Minister Barthou svojou návštevou vo Varšave a svojou politikou chcel napraviť zameškanie, ktoré sa stalo u štyrdohody. Keby štyrdohoda bola pripojila ku svojej politike ešte Poľsko i Malú dohodu, ktorá sa tiež môže považovať za veľmoc i ohľadom počtu obyvateľstva - veď má vyše 50 mil. obyvateľov - i vzhľadom na ohromné teritórium Malej dohody i vzhľadom na význam politicko-hospodár., keby Anglia, Francia, Nemecko, Itália, Poľsko a Malá dohoda boly taký pakt urobily, bola by dnes Európa ohľadom pokoja, mieru a hospodárskeho položenia o mnoho ďalej a bola by na dobrej ceste, už í preto, lebo k takej veľkej konfigurácii politickej bolo by sa muselo pripojiť i Maďarsko, Rakúsko i balkánske štáty. To sa nestalo. Štyrdohoda len na základe mocenskej politiky chcela sama riešiť otázky Európy. Tie časy prestaly, teraz každý má svoju silu, svoju váhu v Európe a podceňovať neslobodno nikoho. Vidíme následky. Pakt štyroch nevedel sa uplatnit, lebo nemal ani Polsko, ani Malú dohodu vo svojom rozhodujúcom kruhu. Hľadeli potom trojdohodu spraviť Itália, Rakúsko í Maďarsko tiež s politicko-hospodárskym programom, avšak vidíme, že to neide, to musí celá Európa, celé telo byť liečené. A Európa musí sa považovať ako jedna rodina, v ktorej všetci členovia musia byť jeden s druhým v dobrom pomere.

Nech robí Maďarsko úprimnú hospodársku politiku s Malou dohodou a v tejto Malej dohode s republikou Československou a bude iste hneď lepšie. Prečo to nechcú politikovia maďarskí? Veď by tým osožili svojej vlastnej krajine a svojmu národu. Som presvedčený, že maďarský ľud bol by spokojný s takou politikou a som presvedčený, že i polský ľud i národ bol by spokojný s politikou mieru, pokoja a hospodárskeho dorozumenia.

Keď vo Švajčiarsku vedia Francúzi, Nemci a Italovia pokojne spolužit, prečo by nevedeli v celej Európe národovia, tiež Francúzi, Nemci, Italovia a iné národy pokojne spolužiť, veď je to postulátom kultúry, humanity, aby jedon národ s druhým v pokoji žil? (Předsednictví převzal místopředseda dr Hruban.) Vo veľkej rodine európskych národov žije už skoro jeden a pol tisíca rokov neveľký slovenský národ a od prevratu žije ako časť republiky Československej, Slováci prišli na Slovensko v VI. století po Kristu Pánu. Bývajú tu tedy skoro 1.500 rokov a dá Boh, budú i druhých 1.500 rokov žiť. Prežili s pomocou božou vo svojej sile, zdraví a húževnatosti kruté časy, vpád Tatárov, útok Turkov, vojnu svetovú, odnárodňovanie, a vidíme, že dnes tu žije tiež slovenský národ v nezlomnej sile a vo svojej húževnatosti, so svojou krásnou rečou, nábožnosťou, usilovnosťou, schopnostmi, vyvinul sa a vyvinuje a nezriekne sa svojej kultúry svojráznej, lebo žije duch slovenský a žiť bude na veky, ako to hovorí slovenská a slovanská národná hymna. Slovenský národ je už tak sebavedomý, že nedovolí, aby sa v politike bez neho, o ňom alebo o jeho vlasti rozhodovalo. Slovenský národ je 1.500 rokov celý a chce zostať celý, nedá sa trhať.

Dnes európska politika má už vedomie o slovenskom národe, o jeho láske k jeho domovine, ktorú si vziať nedá, a slovenský národ už nechce vojny, chce tu pokoj, mierumilovnú politiku, prácu a chlieb, čo chce aj všetok ľud európsky.

Sám p. minister zahraničia spomenul, že sme a ideme teraz v ústrety veľmi vážnej, ťažkej dobe. Spomenul som a opakujem: preč s mocenskou politikou a treba nastoliť politiku pokoja, práce a chleba. To je ľahko povedať, ale to je ťažko vykonať. História nám výprava, že v Gordicku bol uzel, ktorý nedoviedol nik rozuzliť. Prišiel Veľký Alexander, kráľ macedonský, a ten rozťal tento uzel gordický. Terajšia politická situácia Európy pre mocenské diplomatizovanie je tiež taký gordický uzel, ktorý by bolo treba přeťat, ale nech nás Pán Boh chráni, aby ten gordický uzel musel byť preťatý vojnou, lebo vtedy zahyne Europa, zahyne každý, aj ten, kto provokuje vojnu. A preca ten gordický uzel tej politiky európskej riešený byť musí. Kde sa nájde taký Veľký Alexander, čo ho pretne bez vojny? Nech ukážu diplomati a štátnici múdrosť, ak rozuzliť ten politický gordický uzel. Nech ukážu to diplomati. Ja myslím, že na to povolaná je Spoločnosť národov. Jeden človek ten gordický uzel politický nerozuzlí, Spoločnosť národov je povolaná k tomu, a ona aj pracuje za to, za politiku mieru a dorozumenia sa medzi štátmi, avšak to je to nešťastné, že všade sú potrebné sankcie. Aké sankcie má Spoločnosť národov? Je to ľahké povedať, ona nech rieši otázky, ale či sa podrobí každý Spoločnosti národov? Však dobre vieme, že veru nie.

Tedy o čom by mala rokovať Spoločnosť národov? V prvom rade preťať ten gordický uzel; ako už to bolo prednesené na odzbrojovacej konferencii, aspoň na 5 či 10 rokov zastaviť všetku mocenskú politiku, zastaviť zbrojenie. Ak sa dobre pamätám, žiadalo sa na tri roky zastaviť zbrojenie. To je však málo. To by bola prvá vec, ktorú by mala Spoločnosť národov prekonať.

Za druhé nech štátnici a diplomati prevádzajú výlučne hospodársku politiku práce a chleba.

Za tretie treba uvoľniť clá, obľahčiť vývoz a dovoz, pri kompenzačnej clearingovej politike uvoľniť výmenu valút.

Za štvrté cieľom rešenia preludnatnosti niektorých krajín, ako Nemecka a Itálie, čo je tiež príčina krízy a nespokojností, tedy cieľom rešenia hyperpopulácie, cieľom umiestenia nadvýroby, čo je tiež jedna príčina krízy hospodárskej a preto i tých mocenských snáh, tedy cieľom riešenia týchto otázok treba prevádzať dobre premyslenú systematickú kolonizačnú politiku. Na svete je dosť nezaľudnených bohatých krajov a nemusela by byť nezamestnanosť a hlad.

Za piate, na miesto spôsobu ultima ratio rerum, čo je spôsob surový, nehumánny, spôsobu riešenia otázok vojnou, zaviesť už počnúc od škôl zásady morálky, pokoja, bratstva, kresťanské zásady bratstva národov a tieto zásady uviesť í do štátnej správy, do politiky i diplomacie. Na to sa hľadí s úsmevom, ale nebude riešená tá hrozná otázka vojny, kým nebude ľud morálny a podľa tých spomenutých zásad vychovávaný od mládeže. Pravý opak toho sa koná.

Za šieste zastaviť autarkické snahy. Každý štát, ako som spomenul, sa ohradzuje clami a chce byť sám sebe dostatočný. To vyvolá potom, že v Anglii sa vyrába cukor a miliardový obchod našej republiky s cukrom padá. Anglia nechce dovážať náš cukor, sama chce byť samostatná pre seba. Maďarsko začína zalesňovať svoje úrodné roviny. Tedy táto autarkie má veľmi zlé následky. To by bola tiež jedna otázka, ktorá by mala byť prejednaná vo Spoločnosti národov, aby štáty nerobily autarkiu, aby každý štát vyrábal len to, čo jeho pomery a status dovoľuje, a aby tak bola potom výmena tých tovarov, produktov medzi štáty.

Aby toto všetko sa mohlo vykonať, samozrejme potrebovala by Spoločnosť národov sankcie. Za sankcie by snáď poslúžilo to, že preca prevážna väčšina národov drží za autoritu Spoločnosť národov a ktorí štátnici, politikovia a diplomati nechcú sa podrobiť, boli by izolovaní. Keby to previedla Spoločnosť národov, že by izolovala takýchto protimierových štátnikov, to by bola tiež sankcia a tejto izolácie sa boja veľmi štátnici.

Čo sa týka vnútornej politiky, pán min, predseda vo svojom vládnom prehlásení zaoberal sa v najväčšej častí hospodárskymi obchodnými a priemyselnými otázkami. Osvetľovať tieto pomery číselnými dátami. Čo sa týka zlepšenia hospodárskych pomerov v našej republike, sú to chvályhodné veci, avšak ako v našej republike, tak všade v iných štátoch všetky tieto pokusy zlepšiť pomery hospodárske sú len flajstry, len nálepky, ktoré nehoja telo ani toho štátu, ani choré telo celej Európy. Tedy kým bude panovať ten začarovaný kruh imperialistickej mocenskej politiky, darmo my tu hovoríme, darmo min. predseda í odborní ministri usilujú sa riešiť otázky svojho štátu, svojej krajiny, Kým to nebude v celej Európe spoločne konané a vykonané, dotiaľ hospodárske pomery budú nezdravé. Aj tu v senáte alebo posl. snemovni koľko sa diskutuje, filozofuje, uvažuje o tom zlepšení tých pomerov, to je, trochu sa zdá. ako by bol hádzaný hrach na stenu. Kým sa to nestane všeobecne v Európe, tým radikálnym pretnutím toho gordického uzlu, dotiaľ sa to neprekoná.

Je mienka a bola spomínaná aj p. ministrom zahraničia, že to neide naraz, že to ide pomaly, že aj otázka odzbrojovania sa dá len pomaly prekonať. Ale vidíme, už sa pracuje roky so všetkou usilovnosťou, ale vidíme ne zmenšenie, lež zväčšenie zbrojenia v ohromných dimenziách. Takýmito flajstrami sa nedá sanovať hospodárska kríza. Nesanuje sa prv, kým nebude nastolená zdravá, múdra hospodárska politika prospešná každému.

Pán min. predseda chce pomáhať nezamestnanosti, hospodárskym pomerom. My, čo sme tu zástupci Slovenska, žiadame, keď sa už ty flajstry dávajú, nech sa dávajú aj tomu Slovensku, nech sa pomáha tomu Slovensku, aby sa aj Slovensku z tohoto štátneho rozpočtu dostalo to, čo mu patrí percentuálne, a nielen 3, 4, 5 %.

Pán mín. predseda hovoril, že chce udržať demokratický princip v republike. Čo to znamená demokracia? Demokracia znamená uplatňovanie sa vôle ľudu. Tedy keď chceme demokratickú politiku konať v našej republike, tak musíme uplatňovať vôľu ľudu. A čo je to tá vôľa ľudu slovenského? Aby sa. Slovensku dostávalo z tých štátnych dodávok, z tých investic na rôzne potreby slovenské, na regulácie riek, potokov a úpravu ciest jemu patriace kvóty. Nech pri dodávkach na Slovensku dostávajú v zodpovednej miere prácu slovenskí obchodníci, remeselníci a robotníci. Na úradnícke miesta i na vedúce miesta na Slovensku nech sú menovaní slovenskí uchádzači. Máme už dosť vyškolených síl. Aj mladým nastúpivším ašpirantom nech sa dáva plat, z čoho by mali žiť a úradníkom nech sa nielen nesťahujú ďalej ich platy, ale nech dostanú platy pôvodné. I tých finančných ťažkostí, ktoré som tuná spomenul, by nebolo, keby sa nerobila tá mocenská politika. Mnohé továrne na Slovensku buďto zastavujú prácu alebo s ohromnými ťažkosťami sa boria. Tak aj slovenské celulózové továrne musia konkurovať s lacnou norvéžskou celulózou, ktorou je zaplavená celá Európa, lebo tam je drevo lacné, u nás je drahé. Musí sa tedy hľadať spôsob, aby aj naše továrne mohly existovať a naši robotníci aby nezostali bez práce.

Vôľa slovenského ľudu je, aby už raz bol do života uvedený na Slovensku í v celej republike modus vivendi, čo pán minister zahraničia už dávno sľúbil a čo zaiste je aj vola Svätej stolice. Vola ľudu je, aby už konečne dostalo Slovensko zemskú školskú radu. Keď Čechy majú zemskú školskú radu, keď ju má Morava a Sliezsko, prečo ju nemá mať Slovensko, veď sme preca rovní a jednakí a každému sa má rovnako merať. Keďže Slováci najlepšie vedia, čo je im potrebné, žiada zase ten ľud rozšírenie autonómie slovenského krajinského úradu, aby rozhodovať mohli o svojich vlastných záležitostiach. Toto všetko by bolo demokratické, lebo je to vôľa ľudu.

Je zavedené veľmi mnoho tlačových pravôt u nás proti orgánu slovenskej ľudovej strany, proti >Slovákovi<. V záujme uspokojenia na Slovensku je, aby boly tie pravoty, tie procesy zastavené, tým viac, keď ako orgán slovenskej ľudovej strany, tak aj celá slovenská ľudová strana toľkoráz dokázaly nielen doma, ale aj v zahraničí svoju loyalitu oproti štátu. Nač také rozhorčovanie? Je treba pokoja a nie boja a rozhorčovania.

Nie je čas, aby som hovoril ešte aj o mnohých iných otázkach.

Čo sa týka štátneho rozpočtu, bude mať

moja strana príležitosť predniesť svoje žiadosti a sťažnosti.

Teraz o štátnom rozpočte, ktorý bol p. ministrom financií predostretý, len toľko chcem tuná poznamenať, že je na papieri síce rovnováha rozpočtu, avšak pri tom všetkom nezamestnanosť, kríza, bieda, stagnácia priemyslu, obchodu tým neprestane. Bude sa ďalej biediť, ako sa biedilo dosiaľ. Tá bieda neprestane, kým sa v Európe bude robiť mocenská, imperialistická politika. Prv nebude lepšie. Končím s tým, čím som začal: Nech vlády a diplomacie spolu so Spoločnosťou národov vykonajú všetko, aby predbežne, aspoň na desať rokov, a potom na vždy prestala mocenská politika a aby sa konala politika pokoja, práce a chleba. (Potlesk.)

Místopředseda dr Hruban (zvoní): Ďalším řečníkem je pán sen. Pilz. Dávám mu slovo.

Sen. Pilz (německy): Slavný senáte! Mluvil-li pan min. předseda ve svém vládním prohlášení o tom, že se všemi národy žijeme v souladu a obzvláště s těmi národy, se kterými jsme v obchodních stycích, pak odporuje to zajisté událostem, které se odehrály teprve před několika dny. Povážíme-li, že teprve před nedávném provedeno bylo uznání sovětské unie, jednoho z největších států na zemí, a že hosté ze sovětské unie v Košicích byli zatčeni a dopraveni přes "hranice, vydáni v Podmoklech policii a jednáno s nimi jako se zločinci, pak odporuje to zásadám pohostinství a tomu, co řekl pan min. předseda ve svých vývodech, že totiž v prvé řadě se všemi národy žijeme v souladu. Jestliže s hosty jednáme jako se zločinci, pak to neslibuje žádnou velkou harmonii s jinými národy, se kterými si přejeme žíti v míru. Řekl dále, že je potřebí spolupráce s menšinami. Mluvil o hospodářském plánu, v prvé řadě o hospodářském plánu v hornictví a o zkrácení doby pracovní. Budeme míti v nejbližších dnech příležitost spatřiti, jaký účinek projeví všechny tyto pěkné věci, jako na př. u automobilového zákona, kde uvidíme, zdali se také vládní koalice bude zasazovati o pracovní dobu automobilistů. Pan min. předseda vystoupil také zcela obzvláště pro právní bezpečnost. Nevím, jak právní bezpečnost vypadá? Nebude-li lepší nežli nyní, nedozvíme se ničeho o velké právní bezpečnosti. Neboť k právní bezpečnosti patří také svoboda tisku a pohostinství k emigrantům, a vidíme-li, co se v této příčině děje, pak z toho vstávají vlasy na hlavě. Upozorňuji na to, že teprve před zcela krátkou dobou byli tři emigranti vydáni do Rumunska, a sice Don Goldstein, Awerbach a Radosoveckaja. Nad těmito třemi soudruhy má nyní býti vyřčen rozsudek smrti. Je-li to právní jistota, že se státu vydají tři dělníci, kteří se ničeho nedopustili a jimž se klade něco za vinu, co neučinili, pak to pro nás dělníky není žádná právní jistota. Mluvilo se dále o financování samosprávných korporací, to jest obce, kterým se finančně špatně vede, mají býti sanovány. Z čeho? K tomuto účelu má se vypracovati nový zákon o obecních financích, a potřebné finance má přinésti nová daň z margarinu. Zdá se, že jdeme stejnou cestou jako Hitler v Německu. S daní z margarinu začala drahota naproti, a také u nás má snad jíž v nejbližších týdnech býti na 1 kg margarinu stanovena daň 3 Kč, na výrobek, který kupují jenom nejchudší lidé. Touto daní má se sehnati 100 milionů a z toho se mají sanovati obecní finance. Sanování pomocí daně z margarinu, na účet nejchudších je věcí, kterou nemůžeme schvalovati. Mluvilo se dále o registraci stran, o změně volebního řádu atd. Nám komunistům jest jasno, že registrace stran má míti jen za účel nás vyloučiti, odloučiti nás od voličů, učiniti nás nemožnými a oloupili nás o volební právo. Mluvilo se také o spolupráci s národnostními menšinami. Také my jsme pro spolupráci s národnostními menšinami. Ale kterak tato spolupráce je zde míněna, jest jinou věcí. Podívejme se jednou na hnutí sudetskoněmecké heimatfronty, která dnes ještě vede boj na dvou frontách. Víme, že Henlein, ačkoli překypuje samým prohlašováním loyality ke státu a stojí na půdě tohoto státu, má dvě očí a sice dívá se jedním do Berlína a druhým do Prahy. Československá vláda ho tak jednoduše neodmítne a vyčkává, co Henlein dovede, A Henlein praví: >Jsem ochoten postupovati spolu proti dělníkům a za všechny věci, jichž potřebuje kapitalismus.< Pokouší se udělati všechno kolem sebe loyálním, aby v klidu dále dělal svou propagandu pro velké Německo a aby německým voličům řekl: >Posilme se nejdříve, pak po případě nepotřebujeme více české vlády. Budeme-li dosti silní, víme, co máme činiti a když Hitlerovo Německo bude dostatečně vyzbrojeno, máme čas obrátiti se k Hitlerovu Německu.< Dnes vidíme, že se mezí Německem, které je pro revisi versailleského míru a mezi Československem, které je proti revisí, politické protivy přes jednání o obchodních smlouvách stále více přiostřují. Pan Henlein rozumí tomu, míti v ohni dvě želízka a chystá se nyní prudce projevovati svou loyalitu ke státu. Je proti stávce dělníků, je proti třídnímu boji, je pro soukromé vlastnictví, a což je hlavní věcí, je proti marxismu. Hraje si na vůdce, jeho přívrženci dělníci jsou jen družinou. Je to přesně týž program, můžeme-li zde vůbec mluviti o nějakém programu, jako naproti v Hitlerově Německu.

A co říká Henlein o krisi? Praví: Jsem pro klid a pořádek, jsem pro snížení mzdy, poněvadž by továrníci jinak nemohli existovati, jsem také pro propouštění dělníků, aby továrníci zase dosáhli výkonnosti, jsem pro společenství národa, totiž dělníků a milionářů, kteří dnes propustí a na ulicí vyhodí 200 dělníků, kteří dostanou nyní Czechovy lístky. Pro společenství národa jest Henlein! Má zvláštní program pro každou vrstvu obyvatelstva, také pro nezaměstnané. Jeho boj o prácí a chléb pro tyto nezaměstnané záleží v tom, že navrhuje pracovní půjčku několika milionů korun, které by se musely zase sehnati u poplatníků, dělníků, nepřímými daněmi. Zde chtěl bych jen poznamenati, že jsme s půjčkou práce učinili již své zkušenosti. V Československu vyložena bylo jíž jednou půjčka práce před jedním nebo dvěma roky. Tu stálo tehdy obzvláště v soc.-demokratických listech a článcích: Upisujte půjčku práce, přinese práci a chléb! Co přinesla ve skutečnosti? Těch 2.100 milionů bylo již rozděleno, ale práci nepřinesly žádnou. Mám zde výpočet, vylíčení v >Prager Tagblattu<, jak tato půjčka práce byla rozdělena, a vidíme zde, že dělníci na pracovních mzdách obdrželi z toho velmi málo, Půjčka byla podle zmíněné zprávy rozdělena takto: Silniční fond obdržel 452, železnice 306, samosprávné korporace 266 milionů, na vlastní státní stavby použito bylo 141, na vodoprávní meliorace 63, na vodohospodářský fond 25, na poštovní ústavy 48, na lesní podniky 29, na státní lesy a statky 24, na státní lázně 10, na stavby škol na Slovensku 9 milionů atd. Mimo to se praví: ministerstvo nár. obrany provedlo rovněž investice pro stavbu strategicky důležitých silnic. Celá půjčka práce byla tedy rozdělena na státní stavby a sanace, všechny peníze spotřebovány byly na materiál, pro stavitele, na pracovních mzdách je mezí tím málo. Tímto rozdělením půjčka práce nepřišla pro dělníky ve formě pracovních mezd vůbec v úvahu. Máme zkušenost, že z půjčky práce nemáme ničeho, když se neprovádí tak, jak jsme navrhovali, že se totiž půjčka práce sjedná u bohatých, tam, kde lze něco dostati, a že se dá dělníkům ve formě podpor atd. To bylo zamítnuto. Tak by také půjčka práce, jak si ji přeje pan Henlein, vedla k témuž čili jako prvá půjčka práce, která dělníkům ničeho nepřinesla.

Henlein má také program pro maloživnostníky. Vystupuje jako maloživnostník, je však přes to pro trusty a kartely. Při tom všem hájí názor: Nejprve musíme dojíti k moci, dosáhneme-li mocí a máme-li velké Německo, budeme míti dosti práce a chleba, dříve však musíme činiti všechno, abychom byli trpění. Slibuje práci a chléb, tak jak to dělal Hitler; ale jako také Hitler to nemohl opatřiti, také Henlein nebude moci dělníkům dáti ani práci ani chleba.

Henlein má na myslí obzvláště mládež. Tu navrhuje nucenou práci, vojenské cepování, předvojenskou výchovu mládeže, pracovní tábory, eventuálně v karpatské Ukrajině pro velkostatkáře, eventuálně pro opevňování hranic. Zkrátka a dobře, jedním slovem: Provádí svou propagandu tak, že se tím připravuje celá ideologie fašismu a války.

Má recept také pro ženy. Nemají pěstovati politiku, patří ke kamnům, k hrncům, předpokládaje že mají co vařiti. Dělnické ženy nemají již mnoho, co by daly do hrnce. Ženy nemají pěstovati politiku, mají býti rodícími stroji, aby se vychovávali noví vojáci, nová mládež podle vzoru velkokapitalistů. A to, ačkoli ve všech státech je více žen nežli mužů.

A jaké je stanovisko Henleinovo k demokracii? Praví, že uznává demokracii, která zde v Československu je směrodatnou. Kapitalisté jsou pány z povolání a dělníci mají jen jedno povolání, totiž pracovati. Páni jsou vůdci průmyslu, dělníci mají býti družinou. Tím praví, že je pro nahou diktaturu kapitalismu a u dělníka pro zákaz schůzí, pro zákaz dělnických novin atd. A to všechno ve jménu demokracie!

A co se týče národnostní otázky, kde dříve haknkrajcleři pro samý nacionalismus svá ústa nedovedli dost široce rozevříti! Dnes? Ach nikoli! Sebeurčovacího práva nepotřebujeme, chceme jen samosprávu v rámci státu, nikoli samosprávu velkých mas obyvatelstva, nikoli, samosprávu v tom smyslu, jak si ji dnes představují němečtí kapitalista, že spravují sudetskoněmecké území a obsadí všechny úřady atd. Tak si představuje pan Henlein samosprávu, o sebeurčení ani slova. Je pro to, aby němečtí dělníci byli ještě více vykořisťováni nežli dnes, aby němečtí kapitalisté měli demokratické právo vykořisťovati dělníka do bezvědomí, Henlein je pro potlačení německých dělníků, pokud mu to česká buržoasie dovolí. Neboť vidíme, že česká buržoasie dnes pokukuje po Henleinovi. Viděli jsme, že se v poslední době Henleinovi dovoluje všechno, ačkoli provádí iredentu. Nám se schůze zakazují, jemu se povolují. Jemu bylo dovoleno vyjíti pochodem a ukázati se ve všech barvách. Jemu bylo všechno dovoleno, co se nám zakazuje. S touto demokracií je Henlein ovšem spokojen.

Chtěl bych však uvésti ještě jednu věc. Jak se ke všem těmto událostem, k přípravám fašismu obzvláště v německém území, chovají němečtí soc. demokraté? Pokoušeli jsme se v řadě obcí vystoupiti proti Henleinovu fašismu, který se začíná rozšiřovati a přičleňovati k české buržoasii. Nabídli jsme sociálním demokratům v Liberci, Karlových Varech, Jablonci jednotnost, řekli jsme jim, spojme se k velkým společným projevům proti Henleinovi; zavázali jsme se po dobu trvání boje, že budeme bojovati jen proti fašismu a budeme-li bojovati dále, že vůbec nebudeme útočiti proti soc. demokracii. Ale všude okresní a krajská vedení naši nabídku jednotné fronty zamítla, aniž by s námi vůbec diskutovala. Tím se umožnilo, že Henlein v České Lípě mohl vystoupiti s 25.000 lidí. Rozštěpením dělnictva bylo mu umožněno vyvinouti se v popravčího německé dělnické třídy.

Vidíme nyní, že tou dobou, kdy soc. demokracie nabídku jednotné fronty zamítla, naše projevy a schůze ve východních a severních Čechách se zakazují, ačkoli jsme u okresních úřadů a u policie prohlašovali, že nechceme mluviti proti státu, nýbrž jen proti Henleinovi a proti fašismu. Všechny naše schůze zakazuje vláda, ve které zasedá tolik soc. demokratů jako ministři. Tito soc. demokraté udávají, že jsou předními bojovníky proti fašismu. Co jsme viděli poslední neděli, kdy soc. demokraté v Karlových Varech, Teplicích, Podmoklech, Chomutově a v Šumperku vyrukovali, prý proti fašismu, a pořádali ovšem povolené projevy? Zase nabídli komunisté jednotu, aby se společně bojovalo proti fašismu, ale skoro všude zamítla vedení soc. demokracie strany náš návrh jednotné fronty a došlo to dokonce tak daleko, že za pomoci policie byli komunisté zatlačení, že v Šumperku dokonce náš soudruh Langer byl pořadateli soc. demokratů a policií odveden a zavřen. To je boj proti Henleinovi, že se bére na pomoc policie a že se dávají pozavírati soudruzi, kteří se zasazují o jednotnou frontu. Ale mnoho set a tisíců soc. demokratických dělníků uznává, že nás může zachrániti a fašismus potlačiti jen jednotná fronta. Soc. demokratické projevy jsou jen zdánlivým bojem, nikoli skutečným bojem proti fašismu. Viděli jsme v Teplicích, jak soc. demokratičtí vůdcové zahnali kolportéra časopisu >Rote Fahne<. Došlo to tak daleko, že soc. demokr. dělníci musili dotčenému tajemníkovi říci: Právě mluví zde posl. Taub o tiskové svobodě, a zde chtějí odehnati muže, protože chce prodávati časopis >Rote Fahne<, která obsahuje nabídku jednotné fronty. V Šumperku drželi kol. Langra do 3 hodin odpol. zavřeného, nežli byl propuštěn. V celé řadě případů zahnali soc. demokratičtí vůdcové naše soudruhy pro volání >Ať žije jednotná fronta!< Ale dělníci se proti tomu opřeli, důkaz to, že mezi dělnickou třídou je touha po jednotné akci. Třetí internacionála učinila druhé internacionále nabídku jednotné fronty a solidární akce pro španělské dělníky, ale druhá internacionála to zamítla s odůvodněním, že je nutno dotázati se zemských sekcí. A tážeme-li se zemských sekcí, řeknou tyto, že je nutno dotázati se internacionály. Tak to svaluje jeden na druhého.

Ale jaký je to boj soc. demokratů, když 14 dni před nedělními schůzemi soc. demokraté v den brannosti kráčeli s Henleinovými fašisty v jednom šiku? To je podvod na bojí dělníků, to je napomáhání Henleinovu fašismu. Ačkoli soc. demokratičtí vůdcové vystupují proti jednotné frontě, pokusíme se všemožně, abychom s dělníky, nejen se soc. demokratickými, nýbrž se všemi dělníky bez rozdílu utvořili jednotnou akcí, a my toho dosáhneme.

Stojíme před novou zimou hladu. Vidíme, že nelze očekávati zlepšení, vidíme, že se nezaměstnanost zmenšila sotva o 4%, To neznamená nic. Vojenský rozpočet byl zvýšen o 40 milionů, ale rozpočet pro nezaměstnané byl snížen o 50 milionů. Nelze ničeho očekávati pro sanací obcí. Všechny tyto věci vidíme, jak se odehrávají a nechceme-li býti slepými, musíme říci, že to všechno nic nepomůže, nevystoupí-li dělnictvo všech jazyků a neutvoří-li jednotnou frontu boje proti reakcí a proti kapitalismu. Musí také u nás v Československu býti možno vytvořiti jednotnou frontu, vidíme-li, že je to možno ve Francii, Rakousku, Německu a ve Španělsku. Pod heslem jednotné akce si pomůžeme.

V nejbližších týdnech musíme svůj boj zostřiti a zasazovati se o pomoc pro zimu, o vyšší podpory, o nouzové práce, o koaliční svobodu dělníků, o jednotnou akci v prvé řadě a o politickou svobodu. Musíme bojovati za propuštění našich politických vězňů. Víte, že soudr. Lokota byl odsouzen na 7 roků do žaláře, soudr. Hadek sedí rovněž v žaláři, soudr. Gottwald, Štětka a Kopecký jsou stíhání. Žádáme, aby zatykač proti nim byl odvolán.

Právě dnes, 7. listopadu je výročí ruské revoluce, kde národ 170 milionů zahnal kapitalisty k čertu, kdy se ruští dělníci osvobodili, ruští dělníci, kteří dnes budují kulturu a hospodářství, kteří celý národ vytáhli z bídy a za krátkou dobu chtějí jej učiniti prvním národem na světě. Koncem druhé pětiletky bude v Rusku snad již uskutečněna beztřídní společnost. To musí býti také našim cíleni, cílem všech dělníků, a budeme-li svorni, bude to také možno. (Potlesk komunistických senátorů.)

Místopředseda dr Hruban (zvoní): Přerušuji jednání o prohlášeních min. předsedy a ministra zahraničních věcí.

Sděluji, že do výboru rozpočtového nastupuje za sen. dr Havelku sen. Stodola a do výboru imunitního za sen. Pichla sen. Berkovec.

Předsednictvo senátu se usneslo podle §u 40 jedn. řádu, aby se příští schůze konala ve čtvrtek dne 8. listopadu 1934 o 10. hod. s

1. Pokračování v rozpravě o prohlášeních pana předsedy vlády a pana ministra věcí zahraničních.

2. Návrh, aby byla prodloužena lhůta daná §em 43 úst. listiny k projednání usnesení posl. sněmovny k vládnímu návrhu zákona o četnickém kázeňském a kárném právu, odnětí četnické hodnosti, přeložení do výslužby v řízení správním a o umísťování superarbitrovaných četnických gážistů mimo služební třídy (tisk 3).

Konstatuji, že k tomu žádný návrh podán nebyl.

Končím schůzi.