Přítomni:

Předseda dr Soukup.

Místopředsedové: Donát, dr Heller, dr Hruban, Klofáč, Votruba.

Zapisovatelé: dr Karas, Pichl.

Celkem přítomno 116 členů podle presenční listiny.

Členové vlády: ministři dr Dérer, inž. Dostálek.

Z kanceláře senátní: tajemník senátu dr Šafařovič; jeho zástupci dr Bartoušek dr Trmal.

Předseda dr Soukup zahájil schůzi v 15 hodin 30 minut.

Sdělení předsednictva.

Dovolené

dal předseda: na dnešní schůzi sen. Doudovi, Fidlíkovi, Mikulíčkovi; dodatečně na schůzi dne 23. ledna 1934 sen. Stodolovi.

Rozdané tisky.

Zprávy tisky 1201 až 1203.

Zápisy o 245. a 246. schůzi senátu N.S.R.Čs.

Z předsednictva přikázáno

výborům národohospodářskému, techn.-dopravnímu a živn.-obchodnímu vládní nařízení o dopravě a prodeji lovné zvěře užitkové (č. 10.536/34 pres.).

Z iniciativního výboru

ve schůzi konané dne 23. ledna 1934 přikázáno:

Výborům národohospodářskému a rozpočtovému návrhy tisky 1139 a 1144.

Výboru ústavně-právnímu návrh tisk 1162.

Výborům ústavně-právnímu a národohospodářskému návrh tisk 1165.

Výboru národohospodářskému návrh tisk 1184.

Výborům soc.-politickému a rozpočtovému návrh tisk 1186.

Předseda (zvoní): Budeme projednávati pořad schůze, a to nejprve odst. 1:

1. Zpráva výborů ústavně-právního a soc.-politického o usnesení posl. sněmovny (tisk 1196) k usnesení senátu o vládním návrhu zákona, jímž se mění a doplňují některá ustanovení obecného horního zákona (tisk 1203).

Zpravodajem za výbor ústavně-právní je pan sen. dr Karas, za výbor soc.-politický pan sen. Koukal.

Uděluji slovo zpravodaji za výbor ústavně-právní, p. sen. dr Karasovi.

Zpravodaj sen. dr Karas: Slavný senáte! Náš horní zákon slaví letos 80leté jubileum. A musí se uznati, jak odborníci také tvrdí že materielní jeho ustanovení jsou velmi dobrá a praktická i pro dnešní způsob dolování. I vliv a kompetence dozorčích orgánů státních jsou skutečně velice široké, chybí jenom jedno: donutiti těžaře, aby poslouchali také těch pokynů, které jim dohlédací orgány státní ukládají.

To byla slabina zákona. neboť musíme uvážiti, že zákon znal oproti těžařům jenom pokuty 1 až 10 zl. Těžař, když měl zaplatiti pokutu 10 zl., raději ji zaplatil, neboť odstranění závady by ho stálo třebas 50.000 zl. To byla slabina tohoto zákona a nejlépe to cítilo ministerstvo veř. prací, když při stávce před 2 lety, z jara r. 1932 tak těžce bojovalo proti tvrdosti těžařů stran propouštění dělnictva. A to bylo také jakýmsi impulsem k tomu. proč ministerstvo veř. prací podalo Národnímu shromáždění osnovu zákona, kterou se zostřují tresty oproti neposlouchajícím těžařům tak, aby stát měl větší možnost vynutiti na nich opatření ve prospěch bezpečnosti hornictva.

Tato novela byla podána senátu před dvěma lety. Senát ji projednal ve svých výborech a také v plenu s dosti velkým urychlením a zaslal ji posl. sněmovně. Tam však uvázla, neboť ústavně-právní výbor nemohl přistoupiti k jejímu projednávání z důvodu, který leží v kompetenci posl. sněmovny, kterou my nemůžeme tu snad kritisovati.

Teprve strašné neštěstí které se stalo 3. ledna letošního roku na dole Nelson v severozápadní české uhelné pánvi, jaksi rozhoupalo i posl. sněmovnu. že s urychlením projednávala toto naše usnesení. A je zajímavo, že u nás v senátě a s počátku i v posl. sněmovně se vyslovovaly pochybnosti, že prý snad příliš tvrdě chceme zakročovati proti těžařům, zejména že zavádíme nový trest - vnucenou správu. A tu je zajímavo, že právě posl. sněmovna v těchto posledních svých usneseních tresty, na kterých se senát usnesl. nejen ponechala, nýbrž naopak je zostřila a připustila ještě tresty nové.

Obsah tohoto usnesení posl. sněmovny, pokud se liší od usnesení senátu, je v podstatě asi tento: Posl. sněmovna všechny peněžité pokuty nejen ponechala, nýbrž zvýšila je a někdy dosti citelně, také až na čtvrt mil. Kč. Dále je zesílila tím, že zavedla pokuty i na nové případy, o kterých senát ještě nejednal, ale hlavně rozšířila možnost zavedení vnucené správy i mimo případy, které připustil senát. U nás to bylo pouze pro neposlouchání dvou paragrafů horního zákona, §§ 174 a 175, ale posl. sněmovna připojila k tomu ještě § 176 a zavedla ještě volnější rozhodování i při používání §u 248, tedy i na případy, pro které mluví zkušenosti z neštěstí ze 3. ledna letošního roku.

Možnost úplného odnětí horního oprávnění, kterou senát připouštěl výjimkou při §u 240, posl. sněmovna ještě ulehčila tím, že připojila nové podmínky. My jsme je chtěli připustiti jen v případech velmi vážných a při opakujícím se neuposlechnutí. kdežto posl. sněmovna

i při normálních případech připouští možnost odnětí horního oprávnění. A vedle toho připustila to na př. i u §§ 170 a 243 horního zákona. Intencí tu bylo, aby bezpečnost a zdraví horníkovo a bezpečnost majetku byla co nejlépe chráněna.

Posl. sněmovna přistoupila dokonce i k doplnění materielních předpisů horního zákona tím, že §§ 171 a 221 ještě opatřila dalšími případy, na které mají dozorčí orgány zvláště dohlédati. A pak chce připojením čl. IV k tomuto zákonu lépe zabezpečiti osazenstvo před propouštěním a připojením čl. V, kde žádá jazykovou kvalifikaci pro dozorčí orgány těžařovy dosáhnouti, aby byl tak spíše umožněn osobní styk s osazenstvem.

V ostatním posl. sněmovna pouze textově upravila některá ustanovení našeho zákona a jen jeden bod, instituci vnucené správy. rozvedla poněkud podrobněji. Senát -byl toho názoru, že zavedení vnucené správy má se díti analogicky podle předpisů exekučního řádu, ale profesor trestního řádu na české universitě Karlově v Praze dr Hora ve svém odborném článku upozorňoval, že je to dosti obtížné že by bylo vhodnější, kdyby zákon sám jednotlivé případy vytkl aby soudce měl lehčí provádění zákona. a posl. sněmovna přistoupila k tomu názoru a rozvedla podrobně způsob, jak se má vnucená správa prováděti jednak u úřadů politických jednak u soudů. Pouze v tomto směru rozšířila posl. sněmovna naše usnesení.

Jak doplnění zákona horního, tak i v jednotlivostech úprava textu usnesení senátu odpovídá patrně zkušenostem z nešťastné katastrofy osecké a má za účel předejíti nebo pokud je to v lidských silách - neboť někdy není možno při pracích v dolech tomu předejíti vyhnouti se podobným neštěstím pro budoucnost.

Z těch důvodů ústavně-právní výbor shledal zcela správným zostření donucujících předpisů proti těžařům a vedle toho usnesl se na řadě resolucí, které mají umožniti, aby ochrana osazenstva a ochrana soukromého majetku poddolovaného byla lépe zabezpečena než dosud.

Při projednávání tohoto zákona upozorňováno bylo nejen ve výborech, nýbrž i ve veřejnosti, v tisku, na nedostatek personálu báňských orgánů. A tu nahlédnutím do rozpočtu státního a do systemisace musilo se skutečně potvrditi že je málo úředníků báňského hejtmanství s plnou kvalifikací báňsko-právnickou; 72 míst je systemisováno, ale ti lidé se nehlásí, neboť mají nepatrný plat a za ten nechtějí státu sloužiti. Stát si musí vypomáhati silami méně kvalifikovanými, buď pouze právníkem nebo pouze báňským inženýrem. a ne. silami dvojnásob kvalifikovanými. A tomu také má čeliti resoluce ústavně-právního výboru, aby stát hleděl v tomto směru odpomoci nynějšímu nedostatku neboť co je platný zákon. nedá-li se prováděti pro nedostatek sil? Na př. v Most. u báňského hejtmanství bylo ještě za Rakouska, tedy před válkou. 8 plně kvalifikovaných sil, dnes jest jich pouze 5 ačkoliv dolů je tam více a doluje se intensivněji a ve větším rozsahu než dříve. Je tedy viděti, že těchto 5 lidí nemůže zastati tolik, co jim zákon ukládá

Ve veřejnosti se též mnoho mluvilo o majetkových poměrech těchto báňských společností, jak prý tyto společnosti při velkých ziscích dosti tvrdě a nešetrně jednají se zaměstnanectvem. Tak zejména bylo upozorňováno. jak prý stabilisační bilance dopomohly těmto společnostem k velkým ziskům, neboť mohly nadhodnotiti svůj kapitál a v něm odepsati velké částky, a tak ministerstvu financí nezbylo pro daně skoro nic. Na př. Severočeská uhelná společnost v Mostě při zisku 28 mil. Kč podléhá pouze 2 mil. Kč zdanění státnímu. U Mostecké uhelné společnosti tedy u té, o které mluvíme, vykázáno je zisku 40 mil. Kč, ale zdaněny pouze 3 mil. Kč. Nejlépe je na tom Báňská a hutní společnost, která při zisku 136 mil. Kč zdanila pouze 700.000 Kč Západočeská báňská společnost odepsala dokonce již o 12 mil. Kč více než kolik činí její akciový kapitál, tedy pracuje skutečně takřka zadarmo, z kapitálu.

Je také zajímavo nahlédnouti do dividend, které při tom báňské společnosti vyplácejí. Tak zejména Mostecká společnost pro dolování uhlí v Mostě od r. 1900 do r. 1919 vyplatila celkem 439 %, čili průměrně 22 % dividendy ročně. Za léta 1920 až 1926 vyplatila 85 % dividendy, tedy v průměru asi 14 % dividendy ročně, a v nejposlednějších 6 letech vyplaceno bylo u této společnosti 71/2 % dividendy, ale při tom staré akcie měly dividendu - dvojnásobnou, tedy 14 %. Průměrně tedy dividenda jen u této jediné společnosti činí u starých akcií asi 20 % a u nových akcií vydaných r. 1920, asi 10 %. Ovšem není to prý tak mnoho, říká se, poněvadž Smíchovský pivovar vyplácí až 300 % dividendy. takže u tohoto je to ještě více.

Za těchto okolností navrhuje ústavněprávní výbor slavnému senátu, aby schválil usnesení posl. sněmovny a zároveň i resoluce připojené ke zprávě ústavné-právního výboru. neboť je přesvědčen, že tímto způsobem bude zajisté lépe čeleno nebezpečím v dolech než bylo čeleno doposavad. (Souhlas.)

Předseda (zvoní): Zpravodajem za výbor soc.-politický je p. sen. Koukal. Uděluji mu slovo.

Zpravodaj sen. Koukal: Vážený senáte! Zákon. který máme před sebou byl již r. 1932 senátem projednáván, zůstal však pro odpor posl. sněmovny ležeti. Katastrofa na dole Nelson III rozrušila. jak známo celou veřejnost republiky i ciziny. Proto vláda byla nucena učiniti opatření aby se podobné katastrofy už neopakovaly. Zákon, který projednáváme. však nestačí, aby byly dodržovány bezpečnostní předpisy na dolech tak, aby život a zdraví horníků byly chráněny. K zajištění bezpečnostní služby na dolech patří vedle trestních sankcí které jsou v tomto zákoně obsaženy ještě také jiná opatření.

Šílená racionalisace a technika vedle toho přehnaný systém úsporný - šetří se na dolech na všem, ať je to dřevo, střelivo a všechno ostatní - má za následek stále stoupající počet těžkých úrazů. jdoucích ročně do desetitisíců, a to nejen na dolech, nýbrž v průmyslu vůbec. Na dolech se tento systém stupňuje ještě poskytováním t. zv. těžných prémií. které dostávají inženýři a dozorci aby výkon horníků stále více vyháněli do výše. Tento šílený systém racionalisační má za následek stoupající počet smrtelných úrazů a ohrožuje život a zdraví hornictva v masách, poněvadž se při této šílené honbě za ziskem zanedbávají i nejnutnější předpisy bezpečnostní a hornopolicejní. My sociální demokraté stojíme na stanovisku, že je nutno aby pro důkladnější báňskou inspekci připravila vláda další zákony: 1. zákon o lepším vybudování báňských úřadů rozmnožením kvalifikovaných technických úředníků a lepším jejich honorování, 2. zákon o rozšíření báňských inspektorů z řad aktivního hornictva a 3. zákon o rozšíření pravomoci závodních rad.

Poněvadž jsme přesvědčeni že soukromokapitalistické dolování bude vždy pro horníky riskantnější nevzdáváme se svého požadavku zestátnění dolů. Vláda nechť se touto otázkou zabývá a nechť učiní taková opatření aby zestátnění dolů bylo co nejdříve provedeno, dokud ještě všechno bohatství země není vyrabováno.

Soc.-politický výbor ve schůzi konané dne 23. ledna projednal vládní návrh o změně některých ustanovení obecného horního zákona a schválil osnovu tak, jak se na ní usnesly posl. sněmovna a ústavně-právní výbor senátu.

Novela zákona projevuje ve směru soc.-politickém snahu po zabezpečenější existenci horníků zavádí dokonalejší provádění bezpečnostních předpisů a nařízení za účelem odvrácení katastrof důlních. Ustanovení ve vládním návrhu mají obmeziti hromadné úrazy na míru nejmenší a mají čeliti ukvapenému a přehnanému racionalisačnímu systému.

Aby byla všestranná bezpečnost hornictva zajištěna, je potřebí důkladných zákonných opatření. Tento zřetel sledují resoluce přijaté jak výborem ústavně-právním, tak výborem soc.-politickým. Soc.-politický výbor připojil se k usnesení výboru ústavně-právního a doporučuje, aby senát osnovu zákona, jímž se mění a doplňují ustanovení obecného horního zákona, přijal tak, jak ji schválila posl. sněmovna. (Souhlas.)

Předseda (zvoní): Zahajuji rozpravu a navrhuji lhůtu řečnickou 30 minut. (Námitky nebyly.)

Námitek není.

Uděluji slovo prvnímu řečníku přihlášenému k předloze. p. sen. Fr. Scholzovi.

Sen. Fr. Scholz (německy): Slavný senáte! Dne 4. ledna t. r. zazněl do světa hrůzný výkřik, že v uhelném dolu u Oseku v okrese duchcovském zasypáno bylo osazenstvo dolu Nelson lll. následkem strašlivého výbuchu uhelného prachu v dole, že ohroženo je mořem plamenů a že neodvratně je ztraceno. Když tato zpráva pronikla do světa, přijaly -ji zajisté tisíce a tisíce druhů v povolání a s nimi veškeré lidstvo, které má sociální cítění s hrůzou a smutkem. Byla to jistě zpráva velmi truchlivá a pro celý vývoj průmyslu velmi smutná, která nám zavdala příčinu k přemýšlení. 141 horníků. pracujících lidí, kteří vždy věrně a svědomitě sloužili, otcové, kteří byli nadějí a živiteli svých četných rodin a svých starých rodičů hlavy rodin, kteří si byli vědomi své povinnosti, vydáni byli touto strašlivou katastrofou bez pomoci bídě která zuří právě v hornickém průmyslu. Bojovali o zachování svého života, o záchranu svých životů za strašlivých muk - bohužel bezvýsledně. neboť jejich životy nemohly býti více zachráněny. To jest úděl horníka, který při své práci je vydán vždy sterému nebezpečí jaké se v jiném povolání zajisté zřídka vyskytuje. Příčiny tohoto strašlivého neštěstí však prý spočívají, jak nám horníci sdělovali, částečně zase v t. zv. úsporném systému. Ani nejprimitivnějších a nejnutnějších opatření zde nebylo. Příčinou toho je, že se chtělo dosíci velkých zisků z práce těchto lidí pod zemí. Horníci naší křesťanské organisace horníků potvrzují, že od několika měsíců musili se v podzemních chodbách hluboko broditi uhelným prachem. Je to, je-li tato zpráva pravdivá, neodpovědná bezohlednost ředitelství vůči těmto lidem, kteří beztoho svou práci pod zemí konati musí za těžších a nebezpečnějších poměrů nežli tomu jest jinak. Proto nutno vyšetřování, jak to pan ministr již slíbil, provésti svědomitě a vinníky vzíti k plné a nejpřísnější odpovědnosti, aby toto nesociální počínání v oboru hornictví nemohlo nadále tak bujeti. Především musí stát svými orgány přísně bdíti, dále nutno majitele dolů vzíti plně k odpovědnosti a přinutiti je k zachovávání ochranných opatření.

Bohužel musíme konstatovati že toto nelidské využívání hornictva provádějí nejen soukromí majitelé dolů, nýbrž také státní podniky, což dotvrzuje tento příklad: Na státních dolech v Mostě platilo se ještě před 4 lety za důlní vozík vytěženého uhlí průměrně 11.50 Kč, dnes následkem racionalisace pracovních metod jíž jen 3.50 až 4.50 Kč Při tom připadly dříve na horníka za směnu 4 vozíky, dnes však 12 až 14. Sociální zlepšení přes tuto větší těžbu a přes větší výkon dodnes. bohužel, nelze zaznamenati. Racionalisace se používá tedy také ve státních podnicích a volání po postátnění důlních podniků následkem toho není zcela oprávněno, ba můžeme říci, že toto volání je chytře vymyšleno, aby se zde národnostní nespravedlnosti mohly také nadále prováděti. Je prokázáno. že se těžba uhlí v posledních deseti letech stále zvyšovala, kdežto počet dělnictva byl stále víc a více zmenšován, což znamená využití pracovních sil do krajnosti. Vývoj moderní techniky určitě zde není k tomu, aby se ho používalo jednostranně nýbrž moderní stroj musí také dělníkovi zjednati ochranu a úlevu. Pod heslem ťracionalisaceŤ je každé nesociální jednání dovoleno. R. 1192230 bylo v hornictví zaměstnáno ještě asi 1 50.000 dělníků. dnes jest jich nejvýše ještě 100.000, což zase jest jasným d úkazem toho. že výkonnost dělnictva podstatně stoupla. Zde máme zase bezpečný důkaz, že právě racionalisace, vykořisťování pokračuje na úkor zdraví a života hornictva. Stroj se dnes chrání skoro více nežli člověk. Musí se pečlivě obsluhovati, uschovávati a s ním zacházeti, kdežto sotva kdo si vezme práci, aby vyšetřil, jak dělník bydlí, zdali po své těžké práci má slušnou existenci či nikoli.

V souvislosti s projednáváním tohoto zákona musíme promluviti o často již zmíněném pojištění horníků, o bratrských pokladnách. Víme dobře, že toto pojištění hornictva potřebuje již dávno sanace. Potřeba sanace jest již dávno prokázána statistikou a stala se ožehavou otázkou. Chtěli bychom tudíž při této příležitosti opětně upozorniti na tuto otázku a vládu požádati aby se učinilo vše, by sanace bratrských pokladen konečně. jednou byla zahájena. Trvale takovýto stav nemožno trpěti a udržovati.

Dále poukazujeme na úpravu, resp. zkrácení pracovní doby obzvláště v hornictví, což v zákoně není obsaženo. Dlužno poukázati k tomu, že právě v hornictví je práce mnohem nebezpečnější, nezdravější a těžší. Proto jsme právě u hornictva jakož i všeobecně pro zkrácení pracovní doby, poněvadž doufáme, že určitě bude prostředkem aby se alespoň částečně čelilo dnešnímu problému nezaměstnanosti. Upozorňujeme vládu na to, že jí o zkrácení pracovní doby již před několika měsíci ústředí křesťanských odborových organisací předložilo návrhy, a prosili bychom, aby tyto návrhy učiněny byly předmětem porad, abychom se tak přiblížili otázce zkrácení pracovní doby všeobecně, obzvláště však pokud jde o horníky projevili přiměřenou ochotu. Poukazuji k tomu, že u možnost je, neboť stát může ve svých státních podnicích, obzvláště však v tabákové režii. kdykoli, aniž by podnikům vznikly technické obtíže, provésti zkrácení pracovní doby. Obzvláště v tabákové režii je k tomu dána možnost, čímž by mohlo býti zaměstnáno sta a sta nezaměstnaných, kteří však dnes poukázáni jsou bráti podporu v nezaměstnanosti. Nikoli ziskuchtivost, řekl bych, má zde býti vůdčí hvězdou, nýbrž spravedlnost státu k nárokům dělnictva měla by zde býti v prvé řadě.

Vláda, obzvláště pan ministr financí, snaží se od delší doby uvésti státní finance do pořádku. V poslední době objevily se tři problémy. Myslíme, že pan ministr by měl spekulantům, lhostejno zdali jde o soukromý nebo bankovní majetek, vzíti peníze. Tito spekulanti odňali hospodářství prostředky a tím znemožnili rozvoj hospodářství. Zabraňují každému sociálnímu a hospodářskému dorozumění mezi národy, a nejjasnější důkaz toho spočívá v ztroskotání světové hospodářské konference.

Dále chtěl bych v zájmu rozšíření práv k ochraně dělnictva zdůrazniti rozmnožení oprávnění zákonem uznaných závodních rad. Zasazoval bych se o brzkou novelisaci tohoto zákona. Máme za to, že spolupráce závodních rad má zvláštní výhody jak pro podnik, tak pro dělnictvo. Členové závodních rad mají odborné zkušenosti a jsou tím, že mohou upozorňovati na nedostatky, nejlépe způsobilí k tomu, aby tak mnohému neštěstí zabránili nebo alespoň účinky jeho zmírnili. Rozšíření tohoto zákona bude zajisté možno provésti v dohodě mezi podnikateli a důvěrníky dělnictva. Tím jak již řečeno, bylo by možno mnohému neštěstí zabrániti a vykonati plodnou práci.

Obzvláště příznačným pro ochranu hornictva je - čemu se divíme - že zákon, na kterém se senát usnesl již r. 1932 posl. sněmovna projednala teprve nyní, kdy se událo veliké neštěstí v Oseku. Kdyby nebylo k tomuto neštěstí došlo, nestáli bychom po mém přesvědčení dnes zde, abychom tento zákon projednávali. Musilo právě dojíti teprve k takovémuto neštěstí, aby cestou zákona vytvořeny byly možnosti zabrániti takovýmto katastrofám. Překotnost, s jakou se posl. sněmovna usnášela o tomto zákoně, je nám, obzvláště německému dělnictvu, na pováženou, poněvadž do zákona vtažena byla zase jazyková otázka. Máme oprávněnou příčinu brániti se proti tomuto ustanovení a proti jeho přijetí, jakož i varovati před tím. Německé dělnictvo v tomto státě musí dnes prokazatelně ve všech státních podnicích, také v těch, které leží v území ryze německém, bojovati o každé jednotlivé pracovní místo. Nehledíc k železnicím a poště musíme poukázati obzvláště k tomu, že právě ve státních tabákových továrnách, které se nalézají v německých krajinách, nutno bojovati o nejmenší pracovní místo a že se přijímání německých pracovních sil neděje ani percentuálně v poměru k německému obyvatelstvu, tedy nikoli v poměru, jak to v zákoně je zaručeno.

Dále je vyvlastnění dolů podle ustanovení prvého odstavce §u 240 rovněž velkým nebezpečím pro pracovní místo německého dělníka. Poukazujeme zde jen na pozemkovou reformu, která, jak ji sám zamýšlel pan president tohoto státu, měla býti sociální reformou a také účinkovati jako sociální reforma. Ale co se z ní stalo? Protisociální ničící reforma pro německý lid a pro německé dělnictvo, které po celá desetiletí mělo svou existenci na vyvlastněných statcích. Němečtí dělníci byli propouštěni se slibem, že se jim dá odbytné, a mnozí musí, bohužel, dnes ještě bojovati o toto odbytné a nemohou je obdržeti. Následkem této reformy nesčetní lidé přřišli o práci a o chléb. Tak tomu může býti také zde, kdyby měla býti do projednávaného zákona pojata takováto ustanovení. Postátnění dolů nepřinese státu žádných výhod a neposlouží také ochraně dělníků, nezabrání také žádnému neštěstí, nepřijdou-li jiné reformy, které vycházejí od zaměstnanectva a od státu a zaručují ochranu dělnictva na pracovním místě. Pracovní místo znamená pro německého dělníka, jakož i pro každého dělníka oprávnění k existenci, jež mu v tomto státě bylo slíbeno. Když se však německý dělník vidí zkrácen o toto pracovní místo, béře-li se mu toto pracovní místo, pak také tento zákon nezaručí pořádek, bída a chudoba bude panovati mezi německým dělnictvem, tím se budí roztrpčení, věci, ke kterým přece nechceme aby docházelo.

Poněvadž paragraf, o kterém jsem se zmínil, znamená zahnání německých dělníků z pracovního místa, nemůžeme. ježto znamená nerozlučnou součást, hlasovati pro tuto předlohu v zájmu ochrany německého dělnictva. (Potlesk.)

Předseda (zvoní): Další slovo má p. sen. inž. Marušák.

Sen. inž. Marušák: Vážený senáte! Po 1 3/4 roku dostáváme do tohoto váženého sboru znovu předlohu o novelisaci horního zákona. Předloha tato byla vypracována s ohledem na katastrofu na dole Kohinoor. která se stala v březnu r. 1932 Je ke cti senátu, že předlohu vypracovanou ministerstvem veř. prací v době co nejkratší projednal, a to již v prvé polovici června r. 1932. Dne 29. května dostal tuto předlohu a během 14 dnů ji úplně vyřídil. Bohužel, že tato předloha zůstala tak dlouho ležeti nevyřízena v posl. sněmovně. Kdyby posl. sněmovna byla bývala tak pohotová jako senát, dost možná, že ke katastrofě osecké ani nedošlo.

Jsou známy příčiny, proč předloha včas nebyla vyřízena. Byly to příčiny kotvící v zásadním stanovisku dvou stran, jedné české a jedné německé. a já mohu a musím ke cti zástupců těchto stran v senátě prohlásiti, že zde dovedli své stranické pochybnosti podříditi zájmu celku. Je tedy jistě pro senát chvalitebné, že záležitosti celostátní, zejména rázu hospodářského, dovede vyříditi, aniž by měl zřetel k podřadným zájmům stranickým.

Nám dnes jde o to, abychom tímto zákonem znemožnili pro budoucnost podobné katastrofy, jaká nás ohromila začátkem tohoto roku. a při tom abychom zároveň zjistili, jaké příčiny způsobily, že tyto katastrofy, jak na dole Kohinoor, tak Nelson byly možny, a konečně abychom také zajistili poškozeným a pozůstalým po mrtvých slušnou rentu.

Pan sen. Bergman v debatě. která byla navázána na projev pana ministra veř. prací, snažil se svaliti vinu na dozorčí úřady. Byl veden snahou. aby pokud možno oslabil vinu majitelů uhelných dolů a aby převedl odpovědnost

více na úředníky a horní inženýry od dozorčích úřadů Pravděpodobně že vina bude na obou stranách, jak u majitelů dolů, tak u dozorčích úřadů Ovšem především je vina u majitelů uhelných dolů Je to jejich známá hrabivost, pro kterou jsou ochotni obětovat i životy svých dělníků. J e viděti, že hospodářská krise, která dolehla na všechny stavy tak tíživě, uhelného průmyslu se dosud nedotkla. Zisky uhlobaronů -jsou stále tak vysoké, že by nemuseli šetřiti ani na dělnictvu, ani na bezpečnostních opatřeních. A pokud se týče nedostatečného dozoru, fakt jest, že dozor se vykonává nedostatečně. Je to již jaksi zaviněno úsporou ve státě samém, úsporou státního rozpočtu. Vždyť ještě r. 1931 měl stát ve svém rozpočtu 200 mil. Kč na horní účely. R. 1933 klesla již tato částka na 40 mil. Kč a pro letošní rok je preliminováno pouze 20 mil. Jest to tedy nesporně úžasné šetření.

Kromě toho jistě mnoho zaviňuje systém úsporný sám. Omezují se inspekční cesty ve všech možných resortech ale zejména bolestné a nebezpečné jsou v technickém podnikání. Vidíme. že se šetří, nejenom v hornictví, nýbrž na př. i na stavbách silnic a mostů. Mnohdy se ušetří na jedné cestě 100 nebo 200 Kč, ale široká veřejnost se vydává v nebezpečí. že na základě nedostatečného dozoru bude dílo provedeno vadně, že celý vynaložený náklad bude marný, resp. že i lidské životy mohou býti následkem toho zmařeny.

A tak je tomu nesporně i při úsporách, které se prováděly a provádějí v hornictví na inspekci. Jest jistě spravedlivé, aby nebyly tyto náklady, které jsou vyžadovány -dozorem nad správným prováděním těžby horní, neseny z prostředků státních, nýbrž aby si je zaplatili majitelé uhelných dolů ze svých zisků, aby ten náklad byl zkrátka zařazen do režijních výdajů. Po této stránce bv si stát mohl tento náklad docela dobře ušetřiti. Že inspekce nebývaly časté, je viděti z toho že nemáme o nich dostatek záznamů Máme záznam o inspekci z ledna a března r. 1932 a pak z dubna 1933.

Je také vadou že se nevydávají zprávy podobně jako je tomu u živnostenských inspektorů. Ale není bez zajímavosti, že majitelé uhelných dolů si z těchto revisních nálezů nic nedělali a že se také nestarali o odstranění závad, které jim byly revisním nálezem uloženy. (Zpravodaj sen. dr Karas: Nemohli býti donuceni!) Dost možná, že nemohli býti donuceni. Ale přece jenom při náležité energii dozorčích úřadů bylo by bývalo velmi smutné, aby se nepřinutili ke konání povinností.

Konečně je viděti, že ta úspornost šla tak daleko, že nebyla učiněna ani opatření takového rázu, která by aspoň primitivním způsobem mohla zabrániti ztrátě lidských životů. Na př jestliže v šachtě nebyla zavěšena ani těžná klec, po které se mohli mnozí horníci zachrániti, a trvalo do půlnoci. než se zavěsila. je to jistě již trestuhodná nedbalost a trestuhodná úspora. A jestliže na př. strojník kromě své strojnické práce prováděl také službu nočního hlídače, je to jistě také trestuhodná úspora.

Ale přes to jsem řekl, že budou viny asi na obou stranách, poněvadž je nesporno, že nahoře, v nejvyšších orgánech. jak u horního úřadu mosteckého, tak i v ministerstvu veř. prací, to neklapalo.

Již minule zde uváděl pan sen. Šťastný některé výroky vládního rady Jůzla, před nosty horního úřadu v Mostě, který se při stávce - myslím, že to bylo po katastrofě na dole Kohinoor - vyjádřil k okr. hejtmanu, který se ho tázal, co by se mělo udělati: ťPostřílet a rozsekat tu bandu! Ť Myslil tím horníky. Takovým způsobem se vyjádřil dozorčí státní úředník - a poněvadž se to přednášelo od věrohodných osob a prošlo to i tiskem, jistě, že to není bezpodstatné; nikdo by se to neodvážil reprodukovati, kdyby na tom nebylo mnoho pravdy, ba kdyby to nebyla plná pravda.

A konečně já jsem si vyhledal ještě časopis ťSobotuŤ, kde je zajímavý článek redaktora Herbena ze 17. prosince 1932 s nadpisem ťS těžaři anebo proti nim?Ť, a tam se vytýká šéfovi horního úřadu v ministerstvu veř. prací, sekč. šéfovi dr Fischerovi. že nekoná svých povinností Tam se mu výslovně vytýká, že trpí nejen zbidačování horníků, že trpí také germanisaci vědomě prováděnou a že to trpí proto, poněvadž bankety a hony u pánů Petschků jsou mu milejší než dělnictvo a Československá republika. Prosím, to vyšlo koncem roku 1932 a teprve koncem minulého roku, pokud mám zjištěno, rozhodlo se ministerstvo veř prací, že dá tohoto pána do pense. Já to nepovažuji za správné, že tento pán byl dán do pense bez řádného vysvětlení a vyšetření, co na tom je pravdy. Já se jistě vždycky plně zastanu státního zaměstnance, ale žádám také, aby státní zaměstnanec plnil své povinnosti, a jestliže byl někdo, a to vedoucí úředník, takovým způsobem nařčen z nekonání svých povinností, nemělo ministerstvo veř. prací tohoto pána posílati do pense, nýbrž věc měla býti napřed řádně vyšetřena, a možná že by ho bylo poslalo pryč z tohoto úřadu i bez pense. (Sen. Johanis: Odešel před katastrofou! Soc.-politický výbor se tou věcí zabýval!) Snad je jeho štěstí, že vytušil správný okamžik, kdy má odejíti, poněvadž kdyby byl odešel později, možná, že by byl odešel do kriminálu a nikoli do pense s bohatým odbytným. (Předsednictví převzal místopředseda dr Hruban.)

A ještě jedna věc, ne bez zajímavosti, která se také nemůže nechati bez povšimnutí Stále, přes to, že to bylo min. veř prací dementováno. se tvrdí, že p. vládní rada Jůzl byl proto tak až příliš liberální k těžařům, poněvadž sám prý je těžařem, poněvadž sám má akcie. Vážení pánové, každý má jistě právo, aby měl akcie jakékoli, to je jeho soukromé právo, ale přece jen jsou určité okolnosti, kdy na toto právo a na držení akcií díváme se s nedůvěrou a kdy je to podezřelé, a to tím podezřelejší, poněvadž víme, že akcie těžařské jsou akciemi výnosnými, že mají trvalou hodnotu. že je lze těžko dostati. Jestliže tedy státní zaměstnanec si může ze svých úspor nakoupiti větší množství akcií, je to dosti podezřelé poněvadž státní úředník nemůže skoro dnes vyjíti, a když vyjde, je velmi rád a šťasten. A kdyby je byl dostal, tedy se to ovšem musí považovati za úplatek a zároveň za svázání rukou při kontrole těch, od kterých to dostal.

Tedy zásadně je nutno trvati na tom, že úředník nebo kdokoliv, kdo provádí dozor nad těžařskými společnostmi, nejenže nesmí přijmouti žádné akcie, nýbrž že by neměl míti ani právo míti tyto akcie - ani on, ani jeho rodina - poněvadž tím okamžikem spekuluje, má větší zájem na společnosti nežli na zájmu státu a na zájmu těch, kterých jménem státu má hájiti.

Já bych tedy právě v důsledku toho žádal p. ministra veř. prací, aby řízení, které proti vlád. radovi Jůzlovi je zahájeno, bylo rozšířeno i na šetření a řízení proti bývalému panu sekč. šéfovi dr Fischerovi.

Nerad používám příkladu z podnikatelských kruhů, ale přece jen při této příležitosti musím se dotknouti jedné firmy, která po této stránce je, myslím, vzorem. Je to firma Baťa. Četl jsem smlouvu, kterou tato firma uzavírá se svými zaměstnanci. V ní stojí výslovně, že nepřijme zaměstnanec v jakékoli formě, ani on ani kdokoliv z jeho rodiny jakýkoliv úplatek nebo něco, co by se mohlo za úplatek považovati. A pakliže by se to zjistilo - a kdyby to byla třebas jen desetikoruna - ztratí takový zaměstnanec okamžitě nejen místo, nýbrž i veškeré své úspory, které u té firmy měl. Myslím, že je to správné, a že je také správné, jak to firma odůvodňuje. Ona říká: Když jsme vás brali do služeb, věřili jsme vám a věřili jsme ve vaši poctivost. To pro nás byl kapitál. Jestli jste nedodržel tuto smlouvu tím, že jste se dopustil nepoctivosti, připravil jste se o největší hodnotu, kterou jsme ve vás vkládali - o důvěru - a proto nemáte práva, abychom my k vám byli nějakým způsobem milosrdní. Myslím, že i v případech, kde jde o hornické společnosti, by bylo na místě, aby se postupovalo tak drasticky. jako to dělá zmíněná firma.

Vážený senáte! Je nutno, abychom si při dnešní příležitosti dobře uvědomili význam uhelných dolů pro republiku. Tento význam vyplývá už z roční těžby. Roční uhelná produkce představuje hodnotu 4 miliardy Kč, je to tedy největší

těžba ze všech podniků republiky. A jak jsem se již zmínil, krise těžařství nepostihla, poněvadž těžařství jest u nás monopolem. Je to viděti i z jejich zisků. R. 1926 činily zisky těžařů jen na kamenném uhlí za jeden jediný rok 1-235 mil. Kč, tedy jistě úctyhodnou cifru. Od r. 1921 do r. 1931 snížili těžaři hornictvu mzdy o 34% až 42% (Zpravodaj sen. dr Karas: Ale cenu uhlí ne!), ale cenu uhlí v tom poměru nesnížili. Ale neměli dosti na tom, že tak snížili hornické mzdy, oni vybičovali ještě výkonnost horníků, takže u kamenného uhlí stoupla o 73% a u hnědého uhlí o 48%. Tento větší výkon kromě důsledku racionalisačního je také patrný na počtu osazenstva. R. l921 činil počet osazenstva ještě téměř 150.000, kdežto dnes činí okrouhle asi 100.000, tedy asi o 1/3 byl počet osazenstva snížen. Co to v dnešní nezaměstnanosti pro nás znamená, dovede si každý představiti. Těžaři ovšem používali racionalisace, aby se zbavili horníků. Toto opatření má fiskální podklad. Podle našich zákonů podnikatel dostane daňové výhody, pakliže si zařizuje stroje - to jsou známé zákony Englišovy - ale na druhé straně je trestán, zaměstnává-li dělníky. To se tak netýká akciových společností, poněvadž ty mají strašné výhody, ty by to nemusily ani prováděti, ale je to charakteristické u malých živnostníků; malému živnostníku vyměřuje berní správa daně podle toho, kolik má dělníků. A marné jest jeho bránění. Sám jsem mluvil s mnoha živnostníky, kteří mně otevřeně řekli: Chtěl jsem si své dělníky přes zimu nechati, vím, že nedostanou práci a že nebudou moci býti z čeho živi, chtěl jsem se s nimi rozdělit, ale já je musím propustit k vůli berní správě, která říká: Když máte tolik zaměstnanců, podle předpisů musíme vám vyměřit z takové a z takové částky daně. Abych měl pokoj od berní správy, musím dělníky propustiti. Bohužel, že jsou u berních úřadů a berních správ lidé, kteří prostě prohodí: To je vaše věc, co si uděláte.

Po té stránce je nutno, aby se jak berní praxe, tak berní zákony změnily, a zejména bude nutno změniti jeden velmi důležitý zákon, to je zákon o stabilisačních bilancích. Je to zákon č. 78 z r. 1927. Je to také smutné dědictví po bývalém ministru Englišovi. Tímto zákonem mají společnosti právo nadhodnotiti si své investice, svůj kapitál, svůj majetek. Jenom u pěti uhelných společností v Československu, které použily tohoto zákona a nadhodnotily si svůj majetek, to činí 1.400 mil. Kč. A tak jenom Severočeská uhelná společnost v Mostě, která si nadhodnotila svůj majetek o 214 mil., vyplatila svým akcionářům 60 mil. na nové akcie (Zpravodaj sen. dr Karas: Na gratis akcie!), na gratis akcie, čili zvýšila svůj akciový kapitál z 20 mil. na 80 mil Těch 60 mil. zaplatila za své akcionáře z úspor dosažených stabilisačním fondem. Kdo měl dříve jednu akcii, má nyní akcie čtyři. (Zpravodaj sen. dr Karas: Které jsou většinou v Berlíně!) Tito akcionáři chtějí, aby se jim gratis akcie zrovna tak úrokovaly dividendou jako akcie, které si poctivě zaplatili, a kromě toho jistě není bez zajímavosti, jak právě zde pan zpravodaj upozorňuje, že tyto akcie jsou většinou v Berlíně, že nejsou ani u nás, a že výtěžek na ně připadající jde do zahraničí a že tím krmíme svoji konkurenci a své nepřátele politické, poněvadž jsou to většinou hakenkrajcleři.

To je také jedna příčina prováděných úspor v hornictví, poněvadž takové rozmělnění, takové zvýšení majetku vyžaduje na úrokování ovšem různá úsporná opatření, zvýšení výkonnosti horníkovy, snížení jeho mzdy a snížení daní. Odnáší to kromě horníků také stát a samosprávné korporace, poněvadž -v důsledku nadhodnocení jsou větší amortisační kvoty, následkem toho se pak neplatí žádné daně a přirážky. Jen namátkou uvádím, že jedna z uhelných společností, která měla zisk 40 mil. Kč, vykázala pouze 3 mil. čistého zisku k zdanění. Tedy 37 mil. úplně ulila. A ještě zajímavější případ je u další horní společnosti, která vydělala, tuším, asi 136 mil. Kč za jediný rok a vykázala asi 700 tisíc Kč k zdanění, všecky ostatní peníze ulila. To je krajně nemravné a nespravedlivé. to je vyložené pirátství, které se provádí jak na samosprávě a republice. tak i na konsumentstvu. Jestliže se již mluví o parasitech, tedy ti, kteří mají gratis akcie, jsou parasity na československém státě, a myslím, že v žádném jiném státě to není možné. Za Rakouska chtěla jedna horní společnost dáti gratis akcie svým akcionářům, ale vídeňská vláda to tehdy zakázala. Pan ministr dr Engliš v Československé republice to zákonem přímo umožnil a myslil, že udělal světodějný čin.

Vážený senáte, musíme si těchto horních společností všimnouti ještě po stránce bezpečnosti Československé republiky a po stránce národní. My jistě jsme daleci toho, abychom byli nespravedliví ke svým spoluobčanům německé národnosti, kteří s námi žijí v severních Čechách, ale přece nemůžeme připustiti, aby uhelné společnosti úplně cílevědomě a plánovitě odnárodňovaly české kraje v severních Čechách. Že se tak děje, o tom si dovolím přednésti zde statistiku. Tak na př. Lomské uhelné závody, v jejichž osazenstvu je národnostní poměr 45% Čechů a 55% Němců, mají ze 235 úředníků 207 úředníků německých a toliko 28 úředníků českých. To je vyložená nesprávnost. to je germanisace. Podobný případ je u Duchcovského uhelného spolku, kde je 75% českých horníků proti 25% německých a ze 44 úředníků jsou jen 4 Češi a 40 úředníků německých. Potom je to Mostecká uhelná společnost, t. j. ta společnost, které patří onen nešťastný důl Nelson. Ta má polovinu českého a polovinu německého osazenstva a zaměstnává 431 úředníků, z nichž toliko 42 české a 389 německých. Gen. ředitelem je známý Löcker, je to příslušník Německé říše. Severočeská uhelná společnost má v osazenstvu 48% Čechů a 52% Němců, zaměstnává však ze 185 úředníků 21 Čechů a 161 Němců.

To jsou jistě případy, které křičí Není také od místa zmíniti se, že majitelé uhelných dolů zásadně bojkotují naši hornickou akademii v Příbrami a že přijímají skoro výhradně jenom inženýry z horních škol německých. I po této stránce se páše krajní nespravedlnost. Ředitelé těchto závodů jsou vesměs říšští Němci, závodní z 90%. U Mostecké uhelné společnosti volili zřízenci z 90% stranu hakenkrajclerskou - a tu jsme u nejbolavějšího bodu. Při tom bych se zeptal pana ministra vnitra, konal-li pan zemský president Sobotka svou povinnost po této stránce; ne-li, není na svém místě a měl by býti vystřídán někým jiným, poněvadž, co se nám v severních Čechách pomocí říšskoněmeckého vedení dělá v důlních závodech, je vědomé české vylidňování, ale také vědomé stavění hráze pro hakenkrajclerismus, proti československému státu. To jistě není bez určitých vztahů také k našemu ministerstvu nár. obrany a bude potřebí, aby se pan ministr nár. obrany Bradáč touto otázkou velmi bedlivě zabýval. Jestli se nám už jednou vynořil nepřítel v židenických kasárnách, který byl celkem bezvýznamný. daleko horší nepřítel by se nám mohl vynořiti pod patronancí uhlobaronů v severních Čechách, kde bylo organisováno hnutí za peníze, které my konsumenti státní pokladna, ministerstvo železnic atd. odvádíme nacionálům říšsko-německým.

Ale tato věc, kterou vytýkám správám německých uhelných dolů, jest u nás bohužel zahnízděna skoro všude. Tak na př. u Ústecké společnosti chemické jsou poměry úplně stejné. Tato továrna patří, bohužel, ke koncernu Živnobanky a bylo by potřebí, aby pánové, kteří mají na poměry vliv, upozornili, že jsou nemožné a neudržitelné. A konečně jest jeden případ, který rozvířil hladinu u nás i v zahraničí. Je to případ Seletzkého ze Škodovky. Já sám jsem skoro přesvědčen, že Seletzký se nedopustil ničeho, co se mu kladlo za vinu a proč byl v Rumunsku odsouzen, ale mně je směrodatné. jak to musí hlavně ve spřátelené cizině působiti když největší československý závod, jehož výroba má býti zachována v tajnosti a na němž se stát účastní takovou měrou, jako je právě u Škodovky, nemá v celé republice jediného schopného občana, který by mohl zastupovati v zahraničí tento závod. a když to musí býti důstojník z Rakouska, z armády, která do r. 1918 stála proti Rumunsku ve válce a proti němu bojovala. Pak ovšem cizí stát nemůže míti důvěry k takovému zástupci, i kdyby byl sebe čistší. Ale to naši vedoucí pánové ze státní správy nevidí. Takové případy se nesmějí napříště opakovati. Je trapné, že jsme tak nesamostatní a tak málo energičtí a nedovedeme si po této stránce zjednati pořádek.

Vážení pánové, dovolím si připomenouti slova, která na nedávné pražské malodohodové hospodářské poradě pronesl pan ministr zahraničí dr Beneš. Pravil: Naše síla je v klidu. To je významná věta. Musíme si uvědomiti, v čem tkví ten klid. Jistě že si na to odpovíme, že tkví pouze ve spokojenosti občanstva, ale tak, jak se to, bohužel, dnes u nás provádí, posuzujeme spokojenost občanstva podle spokojenosti bankéřů, statkářů a několika velkoprůmyslníků. To je nesprávný poměr k občanstvu, který budeme musiti korigovati.

Pan sen. Koukal minulý týden v debatě, když mluvil o postátnění uhelných dolů, řekl otevřeně, že nemáme na postátnění síly. Je to přiznání, které je bolestné, ale pravdivé A tu je zase nutno připomenouti, že r. 1918 tehdejší min. předseda p. dr Kramář otevřeně prohlásil, že vláda má postátnění dolů ve svém programu a že je také provede. Od té doby uplynulo již 16 roků, ale vláda tento program dosud neuskutečnila. Kdyby jej byla uskutečnila, neměli jsme hakenkrajclerských rejdů v severních Čechách, neměli jsme těch katastrof, neměli jsme tak drahého uhlí a také ne hospodářské krise, poněvadž náš provoz by byl býval daleko levnější a byla by u nás bývala větší zaměstnanost.

V důsledku toho, co řekl kol. Koukal, musím konstatovati, že při debatě v senátě nenašel se ani jeden řečník, který by byl odmítal postátnění dolů nebo který by byl činil námitky. Nezjistili jsme to ani u p. kol. Bergmana přes to, že poukazoval na to, že patří ke straně, která má hájiti zájmy soukromovlastnické. ľ z jeho řeči vysvítala nutnost postátnění uhelných dolů. Toto konstatování je pro mne potěšitelné, poněvadž budeme-li všichni v této myšlence jednotni, máme již polovinu úlohy vyřešenu, ale je potřebí, abychom potom také měli odvahu udělati to, čeho se p. sen. Koukal bál.

Dovolil bych si ještě reagovati na vývody p. sen-. dr Hellera, který mluvil tak, že jeho slova jsou pro nás uspokojivá. Pravil, že něm. soc.-demokraté se svým dělnictvem budou hájiti tento stát nejen proti vnějším, nýbrž i proti vnitřním nepřátelům. (Výkřiky sen. Kindla.) Vážení pánové! Jedním z vnitřních nepřátel jsou jistě majitelé uhelných dolů. Jsou-li však nepřáteli českého lidu, jsou právě tak - a možná, že ještě ve větší míře - nepřáteli německého lidu, poněvadž německých horníků je tam asi více než českých.

Na začátku své řeči jsem zdůraznil, že je potěšující, že nacionální stránky u něm. soc. demokracie, které se uplatnily v posl. sněmovně, v senátě se dovedly klidně vyříditi a že zástupci německé soc. demokracie na prvé místo kladli zájem dělnictva a zájem státu, kterému podřídili nacionální zájmy těžařů.

Na konec bych si dovolil přednésti požadavky, které klade strana nár. socialistická při projednávání tohoto zákona. Žádáme:

1. Okamžité odnětí kutacího práva jak Mostecké uhelné společnosti, tak společností vlastnící Kohinoor, a při tom vyslovujeme politování, že v záležitosti -dolu Kohinoor nebylo až dosud provedeno trestní řízení, což je také jednou z příčin zpupnosti uhlobaronů. Když vidí, že tam se nic nestalo, myslí, že se nestane také jinde nic.

2. Přísné potrestání viníků osecké katastrofy, a to nejenom provinilých úředníků. nýbrž i správní rady. Vážený senáte, když někdo něčemu nerozumí, ať se do správní rady nedává voliti. Když člen správní rady dovede bráti tantiemy a jiné odměny, ať také nese odpovědnost. Žádáme také přísné vyšetření a potrestání viníků z řad dozorčích úřadů.

3. Postátnění uhelných dolů, a to bez náhrady. Majitelé dolů si to již všecko odepsali a jistě dostali více než jakou hodnotu samy doly representují.

4. Vykonávání státního dozoru důlního budiž prováděno na náklad těžařských společností.

5. Budiž bezodkladně zrušen zákon č 78 z r. 1927 o stabilisačních bilancích a buďtež všecky gratis-akcie, vydané akcionářům ze stabilisačního fondu, prohlášeny za propadlé ve prospěch státu, po případě ve prospěch bratrských hornických pokladen.

6. Renty pozůstalým buďtež vyměřeny především z tantiem správní rady a těch úředníků, jejichž platy činí nad 100.000 Kč incl. všech jejich naturálních požitků

7. Žádáme, aby pracovní doba na uhelných dolech byla snížena na 6 hod. denně.

8. Další náš požadavek je, aby stroje, které způsobují uhelný prach na dolech a které zavinily pravděpodobně tuto katastrofu. byly vyřaděny.

9. Žádáme, aby rekultivace poddolované půdy byla prováděna na náklad uhelných společností a aby uhelné společnosti musily ze svých zisků odváděti určitou část v prvé řadě k tomuto účelu, a konečně

10. poslední bod, aby náklad na vykonávání státního dozoru nad uhelnými doly byl nesen těžaři.

Vážený senáte! Přijetí předloženého zákona považujeme za uskutečnění zlomku z řady našich návrhů pro ozdravění jak sociálních, tak hospodářských poměrů a pro vnitřní zabezpečení klidu v Československé republice. (Potlesk.)