Přikročíme nyní, vážený senáte, k projednávání 1. odstavce pořadu dnešní schůze, jímž jest:

1. Zpráva ústavně-právního výboru o usnesení posl. sněmovny (tisk 1360) k vládnímu návrhu zákona o zabezpečení nároků pojistníků v pojištění soukromém a o státním dozoru na soukromé pojišťovny (tisk 1365) [podle §u 35 jedn. řádu].

Zpravodajem je pan sen. Pánek, jemuž uděluji slovo.

Zpravodaj sen. Pánek: Slavný senáte! Posl. sněmovna nám předkládá své usnesení o vládním návrhu zákona o zabezpečení nároků pojistníků v pojištění soukromém a o státním dozoru na soukromé pojišťovny. Především chci konstatovati, že podnět k této předloze vyšel odtud, ze senátu. Senát, totiž jeho ústavně-právní výbor, když projednával předlohu o t. zv. pojistné smlouvě, dospěl k poznání, že je nutno upraviti také ostatní otázky, jež se dotýkají našeho pojišťovacího práva, a přijal v tom smyslu také resoluci, aby tímto zákonem byly zabezpečeny nároky pojistníků proti pojišťovnám, pokud jde o prémiové reservy, a do §u 21 o pojistné smlouvě vložil také ustanovení, které znamená změnu konkursního práva. Posl. sněmovna nám vrátila pojistnou smlouvu, vyloučila toto ustanovení o konkursním právu a vláda vyhověla resoluci senátu tím způsobem, že připravila tento zákon, kde je také řeč o konkursním řízení.

Již sám název zákona nasvědčuje, jaký je vlastní úkol a účel této předlohy: zabezpečiti nároky pojistníků v pojištění soukromém a zavésti přísnější státní dozor na soukromé pojišťovny. Bylo by omylem míti za to, že dnes jsou snad pojistníci vydáni v šanc a že neexistuje žádná ochrana. Ona existuje, a to v poněkud zastaralém t. zv. pojišťovacím regulativu, kde bylo pamatováno na jistou ochranu pojistníků a kde také je stanoven dozor nad pojišťovnami. Ale i když zde bylo do jisté míry určité zabezpečení, jsou zde tři velké mezery, jež bylo nutno odstraniti.

Tyto tři velké mezery v zákoně byly: především že tam nebylo přednostní právo pro pojištěnce, pokud jde o prémiové reservy v případě, že na jmění pojišťovny byl uvalen konkurs. Pak zde scházelo do jisté míry také ustanovení o státním dozoru nad pojišťovnami. A konečně další mezera spočívala v tom, že nebylo dostatečných trestních sankcí. Byla jenom jediná sankce, jenom jediné trestní ustanovení, v tom, že se pojišťovně mohla odebrati koncese. To bylo ustanovení kruté a málokdy se ho používalo.

Jakým způsobem odstraňuje tato předloha ony mezery? Především jde o to, zabezpečiti prémiové reservy pro pojištěnce i v takovém případě, když se jedná o konkurs na jmění pojišťovny. Upozorňuji, že naše pojišťovací právo je poněkud přísnější než snad v jiných zemích, a to proto, že zprostředkovací provise se prostě od prémie neodpočítává. Pouze nové pojišťovny mají některé výjimky, úchylky a také mají určité výhody v tom smyslu, ze se jim odpočítávají jisté výlohy na organisační práce.

Pokud jde o prémiové reservy, samozřejmě že i dnes se musily vésti odděleně od ostatního jmění, od ostatního druhu pojištění. Ovšem dělo se to jen účetně. nikoli hodnotami samými. Prémiové reservy i s ostatním jměním tvořily celek, pouze účetně se to vykazovalo, takže mohla až dodnes každá pojišťovna se svými prémiovými reservami úplně libovolně disponovati, což ovšem nebylo ve prospěch pojištěnců. To se musí konstatovat. S běžnými prostředky, které měla pojišťovna k disposici, mohla volně nakládat, ale prémiové reservy musela ovšem zcela bezpečně ukládat, jak bylo stanoveno pojišťovacím regulativem, ve státních papírech a hodnotách, jež požívají pupilární jistoty. Regulativ z r. 1896, o němž jsem se zmínil, ustanovuje, v jakých hodnotách a v jakém jmění prémiové reservy mají býti uloženy. To všechno nepostačovalo, poněvadž, jak jsem naznačil, kdyby byl uvalen konkurs na jmění pojišťovny, mohli by pojištěnci přijíti o své prémiové reservy; krátce a moudře všichni věřitelé byli by ukojeni napřed a pojištěnci přišli by do zadu. Proto tato předloha - a to jí musíme připsati k velkému dobru - tvoří dva zabezpečovací fondy. Je to především fond A, který jedná o prémiových reservách, pokud jde o pojištění životní. Samozřejmě prémiové reservy, pokud jde o ostatní pojištění, elementární, krátkodobé a pod., nemají toho významu jako mají v pojištění životním. Zvláštní zabezpečovací fond, který se tvoří touto předlohou, má tedy zabezpečiti pojištěnce v každém případě, aby i v případě konkursu byla jejich prémie chráněna. A také se podle této předlohy proti tomuto zvláštnímu fondu nesmí vésti exekuce z jiného titulu, než právě z titulu pojistného. Také i v tomto zákoně stejně jako v pojišťovacím rejstříku se určuje, v jakých hodnotách, v jakém jmění musejí býti uloženy prémiové reservy; musejí býti zapsány do zvláštního rejstříku. Nyní se to dělo sice také, bylo to také předepsáno, ale nynější formulace bude přece jen přísnější, přesnější a také ovšem pojišťovna nebude moci v žádném případě s těmito prémiovými reservami libovolně nakládati a vždy v každém případě, i když se bude jednat snad jen o pouhou výměnu hodnot, jmění, musí býti zpraven dohlédací úřad, to je ministerstvo vnitra. Také pojišťovna musí předkládat každým rokem seznam těchto hodnot, tohoto jmění, a také dozorčí orgány ministerstva vnitra se přesvědčí, odpovídá-li to skutečnosti.

Druhý fond, B, jedná o pojištění úrazovém a škodovém a také o elementárním, pokud jde o oheň a podobně. Také zde musí býti samostatný účet, jehož výše je stanovena přesně předlohou na 50%. Byly zde určité pochybnosti, nebude-li snad moci ministerstvo vnitra libo.volně určovati tuto výši. Tato výše je zde přesně řečena, že musí. vždy přesně obsahovati nejméně aspoň 50% a nikdy nesmí pod těchto 50% klesnouti. Samozřejmě, že pojišťovně je ponecháno na libovůli, chce-li ten fond resp. to krytí zvýšiti nad 50%.

Pokud jde o pojišťovny cizí, a to je to nejdůležitější z celé předlohy, samozřejmě, že zde musí býti chráněni především naši domácí pojištěnci, kteří se dali u cizí pojišťovny pojistiti.

Tedy někdo zde musí býti, kdo bude disponovati tímto zvláštním fondem, tímto zabezpečovacím fondem, to bude zvláštní representace, t. zv. obchodní zastupitelstvo, které se však může skládati jen a jen z občanů čsl. státu; to je velmi důležité a to musíme jenom v předloze zdůrazniti jako věc velmi dobrou.

Další mezera v dosavadním pojišťovacím právu spočívala v t. zv. konkursním řízení. Hodnoty, které sloužily ke krytí prémiové reservy a které sloužily k převodu pojistného při pojištění životním, musí nyní tvořiti zvláštní konkursní masu. Dosud tomu tak nebylo. - Ve své důvodové zprávě uvedl jsem námitky některých universitních profesorů, bohužel neměl jsem vše po ruce, jen co jsem dostal a co jsem si mohl sehnati a to jsem tam také uvedl. Pochopitelně, že není možno vyvraceti anebo pouštěti se do nějaké, řekl bych, debaty s vědecky pracujícími osobami. Uvedl jsem je proto, abych si jaksi své svědomí zajistil, že děláme dobrou předlohu. A také jsem výslovně řekl, že kdyby byly důvody jaké chtěly, teorie a vědecká teorie ustupuje hospodářským a politickým poměrům. Před těmi se musíme všichni uhnouti; a ty tu jsou, jak hospodářské tak politické poměry, a rozhodují v ten smysl, že musíme pochopitelně chrániti právo pojištěncovo a zejména jeho nárok na pojistnou prémii. Výslovně konstatuji, že dnes podle dnešního práva neměl pojistník nároku proti pojišťovně v případě konkursu, nyní nárok bude míti - a to je přednost celé předlohy. to je přece účel, myslím, celé té předlohy, aby prémie sloužila tomu účelu, pro který vlastně má sloužiti, to jest pro pojistníka.

A teď, jak je postaráno o materielní revisi pojišťoven dohlédacím úřadem. Již jsem vysvětlil, že je dnes postaráno, je tu určitá revise, pochopitelně, ale nyní musí býti daleko přísnější vzhledem ke změněným poměrům hospodářským a politickým, musí to býti tak, jak to navrhuje předloha, ačkoli, jak zase znovu zdůrazňuji, řada vědecky pracujících osobností se stavěla proti tomu, abychom zde snad vytvářeli nějakou takovou tuhou reglementaci, kde má rozhodovati jenom, řekl bych, konkurence. Do jisté míry je to oprávněné, kdyby byly normální poměry, jistě že by nám ani nenapadlo, abychom chtěli sešněrovat pojišťovny, kde skutečně konkurence padá velmi mnoho na váhu, poněvadž kdybychom vytvořili nějaký monopol, samozřejmě, že by se pojištění zdražilo. Při volné konkurenci je pojištění levnější, to je pochopitelné.

Tedy předloha řeší revisi, onu vyšší revisi, tak, že soustřeďuje dosavadní předpisy, ona je také zpřísňuje, poněvadž každým třetím rokem nejméně musí býti provedena revise v pojišťovnách zvláštním odborníkem z ministerstva vnitra.

Třetí mezera spočívá v tom, že tam nebylo trestních ustanovení, jediné trestní ustanovení bylo, jak jsem naznačil, odnětí koncese. Předloha rozeznává trestní ustanovení dvojího druhu, a to jednak přečiny, tyto vypočítává taxativně a pochopitelně, že budou stíhány soudně, a pak přestupky, tedy menší poklesky viníků. Zdůrazňuji, že vždycky bud-e zde odpovědna osoba,. ne pojišťovna, také se bude osobě ukládati trest, což je také velmi dobré, poněvadž zde bude osobní odpovědnost. Ty přestupky budou se trestati administrativně okr. úřady.

Zabezpečovacích fondů, o kterých jsem zde mluvil, není třeba při krátkodobém pojištění, které jde pod jeden rok, a potom také při některých druzích elementárního pojištění.

Ke konci musím ještě opraviti určitou nemilou věc, která se dostala do mé zprávy. To se stalo omylem, přesunutím odstavce. Prosím, kategoricky vyvracím, že by ministr vnitra použil těchto slov: ťUpozorňuji důrazně, že by ten, kdo by mařil zákon, přejímal velkou odpovědnost vzhledem k nejisté finanční situaci panující v některých státech, jejichž pojišťovny mají zde v tuzemsku svoje sídlo.Ť Prosím,to je můj názor a to se jaksi zde nemile přehodilo, tak proto to vyvracím. Do jisté míry je to pravda, není-liz pravda, musíme býti opatrní, je to náš zájem i pojištěnců, ale ministr vnitra těchto slov neužil.

Slavný senáte! Po tomto svém stručném referátě musím jenom vřele doporučiti senátu, aby tuto předlohu schválil. Samozřejmě, že byla řada námitek proti ní, ale znovu zdůrazňuji, že všechny námitky ustupují před určitými věcmi, jež by mohly nastati a ohroziti naše pojistníky. (Souhlas.)

Předseda (zvoní): Uděluji slovo panu sen. Šimkovi k prohlášení.

Sen. Šimek: Slavný senáte! Jménem nár.-demokratického klubu činím toto prohlášení:

V poslední době množí se případy, že důležité vládní návrhy jsou předkládány senátním výborům k projednání tak, že pro krátkost času je nelze ani prostudovati. Poslední vládní návrh tisk sen. 2690 o pojištění zaměstnanců pro případ nemoci, invalidity a stáří byl rozdán členům rozpočtového výboru večer jednoho dne a druhého dne o 9. hod. ranní bylo o něm jednáno ve výboru. Tisk obsahuje 128 stran, z čehož je zřejmo, že členové výboru jej nemohli ani letmo přečísti.

Protestujeme se vší rozhodností, aby tímto způsobem byla znevažována důležitá práce zákonodárná, která zvláště v záležitosti takového dosahu a rozsahu, jako je tento vládní návrh, vyžaduje pečlivé a odpovědné úvahy. (Výborně!)

Předseda (zvoní): Rozprava je skončena.

Byl mi podán resoluční návrh pp. sen. Donáta a druhů. Prosím o jeho přečtení.

Zástupce tajemníka senátu dr Trmal (čte):

Resoluční návrh sen. Donáta, Filipínského, Pánka, Fr. Nováka (lid.), dr Holitschera, Stöhra a druhů:

Vládní předloha zákona o zabezpečení nároků pojistníků v pojištění soukromém a o státním dozoru na soukromé pojišťovny sama již podotýká, že tato předloha je pouze provisorní.

Podepsaní tudíž navrhují, aby senát usnesl se na tomto resolučním návrhu:

Vláda se vyzývá, aby předložila co nejdříve Národnímu shromáždění novou osnovu, obsahující úplnou kodifikaci administrativního práva pojistného a přihlížející k zájmu státu, pojistníků a pojišťoven, jakož i k žádoucímu pokroku v pojišťovnictví.

Předseda (zvoní): Budeme hlasovati ve čtení prvém.

O celé osnově zákona, jeho nadpisu a úvodní formuli míním dáti hlasovati na jednou.

Jsou námitky? (Nebyly.)

Nejsou.

Kdo souhlasí s osnovou zákona, jeho nadpisem a úvodní formulí ve čtení prvém, nechť zvedne ruku. (Děje se.)

To je většina. Osnova zákona s nadpisem a úvodní formulí byla schválena ve čtení prvém podle zprávy výborové, souhlasně s předchozím usnesením posl. sněmovny tisk 1360.

Podle §u 54 jedn. řádu z usnesení předsednictva senátu budeme ještě v této schůzi hlasovati o projednávané osnově také ve čtení druhém.

Ad 1. Druhé čtení osnovy zákona o zabezpečení nároků pojistníků v pojištění soukromém a o státním dozoru na soukromé pojišťovny (tisk 1365).

Táži se pana zpravodaje sen. Pánka, zda navrhuje nějaké textové změny?

Zpravodaj.sen. Pánek: Nemám návrhů.

Předseda: Kdo souhlasí s osnovou zákona, jeho nadpisem, nadpisy jednotlivých částí a úvodní formulí, schválenou právě ve čtení prvém, také ve čtení druhém, nechť zvedne ruku. (Děje se.)

To je většina. Osnova zákona s nadpisem, s nadpisy jednotlivých částí a úvodní formulí se tím schvaluje podle zprávy výborové také ve čtení druhém, souhlasně s předchozím usnesením posl. sněmovny tisk 1360.

Budeme ještě hlasovati o resoluci pp. sen. Donáta a druhů.

Kdo souhlasí s touto resolucí, nechť zvedne ruku. (Děje se.)

To je většina. Resoluce tato byla rovněž schválena.

Projednáme nyní, vážený senáte, odst. 3 pořadu:

3. Zpráva výborů kulturního a rozpočtového o usnesení posl. sněmovny (tisk 1367) k vládnímu návrhu zákona, jímž se prodlužuje lhůta k postátnění odborných škol pro ženská povolání (tisk 1371) [podle §u 35 jedn. řádu].

Zpravodaji jsou: za výbor kulturní sen. Merta, za výbor rozpočtový sen. Fr. Novák (lid.).

Dávám slovo prvému zpravodaji - za výbor kulturní - panu sen. Mertovi.

Zpravodaj sen. Merta: Slavný senáte! Kulturní výbor senátu pojednal dne 10. července o vládním návrhu zákona, jímž se prodlužuje lhůta k postátnění odborných škol pro ženská povolání a zaujal toto stanovisko:

Velmi významný úkol ženy v rodině i společnosti nezbytně vyžaduje, aby vedle zdrojů vzdělání, které jsou společny pro výchovu dorostu mužského i ženského, byla věnována zvýšená pozornost těm školám, jichž úkolem jest odborná výchova pro specielní ženská povolání, zvláště taková, k nimž se dříve dostávalo potřebného výcviku většinou jen v úzkém kruhu rodinném. V době nynější ukázalo se toto vzdělání nedostatečným a odborné školení stalo se nepostradatelnou oporou žen ke zdokonalení jejich kulturního, společenského a hospodářského povznesení.

Úkolem tohoto odborného ženského školství jest poskytnouti dívčímu dorostu odborné znalosti o správné životosprávě dětí i dospělých, o výchově dětí, o řádném hospodaření v rodinách a vůbec podati mu soustavu odborných znalostí, sloužících ke zdravotnímu, hospodářskému, společenskému i mravnímu vývoji žen, rodin i celého národa.

Úkoly tyto řeší školství podle zákona ze dne 17. února 1922, č. 75 Sb. z. a n., jímž se upravuje organisace odborných škol pro ženská povolání. Paragrafem 4 tohoto zákona bylo ustanoveno, že odborné dívčí školy mají býti do dvou let od účinnosti tohoto zákona postátněny, pokud orgány, jimž přísluší jejich vydržování, projeví s tím souhlas. Lhůta k postátnění těchto škol byla pak ustanovením §u 37 zákona ze dne 20. prosince 1923, č. 252 Sb. z. a n., prodloužena do konce kalendářního roku 1934. (Místopředseda Donát převzal předsednictví.)

Z rozpočtových důvodů bylo toto postátňování prováděno postupně s výjimkou let 1924 až 1926, kdy v důsledku restrikčního zákona byla postátňovací akce dočasně přerušena.

Pro udržení rovnováhy ve finančním hospodářství státním, které nyní nesnese zatěžování státní pokladny novými výdaji, jež by pro ni vzešly dokončením postátňovací akce podle zmíněného zákona z r. 1923, se navrhuje, aby příslušné ustanovení §u 37 zákona č. 252/1923 Sb. z. a n. bylo novelisováno a aby lhůta, v níž mají býti uvedené školy postátněny, byla prodloužena do konce kalendářního roku 1940.

Kulturní výbor projednal ve své schůzi dne 10. července 1934 vládní návrh a jsa plně si vědom velikého významu odborného školství pro ženská povolání i finanční a hospodářské situace státu, usnesl se požádati vládu, aby ke zmírnění následků odsunutí postátňovací akce vláda upustila od požadavku, že 10% systemisovaných míst zůstává neobsazeno a doporučuje slavnému senátu, aby schválil osnovu zákona ve znění sen. tisku 1367 s připojenou resolucí, která zní:

Poněvadž má býti prodloužena lhůta k postátnění odborných škol pro ženská povolání do konce roku 1940, vyzývá se vláda, aby učinila opatření, kterými by se započalo s postátňováním těchto škol ihned, jakmile to dovolí státní finance. Kulturní výbor senátu předpokládá, že rok 1940, pro zestátnění těchto škol určený, jest termínem konečným a nebude již více odsunován. (Souhlas.)

Místopředseda Donát (zvoní): Za výbor rozpočtový je zpravodajem pan sen. Fr. Novák, z čsl. strany lidové. Prosím aby se ujal slova.

Zpravodaj sen. Fr. Novák (lid.): Vážený senáte! Vláda předložila návrh zákona, jímž se prodlužuje lhůta k postátnění odborných škol pro ženská povolání. V rozpočtovém výboru byl tento návrh projednán a já si jenom dovolím podotknouti několik slov.

Účel odborných skol pro ženská povolání byl poskytnouti ženám potřebného vzdělání nejen pro vedení domácnosti, nýbrž pro ostatní praktická ženská povolání, jež na nich nynější doba vyžaduje.

Tyto školy byly zřizovány již před válkou většinou obcemi aneb spolky, které je vydržovaly a pro jejich správu a vedení bylo zvoleno zvláštní kuratorium.

Zákonem ze dne 17. února 1922, č. 75 Sb. z. a n., byl položen pevný základ pro jejich organisaci a rozvoj a zároveň bylo stanoveno, aby do doby účinnosti tohoto zákona zřízené školy byly postátněny do 2 let.

Postátněním se rozumělo pouze, že stát převezme pouze náklad osobní, kdežto náklad věcný měl býti hrazen dosavadními vydržovateli.

Postátnění bylo prováděno postupně s výjimkou let 1924 až 1926, kdy v důsledku restrikčního zákona byla postátňovací akce dočasně zrušena a zákonem ze dne 20. prosince 1923, č. 252 Sb. z. a n., prodloužena lhůta do konce kalendářního roku 1934.

Do dnešní doby přebral stát osobní náklad na 692 učitelských osob - 102 učitelské síly jsou dosud vydržovány korporacemi, které tyto školy zřídily.

Připomínám, že na Slovensku převzal stát na 7 těchto školách náklady na všechny učitelské síly - kdežto na ostatních těchto školách platí stát pouze část těchto sil.

Náklad na tyto zbývající 102 učitelské síly vyžadoval by podle platových zákonů a systemisace 2 mil. Kč.

Dnešní hospodářská a finanční situace státu, která si vyžádala tolik různých omezení a hospodářských opatření v zájmu udržení rovnováhy rozpočtu, pohnula vládu, aby požádala zákonodárné sbory o novelisaci ustanovení §u 37 zákona č. 252/1923 Sb. z. a n., aby lhůta, v níž mají býti uvedené školy postátněny, byla prodloužena do konce kalendářního roku 1940.

Rozpočtový výbor projednal ve své schůzi dne 11. července 1934 vládní návrh zákona, jímž se prodlužuje lhůta k postátnění odborných škol pro ženská povolání, připojuje se k usnesení kulturního výboru a doporučuje slavnému senátu přijetí osnovy zákona beze změny i s připojenou resolucí. (Souhlas.)

Místopředseda Donát (zvoní): Zahajuji debatu.

Uděluji slovo pí sen. Karpiškové.

Sen. Karpišková: Slavný senáte! Opětné prodloužení lhůty pro postátňování odborného školství ženského nutno prohlásiti za škodu pro ony školy stejně jako za škodu pro žákyně z nemajetných vrstev lidových. Musíme si býti vědomi, že odsunutím postátňovací akce nenastanou žádné skutečné úspory, pouze pro státní rozpočet. poněvadž náklad na osobní vydání ponesou veřejné instituce, spolky, kuratoria, které jej nesou až dosud, ponejvíce města, jichž rozpočty nejsou o nic lepší než rozpočet státu, tedy o absolutních úsporách v tomto oboru by se dalo mluviti jen tehdy, kdyby bylo propuštěno učitelstvo, avšak na tuto šílenou myšlenku jistě by dnes nikdo nepřišel a proto úspory touto cestou nemůžeme považovati za úspory skutečné; jde tu pouze o to, aby se ulehčilo státnímu rozpočtu.

Při této příležitosti chtěla bych říci že význam odborného školství ženského by si zasluhoval větší pozornosti a že by si zasloužil, aby se nešetřilo na tomto oboru školství. Když jsme r. 1922 pracovali na tomto zákoně, měli jsme na mysli, aby se dostalo ženám nejširších lidových kruhů potřebného vzdělání nejen pro vedení domácnosti vlastní, nýbrž i k tomu, aby se mohly státi dobře placenými odbornými silami v domácnostech cizích. Přikládali jsme jistě po právu tomuto školství veliký význam, poněvadž jsme věděli, že tehdejšího pokračovacího dívčího školství mohlo býti používáno a bylo také skutečně používáno pouze vrstvami majetnými. Rozšíření a zevšeobecnění tohoto školství a zejména slíbené postátnění mělo přinésti také chudým vrstvám ženským potřebné vzdělání a dáti jim příležitost, aby se připravily jak pro vlastní život, tak event. také pro placená místa.

Požadavek odbornosti v tomto oboru školství je velmi na místě, poněvadž nelze žádati, aby i v oboru práce domácnostní vykonávaly se služby, práce a úkony jen tak, bez jakékoli přípravy. Víme dnes, že na př. v Německu při sčítání lidí uvedeno bylo zaměstnání hospodyňské jako povolání, víme, že je to povolání národohospodářsky neobyčejně důležité a proto zasluhuje ohledu odborné školení i pro tuto funkci ženy.

V průběhu let tyto školy, které vyšly nejprve z typu rodinných škol, které měly na zřeteli jen rodinnou výchovu, výchovu dětí, životosprávu atd., přešly vývojem od tohoto typu ke školám pro odbornou přípravu na ženská povolání.

Tyto školy měly četné nepřátele v živnostnictvu, zejména pokud udělovaly také průkaz způsobilosti k výkonu určitého povolání jako švadlenství, modistství a j. oborů. Avšak tito nepřátelé umlkli, poněvadž školy si vynutily průběhem doby značnou pozornost a úctu jednak svou učebnou látkou, jednak tím, co dovedly dáti svým žákyním na cestu do života. V důsledku toho počet žákyň stále stoupá, ale můžeme říci, že všeobecně přístupnými se tyto školy stanou teprve tehdy, až budou úplně zestátněny. Souvisí to totiž s otázkou školného. Tam, kde stát nepřevezme osobní náklady na odborné školy, musí býti vypisováno značně vysoké školné, které pak -znemožňuje žákyním z nejširších lidových vrstev účastniti se tohoto vzdělání.

Vážený senáte! Poněvadž se tyto školy zabývají většinou, ba můžeme říci především odborným vzděláváním, kteréžto vzdělání je ve stálém vývoji, je třeba, aby se učitelky věnovaly tomuto svému povolání i v době mimoškolské, aby mu sloužily cele, a to opět vyžaduje, aby měly naprostou jistotu své o postavení, aby byly zabezpečeny a mohly svému dílu skutečně také sloužiti. Dnes na př. máme na těchto školách učitelky, které jsou již 5 roků výpomocnými silami. Za těchto okolností ovšem nelze žádati plný a soustředěný zájem, což je, jak se můžeme lehce domysliti, škodou pro školu i pro veřejný zájem. Zájem školy i zájem veřejný je tu tedy dotčen a proto chceme s tohoto místa říci, i když dáváme souhlas k odsunutí lhůty postátnění, že my všichni, kteří máme na zřeteli důležitost tohoto odvětví školství, očekáváme, že lhůta pro odsunutí je opravdu poslední a že v době co nejkratší, jak to státní finance dovolí, bude rychlejším tempem přikročeno k postátnění oněch zbývajících sto a několika učitelských sil.

Vážení pánové! Nemůžeme říci, že by stát šetřil na všem tak, jako šetří zde. To nás, žel, vede k tomu, abychom znovu při této příležitosti žádali, aby se šetřilo na pravém místě. Bylo by smutné, aby se v době, kdy odpouštíme zaměstnavatelům na př. placení zemědělského pojištění a kdy stát za zaměstnavatele tuto platbu supluje, nenalezly 2 mil. Kč na postátňovací akci odborných škol. Máme za to, že tato lhůta jest opravdu poslední a že všichni, kdož vědí, co to znamená připraviti dnešní ženský dorost do života tak, aby se mohl s ním skutečně rváti, aby v něm mohl něco vykonati, budou s námi za jedno, abychom v této otázce již jednou řekli poslední slovo. (Potlesk.)

Místopředseda Donát (zvoní): Přejí si páni zpravodajové doslovu?

Zpravodaj sen. Merta: Ne.

Zpravodaj sen. Fr. Novák (lid.): Nikoli.

Místopředseda Donát (zvoní): Prosím paní a pány senátory, aby zaujali svá místa. (Děje se.)

Budeme hlasovati ve čtení prvém.

O celé osnově zákona, jeho nadpisu a úvodní formuli míním dáti hlasovati najednou. (Námitky nebyly.)

Námitky nejsou.

Kdo souhlasí s osnovou zákona, jeho nadpisem a úvodní formulí ve čtení prvém, nechť zvedne ruku. (Děje se).

To je většina. Osnova zákona s nadpisem a úvodní formulí byla schválena podle zprávy výborové ve čtení prvém, souhlasně s předchozím usnesením posl. sněmovny tisk 1367.

Podle §u 54 jedn. řádu z usnesení předsednictva senátu budeme ještě v této schůzi hlasovati o projednávané osnově také ve čtení druhém.

Ad 3. Druhé čtení osnovy zákona, jímž se prodlužuje lhůta k postátnění odborných škol pro ženská povolání (tisk 1371).

Táži se pánů zpravodajů - za výbor kulturní sen. Merty a za výbor rozpočtový sen. Fr. Nováka (lid.) - zda navrhují nějaké textové změny?

Zpravodaj sen. Merta: Nikoli.

Zpravodaj sen. Fr. Novák (lid.): Rovněž ne.

Místopředseda Donát (zvoní):

Kdo souhlasí s osnovou zákona, jeho nadpisem a úvodní formulí, schválenou právě ve čtení prvém, také ve čtení druhém, nechť zvedne ruku. (Děje se.)

To je většina. Osnova zákona s nadpisem a úvodní formulí byla schválena podle zprávy výborové také ve čtení druhém souhlasně s předchozím usnesením posl. sněmovny tisk 1367.

Kdo souhlasí s resolucí, otištěnou ve zprávě výborové, nechť zvedne ruku. (Děje se.)

To je většina. Resoluce tato se přijímá.

Přistoupíme k projednání dalšího odstavce, jímž je:

4. Zpráva ústavně-právního výboru k usnesení posl. sněmovny (tisk 1369) o usnesení senátu k vládnímu návrhu zákona, kterým se mění a doplňují některá ustanovení zákonů o občanském řízení soudním, o řízení exekučním a o řízení nesporném (tisk 1373) [podle §u 35 jedn. řádu].

Zpravodajem je pan sen. dr Veselý. Dávám mu slovo.

Zpravodaj sen. dr Veselý: Vážený senáte! Jde o předlohu, kterou senát již vyřídil a která byla v poslanecké sněmovně doplněna. My jsme §u 502, odst. 2, čl. I dali dodatek: ťleč by odvolací soud v rozsudku prohlásil dovolání za přípustné, protože jde o rozhodnutí zásadního významu.Ť Tento dodatek se ovšem týče civilního řádu soudního, který platí v historických zemích, ale poslanecká sněmovna doplnila i civilní řád soudní, který platí na Slovensku a Podkarpatské Rusi, rovněž tímto dodatkem a v čl. II I řekla, že § 521 občanského soudního řádu má zníti takto: ťNení-li hodnota sporného předmětu, o němž rozhodoval odvolací soud, vyšší než 7.000 Kč, není z potvrzujícího rozsudku odvolacího soudu přípustno dovolání,Ť - a teď přidala tutéž doložku, kterou jsme dali do §u 502-ťleč by odvolací soud v rozsudku prohlásil dovolání za přípustné, protože jde o rozhodnutí zásadního významu.Ť Proti tomuto doplnění §u 521, platného na Slovensku a Podkarpatské Rusi, nemáme žádných námitek, naopak je to ustanovení vhodné. Tedy pokud poslanecká sněmovna doplnila naše usnesení, souhlasíme s jejím usnesením a doporučujeme, aby vážený senát schválil usnesení poslanecké sněmovny, jak bylo předloženo.

Ale ústavně právní výbor změnil číslování článků, které jsou ve vládní předloze: čl. III byl původně čl. V, čl. V byl posunut za čl. III, a podle toho pak bylo měněno také citování těchto článků v čl. IV a V. V té příčině ústavně-právní výbor navrhuje změnu i původního usnesení senátu i usnesení poslanecké sněmovny a proto se vám, vážení pánové, dostalo hlasovacích lístků, kterými má býti projeveno mínění, že s těmito změnami souhlasíte a že se usnesení poslanecké sněmovny mění. Je to podle našeho jedn. řádu a je nutno, abyste odevzdali bílé hlasovací lístky, na kterých je uvedeno ťanoŤ. Dovoluji si doporučiti, abyste usnesení posl. sněmovny se změnami, které byly provedeny v senátě, schválili. (Souhlas.)

Místopředseda Donát (zvoní): Prosím pány senátory, aby zaujali místa. (Děje se.)

Budeme hlasovati ve čtení prvém.

O celé osnově zákona, jeho nadpisu a úvodní formuli míním dáti hlasovati najednou. (Námitky nebyly.)

Námitek proti tomu není.

Kdo souhlasí s osnovou zákona, jeho nadpisem a úvodní formulí ve čtení prvém, nechť zvedne ruku. (Děje se.)

To je většina. Osnova zákona s nadpisem a úvodní formulí byla schválena podle zprávy výborové ve čtení prvém, odchylně od předchozího usnesení posl. sněmovny tisk 1369.

Podle §u 54 jedn. řádu z usnesení předsednictva senátu budeme ještě v této schůzi hlasovati o projednávané osnově také ve čtení druhém.

Ad 4. Druhé čtení osnovy zákona, kterým se mění a doplňují některá ustanovení zákonů o občanském řízení soudním, o řízení exekučním a o řízení nesporném (tisk 1373).

Táži se pana zpravodaje sen. dr Veselého, má-li nějaké textové změny.

Zpravodaj sen. dr Veselý: Nemám návrhu.

Místopředseda Donát (zvoní): Poněvadž senát změnil v prvém čtení usnesení posl. sněmovny, budeme ve smyslu §u 59 jedn. řádu hlasovati podle jmen, a to tak, že každý pan senátor, který souhlasí s osnovou přijatou ve čtení prvém, také ve čtení druhém, odevzdá sedě na svém místě, hlasovací lístek, na němž napíše slovo ťanoŤ.

Žádám pana zapisovatele sen. Stržila, aby sečetl hlasy ve středu, pana sen. Stöhra, aby sečetl hlasy na levici, a pana sen. Pichla, aby je sečetl na pravici a aby sdělili mně výsledek hlasování.

(Po sečtení hlasů:)

Bylo odevzdáno celkem 76 hlasů, z nichž 74 hlasy schválena byla osnova zákona ve čtení druhém podle zprávy výborové, v odchylném znění od předchozího usnesení posl. sněmovny tisk 1369.

Přikročíme k dalšímu odstavci pořadu, jímž je:

5. Zpráva soc.-politického výboru k usnesení posl. sněmovny (tisk 1368) o návrhu posl. Kleina, Teplanského, Tučného, Petra, Tauba, Köhlera, inž. dr Touška a druhů zákon o pracovním poměru soukromých úředníku, obchodních pomocníků a jiných zaměstnanců v podobném postavení (zákon o soukromých zaměstnancích) (tisk 1372) [podle §u 35 jedn. řádu].

Zpravodajem je pan sen. Pánek. Uděluji mu slovo.

Zpravodaj sen. Pánek: Slavný senáte! Posl. sněmovna nám předložila své usnesení o návrhu posl. Kleina, Teplanského, Tučného, Petra, Tauba, Köhlera, inž dr Touška a druhů zákona o pracovním poměru soukromých úředníků, obchodních pomocníků a jiných zaměstnanců v podobném postavení, t. zv. zákon o soukromých zaměstnancích.

Řeknu v krátkosti historii této předlohy. Už je desetiletá. První podnět k této předloze, řekl bych, byl dán v posl. sněmovně iniciativními návrhy, tak specielně posl. Tučného. Pak.byla řada jiných návrhů. Ovšem to už byly jenom kompilace, po př. byly to také návrhy, které se staly zákonem v rakouské republice, byly to opisy, překlady. Zde v senátě právě před 10 lety, ke konci letního zasedání jako nyní jednalo se o prodloužení výpovědních lhůt. Vláda totiž použila r. 1920 zmocňovacího zákona. Zmocňovací zákon, který máme nyní, není prvním takovým zákonem. Už tehdy r. 1920, byla vláda zmocněna, aby upravila zmocňovacím zákonem některé hospodářské věci, jež vyplynuly z poválečných a válečných poměrů. Vláda také použila tohoto zmocnění a prodloužila výpovědní lhůty, jak byly stanoveny v zákonech o obchodních pomocnících, a ustanovila t. zv. kvartální výpovědní lhůty, které končily 1. května 1923. Zde v senátě jsme chtěli obnoviti tyto výpovědní lhůty a žádali jsme tehdy býv. ministra dr Dolanského - v koalici to bylo - aby použil zase zmocňovacího zákona. On to odmítl s poukazem, že jsme v normálních poměrech a že už zmocňovacího zákona nepoužije. Ale dr Dolanský slíbil tenkráte výslovně, že do konce roku vypracuje návrh nového zákona o obchodních pomocnících, tedy o zaměstnancích ve vyšších soukromých službách. Také svému slibu dostál a skutečně vypracoval t. zv. referentský návrh, který probíhal v připomínkovém řízení ve všech ministerstvech, samozřejmě, že se to prodlužovalo, vznikly kompetenční určité konflikty, které ministerstvo má se touto osnovou zabývati, zdali ministerstvo obchodu nebo spravedlnosti či soc. péče. Věc se prodlužovala velmi dlouho, až teprve asi před půl třetím rokem byl to posl. Klein v posl. sněmovně, který přišel na velmi šťastnou myšlenku, že prostě zavolal obě skupiny, o které jde, skupiny zaměstnavatelskou i zaměstnaneckou dohromady, aby se usnesli a dohovořily na takovém zákoně, jenž by vyhovoval oběma skupinám a aby se prostě věc neprodlužovala. Došlo také k tomu, že skutečně byla sestavená t. zv. odborná komise, která pracovala 2¹/₂ roku. Ovšem, že to byla svízelná cesta, velmi namáhavá práce, poněvadž se zde střetly zájmy dvou skupin, zaměstnavatelské a zaměstnanecké a pochopitelně, e zaměstnanci chtěli dosíci co nejvíce, když se jednalo o novém zákoně a přirozeně, že zaměstnavatelé vzhledem ke krisi, která byla, tyto snahy brzdili. Ale konec konců rozum zvítězil a došlo ke kompromisu a jak to vždycky bývá, ten kompromis - není to jinak možné - neuspokojuje ani tu ani onu stranu, ale rozhodně je to pokrok proti dřívějšímu stavu; to se upříti nedá.

Abych naznačil v krátkosti ty peripetie celého jednání a svízelné obtíže, připomínám, že již název zákona sám dal velkou práci, než se dohodly organisace - a nebyly to jenom organisace zaměstnavatelské nýbrž i zaměstnanecké, které se dlouho dohadovaly - než se dospělo k tomu, jaký název má zákon míti, což bylo velmi důležité. Samozřejmě, dosavadní název zákona o obchodních pomocnících nevyhovoval změněným poměrům. Vždyť nešlo pouze o obchodní pomocníky, nýbrž šlo také o jiné kategorie, o kategorie úřednické, o inženýry, krátce o všecky úředníky, o všecky kategorie, pokud jsou v soukromém zaměstnání. Pochopitelně vývoj poměrů byl takový, že vznikla celá řada nových kategorií, nastaly spory, patří-li ta či ona kategorie do zákona či nikoli a pod. Také první paragraf této předlohy dal velikou práci, než se konečně stanovil rozsah působnosti zákona, což je zase pochopitelné vzhledem k tolika kategoriím - jest jich asi 60. Jedni chtěli je uváděti taxativně, druzí demonstrativně, a na konec to dopadlo tak, že bylo usneseno, aby se jenom určitý znak určitého podnikání vytyčil v zákoně, aby se zachytil co největší počet zaměstnanců a aby nebyly spory, zdali ta či ona kategorie tam patří nebo ne. Stejně je to i v §u 2, kde se jedná o zaměstnancích veřejnoprávních korporací a veřejných nucených svazků nebo o zaměstnancích státních, poněvadž některé také patří do zákona o soukromých zaměstnancích, ačkoliv slouží státu, poněvadž nejsou v definitivním poměru. Pochopitelně, že se vylučují všichni ti zaměstnanci, kteří jsou v definitivním poměru, jejich poměry jsou upraveny služebním řádem nebo služební pragmatikou. I tento paragraf nebyl pochopitelně bez boje, poněvadž šlo o to, aby zde snad nebylo vládě ponecháno na libovůli, zdali chce tam tu kategorii zařaditi nebo zachovati jakýkoliv služební poměr.

Jsou zde ovšem i určité výhody a zcela nová ustanovení. Nemohu se ovšem pouštěti do podrobností. Lituji, že do zákona nebyli pojati obchodní cestující a učňové, ale bylo řečeno, že otázkou obchodních zástupců bude se ještě zabývati zvláštní zákon a že jím bude také vyřešena tato otázka, pokud jde o učně.

. Některé paragrafy obsahují změny a novinky. Tak je tu ustanovení, že zaměstnavatel musí zaplatiti zaměstnanci cestovní výlohy, jestliže ho zavolal, aby s ním smluvil služební poměr. I když nedojde ke smlouvě, přece jen má zaměstnanci cestovní výlohy zaplatiti. Ovšem je v tom malý háček, poněvadž zaměstnavatel má tuto povinnost jen tehdy, jestliže nebylo jiného nic u jednáno. Pochopitelně, že zaměstnavatel si vždy bude činiti výhradu, že cestovné nebude platiti, ale určitý pokrok to je.

Potom je zde definice platu, a je velmi pěkně vyjádřeno, co nutno rozuměti platem. Vyřešena je také jinak partie o provisi. § 17 přináší také novinku, že vláda může zakázati v určitých obvodech a úsecích, aby zaměstnavatelé nemohli na účet platu srážeti na př. stravu, místnost atd. To je nové ustanovení. Nové ustanovení tvoří se také tím, že se může poskytnouti záloha na plat soukromému zaměstnanci. Dále je velmi pěkně vypracována partie, pokud jde o překážky v práci. Je to roztříděno na několik druhů: nemoc, úraz, soukromé překážky, veřejnoprávní překážky branná povinnost atd. Všechno je to pěkně řešeno a stanoveno, ovšem není to tak, jak si to organisace přály. Byl to zase kompromis, ale je to přece jen určitý pokrok proti dnešnímu stavu. Stejně nové je také ustanovení pro případ nemoci, jak dlouho má zaměstnanec nárok na plat. Novinkou je docela, že šestinedělky mají nárok na plat. Podle dnešního zákona měl zaměstnanec sice také nárok na plat, když byl nemocen, ale podle zákona měl míti zástupce a měl si ho platiti. (Předsednictví převzal místopředseda Klofáč.) Zaměstnanec pro případ nemoci nemůže býti předčasně pro puštěn. Je tam ovšem klausule, že pokud ona překážka trvá o 14 dnů déle než přísluší zaměstnanci plat. Dále je vyřešena otázka dovolených. Dovolené jsou zlepšeny o týden. Jsou tam ustanovení přesnější a jasnější než v dosavadním zákoně. Také otázka dovolených je řešena v případě, když končí snad poměr pracovní tím, že dává zaměstnanec nebo zaměstnavatel výpověď. I zde je určitý pokrok a určité výhody. Výpovědní lhůty jsou nejdůležitější partií z celého zákona. Musím konstatovati, že tato partie je velmi pěkně vypracována. Zase musím zdůrazniti, že všechny tužby a přání zaměstnanců, jež se nesly k tomuto bodu, nebyly uspokojeny, ale přece jen znamená to určitý pokrok proti dnešnímu stavu. Právě jednání o této partii hrozilo rozbitím. poněvadž zaměstnavatelé kladli překážky. Ale zase musím zdůrazniti, že zvítězil zdravý rozum a že přece jenom za daných poměrů - nesmíme zapomínati, za jakých poměrů děláme tento zákon i v této části, která je dobře vypracována, přináší určitá zlepšení. Také zneužívání zkušební doby je odstraněno, kde mohl býti zaměstnanec každodenně vypověděn. Pracovního poměru se zneužívalo. Dnes je limit 3měsíční.

Obnovení služebního poměru v případě nesprávně dané výpovědi je také věc nová a také pokud jde o vyúčtování, zaměstnavatel musí zaměstnanci předložiti knihy k nahlédnutí. Zaměstnanci zcela správně žádali také doklady, ale toho se, bohužel, nedocílilo. Pokud jde o zneužívání a zpronevěru kaucí, jsou zde určité klausule, aby se tak nestalo. Také co se týče toho, že i za změny majitele nebo pachtýře pracovní poměr trvá dále, jsou zde určitá opatření, za jakých může býti tento poměr rozvázán.

Naznačil jsem přednosti, resp. nová ustanovení, a teď musím říci, pokud jde o zhoršení. Dostane-li na př. výpověď zaměstnanec, který nesloužil celý rok, má nárok na dovolenou, sloužil-li aspoň 6 měsíců. Ale pak je zde jedna věc, na kterou se snad v poslanecké sněmovně zapomnělo, to je smlouva o práci. § 4 praví o tom výslovně, že náleží smluvní straně platy atd. smluvené hromadnou smlouvou, pokud není ujednáno něco jiného obsahem smlouvy jednotlivé. To znamená, že vedle kolektivních smluv mohou existovati smlouvy individuální. Je pochopitelné, že za dnešního stavu věcí budou existovati jen individuální smlouvy. To je ponejprv, kde v našem zákonodárství neuznáváme závaznou platnost kolektivních smluv a připouštíme dokonce v zákoně možnost smluv individuálních.

Stejně musím vytknouti § 29; to bude jakýsi karabáč na zaměstnance, poněvadž zde se mluví o konkurenci a o vedlejším zaměstnání. Musíme ovšem býti proti vedlejšímu zaměstnání, ale nesmíme připustiti, že zaměstnanec nesmí bez svolení zaměstnavatelova vykonávati jakékoliv zaměstnání, poněvadž se to může zvrhnouti v šikany. On může býti zaměstnán v družstvu nebo v organisaci tělovýchovné, kulturní a pod. To mu může zaměstnavatel na základě tohoto zákona zakázati a může mu dokonce dáti i výpověď.

To jsou kazy této předlohy. Nesjednán zůstal nárok na remuneraci, odbytné a na započítání předchozí praxe do lhůt pro výměru dovolené a výpověď. Pak je zde řada ustanovení, která byla přesněji vyjádřena než dosud. Nemohu se o všech zmiňovati,.poněvadž by to vedlo daleko. Konečně najdete všecko v mé důvodové zprávě.

Ke konci se musím zmíniti o jedné věci, která je velmi důležitá, t. j. o služebním poměru novinářů. Jsou sice také pojati do této předlohy, takže veškeré změny, zlepšení a třeba i nevýhody platí i na ně. My si přejeme a s námi jistě i veškerá veřejnost, která přichází do styku s novináři, aby je.jich poměr byl upraven zvláštním zákonem. Připomínám, že před 7 lety, když se jednalo o úpravě poměru novinářů, dostali výpověď, takže jsou dnes mimo smluvní stav a je nejvýš na čase, aby se tato osnova vypracovala a předložila. Ovšem musím také zdůrazniti, že se musejí novináři sami o to starati jako soukromí úředníci, když se dostali dohromady se svými zaměstnavateli, aby se dohovořili na novém zákoně. To jim připomínám a přeji jim, aby se to také co nejdříve stalo.

V té věci také podáváme resoluci. Ke konci podotýkám, že soc. politický výbor zabýval se předlohou a doporučuje ji slavnému senátu k schválení tak, jak je otištěna v tisku 1368. (Souhlas.)