Místopředseda Klofáč (zvoní): Ke slovu dále je přihlášen pan sen. inž. Winter. Dávám mu slovo.

Sen. inž. Winter: Slavný senáte! Ten, kdo putoval z Thessalie do střední Hellady úzkou soutěskou thermopylskou, musil se zastaviti, aby si přečetl nápis: ťPoutníče, zvěstuj Lakedajmonským, my že tuhle mrtvi ležíme, jakož zákony kázaly nám!Ť

Tři sta mrtvých bojovníků za svobodu vlasti, tři sta statečných hrdinů, kteří položili své životy, aby ostatní mohli žíti svobodně.

Podobný nápis bude brzy možno čísti také na hřbitově v Oseku u Duchcova. Také tam bude zvěstováno, že tam leží 142 mrtvých bojovníků, kteří padli na poli práce proto, aby dobyli uhlí, aby dobyli nezbytného předpokladu pro výrobu, pro hospodářský život, kteří padli proto, aby mohli ti ostatní žíti jako lidé. Je smutné, že vždycky je potřebí hekatomb horníků, že teprve tehdy, když z šachet jde popel a dým, začíná se o této nutnosti znovu uvažovati. (Výkřiky sen. Mikulíčka.) Je smutno, že 142 mrtvých musí volati k nám: Když jste dali zahynouti nám, nedejte aspoň zahynouti budoucím.

Slavný senáte! Včera jsme slyšeli zprávu pana ministra veř. prací, kterou na základě úředního šetření podával o tom, co bylo učiněno po katastrofě. Já jsem byl na místě a mohu zprávu pana ministra plně potvrditi, že po katastrofě opravdu jak správa dolu, jak závodní inženýři, tak i úřady učinili vše možné, co bylo v lidských silách, aby byli zachráněni ti, kteří snad ještě v dole zůstali na živu. To bylo po katastrofě. Ale my si musíme položiti otázku, zdali také před katastrofou bylo učiněno vše, aby k této katastrofě nemusilo dojíti.

Zjistil jsem na okr. úřadě v Duchcově, že úřední prohlídky skladiště třaskavin, které koná okr. úřad, nikoli báňský revírní úřad, podle předpisu dvakráte do roka, správně byly vykonány. Poslední prohlídka byla vykonána 25. září a shledáno při ní vše v pořádku. O prohlídkách báňského revírního úřadu byli jste informováni již panem ministrem a předřečníky. Bohužel, bylo také konstatováno (Výkřiky. - Místopředseda Klofáč zvoní.), že poslední státní revise byla konána již skoro před 2 roky. Je pochopitelno, že v dole, jako je důl Nelson, ve kterém se těžilo 6 dnů v týdnu ve třech směnách, nestačí revise, které se konají třeba správně podle předpisů ve dlouhých obdobích. Bylo-li vše shledáno v pořádku 25. září, bylo-li shledáno vše v pořádku před 2 roky, ještě to neznamená, že opravdu vše bylo také v pořádku bezprostředně před katastrofou. Úsudky všech, s nimiž jsem na dole mluvil, úsudky všech horníků, kteří pracovali v první směně a následkem toho včas vyfárali, takže se zachránili, shodovaly se v tom, že bezprostřední příčinou katastrofy bylo velké množství uhelného prachu, mouru.

Včera jste slyšeli ze zprávy pana ministra veř. prací, že uhelný prach stává se nebezpečným teprve - tehdy, když v jednom krychlovém metru je rozptýleno 100 g uhelného prachu. Račte si, prosím, představiti množství 100 g v jednom krychlovém metru vzduchu! To není maličkost! Račte si představiti, v jak hrozné atmosféře museli pracovati dělníci v dole, když bylo dosaženo tohoto stupně nasycenosti prachem, aby mohlo ke katastrofě dojíti! l kdyby ke katastrofě nedošlo, skutečnost, že pracují v atmosféře, kde v 1 m³ vzduchu je 100 g uhelného prachu. mluví dost hlasitou řečí, že je nutno učiniti opatření, aby dělníci nemusili nikdy takový vzduch vdechovati. Každým vdechnutím dostává se jim do plic množství uhelného prachu. Jak asi hornické plíce musejí vypadati! Proto myslím, že není třeba se příliš diviti, řádí-li v hornických revírech tuberkulosa.

Bylo mi řečeno, že vzduch byl vháněn do šachty, šachta byla větrána, ale prach nebyl odstraňován a vedle toho důl Nelson je nebezpečný samovznícením. V dole Nelson je ohromné množství zazděných požárů, dokonce v jedné štole, kterou je možno projíti za 10 minut, je zazděno 20 požárů. (Slyšte!) Račte u vážiti jaké asi množství požárů je v celém tom revíru, který obsahuje několik km²! A každý takový požár je ohništěm, kde je možnost, aby vznikl výbuch. Když se k tomu přidruží příznivé složení vzduchu s uhelným prachem, příznivé pro výbuch, nepříznivé pro zdraví a pro horníka, pak je velmi snadno pochopitelno, že na dole mohlo a musilo k této katastrofě dojíti. Síla výbuchu byla ohromná. Když pouhým výbuchem, otřesem vzduchu, nikoli plamenem, sesula se těžní věž, když sesula se třídička 300 metrů nad dolem, musila to býti přímo erupce sopky. V tu chvíli byl důl úplně proměněn v sopku, ve které bylo 140 horníků a ze které nebylo pro ně spásy.

Slavný senáte! Hornictví bude vždy nebezpečné. Správně to podotkl pan ministr veř. prací. Při sebe větším zlepšení a zdokonalení technických prostředků zůstane hornictví nebezpečným vždycky, poněvadž příroda tu hraje velikou úlohu a příroda je činitelkou, která neposlouchá žádných předpisů ani technických a tím méně úředních instrukcí. Právě proto, že se musí počítati s tímto nebezpečím, s tím momentem přírody, má býti ochranné zákonodárství co nejdokonalejší. Důl Nelson Ill byl prý dolem technicky dokonale vybaveným. Racionalisace, strojní zařízení bylo zde zdokonaleno podle nejnovějších vynálezů, ale právě proto, že technika výrobní, těžební byla zde takto zdokonalena, vzniklo tím větší nebezpečí, neboť při této zdokonalené těžební technice vyvíjí se právě větší množství uhelného prachu. Proto se zdokonalením těžební techniky měla jíti ruku v ruce také zdokonalená technika zabezpečovací (Zcela správné!), a toho bohužel nebylo. Alespoň nebyly podány žádné zprávy o tom, a jsem přesvědčen, kdyby bezpečnostní zařízení bylo opravdu zdokonaleno, že by ani úřední činitelé, tím méně důlní, těžařští činitelé nebyli tuto okolnost zamlčeli.

Jsem přesvědčen, slavný senáte, na základě jak této, tak i minulých zkušeností, že státní inspekce nestačí na to, aby byla úplně zajištěna bezpečnost horníků a důlního podnikání. Slyšeli jste jak ze zprávy pana ministra veř. prací, tak ze zpráv dřívějších pánů řečníků o tom, jak horní úřady jsou nedostatečně vybaveny technickými silami. Při tomto stavu personálu není naprosto možno, aby byly předepsané nepředvídané, nehlášené revise konány tak, aby byla dána záruka naprosté jistoty.

Podle mého mínění, a jak jsem slyšel také od činitelů v hornictví činných, nebude dosaženo nápravy jinak, nežli když bude inspekce důlní odevzdána přímo do rukou zúčastněných a na nebezpečí se podílejících dělníků. (Výkřiky sen. Johanise.) Teprve tehdy, budou-li dělničtí inspektoři vybaveni imunitou, budou-li na správě dolu, na těžařstvu zcela neodvislí existenčně, budou-li míti právo a povinnost, aby vše, co zjistí, hlásili nejen správě dolu, nýbrž i závodní radě, báňskému úřadu a centrální pracovní inspekci, která by měla býti při ministerstvu soc. péče, bude možno mluviti o tom, že nebezpečí z důlního podnikání bude zmenšeno na lidsky dosažitelné minimum.

Je správné, nač bylo poukázáno, že většina neštěstí stává se ke konci týdne. V tomto případě toho nebylo, ale většina neštěstí se stává ke konci týdne, v době, kdy horník jest již fysicky vyčerpán. Bylo zde již řečeno, že v podzemí, při práci v šachtě, je nutno zkrátiti pracovní dobu, neboť 48 hodin, i 40 hodin, to je pod zemí pracovní doba nesnesitelně dlouhá. V podzemí je nutno pracovní dobu zkrátiti. Je nutno také zajistiti trvalost kolektivních smluv. Pan ministr veř. prací již ohlásil, že pracovní kolektivní smlouvy jsou prodlouženy na celý rok. Upozorňuji, že v době, kdy došlo ke katastrofě na dole Nelson, měli jsme v nýřanském revíru hladovou stávku osazenstva, které nechtělo ze šachty vyfárati, a hladovkou se domohlo, aby byla zachována kolektivní smlouva, aby byly odvolány nové předpisy, které správa dolu vydala a kterými by pracovní podmínky značně byly zhoršeny. 36 hodin hladovělo osazenstvo pod zemí, nežli bylo dosaženo vyrovnání. (Sen. Mikulíček: podivná zbraň v demokracii!) Bohužel, že k této podivné zbrani musí býti saháno. Já sám ovšem se také obávám, bude-li této zbraně častěji používáno a bude-li jí dokonce zneužíváno, že otupí a proto stane se neúčinnou.

Musíme také pamatovati na to, že je nutno sanovati hornické pojištění. Statistika nám ukazuje a ve finančním zákonu bylo také výslovně konstatováno, že počet výkonných horníků stále klesá a zároveň se zvyšuje počet hornických pensistů. Bratrské pojištění, které je založeno na základu, který úplně odporuje matematické základně pojišťovací, stává se ovšem čím dále pasivnějším, neboť při klesajícím počtu přispívajících členů a při stoupajícím počtu členů, kteří mají nárok na renty, je pochopitelno, že základ se stále ztenčuje. Příspěvek, kterým přispívá stát na hornické pojištění, bude stále větší. Jsem přesvědčen, že není jen povinností státu, nýbrž i těžařů, aby zvýšeným příspěvkem přispěli na sanaci hornického pojištění ze svých zisků.

Bylo zde již řečeno, že je nutno přizpůsobiti horní zákon, který byl dobrý r. 1854, když byl vydán, a který v podstatě ještě dnes je dobrý, ale nemůže býti dobrý ve svém celku, neboť od r. 1854 za 80 let učinila technika a speciálně technika důlní ohromné pokroky. Tu je pochopitelno, že předpisy zákona z r. 1854 nemohly pamatovati na důsledky, jaké vyvolá těžební technika strojní r. 1934. Proto je bezpodmínečně nutno, aby tento zákon byl novým potřebám přizpůsoben. Neodvažuji s říci, že okolnost, že novela, která zde byla téměř před 2 lety odhlasována, zůstala však v posl. sněmovně nevyřízena, byla by této katastrofě zabránila. Možná, že by k ní bylo došlo i tak, ale je také možné, že by k ní nebylo došlo, a proto je naléhavě nutné, abychom pod dojmem výbuchu v Oseku učinili vše, aby horní zákon byl co nejdříve novelován.

Jsem přesvědčen, že pokud doly zůstanou v rukou soukromých, sebe lepší zákon nám nezaručí naprostou bezpečnost, sebe lepší zákon nebude zárukou, že opravdu bude také postaráno o bezpečnost horníků a bezpečnost veřejného majetku, jakým je uhelné bohatství.

Pokud z potu a krve horníků se staví paláce na Dunaji a také na Vltavě a Bělé, potud nebude lépe. Viděli jsme, že soukromá správa v horním průmyslu je právě tím stromem, na kterém jediném mohou vyrůsti otravné plody, jako je případ Zajíčků, Stejskalů a jako je nynější, poslední případ na dole Anna-Ondřej, kde vznikl záhadným způsobem požár, který zničil důlní zařízeni, a ze jediné tento systém výroby, systém těžení v soukromém podnikání je tím stromem, ze kterého vyrostl krvavý plod osecké katastrofy. Má-li býti pro budoucnost dosaženo toho, abychom měli těžen í zabezpečeno, abychom měli životy horníků zabezpečeny, nezbývá nic jiného, než převésti doly a důlní těžbu vůbec do podnikání při nejmenším státního, rozhodně však do podnikání veřejného. (Potlesk.)

Místopředseda Klofáč (zvoní): Dalším řečníkem je p. sen. Bergman. Dávám mu slovo.

Sen Bergman: Slavný senáte! Katastrofa v Oseku byla beze sporu národním neštěstím a má zcela pravdu p. sen. dr Heller. který řekl, že tohoto neštěstí, jehož příčiny budou teprve v budoucnosti na základě dnešního zkoumání zjištěny, nemá nikdo práva zneužívati. Proto jsem se také domníval, že o této katastrofě budeme všichni mluviti jenom se stanoviska věcného a že se všichni, zejména v koalici shodneme v tom, že je potřebí udělati nápravu, zajistiti bezpečnost, aby se podobná katastrofa už neopakovala.

Je mně proto tím více líto, že musím odpovídati mně jinak osobně milému kol. Šťastnému, který ve své řeči chtěl dokazovati, že nár. demokracie při jednání o těchto věcech zklamala. Mohu říci, že nezklamala, a to proto, že dělala stejně jako druhé koaliční strany svou povinnost. Ostatně kol. Ivanka v druhé sněmovně již odmítl útoky, které se v časopisech objevily. (Sen. Johanis: Kdo zavinil zdržení zákona ve sněmovně?) Asi koaliční sedma, poněvadž ta rozhoduje. Nerozhoduje přece jedna strana. Nemám v úmyslu využívati této debaty k další polemice, to bychom přišli eventuelně daleko. Vzpomíná-li se zde také dob minulých a mluví-li se o tom, že nedošlo k zestátnění a k znárodnění dolů, tedy to nemůžete připisovat jedné straně. Zejména panu kolegovi Johanisovi a pánům z druhého tábora mohu připomenouti, že jsme měli dokonce socialisační výbor a vzpomínám slavné minulosti pana dr Vrbenského. Tenkráte měli pánové většinu, (Sen. Johanis: Neměli!) o tom není sporu. Byla to doba, která byla jen pro vás (Výkřiky sen. Johanise.) Nemám v úmyslu s vaší stranou polemisovat, nemám jí co vytýkati a také jí nechci nic vytýkati, ale domnívám se, že musíme tyto věci posuzovati objektivně. Myslím. že by byla každá polemika zbytečná a že je jistě potřebí, abychom mluvili věcně. Musím konstatovati, pokud jsem slyšel se strany českých i německých sociálních demokratů, že tak i vaši řečníci posuzovali tuto situaci, ale zejména nesmíme jíti do nějakých rekriminací a navazovati na něco, co nemá ani dosti souvislosti s projednávaným případem, jako se zde stalo. Jestliže se vzpomenulo ve spojitosti s tím, že nár. demokracie zklamala také dr Engliše, tu musím konstatovati po pravdě, že myslím, že pan dr Engliš je straně pan kol. Šťastného bližší a že my nemáme absolutně ani touhy, abychom slávu pana dr Engliše pro sebe nějakým způsobem reklamovali, ani tu, která tu byla, ani tu, která se připravuje. (Výborně!) Všechno, co se týká pana dr Engliše, nemá s námi absolutně nic společného, zejména mluví-li se zde o stabilisačních bilancích, za které my mu ponecháváme absolutní zodpovědnost, (Předsednictví převzal místopředseda dr Hruban.)

Chtěl bych říci několik slov k případu samému, poněvadž znám poměry, žiji v okrese, kde se to neštěstí stalo a znám nejen řadu rodin, které byly tímto neštěstím postiženy, nýbrž znám osobně také úředníky, kteří mají odpovědnost a budou se odpovídati z toho, bylo-li náležitě o bezpečnost postaráno. Já však nechci vynášeti jakýkoliv soud, poněvadž věřím ve spravedlnost československých soudů a věřím, že teprve vyšetřování přinese úplné jasno do celé věci. Chceme-li objektivně posouditi, co se stalo, musíme říci, že po tomto velikém neštěstí nezklamaly státní orgány, vyjímaje speciálních orgánů, určených k technické kontrole atd., o čemž se na konec několika slovy zmíním. (Sen. Ant. Novák: To je to nejdůležitější!) Budu o tom, pane kolego, mluviti. Musím konstatovati napřed to, co bylo dobré, poněvadž konstatovati to, je spravedlivé. Musím konstatovati, že okresní hejtmanství, resp. politický úřad v Duchcově byl pohotově, udělal vše, co bylo jeho povinností Šéf tohoto okr. úřadu zařídil všechno, čeho bylo třeba a jsem přesvědčen, že také věci, které teď na okrese úřad dělá, dělá dobře. Musím konstatovati, že veliké ulehčení, a to nejen snad pro ty, kdo byli těžce postiženi, nýbrž i pro širokou veřejnost tam žijící bylo, že se okamžitě dostalo podpor rodinám těch, kteří tragicky zahynuli v dole. Je zcela dobře, že politický úřad zde nevolil cestu byrokratického zdlouhavého vyšetřování v prvních okamžicích a že tuto pomoc poskytl hned. Bohužel, neděje se to již teď, teď se to dostává na byrokratickou cestu, patrně z nějakého vyššího nařízení. a je tu nebezpečí že kdyby tato cesta nebyla změněna, mohlo by dojíti k nějaké nespokojenosti nejen postižených, nýbrž i těch, kteří s těmito postiženými cítí a chtějí, abv tyto věci byly léčeny rychle a dobře.

Je nesporno, že také dělnictvo ukázalo. že stojí na výši. Ochranné sbory fungovaly okamžitě a při této příležitosti se ukázalo, jak ohromně cennou věcí je přátelství, kamarádství a obětavost, se kterou pomocná akce byla prováděna. (Tak jest!)

V tomto směru právě, myslím, že jsou na omylu ti, kteří se domnívají, že lze z takovéhoto případu, jako je tento, vytloukati nějaký stranický kapitál. Já vás ubezpečuji, vážení pánové, že po tomto případu nikdo nemyslil na stranickou příslušnost, tady prostě mluvilo srdce, které říkalo: pomoci bližnímu a nešťastnému! (Sen. Ant. Novák: U těch společností také?) Mluvím o dělnících. Kolego. ty přece slyšíš, vím, že jsi tak bystrozraký a bystrouchý a proto doufám, že mi porozumíš. Nemluvím ještě o společnosti, myslím, že to jest jasné. Teď mluvím o těch kamarádech, kteří tam pomáhali, o záchranném sboru, a tvrdím. že je na omylu ten, kdo se domnívá, že by při této příležitosti mohl míti nějaký stranický zisk. Tam všichni postižení, ani komunisty nevyjímaje, chtějí, aby se stala náprava a všichni lidé dobré vůle s nimi chtějí, aby bylo postaráno o bezpečnost. Taková je situace. A jsem pevně přesvědčen, že žádná hesla v žádném směru by nedovedla tyto lidi nadchnout, poněvadž oni chtějí skutky, a jenom skutky mohou v této věci něco pomoci.

Musím konstatovati, že také četnictvo bylo na svém místě, že i četnictvo konalo svou povinnost a že ji konalo humánně. Ukázalo se, že je to zcela jiné četnictvo, než jaké bylo kdysi, že je to četnictvo, které je vychováváno k tomuto svému úkolu a které dovede nejenom zakročovat v případech bezpečnosti nebo podobných, nýbrž dovede také pomáhati při takovém ohromném neštěstí, dovede udržovati pořádek. Celá řada kolegů tam byla a viděla, jak v těch prvních dvou dnech před pohřbem by nebylo toho pořádku v tom chaosu a rozčilení, kdyby nebylo bývalo četnictvo na svém místě

Ale myslím také, že i celá veřejnost zaslouží největšího vděku proto, poněvadž v těch prvních chvílích i v těchto dobách těžkých krisí, kdy dělnictvo trpí nezaměstnaností. kdy se srážejí gáže, kdy podnikatel je takřka bez prostředků, veřejná dobročinnost nezklamala, a bylo by si jen přáti, aby toho, co bude dáno státem a sebráno veřejností, bylo účelně a spravedlivě použito.

Při tom nemá snad pravdu pan dr Heller, jestliže srovnává naše poměry s Francií a a limine odmítá jazykové požadavky, o kterých jsme my mluvili a které žádáme. Myslím, že tu jsou docela jiné poměry a jsem přes to, že jsem příslušníkem nacionální strany, přesvědčen, že má český i německý dělník právo, aby s ním jeho představení mluvili jazykem, kterému on rozumí. (Tak jest!) Ten úředník může se přece jen na základě své vyšší inteligence lehčeji naučiti jazyku, kterého je potřebí v provozu. To nelze tak žádati bezpodmínečně od dělníka, který od rána do večera pracuje. Jestliže žádáme, aby závodní a techničtí úředníci uměli oba jazyky, nemůže v tom býti viděn šovinismus nebo nacionální předpojatost. Vážení pánové. i na německé straně musíte uznati, že není dosti dobře možno, aby při poměru osazenstva 48:52 ze 300 a několika závodních bylo jenom 40 lidí českých a z dalšího počtu aby jenom nepatrné procento ovládalo jazyk 52% osazenstva. To jsou poměry prostě neudržitelné a jestliže společnosti, proti kterým máte zde tolik námitek, mají býti donuceny, aby v zájmu bezpečnosti učinily nápravu, není jistě námitek. (Sen. dr Hilgenreiner [německy]: Bezpečnost nemá s tím co činiti!) To má, pane profesore, veliký význam pro bezpečnost, jestliže se mohou domluviti. (Sen. dr Hilgenreiner [německy]: Ale ti se dohodnou vždycky!) Nevím, to je váš náhled; já říkám, že to je vaše větší inteligence, která vám pomohla k tomu, že ovládáte také dobře češtinu, ale u těch dělníků to není tak dosti dobře možné.

Chtěl bych poukázati na věci těch společností. Nejsem právníkem, ale právníci říkají, že akciová společnost, která je tam majitelkou jako taková nemůže býti viněna z těch věcí, které se staly, a že vinníkem je ten, komu byl svěřen dozor. Zase nechci předbíhati tomu, co řekne soud o této věci, zdali řekne, že byl vinen p. Löcker. nebo p. Karlík nebo Beisser, ale chci jenom poukázati na případ toho Jůzla, tak rychle pensionovaného šéfa horního úřadu. (Sen. Ant. Novák: Ten měl býti dávno pensionován!) Ale, je-li pravda, pánové, že si tento Jůzl podal žádost o pensionování už před rokem, tedy měl býti před rokem pensionován, a to proto, že je mu přes 60 let. Já náhodou toho pána znám; je to člověk velmi krátkozraký a dokonce se o něm mluví, že není zcela zdráv. (Sen. Ant. Novák: Dokonce se o něm mluví, že má akcie Severočeské společnosti uhelné!) To nevím, pane kolego, možná že se to ukáže, nemohu to popírat, ale nemohu také docela dáti k tomu souhlas, co vy říkáte. Je zcela nesporné, že tento nemocný člověk, který žádal před rokem do pense, měl býti do pense také dán. Je jisto. že dnes většina těch, kteří se o věc zajímali, a kteří věci rozumějí, říkají, že ten dozor byl nedostatečně prováděn. Připustím-li - říkám to podmínečně - že je to pravda, tedy je vina o jedno patro výše, totiž u představeného úřadu, který musil věděti, že je tam šéf, který již na důležité úkoly, které jsou mu svěřeny, nestačí. To je, prosím, po mém soudu jisté manko které lze přičísti právě státní správě, resp. ministerstvu, které je šéfem tohoto úřadu. Poněvadž nechci mluviti o konkretnostech - měl jsem zde některé poznámky, které se týkaly speciálně tohoto případu, ale bylo by zbytečné o tom mluviti, poněvadž řada pánů, kteří tam byli, již uvedli tolik konkretních věcí, že by to bylo jenom opakováním - chtěl bych jenom naposledy při této příležitosti říci, že jedna dobrá věc, kterou udělal pan ministr veř. prací, je, že vyhověl přání těch, kteří tam byli. Nebyl jsem to snad sám, také druzí pánové žádali pana ministra, aby vyřídil tu věc, aby podle pražské dohody nebylo jedno procento osazenstva propuštěno. Teď zde bylo dáno prohlášení že pan ministr skutečně tak učinil. Je dobře, že se tak stalo.

Jsem pevně přesvědčen, že tato katastrofa může býti do velké míry ozdravěním poměrů a že všichni činitelé a zejména ministerstvo veřejných prací, i ministerstvo vnitra, které vykonává jistou část toho dozoru na bezpečnost, budou přesvědčeni. že musí přijíti jistý nový duch do těch inspekčních věcí na dolech. Myslím, že je to v souvislosti také i s ostatní byrokracií, kterou máme a že se tu bude musiti velmi jasně říci, že to již dále nepůjde, aby staří pánové dělali tak důležité věci, nemají-li k tomu již dosti sil a nemají-li snad dosti pochopení pro tuto novou dobu, která přišla a žádá něco docela jiného, nežli se žádalo od byrokracie před nějakými 15 nebo 20 lety.

Když se mluví, prosím, o té jazykové věci, zdůrazňuji jenom to, co jsem zde již řekl, že se domnívám. že skutečně dělníci obou národností u nás, zejména na severu, kde ten živel se tak navzájem prostupuje, mají nárok, aby tato otázka byla upravena, a proto říkám zcela upřímně, že se mi zdá, že to, co bylo včera komunikováno, že budou vydány předpisy o přiměřené jazykové způsobilosti, přece jenom za žádných okolností nestačí k tomu, aby byla celá věc dobře a spravedlivě vyřízena.

Ale prosím, vážení pánové, jedno při této příležitosti musíme říci. Všichni jsme jistě přesvědčeni, že jenom spravedlivým vyrovnáváním můžeme v tomto státě dojí,ti k absolutní konsolidaci. A proto myslí-li někdo, že my, mluvíce o německých inženýrech, myslíme inženýry, kteří jsou z tohoto státu a jsou německé národnosti, je to omyl. Prosím, zde mluvím ne ze šovinismu. nýbrž v zájmu i zdejších německých inženýrů a odborníků o tom, aby nebyli na dole u nás zaměstnávání cizinci z říše, (Výborně! Tak jest!) kteří se nenaučili státnímu jazyku a které nemůžeme zejména v době nezaměstnanosti a při množství inteligence, kterou tu máme, pokládati za lidi, kteří mají zde býti na vedoucích a odpovědných místech a nota bene na velmi dobře placených místech. Toto zaměstnávání, resp. nezaměstnávání cizinců je pro nás požadavkem, který klademe, a který budeme za všech okolností pevně hájiti. (Sen. dr Hilgenreiner [německy]: Německo nám pošle nazpátek statisíce našich dělníků!) Pane profesore, já jsem přesvědčen, že za režimu, který v Německu je, ti lidé, kteří k nám patří, také zpět přijdou, a

Jůzla, tak rychle pensionovaného šéfa horního úřadu(Sen. Ant. Novák: Ten mél býti dávno pensionován!) Ale, je-li pravda, pánové, že si tento Jůzl podal žádost o pensionování už před rokem. tedy měl býti před rokem pensionován. a to proto, že je mu přes 60 let. Já náhodou toho pána znám; je to člověk velmi krátkozraký a dokonce se o něm mluví, že není zcela zdráv. (Sen. Ant. Novák: Dokonce se o něm mluví, že má akcie Severočeské společnosti uhelné!) To nevím, pane kolego, možná že se to ukáže, nemohu to popírat, ale nemohu také docela dáti k tomu souhlas, co vy říkáte. Je zcela nesporné, že tento nemocný člověk, který žádal před rokem do pense, měl býti do pense také dán. Je jisto. že dnes většina těch, kteří se o věc zajímali, a kteří věci rozumějí, říkají, že ten dozor byl nedostatečně prováděn. Připustím-li - říkám to podmínečně - že je to pravda, tedy je vina o jedno patro výše, totiž u představeného úřadu, který musil věděti, že je tam šéf, který již na důležité úkoly, které jsou mu svěřeny, nestačí. To je, prosím, po mém soudu jisté manko které lze přičísti právě státní správě, resp. ministerstvu, které je šéfem tohoto úřadu. Poněvadž nechci mluviti o konkretnostech - měl jsem zde některé poznámky, které se týkaly speciálně tohoto případu, ale bylo by zbytečné o tom mluviti, poněvadž řada pánů, kteří tam byli, již uvedli tolik konkretních věcí, že by to bylo jenom opakováním - chtěl bych jenom naposledy při této příležitosti říci, že jedna dobrá věckterou udělal pan ministr veř. prací, je, že vyhověl přání těch, kteří tam byli. Nebyl jsem to snad sám, také druzí pánové žádali pana ministra, aby vvřídil tu věc, aby podle pro žské dohody nebylo jedno procento osazenstva propu štěno. Teď zde bylo dáno prohlášení že pan ministr skutečně tak učinil. Je dobře, že se tak stalo.

Jsem pevně přesvědčen, že tato katastrofa může býti do velké míry ozdravěním poměrů a že všichni činitelé a zejména ministerstvo veřejných prací, i ministerstvo vnitra, které vykonává jistou část toho dozoru na bezpečnostbudou přesvědčeni. že musí přijíti jistý nový

duch do těch inspekčních věcí na dolech. Myslím, že je to v souvislosti také i s ostatní byrokracií, kterou máme a že se tu bude musiti velmi jasně říci, že to již dále nepůjde, aby staří pánové dělali tak důležité věci, nemají-li k tomu již dosti sil a nemají-li snad dosti pochopení pro tuto novou doobu, která přišla a žádá něco docela jiného, nežli se žádalo od byrokracie před nějakými 15 nebo 20 lety.

Když se mluví, prosím, o té jazykové věcizdůrazňuji jenom to, co jsem zde již řekl, že se domnívám. že skutečně dělníci obou národ ností u nás, zejména na severu. kde ten živel se tak navzájem prostupuje, mají nárok, aby tato otázka byla upravena, a proto říkám zcela upřímně, že se mi zdá, že to, co bylo včera komunikováno, že budou vydány předpisy o přiměřené jazykové způsobilosti, přece jenom za žádných okolností nestačí k tomu, aby byla celá věc dobře a spravedlivě vyřízena.

Ale prosím, vážení pánové, jedno při této příležitosti musíme říciVšichni jsme jistě přesvědčeni, že jenom spravedlivým vyrovnáváním můžeme v tomto státě dojí,ti k absolutní konsolidaci. A proto myslí-li někdo, že my, mluvíce o německých inženýrechmyslíme inženýry, kteří jsou z tohoto státu a jsou německé národnosti, je to omyl. Prosím, zde mluvím ne ze šovinismu. nýbrž v zájmu i zdej ších německých inženýrů a odborníků o tom, aby nebyli na dole u nás zaměstnávání cizinci z říše, (Výborně! Tak jest!) kteří se nenaučili státnímu jazyku a které nemůžeme zejména v době nezaměstnanosti a při množství inteligence, kterou tu máme, pokládati za lidi, kteří mají zde býti na vedoucích a odpovědných místech a nota bene na velmi dobře placených m ístechToto zaměstnávání, resp. nezaměstnávání cizinců je pro nás požadavkem, který klademe, a který budeme za všech okolností pevně hájiti. (Sen. dr Hilgenreiner [německy]: Německo nám pošle nazpátek statisíce našich dělníků!) Pane profesore, já jsem přesvědčen, že za režimu, který v Německu je, ti lidé, kteří k nám patří, také zpět přijdou, a domnívám se také, že teď už je zde přece jen poměrně větší procento říšských Němců, než našich příslušníků československých v Německu. (Sen. dr Heller: To není pravda!) Já neříkám, že je to pravda, já neznám statistiku o této věci, také jsem se o ni nezajímal pro tento případ, ale myslím, že když už se z Německa vrátí, bude naší povinností, abychom se o ně starali - nic jiného nám nezbude - ale bude lépe, budeme-li míti své lidi zde a půjdou-li tam ti domů.

Při té příležitosti musíme si ovšem uvědomiti, že máme jisté prohrané kampaně, na které dlužno vzpomenouti právě při projednávání tohoto případu a to jsou ty věci nostrifikační, které nebyly provedeny tak, jak se to zamýšlelo při převratu a v prvních letech budování našeho státu. Ukazuje to ne na slabost stran, nýbrž na slabost režimu, který až dodnes nedovedl si všechny tyto věci vyříditi takovým způsobem, jak by bylo v zájmu věci.

Druhá prohraná kampaň, která však musí býti za všech okolností napravena, je otázka rekultivační. Nikoli z naší strany, nýbrž z jiných stran byl už v senátě předložen návrh, aby byl projednán zákon rekultivační. Narazilo to nikoli na odpor nás, o kterých se říká, že jsme obhájci soukromého vlastnictví, že jsme obhájci fabrikantů atd., docela někde jinde to ztroskotalo, a to, když se žádalo v dotčeném návrhu, aby majitelé dolů platili 50 hal. z jednoho q a aby z těchto 50 hal. byl utvořen fond, ze kterého by byly prováděny rekultivační práce. Je nemožné a neudržitelné stanovisko, které je hájeno majiteli dolů, a já říkám otevřeně, že by to mohlo vésti k velmi zlým důsledkům, kdyby vláda nebo politické strany vzaly toto stanovisko za své. Je zcela jisto, že půdy, která byla zničena poddolováním, musí býti v budoucnosti použito pro lidi, kteří, aspoň na severu, denně ztrácejí zaměstnání. zejména tam, kde už bylo využito horního bohatství, a kteří naposled budou odkázáni na to, aby se živili malým zemědělstvím. (Sen. Kindl: Tak tam uděláte koncentrační tábory!) Já nevím, chcete-li ten tábor vésti, možná že vám vláda vyhoví, když si to včas vyjednáte. (Sen. Mikulíček: Vláda nemá dosti zbytkových statků, aby vyhověla!) Nechci zdržovati jednání touto polemikou. Vy jste tu mluvili čtyři, aniž jsme vám do toho někdo skákali, poněvadž všechny druhé strany, jak je tu vidíte, jsou na tolik svobodomyslné, že ctí názory druhého, že si všechno řeknou klidným způsobem, aniž by pokřikovaly. Chtěl bych zejména jedno velmi loyálně říci kol. Mikulíčkovi. Takový dobry řečník jako on, který dovede vyčerpat tolik látky ze ťštegrajfuŤ tu na tomto místě, nemusí využívat tolik výkřiků, jako on to dělá. (Výkřiky sen. Mikulíčka.)

Místopředseda dr Hruban (zvoní): Pane sen. Mikulíčku nevyrušujte!

Sen. Bergman (pokračuje): Pokud se týče rekultivace, dámy a pánové.. (Hluk. - Výkřiky sen. Mikulíčka.)

Místopředseda dr Hruban (zvoní): Prosím o klid.

Sen. Bergman (pokračuje):.... je jisto, že s touto věcí musí se něco státi, a jestliže s ní nehneme, zklamali jsme ty lidi na severu, kteří čekají na provedení rekultivace jako na spásu a jedinou naději, kterou mají pro své rodiny do budoucna. Bude to státi peníze, možná že i stát bude muset na to něco přispěti. Tyto peníze těžařů, kteří přece jen i za dnešních poměrů velmi mnoho vydělávají, se mohou státi základem, ze kterého vzejde požehnání tisícům lidí, kteří jsou proti své vůli bezzemky a nemají eventuelně opory pro dobu, kdy by ztratili zaměstnání, až bude bohatství uhelné vyčerpáno. (Sen. Johanis: To je také jeden z klíčů pro řešení nezaměstnanosti!) Mám radost, pane kolego, že se mnou také jednou souhlasíte.

Také o nostrifikaci, když o ní již mluvíme, musí býti alespoň jasno. Nejde o žádné znásilnění, ale musíme věděti, na základě čeho se dostává nostrifikace těmto jednotlivým společnostem. Musíme věděti, kdo je v těch společnostech. Jsem velmi dalek, poněvadž patřím ke straně, která hájí soukromé vlastnictví abych přicházel s nějakými demagogickými návrhy, ale musíme věděti. zdali ti, kdo mají doly a půdu, také patří srdcem tomuto státu. Jestliže nepatří, jestliže jsou nebezpečím pro tento stát, jsme pro to, aby společnosti, které patří těmto lidem. nostrifikovány nebyly. To je jasné stanovisko, které máme.

Chtěl bych ještě na konec říci jednu věc, která se bude zdáti na první pohled nepopulární. ale prosím i ty pány, kteří jsou hodně na levé straně, pane kol. dr Witte, aby jí věnovali pozornost. Mluvím-li o rekultivaci a tvoření nových zemědělců na severu, mluvím-li o ní v době této těžké krise, ve které zemědělství ztrácí takřka svoji podstatu a začíná vyjídat svoji statkovou substanci, tedy v zájmu státu a národa bych chtěl, aby bylo hodně takových malých hospodářství vytvořeno. (Sen. dr Witt: To jste měl uplatňovat při pozemkové reformě!) A bude mi velmi lhostejno jestliže tito noví nabyvatelé budou socialisty anebo příslušníky některých občanských stran, jen budou-li to státu věrní občané. My Češi děkujeme za všechno, co na severu je českého, dělníkům - to musím konstatovati - těm dělníkům, kteří zůstali za všech okolností i za největšího útisku věrni své mateřské řeči a svému národu. (Sen. dr Witt: Řekněte to ostravským inženýrům!) Vy jste tam blízko, buďte tak laskav a řekněte jim to vy. (Výkřiky sen. Mikulíčka. - Místopředseda dr Hruban zvoní.)

Problém je ten, vážení pánové, že kdyby tu bylo vytvořeno mnoho malých zemědělských podniků, ať by patřily ke kol. Sechtrovi do Domoviny nebo do Sdružení domkářů nebo do Rolnické jednoty, a kdyby se navzájem doplňovaly s t. zv. zbytkovými statkáři, jichž blahobyt zde tak často zejména s levé strany bývá líčen, pak by tu, myslím, byl skutečně hájen zájem státu, protože by byl vytvořen kádr neodvislých lidí ne pro tuto dobu, ale pro dobu, o které doufám, že přijde a že bude lepší. Zcela nepokrytě říkám, že jsme si představovali - a řekněte nám třeba, že jsme reakcionáři - že zbytkoví statkáři budou typem starých zemanů, kteří budou moci býti ne v tom smyslu, jako to bylo kdysi, ale v tom novém pokrokovém smyslu silnou a velkou oporou malých, aby zakotvili a udrželi se. Jestliže - těžká zemědělská krise toto neumožňuje a jestliže jsou na druhé straně lidé, kteří z malicherných a stranických důvodů se dívají na tyto pionýry, kteří začínají za tak těžkých okolností a kteří spláčí nad výdělkem a bohužel. jak to dnes vypadá, namnoze budou museti půdu opouštěti, znamená to, že by tato půda přišla do rukou, ve kterých ji míti nechceme a ve kterých by skutečně byla ztracena pro národ a pro stát.

Na konec bych chtěl říci, že právě při této katastrofě na českém severu se ukázalo, že čsl. demokracie není jen pouhým slovem, že není něčím, co zůstává bez faktického zužitkování. Já sám nepatřím k těm, kteří by chtěli tímto slovem každou chvíli operovati. Demokracii si vykládá každý podle svého, ale my jsme poznali při této katastrofě, že skutečně na českém severu v bolesti nad tím, co se stalo, a ve vůli napraviti, co se dá, a zameziti v budoucnosti neštěstí, sešli se všichni lidé a všechny strany dobré vůle v jedné frontě. Bylo by marným pokusem, kdyby dnes někdo chtěl nějakým způsobem štváti občanské strany proti dělnictvu nebo naopak. V tom případě by skutečně pohořel, protože se nikdo neptá po politické legitimaci, a myslím, že je to začátek lepší doby, ve které demagogie přestane býti rozhodující při podobných elementech, a která povede k tomu, aby se všechny věci řešily objektivně, spravedlivě a tak, aby to vždycky mělo kladný a positivní výsledek. (Výborně! - Potlesk.)

Místopředseda dr Hruban (zvoní): Rozprava je skončena.

Prosím paní a pány senátory, aby se posadili na svá místa. (Děje se. - Výkřiky komunistických senátorů.)

Prosím o klid.

Konstatuji, že senát je schopen se usnášeti.

Budeme hlasovati o prohlášení pana ministra veř. prací.

Návrh na odklad hlasování mi podán nebyl, dám tedy hlasovati o prohlášení p. ministra podle §u 65 jedn. řádu.

Kdo souhlasí, aby bylo schváleno uvedené prohlášení pana ministra veř prací, nechť zvedne ruku. (Děje se.)

To je většina. Tím jest uvedené prohlášení schváleno.

Přerušuji další projednávání pořadu schůze.

Mezi schůzí byly rozdány tisky:

Tajemník senátu dr Šafařovič (čte):

Tisk 1193. Zpráva výborů zahraničního a národohospodářského o vládním návrhu, kterým se předkládá Národnímu shromáždění ke schválení protokol o interpretaci čl. XX obchodní úmluvy ze dne 23. dubna 1925 mezi republikou Československou a republikou Polskou podepsaný ve Varšavě dne 26. října 1933 a uvedený v prozatímní platnost vládní vyhláškou ze dne 24. listopadu 1933, č. 212 Sb. z. a n. (tisk 1155).

Tisk 1194. Zpráva výborů zahraničního a národohospodářského o vládním návrhu, kterým se předkládají Národnímu shromáždění ke schválení noty. jimiž se prodlužuje dohoda o úpravě obchodních styků mezi republikou Československou a republikou Polskou ze dne 6. října 1933, vyměněné v Praze dne 30. listopadu 1933 a uvedené v prozatímní platnost vládní vyhláškou ze dne 1. prosince 1933, č. 216 Sb z. a n. (tisk 1159).

Místopředseda dr Hruban (zvoní): Podle §u 40 jedn. řádu sděluji, že se předsednictvo senátu usneslo, aby se příští schůze senátu konala v úterý dne 23. ledna 1934 o 15. hodině s

pořadem:

1. Zpráva ústavně-právního výboru o vládním návrhu zákona (tisk 1040), kterým se mění některá zákonná ustanovení o trestu smrti a o doživotních trestech na svobodě (tisk 1154).

2. Zpráva výborů ústavně-právního a rozpočtového k vládnímu návrhu zákona (tisk 1039) o náhradě členům volebního soudu (tisk 1153).

3. Zpráva imunitního výboru o žádosti okr. soudu v Jablonci n. N. ze dne 16. července 1933, č. j. T IX 804/33, za souhlas k trest. stíhání sen. Pilze pro přestupek §§ 2. 19 shromažďovacího zákona (č. j. 9516/33 předs.) (tisk 1146).

4. Návrh posl. sněmovny, aby byly prodlouženy lhůty dané §em 43 úst. listiny ku projednání usnesení senátu o osnovách zákonů:

a) kterým se mění §§ 82 a 54 živn. řádu a § 70 živn. zákona pro území Slovenska a Podkarpatské Rusi (tisk 2245-I),

b) o veřejné stráži zemědělské (tisk 699-II),

c) o ochraně polního majetku (tisk 702-II),

d) jímž se mění některá ustanovení obecného horního zákona ze dne 23 května 1854, č. 146 ř. z. (tisk 821-III),

e) o pojistné smlouvě (tisk 1022-III),

f) o otváracej a zatváracej hodine obchodných miestností v zemi Slovenskej a Podkarpatoruskej (tisk 1079-III).

Konstatuji, že žádný jiný návrh podán nebyl.

Končím schůzi.

Konec schůze ve 12 hod. 20 mm.