatečné míře, což bylo tím více nutno, že jsme musili a budeme ve svých veřejných zařízeních si ještě musiti mnohé opatřiti, co nám v donách naší nesamostatnosti bylo odpíráno a co nám chybí, chceme-li jako vyspělý stát dokonale splniti hospodářské, kulturní a sociální potřeby svého občanstva. (Tak jest!)

Tento úkol nemohl býti ovšem splněn v krátkých letech samostatné naší státní působnosti. Nerozpakoval jsem se ve svém výkladu v plénu poslanecké sněmovny poukázati na chyby, kterých jsme se ve své investiční činnosti dopustili. Jich uvarování by nám bylo dalo možnost mnohé z těchto investic obstarati účelněji. Přiznání chyby jest již cestou k nápravě a neváhám konstatovati, že již nyní ve všech oborech našeho veřejného investičního podnikání se přihlíží k hospodárnému využití prostředků na veřejné investice neméně i ve směru snahy, zaměstnati co nejvíce pracovních sil.

Třeba jsme za krise musili omeziti četná věcná vydání rozpočtová, která byla povahy investiční, snažili jsme se udržeti investice podnikové i fondové přes úvěrové obtíže, s kterými jsme od počátku krise musili zápasiti. Za krise - v r. 1931 a 1933 - jsme přikročili k vypsání dvou investičních půjček, jichž výnos ve výši více než 3.300,000.000 Kč byl použit přesně podle příslušných zákonů k provedení investic těmito zákonnými předpisy intendováných, Tyto prostředky ovšem nedostačily k úhradě investičních nákladů a musili jsme část těchto nákladů hraditi z krátkodobých úvěrových operací.

Ve svém výkladu k rozpočtu na- rok 1935 v poslanecké sněmovně jsem uvedl, že investice, na něž jest pamatováno v rozpočtu I. a II. skupiny, jakož i v rozpočtech státních fondů, dosahují aspoň 1.500,000.000 Kč, při čemž nebylo počítáno s výdaji, jež bude vyžadovati zaplacení investic již provedených. Tento investiční náklad se zvyšuje o dalších 195,000.000 Kč, o něž byl k podnětu vlády poslaneckou sněmovnou zvýšen preliminář investic československých státních drah.

Ve finančním zákonu se pamatuje konečně také na využití investičních možností samosprávných svazků, pokud jde o investiční práce státem subvencované, tím, že se ministru financí dává zmocnění k převzetí záruky do výše 50,000.000 Kč za zápůjčky, jež si samosprávné svazky k opatření na podílu na ně připadajícího musí opatřiti.

Nedostatečné prostředky svazků samosprávných na investiční práce doplňují se vhodně také podporami k tíži produktivní péče o nezaměstnané.

Podpora pracovního trhu veřejnými investicemi má ovšem svoje meze ve finančních možnostech státu, který si největší část prostředků musí opatřovati úvěrem. Tyto úvěrové možnosti musíme posuzovati také s hlediska nosnosti úvěrového trhu pro úvěrové nároky státu a přihlížeti k tomu, že stát musí již od r. 1930 zápasiti se schodky, jichž výše s postupující krisí přes největší úspornost ve státním hospodářství vzrůstala a musila býti rovněž uhrazována úvěrem. Přes tyto obtíže snažíme se opatřiti možnosti dalších veřejných prací. V připravované novelisaci zákona o silničním fondu zamýšlíme zvýšením jeho příjmu získati dostatečnou základnu pro rozšíření silničního programu v přesvědčení, že silniční práce jsou zvláště vhodné zaměstnati co největší počet dělnictva.

Rozpočet na rok 1935 vychází, jako prelimináře let minulých, z předpokladů, že se hospodářské poměry nebudou dále zhoršovati. Toto očekávání jest pro příští rok opřeno o skutečnost, že se hospodářské poměry v letošním roce již dále nezhoršují. Můžeme-li pro příští rok s větší bezpečností očekávati, že výsledky státního hospodářství nebudou v příštích hospodářských obdobích bohdá již vykazovati takové diference proti preliminářům, nezbavuje nás to zároveň povinnosti usilovati i nadále s neúprosnou úsporností k udržení rozpočtem předvídané rovnováhy ve státním hospodářství. Předpoklady k tomu musí zjednati i záměrný postup ve všech oborech našeho hospodářství jak soukromého, tak veřejného.

Ve svém výkladu v poslanecké sněmovně jsem zevrubně pojednal o našich úkolech v oboru státního i ostatního veřejného hospodářství. Řekl jsem, že krise měla pro nás kromě špatných stránek, kterými byly těžce postiženy všechny vrstvy obyvatelstva státu, i stránky dobré v poučení z chyb, kterých jsme se v minulosti dopustili. Očišťující proces, který musil nutně provázeti naše úsilí o rovnováhu státního hospodářství, dal nám možnost prohlédnouti si kriticky všechny složky našeho státního hospodářství. Poukázal jsem na některé zvláště typické příklady našeho nesystematického postupu v oboru státního hospodářství, vyzdvihl jsem nedostatky naší personální politiky, našeho veřejného investičního podnikání a neopomněl jsem poukázati konečně i na nedostatky, pro mne jako ministra financí nejpalčivější, v oboru finanční správy samé.

Otázkám těm věnoval pozornost také generální zpravodaj posl. sněmovny o rozpočtu pan poslanec Remeš, který nejen velmi výstižně.ukázal na nedostatky ty, nýbrž naznačil i cesty k jejich odstranění. Příčiny jejich bych aspoň všeobecně shrnul v nedostatku systematického uspořádání úkolu státu, který se projevuje také v nedostatečně vymezené kompetenci orgánů státní správy, což platí nejen o úřadech ústředních, nýbrž i o jejich podřízených služebnách. Při tom není dostatečně zajištěna kooperace státních orgánů tam, kde přichází v úvahu a kde na jejím souladu záleží účelné provedení státního úkolu, zvláště pokud jde o služby občanstvu, jejichž plné uspokojení nutno vždy a za všech okolností považovati za cíl nejpřednější. Přesné vymezení kompetencí si žádá, aby stanovený obor působnosti byl ovládán také dokonalým, t. j. účelným, jednoduchým a tím i hospodárným systémem práce, jehož těžiště spočívá nejen ve věcném jeho uspořádání, nýbrž i v řádném vyškolení pracovních sil, jimž obstarávání úkolu jest svěřeno. Toto vyškolení musí směřovati i k uplatnění zásady, že pracovník musí býti proniknut snahou splniti svůj úkol co nejrychleji a nejlépe. Pak bude také občanstvo s veřejnými úřady vždy spokojeno. Zdá se býti obecnou pravdou, co zde uvádím, ale jako správní úředník vím - a můžete jámě to potvrditi všichni, kdo přicházíte do styku s úřady - že nám ve veřejných úřadech k tomuto ideálu ještě mnoho chybí. (Tak jest!)

Při projednání rozpočtu v pásl. sněmovně bylo mnoho mluveno o nedostatcích finanční správy a já sám jsem se jimi ve svém výkladu v plenární schůzi i ve své odpovědi v rozpočtovém výboru podrobně zabýval. Jsem přesvědčen, že ani slavný senát nás nabude zahrnovat chválou při kritice naší finanční administrativy. Finanční správa vyžaduje nejen po stránce materielních předpisů, nýbrž i ve směru personální i věcné organisace podřízených úřadů důkladné reformy.

Snažili jsme se již za daného stavu po léta o nápravu. V další budoucnosti bude naším prvním úkolem uvésti úřady pro obor všech veřejných daní a dávek ve spořádaný stav také opatřením dostatečného personálu pro zdolání úkolů, od převratu tak narostlých. Tím bude na jedné straně vyhověno prvnímu jejich úkolu: sloužiti (Tak jest! - Správně!)

Problém reformy samosprávných financí vstupuje nyní do stadia vládního řešení, takže lze v nejbližší době očekávati předložení příslušné zákonné úpravy Národnímu shromáždění. Těžké hospodářské poměry nynější ještě nedovolují, aby problém tento byl v této době řešen definitivně, jistě však musí býti cílem zákonné úpravy především úleva financím samosprávných svazků, jež také těžce pocítily důsledky krise, nehledíc ani k potížím datujícím se z minulosti na úkor řádného plnění jejich veřejných úkolů.

Náš hospodářský problém se nevyčerpává ovšem plánovitým řešením hospodářských otázek, jež se týkají veřejného hospodářství, ať státu nebo ostatních veřejných svazků. Jejich hospodářský vzestup nebo pokles jest ovšem na tolik odvislý od vývojové tendence celého národního hospodářství, že krise veřejného hospodářství, na něž za hospodářské tísně se nadto ještě kladou zvýšené požadavky, může vážně ohrožovati zeslabené hospodářství v jeho celku a býti i překážkou vývoje k lepšímu. Nelze proto vážnost hospodářské rovnováhy veřejných finační ani dosti zdůrazňovati, aby byla patrná ohromná její důležitost pro celé hospodářství.

Rovnováha státních financí jest zvláště také předpokladem, aby peněžní a úvěrový trh se normálně vyvíjel, což jest zvláště důležito pro potřeby celého hospodářství, trpícího vedle výrobních obtíží právě poruchami úvěrových jeho potřeb. Nemusím snad již obšírně dovozovati, jak za krise těžce doléhaly na náš úvěrový trh zvýšené úvěrové nároky státu ať již z důvodu investičních jeho potřeb nebo dokonce k úhradě schodků státního hospodářství, datujících se již od r. 1930.

Dovodil jsem již několikráte, že nosnost našeho peněžního a kapitálového trhu, která za minulých ještě příznivějších let nemohla se dostatečně vyvinouti, takže ani v dobách normálních nemohli jsme se počítati za kapitálově silný stát, byla od počátku krise velmi vážně dotčena obecnou světovou krisí úvěrovou. Náš plánovitý postup, směřující k upevnění měny, ke konsolidaci peněžnictví úvěrovou krisí zvláště těžce dotčeného, a konečně v letošním roce k obnově peněžního trhu, projevuje se již od počátku roku příznivými účinky.

Vycházejíce od zákona ze dne 17. února 1934, č. 25 Sb. z. a n., o akciové bance cedulové, který vedle dříve již uvedené záměrné úpravy hodnoty měnové jednotky znamenal další záruky měnové stability, mohli jsme nařízením ze dne 10. září 1934, č. 202 Sb. z. a n., o soupisu a povinné nabídce cizozemských platidel, pohledávek proti cizině, drahých kovů a cenných papírů zajistiti posici cedulového ústavu jako správce měny? ústředního orgánu pro platební styk s cizinou a pro obor peněžního a úvěrového trhu doma. Soupis nám umožňuje, abychom kapitály umístěné v cizině vrátili jejich potřebné funkci na domácím peněžním a kapitálovém trhu, aby v těžkých dobách státu byly na prospěch celému hospodářství. Nebudou na domácí půdě vystaveny žádným risikům a přispějí k zmírnění hospodářské krise, tísnivé právě nedostatkem úvěru pro výrobní podnikání a tím i pro pracovníky závislé na pracovních možnostech tím podmíněných. Tuto bezpečnost jim za všech okolností dává pevná posice měny, k níž přispělo i právě zmíněné opatření. Tato jistota jest zaručena i v budoucnosti naprostou stabilitou měny, kterou zachováme i nadále tím spíše, když se nám to podařilo v dobách horších a když dnešní její stav jest nejlepší od založení našeho cedulového ústavu.

Peněžnímu trhu dostalo se vydatné podpory zřízením Československého re-eskontního a lombardního ústavu, jehož činnost již od jejího zahájení se projevovala jednak v účelné distribuci úvěrových prostředků v zájmu likviditních potřeb peněžních ústavů, jednak za spolučinnosti konsorcia peněžních ústavů v účinném zásahu do trhu státních dluhopisů na peněžní burse. Data o dosahu této činnosti jsou dostatečně známa.

Od léta se trh státních dluhopisů velmi oživil a stačí snad, když konstatuji, že zásahem Reeskontního ústavu mohl býti zajištěn nákup a prodej státních dluhopisů v rozsahu odpovídajícím hospodářské potřebě. Je-li Reeskontní ústav již sám lombardním místem státních dluhopisů, dostává se této jeho činnosti podpory zahájením lombardního úvěru bursovního státních papírů, který má býti také činitelem krátkodobého peněžního trhu na podkladě bursovním. Ze se činnost tato plně nerozvinula, souvisí s plynulostí peněžního trhu právě se projevující. Základna tohoto prostředku k zjednání lepší úvěruschopnosti státního dluhopisu má býti rozšířena přibráním bankéřů k účasti na tomto bursovním obchodě.

Záměrná organisace peněžního a úvěrového trhu se projevila postupným po-nenáhlým zlepšením trhu státních papírů. Toto zlepšení podporované plynulostí peněžního trhu jest také hospodářsky odůvodněno a mírné zlepšování kursů státních dluhopisů jest také výrazem tohoto zdravého a přirozeného procesu. Méně odůvodněným jest však poněkud překotný vzestup na trhu akciovém, který nemůže nalézti hospodářského zdůvodnění v mírném zlepšení v některých oborech výrobních. Pokud jde o akciový trh, doporučoval by se v kursovém hodnocení akcií průmyslových papírů opatrný postup, aby,se při tomto hodnocení nevybočovalo ze skutečných reálních hodnot v podniku investovaných a hlavně z trvalých možností výnosových. (Tak jest!)

Obnova peněžního trhu, podporovaná zmíněnými záměrnými opatřeními, je také jedinou cestou k zlevnění úroku, doléhajícího ještě mnohde svou výší na celé hospodářství, která je tím tíživější, čím více dluhové břemeno zhodnotilo deflačními účinky irise. Tato cesta jest také předpokladem pro možnosti řešení dlužnického problému v souboru řešení ostatních hospodářských otázek, jež vyplývá z krise.

Vážný hospodářský stav zemí celého světa, který právě v této době nevykazuje význačnějších indicií zlepšení a který i u nás zasahuje svým vlivem, jak svědčí vzrůstající nezaměstnanost, nám ukládá povinnost, abychom se vší odpovědností usilovali o zmírnění důsledků krise, která je nejtíživější pro vyřazené z pracovního trhu. Mluvil jsem již dříve o nutnosti využití všech možností veřejných investičních prací.

Současně bude však úkolem státu zasáhnouti organisačně do poměrů výroby průmyslové a zemědělské i do procesu distribučního, a to v první řadě v zájmu posílení pracovního trhu. Otázka pracovní doby zde nepřichází jistě v poslední řadě v úvahu. Pan ministerský předseda mluvil o regulaci výroby i jejího odbytu. Doporučoval, aby se tak stalo účelnou výrobní i distribuční samosprávou, na niž by stát dozíral a odstraňoval její případné i škodlivé výstřelky. K tomuto jistě správnému hledisku dovoluji si podotknouti, že touto účelnou samosprávou neměl pan předseda vlády jistě na mysli dohody, které by sledovaly zajištění podnikatelských zisků na úkor spotřebitelů nebo odběratelů, ať by jím byl i stát jako závažný kontrahent tolika podniků, nebo dokonce na úkor podnikových zaměstnanců ať ve směru jejich mzdových nároků nebo jejich zaměstnanosti vůbec. Naší průmyslové výrobě naskýtá se však přes to - při její mnohotvárnosti a na konec i vzájemné závislosti - tolik příležitosti pracovati k zjednodušení výrobních poměrů vhodnou jejich organisací v zájmu snížení režie, která by přispěla k zlepšení odbytu jejich výrobků k prospěchu spotřebitelů a tím tedy i k vlastnímu jejich zájmu.

Zde připadá úkol i státu, aby vhodnou úpravou daňových předpisů a jejich používání nezatěžoval výrobu veřejnými břemeny nad míru jejich snesitelnosti. Mluvíme-li o spolučinnosti státu při organisaci výroby, nesmíme však etatismem rozuměti jen finanční pomoc státu, která byla v minulých letech v četných hospodářských ohledech velmi účinná, aniž je na druhé straně t mnohých případech vyvážena vždy také stejným ohledem na veřejné zájmy a na zájmy občanů, kteří byli na příslušné výrobní činnosti hospodářsky interesováni.

Při snížené kupní schopnosti konsumních vrstev jest pro zlepšení odbytových poměrů na domácím trhu velkého významu i otázka cen, které, zvláště pokud je o ceny maloobchodní, se v mnohých odvětvích daleko ještě nepřizpůsobily snížené úrovni cen velkoobchodních. Příčina toho tkví zejména i v složitosti distribučního aparátu, která svou režijní složkou se příliš vysokým procentem vsunuje mezi cenu velkoobchodu a cenu producentovu. Snahy o bezprostřední styk producenta se spotřebitelem jsou toho nejlepším důkazem. Pro obchod musí se právě nyní státi nejdůležitější zásadou snaha o největší obrat při nejmenším zisku. (Tak jest!)

Pro rozšíření odbytu našich výrobků ať průmyslových nebo zemědělských zůstává však za všech okolností nejdůležitějším problémem otázka odbytu našeho zboží do ciziny. Řekl jsem již ve svém výkladu v poslanecké sněmovně, že rozšíření našeho zahraničního obchodu jest životní otázkou našeho hospodářství, bez níž přes všechno úsilí o překonání krise jinými cestami - a podotýkám, že ani snahou o zvýšení odbytu na domácím trhu - nemůžeme se dopracovati lepších poměrů. Mohu také opětovati jen svá slova, že cesta k rozšíření našich obchodních styků s cizinou jest svízelný úkol dohodováni mezi zúčastněnými státy o vzájemný obchodní styk a současně i mezi našimi exportéry a cizozemskými odběrateli. Můžeme-li na jedné straně konstatovati, že cena našich výrobků není již v takové míře překážkou odbytu do ciziny, musíme si býti vědomi, že v cestě naší obchodní expanse stojí tolik jiných překážek, které můžeme překonávati jen za největších obtíží. Setkáváme-li se u hospodářsky slabých odběratelů s těžkostmi platebními, které musí býti na druhé straně vyvažovány dovozem zboží od nich k nám, setkáváme se u kapitálově silných s autarkními silami, které brání dovozu naseto zboží v zájmu těžkostí vlastní výroby. Zbývají pak již jen země s volným obchodem, u nichž se pak soustřeďuje konkurence za ceny snížené na hranici rentability.

Pro nás z toho vzniká povinnost ulehčiti co nejvíce, pokud jest v našich silách, vzájemné obchodní styky s druhými státy. Pro styky ty musí platiti zásada klásti co nejmenší překážky dovozu cizího zboží k nám z ciziny, chceme-li zvýšiti náš vzájemný vývoz do cizích států. Vycházejíce z této zásady, usilujeme o zjednodušení našeho povolovacího a devisového režimu, aby se, pokud jestoto hospodářsky odůvodněno, přibližoval co nejvíce zásadě volného obchodu, v níž jest pro budoucnost jediná možnost zlepšení mezinárodní výměny zboží a statků.

Přichází-li pro zahraniční náš obchod v úvahu potřeba úvěru, zvlášť pokud jde o veřejné dodávky splatné v průběhu delší doby, bude nutno zlepšiti podmínky státních záruk za vývozní úvěry jak co do jejich výše, tak co do modalit jejich povolování. Jako doposud musí býti otázka našich obchodních styků s cizinou společným úsilím všech soukromých interesentů i veřejných činitelů a nemusím ani zdůrazňovati, že státní správa považuje péči o náš zahraniční trh za jeden z nejpřednějších svých úkolů.

Snažil jsem se, abych ve svém výkladu osvětlil závažnost našeho hospodářského problému a odpovědnost nás všech za jeho rozvážné řešení. Překonání všech obtíží, z nichž jsme se posud tak těžce musili propracovávati a jež nás posud očekávají, je základem a podmínkou naší budoucnosti politické, sociální a kulturní. Ten za spolupráce všech, ovládané společnou myšlenkou na nejvyšší blaho státu a jeho občanů, můžeme všechny překážky překonati. Musíme při hájení zájmů jednotlivých vrstev pamatovati především na zájem celku, jemuž se všechno ostatní musí podříditi. Hospodářské poměry těžce doléhají na všechny vrstvy obyvatelstva. V těžkých dobách, jako jsou dnešní, které nám ukládají také povinnosti k zajištění řádné obrany státu, nás i hospodářsky zatěžující, můžeme všechny překážky překonati jen soustředěním všech dobrých a poctivých sil ve státě k společnému cíli. Tímto cílem musí býti dnes jediné blaho československého státu. (Výborně - Potlesk.)

Předseda (zvoní): Byl mně podán návrh pp. sen. Donáta, Filipínského, dr Kloudy, Fr. Nováka (lid.), dr Hellera, Kahlera a druhů.

Prosím o jeho přečtení.

Tajemník senátu dr Bartoušek (čte):

Návrh sen. Donáta, Filipínského, dr Kloudy, Fr. Nováka (lid.), dr Hellera, Kahlera a druhů:

Podepsaní navrhují, aby rozprava o prohlášení pana ministra financí sloučena byla s rozpravou o projednávání rozpočtu na r. 1935.

Předseda (zvoní): Senát je způsobilý se usnášeti.

Kdo s tímto návrhem souhlasí, nechť zvedne ruku. (Děje se.)

To je většina. Návrh tento se schvaluje.

Přerušuji jednání.

Sděluji, že se předsednictvo senátu usneslo podle §u 40 jedn. řádu, aby se příští schůze svolala písemné nebo telegraficky s pořadem, jenž bude určen.

Konstatuji, že žádný návrh k tomu podán nebyl.

Končím schůzi.