Začátek schůze v 16 hod. 25 min.
Přítomni:
Předseda dr. Soukup.
Místopředsedové: dr. Heller, Klofáč, Votruba.
Zapisovatelé: Navrátil, Stöhr.
Celkem přítomno 114 členů podle presenční listiny.
Členové vlády: předseda vlády Malypetr; ministr dr. Hodža.
Z kanceláře senátní: tajemník senátu dr. Šafařovič; jeho zástupci dr. Bartoušek, dr. Trmal.
Místopředseda Klofáč (zvoní): Zahajuji schůzi.
Předsednictvu senátu došel připiš ministerstva vnitra ze dne 3. května 1934, čís. 29.696/1934/7, o povolání náhradníka Pavla Rejmona za zemřelého sen. Šimonka.
Žádám pana zapisovatele sen. Stržila, aby připiš tento přečetl.
Zapisovatel sen. Stržil (čte): Předsednictvu senátu Národního shromáždění republiky Československé v Praze III.
Na místo zemřelého člena senátu Národního shromáždění Josefa Šimonka povolávám podle ustanovení §u 2 zákona o složení a pravomoci senátu a §u 56 řádu volení do poslanecko sněmovny za člena senátu Národního shromáždění náhradníka Pavla Rejmona, domkáře a předsedu župní Domoviny domkářů a malorolníků ve Dvorech u Nymburka, a vydávám mu ověřující list, opravňující jej ke vstupu do senátu.
Zároveň vyhlašuji to v Úředním listě republiky Československé.
Ministr: dr. Černý v. r.
Místopředseda Klofáč (zvoní): Do dnešní schůze dostavil se nový člen senátu pan Pavel Rejmon a vykoná ústavou předepsaný slib do rukou předsedových.
Žádám pana zapisovatele sen. Stržila, aby přečetl příslušnou formuli slibu, a pana senátora, aby vykonal do mých rukou slib podáním ruky a slovem "slibuji". (Senátoři povstávají.)
Zapisovatel sen. Stržil (čte):
Slibuji, že budu věren republice Československé a že budu zachovávati zákony a mandát svůj zastávati podle svého nejlepšího vědomí a svědomí.
Sen. Rejmon (podávaje místopředsedovi Klofáčovi ruku): Slibuji. (Senátoři usedají.)
Sdělení předsednictva.
Dovolené
obdrželi: na dnešní schůzi sen. Fidlík, Hlávka, Chlebounová, Kello, Langer, Luksch, Mikulíček, Modráček, dr. Reyl, inž. Winter, dr. Witt; na týden (do 23. t. m.) sen. Ďurčanský, dr. Hruban, dr. Krčméry, Niessiner, Fr. Novák (lid.), Stolberg, Stöhr, Šelmec, dr. Veselý, Volko.
Rozdané tisky.
Vládní návrhy tisky 1263, 1273, 1274.
Návrhy tisky 1264 až 1266.
Zprávy tisky 1267 až 1269, 1271.
Interpelace tisk 1272/1 a 1272/2.
Těsnopisecká zpráva o 260. schůzi senátu N. S. R. Čs.
Zápis o 260. schůzi senátu N. S. R. Čs.
Zápis
o 261. schůzi senátu N. S. R. Čs. vyložen byl podle §u 72 jedn. řádu v senátní kanceláři k nahlédnutí.
Ježto nebyly v předepsané lhůtě žádným panem senátorem podány písemné námitky, pokládá se zápis ten za správný a bude vytištěn.
Z předsednictva přikázáno:
Výboru iniciativnímu návrhy tisky 1264 až 1266.
Výborům zahraničnímu a národohospodářskému vládní návrh tisk 1263.
Výboru ústavně-právnímu vládní návrh tisk 1273.
Výboru rozpočtovému vládní návrh tisk 1274.
Výboru imunitnímu žádost okr. soudu v Uher. Brodě za souhlas k stíhání sen. Kopřivy pro přestupek podle §u 1 zák. č. 108/1933 Sb. z. a n. (č. 11.351 předs.).
Výborům národohospodářskému a ústavně-právnímu vládní nařízení ze dne 27. dubna 1934, kterým se odkládá doba splatnosti obilních zástavních listů (č. 11.340 předs.).
Stanoveny lhůty výborům.
Místopředseda Klofáč konstatoval, že senát je způsobilý se usnášeti, a senát přijal jeho návrh, aby stanoveny byly lhůty sedmidenní k podání zpráv: výboru ústavně-právnímu pro vládní návrh tisk 1273, výboru rozpočtovému pro vládní návrh tisk 1274.
Místopředseda Klofáč (zvoní): Budeme projednávati pořad.
1. Zpráva výborů národohospodářského a rozpočtového o usnesení posl. sněmovny (tisk 1262) k vládnímu návrhu zákona o vyrovnávacích fondech mléčných (tisk 1269) [podle §u 35 jedn. řádu].
Zpravodaji jsou: za výbor národohospodářský sen. Stržil, za výbor rozpočtový sen. Foit.
Prosím pana referenta výboru národohospodářského sen. Stržila, aby se ujal slova.
Zpravodaj sen. Stržil: Slavný senáte! Mlékařství jest jedno z nejdůležitějších odvětví naší zemědělské výroby a také významnou složkou našeho národního hospodářství, neboť roční produkce mléka odhaduje se v našem státě na 4 až 5 miliard Kč. Mlékaření je z převážné většiny v rukou malých a středních zemědělců a poskytovalo jim v nynějších těžkých a neblahých poměrech hospodářských alespoň částečný příjem pro nutné výdaje v domácnostech. V poslední době však zachvátila krise i toto odvětví, a to tou měrou, že se nejen ceny mléka zhroutily, ale i odbyt jeho a mléčných výrobků je nepatrný.
Bylo proto potřebí chopiti se nějaké pomocné akce pro záchranu tohoto odvětví a pro uspořádání a usměrnění celé mléčné výroby. Je to nutno nejen v zájmu našeho zemědělství, ale i v zájmu našich konsumentů.
Vždyť mléko představuje důležitou potravinu a je proto zapotřebí, aby kvalita mléka byla zabezpečena všemi vhodnými prostředky, a to nejen u zemědělce, nýbrž i při dopravě, v obchodě, při zpracování na mléčné výrobky atd., a aby konečně také i spotřebitel dostal dobrý výrobek.
Vláda připravila proto několik návrhů, jimiž chce řešiti celou tzv. mléčnou otázku a které mají za účel povznésti a zabezpečiti naše mlékařství. Některé návrhy byly již uvedeny v účinnost vládními nařízeními. Jsou to: 1. vládní nařízení o výrobě mléka, výrobků z mléka a obchodů s těmito potravinami, 2. vládní nařízení o stanovení pevných cen mléka a smetany. Ale i vládní nařízení o margarinech a umělých tucích je součástkou této pomocné akce. Všecka tato nařízení, vládou podle zmocňovacího zákona vydaná, pomáhají řešiti celou řadu otázek mléčné výroby, upravují jeho obchod, zpevňují a stabilisují ceny mléka v hlavních konsumních místech a s hlediska zdravotního zabezpečují spotřebiteli dobrou jakost mléka a mléčných výrobků. Mimo tata letošní vládní nařízení byla již vládou učiněna pro mlékařskou produkci loňského roku určitá opatření; byl doplněn celní sazebník před londýnskou konferencí.
Mimo to byl při syndikátu, který má za úkol starati se o dovoz mléčných výrobků k nám a regulovati jej, utvořen zvláštní odbor, který napomáhá dovozu mléčných výrobků z ciziny jen tenkrát, když toho vyžaduje potřeba na našich domácích trzích. Nyní se předkládá zákonodárným sborům vládní návrh o vyrovnávacích fondech mléčných, kterým chce vláda vyrovnati veliký nepoměr cenový a odlišný mezi mlékem, přímo do konsumu uváděným a mezi mlékem, které slouží k výrobě mléčných výrobků, to jest másla, sýrů a jiných produktů mléčných.
Výhodnější totiž zpeněžení mléka konsumního oproti mléku na mléčné produkty uváděnému mělo za následek velký přívoz mléka do větších spotřebních středisek, kde pak při volné soutěži prodávajících srážela se v přítomné době nejen jeho cena, ale i jakost mléka v důsledku nedostatečné kontroly se zhoršovala tak, že ani konsument Z těchto nízkých cen ničeho nezískal, ba spíše ztrácel.
Aby tento cenový rozdíl byl nějak upraven, zavádí nově předložená osnova povinnost odváděti z čerstvého mléka určitý příspěvek do (zvláštního /fondu, z kterého se pak budou poskytovati příplatky na mléko, které se zpracovává na máslo a sýry. Podle vládního návrhu budou do tohoto vyrovnávacího fondu mléčného přispívati všichni obchodníci mlékem, kteří odebírají od výrobce mléko a smetanu a uvádějí je za úplatu do přímého konsumu jako mléko, smetanu, mléko kyselé, jogurt, kefír, v syrovém nebo pasteurovaném nebo svářeném stavu, nebo jich užívají po živnostensku k výrobě jiných potravin a pokrmů, a to v těch městech, v nichž je podle §u 10 vládního nařízení ze dne 20. dubna 1934 zakázán prodej nepasteurovaného mléka.
Ale i výrobci mléka, kteří za úplatu dodávají mléko a uvedené výrobky do těchto míst k přímému konsumu, musí stejně přispívati do vyrovnávacího fondu mléčného.
Ministr zemědělství může po dohodě s příslušnými ministry k návrhu kuratoria stanoviti, že mlékárny musí v místech s povinnou pasteurisací odváděti příspěvky fandit i když neprodávají mléko přímo spotřebitelům.
Příspěvek pro fond stanoven je na 8 hal. z 1 litru mléka a 2 hal. z každého litrového procenta tuku ve smetaně obsaženého. Na návrh příslušného kuratoria může však vláda výši příspěvku pro jednotlivé země změniti a vyhlásí to ve Sbírce zákonů a nařízení.
Příspěvek do fondu platí však fen zemědělci, kteří dodávají mléko do míst vyznačených s příspěvkovou povinností a zaplatil-li někdo jiný tento příspěvek než výrobce mléka, může si jej sraziti z ceny placené producentovi. Nevybírá-li se příspěvek fondový na potravní čáře - což se děje ve Velké Praze - jsou povinny mlékárny neb obchodníci mlékem měsíčně jej platili, a to nejpozději do 15. dne příštího měsíce. Při opožděném placení čítá se 6%ní úrok z prodlení.
Vyrovnávací fondy mléčné jsou právnickými osobami a zřizují se v každé zemi, a to v Praze, Brně, Bratislavě a Užhorodu, a jsou spravovány zvláštním kuratoriem, které se skládá ze zástupců příslušných ministerstev, kruhů zemědělských, konsumních, družstevních, obchodních a průmyslových. Podrobnější předpisy o organisaci a činnosti kuratoria, jakož i o zásadách účetnictví a bilancování budou stanoveny vládním nařízením.
Fondových prostředků může býti použito podle §u 10 této osnovy
1. na příplatky k cenovému vyrovnání mléka dodávaného do spotřebních míst, kde placení příspěvků je zavedeno a tam opracovaného na máslo a sýry, s mlékem konsumním. (Výkřiky sen. Stejskalové.)
Důvodová zpráva původního vládního návrhu udává, jak se v městech mění denní spotřeba mléka, a uvádí, že podle situace na pražském trhu mléčném v pátek a v pondělí bývá největší množství mléka, kdežto v neděli nejnižší - a při tom musí býti dodávka do hlavního města udržována ve stejné výši, aby nenastala porucha. Zbude-li mléko, musí se zpracovávali na výrobky, na máslo neb sýry, což jest ovšem spojeno s vydáním a neudrží se cena taková, jako při mléku prodávaném přímo do konsumu.
2. na příplatky k cenovému vyrovnání mléka, které do těchto míst bylo dodáváno, avšak bylo přechodně z dodávky vyloučeno - to jsou vzdálená místa - a musí se tam tudíž zpracovati na mléčné výrobky. To se týká mléka mimo spotřební střediska, kde se musí zpracovati na máslo neb sýry. (Výkřiky komunistických senátorů.)
3. na příspěvek k odškodnění těch, jimž byla úpravou mléčného hospodářství trvale znemožněna hospodářská existence; týká se to některých malých sběračů mléka, kteří sloučením prodejních míst budou z této činnosti vyřazeni.
Dále se může použíti fondových prostředků na režijní příspěvek sběračům mléka, kteří budou po živnostensku prováděti sběr mléka od drobných zemědělců a dodávati je do mlékáren v místech, kde je placení příspěvků zavedeno. Příspěvek tento stanoven je na 6 hal. za každý litr mléka do mlékárny dodaného.
Opatření toto týká se zvláště sběračů mléka kolem Velké Prahy, kteří je sbírají a dovážejí, poněvadž drobní zemědělci nemají ani času, aby mléko sami do Prahy dováželi. (Výkřiky komunistických senátorů.)
Podle §u 11 této osnovy bude kuratorium podle roční doby a spotřeby upravovati dodávkové obvody a kontingenty mléka i smetany jednotlivých dodavatelů (výrobců mléka, či mlékáren) a to po dobrozdání místních znalců mléčného trhu. Těmito znalci budou právě uvedené zájmové organisace.
Přestupky tohoto zákona budou trestány peněžitými pokutami, v případě ne-dobytnosti vězením. Prováděcím nařízením bude osnova tohoto zákona uvedena v platnost.
Národohospodářský výbor jednal ve své včerejší schůzi o tomto novém vládním návrhu a usnesl se doporučiti osnovu zákona slavnému senátu ke schválení tak, jak se na ní usnesla posl. sněmovna a jak je uvedena v senátním tisku 1262. (Souhlas.)
Místopředseda Klofáč (zvoní): Za výbor rozpočtový má slovo pan zpravodaj sen. Foit.
Zpravodaj sen. Foit: Slavný senáte! Vláda předložila tři vládní nařízení a dnes mléčný zákon, kterážto opatření mají upraviti rozhárané poměry v našem mlékařství.My nejsme prvním státem, který tuto záležitost řeší a již vyřešil. Našeho rozpočtového výboru týká se vládní předloha tisk 2532. Hlavním obsahem návrhu je zřízení fondu, který by vyrovnával nepřiměřené ceny mezi výrobci másla a mlékařícími rolníky, kteří odesílají mléko do velkých středisku Za tím účelem zřizuje se fond, do něhož Budou přispívati mlékárny nebo obchodníci mlčkem a konečně sem patří příspěvky vybírané má potravní čáře. Příspěvky postihnou jen výrobce mléka, kterému budou sráženy podle množství mléka do označeného místa dodávaného. Příspěvek činí 8 haléřů za jeden litr mléka, a to berou se procenta mléka průmyslového v Praze, zjištěného v posledních 3 letech. Sběrači mléka, kteří po živnostensku provádějí sběr mléka od drobných zemědělců a dodávají je do mlékáren, a to tam, kde placení příspěvků je zavedeno, dostanou 6 hal. za každý dodaný jeden litr mléka. Prostředků fondu musí býti použito jem k účelům uvedeným a ke hrazení vlastních fondovních výloh.
Řízení fondu bude prováděti kuratorium, které se skládá ze zástupců ministerstev zemědělství, průmyslu, obchodu a živností, vnitra, soc. péče a z osmi zástupců, z nichž jmenuje: 1. ministr zemědělství 4, a to 2 podle návrhu zájmové organisace výrobců mléka, při čemž 1 zástupce bude z řad drobných zemědělců a 2 ze zájmové mlékařské organisace družstevní; 2. ministr obchodu, průmyslu a živností 2 zástupce, z nichž jeden podle návrhu Ústředního svazu čsl. průmyslníků a druhý podle návrhu Ústřední rad obchodnictva Československé republiky; 3. ministerstvo soc. péče 3 zástupce podle návrhu zájmové skupiny družstev spotřebních.
Za každého člena jest ustanoven náhradník.
Předsedou kuratoria je zástupce ministerstva zemědělství, prvý místopředseda je z ministerstva obchodu a druhý je navržen ministerstvem sociální péče.
Funkce jsou čestné a z prostředků fondu se hradí jen cestovní výlohy a dieta členů bydlících mimo sídlo fondu.
Kuratorium volí si zaměstnance.
Veškeré výlohy hradí se z prostředími fondu.
Důležité je, že kuratorium stanoví kontingenty jednotlivých dodavatelů mlčka a smetany podle potřeby.
Fond nepodléhá zvláštní dani výdělkové.
Agenda fondu se týká s počátku jen několika větších měst. Fondy jsou právnickými osobami a mají sídlo v Praze, Brně, Bratislavě a Užhorodě.
Nadbytek mléčné výroby vznikl podobně jako nadbytek ve výrobě zvířecí a rostlinné hospodářským pokrokem. U mlékařství pak zvýšením počtu dojnic. Od roku 1922 vzrostl tento počet o 22%. Produkce mléka tím stoupla v Čechách o 26%, na Moravě o 18.7%, na Slovensku o 3.8%, a na Podkarpatské Rusi o 4.7%. Nyní máme v republice celkem 2,476.000 dojnic Počítáme-li s průměrnou dojivostí denně 4 litry, vyrobí se 10 milionů litrů. Při ceně 1 Kč za litr znamená to 3.650 mil. Kč ročně. O haléř vyšší cena znamená ročně 36 mil. Kč.
Podle téže statistiky trží zemědělství za žito r. 1932 2.200, za pšenici 3.271, za ječmen 1.388, za oves 1.447, za zemáky 3.127 a za řepu 0.396, tržba za dobytek pak r. 1929 činí 5.569 Kč, r. 1933 pouze 2.700 Kč, čímž klesla výroba zvířecí o 52%.
Přesto výroba mléčná a zvířecí činí 38%. Na této výrobě je účasten malý i větší zemědělec ve stejném poměru.
Letošní zimy v únoru byla u nás na horách doba, kdy za 14 dnů žádný se po másle ani nezeptal, i když platil za 1 kg 8 Kč. Zemědělec v této ceně zpeněžil litr mléka za 27 hal.
Počítáme-li, že zemědělec spotřebuje 180 litrů mléka ročně pro svoji potřebu a ten, co kupuje 120 litrů mléka ročně, znamená to 2/5 z celé výroby a ostatní zpracuje se na máslo a vyrobí se 10.000 vagónů ročně másla. Z tohoto množství jest jen 1/10, tj. 1.000 vagónů másla továrního, družstevního a ostatní je máslo selské, netrvanlivé, v ceně daleko nižší.
V republice máme 400 mlékáren družstevních, z nichž 235 je na Moravě, kde Němci mají 1/4 půdy a přece skoro stejný počet mlékáren, 400 mlékáren je soukromých. Celkem 10% mléka obhospodařujeme pokrokově, po továrnicku, kdežto v sousední říši německé mají 5.000 mlékáren, tj. 30% mléka po továrnicku zpracovaného.
Tyto mlékařské zákony jsou částí zemědělského programu, který má pomoci zemědělství k rentabilitě. Poměry jsou dnes takové, že musíme najíti mezi veškerou výrobou nějaké měřítko, základ pro uspořádání poměrů. Mluví se o dohodě v průmyslu.
Já raději bych volil jiný termín, a sice usměrnění výrobních čísel. Musíme začíti tam, kde pravidelný hospodářský život končil, a to je r. 1913 a první polovina r. 1914, tedy před vypuknutím války.
Zemědělství již tenkráte bylo na tom dosti špatně,
Přirovnáme-li poměry tehdejší a dnešní, vidíme, že dnes zemědělský výrobek je 4.7 krát dražší, průmyslový 7 krát a kartelářský až 12 krát.
Rozdíly jsou značné a my i při kartelovém zákoně máme zkušenost, že se ceny mnohého průmyslu nesnížily. Pak nezbude nežli ceny zemědělských výrobků zvýšiti na poměr výroby ostatní v relaci předválečné.
Komu prospěje nízká cena dobytka, pouze 2.5 krát vyšší ceny předválečné? To je nemožný poměr.
Jestliže dodržujeme sobě dané pravidlo demokracie ve směru politickém a národnostním, pak v hospodářských věcech demokracie pokulhává.
Doufám, že tento krok nebude posledním, který vede naše zemědělství ze zoufalých poměrů.
Připomínám, že bylo vzpomenuto v rozpočtovém výboru, jaké výše dostoupí jednotlivé fondy a jaká budou vydání.
V zákoně ani v důvodové zprávě nic není uvedeno, avšak podle sdělení zástupce ministerstva zemědělství, počítali se v Praze s dodávkou 350.000 litrů denně po 8 hal., dosáhl by fond v hlavním městě Praze výše 9 mil. Kč. Vydání, v němž zahrnuty jsou veškeré výlohy, dostoupí výše 3 až 5% z uvedené částky. Výše celkových fondů dá se zjistiti asi po jednoroční zkušenosti.
Ještě jedna námitka padla, že výhody z tohoto zákona vyplývající prospějí jen velkým zemědělcům.
U nás je velkých zemědělců jen nepatrné procento, 82% do 20 ha.
Všechny 3 zákony zmocňovací a zákon o mléčných fondech rozřeší jen z části mizérii v této zemědělské výrobě. Odlehlé kraje, které jsou bez mlékáren, dožadují se naléhavě, aby ochrana v mlékařství doplněna byla co nejdříve zákonem, který by zabezpečil zřizování mlékáren, zvláště mlékáren větší výkonnosti, které by měly býti ve středu každého okresu. Doporučuji jménem rozpočtového výboru, aby vládní návrh tisk 1262 byl schválen, jak byl již schválen poslaneckou sněmovnou. (Souhlas.)
Místopředseda Klofáč (zvoní): Dovoluji si navrhovati pro řečnickou lhůtu dobu 1/4 hodiny. (Nebyly námitky.)
Námitek není, lhůta je přijata.
Jako první řečník je přihlášen pan sen. Füssy.
Dávám mu slovo.
Sen. Füssy (maďarsky): Ctený senát! Keďže svoje vývody chcem dokazovať bezpečnými štatistickými "dátami, oznamujem, že obsah svojej reči prečítam, k čomu prosím o vaše láskavé svolenie.
Ctený senát! V nedávnej dobe cestoval som spolu s niekoľkými marxistickými politickými tajomníkmi. Títo boli roztrpčení nad tým, že vo vláde deje sa dnes výlučne to, čo chce strana agrárna, že o záujmy pracujúceho robotníctva nestará sa nikto, že prvý je záujem zemedelca. V priebehu rozmluvy uviedli celú kopu zákonov, vládnych nariadení počínajúc miešaním liehobenzínu cez ochranu arendátorov až po zákony a nariadenia o mliečnom hospodárstve.
Naozaj, veľa je tých tak zvaných agrárnych zákonov a povrchný pozorovateľ musel by uveriť, že gazdovi, zemedelcovi, maloroľníkovi v Československu nechýba už nič k úplnému blahobytu, lebo veď deväť desatín zákonov a núdzových nariadení chráni záujmy zemedelské.
Je možné, že tieto zákony a nariadenia slúžia záujmom veličín strany agrárnej, avšak neslúžia ony záujmom maloroľníka, malozemedelského producenta, ač vláda ani nie tak dávno veľmi nahlas zdôrazňovala a bola hrdá na to, že pozemková reforma dala život velikej mase malozemedelských existencií a že títo maloroľníci sú základom štátu.
Práve pojednávaný návrh o zriadení mliečneho fondu je jeden z tých farizejských návrhov strany agrárnej, ktoré navonok zabarvené sú tak, ako keby naozaj malý slúžiť záujmom vrstvy zemedelskej, avšak súci prenikavo skúmané prezradzujú, že pre malozemedelskú vrstvu nielen že nie sú užitočné, lež priamo škodlivé. Uvažujeme-li o tom, že zemedelci, gazdujúci na zemedelskej pôde nie väčšej 20 hektárov, teda faktickí maloroľníci získavajú 70% svojich príjmov z mlieka a z mliečnych produktov, a teda i podľa dát českého národohospodárskeho štatistika Žáreckého asi 85% zemedelcov vyživuje sa z mlieka - tu kľudne môžem tvrdiť, že zákon o liehobenzínovej smesi, ktorý veľmi úzko súvisí s hospodárstvom mliečnym, zapríčinil skazu existencie veľkého počtu maloroľníkov a ešte viac malozemedelcov zničí tento zákon v dnešnej jeho forme.
Pri odbyte mlieka je hospodárstvo mliečne alebo družstvo mliečne v rozhodne výhodnej situácii oproti mliečnemu producentovi malozemedelcovi, lebo tamtie majú buďto vlastnú odbytovú organizáciu, alebo aspoň sú v stálych stykoch s obchodníkom, ktorý pracuje na trhu. Obchodník nemôže zradiť mliečneho producenta, lebo musí ho zasa len nejaký iný veľkoproducent mlieka zásobovať potrebným množstvom mlieka. A jestliže teraz spotrebná kapacita trhu či už v dôsledku nadprodukcie alebo zmenšenej spotreby klesne, tu mlieko veľkoproducenta, družstva zostane i naďalej spôsobilé k odbytu, nanajvýš jeho cena trochu poklesne. Štatistik Žárecký vykazuje v r. 1933 101/3%ný cenový pokles, čomu možno uveriť, najmä počuli-li sme v poslaneckej snemovni práve pri pojednávaní mliečneho zákona, že maloroľník musí svoje mlieko už za 60 halierov predávať, lebo ináč by ho vôbec nespeňažil.
Podívajme sa teraz retrošpektne na ten chýrečný zákon liehobenzínový, ako on pôsobil na maloroľníkov, a skúmajme, ako bude pôsobiť zákon mliečny na nich.
Zákon o miešaní benzínu bol podlá strany agrárnej potrebný na to, aby v prvom rade zabezpečil speňaženie zemiakov, a okrem toho - keďže zdarma poskytuje surovinu, krmu ku kŕmeniu dobytka - aby dal zdarma i milión hektolitrov mlieka a patričný počet vykrmeného dobytka pre konzum.
Nechcem sa rozširovať o tom, aké hrozné účinky má zákon o liehobenzíne na automobilizmus a na priemysel s ním súvisiaci, musím však poukázať na škody, ktoré postihly štátnu pokladňu vo forme sníženia štátnych príjmov, a musím sa zmieniť o úžitkoch, ktorých sú účastné veľké a stredné statky nielen zo speňaženia liehu, ale hlavne z výnosu mlieka a mäsa dobytka v liehovaroch chovaného, čo svojho času páni zákonodarci zo strany agrárnej nazvali mliekom a mäsom zdarma a mali z toho osohu najmenej ročných 200,000.000 Kč, ovšem nikdy malozemedelci. Že by malozemedelci, ktorí tvoria 85% vrstvy zemedelskej, boli zarobili na liehobenzínovom zákone čo len halier, to si ani sama agrárna strana netrúfa tvrdiť. Avšak účinky mlieka a mäsa zdarma boly na trhu priamo katastrofálne.
Pred liehobenzínovým zákonom odvádzaly konzumentom veľkostatky asi 7 miliónov hektolitrov, a maloroľnícke statky asi 17 mil. hektolitrov mlieka. Na trhu boly poptávka i nabídka v rovnováhe, a hoci ceny neboly priamo výtečné, nebolo nejakých závažnejších sťažností pri odbyte mlieka. Liehovým zákonom vzrástlo kŕmenie a mliečne hospodárstvo veľkostatky boly vstave hodiť na trh najmenej o 1 milión hl mlieka viac. Avšak spotreba sa súčasne nezvýšila, a ovšem dobre organizovaný veľkoproducent uplatnil sa na trhu na úkor gazdu maloproducenta. O čo viac odpredali veľkomlekári - a toto množstvo činí presne 1 mil. hektolitrov - o to menej mohli speňažiť maloproducenti. Je samozrejmé, že neodpredané mlieko malozemedelcov pôsobilo katastrofálne na cenové pomery trhové.
Liehovarom, ako veľkoproducentom odpredané mlieko - ako som, už uviedol - zlacnelo asi o 101/3%, avšak veľkostatky teraz za 8 mil. hektolitrov mlieka utržily ešte vždy asi o 30 miliónov viac než pred liehobenzínovým zákonom a pred grátis mliekom. Naproti tomu príjmy malých gazdov, ktoré zo 70% pochádzajú z predaja mlieka, poklesly pri 60 halierovej cene asi o jednu tretinu, predpokladajúc, že títo gazdovia svoje mlieko vôbec odpredali.
Návrh práve pojednávaný chce docieliť patričného odbytu mlieka tým, že nariadením cien minimálnych chce stabilizovať ceny mlieka, okrem toho chce na úkor a útraty konzumentov zriadiť mliečny fond, z ktorého zamýšľa odškodňovať majiteľov mlieka lacnejšie odpredaného. Zákon pokladá za mlieko lacno odpredávané to mlieko, z ktorého sa vyrábajú mliečne produkty.
Tento zákon pomáha zasa len veľkostatkárom a veľkoproducentom, a to jednak priamo nariadením vyšších cien mlieka, a jednak tým, že z fondu vypláca producentovi náhradu z mliečneho produktu, získaného odstredením tuku 3.6% prevyšujúceho. Takýto zákon však zničí maloroľníka.
Zvyšovanie ceny potraviny ľudovej, zvlášte keď to nie je rezultátom zmeny pomerov trhových, ale deje sa akosi na rozkaz, nariadením zvýšenia ceny, má vždy nezbytne za následok pokles konzumu. Zdá sa, že osnovatelia tohoto zákona i počítali s touto okolnosťou a hrot toho chceli zahladiť tým úžerou veľmi zapáchajúcim ustanovením, že v určitých miestach, kde žijú veľké masy zbiedačených, povolili by odpredaj mlieka dvakrát až trikrát odstredeného. Tážem sa pánov, ako môžete dopustiť, aby odpredávané bolo dvakrát až trikrát odstredené mlieko, ktoré je dobré len pre bravov a nie pre konzum, pre výživu ľudí? Znajúc ľudskú slabosť, bude tým zasa len trh reštringovaný. Neopredateľné mlieko maloroľníkov bude sa zasa hromadiť.
Možná že sa nájde chudý duchom, kto povie, že ovšem, maloroľník odpredá naozaj menej mlieka, avšak za cenu lepšiu a tak koniec koncov predsa len dobre pochodí. Žiaľ, i táto domnienka je pochybená. Súťaž medzi maloroľníkmi snížila ceny podľa úradného zistenia miestami až na 60 hal. Nuž a keď spotreba čo len o 5% klesne, bude zasa 10% mlieka maloroľníka zbytočným a zasa o 10% menej bude môcť maloroľník odpredať. Maloroľník však nemôže dojsť k rozhodnutiu, že teraz odpredá o 10% menej, aby utŕžil viac za mlieko na trh dovezené. Lebo ak má platiť dane, úroky, dlžoby, tu musí odpredať všetko.
A pražiadnej ceny nemá ani ustanovenie, že obchodník bude musieť nariadenú minimálnu cenu zaplatiť. Neverím, že by sa našiel obchodník, ktorý by dbal o tento predpis. Avšak vonkovský maloroľník dovážal svoje mlieko do najbližšieho mesta, kde ho odvážal do domu, a tu nikto nebude môcť ceny kontrolovať, zdá konzument skutočne zaplatil predpísanú a prípustnú minimálnu cenu.
Naproti tomu zákon bude mať v zapätí to, že obchodníci budú musieť platiť do mliečneho fondu i každého litru mlieka 8 halierov, z čoho za rok nasbiera sa podľa úradného výpočtu asi 150 až 200 miliónov Kč. A tieto peniaze budú potom pekne a spravodlivo rozdelené, ako sme to už bezpočtukrát videli pri podobných akciách. Smerodajnou bude predovšetkým stranícka legitimácia a to, kto koľko mliečnych produktov odpredal. Je prirodzené, že maloroľník len veľmi ťažko alebo vôbec nebude môcť preukázať, koľko mliečnych výrobkov odpredal, a dôsledkom toho bude, že nedostane z fondu nič.
Toľko úplne stačí na dôkaz, že tento návrh je neprijateľný pre toho, kto to so záujmy malých gazdov úprimne myslí.
Je však isté, že mliečneho zákona potrebujeme, osem dobrého. Dobrý mliečny zákon musí však v prvom rade sledovať zámer, aby ovlivňoval trhové pomery na strane nabídky, aby nabídku snižoval. To sa snadno dá docieliť predovšetkým tým, že práve naproti tomuto zákonu bolo by treba vysloviť opačne, že na trh môže byť privezené jedine mlieko nefalšované, plnotučné a neodstredené, na jehož prirodzenom složení nič nebolo menené, nič mu nebolo odňaté ani pridané. Navrhovaný zákon naproti tomu pripúšťa na trh mlieko trikrát odstredené. Nesmieme zabúdať, že mlieko s 3.6% tuku, ktoré sa má dnes pokladať za plnotučné, ešte pred nedávnom pokladané bolo za mlieko najhoršie, takže pod toto procento nesmel byť tuk z mlieka odstredený a takéto mlieko vonkovan ani nepožíva ako potravu. Dnes však zákon vyslovuje, že toto mlieko je plnotučné a ako potravina plnohodnotné a teda mlieko najlepšie. Obsah tuku mal by byť stanovený 4%. Tým síce bolo by možno len určitú časť prirodzeného mlieka ako mliečny produkt zhodnotiť, avšak práve tá bezcenná časť mlieka nepochádza z hospodárstva malozemedelca. Keďže moderné mliečne hospodárstva odstreďujú z mlieka plného priemerne 1/2, 1/3% tuku, zabránenie tomu by znamenalo, že by veľké podniky buďto nevyrábaly maslo alebo spotrebe valy by k výrobe mliečneho produktu, masla, 1/7 svojich mliečnych zásob, teda asi 1 milión hl mlieka použily by k výrobe masla, keby chcely maslo v bývalom množstve vyrábať; tým by sa nabídka na trhu zmenšila a ceny by stupaly samočinne; avšak je takmer isté, že zlepšením kvality na trh dovezeného mlieka zvýšil by sa i jeho konzum.
Ale i keď sa podarí týmto spôsobom zlepšiť rovnováhu medzi poptávkou a nabídkou, i v tomto prípade t. zv. grátis mlieko zemedelských liehovarov bude pôsobiť ohromným tlakom na trhu. K odvráteniu tohoto tlaku je treba, aby sme z dôchodkov liehovaru vylúčili výnos z mlieka. Liehovar nech páli špiritus a nech nevyrába mlieko zdarma. Výroba 1 miliónu hl liehu znamená asi 1/2 miliónu hl grátis mlieka. Bude-li centrála odoberať liter liehu len o 50 hal. lacnejšie alebo bude-li daň z liehu len o 50 hal. zvýšená, tu grátis mlieko zmizí. Z tohoto dôvodu opravdu nemusíme úbohé liehovary ľutovať, lebo i keď im odoberieme grátis mlieko, zostane im zdarma ešte mäso. A nebude-li na mliečny fond platiť konzument, ale bude-li dotovaný príplatkom na daň z liehu, t. j. 50 hal., tu môže klesnúť i cena mlieka, lebo to bude zasa v prospech odbytu.
Poneváč mlieko je najvýznačnejším zdrojom príjmov malozemedelca a keďže odbyt mlieka je problémom len u malého gazdu, preto je treba v prvom rade malých gazdov podporovať z mliečneho fondu. Určenie rozdeľovacieho kľúča nie je ovšem snadné, to pripúšťam. Zistenie odbytu prostredníctvom obchodníkov a družstiev nemôže byť upotrebené, lebo vidíme, že mlieko a mliečny produkt malých gazdov prechádza touto cestou len čiastočne, a z valnej časti dostáva sa priamo ku konzumentovi.
Avšak tieto dáta bolo by možno snadno získať z mliekárskych spolkov, ktoré by malý byť v každej obci organizované a ku ktorým by musel ako člen pristúpiť každý maloroľník, ktorý v dotyčnej obci chcel by mlieko odpredávať. Členovia by sa kontrolovali navzájom a volené predstavenstvo týchto spolkov snadno by mohlo sostavovať i potrebné štatistické dáta. Zdôrazňujem však, že na mysli mám rozhodne spolky a nie mliekárenské družstvá, lebo malý gazda jednak a v prvom rade nemá peňazí na zaplatenie družstevného obchodného podielu, jednak nesmie byť vydaný napospas tomu, aby o jeho majetku a peniazoch rozhodovalo a rozkazovalo nejaké družstevné predstavenstvo nastolené vlivom kapitálu či politiky, ktoré by však nemalo žiadnych spoločných záujmov a konexií s producentom mlieka.
Resumujúc zkrátka to, čo som uviedol, musím vyzdvihnúť, že tento návrh zákona chce zavádzať priamočarý opak toho, čo by sa malo podnikmi! Pripúšťa zhoršenie kvality mlieka na miesto toho, aby kvalitu zlepšil. Uvaľuje bremeno na konzumenta, lebo povoľuje zdraženie mlieka horšieho, ba čo viac, stanoví ceny minimálne na miesto toho, aby mliečny fond zriadil ďalším zdanením lienu. Malému gazdovi neposkytuje nič, len veľkoproducentovi, a i tomuto len vtedy, ak má legitimáciu sírany agrárnej, avšak nedáva nie maloroľníkovi, ktorý je v strane agrárnej.
Doba volieb sa blíži. Strana agrárna musí sa hrdé vytasiť so svojimi "výdobytky" pred ľudom. Strana agrárna však už nie je vstave zaslepiť rozšafného maloroľníka prázdnymi frázami a otrepanými sľuby. Zákon mliečny, dar agrárnej strany je pre malých gazdov tak planý, že už planejší ani byť nemôže, a preto ho nechceme.