S Maďarskem zůstávají naše vztahy, čím byly. Jednání o částečnou dohodu hospodářskou se celkem zdařilo. Byli bychom si přáli, aby smlouva byla rozsáhlejší a trvalejší, tak jako je tomu se státy jinými. Se strany druhé nebylo k tomu tentokrát mnoho ochoty, patrně-pro letošní stav úrody a pro nedokončené jednání o dohodách římských. Snad k tomu dojde až na podzim. Vláda československá bude k uzavření takové smlouvy ochotna stejně, jako projevila k tomu ochotu i při jednání nynějším. Přednedávnem jsme navrhovali vládě maďarské, abychom se dohodli o klidnějším a věcnějším způsobu kritiky a polemiky v tisku s jedné a druhé strany. Se strany maďarské bylo zatím odpověděno, že to z různých důvodů nejde. (Veselost.)

Poslední projevy p. min. předsedy Gömböse o vzájemných hospodářských jednáních Maďarska se státy malodohodovými mají značnou cenu pro nás i ostatní Evropu: prohlašuje se tu, že se Maďarsko nepustí s Malou dohodou do žádného jednání, jež by mělo vytvořiti nějaké společenství středoevropské a mělo tudíž politický podklad, leč za cenu územní revise. Na výtku v komuniké Stálé rady Malé dohody, že se tím znemožňuje hospodářská spolupráce ve střední Evropě, bylo oficielně dáno vysvětlení, že projev p. ministerského předsedy Gömböse nevylučuje eventuální dohody o prostých obchodních smlouvách mezi Maďarskem a jeho sousedy.

Rádi toto vysvětlení bereme na vědomí. Československu samému plně stačí obchodní jednání bilaterální, event. na basi římských dohod vedené, jak už jsme dříve zdůraznili. A je dobře, že tato veřejná prohlášení, jež nám ostatně byla potvrzena i diplomatickou cestou, jednou pro vždy západní Evropě ukazují, jak se věcí mají, že totiž překážkou k vytvoření jednotné base hospodářské ve střední Evropě není Malá dohoda (Tak jest!), nýbrž pro ni přirozeně musí platiti totéž, co se tak často prohlašuje se strany druhé: že se teritoriem za hospodářské ústupky platit nedá. (Výborně!) Je dobře, že je v této věci na obou stranách definitivní shoda a že tudíž pro budoucnost není už třeba kontroversí tuto obnovovat.

Poměr náš k Anglii je trvale dobrý, spolupráce naše, zejména v Ženevě, je soustavná a přátelská.

Poměr mezi Itálií a Československem se už od minulého roku soustavně zlepšuje. Už vícekrát jsem konstatoval, že přímých rozporů mezi námi a Itálií není, že city našeho národa k Itálii byly vždy vřelé a jsou jimi i dnes, a že vždy budeme vzpomínati na to, čím Itálie za války přispěla k naší samostatnosti. Zájmy Itálie ve střední Evropě by se daly smířiti se zájmy našimi. Ve věci Anschlussu i řadě otázek jiných máme zájmy úplně totožné. Postupné sbližování Francie a Itálie přispělo také k odstranění napětí mezi Malou dohodou a Itálií ve věcech středoevropských.

Neříkám, že v těchto věcech jsme už na stejné linii, ale nepochybuji, že bychom na stejnou linii v hlavních věcech mohli dojíti. My aspoň se o to budeme přičiňovati a dojde-li k definitivnímu sblížení a řešení sporných otázek s Francií, bude i všeobecná spolupráce všech interesovaných států s Itálií ve střední Evropě definitivně a přátelsky upravena. Víme, že to nebude snadné, ale chápeme se každé příležitosti, abychom vývoji tomu pomáhali.

Dovolte mi, vážené dámy a pánové, abych skončil svůj dnešní výklad několika všeobecnými úvahami.

Žijeme v době, která je charakterisována rozháraností, myšlenkovou a mravní desorientací, všeobecným neklidem a nejistotou. Celý svět je ve varu a zejména Evropa nemůže stále nalézti svou novou rovnováhu. Hospodářská autarkie a politický nacionalism, hnaný v některých, státech až do paroxysmu, zesiluje aneb aspoň udržuje rozpory mezi státy stále ve stejné míře. Boj o zvrácení dnešního právního stavu mezinárodního vede se dále. Hospodářské dosavadní systémy nahrazovány jsou novými antiliberalistickými pokusy, korporativistickými, etatistickými a jinými, jež sice v některých věcech odpovídají tendencím doby, jež však také hospodářské krise neřeší. (Výkřiky sen. Mikulíčka.) Sociální boje vyvolávají veliké třídní přesuny a vývoj nivelisační pokračuje, při čemž je zajímavo, že více tam, kde je uplatněn systém vlády autoritativní nežli v demokraciích. Politický boj o diktatury a demokracie vede se dále a různost politických režimů zejména v Evropě zesiluje bezesporně mezinárodní napětí a těžkosti.

Náš stát za těchto okolností a v politickém a geografickém prostředí, v němž se nalézá, má úkoly a povinnosti ohromné. K jeho přirozeným problémům, plynoucím z celkové mezinárodní politiky evropské a z jeho poměru k jednotlivým státům, jak jsem jej právě zde vylíčil, přistupují mu také tyto starosti, jež musí překonávati. Jsem si vědom, že tato situace, diktovaná převraty poválečnými, bude trvati ještě řadu let a že v dobách příštích zažijeme v některých státech opět vazné změny vnitropolitické, vážné změny sociální, hospodářské a finanční, které by se mohly dotýkat i naších zájmů a působiti na náš stát.

Byl jsem optimistou v minulých patnácti letech a zůstávám jím i dnes. (Výborně!) Zažili jsme už tolik bojů, překonali tolik těžkostí a odolali tolika krisím, stejně vážným jako dnes, že by klesání na myslí bylo největším hříchem, jakého bychom se mohli dopustiti. (Výkřiky sen. Mikulíčka) Bylo nám oznamováno tolikrát, že na nás přijdou takové a onaké pohromy, a dnes jsme silnější nežli dříve a vnitřně konsolidovanější nežli všichni ti, kdo nás kdy ohrožovali. Očekávala se buď zkáza nebo zázrak ze změny režimů, a dnes každý vidí, že změna režimu politického nerozřeší vůbec podstaty dnešních těžkostí, že diktatury nejsou o nic méně zastiženy obtížemi nezlí demokracie (Výkřiky sen. Kindla), že také politické režimy nejkrajnější se dost rychle vyžívají a jsou nuceny se postupně přizpůsobovati a podléhati dost rychlému vývoji, a že vůbec kterýkoliv politický režim. se drží či nedrží dle toho, zdali všeobecné podmínky morální, politické, hospodářské, kulturní a jiné v příslušném státě jeho vznik a udržení umožňují. Tyto pravdy, jasnější dnes nežli denní světlo, bijí každému do očí a doufám, že zejména u nás jsou už duševním majetkem všech. (Výkřik sen. Mikulíčka.)

Náš stát za této situace má před sebou svou vývojovou linií jasně nastíněnu. V otázkách politiky zahraniční musí postupovat cestou, jíž jsem právě ve svém výkladu naznačil. Nemá, co by měnil na své dosavadní linií. A vývoj událostí, jak jsem je právě vylíčil, jest beze sporu našim zájmům a naší politice proti situaci doby nedávné příznivý. Půjdeme tudíž pevně se svými malodohodovými přátelí a s Francií, budeme podporovat všemožně, stejně jako dosud, vytvoření nové spolupráce středoevropské a evropské ve smyslu paktu východního a spolupráce se sovětským Ruskem v jeho evropské politice, budeme státi neochvějně na dosavadní politice Společnosti národů a budeme vždy ochotni k hospodářské spolupráci ve střední Evropě se svými jižními sousedy, s Itálií a Německem.

Ale musíme býti k tomu všemu podpoření linií politiky vnitřní. Zůstane vždy v naší poválečné historii naší hrdostí, že naše vnitřní poměry vyvíjely se bez přelomu, bez násilí, bez převratů. Zůstane navždy dokladem naší zralosti politické, že v době, kdy jinde lámaly se násilím rámce politických stran a ústav, my jsme dovedli udržeti veliké celonárodní a celostátní koalice stran levých a pravých ve svorné, byť i velmi obtížné spolupráci v zájmu celého státu a národa a v duchu naší demokratické ústavy. (Výborně!) Bude to pro naší generaci právem na uznání, že ve všeobecné závratí evropské, v níž řada demokracií nebyla s to, aby se udržela na výší, demokracie naše probíjí se s úspěchem, byť s velikými obtížemi, těžkostmi doby a usvědčuje tak všechny pochybovače o tom, že pro náš stát je to jediný režim, jediný způsob vládnutí a jediný podklad pro zdárný vývoj našeho státu uvnitř á pro solidní, pevnou, rozhodnou a všemi podporovanou politiku vnější. (Výkřik sen. Mikulíčka).

Abychom z dnešních těžkostí mezinárodních vyšlí, je tudíž třeba po stránce mezinárodní zachovati si ta spojenectví a ty linie politiky, jež jsme měli dosud. Abychom tuto politiku mohli prováděti s úspěchem s důrazem navenek, je nutno, aby v politice vnitřní byla ještě nadlouho zachována dosavadní spolupráce politických stran a je-li možno, ještě rozšířena, aby byla zachována dnešní spolupráce všech národností v republice jako dosud, aby bylo zejména dbáno pro příští léta všech potřeb národní obrany a udržováno na výši mravní vědomí, síla, přesvědčení a pochopení, oč v dnešní době jde, stejně tak jako pevná víra, že za těchto okolností nikdo z nás se nemusí báti, že se cokoli našemu státu stane. Jsme pořád stát a národ zdravější konsolidovanější, uspořádanější nežli mnohé z těch, s nimiž naše zájmy se křižují. Nesmíme prostě povoliti, musíme se držeti houževnatě dnešní své všeobecné linie, býti na vše připraveni a vydržeti!

A proto zůstávám optimistou. Věřím ve zdar republiky, věřím v naši demokracii a v spravedlivé demokratické soužití všech politických stran a národností, a jsem přesvědčen, že i ve chvíli, kdy vstupujeme do boje o novou fázi evropské rovnováhy, skončí naše vláda a naše zahraniční politika pro republiku boj tento se zdarem a vítězstvím. (Výborně! - Potlesk.)

Předseda (zvoní): Byl mně podán návrh pp. sen. Donáta, Havleny, Pánka, Fr. Nováka (lid.), dr. Hellera, Kahlera a druhů který zní:

Podepsaní navrhují, aby o prohlášení pana ministra věcí zahraničních byla zahájena rozprava v zítřejší plenární schůzi senátu.

Senát je způsobilý se usnášeti.

Kdo s tímto návrhem souhlasí, nechť, prosím, zvedne ruku. (Děje se.)

To je většina. Návrh tento byl schválen.

Přikročíme nyní, vážený senáte, k projednávání dnešního pořadu schůze, a to především k odst. 1, jímž jest:

1. Zpráva ústavně-právního výboru o vládním návrhu zákona (tisk 1345), kterým se mění a doplňují některá ustanovení zákonů o občanském řízení soudním, o řízení exekučním a o řízení nesporném (tisk 1350) (podle §u 35 jedn. řádu).

Zpravodajem výboru je pan sen. dr. Veselý, jemuž uděluji slovo.

Zpravodaj sen. dr. Veselý: Vážený senáte! Nejvyšší soud v Brně si stěžuje, že je zavalen vyřizováním dovolání a dovolacích rekursů, a uvádí, že není s to, aby v přiměřené lhůtě vyřídil všechen materiál, který se k, němu soustředil. Vypočítává, že tzv. resty neobyčejně rostou, že rostou hůře, než je naší justici zdrávo, a že činí jíž povážlivé číslo. Uvádí, že r. 1933 bylo již 8.529 nevyřízených dovolání, dovolacích rekursů a zmatečních stížností. Číslo 8.529 je velmi značné a působí opravdu obtíže i v celém justičním životě.

Dosud vyřizování dovolání zejména ve sporech trvalo u Nejvyššího soudu asi rok, ale potom, když počet těchto dovolání takto vzrostl, trvalo u Nejvyššího soudu vyřízení dovolání už dva roky. To jest jistě stav neudržitelný, stav celé justici nepříznivý, a nutno pamatovati na jeho odstranění.

Soudy, které jsou přetíženy, nemají jiného prostředku, nežli pracovati svou vahou, opatrně, rozumně, vědecky, ale když není dosti pracovníků, nemohou vyříditi tyto stížnosti včas a dochází tedy k vyřizování podání teprve po delší době.

Nejvyšší soud myslí, že by justičním poměrům nebylo ublíženo, kdyby bylo obmezeno právo podávati dovolání a dovolávací stížnosti - ovšem ne navždy, nýbrž jen na tento čas nesnází, na tento čas, kdy se těchto dovolání a dovolávacích stížností u Nejvyššího soudu podává příliš mnoho. A tak ukazuje na několik prostředků, kterými by bylo možno této nesnázi aspoň na čas odpomoci.

Ministerstvo spravedlnosti vyhovělo přáním Nejvyššího soudu a v předloze, kterou nám předkládá, upravuje již poměry tak, aby Nejvyšší soud nebyl přetížen a aby nastalo rychlejší vyřizování sporů, dovolání i rekursů.

Zejména navrhuje ministerstvo, aby mez u předmětů bagatelního řízení, která dosud byla jen do 300 Kč, byla zvýšena na 500 Kč, takže spory o částky nikoliv vyšší než 500 Kč by byly vyřizovány bagatelně. Myslím, že v tomto opatření není žádného nebezpečí, poněvadž uvážíme-li, že kdysi spory bagatelní byly do 50 zl., čili 100 Kč, dnes při znehodnocení měny - řekněme, že je pětkráte znehodnocena - by to právě činilo asi částku 500 Kč. Tedy tu je vládní návrh jistě přijatelný.

Pokud jde o právo, aby proti potvrzujícímu rozsudku odvolacího soudu bylo přípustno dovolání, navrhuje vláda, aby dovolání bylo přípustno teprve při hodnotě peněžité 7.000 Kč. Nejvyšší soud žádal, aby tato suma byla zvýšena na 10.000 Kč. Naproti tomu organisace, na př. advokátní komora, si přály zvýšení jenom na 5.000 Kč. Dosavadní stav je 2.000 Kč. Navrhuje-li tedy vláda 7.000 Kč, je to dosti značné zvýšení, ale je nutno také uvážiti, že zákon má míti platnost pouze do konce r. 1936 a kromě toho že tu jde jenom o dovolání proti potvrzujícímu rozsudku, když I. a II. stolice stejně rozhodly. V tom případě nemá býti přípustno dovolání k Nejvyššímu soudu, kdežto jestliže rozhodla první instance jinak a druhá také jinak, pak je dovolání k Nejvyššímu soudu přípustné.

S těmito nepatrnostmi a klausulemi pokládám návrh na 7.000 Kč za přijatelný.

Dále žádá osnova v čís. 3:

"(3) Nevyhoví-li dovolací soud dovolacímu návrhu a shledá-li, že důvody rozsudku odvolacího soudu nejsou v rozporu se zákonem, může se obmeziti v důvodech svého rozhodnutí na prohlášení, že neshledal zákonného důvodu, aby rozsudek odvolacího soudu byl změněn nebo zrušen."

Tu jde o to, aby Nejvyšší soud nemusil obšírně odůvodňovati své rozhodnutí a aby nemusil odpovídati na všechny výtky, které dovolatel činí rozsudku II. stolice. Má býti zjednodušeno toto odůvodnění pouhým prohlášením, že Nejvyšší soud neshledal zákonného důvodu, aby rozsudek byl změněn nebo zrušen. Tato praxe platila na Slovensku a v Podkarpatské Rusi už dávno, byla vykonávána a nevedla k žádným obtížím ani nesnázím. Ostatně my juristé i v historických zemích známe množství rozsudků Nejvyššího soudu, v nichž Nejvyšší soud velmi stručně říká, že potvrzuje rozhodnutí druhé, po případě prvé stolice, z jejích správných důvodů. Je tu tedy možno Nejvyššímu soudu ulehčiti v tom, že referenti nebudou musiti obšírně odůvodňovati své rozsudky, nýbrž spokojí se stručným odkazem na zákon.

V čís, 4 osnovy se žádá:

"(2) Jestliže by usnesení v odpor vzaté bylo v druhé stolici zrušeno a soudu prvé stolice bylo uloženo, aby doplně řízení, učinil rozhodnutí nové, může rozhodnutí rekursního soudu toliko tenkráte býti vzato v odpor, když jest v něm ustanoveno, že má býti příkaz udělený prvé stolici vykonán teprve, až by usnesení nabylo právní moci."

Mám za to, že toto ustanovení jest ú-čelné a správné a proto lze s ním souhlasiti.

Také rekursy proti rozhodnutím soudu druhé stolíce, kterými bylo potvrzeno usnesení prvního soudu, jsou nepřípustné asi v těch mezích, jak bylo uvedeno při dovoláních.

Pokud jde o exekuční řád, ustanovuje vládní návrh, že samostatného opravného prostředku není proti usnesením, která mají význam jen formální, na př. ustanovují roky v exekučním řízení, nebo proti příkazům, které jsou dány výkonným orgánům atd. To jsou opatření méně významná a není potřebí proti nim připouštěti rekursy; ostatně je možno spojití rekurs s dalším rozhodnutím, proti kterému stížnost je přípustná.

Pokud jde o nesporné řízení, vysvětluje vládní návrh ustanovení §u 46, odst. 2 nového nesporného řízení, že nezákonným je takové opatření nebo usnesení, které se příčí jasnému a nepochybnému - zde je užito slova "doslovu" místo správného "znění" a v tom smyslu bude při druhém čtení provedena tisková oprava - nebo smyslu zákona, jehož bylo nebo mělo býti na případ užito. To je vlastně jenom výklad toho, co znamená staré ustanovení §u 46, odst. 2.

Pokud jde o pracovní soudy, nemá míti ustanovení tohoto vládního návrhu vlivu na spory u pracovních soudů, okresních soudů atd., takže v té příčině se nový návrh pracovních soudů netýče.

Ustanovení tohoto zákona neplatí, stalo-li se rozhodnutí soudu druhé stolice podle svého data přede dnem účinnosti tohoto zákona.

Zákon tento nabývá účinnosti prvým dnem měsíce následujícího po vyhlášení a pozbude jí koncem r. 1936.

Tedy všechna tato ustanovení osnovy jsou účelná, nebudou nijak poškozovati vedení sporů a zájmy justiční, a proto ústavně-právní výbor navrhuje, aby vážený senát schválil usnesení ústavně-právního výboru a přijal osnovu zákona tak, jak je uvedena ve zprávě výborové tisk 1350. (Souhlas.)

Předseda (zvoní): Jednání je skončeno, budeme hlasovati ve čtení prvém.

O celé osnově zákona, jeho nadpisu a úvodní formuli míním dáti hlasovati najednou.

Jsou nějaké námitky? (Nebyly.) Námitek není.

Kdo souhlasí s osnovou zákona, jeho nadpisem. a úvodní formulí ve čtení prvém, nechť zvedne ruku. (Děje se.)

To je většina. Osnova zákona s nadpisem a úvodní formulí byla schválena podle zprávy výborové ve čtení prvém.

Podle §u 54 jedn. řádu z usnesení předsednictva senátu budeme ještě v této schůzi hlasovati o projednávané osnově také ve čtení druhém:

Ad 1. Druhé čtení osnovy zákona, kterým se mění a doplňují některá ustanovení zákonů o občanském řízení soudním, o řízení exekučním a o řízení nesporném (tisk 1350).

Táži se pana zpravodaje sen. dr. Veselého, zda navrhuje nějaké textové změny?

Zpravodaj sen. dr. Veselý: Ve čl. III., čís. 1 ve třetí řádce místo slova "doslovu" má státi správně slovo "znění".

Předseda (zvoní): Kdo souhlasí s osnovou zákona, jeho nadpisem a úvodní formulí, přijatou právě ve čtení prvém, s textovou změnou, navrženou p. zpravodajem, také ve čtení druhém, nechť zvedne ruku. (Děje se.)

To je většina. Osnova zákona s nadpisem a úvodní formulí byla schválena podle zprávy výborové i s textovou změnou také ve čtení druhém.

Projednáme nyní, slavný senáte, odst. 2 dnešního pořadu:

2. Zpráva výborů zahraničního a národohospodářského o vládním návrhu (tisk 1287), kterým se předkládá Národnímu shromáždění ke schválení dodatkový protokol k obchodní a plavební úmluvě mezi republikou Československou a republikou Finskou ze dne 2. března 1927, sjednaný v Praze dne 22. května 1934 a uvedený v prozatímní platnost vládní vyhláškou ze dne 25. května 1934, č. 98 Sb. z. a n. (tisk 1323).

Zpravodaji jsou: za výbor zahraniční sen. F. Krejčí, za výbor národohospodářský sen. Danko.

Dávám slovo zpravodaji výboru zahraničního, panu sen. F. Krejčímu.

Zpravodaj sen. F. V. Krejčí: Slavný senáte! Mezi těmi četnými dodatkovými úmluvami k obchodním smlouvám, jež nám bylo v poslední době projednávati, dochází zde také na dodatkový protokol k naší obchodní úmluvě s Finskem. Naše obchodní styky s tímto vzdáleným severským státem jsou upraveny obchodní a plavební smlouvou z r. 1927, a jako v jiných případech, kde jde o dodatkové úmluvy, tak i zde jsou vynucovány změny hospodářskými poměry, hospodářskou krisí.

Finská vláda žádá na nás, abychom přivolili ke změně některých celních. sazeb, jak pokud jde o zboží dovážené od nás do Finska, tak i naopak. Jde tu celkem jen o málo druhů zboží několika kategorií. Věc nemá arciť velikého dosahu. V důvodové zprávě se zajímavě ukazuje, jak se vyvíjely naše obchodní styky s tímto státem od nás tak vzdáleným a majícím zcela jinou hospodářskou a sociální strukturu než stát náš. Vidíme tam, jak od r. 1928 se vyvíjel dovoz z Finska k nám. Nemůžeme říci, že by vzrůstal - stojí asi na stejné výši - ale dříve činil náš vývoz do Finska velmi vysokou cifru; tak na př. r. 1928 činil dovoz z Finska k nám jen něco přes 4 mil. Kč, kdežto vývoz náš do Finska činil 88 mil. To je tedy diference přímo obrovská.

Pohříchu ovšem tyto cifry našeho vývozu do Finska v poslední době klesají, tak jako cifry našeho exportu vůbec. R. 1933 jsme vyvezli jen za 17 mil. Kč, ale dovoz z Finska činil jen 4 mil. Kč. Aktivita této bilance je patrná. Jde o to, abychom jí uhájili a abychom svůj export do Finska co možná zvýšili.

Navrhuji tedy jménem zahraničního výboru, aby toto schvalovací usnesení bylo přijato ve znění zprávy výborové. (Souhlas.)

Předseda (zvoní): Zpravodajem za výbor národohospodářský je pan sen. Danko. Uděluji mu slovo.

Zpravodaj sen. Danko: Slávny senát! Predkladám zprávu národohospodárskeho výboru o vládnom návrhu (tisk 1287), ktorým sa predkladá Národnému shromaždeniu ku schváleníu dodatkový protokol k obchodnej a plavebnej úmluvě medzi republikou Československou a republikou Fínskou zo dna 2. brezna 1927, sjednaný v Prahe dna 22. kvetna 1934 a uvedený v prezatýmnu platnosť vládnou vyhláškou zo dna 25. kvetna 1934, č. 98 Sb. z. a n.

Medzi našou republikou a Fínskom do r. 1927 obchodná a plavebná úmluva nejestvovala. Uskutočnená a podpísaná bola v Helsinkách dna 2. brezna 1927. Jej blahodarné účinky boly hneď patrné, čo sa javí v cifrách dovozu a vývozu nasledujúcich rokov takto:

Dokiaľ r. 1925 až 26 československý vývoz do Fínska činil 32.474.000 Kč, poťažne 41.538.000 Kč, a fínsky dovoz do Československej republiky 1,952.000 Kč, poťažné 1,666.000 Kč, v nasledujúcom roku po uzavretí obchodnej smluvy, teda roku 1928, cifry nášho vývozu stúply na 88 mil. 190.000 Kč a fínskeho dovozu na 4.289.000 Kč a končily aktívom pre Československu republiku 83.901.000 Kč. Tieto číslice následkom všeobecného ťažkého hospodárskeho položenia síce postupné klesaly, ale pre nás boly výsledky každého obchodného roku aktívne a v I. až III. mesiaci roku 1934 ukazuje sa aktívum v obnose 3 mil. 859.000 Kč.

Vláda predkladá k ústavnému prejednaniu dodatkový protokol k tejto obchodnej a plavebnej úmluve, ktorý bol sjednaný v Prahe dna 22. kvetna 1934 a uvedený v prezatýmnu platnosť vládnou vyhláškou zo dňa 25. kvetna 1934, č. 98 Sb. z. a n.

Tento dodatkový protokol je krátky a pozostáva z troch bodov.

V bode prvom sa ČSR. vzdáva colných sadzieb na bavlnené tkaniny v niektorých sadzobných číslach, uvedených v dodatkovom protokole pod a) a b).

V druhom bode sa republika Fínska vzdáva niektorých colných sadzieb v sadzobných číslach ex 356 ex c) ex 2, poťažne ex 404, vzťahujúcich sa hlavne na lyže, umele brusy atď.

Tretí bod obsahuje ratifikáciu, účinnosť a platnosť tohoto dodatkového protokolu, ktorý je smluvený do konca r. 1934, ale môže byť ďalej mlčky predlžovaný s výhradou trojmesačnej výpovedi.

V dodatkovom protokole obsažená vzájomná ústupčivosť a dohoda je čiastočným následkom fínsko-anglickej, poťažne československo-švajčiarskej obchodnej smluvy.

Potreba tohoto dodatkového protokolu je odôvodnená okolnosťou, aby vzájomný obchodný styk bol prispôsobený dnešným hospodárskym pomerom.

Národohospodársky výbor prejednal tento vládny návrh a usniesol sa doporučiť plénu senátu Národného shromaždenia, aby si osvojilo schvaľovacie usneseníe tohoto vládneho návrhu tak, ako je uvedené v senátnom tisku 1287. (Souhlas.)

Předseda (zvoní): Jednání je skončeno, budeme hlasovati.

Kdo souhlasí se schvalovacím usnesením podle zprávy výborové, nechť zvedne ruku. (Děje se.)

To je většina. Schvalovací usnesení se tím přijímá podle zprávy výborové tisk 1323 ve čtení prvém.

Projednáme nyní souhrnně odst. 3 až 9 dnešního pořadu, jimiž jsou:

3. Druhé čtení schvalovacího usnesení, kterým se schvaluje obchodní a plavební úmluva mezi republikou Československou a republikou Polskou, podepsaná v Praze dne 10. února 1934 a uvedená v prozatímní platnost vládní vyhláškou ze dne 27. února 1934, č. 40 Sb. z. a n. (tisk 1331).

4. Druhé čtení schvalovacího usnesení, kterým se schvalují noty, jimiž se prodlužuje dohoda o úpravě obchodních styků mezi republikou Československou a republikou Polskou ze dne 6. října 1933, vyměněné v Praze dne 30. listopadu 1933 a uvedené v prozatímní platnost vládní vyhláškou ze dne 1. prosince 1933, č. 216 Sb. z. a n. (tisk 1194).

5 až 9. Druhá čtení schvalovacích usnesení, kterými se schvalují ujednání, jimiž se dále prodlužuje dohoda o úpravě obchodních styků mezi republikou Československou a republikou Polskou ze dne 6. října 1933, sjednaná v Praze,

ad 5. dne 13. prosince 1933, uvedené v prozatímní platnost vládní vyhláškou ze dne 14. prosince 1933, č. 228 Sb. z. a n. (tisk 1326),

ad 6. dne 13. ledna 1934, uvedené v prozatímní platnost vládní vyhláškou ze dne 13. ledna 1934, č. 5 Sb. z. a n. (tisk 1327),

ad 7. dne 27. ledna 1934, uvedené v prozatímní platnost vládní vyhláškou ze dne 31. ledna 1934, č. 14 Sb. z. a n. (tisk 1328),

ad 8. dne 10. února 1934, uvedené v prozatímní platnost vládní vyhláškou ze dne 14. února 1934, č. 20 Sb. z. a n. (tisk 1329),

ad 9. dne 26. února 1934, uvedené v prozatímní platnost vládní vyhláškou ze dne 27. února 1934, č. 35 Sb. z. a n. (tisk 1330).

Táži se pánů zpravodajů, zdali mají nějaké návrhy oprav nebo textových změn.

Zpravodaj sen. Hubka: Není návrhů.

Předseda (zvoní): Přistoupíme ke hlasování, a to nejprve o prvním schvalovacím usnesení zvláště.

Kdo souhlasí ve druhém čtení se schvalovacím usnesením, kterým se předkládá Národnímu shromáždění ke schválení obchodní a plavební úmluva mezi republikou Československou a republikou Polskou, podepsaná v Praze dne 10. února 1934 a uvedená v prozatímní platnost vládní vyhláškou ze dne 27. února 1934, č. 40 Sb. z. a n., podle zprávy výborové tisk 1331, tak, jak bylo přijato ve čtení prvém, také ve čtení druhém, nechť zvedne ruku. (Děje se.)

To jest většina. Schvalovací usnesení přijímá se v naznačeném znění také ve čtení druhém.

Kdo nyní souhlasí se schvalovacími usneseními podle zpráv výborů zahraničního a národohospodářského tisky 1194, 1326, 1327, 1328, 1329 a 1330, týkajícími se prodloužení dohody o úpravě obchodních styků mezi republikou Československou a Polskou tak, jak byla tato schvalovací usnesení přijata ve čtení prvém, také ve čtení druhém, nechť zvedne ruku (Děje se.)

To je většina. Uvedená schvalovací usnesení přijímají se v naznačeném znění také ve čtení druhém.

Projednáme nyní odst. 10 pořadu.

10. Zpráva imunitního výboru o žádosti kraj, soudu v N. Jičíně ze dne 9. března 1933, č. j. Nt IX. 33/33, za souhlas k trest. stíhání sen. Kavana pro přečin urážky na cti tiskem podle §u 491 tr. z. (č. 8363/1933 předs.) (tisk 1313).

Zpravodajem je pan sen. Šabata. Uděluji mu slovo.

Zpravodaj sen. Šabata: Slavný senáte!

Krajský soud v N. Jičíně žádá za souhlas k trest. stíhání sen. Kavana pro přečin mázky na cti tiskem podle §u 491 tr. z.

Časopis "Noviny zpod Radhoště" ze dne 24. května 1930 otiskl článek pod nadpisem "Lesní reforma na Vsácku". Tímto článkem cítila se dotčena redakce časopisu "Lubina" vycházejícího ve Val. Meziříčí a podala svým právním zástupcem žalobu na Aloise Svobodu, odpovědného redaktora jmenovaného časopisu. Red. Al. Svoboda byl I. stolicí odsouzen. Nejvyšší soud v Brně zrušil odsuzující rozsudek I. stolice 16. října 1931 a uložil kraj. soudu v N. Jičíně, aby v novém hlavním přelíčení prozkoumal, zda se inkriminovaný článek vztahoval na žalující časopis, ježto ten v něm jmenován ani naznačen nebyl.

Krajský soud v N. Jičíně po provedeném hlavním přelíčení dne 31. prosince 1932 osvobodil red. Al. Svobodu od obžaloby a v rozsudku výslovně konstatoval, že závadný obsah článku se na žalující časopis vůbec nevztahoval.

Dne 9. prosince 1932 přihlásil se sen. Kavan - když byl jako svědek vyslechnut - že je pisatelem onoho inkriminovaného článku "Lesní reforma na Vsácku". Zástupce časopisu "Lubina" po onom hlavním přelíčení 31. prosince 1932 s red. Al. Svobodou podal návrh na trestní stíhání sen. Kavana jako pisatele.

Imunitní výbor navrhuje, aby slavný senát nedal souhlas k trest. stíhání sen. Kavana pro přečin urážky na cti tiskem podle §u 491 tr. z.

Důvody: Nehledě na to, že trestní stíhání pro uvedený čin je zřejmě promlčeno, neboť inkriminovaný článek vyšel 24. května 1930 a žaloba proti jmenovanému senátoru byla podána teprve 31. prosince 1932, tedy po 2 letech 7 měsících, bylo shora uvedeným praejudiciálním rozsudkem Nejvyššího soudu i citovaným rozsudkem kraj. soudu v N. Jičíně uznáno, že časopisu "Lubina" právo na žalobu pro uvedený článek nevzešlo. Bylo by proto trestní řízení proti sen. Kavanovi zahájeno bez návrhu oprávněného žalobou a tudíž bezvýsledné a znamenalo by po názoru imunitního výboru ničím neodůvodněné vyrušení z konání jeho povinnosti jako člena Národního shromáždění. Proto navrhuje výbor, aby žádosti kraj. soudu nebylo vyhověno. (Souhlas.)

Předseda (zvoní): Jednání je skončeno.

Budeme hlasovati o návrhu výboru imunitního, aby senát nedal souhlas k trest. stíhání sen. Kavana pro přečin urážky na cti tiskem podle §u 491 tr. z.

Kdo s tímto návrhem výboru imunitního souhlasí, nechť zvedne ruku. (Děje se.)

To je většina. Návrh tento se schvaluje a senát nedal souhlas k trest. stíhání sen. Kavana.

Vyřídíme nyní poslední odstavec pořadu:

11. Volba místopředsedy senátu.

Podle sjednané a platné dohody vzdal se pan místopředseda senátu Vilém Votruba své funkce místopředsedy senátu.

Jest nám tudíž vykonati volbu místopředsedy senátu.

Volbu tu vykonáme podle §u 61 jedn. řádu hlasovacími lístky.

Podle dohody nastupuje a je navrhován na uprázdněné místo pan sen. Kahler.

Žádám. pana zapisovatele sen. Stöhra, aby sebral a sečetl hlasy na levici, pana zapisovatele sen. Navrátila, aby sebral a sečetl hlasy ve středu a pana zapisovatele sen. Johanise, aby sebral a sečetl hlasy na pravici a aby mně sdělili výsledek volby.

(Po sečtení hlasů:)

Bylo odevzdáno 73 hlasů, z nichž 71 zní na jméno pana sen. Kahlera.

Místopředsedou senátu byl tudíž zvolen pan sen. Kahler.

Táži se zvoleného pana místopředsedy, zda volbu přijímá.

Sen. Kahler (německy): Ano.

Předseda: Podle §u 7 jedn. řádu je potřeba, aby nově zvolený pan místopředseda vykonal předepsaný slib.

Žádána pana zapisovatele sen. Navrátila, aby přečetl příslušnou formuli slibu a pana místopředsedu Kahlera žádám, aby do mých rukou složil slib.

Zapisovatel sen. Navrátil (čte):

Slibuji, že budu zachovávati zákony a svůj úřad předsednický zastávati nestranně podle svého nejlepšího vědomí a svědomí.

Tajemník senátu dr. Šafařovič (čte):

Ich gelobe, die Gesetze zu beobachten und mein Vorsitzendenamt nach meinem besten Wissen und Gewissen unparteiisch auszuüben.

Místopředseda Kahler (podávaje předsedovi ruku): Ich gelobe.

Předseda (zvoní): Tím je pořad schůze vyřízen.

Podle §u 40 jedn. řádu sděluji, že se předsednictvo senátu usneslo, aby se příští schůze konala v úterý dne 3. července 1934 o 14. hodině s

pořadem:

1. Zpráva výborů techn.-dopravního a ústavně-právního k vládnímu návrhu zákona (tisk 1315) o plynárenských podnicích požívajících výhod (tisk 1347).

2 Zpráva ústavno-právneho výboru k usneseníu posl. snemovne (tisk 1346) o usnesení senátu k vládnemu návrhu zákona o poistnej smluve (tisk 1349).

3. Druhé čtení schvalovacího usnesení, jímž se schvaluje dodatkový protokol k obchodní a plavební úmluvě mezi republikou Československou a republikou Finskou ze dne 2. března 1927, sjednaný v Praze dne 22. května 1934 a uvedený v prozatímní platnost vládní vyhláškou ze dne 25. května 1934, č. 98 Sb. z. a n. (tisk 1323).

4. Rozprava o prohlášení pana ministra věcí zahraničních.

Konstatuji, že žádný návrh podán nebyl.

Končím schůzi.

(Konec schůze v 19 hod. 42 min.)