Předseda (zvoní): Posledním přihlášeným řečníkem je pan sen. dr. Hruban, jemuž uděluji slovo.

Sen. dr. Hruban: Slavný senáte! Přihlásil jsem se ke slovu, abych jménem našeho klubu precisoval jen v hrubých obrysech a co možná nejstručněji stanovisko naše k exposé pana zahraničního ministra. Situace ve světě vůbec a zvláště v celé Evropě je skutečně velmi vážná a všecky události z doby poslední a zvláště události posledních dnů, které se odehrávají v sousední říši a o nichž pan ministr zahraničí pochopitelně velmi zdrženlivě se vyjádřil - ba ani mluvit nechtěl - nás nutí, abychom všemu a zvláště i jim věnovali nejbedlivější pozornost. Vždyť všechny tyto události ve světě a zvláště v našem sousedství někdy vzdáleněji, někdy bezprostředněji dotýkají se i zájmů našeho státu a našeho národa. Vzhledem k veškerým těmto vážným událostem ve světě a pak událostem v sousedství nemůžeme odepříti naší vládě podpory. Potřebujeme v těchto dnech vládu silnou, vládu nesenou důvěrou nejširších vrstev obyvatelstva. Musíme ukázati světu, že stojíme v jednotném šiku, když jde o naše životní zájmy, o naši státní a národní samostatnost, o naše poslání v Evropě. Bylo by zajisté malicherné, kdybychom v tak vážné chvíli chtěli snad mluviti o tom, co nás dělí a nechtěli zdůrazňovati výhradně jen to, co nám je společné, co nás spojuje. (Souhlas.)

Proto schvalujeme prohlášení pana zahraničního ministra, i když k němu zaujímáme stanovisko své vlastní. Dnes však není vhodná doba na kritiku a na tlumočení snad někde odchylných názorů v některém směru. Dnes musíme skutečně státi všichni, kterým záleží na zabezpečení a klidném vývoji naší demokratické republiky, semknuti pevně v jedné řadě.

O otázce odzbrojovací nebudu se mnoho šířiti. V této otázce souhlasíme se stanoviskem Malé dohody. Zajisté by odzbrojení, byť jen pozvolné a postupné, nejvíce odpovídalo našemu stanovisku, když již nemůžeme za daných poměrů doufati v dosažení a uznání neutrality našeho státu. Za daných okolností však musíme nechati akademických úvah a musíme se starati především o svoji vlastní bezpečnost. Myšlenka ochrany a obrany státu proti každému útoku a proti každému ohrožení naší samostatnosti stala se u nás dnes všeobecnou a proniká do vědomí všech vrstev, i nejširších, které vidí v naší armádě nebezpečnější prostředek a instrument k udržení klidu a pořádku a ochranu proti každému nebezpečí a proti porušení naší státní celistvosti. Máme ovšem na mysli armádu ukázněnou, prodchnutou a proniknutou věrností ke státní myšlence a sloužící výhradně a výhradně jenom státu.

V tom směru se v poslední době mentalita naší veřejnosti velmi podstatně změnila, sympatie k armádě vzrostly a zvroucněly. Vidíme to také z ochoty a nadšení, s jakým naše tělocvičné organisace se chápou výchovné práce k brannosti. Mohu konstatovati, a myslím, že právem, že zvláště náš "Orel" postavil se mezi prvními do služeb této velké myšlenky. (Výkřiky senátorů strany komunistické. - Předseda zvoní.)

Uznává se to sice povolanými vojenskými činiteli, ale přáli bychom si, aby uznání to proniklo i na kompetentní místa v ministerstvu nár. obrany. (Sen. Mikulíček: Již u vás neplatí slovo: Nezabiješ?) Obrana, můj milý, je něco jiného nežli útok. Platí a vždycky bude platiti. Patrně v Rusku také neplatí. (Sen. Mikulíček: Tam ne, tam to nehlásají!)

Obnovená naše státní a národní samo statnost je nám tak drahou, slavný senáte, že pro její zabezpečení se nesmíme vyhýbati a lekati žádné oběti. (Výborně!) Všude, kde jsem byl na schůzích lidu, a velkých schůzích, moje prohlášení, že na hranice svého státu si nikým násilně nedáme sáhnouti, byla provázena velkým nadšením a bouřlivým souhlasem.

Náš lid je pro zachování míru, je také pro odzbrojovací konference, ale průběh těchto konferencí odzbrojovacích sleduje s pocity velmi smíšenými. V tom věčném konferování a vyměňování not a návrhů vidí jistou bezradnost a také jistou neupřímnost, vidí v tom snad jen příležitost pro světové publicisty, o nichž p. ministr zahraničí se také zmínil, aby mohli napsati nějakou duchaplnou úvahu nebo nějakou vtipnou knihu, která duchaplnůstkami a vtipnými narážkami se jenom hemží a čte se jako nějaký zajímavý román. I když je interesantní román vítanou lekturou pro pobavení, je přece jenom otázka zbrojení a odzbrojování příliš vážnou věcí a život lidu není bohužel románem. Proto bez ohledu na další konference odzbrojovací a na jejich průběh musíme býti připraveni na všecko a musíme se podle toho zaříditi, když běží o bezpečnost a existenci národa a státu. Takové je naše stanovisko ke konferencím odzbrojovacím.

Evropa, slavný senáte, se opravdu cítí v nebezpečí vážných konfliktů. Pan ministr to včera naznačil, a já myslím, že pocit tohoto nebezpečenství je do jisté míry oprávněný. Potřebujeme se jenom podívati, co se děje v jednotlivých evropských státech, abychom to uznali. Až tohoto ovzduší se také rodí akce nové evropské konstelace. Proto nás nijak nepřekvapilo navázání diplomatických styků s Ruskem. Tato otázka vývojem světových událostí jednoduše dozrála. Ať se nám to komu líbí nebo nelíbí, taková je skutečnost a my musíme počítati s fakty, se skutečností, s životem a poměry, jaké jsou, a ne, jak bychom si je malovali. V navázání řádných diplomatických styků s Ruskem nespatřujeme a nemůže také nikdo spatřovati schvalování ruské vnitřní politiky ani všeho toho, co se v Rusku od doby tamního převratu stalo. To také od nás zajisté nikdo nemůže žádati a očekávati. Cítíme slovansky a křesťansky a jsem přesvědčen, že i v Rusku se probouzí, jak tomu mnoho známek nasvědčuje, vědomí slovanské i křesťanské. Vývoj poměrů si to jednoduše vynutí.

Pan ministr prohlásil, že v poměru k Rusku budeme postupovati loyálně a přátelsky, ale také věcně a vývojově... (Výkřiky sen. Mikulíčka.)

Předseda (zvoní): Prosím o klid.

Sen. dr. Hruban (pokračuje): ... a vyslovil přání, aby to nebylo již mezi námi předmětem polemiky. To nebude tak záviseti jenom na nás, jako spíše také na Rusku, od něhož i my musíme požadovati stejnou loyalitu a hlavně zanechání vměšování se do našich vnitřních poměrů, jak se to posud dělo. Byli bychom rádi slyšeli od pana ministra něco v tom směru, zvláště zda i našim příslušníkům v Rusku byla zaručena plná svoboda, zejména i náboženská (Výkřiky sen. Mikulíčka.), jak si to vyhradila na příklad Francie a Amerika, a nestalo-li se tak, proč se tak nestalo.

Náš poměr k Rusku bude také velmi záviseti na postupu naší komunistické strany zde. Bude-li tato strana jen exponentkou bolševických metod u nás, bude-li i dále tak postupovati a vnášeti neklid do našeho veřejného života jako posud, pak poměr náš k Rusku nebude se moci vyvíjeti tak, jak si přeje pan ministr, jak bychom si to přáli i my a jak by to bylo v zájmu přátelského spolužití. (Výkřiky sen. Mikulíčka.) Proto budeme velmi bedlivě sledovati další vývoj v tom směru. (Výkřiky komunistických senátorů.)

Předseda (zvoní): Prosím, aby řečník nebyl vyrušován.

Sen. dr. Hruban (pokračuje): Rádi béřeme na vědomí, že Malá dohoda doznává uznání jako rozhodující faktor v politice střední Evropy a jako důležitý činitel evropské politiky vůbec. Její cíle v tom směru můžeme jenom vítati. Ovšem zatím je Malá dohoda spojena a sloučena zájmy a cíli politickými. Byli bychom rádi kdyby i ve směru hospodářském mohly býti upraveny vzájemné vztahy, poněvadž by tím Malá dohoda byla jistě posílena.

O našem poměru k Polsku řekl pan ministr, že se v poslední době nevytvářel tak, jak bychom si byli přáli. Byli jsme všichni překvapeni tím, co se najednou objevilo v našem poměru k Polsku. Správně to řekl řečník přede mnou p. dr. Heller. Bylo to jako blesk z čista jasna. Rádi jsme proto včera slyšeli, že v jednání mezi oběma vládami, naší a polskou, bylo navzájem i representantům cizích států - patrně je míněna především Francie - konstatováno, že tu jde o lokální spory, a nikoliv o nějaký politický konflikt mezi oběma státy. O všem tyto lokální spory ztrácely namnoze jaksi ráz lokality, šířily se nepochopitelně daleko a byly také jistým tiskem přenášeny i na pole hodně širší.

U nás uveřejňovány byly různé články, důsledkem toho polský tisk pak generalisoval, nerozeznával, kdo ty články uveřejňoval, kdo vlastně za ně odpovídá, nýbrž generalisoval stát, Československo, Češi atd.

Když včera pan ministr apeloval na tisk, tak musím říci, že to bylo úplně místné, aby ten tisk náš zůstal klidný, objektivní a loyální vůči Polsku (Tak jest!) a nedbal na to, co se tam snad píše nebo děje. Myslím, že nemusím zdůrazňovati, že tento apel p. ministra nebyl adresován tisku naší strany. (Výkřiky sen. Mikulíčka.) Přejeme si, aby náš poměr k Polsku byl co nejdříve vyjasněn a aby tyto lokální příčiny byly co nejdříve úplně vyjasněny, co nejdříve přátelsky vylikvidovány. (Výkřiky sen. Kindla.) Záleží nám na přátelském poměru k bratrskému, nám zajisté nejbližšímu národu, opravdu velmi a srdečně, a to nejen v zájmu našeho národa, nýbrž také v zájmu národa polského, s nímž máme velmi mnoho společných zájmů, i když se to snad dnes neuznává, někde u nás, někde také v Polsku, a jsem přesvědčen, že najednou může přijíti situace, kdy budou tyto společné naše zájmy ohroženy a kdy budeme vývojem událostí přímo donuceni, abychom stáli pevně bok po boku. (Výborně!)

Pan ministr se dotkl poměrů našeho státu nejen ke státům sousedním, nýbrž také k jiným státům a konstatoval, že náš poměr tam, kde zatím není a nemůže býti srdečně přátelský, jest alespoň korektní. To se týká především také Německa. Ovšem co se dnes v Německu všechno odehrává, o čem nejsme vlastně ani informováni, pokládáme sice zatím za vnitřní záležitost Německa, ale nutí nás to, abychom bedlivě sledovali další vývoj a byli na stráži svých zájmů, poněvadž často vnitřní záležitost stává se přes noc záležitostí také sousedních států a záležitostí zahraniční politiky. (Výkřiky sen. Mikulíčka.)

Rádi jsme slyšeli, že náš poměr k Rakousku je dobrý a také rádi jsme vzali na vědomost vyslovenou naději, že obchodní smlouvy s Rakouskem budou k obapolné spokojenosti skončeny; bylo by jen záhodno, aby se jen tak stalo co nejdříve.

Rozhodné stanovisko Malé dohody k tzv. otázce "anšlusové" čili připojení schvalujeme. Při této příležitosti bych připomněl rozhovor p. ministra zahraničí..který měl s francouzským publicistou Schneidrem, jak byl reprodukován v "Českém slově", tuším, 16. nebo 17. května. Pan ministr tam mluvil o otázce připojení, o otázce "anšlusu " a pravil, že dnes je tato otázka "anšlusu" více neproveditelná nežli kdy předtím, poněvadž nejen veškeré sousední státy, nýbrž také jiné veliké státy, jako Anglie a Italie, se vyslovily proti, a že kdyby k tomu mělo dojíti, že by to vyvolalo takový konflikt, že by oběti, kterých by si vyžádal, nestály v žádném poměru k výsledku A dále pravil pan ministr asi toto: A pak je tu ještě jeden fakt, ať s ním souhlasíme nebo nesouhlasíme, je zde. Je to idea katolická, tato velká síla, jejíž moc nelze podceňovati. (Výkřiky sen. Mikulíčka.) Tuším, že to tak bylo: jejíž moc nelze podceňovati! A tu pravím na to já: Tato idea katolická nemá význam jenom pro Rakousko a pro otázku anšlusu, tato idea katolická, o které tak pěkně pan ministr mluvil, má zajisté také význam i pro náš stát, pro naši republiku i pro naši zahraniční politiku. (Výkřiky sen. Mikulíčka.)

Předseda (zvoní): Prosím, aby řečník nebyl vyrušován.

Sen. dr. Hruban (pokračuje): Pan ministr se dotkl také poměru k Maďarsku, k sousednímu státu. Tam úplně souhlasíme, že k nějakému politickému vytvoření středoevropského společenství za cenu revise bychom nikdy nemohli přistoupiti, poněvadž to slovo "revise" je takové, že na ně můžeme a musíme vždy odpověděti: "Nikdy a za žádnou cenu! " (Výborně!) Ale přece jsem rád, že pan ministr mohl konstatovati, že maďarský min. předseda Gömbös interpretoval tento svůj výrok, toto své stanovisko tak, že není, nemusí býti a nemůže býti závadou pro uzavření obchodních smluv nebo obchodního jednání. Já jistě jsem přesvědčen, že takové obchodní jednání bude musiti býti vedeno, poněvadž si to vynutí poměry, nejenom snad u nás, ale hlavně v Maďarsku.

Co se týká Italie, rád slyším, že se náš poměr stále zlepšuje, a rád jsem slyšel vřelá slova, která měl pan ministr, aby tlumočil naše city k Italii a naši vděčnost za všechno to, co Italie pro naše osvobození v době války učinila. (Výkřiky sen. Mikulíčka.) Tato vřelá slova úplně sdílíme. (Souhlas.)

Pan ministr, když mluvil o našem poměru k Německu a k Rakousku, apeloval hlavně na odpovědnost našeho tisku a pravil, že tato odpovědnost je často těžší a větší, nežli sami myslíme. Rád bych byl, aby to proniklo z této síně do všech redakcí, které také odpovídají za vývoj poměrů zahraničních v našem státě (Výkřiky sen. Kindla a Mikulíčka.) a myslím, že hlavně pokud jde o Italii, by takový apel páně ministrův byl býval na místě.

O Vatikánu pan ministr vůbec nemluvil a přece bychom byli rádi slyšeli z jeho úst i zde nějaká sdělení, zvláště jak daleko pokročilo jednání o provádění modu vivendi, a to proto, že neukončeného vyjednávání zneužívá se zvláště na Slovensku k agitačním heslům, jak jsem se informoval a byl informován z poslední doby. Nám musí vůbec záležeti na dobrém a nelepším poměru k Vatikánu, nejen nám katolíkům, ale zajisté i celé naší republice. Vatikán je přece nositelem ideje katolické, kterou p. ministr nazval duchovní silou, jejíž velkou moc nelze popříti, a stanovisko Vatikánu speciálně v otázce anšlusu je i naším stanoviskem. V citovaném rozhovoru s francouzským publicistou p. ministr také toto zdůraznil a pak v ideji katolické - to musíte mně, pánové, jistě všichni přiznati - v ideji křesťanské je základ morálky, základ občanských ctností, kultury... (Výkřiky sen. Mikulíčka.) Nepřicházejte mi s takovými malichernostmi, dívejte se na tyto věci s vyššího stanoviska.

Idea křesťanská je základem také řádu sociální spravedlnosti a všeho, čeho potřebuje náš stát a národ, má-li v těchto dobách tak těžkých překonati s úspěchem všecky obtíže a nebezpečí nejen uvnitř, nýbrž také zevně. (Výkřiky.)

Předseda (zvoní): Prosím znovu o klid.

Sen. dr. Hruban (pokračuje): Dobře víme, že zahraniční naše politika, má-li s úspěchem hájiti zájmy státu, musí míti oporu v politice vnitřní, proto jsme pro demokratickou formu státní. (Výkřiky sen. Mikulíčka.)

Předseda (zvoní): Pan kol. Nedvěd nebyl takovým způsobem rušen; jsem znovu nucen prositi, aby takové mravy tu nebyly uplatňovány, to není možné. Každý řečník má tu právo svobodně mluviti, jeden jako druhý. Prosím, aby tato demokracie v zákonodárných sborech byla zachovávána. Slovo má p. místopředseda senátu dr. Hruban.

Sen. dr. Hruban (pokračuje): Pro to jsem pro demokratickou spolupráci se všemi stranami, které stojí upřímně a kladně na půdě našeho státu, i když to často vyžaduje od každé strany, a zvláště také od nás, těžkých obětí. (Výborně!) Také my bychom rádi viděli, jak p. ministr řekl, aby dosavadní spolupráce politických stran mohla býti ještě rozšířena. Zvláště bychom v této těžké době uvítali kladnou spolupráci se zástupci katolického lidu slovenského a jsem přesvědčen, že k tomu musí konečně dojíti. Vyžaduje toho doba, vyžadují toho také poměry, a já na to důrazně upozorňuji.

Pan ministr kladl důraz na udržení mravního vědomí, přesvědčení a pochopení toho, oč v dnešní těžké době jde. V našich řadách toto vědomí zajisté je. Víme, oč jde, cítíme ve svědomí velkou odpovědnost za stát a za svůj národ a proto jsme také připraveni na všechno. Pan ministr je optimistou, chceme sdíleti jeho optimismus, víme, že "ne z oka smutného, ale z ruky pilné naděje kvitne". A pak jsem také přesvědčen, že se nám i národu dostane vyšší pomoci a vyšší ochrany, budeme-li toho hodni. Přičiníme se všichni a musíme se přičiniti, abychom této vyšší ochrany byli hodni. Pak se nemusíme báti o svoji budoucnost a pak skutečně naše zahraniční politika skončí dnešní zápasy a boje se zdarem a plným vítězstvím. A toho si zajisté všichni přejeme.

Prohlašuji ještě jednou, že náš klub bude hlasovati pro prohlášení pana ministra věcí zahraničních. (Potlesk.)

Předseda (zvoní): Vážený senáte! Rozprava je skončena.

Budeme hlasovati. Prosím o zaujetí míst. (Děje se.)

Podle §u 65 jedn. řádu budeme hlasovati o prohlášení pana ministra věcí zahraničních, učiněném ve 271. schůzi senátu.

Tuto rozpravu zakončiti je hlasováním, schvaluje-li senát prohlášení čili nic.

Kdo schvaluje prohlášení pana ministra věcí zahraničních, nechť zvedne ruku. (Děje se.)

To je většina. Prohlášení pana ministra věcí zahraničních, učiněné ve 271. schůzi, bylo schváleno. (Potlesk.)

Tím je pořad schůze vyřízen.

mezi schůzí:

Zpráva tisk 1359.

Usnesení posl. sněmovny tisk 1360.

výboru ústavně-právnímu usnesení posl. posl. sněmovny tisk 1360.

K návrhu předsedovu stanovena byla výboru ústavně-právnímu k podání zprávy o usnesení posl. sněmovny tisk 1360 lhůta 6 dnů.

Do výboru ústavně-právního za sen. Riedla vstupuje sen. Pánek.

Předseda sdělil, že předsednictvo se usneslo podle §u 40 jedn. řádu, aby příští schůze se konala ve středu dne 4. července 1934 o 9. hod. s

1. Zpráva výborů ústavně-právního a rozpočtového k vládnímu návrhu zákona (tisk 1344) o hasičském příspěvku při požárním pojištění (tisk 1357).

2. Zpráva výborů národohospodářského a rozpočtového o iniciativních návrzích na poskytnutí státní pomoci a podpory poškozeným živelními pohromami (tisky 1110, 1130, 1139, 1144, 1256, 1264 až 1266, 1277 až 1281, 1300, 1307, 1308, 1317, 1332, 1334, 1338 až 1341) [tisk 1356].

3. Zpráva výborů národohospodářského a zahraničního o vládním návrhu (tisk 1304), kterým se předkládá Národnímu shromáždění ke schválení dohoda mezi republikou Československou a spolkovým státem Rakouským o odbavování lázeňských a turistických propagačních tiskovin, sjednaná výměnou not dne 29. května 1934, uvedená v prozatímní platnost vládní vyhláškou ze dne 4. června 1934, č. 103 Sb. z. a n. (tisk 1324).

Žádný návrh podán nebyl.