Schůze zahájena v 16 hod. 29 min.

Přítomni:

Předseda dr. Soukup.

Místopředsedové: Donát, dr. Heller, dr. Hruban, Klofáč, Votruba.

Zapisovatelé: Johanis, Stržil.

Celkem přítomni 104 členové podle presenční listiny.

Členové vlády: předseda vlády Malypetr; ministr dr. Dérer.

Z kanceláře senátní: tajemník senátu dr. Šafařovič; jeho zástupci dr. Bartoušek, dr. Trmal.

 

Předseda (zvoní): Zahajuji schůzi senátu.

Předsednictvu senátu došel připiš ministerstva vnitra ze dne 6. června 1934, čís. 38.384/1934/7, o povolání náhradníka Imre Vargy za zemřelého sen. Jana Richtera.

Žádám pana zapisovatele sen. Stržila, aby připiš tento přečetl.

Zapisovatel sen. Stržil (čte):

Předsednictvu senátu Národního shromáždění republiky Československé v Praze.

Na místo zemřelého člena senátu Národního shromáždění Jana Richtera povolávám podle ustanovení § 2 zákona o složení a pravomoci senátu a § 56 řádu volení do poslanecké sněmovny za člena senátu Národního shromáždění Imre Vargu, duchovního evang. církve a. v., a starostu města Popradu, a vydávám mu ověřující list, opravňující jej ke vstupu do senátu.

Zároveň vyhlašuji to v Úředním listě republiky Československé.

Ministr: dr. Černý v. r.

Předseda: Do dnešní schůze dostavil se nový člen pan Imre Varga a vykoná ústavou předepsaný slib do rukou předsedových.

Žádám pana zapisovatele sen. Stržila, aby přečetl příslušnou formuli slibu, a pana senátora, aby vykonal do mých rukou slib podáním ruky a slovem "slibuji".

Zapisovatel sen. Stržil (čte): (Senátoři povstávají.)

Slibuji, že budu věren republice Československé a že budu zachovávati zákony a mandát svůj zastávati podle svého nejlepšího vědomí a svědomí.

Tajemník senátu dr. Šafařovič (čte): Ich gelobe, der Čechoslovakischen Republik treu zu sein und die Gesetze zu beobachten, sowie mein Mandat nach bestem Wissen und Gewissen auszuüben.

Sen. Varga (podávaje předsedovi ruku): Ich gelobe. (Senátoři usedají.)

 

Sdělení předsednictva.

Dovolené

dal předseda: na dnešní schůzi sen. Csehymu, Fidlíkovi, Kelloovi, dr. Krnovi, Pilzovi, Spiesovi, Stodolovi; dodatečně od 12. do 16. června t. r. sen. Kereszturymu, Stöhrovi; od 19. do 26. června t. r. dr. Milotovi; na tento týden sen. dr. Řehákovi.

Předseda konstatoval, že senát je způsobilý se usnášeti, a k jeho návrhu uděleny byly zdravotní dovolené: na 4 týdny sen. Böhrovi, Filipínskému; na měsíc červen sen. Bergmanovi; do 18. července sen. dr. Reylovi; do konce června sen. Ďurčanskému.

Rozdané tisky.

Interpelace tisky 1306/1 a 1306/2, 1316/1 a 1316/2.

Návrhy tisky 1307, 1308, 1317.

Usnesení posl. sněmovny tisk 1309.

Vládní návrhy tisky 1310, 1311, 1314, 1315.

Odpověď tisk 1312.

Zpráva tisk 1313.

Zápis o 264. schůzi senátu N. S. R. Čs.

Zápisy

o 265. a 266. schůzi senátu N. S. R. Čs. vyloženy byly podle §u 72 jedn. řádu v senátní kanceláři k nahlédnutí.

Ježto nebyly v předepsané lhůtě žádným panem senátorem podány písemné námitky, pokládají se zápisy ty za správné a budou vytištěny.

Z předsednictva přikázáno.

Výboru iniciativnímu návrhy tisky 1307, 1308, 1317.

Výboru ústavně-právnímu usnesení posl. sněmovny tisk 1309.

Výborům techn.-dopravnímu a ústavně-právnímu vládní návrhy tisky 1310, 1311, 1315.

Výborům zahraničnímu a národohospodářskému vládní návrh tisk 1314.

Stanoveny lhůty výborům.

K návrhu předsedovu stanoveny byly lhůty k podání zpráv:

výboru ústavně-právnímu pro usnesení posl. sněmovny tisk 1309,

výborům techn. -dopravnímu a ústavně-právnímu pro vládní návrh tisk 1311,

lhůta 24 hodin;

výborům techn.-dopravnímu a ústavně-právnímu pro vládní návrhy tisky 1310 a 1315 lhůta 6 dní.

Z iniciativního výboru

ve schůzi dne 13. června 1934 přikázány návrhy:

výborům národohospodářskému a rozpočtovému návrhy tisky 1277 až 1281, 1300,

výborům soc.-politickému, ústavně-právnímu a rozpočtovému návrh tisk 1299.

 

Předseda (zvoní): Budeme projednávati pořad dnešní schůze:

1. Zpráva výborů soc.-politického, ústavně-právního a rozpočtového o vládním návrhu (tisk 1288) zákona, kterým se mění a doplňují předpisy o soudnictví úrazového pojištění dělnického (tisk 1305).

Zpravodaji jsou: za výbor soc.-politický pan sen. Johanis, za výbor ústavně-právní pan sen. Koukal, za výbor rozpočtový pí. sen. Plamínková.

Dávám slovo zpravodaji výboru soc.-politického, panu sen. Johanisovi.

Zpravodaj sen. Johanis: Dámy a pánové! Vládním návrhem zákona, který je dnes na pořadu, máme se usnésti na změnách, jež souvisí se změnou soudnictví ve věcech dělnického úrazového pojištění.

V zákoně o úrazovém pojištění v Československu, který jsme převzali z Rakouska a který byl vyhlášen již r. 1887, máme ustanovení, že spory mezi pojištěnci a úrazovými pojišťovnami vyřizuje rozhodčí soud, a je to instance první a také poslední. Dlužno uznati za rozhodný pokrok, jestliže bude věc možno dát přezkoumat stolici vyšší. Takové přezkoumání je možné ve věcech sociálního pojištění podle zákona č. 221/24, neboť odvolání z rozhodnutí rozhodčího soudu nemocenské pojišťovny jde k pojišťovacímu soudu a z rozhodnutí pojišťovacího soudu - o nároku na invalidní a starobní pojištění - k vrchnímu pojišťovacímu soudu. Také ve věcech hornických je možné odvolání z rozhodnutí hornického rozhodčího soudu k vrchnímu hornickému rozhodčímu soudu. Toliko z rozhodnutí úrazových rozhodcích soudů není možné odvolání. (Hluk.)

Předseda (zvoní): Prosím vážený senát o klid, aby pan referent mohl ve své zprávě pokračovat.

Zpravodaj sen. Johanis (pokračuje): Já chci, dámy a pánové, na několika číslicích dokázati, jak je potřebí, aby rozhodnutí rozhodčího soudu úrazové pojišťovny bylo podrobeno ještě kritice instancí druhých tak, jak to osnova navrhuje. Opatřil jsem si data o čtyřech rozhodčích soudech, a to o soudu pražském, brněnském, ostravském a bratislavském. Dvě úrazové pojišťovny, totiž pražská a slovenská, mají sídlo svých rozhodčích soudů tam, kde sídlí, to je v Praze a v Bratislavě, avšak úrazová pojišťovna pro zemi Moravsko-slezskou má soudy dva, jeden v Brně a druhý v Mor. Ostravě. Nechci uváděti všechna data, ač jsem si opatřil data za 10 let pro orientaci, abych nezdržoval senátní plenům. Chci jen uvésti, že nejkřiklavější jsou poměry na Slovensku, pokud jde o poměr procentuální, ale ani na Moravě to není lepší. Je zajímavé, že rozhodčí soud, na př. pražský, má až do r. 1930 asi 50% žalob vyřízených zamítavě. R. 1931 už má 56% z podaných žalob zamítnuto. Nebudu uváděti, kolik jich bylo podáno. R. 1932 jich bylo již 63%, a je zajímavo, že r. 1933 klesl počet zamítnutých žalob na 40%.

Na Moravě, kde, jak jsem řekl, jsou rozhodčí soudy dva, máme křiklavější poměr v Brně, méně křiklavý v Mor. Ostravě. V Brně bylo r. 1924 zamítnutých žalob 67%, r. 1925 57%, r. 1926 55%, r. 1927 50%, r. 1928 52%, r. 1929 70%, r. 1930 70%, r. 1931 61%, r. 1932 56% a r. 1933 zase 65%.

Kdybych chtěl dále srovnávat, srovnal bych rok 1953 u Prahy a Brna. V Praze jsme měli 40% zamítnutých žalob, v Brně 65%, zatím co v Mor. Ostravě 59%.

Na Slovensku bylo zamítnuto r. 1924 60%, r. 1925 46%, r. 1926 60.5%, r. 1927 71%, r. 1928 74%, r. 1929 73%, r. 1930 60%, r. 1931 70%, r. 1932 78%, r. 1933 77%. Když srovnáme bratislavský rozhodčí soud s Prahou a Brnem, pak je to v Praze r. 1933 40%, opakuji 40%, v Brně 65%, v Mor. Ostravě 59%, ale v Bratislavě 77%. Myslím, že tato data, která srovnávají procento zamítnutých žalob u rozhodčích soudů, jsou nejlepším dokladem pro odůvodněnost vládního návrhu, který přinesl resort ministerstva soc. péče, aby se zde stala změna.

Chtěl bych ještě tuto změnu odůvodniti s jiného hlediska. Dámy a pánové! Nesmíme pořád přehlížeti, že úrazový zákon působí 45 let, jako nemocenský zákon. Od té doby jsme zejména nemocenský zákon v Československu značně změnili, zvláště novelou z 15. května roku 1919, pak druhou novelou z 22. prosince 1920 a konečně zákonem ze dne 9. října 1924, který k nemocenskému pojištění připojil pojištění invalidní a starobní. Tam zejména jsme dali toto ustanovení o soudnictví. Z rozhodčího soudu nemocenských pojišťoven může si pojištěnec nebo pojištěnka stěžovati k druhé instanci, tj. k pojišťovacímu soudu v sídle příslušného Krajského soudu.

Ale vezměme jiný příklad. Podle civilního řádu soudního je možno, že ten, kdo má nějaký spor, jak říkáme bagatelní u soudu, nemůže se z něho odvolávati, když jde o částku do 300 Kč, ale když jde o částku přes 300 Kč, může se každý občan republiky, když není spokojen, z rozhodnutí okresního soudu odvolati ke druhé instanci, tj. ke krajskému soudu. Jde tedy o částku Křes 300 Kč, z níž je možno podati odvolání. V úrazovém pojištění však jsme zůstali, jak se říká lidově, trčeti na tom, ačkoliv jde často o částky vyšší, jde o velké zájmy člověka, pro celý život - vezměme na př. učně, který je zraněn na stavbě nebo v továrně v mladém věku - že nebylo dosud možno odvolati se k instanci vyšší, když jde o nárok na důchod. Proto myslím, že ministerstvo spravedlnosti pochopilo správně tendenci a potřebu této změny zákona, když navrhuje, aby rozsudky rozhodčích soudů byly podrobeny instanci druhé, totiž vrcholnému pojišťovacímu soudu.

Tyto zjevy jsou jistě nepříznivé, neboť i když dlužno všeobecně žádati, aby rozhodčí soudy úrazové byly obsazeny odborníky, je možnost odvolání se k stolici vyšší daleko větší zárukou, že vše, co zasluhuje pozornosti a úvahy rozhodčího soudu, bude uváženo, že bude řízení provedeno tak, jak je toho podle povahy věci třeba, zvláště že bude dokazování potřebné v jednotlivém případě úplně provedeno. Odvolání dává možnost uplatniti všechny vady řízení a žádati jejich odstranění, aby nález - rozsudek - mohl býti vydán na spolehlivém základě. Stalo-li by se, že by byl porušen zákon na př. nesprávným jeho výkladem, může druhá stolice zjednati rovněž nápravu.

Jde ovšem zas jen o reformu částečnou - a mínění ve věci reformy celkové vyjadřuje soc.-politický výbor ve zvláštní resoluci - avšak dlužno uznati, že tato reforma rozhodčího soudnictví úrazového je tak nutná, že nemůže čekati, až bude provedena reforma celková. Soc.-politický výbor netají, že bude záležeti také na duchu, který ovládne senát pro úrazové pojištěni dělnické, zřízený u vrch. pojišťovacího soudu, ale doufá, právě proto, že těmito věcmi se bude zabývati zvláštní senát (§ 1, odst. 3), že bude obsazen tak, aby svým úkolům i co do provádění zákonů o úrazovém pojištění dělnickém podle ducha jejich vyhovoval. Jinak ostatně jednotlivé paragrafy odůvodňujeme v důvodové zprávě zvláště podrobně. Chtěl bych k úrazovému soudnictví ještě konstatovati jeden fakt, který je pro nezasvěcence důležitý, totiž že rozsudky rozhodčích soudů se opírají zpravidla o posudky lékařů. Snad to byl motiv u původního úrazového zákona za Rakouska, že se tehdy páni spokojili s jednou instancí. Nejsem, jak známo, nepřítelem lékařského stavu, ale nutno doznati, že nelze všechno stavěti na posudku lékaře, o který se zpravidla opírá každý senát té nebo oné úrazové pojišťovny. Je přece jen třeba hájiti osnovu i s lidského hlediska. Poněvadž posudky jsou zpravidla od lékařů úrazových pojišťoven, tedy osob, řekl bych, závislých na úrazových pojišťovnách, sluší vítati osnovu, protože jejich posudky mohou býti ještě posouzeny instancí jinou, jiným odborníkem. To mohou býti lékaři odborní a hlavně lékaři kliničtí u vrchního pojišťovacího soudu.

I tyto okolnosti uvádím jako důvod pro potřebu druhé instance v soudnictví úrazového pojištění dělnického.

Konečně odvolání nemusí býti vždycky opřeno jenom o důvod, že lékaři úrazové pojišťovny snad neuvážili, když dělali posudek, všechny okolnosti. Mohou tu býti důvody nejen zdravotní, nýbrž i právní. Upozorňuji na časté rozpory v rozsudcích rozhodčích soudů úrazových pojišťoven ve věci mezd, když jde o ocenění mezd, o definici úrazu, zejména jde-li o úraz podnikový nebo nepodnikový. To platí v četných případech v hornictví a zejména u železničářů, kde často jde o rozpory právní, jde-li o úraz dopravní čili nic. I tyto motivy uvádím, jako důvod, proč je třeba míti druhou instanci.

V závěru musím zvláště připomenouti otázku, kterou se hodně zabýváni, totiž problém racionalisace, která nese s sebou stále a stále těžší oběti v práci, neboť dělníkovo a úředníkovo risiko v racionalisaci je stále větší. Musíme si býti vědomi, že sporů mezi úrazovými pojišťovnami a pojištěnci bude čím dále více, což dokazuje statistika všech rozhodčích soudů - já ji nechtěl pro krátkost času citovati - a že při obětech, které si vyžádá racionalisace, při risiku, které pracovník při racionalisaci má, bude tím spíše odůvodněno, aby druhá instance posuzovala rozhodnutí instance první, totiž rozhodčího soudu úrazové pojišťovny dělnické.

Soc.-politický výbor navrhuje resoluci, která se týká reformy úrazového pojištění vůbec a která zní:

Vláda se vyzývá, aby v dohledné době předložila osnovu zákona o reformě úrazového pojištění dělnického v tomto směru:

1. aby byl rozšířen okruh pojištěnců, zejména na ty odbory, kde často přichází k úrazům,

2. aby bylo úrazové pojištění unifikováno s ostatním sociálním pojištěním zaměstnaneckým.

Výbor soc.-politický nepřijal tuto resoluci mlčky a nepřejímá ji a nepřináší do plena senátu po prvé. Již jsem zde o té věci mluvil. Upozorňuji znovu, že v malém státě s 15 mil. obyvateli nelze zákonodárství pojišťovací drobiti a nechati tak rozdrobeno, jak jsme je převzali z Rakouska. To platí zejména o úrazovém pojištění, zvláště když máme s platností od 1. července 1926 pojištění invalidní a starobní.

Čas je krátký a látka sama ani nepředpokládá, že bychom museli teprve sháněti důvody, proč je potřebí rozšířiti úrazové pojištění dělnické na odbory, kde dochází k úrazům, ale uvažme, že zákon je 45 let starý a že zatím technika a chemie mnoho změnily. Proto myslím, že první odstavec resoluce soc.-politického výboru je zcela odůvodněn.

Pokud jde o unifikaci, může býti snad sporná, a jistě budu míti příležitost slyšeti námitky kol. Plamínkové, která patrně snese důvody proti, ale bude věcí plena senátu, jak rozhodne. Nicméně chci znovu konstatovati, že osnovu, jak je vypracována, výbor uvítal a že ji rád předkládá ke schválení, poněvadž je nejen pokrokem, nýbrž zejména lepší ochranou těch, kteří riskují zdraví a životy ve fabrikách, dílnách a při dopravě.

To je ten nejdůležitější důvod. Kdybych se chtěl vraceti k poříčské katastrofě, kdybych chtěl citovati důsledky katastrofy v Oseku, přinášel bych jen nové argumenty, proč takovému soudnictví jako je soudnictví úrazového pojištění dělnického, musíme věnovati i zákonodárně pozornost.

Proto prosím, aby senát vzal zprávu soc.-politického výboru na vědomí a osnovu tak, jak je navržena ve výborové zprávě, schválil. (Souhlas.)

Předseda (zvoní): Referentem za výbor ústavně-právní je pan sen. Koukal. Uděluji mu slovo.

Zpravodaj sen. Koukal: Velectěné dámy a pánové! Ústavně-právní výbor se zabýval touto osnovou po stránce právní a přišel k úsudku, že předložený návrh zákona, kterým se mění a doplňují předpisy o soudnictví úrazového pojištění dělnického, odstraňuje opět jednu velkou křivdu, která tížila zaměstnance úrazem postižené, když byli se svými nároky odmítnuti rozhodčím soudem úrazové pojišťovny.

Zákony, upravující úrazové pojištění dělnické, svěřily rozhodování sporů vzniklých v oboru úrazového pojištění dělnického zvláštním soudům, zřízeným v místech nositelů tohoto pojištění. Rozhodování jejich jest konečné, neboť proti rozhodnutím jsou vyloučeny jakékoliv opravné prostředky, nejen řádné, nýbrž i mimořádné. Tato skutečnost jest těžce pociťována zvlášť pojištěnci. Poukazuje se na nebezpečí možného bezpráví, které se nedá již odčiniti, bylo-li rozhodnutí vydané rozhodčím soudem konečné. Soudnictví v úrazovém pojištění dělnickém jest dále srovnáváno se soudnictvím, jak bylo upraveno v oboru ostatního sociálního pojištění, kterážto úprava zaručuje přiznáním opravných prostředků proti rozhodnutím prvého soudu daleko větší bezpečnost proti možným křivdám.

Za této situace jeví se nová úprava soudnictví úrazového pojištění dělnického nezbytně nutnou jakožto první krok na cestě k reformě úrazového pojištění vůbec a jakožto prvá malá splátka na tíživý dluh lidské společnosti, jímž jest povinna nepřehledné řadě pracovníků, kteří platili a platí krví pokrok lidstva.

Vláda proto předložila Národnímu shromáždění osnovu zákona, kterým se podstatně zlepšuje dosavadní stav v oboru uplatňování práva pojištěnců úrazového pojištění. Osnova poskytuje totiž opravné prostředky proti nálezům - v zemích Slovenské a Podkarpatoruské rozsudkům - rozhodčích soudů, zřízených v zemi České a Moravsko-Slezské podle zákona ze dne 28. prosince 1887, č. 1 říšského zákona z r. 1888, ve znění zákona ze dne 10. dubna 1919, č. 207 Sb. z. a n., a proti rozhodnutím rozhodčích soudů, zřízených v zemích Slovenské a Podkarpatoruské podle zák. čl. XIX./1907 ve znění vládního nařízení ze dne 14. července 1922, č. 199 Sb. z. a n.

Těmto rozhodnutím bude možno odporovati jednak řádným opravným prostředkem, to jest odvoláním, které bude nutno podati do 60 dnů ode dne doručení nálezu - rozsudku - rozhodčího soudu, jednak i po uplynutí této lhůty mimořádným opravným prostředkem, tj. obnovou, budou-li jinak splněny podmínky civilního řádu soudního, jimiž je stanovena přípustnost tohoto mimořádného opravného prostředku.

Pokud jde o odvolání, jest podle navrhovaného zákona přípustné, bylo-li řízení před rozhodčím soudem vadné, nebo byl-li nálezem - rozsudkem - rozhodčího soudu porušen zákon.

Ustanovení toto jest dostatečně široké a v jeho rámec mohly býti zařazeny nejen nepravidelnosti a nesprávnosti přihodivší se řízením před rozhodčím soudem - tedy vady formální - nýbrž i nesprávnosti věcné, tj. nesprávnosti týkající se samého rozhodnutí, tedy tzv. vady materiální. Ustanovení toto přimyká se k úpravě, kterou volil zákon č. 221/1924 Sb. z. a n. o pojištění nemocenském, invalidním a starobním v druhém odstavci §u 226.

V souvislosti se zavedením řádného opravného prostředku odvolání nutno zmíniti se o dalším předpisu, totiž o poslední větě odstavce druhého §u 1, že nález rozhodčího soudu musí býti stranám doručen vždy písemně. To jest podstatná změna proti dosavadnímu stavu. Potřeba této změny vyplynula sama sebou, jakmile bylo připuštěno odvolání.

Možnost řádné přípravy i vypracování odvolání zaručuje nejen dostatečně dlouhá lhůta stanovená pro podání odvolání - 60 dnů ode dne doručení - nýbrž i další ustanovení, že odvolání musí býti podepsáno advokátem nebo úředníkem nositele úrazového pojištění. Pro pojištěnce nehrozí z tohoto ustanovení žádná újma, neboť jednak mohou odborové organisace svým členům opatřiti advokátní zastoupení, jednak je možno žádati o zřízení advokáta chudých. Tímto ustanovením se čelí záplavě vrchního pojišťovacího soudu bezdůvodnými odvoláními. Také toto ustanovení není novotou, jest rovněž přijato ze zákona č. 221/1924 Sb. z. a n.

O odvolání podaném proti nálezu - rozsudku - rozhodčího soudu rozhoduje zvláštní senát zřízený u vrchního pojišťovacího soudu. Tomuto senátu bude výhradně rozhodovat jen o odvoláních proti nálezům - rozsudkům - vydaným v oboru úrazového pojištění - zaopatření - dělnického. Senát skládá se ze 3 soudců z povolání a ze dvou přísedících, z nichž jeden jest z řad zaměstnavatelů, jeden z řad zaměstnanců. Přísedící tohoto senátu mají býti až do konečné zákonné úpravy úrazového pojištění jmenováni ministerstvem sociální péče v dohodě se zúčastněnými ministry po slyšení ústředen odborových organisací.

Pro řízení u rozhodčího soudu i pro řízení u vrchního pojišťovacího soudu, pokud činnost těchto soudů bude vyvolána podáním odvolání, platí obdobné předpisy §§ 226, 230 až 233 zák. č. 221/1924 Sb. z. a n. ve znění zákona č. 184/1928 Sb. z. a n. Tím jest jednak upraveno řízení u rozhodčího soudu v případě, že odvolání bylo podáno opožděně nebo že bylo formálně vadné, upravena otázka opravných prostředků proti opatřením předsedy rozhodčího soudu, která učinil vzhledem k podanému odvolání, jednak jest upraveno řízení před vrchním pojišťovacím soudem - senátem pro úrazové pojištění - a to obdobně, jak jest toto řízení upraveno při odvoláních projednávaných vrchním pojišťovacím soudem podle zákona č. 221/1924 Sb. z. a n.

Náklady, které vzniknou zřízením a činností zvláštního senátu pro úrazové pojištění a které zvláště se projevují zejména v nákladech vzniklých výplatou náhrad přísedícím vrchního pojišťovacího soudu, budou kryty z rozpočtové položky výdajů ministerstva spravedlnosti určených pro pojišťovací soudnictví a nebudou značné, odhadují se částkou asi 10.000 Kč.

Sociální zájmy, zejména zvláštní ohledy na postavení pojištěnce vyžadují, aby tíživý jejich osud byl ulehčen všude tam, kde se může tak státi bez ohrožení veřejných zájmů a bez nebezpečí škody pro stranu druhou. Proto dáno bylo do odst. 6 §u 2 ustanovení, že odvolání nositele pojištění - zaopatření - nemá odkládacího účinku.

V §u 2 přiznává se možnost obnovy i proti nálezům - rozsudkům - vrchního pojišťovacího soudu.

V §u 3 jsou dány předpisy pro přechodnou dobu.

Vládní návrh zákona o soudnictví úrazového pojištění dělnického byl po provedení malé změny v §u 1 se stylistickými změnami provedenými soc.-politickým výborem schválen ústavně-právním výborem a výbor doporučuje slavnému senátu, aby přijal osnovu zákona ve znění dole otištěném i s připojenou resolucí, kterou se vláda vyzývá, aby při úpravě pojištění dělnického vůbec v nově připravené osnově zákona rozšířila působnost zákona úrazového na všechny zaměstnance, a to i na ty, kteří v dnešní době velmi intensivní výkonnosti, která vyžaduje i mimo výrobu strojovou stále větší risiko na zdraví a životech zaměstnanců, nejsou pojištěni proti úrazům, přicházejí však k úrazům velmi často a nezřídka k úrazům velmi těžkým.

Dále se žádá v resoluci, aby sociální pojištění vůbec bylo unifikováno v jednom zákoně, který by obsahoval nemocenské, úrazové, invalidní a starobní-pojištění. Taková unifikace by jednak přinesla prospěch pojišťovacím ústavům v administrativě, jednak také pojištěncům při domáhání se svých nároků.

Ústavně-právní výbor proto doporučil senátu, aby také tuto resoluci přijal v tom znění, jak ji přináší tisk sen. 1305. (Potlesk.)