Chtíti dnes v zemědělství něco podnikati, jest jíž samo sebou velkým risikem, znamená většinou již předem vyloženou ztrátu. Je proto naléhavým příkazem nutnosti, provésti na situaci našeho zemědělství vydatnou korekturu, a touto korekturou jest oddlužení našeho zemědělství. Jedno jest jisto: Neprovede-li se oddlužení našeho zemědělství, nedostaneme se v boji proti hospodářské krisi ani krok kupředu. Se sanacemi bank jakožto prostředkem v boji proti krisi se začalo, se sanací zemědělství tento boj skončíme, Nesmíme nechati bez povšimnutí skutečnost, že oddlužením zemědělství a cílem s tím spojeným, totiž zabezpečením zemědělství pro příští dobu, zabezpečeny budou také naše venkovské peněžní ústavy a lidové peněžní ústavy a všechno dosud nezadlužené zemědělství. Osud všech těchto jmenovaných činitelů leží vlastně v rukou zadluženého a předluženého zemědělství. Předkládám si tak mnohdy otázku, co by se stalo, kdyby zadlužený zemědělec více řádně neplatil, poněvadž se mu k tomu nedostává prostředků, a kdyby peněžní ústavy majetek všech těchto zadlužených a předlužených zemědělců hnaly do nuceného prodeje? Ceny zemědělských usedlostí a objektů by těmito mnohými nucenými prodeji klesly tak, že by všeobecný úpadek zemědělství jednoduše nebylo lze více zastaviti. Ale tímto poklesem cen zemědělských nemovitostí by se dnes ještě dobré hypotéky neb hypotéky a pohledávky, které ještě byly dobré, většinou staly špatnými a všechno to musilo by na naše peněžní ústavy účinkovati způsobem, že si následky toho dnes ani nemůžeme domysliti. Ale co by se ve všech těchto případech stalo s ručiteli a spoludlužníky postižených zemědělců? Všichni by s postiženými byli strženi do hloubky. V mnohých případech pro rozvětvené příbuzenstvo je celá vesnice zúčastněna na osudu jednotlivce, a kdyby usedlost přišla na buben, bylo by dnes velmi snadno možným, že takovýto jeden případ by mohl většinu vesnice strhnouti do neštěstí. Naše vláda musí dnes podniknouti vše, aby se hrozící hřbitov sedláků nestal skutkem. (Souhlas.)

Následkem pohromy, která se v mnohých okresech a ve velikých částech našeho státu pozdními mrazy a dlouho již trvajícím suchem tak nadmíru zkázonosně projevila, byla naše vláda již pohnuta a nucena k tomu, by zařídila různá pomocná opatření na ochranu zachování existence postiženého zemědělství, aby se o dalších opatřeních radila a později je provedla. I když také stoprocentně uznávám ochotu naší vlády poskytnouti pomoc, přece stále mně na myslí tane obava, že tato pomoc v mnohých případech a v mnohé příčině by snad mohla přijíti příliš pozdě. Staré přísloví praví: Kdo rychle dává a rychle pomáhá, dvakrát dává a pomáhá! Nejnutnější pomocná opatření dlužno provésti co nejdříve, co nejrychleji, mají-li také skutečně splniti účel, pro který se provádějí, Že se svou obavou mám pravdu, chci dokázati na tomto příkladě: Obilní syndikát uvolnil asi před 14 dny na intervencí našeho ministerstva zemědělství k dopravě 2.000 vagónů kukuřice pro krmení. Myšleno bylo toto uvolnění dovozu jakožto podpora pro krajiny, které nejtížeji byly postiženy suchem. Co se však ukázalo? Obilní syndikát rozdělil těchto 2.000 vagónů kukuřice podle obvyklého tam klíče mezi jednotlivé zájmové skupiny syndikátu, zemědělská a konsumentská družstva 45%, obchod 45% a mlýny 10%; myslím, že se tento klíč shoduje. Svaz německých zemědělských družstev pro Čechy dostal při tomto rozdělení 2.000 vagónů kukuřice přiděleno 46 vagónů.

Okres žatecký dlužno dnes považovati za jeden z okresů, které nejtížeji byly postiženy suchem, a zemědělské skladištní družstvo v Žatci obdrželo z této dovezené kukuřice, prosím, celý jeden vagón, Obchodníci nabízeli žateckému skladišti a také všem zemědělským skladištím velké množství kukuřice ke koupi, a to s požadavkem přiznání příplatku 15 Kč za metrický cent, to jest 1.500 Kč za vagón. Tento požadovaný příplatek je započtený zisk; bez haléře nákladů nebo jakýchkoli výdajů, jež by stály za zmínku, při dalším prodeji resp, přenechání dovozního povolení žádati 1.500 Kč z vagónu kukuřice je přece trochu silný tabák. Kukuřice měla přece podle názoru našeho ministerstva zemědělství především býti poskytnuta v územích pohromou postižených za účelem zachování stavu dobytka za trochu jen přijatelných podmínek a cen, a nikoli, jak se stalo, sloužiti obchodu k takovýmto spekulačním ziskům.

Je-li sedlák pro panující nouzí o píci a tím podmíněné přikupování drahých pícnin nucen cenu za litr mléka zvýšiti o 10 až 20 haléřů, při čemž podle názoru každého spravedlivě smýšlejícího člověka k tomuto zvýšení ceny je plně oprávněn, zasahuje orgán příslušného okresního úřadu, odvolává se na nějaký paragraf zákona nebo nařízení snad z doby před Kristovým narozením a uloží příslušnému zemědělci pokutu několika tisíc korun. Jde-li o zemědělce, jsou pánové obyčejně rychle po ruce se svým opatřením. V Žatci před několika dny jistý zemědělec jakožto větší dodavatel mléka pro město Žatec, přihlížeje k nadmíru velikému nedostatku píce ve svém podniku, pokusil se zvýšiti cenu mléka o 10 haléřů z jednoho litru. Nějaký více než je potřebí řízný pan úředník okresního úřadu v Žatci prý tomuto zemědělci hrozil u-ložením pokuty několika tisíc korun a zemědělec musí přes uložené jemu vyšší zatížení výroby dodávati mléko dále za 1.20 až 1.40 Kč za jeden litr. Žádám zemský úřad a ministerstvo zemědělství, aby tomuto mladému pánovi z moci úřední přikázalo, aby nám starým zkušeným zemědělcům jednou ukázal, jak za poměrů v okresu žateckém panujících při těchto cenách možno produktivně resp. rentabilně vyráběti mléko. Žádám představené úřady, aby přiměřeným způsobem zasáhly, aby se takovéto hlouposti budoucně více nedaly. Když však obchodníci s obilím tísně našeho zemědělství vylíčeným způsobem využitkují a z jednoho vagónu kukuřice žádají zisk 1.500 Kč, to u nás nikdo nevidí a tu také nikdo nezasahuje, Dovoluji si na tyto věci náležitě upozorniti našeho pana ministra vnitra a prosím, aby zcela energicky zakročil.

Našeho pana ministra zemědělství žádám, aby uplatnil všechen vliv, aby kukuřice, která k účelům zkrmení byla nebo bude uvolněna k dovozu, za všech okolností přidělována byla jen našim zemědělským družstevním svazům a aby pak zase v dohodě s příslušnými zemědělskými radami především dána byla k disposici zemědělcům v těchto krajinách, kde této kukuřice pro nedostatek píce dnes naléhavě potřebují na udržení stavu svého dobytka. Učiněné opatření, že se na odběr kukuřice v nouzových územích zemědělci poskytuje sleva, bonifikace 20 Kč při metrickém centu, musí býti označeno za nepostačitelné. Jestliže se dnes zemědělci v těchto nouzových územích nabízí metrický cent kukuřice za 40 až 50 Kč, pak nedostává se mu k zaplacení metrického centu kukuřice právě potřebných peněz. Skladiště nemohou však zemědělci tuto kukuřici vydati bez zaplacení, poněvadž se těmto skladištím rovněž nedostává prostředku. Pohledávky našich zemědělských skladištních družstev u jejích členů dosáhly dnes přípustné míry, ba dokonce ji již překročily a dospělo to u našich zemědělských skladištních družstev již pomalu tak daleko, že již nemohou dále nebo že jim alespoň již připadá velmi za těžko vyhověti požadavkům na ně kladeným, Také zde musí naše vláda naléhavě zasáhnouti.

Stojíme na stanovisku: nechceme žádných almužen, nechceme žebráckých grošů a také žádných subvencí v té neb oné formě, Naše vláda má nám poskytnutím nezúročitelných půjček, splatných ve třech až pěti letech, pomocí v naší tak veliké bídě, Těmito půjčkami chceme zaplatiti to, čeho potřebujeme k udržení svých hospodářství až do žní 1935. Oběť, kterou nám stát přinese poskytnutím těchto nezúročitelných půjček, bude takového druhu, že se to pro stát jeví snesitelným, Naše vláda musí naším zemědělským družstvům, a to jak zemědělským skladištním družstvům resp, jejich svazům, tak také našim zemědělským mlékařským družstvům a jejich svazům v nynější době pomoci poskytováním levně zúročitelných půjček. Našim družstvům musí se podporou jim poskytnutou umožniti, aby vůči svým členům mohla plnou měrou plniti své povinnosti. Hájím názor, že našim zemědělským družstvům resp, zemědělským organisacím pro dobu velké tísně, ve které se část našich zemědělců nalézá, při zachování tolika selských existencí připadá anebo připadne veliká a krásná úloha. Jen účinnou podporou se strany našich zemědělských družstev bude našemu zemědělství možno překonati tuto tak těžkou dobu. Naše vláda však musí také dále venkovským peněžním ústavům, t. zv, lidovým peněžním ústavům levně zúročitelnými vklady pro dobu tří až pěti let p.skytnouti možnost, aby mohly, jednati ve smyslu svého ustanovení a poslání. Panující nouzí našeho zemědělství obzvláště ve vysloveně nouzových územích nesmějí také naše venkovské peněžní ústavy upadnouti do tísně. Musí se naopak těmto našim venkovským peněžním ústavům umožniti, aby jednotlivým zemědělcům zase mohly poskytovati přiměřený úvěr a aby kdykoli mohly také vypláceti žádané vklady a nikoli, když se žádají splátky na učiněné vklady, aby tyto splátky mohly prováděti teprve tehdy, když potřebný počet půjček vypovědí a tyto vypověděné půjčky teprve snad donucovacími prostředky musí vymáhati.

Převážná většina našich zemědělců jakožto hypotekárních dlužníků anebo jako dlužníci v jiné formě nebudou moci příštího podzimu až do ukončení sklizně příštího roku spláceti ani úroky z vypůjčeného kapitálu ani anuity z hypotekárních dluhů, čímž by se naše venkovské peněžní ústavy velmi snadno mohly octnouti ve velmi nepříjemné finanční situací, Tomu zabrániti jest jednou z nejdůležitějších úloh a povinností naší vlády. Opatření, která v této příčině mají býti učiněna, nezpůsobí státu žádných výloh, poněvadž poskytnuté levně zúročitelné vklady nemohou přece pro stát znamenati žádnou oběť. Poukazuji při této příležitosti také na převzetí komunálních půjček, jež naše venkovské peněžní ústavy jdouce přes ustanovení svého poslání povolovaly, těmi peněžními ústavy, které vlastně k tomu jsou určeny. Tímto způsobem budeme moci mnoho přispěti k lepší likvidnosti těchto venkovských peněžních ústavů, čímž zase těmto peněžním ústavům opatřena bude možnost lepšího vývoje a činnosti.

Na jednu věc dovolím si však zcela. obzvláště poukázati. V době nouze a tísně kvete pšenice pro ten druh lidí, kteří vždy jsou připraveni vytloukati kapitál z okamžité nouze a tísně svých spoluobčanů. Máme druh lidí, kteří vždy jsou ochotni tísně svých bližních používati jako prostředku ke spekulací. Naše vláda musí se snažiti, aby této spekulaci odňala jakoukoli možnost se uplatňovati, a musí dále zabrániti tomu, aby se spekulace nezmocnila nynější situace. Kdyby to musilo býti, mohla by se přece také u nás přetřásati otázka zřízení t. zv, koncentračních táborů pro přechodné umístění určitého druhu lidí a po případě také provésti. Tyto instituce prý prokazují velmi dobré služby.

My zemědělci máme zájem na tom, aby se příjmy z našeho zemědělského podniku utvářily tak, aby tyto naše podniky se konečně zase staly rentabilními. Zemědělci mají vyslovený zájem. na tom, aby nám za naše výrobky zabezpečeny byly ceny, které považovati možno za spravedlivou mzdu za naši práci. Kladu-li tento požadavek a promlouvám-li zde o něm, nepomýšlím nikterak snad na přiznání cen na příklad za naše chleboviny, pšenice a žito, v takové výši, aby tyto ceny pro náš konsum bylo nutno považovati za nesnesitelné. Tyto ceny musí býti jednak přizpůsobeny kupní síle konsumu, jednak však musí býti vyměřeny tak, aby se zemědělec také skutečně mohl na své hroudě udržeti. Musí však také všechna opatření, která naše vláda činí v zájmu našeho zemědělství, býti takového druhu, aby nebyla jen na papíře a zde se po případě také zcela dobře vyjímala, musí naopak býti takového způsobu, aby pro praxi měla také cenu a význam a takový účinek, že by našemu stísněnému zemědělství také skutečně přinášela pomoc. Po mnohých a krásných slovech musí konečně následovati také skutky.

Po válce volalo se všeobecně po snížení cen našich potravin, obzvláště požadavek po snížení cen zemědělských výrobků a obilí, dobytka a výrobků z něho byl vydán takovému politickému nátlaku, že toto snížení v naprosto falešném pojetí a poznání poměrů a následků provedeno bylo takovým způsobem, že tím vlastně agrární kříse započala. Levné ceny našich zemědělských výrobků, levné ceny vůbec staly se pro zemědělství osudnými.

Zprvu, to jest v letech 1921 a 1922, nebylo následky překotného a přehnaného snížení cen u našeho zemědělství tak silně znamenati, poněvadž zemědělství na mnohých místech mělo k disposicí ještě nashromážděné reservy a úspory válečných let a prvních let poválečných a byla tu naděje, že bude možno zvětšenou výrobou vyrovnati nízké ceny. Tento názor se však ukázal býti klamným a falešným. Vzrůst výroby zemědělských výrobků přišel do přímého nepoměru k prodeji a zemědělci všech zemí přišli tím do nejhlubší tísně. Nesmíme se nadále uzavírati poznání, že trvalé ozdravění a řešení potíží v naší zemědělské výrobě lze očekávati jen se strany konsumentů. Nemohu se bohužel šířiti dnes o této zajisté velmi zajímavé otázce a není zajisté také zde pravé místo pro projednávání komplexu těchto otázek.

Dnes se jíž všeobecně poznalo nebezpečí velkého a hluboce zasahujícího snížení cen v zemědělství a snížení mzdy dělníka a lidí s pevným platem. Dnes se již asi také zcela všeobecně poznalo, že tíseň v zemědělství znamená tíseň veškerého lidstva. Dnes již také velmi často bylo opětovně citováno staré přísloví, které praví ťmá-li sedlák peníze, má je celý světŤ. Velmi mnoho spočívá v tomto přísloví.

Vidíme před sebou uzavřený řetěz, vidíme jak v hospodářském životě jedno kolo podniku zasahovati musí do druhého, malí podnik plniti svou funkci, a kterak, vynechá-li jedno kolo, celý stroj musí na konec přestat fungovati, a že když z uzavřeného řetězu jeden článek se roztrhne, celý řetěz svou funkcí nemůže více plniti. Co na zemědělství za celá léta od světové války tak mnohonásobně bylo spácháno, a co prokázalo se také pro veškerenstvo jako velmi škodlivé, to dlužno, má-li konečně býti lépe, zcela radikálně odstraniti. Nutno podniknouti všechno, aby se naše zemědělství a tím veškeré naše národní hospodářství zase povzneslo.

Náš průmysl a s ním naše průmyslové dělnictvo musí co nejdříve dojíti k poznání, že poptávka v zemědělství pro každý průmyslový rozkvět je rozhodující. Jistě má také zemědělství zájem na přiměřené kupní síle dělníků, zaměstnanců v průmyslu, obchodě a živnostech.

Zkušenosti posledních let poučily nás o tom, že celá theorie o kupní síle je správná jen tehdy, pomýšlí-li se při tom nejen na mzdy dělníků a platy osob s pevným platem, nýbrž také na kupní sílu sedláka a řemeslníka.

Proniká dnes také jíž všeobecně poznání, že zachování selského stavu je nezbytným. pro další trvání každého státu, ba každého národa a že zdravý stav selský znamená zdravý národ a zdravé hospodářství. Teorií a požadavek liberalismu, že půda má se dostati do rukou toho, kdo z kapitálu do ní vloženého dovede dosíci nejvyššího důchodu, zamítáme jako falešnou.

Hospodářskou politiku dlužno provozovati tak, aby se v zemí udrželo co nejvíce tělesně, duševně zdravých sedláků, a to je po našem názoru pro národ mnohem důležitější nežli jednostranná cenová politika nejvýše levných potravin.

Dospěli jsme však také k poznání, že nemůžeme více vystačiti s pouhým ponecháním t. zv. volné hry sil v této tak těžké krisi našeho zemědělství. Tuto krisi možno odstraniti jen tím, že stát zasáhne svými opatřeními, Naše zemědělství octlo se s utvářením cen pod vlivem t. zv, volné hry sil při vší volnosti pomalu, ale jistě na pokraji hospodářské propasti. Dospělí jsme k poznání, že našemu zemědělství nelze pomoci těmi prostředky, jaké má po ruce liberalistický hospodářský systém. Při posuzování celého komplexu otázek vycházíme z názoru, že sedlák není žádným podnikatelem a že jeho výrobky tudíž nesmějí býti míčem pro hru bursovního obchodu a spekulace.

Dokud na plodinové burse jsou možný záznamy cen, které podrobeny jsou všem spekulačním vlivům, musí býti více nežli za těžko, aby si sedlák za své obilí zabezpečil ceny, kterých potřebuje pro udržení své hroudy, pro zachování své existence. Projevila se naléhavá nutnost vymaniti obchod s obilím z náhod kapitalistického systému a postaviti jej na základ dnešní době více přizpůsobený a tím sedláka osvoboditi od všech náhod a kolísání konjunktury na obilním trhu, obzvláště však od všech více nebo méně nekontrolovatelných vlivů spekulace.

Stanovení stabilních a pokud možno postačujících cen obilí vnese konečně do řad naších zemědělců uklidnění a jistou důvěru a uspokojí obzvláště ty zemědělce, kteří z toho neb onoho důvodu jsou anebo budou nuceni prodávati své obilí hned po žních. Poznamenal a zdůraznil jsem, že ceny všech zemědělských výrobků mají přinášeti spravedlivou mzdu za výrobu, že však tyto ceny na druhé straně přizpůsobeny býti mají kupní síle konsumu. Tímto způsobem budou ve spravedlivém vyrovnání co nejlépe hájeny zájmy obou činitelů, kdežto dodnes se stále projevovala jen snaha hájiti pouze zájmy konsumu a nebral se zřetel na to, že při této falešné hospodářské a cenové politice původní výrobce jednoduše zahyne. Velikou vinu na poměrech, které v této příčině u nás panují, má však zemědělská výroba sama, poněvadž si dosud dala líbiti takovouto jednostrannou, zcela falešnou hospodářskou a cenovou politiku.

My jako zástupcové domácího zemědělství budeme nadále více než kdy jindy nuceni činiti a podnikati vše, co může přivoditi zlepšení situace našeho zemědělství. Že k tomu potřebujeme činorodé podpory naší vlády, je, bohužel, skutečností i doufáme, že naše vláda bude také ochotna tuto svou povinnost plnou měrou splniti. Podpora a pomoc musí však přijíti brzy, má-li náš selský stav a tím naše hospodářství a tím zajisté také náš stát býti ve své existenci zabezpečen. Možno sebe více mluviti o překonání hospodářského liberalismu, kapitalismu; dokud vlády toho nesvedou, aby peníze učinily sluhou národního hospodářství, aby oběh peněz, kdyby to jinak nešlo, také doplnily, nelze zajisté dobře pomýšleti na překonání tísně. Tento svůj názor v této příčině dovoluji si obzvláště zdůrazniti. (Potlesk.)

Místopředseda Donát (zvoní): Dále má slovo pan sen. Mikulíček.

Sen. Mikulíček: Dámy a pánové! Již při projednávání nouzových předloh v národohospodářském výboru v přítomnosti pana ministra Hodži připomněli jsme jménem našeho klubu, že vlády tohoto státu přes to, že dovedou se zabezpečovat reakčními politickými zákony, nedovedou se postarati pro případ nějaké živelní katastrofy, aby aspoň výrobci zemědělských plodin, přijde-li na ně katastrofa, měli dostatek chleba, poněvadž letošní katastrofální sucho skutečně bude míti za následek, že zemědělci v některých krajích, kteří celý život pracují na půdě, nebudou míti dostatek chleba a brambor, o penězích ani nemluvě.

Vládnouti, oslavovati svržení vlády cizích elementů, dosazovati ministry, dosazovati své rodinné příslušníky nebo přátele do určitých dosti tučných míst, je velmi pohodlná a výnosná věc, ale tím se nevyčerpává povinnost těch, kteří vládnou, oproti spoluobčanům, kteří sami nemají ani hospodářské ani politické moci, aby mohli zaříditi jistá opatření pro případ katastrofy. To je viděti při dnešní katastrofě a při tom bědování zvláště z řad pánů z agrární strany, že, když je nadbytek, když býval rozpočet republiky Československé přes 19 miliard, dovedli jste tyto peníze roztočiti mnohdy dosti neúčelně. Připomínám jen fond hnojivový a různé jiné fondy, do nichž byl povinen přispívati každý a do nichž se sebralo přes miliardu. Dosud však nevím, jak dopadlo přesné vyúčtovaní, a třebaže jsem již půl druhého roku zvolen tímto zákonodárným sborem do úsporné a kontrolní komise, měla za toho půl druhého roku jen jednu schůzí, trvající půldruhé hodiny, a po druhé snad v mé nepřítomnosti zasedala komise asi před 5 nebo 6 týdny, ale materiálu je rozhodně tolik, že by tato úsporná komise měla býti nejstálejší komisí v tomto státě. Ale vy dbáte v této komisi jen námětů koaličních stran, kdežto spíše byste měli dbáti námětů oposice, poněvadž víme, že v koalici ruka ruku myje a aby to potom příliš nevonělo. (Výkřiky sen. Sechtra.) Pane kolego, mně byste těžko dokázal někde nějaký kšeft, který by nesnesl světlo veřejnosti, neprokázal byste to, kdybyste šel do mého nejbližšího okolí nebo na široké forum.

Připomínám, že úsporná komise má za úkol dbáti, aby se hospodařilo šetrně, ale nedbá se toho, poněvadž vy, pánové, jste přesvědčení, že zde nejste zástupci pracujících dělníků ani pracujících rolníků, nýbrž čistě zástupci průmyslového, bankovního a velkostatkářského kapitálu. (Sen. Sechtr: Mikulíček objevil po druhé Ameriku!) Neobjevil, to je stará pravda, jenže vy jí nechcete přiznat, Osud zemědělců, zejména malorolníků je úzce spjat s osudem dělnické třídy, poněvadž dělnická třída ve svém značném procentu, můžeme říci takřka z poloviny, je rekrutována z chudých domkářů nebo drobných malorolníků. V době konjunktury sebral se synek anebo několik synků malorolníka, šli z domu, opatřili si práci a jejich rodina měla po starosti. Ale jak to vypadá dnes? Nejenže malorolník sám, z nichž dobrá polovina šla na výdělek, nemá práci, ale když vychová děcko, dá je vyučiti, mezi učební dobou a vojnou je bez zaměstnání, pak jde na půldruhého roku na vojnu a po vojně je tátovi zase na krku. Tím, že jste přivodili kapitalistické hospodaření do dnešní kříse, protože, třebaže jste dosti silni, sloužíte kapitalistickému vykořisťování, že jste přivedli hospodářskou situací do takové mizérie, že se dnes vyplácí na mzdách ať manuelním nebo duševně pracujícím o 13 až 14 miliard Kč ročně méně, z nichž plynula jistě dobrá polovina do chýší drobných zemědělců a domkářů, tím jste přivedli takovou situaci, že si dnes nevíte rady, jak nalézti z ní cestu. (Sen. Sechtr: Od čeho jsi ty? - Výkřiky sen. Kindla.) Já to na konec připomenu.

Ve ťVenkověŤ to píší, že zemědělství v tomto státě je zadluženo 39 miliardami Kč. Pánové, uvažte, všude na Slovensku a Podkar. Rusi, projel jsem několikráte Slovensko a Podkar. Rus za celkovou dobu 14 roků, co poslancují, nenajdete úrokovou míru pod 16%. (Sen. Thoř: To není možné!) Pane kolego, já jsem viděl od toho dlužní úpisy a účty. (Předsednictví převzal místopředseda dr Hruban.) Jděte se zeptati a podivíte se, že v Munkačevě je asi na 60 filiálek Legiobanky, která je roztažena po celé části republiky a která pobírá 16% od chudáků! (Výkřiky: To není možné!) Pánové, promiňte, vždyť máte dva až tři dni času, abyste se tam šlí podívati. Našli jsme tam velmi málo starostů komunistů, většina starostů jsou lidé z ludové nebo agrární strany a ti nám to na Slovensku potvrdili, že úrok pohybuje se většinou, ať jsou to banky vlastenecké nebo jiné, kolem 16% průměrně. Vždyť u nás naši rolníci nedostanou půjčku pod 7 až 7¹/₂%. Počítáte-li úroky z těch 39 miliard, které je zemědělství dlužno, znamená to průměrně skoro 4 miliardy úroků ročně. což se rovná šesteré sklizni řepy; aby rolnictvo mohlo zaplatiti 1 rok úroků, je k tomu potřebí prodati 6krát po 60 milionech q řepy. Je možno toto unésti?

Vážení pánové, rolníci nejen že tím způsobem jsou velmi zatíženi, ale na rolníky jste převalili daleko větší spoustu břemen daňových a přirážkových, než platili pracující rolníci před převratem a v dobách starého Rakouska. Co je nového oproti starým rakouským poměrům? Několikanásobná domovní daň. Každý trochu lépe situovaný rolník opatřil si 2 až 3 obytné místností pro svojí rodinu. To jsou místnosti, každá o 12 m² s dvěma okny. Vy jste zvýšili u těchto místností domovní daň až čtyřnásobně. Nová daň obratová, krajné nespravedlivě rozdělená, nikoli podle bonity půdy, nýbrž prostě podle krajů, zatěžuje rolníka tak, že mu prostě nestačí na zaplacení této obratové daně ani prodej kravky. Ani když prodá krávu, nezaplatí tuto obratovou daň.

Dále jsou to převodní poplatky. Za několik měsíců budete slaviti 16 lete trvání tohoto státu a přiznáte, že jedna generace průměrně hospodaří 35 let a že po této době předá svůj majetek generací druhé. Přijde hned berní správa a berní úřad, aby vybraly až 5% převodní poplatky. Z baráčku a 12 měřic půdy, z nichž jedna měříce je bonity první třídy, musí platiti zemědělec 2.300 Kč převodních poplatků. To znamená, že na podzim malý rolník bude nucen prodati 45 q ovsa nebo 40 q žita, ale na druhé straně, když se, pánové, ptáte ministra financí, ministra vnitra a Jana Černého, zemského presidenta, při projednávání rozpočtu, kde je 100 milionů převodních poplatků od milirdářské firmy ve Zlíně, když šéf padl, řeknou; To je akc10vá společnost! Úmrtím jednoho akcionáře se převodní poplatek neplatí, poněvadž zůstávají další akcionáři. Pánové z agrární strany, spočítejte si, co musili zaplatiti za 16 let převodních poplatků domkáři a malorolníci! A často, poněvadž je neměli, vydlužili si je. (Výkřiky sen. Sechtra.) Spočítejte si to u vás, vždyť si říkáte, že jste zástupci domkářů a malorolníků! A ty peníze se musily zaplatit pod hrozbou exekučního výprodeje. (Sen. Luksch [německy]: Podívejte se na zadlužení selského stavu! Pak budete musiti jinak mluviti!) Vy vládnete, pane, ne my! Tam, kde vládne náš směr, vypadají poměry jinak!

Převodní poplatky v miliardové částce v celé republice jsou k tíží malorolníků. Kdo okrádá u nás malorolníky'. Proletáři? Komunisté jsou nepřátelé pracujících malorolníků? Ne, pánové, ne, zde máte v novinách článek, že sto deset poslanců a senátorů je ve 282 správních radách různých podniků, cukru, lihu, piva, všech podniků masných, v bankách, v továrnách, které draho prodávají zemědělské výrobky. Ty okrádají rohlíka při nákupu jeho zemědělských výrobků, aby mu potom vyrobený průmyslový výrobek z jeho zemědělských produktů prodaly několikanásobně dráže.

Jděte osm let zpátky a vezměte tehdejší sklizeň! Loňská sklizeň řepy byla špatná, bývala až o 30% větší, při loňské sklizni bylí pracující řepaři zkráceni proti ceně před osmi roky o 900 milionů Kč, na centu o 15 Kč, při 60 milionech q máte cifru 900 milionů Kč. (Sen. Sechtr: Podle čeho to počítáš?) Podle statistiky vyrobené cukrovky. Ale na druhé straně při 3 milionech zkonsumovaných metrických centů cukru jsou nuceni zaplatiti o 540 mil. Kč více než roku 1926, kdy byl cukr za 4.80 Kč. Kdo má moc v rukou? Kdo navaluje 600 mil. Kč daně na cukr? Kdo zařizuje cukerní hospodaření tak, že se za hraníce tato potravina vyváží za 62 hal. nebo dokonce, jak se tvrdilo - já jsem tehdy byl při projednávání té smlouvy ve schůzí národohospodářského výboru - za 48 hal. 1 kg, aby se zde doma prodávala dětem za 6.40 Kč, ale pro koně 1 kg za 1.40 Kč? To že je hospodaření ve prospěch dělníků, ve prospěch milionové masy pracujících rolníků?

Jaký je poměr v prodeji ječmene proti r. 1926? Jaká je diference za 8 let? Rohlík tehdy dostal 280 Kč, 300 Kč za 1 q, loňského roku 65 Kč, nejvíce 70 Kč, čili při 3 mil. q, které spotřebovaly pivovary a sladovny, je to úctyhodná částka, 700 mil. Kč. V bramborářství je to loupežnictví ještě daleko větší. Zneužívá špatné hospodářské situace rolníka v pohorských krajích, Ale všecky ty produkty, na jejichž výrobu se kupují za poloviční cenu nebo za ¹/₃, ¹/₄ bývalé ceny zemědělské výrobky, jsou dražší.

A jak je to v masné produkci? Kdo zase ovládá ty ohromné společnosti, které kupují za babku a prodávají trojnásob až čtyřnásob dráže konsumentovi v městě masné, mléčné a jiné výrobky? Kdo to je? Je mezi nimi bolševik? Jmenujte nám ho a poletí z partaje, za to vám ručím! Zase jsou to vaše vlastní společnosti, Tak se okrádá rolník v normální době. Dnes je doba abnormální a okrádá se trojnásobně, Na podzim se koupí za 40 až 50 Kč oves, za 60 Kč žito, za 110, 120 Kč pšenice, za 65 Kč ječmen, a dnes se oves trojnásobně dráže prodává. Myslíte, že to neotevře očí tomu nejzaostalejšímu, který věří ve vaši Mohamedovu sukni, pověšenou na žerdi jako odznak vaší agrární partaje? Vždyť pole musí rolník, který se dře po celý rok, dvakráte zorat, třikrát vláčet, síti, žíti, opatrovati a pak dostane 50 Kč, aby lichvář, který to koupil a uskladnil, vydělal na tom dvakráte tolik, než dostane rolník. Za takových okolností není možno, aby pracující rolníci se vůbec udrželi, zejména když se na ně chystá nový bič, bič obilního monopolu, v němž se vrazí stamiliony Kč Kooperativě a Velkonákupně, které vedou ti, na které při jiných příležitostech nadáváte pro jejich původ. Žádný ovšem za to nemůže, narodí-li se jako Čech nebo Němec nebo Maďar, byl-li nebo nebyl-li pokřtěn, ale jisto je, že téměř přes miliardu zaplatí konsumenti a různí poplatníci na melních nebo dovozních prémiích ve prospěch těchto korporací.

Co míníte dělati dále Návrhů, které jste udělali za 15 let, je tolik, že pomalu by se jimi zastavila Vltava, Jak to dopadlo v praksi? Pamatuji se dobře, když jsme byli telefonicky svolání r. 1929 po té děsné katastrofě, jak dlouhé byly články ve všech časopisech a jak se mluvily dlouhé řečí a na konec se dalo poškozeným několik milionů, ale podle jakého klíče? Statkář dostal 5 až 10 tisíc Kč a chudák 50 až 100 Kč. Myslím, že v tak abnormální, katastrofální době je potřebí starati se o ty, kteří nemají jíž ani chléb, jimž hrozí exekutor, že je vyžene z chalupy, ale ne o ty, kteří mají ohromné existenční minimum, které jim dobře stačí k tomu, aby mohli vésti veselý život a utráceti peníze.

My podáváme také resoluční návrh. Já jsem loyálně v národohospodářském výboru hlasoval pro návrhy pánů ze strany agrární, soc.-demokratické a čsl. socialistické, ale můj návrh - ne přímo můj návrh, nýbrž návrh mé strany, protože zde nikdy nejde o osobu - byl jednomyslně zamítnut, Zdá se vám neuskutečnitelný, ale není pravda, že by byl neuskutečnitelný, Promiňte, pánové, ale jestliže podal z vládní strany vysoký úředník ministerstva soc. péče doklad, že se do konce r. 1932 dalo na sanaci bank 6 miliard Kč, musí býti v takové kritické době, kdy hrozí zkáza statisícům pracujících venkovanů, peníze i pro ně, Kdyby byla dobrá vůle a dobrá snaha, musí tu peníze býti. Jestliže zákonem před týdnem jste zařídili, že si ministr financí různými operacemi musí opatřiti pro ministerstvo nár. obrany 3.150 mil. Kč, musilo by se v zájmu rolníků… (Sen. Sechtr: Neporovnávejte!) Je jistě život toho, který umírá již dnes hladem, dražší než nějaká válečná výzbroj, Co tu je vaší povinností? Abyste se o tyto lidi starali! (Výkřiky.) Pro vás se to zdá býti nesmysl, vy jste pro budoucnost opatření a v důsledku toho pro ty jiné máte jenom sliby, poněvadž zatím ještě pořád počítáte, že snad budou někdy volby, v nichž je potřebí loviti hlasy.

Ženete zbídačené rolníky a domkáře k nám, I ty živly, které u vás byly různými funkcionáři. Když vidí stálé ožebračování rolnického stavu, poznají, že nepomáhá nic jiného, než s námi jíti po šlépějích, které vyšlapala sociální revoluce v Sovětském svazu a která nejen opatřila dělníkům a inteligenci práci, nýbrž která také osvobodila rolníka. Vy dnes stojíte v bezradnosti nad milionem nezaměstnaných, mezi nimi je téměř 100.000 nezaměstnaných inteligentů. Snesete facku ve tvář kultuře danou, když válečný zbohatlík po zprávě, že je tisíc filosofů bez práce, nabídne tisíci doktorům filosofie, aby šli dělati boty. Dnes má Baťa již plán, nabízí organisovat pracovní prapory, v nichž podle tohoto plánu bude vojenská disciplina a bez dovolení komandýra nebude se smetí dělník od těchto praporů ani v neděli vzdáliti. Vážení, jste bezmocní a můžete se tím méně zachrániti dnes. Když jste soustavně několik let ožebračovali dělníky, nemůže se ani rolník zachrániti. Nemáte možností, jako jí neměl - třebaže úplně zahodil lži demokracii - na severu Hitler. Na hospodářskou nemohoucnost zkrachuje, musí zkrachovati, a před takovýmto obrazem stojíte i vy. Nemáte jiné možností. Proto ne příštipkovat, nýbrž radikální řez. Navrhujeme zbaviti rolníka dluhů, jak v bankách a podnicích finančních, tak také v daních. Řeknete: Je to nemožné. A stalo se tak už na celé ¹/₆ zeměkoule. Jde to. Zde referoval p. sen. Modráček, že ubylo sice dlužných daní ¹/₄ miliardy, ale že se zaplatilo pouze 80 mil. a 160 mil. se odepsalo, a tím odepsáním daňových dluhů ubylo. Optejte se domkářů a malorolníků, kolik se jím odepsalo dlužných daní? Potvrdí vám, že z těch 160 mil. se jím neodepsalo snad ani 5%. (Výkřiky sen. Sechtra.) Odpusťte, vy máte moc v rukou, z vašich řad je min. předseda a tří jiní ministři, tu nevládne žádný tatarský chán ani Hohenzollernové nebo Habsburkové, tu vládnete vy, koaliční stíraný. Máte odpovědnost. Ne křičet tu s tribuny do uší různým pp. ministrům, nýbrž vzíti je do vašich kluboven a říci: Zájem našeho lidu á těch, které zastupujeme vyžaduje, to a to musí býti, a ne pro noviny křičet s tribuny. (Výkřiky sen. Luksche.) Jak to dělal Mandelík s Heidlerem, když chtěli 200 mil. Kč? (Sen. Sechtr: Nevím!) Já to vím. Běhali měsíc po kuloárech posl. sněmovny, až vytloukli v různých formách 200 mil. Kč na dopravní, obratové a důchodové daní. Ovšem, já neměl mocí, abych Mandelíkovi s Heidlerem znemožnil ten kšeft. Vážení, když tu děláte rámus proti svým ministrům, co je to? Při nejmenším jezovitství. Vláda je tu postavena na politických stranách a vlastně celý stát je postaven na politických stranách. Političtí voliči volí poslance a senátory, ze středu poslanců je jmenována vláda presidentem státu a není moci nad tuto instituci. Čilí, kdyby byla dobrá vůle, nebyly by dnes statisíce rohlíků v nebezpečí, že exekutor je vyžene z chýší, v nichž jejich předkové seděli staletí a prožili kruté doby pobělohorské.

Nejste schopni hospodářsky rozřešiti otázku ani nezaměstnaného dělnictva a inteligence ani ožebračeného rolnictva, a proto nepomáhá nic jiného, a nemohou rolníci se jinak z této bídy dostati, než podle vzoru, který ukázali soudruzi v Sovětském svazu, kde provedli správnou pozemkovou reformu, půdu nemají v rukou různí lichváři, kteří jí za drahé peníze propachtují, nýbrž ti, kteří na ní pracují. (Výkřiky sen. dr Witta.) Přijel jsem odtamtud, pane doktore, projel jsem mnoho tisíc kilometrů, byl jsem na desítkách kolchozů, a viděl jsem, že není to tak, že by v různých formách platili polovinu svého důchodu na různé dávky a daně, nýbrž na kolchozů bramborářském, 45 km od Moskvy, ťTrudŤ se to jmenuje, zaplatí tito kolchozníci z jedné měříce 10 kg zrna nebo 4 q brambor, pokud je půda zrnem nebo brambory oseta, a mají tím vyřízenu veškeru povinnost vůči státu, zemi, okresu atd. Obecní věci si spravují sami.

Vážení! U nás musí na tuto povinnost zaplatiti rolník, který obdělává 15 měřic, polovici své úrody, zvláště když musí platiti vysoké úroky. A doma má hlad. (Sen. dr Witt: To není možné!) Pane doktore, za 1¹/₂ dne jste tam, stojí to 320 Kč na hranice polsko-ruské, za 1¹/₂ dne jste zpět, tam žádného hladu a soužení nepocítíte. Jděte se přesvědčiti na vlastní oči! Okresní funkcionář agrární byl s námi a řekl: Mikulo, jel jsem do Sovětů s antipatiemi, věřil jsem ťVečeruŤ, ťVenkovuŤ a ostatním časopisům, ale dnes po třídenním vandrování po Rusku musím věřiti vám a říci, co jsem viděl na vlastní oči, i když z toho straníci vyvodí důsledky. Je potřebí se tam podívat (Výkřiky sen. dr Witta a sen. Kindla.)

Místopředseda dr Hruban (zvoní): Pánové sen. Kindle a dr Witte, prosím o klid.

Sen. Míkulíček (pokračuje): Pánové, vidíte, že přes to, že nynějším právním řádům slouží absolventi všeho vysokého učení ať politického, hospodářského nebo filosofického, nemohou rozřešiti krach a bankrot kapitalistického hospodaření. Nemohou, ani za mořem, ani na kontinentu evropském, ani v jiném kapitalistickém státě. Celý kapitalistický svět se hroutí. Jediná naděje a štěstí pro lidstvo v zájmu jeho záchrany byla ta okolnost, že se soudruhům v Sovětech podařilo nejenom poraziti kapitalisty, ale také plánovitě vybudovat a soustavně zdokonalit socialistické hospodaření, kde je zaměstnán jak dělník manuelní, tak také duševní pracovník, a kde je svobodná práce pracujícího rolníka. (Potlesk senátorů strany komunistické.)

Místopředseda dr Hruban (zvoní): Dalším řečníkem je pan sen. Petřík. Dávám mu slovo.

Sen. Petřík: Slavný senáte! Protože ke konci řeči předchozího řečníka nastala kontroverse, jak je v Rusku, chci k tomu říci, že všecky návrhy pana Mikulíčka a všech ostatních, kteří vychvalují ruský systém, jsou marné. Když je to tam tak dobré, nepotřebuje se to chválit, to se pozná samo, a jestliže je to tam špatné, není chvála nic platná. Myslím, že jsou tam tak daleko, že poměry se konsolidují, a nenajde se nikdo mezi námi, který by je haněl. Neštěstí Ruska bylo, že za dlouhou řadu let nestačilo vyživit své obyvatelstvo. Ostatní věcí jsou v pořádku, nikdo je nehaní a je zbytečno poměry tam chválit. Myslím, že se to ukáže samo.

Slavný senáte! Letošního roku stojíme před odchodem na letní prázdniny ve zvláštní a neobvyklé posici. Každým rokem usnášíme se na zákonech, které mají zajistiti letošní sklizeň. Letošního roku nebyl takový zákon předložen k projednání, máme zde jen tento návrh, aby byli podporování ti, kteří byli nebo ještě budou letošního roku postižení živelní pohromou. Je třeba, abychom při projednávání tohoto návrhu zmínili se několika slovy o tom, o čem bychom mluvili, kdybychom projednávali zákon, který jsme dříve nazývali zákonem o zajištění letošní sklizně.

Letos bude tato otázka vyřešena vládním nařízením Velmi bychom si přáli, kdyby vláda měla šťastnější ruku při vydávání vládních nařízení o vyřešení zemědělské krise, než jsme měli my i s vládou dohromady za posledních 5 až 6 roků. Žádné zákonné opatření, na kterém jsme se usnesli ve sněmovnách, nemělo vlivu na to, aby zemědělská krise byla zmírněna. Pamatuji se, že letošního roku jsme se usnesli na několika zákonech a že také vláda poskytla 65 mil. k tomu účelu, aby cena žita byla zvýšena, ale všechno to šlo naprázdno, vedle, žito se prodávalo ve vzdálených krajích i po 60 Kč 1 q, a tak se ukázalo, že všechny ty zákony, které jsme po dobu 5 let usnášeli, neměly vůbec žádného vlivu na úpravu poměrů v zemědělství, které opravdu v krisi je a kterému jistě bylo by potřebí pomocí.

Ukázalo se tedy, že tak, jak jsme to dělali v minulých letech, se zemědělství pomoci nemůže. Pokusil jsem se v národohospodářském výboru podati návrh, aby byla stanovena aspoň pro loňský rok cena žita zákonem, když se nechtěl přijmouti monopol. Nenavrhoval jsem monopol, žádal jsem jen, aby cena žita byla stanovena zákonem, a byl bych se přizpůsobil i tomu, kdyby byla stanovena na 132.50 Kč, jak je stanoveno v ustanovení o syndikátech jako počáteční cena - konečná byla 152.50 Kč. Na tento návrh se nepřistoupilo, Kdyby se byla stanovila cena žita i na 120 Kč, nebyl by se musil zdražit ani chléb, ani chlebová mouka, byli bychom měli stejně laciný chléb, jako jsme měli, stát by ušetřil peníze na tom, co vydal na šrotování a pálení lihu, co dal na žito, 25 Kč na 1 q žita, které se šrotovalo, a 45 Kč na to, které se pálilo v lihovarech, To všechno mohlo býti ušetřeno a byla by stoupla i cena ječmene a ovsa a bylí bychom si tedy tyto věci trochu spravili.

Pokud jde o pálení žita na líh, velmi jsem naléhal na to, aby s tímto experimentem nebylo začínáno loňského roku, aby se žito uskladnilo a aby se ani nešrotovalo, ani nepálilo, protože krmiv máme dosti. Poukazoval jsem na to, že světové poměry jsou tak neustálené a rozcitlivěné, že by se mohlo státi, že by někde vypukla válka a že by právě nám bylo velice k dobru, kdybychom žito zachovali a sami spotřebovali, anebo je mohli nabídnouti do státu, kde by byla nouze.

Žito se tedy šrotovalo a pálilo se na špiritus. A letos žito, které je šrotováno, nebo posypáno popelem, pokud není ještě zkrmeno, budeme podle mého názoru ještě očisťovat, což jsem už předpokládal, když se to usnášelo.

Když zákony, které jsme usnášeli k podpoře zemědělství, za těch všech 5 let nebyly nic platné, jak se mělo postupovati? Zemědělskou krisi nemohli jsme vyřešiti prostředky, jak jsme je usnášeli, ale mohli jsme krisi rozřešiti tím, kdybychom byli všemožně působili k tomu, aby, když už zemědělec musí levně prodávati, mohl také levně kupovati. To se dalo ještě před 5 lety dosíci, poněvadž tenkráte byl ještě průmysl v plném chodu. Dnes už ovšem je pozdě, protože tam, kde bylo dříve 200 dělníků, jest jich dnes pouze 30, Výrobky následkem toho nepřicházeli na trh tak levně, jako mohly přijíti v této době. (Sen. Sechtr: Vždyť vy byste tomu byli bránili!) Na nikoho to nesvaluj, já to také na vás nesvaluji, já také neříkám, že to způsobili agrárníci, tedy, prosím, ušetři si ty poznámky, že my jsme něco nedovolili. Schválili jsme všechny zákony, které byly učiněny, a dovolili jsme vůbec všechno, co bylo potřebí v této koalici dělati a co si někdo myslil nebo Vláda myslila, že to tak musí býti. Mé předpoklady jsou přece jen správné, nikdo nemůže, popříti, že jsem se mýlil v tom, co jsem říkal.

Měl tu býti boj o láci, měl býti levnější cukr, když již ne laciný, měl býti levnější líh na výrobu určitých potřeb k požívání, měli jsme míti levnější umělé hnojivo a vůbec měli jste míti všechno levnější.

Když srovnáme, že před válkou za 1 q pšenice dostaly se dva páry bot nebo šaty, nebo několik metráků umělého hnojiva, je logické, že se mělo k něčemu působiti. Když se nemohly vyhnati do výše ceny obilí tedy se měly snížiti ceny potřeb, které zemědělec kupuje. Když jsme to nedělali, nepomohli jsme zemědělskému stavu, krise neustále roste a lato kříse přivádí zemědělce, když ne k zoufalství, tedy přece jen k bezradnosti. Zemědělci nám nevěří, že umíme vyřešiti zemědělskou krisi. Vždyť jsme ji řešili po 5 let a nevyřešili jsme ji a kdo nám tedy bude věřiti, že ji chceme vyřešiti? Když děláme zákony, které nemají účinností, když děláme zákon, aby se žito zvedlo, a ono se prodává za 62 Kč, pak se nemůže věřiti, a to je vada našeho parlamentu - poněvadž si lidé myslí, že vědomě děláme věci, které neprospívají a že je děláme jenom, aby se řeklo, že něco děláme

Pro letošní rok se poměry za těch 10 dnů, co jsme měli národohospodářský výbor, hodně změnily. Ještě před týdnem v úterý měli jsme vážné obavy s p. ministrem zemědělství, že budeme musiti nejen opatřiti snad poživatiny, nýbrž také veškeré krmivo pro dobytek, že budeme musiti opatřiti osivo v některých krajích, žito, pšenici, po př. i jařiny, - samozřejmě se tím více na jařiny myslilo, kdyby byly bývaly nepřišly deště - že se budou musiti opatřiti strnisková osiva a krmivo a že se všechno bude musiti dáti zemědělcům na úvěr, a že by zemědělci platili teprve za tyto dodávky za 2 až 3 léta podle své možností. Velmi je potřebí se zamysliti nad tím, jak by zemědělci mohli zaplatiti tyto nové dluhy, když se o nich myslí a říká, že nemohou zaplatiti ani dluhy staré a že musejí býti oddlužení, že jejich dluhy musejí býti nějakým způsobem smazány nebo nějakým způsobem odepsány. Proto, vážení pánové, přicházíme čím dále, jak vidíte, do horších poměrů v zemědělství a do horších poměrů, pokud jde o předluženost zemědělství, ale přes to varuji, aby se zemědělcům slevovalo, aby se oddlužovali nějakým škrtáním dluhů, nýbrž je potřebí, aby se zemědělci oddlužili nějakým způsobem rozumným, t. j. na př. snížením úrokové sazby, O tom, že se má úroková sazba snížiti i v dobách, kdy není krise, jsem mluvil několikrát a nebudu to opakovati. (Předsednictví převzal místopředseda dr Heller.)

Půjde o to, když budeme míti málo krmiva - jako že ho mnoho nebude - co se stane s naším dobytkem, který je už teď skoro bez ceny. Vláda byla vyzvána, aby dobytek nechala ve velkých partiích koupiti a zpracovati na konservy pro vojsko... (Sen. Sechtr: To nemá významu!) Nevím, o kom mluvíš, ale jistě to má tolik významu, jako když jsi zde ty. Já bych nerad viděl, aby senát zaměnil mne za tebe. K tomu bych neradil. Nepochodil by, jako jsme vůbec nepochodili s těmi zákony, jak jsem už řekl.

Vážení, nestačí zpracovati dobytek pouze na konservy pro vojsko, je potřebí, aby se vyráběly konservy také pro civilní obyvatelstvo. Bude-li nedostatek chleba, nedostatek pšeničné mouky, může tu býti nastavována potravina levně vyrobenou konservou. (Sen. Johanis: Ostatně to dělají, jenže to budou draho prodávati!) Vláda na to musí míti vliv a pečovati, když se lacino nakoupí dobytek a vytýká se soukromníkům, že draho prodávají, aby se to nestalo v daném případě, poněvadž by pak lid nevěřil vůbec ničemu.

A vážení, v této kritické chvíli je potřebí říci za zemědělce a nejenom za zemědělce mého stavu, malé, drobné zemědělce, nýbrž za zemědělce-rolníky vůbec, že je potřebí pomýšleti na to, aby se změnil zákon o plemenitbě dobytka. Vážení, za tele se už dnes nedostane snad doopravdy nic, ale za připuštění krávy, ale i za nepřipuštění, jenom za to, že je v seznamu - vždyť roční jalovice už je v seznamu plemenitby a ta roční jalovice v některých krajích není připouštěna k plemeníku - se platí veliké peníze. Je potřebí, aby poplatek za plemenitbu nebyl tak vysoký, že by se za jedno připuštění krávy musila prodati tři telata. Je potřebí také tuto věc náležitě rozřešiti a zákon o plemenitbě od podlahy a důkladně změniti.

A vážení, snažně bych s tohoto místa za naši síranu žádal, aby konečně byly splněny resoluce, několikráte národohospodářským výborem i rozpočtovým výborem usnesené, aby totiž podpory na živelní pohromy poskytované byly lidem vypláceny v penězích a ne aby jim byly vnucovány naturálie. V penězích se vyplácejí podpory na Moravě, na Slovensku a Podkarpatsku, jenom u nás v Čechách se stále drží systém podporování družstev. Řekl jsem, proč se to děje. Protože v Čechách ovládají zemědělská družstva pouze agrárníci. Proto se tu drží výplaty v naturáliích. Protože v jiných zemích zpravidla vedle agrárníků mají družstva také lidovci a ludovci, vyplácejí se peníze, a všechen zisk tam neshrábne tento družstevní typ jako u nás. Proto se tam dávají peníze. Bylo by potřebí, aby s touto věcí byl učiněn konec a již pro letošní rok s tím začíti.

Dále navrhli jsme resolucí, a byla také v národohospodářském výboru schválena, aby změněn byl zákon o složení obecních, okresních a zemských komisí. V okresních a zemských komisích pro živelní pohromy nemáme zastoupení žádné a tedy touto resolucí je vyžadujeme. Pan ministr s tím souhlasí, aby zástupci drobných organisovaných zemědělců měli v těchto komisích zastoupení.

Vážení, opakuji znovu, že by bylo mým upřímným přáním, aby vláda, která bude letos řešiti krisi zemědělskou vládními nařízeními, měla šťastnější ruku než doposud, a pro návrh bude naše strana hlasovati. (Potlesk.)

Místopředseda dr Heller (zvoní): Byl mně podán resoluční návrh pana sen. Mikulíčka a soudr.

Prosím pana tajemníka, aby jej přečetl. Tajemník senátu dr Šafařovíč (čte):

Resoluční návrh sen. Mikulíčka a soudr.:

Vládě se ukládá, aby.senátu N. S. R. Čs. předložila nejdéle do tří dnů návrh zákona na okamžitou a účinnou pomoc domkářům, drobným zemědělcům a drobným živnostníkům, vybudovaný na těchto zásadách:

1, Aby byly odepsány veškeré dlužné a nové daně a všechny obecní a jiné dávky pro domkáře, drobné zemědělce a maloživnostníky.

2. Aby byly škrtnuty všechny dluhy z úroků a nové úroky pro domkáře, drobné zemědělce. Potřebná částka asi 1¹/₂ miliardy nechť je hrazena ze 4 miliard Kč, připravených pro obilní monopol.

3. Aby bylo škrtnuto pachtovné za r. 1934 u všech drobných pachtýřů všude tam, kde placení pachtovného ohrožuje existenci domkářů, drobných zemědělců, Jinak aby bylo sníženo pachtovné na polovici podle úpravy z r. 1933 (při loňských cenách) a stanovena nevypověditelnost všech i došlých pachtovních smluv se strany pronajímatele půdy. Aby bylo zaručeno volné právo drobného pachtýře na zrušení pachtovní smlouvy.

4. Aby bylo okamžitě přikročeno k přidělování krmiv a osiv pro domkářská a malozemědělská hospodářství bezplatně z agrárních družstev a bezcelný dovoz krmiv a kukuřice.

5. Aby byla poskytnuta jednorázová výpomoc domkářům a drobným zemědělcům 1.000 Kč na rodinu. Tato suma asi 300 mil. Kč nechť je uhrazena jednak mimořádným zdaněním zisků agrárních družstev, obilních spekulantů a státu, docílených laciným výkupem asi 20.000 vagónů obilí o žních a drahým prodejem jeho do dnešních dnů (t. j. asi 100 mil. Kč), jednak z peněz, které stát a Národní banka půjčily Kooperativě na výkup těchto již prodaných 20.000 vagónů obílí.

6. Aby bylo zbývajících 40.000 vagónů intervenčního obílí bezplatně rozděleno na výživu ohroženým domkářům a drobným zemědělcům a nezaměstnaným.

7. Aby všem nezaměstnaným domkářům a drobným zemědělcům, kteří dříve buď jako stálí nebo sezónní dělníci pracovali, dostalo se plné podpory jako nezaměstnaným, včetně potravinových poukázek všem členům jejich rodin.

8, Za domkáře a drobné zemědělce musejí býti pokládáni všichni majitelé vlastní i pronajaté půdy, jejichž zdanitelný roční důchod nepřesahuje 16.000 Kč.

Místopředseda dr Heller (zvoní): Debata je skončena.

Prosím, aby páni senátoři zaujali svá místa. (Děje se.)

Kdo souhlasí s návrhem výborů, aby veškeré projednávané návrhy na poskytnutí státní podpory postoupeny byly vládě s uložením, jak je vyznačeno ve zprávě výborů pod č. 1 až 12, nechť zvedne ruku. (Děje se.)

To jest většina. Naznačený návrh výborů se přijímá.

Kdo souhlasí s dvěma resolucemi výboru národohospodářského, otištěnými ve zprávě výborové, nechť zvedne ruku. (Děje se.)

To je většina. Uvedené resoluce se přijímají.

Kdo souhlasí s resolučním návrhem sen. Mikulíčka a soudr., nechť zvedne ruku. (Děje se.)

To je menšina. Návrh se zamítá.

Přikročíme k projednávání dalšího odstavce pořadu, jímž je:

3. Zpráva výborů národohospodářského a zahraničního o vládním návrhu (tisk 1304), kterým se předkládá Národnímu shromáždění ke schválení dohoda mezi republikou Československou a spolkovým státem Rakouským o odbavování lázeňských a turistických propagačních tiskovin, sjednaná výměnou not dne 29, května 1934, uvedená v prozatímní platnost vládní vyhláškou ze dne 4, června 1934, č. 103 Sb. z. a n. (tisk 1324).

Zpravodajem za výbor národohospodářský a zahraniční je pan sen.dr Rozkošný.

Dávám mu slovo.

Zpravodaj sen. dr Rozkošný: Slavný senáte! Touto dohodou zajistily sobě navzájem vlády republiky Československé a spolkového státu Rakouského, ve snaze podporovati vzájemný lázeňský a turistický ruch, že oznámení, plakáty a brožury doporučující návštěvy rakouských a československých turistických míst a lázní, nebo propagující cizinecký ruch v Rakousku a Československu vůbec, budou odbavovány vzájemně bezcelně.

Dohoda nabyla platnosti dnem 7. června 1934 a byla uvedena v prozatímní platnost vládní vyhláškou ze dne 4. června 1934, č. 103 Sb. z. a n.

Výbory národohospodářský a zahraniční jednaly o tomto návrhu vlády ve schůzích dne 19 června a oba se usnesly doporučiti slavnému senátu, aby tuto dohodu naší vlády se spolkovým státem Rakouským schválil.

Doporučuji proto slavnému senátu, aby schválil dohodu vládou ujednanou. (Souhlas.)

Místopředseda dr Heller (zvoní): Ke slovu není nikdo přihlášen.

Budeme tedy hlasovat.

Kdo souhlasí se schvalovacím usnesením podle zprávy výborové, nechť zvedne ruku. (Děje se.)

To je většina. Schvalovací usnesení přijímá se podle zprávy výborové ve čtení prvém.

Tím je pořad dnešní schůze vyřízen.

Podle §u 40 jedn. řádu sděluji, že se předsednictvo senátu usneslo, aby příští schůze se konala v úterý dne 10. července 1934 o 11. hod. s

pořadem:

1. Zpráva ústavně-právního výboru k usnesení posl. sněmovny (tisk 1354) o vládním návrhu zákona, kterým se mění a doplňují zákon na ochranu republiky a zákony tiskové (tisk 1359).

2. Druhé čtení schvalovacího usnesení, kterým se schvaluje dohoda mezi republikou Československou a spolkovým státem Rakouským o odbavování lázeňských a turistických propagačních tiskovin, sjednaná výměnou not dne 29. května 1934, uvedená v prozatímní platnost vládní vyhláškou ze dne 4. června 1934, č. 103 Sb. z. a n. (tisk 1324).

3. Zpráva výborů soc.-politického, techn.-dopravního a rozpočtováno o usnesení poslanecké sněmovny (tisk 1358) k vládnímu návrhu zákona o báňské inspekci [podle 35 jedn. řádu].

4. Zpráva imunitního výboru o žiadosti kraj. sudu v N. Jičíne zo dna 21. apríla 1934, č. j. Nt IX 434, za súhlas k trest. stíhaniu sen. Langra pre prečin podľa 14, č. 5 a §u 16, č. 1 zákona na ochranu republiky (č. 11230/34 preds.) (tisk 1335).

5. Zpráva imunitného výboru o žiadosti kraj. sudu v Komárně zo dna 8. mája 1934, č. j. Nt 30/34, za súhlas ku trest, stíhaniu sen. Mezöho pre prečin podľa 14, č. zákona č. 50/1923 Sb. z. a n. (č. 11435/1934 preds.) (tisk 1336).

Konstatuji, že žádný návrh podán nebyl.

Končím schůzi,

(Konec schůze ve 12 hod. 14 min.)