Místopředseda Votruba (zvoní): Dále je ke slovu přihlášen p. sen. Koukal. Prosím, aby se ujal slova.

Sen. Koukal: Velectění pánové! Katastrofa na ťNelsonuŤ jest jistě událostí, kterou málokdy nebo aspoň ne tak často prožíváme a která jistě rozrušila celou republiku. Avšak u nás na Ostravsku, kde je největší uhelný revír, vyvolala katastrofa na ťNelsonuŤ opravdu takové rozrušení, že horníci stále a stále čekají, co se stane, aby se už nikdy nic takového neopakovalo. Jsou tedy stále a stále v takové nejistotě, poněvadž denně musí přece fárat a poněvadž jsou přesvědčeni, že bezpečnostní předpisy nejsou dodržovány, jak mají býti. Proto je nevyhnutelně potřebí, abych s tohoto místa na některé věci upozornil, a když už se připravuje novela horního zákona, jíž mají býti zostřeny trestní sankce a snad rozšířena působnost nařízení a bezpečnostních předpisů, je potřebí, abych zde upozornil na různé nepřístojnosti, aby mohlo býti ještě zavčas podniknuto vše, co by zabránilo většímu neštěstí. (Výkřiky sen. Kindla.)

V časopisech se objevily zprávy, když se roznesla zvěsť o katastrofě na ťNelsonuŤ, že by bylo dobře, kdyby se doly zestátnily. To jest ovšem věc velmi komplikovaná a my nejsme tak malicherní, abychom nevěděli, že tato věc není tak jednoduchá, poněvadž vyvlastniti doly bez náhrady - není politické síly, a vyvlastniti je za náhradu - není peněz. Proto je potřebí méně mluviti, méně křičet a méně házeti frázemi,... (Výkřiky sen. Kindla.)

Místopředseda Votruba (zvoní): Žádám o klid.

Sen. Koukal (pokračuje):... poněvadž tím se horníkům nepomůže, nýbrž je potřebí, aby se něco dělalo. (Hluk. - Místopředseda Votruba zvoní.) My jsme tedy pro to, aby bylo učiněno vše, čeho je potřebí, aby se takovéto katastrofy již neopakovaly, a poněvadž víme, že na dole jest a vždycky bude nebezpečí, je tam nebezpečná práce, že se tu a tam snad nevyhneme nějakému neštěstí, musí se především starati stát, aby těch neštěstí bylo co nejméně. Proto myslím, že je potřebí, aby se se strany státu něco učinilo. Především bych myslil, když není z pochopitelných důvodů možno zestátniti všechny doly, že by stát měl učinit alespoň něco jiného, totiž najíti nějakou formu, aby měl více vlivu a mohl působiti nebo zasahovati do pracovních poměrů, do poměrů cenových, mzdových a bezpečnostních účinněji, než se to děje dnes - a to je možné. Stát by měl věnovati této věci svoji pozornost a najíti způsob, jak čeliti tomu bezpříkladnému rabování těžařů, kteří nejenže poškozují stát a ohrožují životy dělníků, ale kteří poškozují také - zejména v poslední době - finance zemí, okresů a obcí. To je viděti právě u nás, kde dnes těžaři vykazují, že nevydělávají, proto mají nejnižší stupnici daňovou a tím ovšem přicházejí obce o velké peníze, které potřebují pro své účely.

Nebudu zde rozebírati hospodářství na závodech, ale upozornil bych na jedno, aby se vláda nebo stát, ale hlavně ministerstvo veř. prací konečně rozhoupaly a podívaly na ten velký rozdíl mezi honoráři státních úředníků a úředníků soukromých, kteří jsou na dolech zaměstnáni. Do státních služeb horních revírních úřadů nechce nikdo jíti, je tam nedostatek kvalifikovaných sil, poněvadž platy, které tam dostávají, jsou při jejich kvalifikaci opravdu směšné. Představte si, pánové, takovou kontrolu, když úředník revírního úřadu jako čekatel, který dostává 1.200 Kč měsíčně, má jíti kontrolovati důl, jehož závodní inženýr nebo ředitel má statisícové příjmy. Jaká je to autorita? Je samozřejmé, že do státních služeb v revírním úřadě nemůže jíti každý inženýr, poněvadž je k tomu potřebí také druhé zkoušky nebo školy, doktorátu, ale bylo by možné, když je nedostatek sil, přibrati do služeb nezaměstnané inženýry horní, kterých je dosti a kteří by mohli alespoň v těch úřadech vypomáhati a mohli by se tak připravovati, aby potom snad také ještě svým dalším povinnostem dostáli. (Výkřiky sen. Hajnikové.)

Nyní k t. zv. bezpečnostní službě. V čem spočívá? Spočívá v tom, aby jednak bylo všechno bezpečnostní zařízení nahoře v pořádku, jednak také aby se na dole dělo všechno tak, aby nebyly životy horníků ohrožovány. To má prováděti báňský úřad a jednou za čas to podle zákona provádí státní úřad, t. j. ministerstvo veř. prací. (Výkřiky sen. Kindla.)

Nyní je potřebí se podívati, jak se ta revise provádí. Státní revise z ministerstva veř. prací se koná jednou za 2 roky a revise horních úřadů se koná podle toho, jak se to revírnímu úřadu zazdá,... (Výkřiky.)

Místopředseda Votruba (zvoní): Neračte vyrušovati řečníka.

Sen. Koukal (pokračuje):... nebo jak to uzná za potřebné. Zjistil jsem - a to se zakládá na pravdě a spočívá samozřejmě v neutěšených mzdových a služebních poměrech úředníků na revírním báňském úřadě - toto: Revírní báňský úřad oznámí správě dolů několik dní napřed, že bude revise a dokonce se určí i revír, ve kterém revise má býti prováděna. Pošle se pak pro něj vůz a zase ho doveze domů. (Sen. Kindl: Aby mu připravili dobrou veceři!) To není pravda, to zase přeháníte. Revírní úředník báňský za takovou inspekci dostane, prosím, 36 Kč. To znamená odměnu za to, že jede do dolu, bere na sebe risiko nebezpečí a ještě musí vykázati, že opravdu 8 hodin revise trvala, jinak by 36 Kč nedostal. Tedy to jest úplně nedostatečné, především, že se to hlásí napřed a za druhé, že jsou tak špatně odměňováni. Řeknu vám některé případy: Na závodech se má prohlížeti těžní klec, lano. Jak se dělá tato revise? Zámečník postaví se k lanu, nechá je proběhnouti rukama a zjišťuje, zda nějaký drátek nepovolil. Za hodinu potom se klec utrhne, spadne s havíři nebo s vozíkem uhlí. To je kontrola naprosto nedostatečná, ale děje se to všeobecně. A ještě vám uvedu jeden případ. Na jedné jámě u nás hlásil člen závodní rady bezpečnostní komisi, že v dole v předku je něco v nepořádku a hrozí nebezpečí, že tam přijdou horníci k úrazu. Musil to hlásiti třikrát a naléhati na závodního, aby se tam šel podívat a zjednal nápravu. Závodní mu při tom ještě hrozil, není-li to pravda, že si to odnese. Konečné s ním šel dolů a bylo pro něj štěstí, že tam nezůstal v dole zasypán, tak tak že odskočil a teprve pak viděl, že je třeba udělati nápravu. To jsou jen maličkosti, jakých je sta a sta. Stojíme na stanovisku, že třeba především vybaviti horní úřady. Báňských úřadů, báňských hejtmanství nepotřebujeme, to by bylo nutno, když je nedostatek peněz, zrušiti, poněvadž jsou opravdu jen pro parádu a věnovati ty peníze na zdokonalení a vybavení horních úřadů, zaplatiti kvalifikovaným silám, nedívati se na několik tisíc Kč, o které se ročně bude potřebovati více. To se musí v rozpočtu státním nějak upraviti, poněvadž to stojí za to, aby bezpečnost byla tak zajištěna, aby nepřišly na zmar takové masy lidu, jako se to stalo na ťNelsonuŤ, kde zanedbáním bezpečnostních předpisů a bezpečnostních prací ke katastrofě došlo. Poněvadž je nedostatek sil kvalifikovaných, řekl jsem, že by bylo možno přibrati inženýry nezaměstnané. Ale naše organisace hornické trvají na tom, aby k této inspekci úředně byli přibráni i aktivní horníci, kteří tu inteligenci a vědomosti mají, aby společně s úřady báňskými nebo revírními, jak my říkáme, s tím komisařem prohlíželi doly, ovšem ne jednou za 14 dní 8 hodin nebo den, za kterouž dobu se mohou podívati leda na nějaký kousek, nýbrž aby tato inspekce byla prováděna častěji, tak aby bylo možno zabezpečiti všude bezpečnost.

Pánové! Máme revírní rady a zákon o závodních revírních radách, kde jest ustanovení, že závodní rada má právo ustanoviti si nebo zvoliti si t. zv. bezpečnostní komisi. V zákoně je dále opatření, že tato bezpečnostní komise je povinna každých 14 dní prohlédnouti důl. To se děje, ale při takových dolech, jako jsou u nás na Ostravsku, kde je několik revírů, kde v každé šachtě je to tak obšírné, některé obsahují snad 20 až 30 km, není přece možno, aby za 8 hodin ti dva horníci se mohli náležitě přesvědčiti, je-li všechno v pořádku. (Předsednictví převzal místopředseda dr Hruban.) Nejsou ani s to, aby se za těch 8 hodin podívali na povrch, fungují-li tam bezpečnostní zařízení. Proto je zde potřebí nápravy, je potřebí rozšířiti pravomoc závodních rad, je také třeba, aby členové závodních rad byli chráněni před terorem závodů, poněvadž jestliže takový člen závodní rady si dovolí někdy něco kritisovati, najde se vždycky - a máme spoustu takových příkladů - příčina, aby se na tom člověku mohli pomstít nebo dokonce jej propustiti. A máme dokonce několik výnosů hornických soudů, že horník musil jíti ze závodu ne proto, že by nekonal svou povinnost, nýbrž proto, že byl vyprovokován a že tomu závodnímu ostře odpověděl. Požadavek horníků je, aby byla kompetence nebo pravomoc závodních rad rozšířena, zejména v bezpečnostní komisi.

Pánové, takové zákony již máme v jiných státech. Na př. v Anglii již r. 1887 byl vydán zákon, kde si hornické organisace stanoví neodvislé funkcionáře závodní rady, kteří mají povinnost prováděti inspekci na dole. Máme i my takový zákon - abych doplnil své vývody - který určuje, že bezpečnostní komise musí každý měsíc celý důl prohlédnouti. Zákon francouzský z r. 1890 se osvědčil, pak také zákon z r. 1909 v Německu, který určuje, aby horníci, určení k inspekční službě, byli zákonem chráněni, aby byli státem placeni, aby nebyli odvislí od těžařů, poněvadž jenom tak mohou vykonávati svou funkci řádně.

Jsem také toho názoru - škoda, že tu není pan ministr veř. prací - že k bezpečnostní službě patří také ještě, pokud se týká závodních rad, rozšíření jejich pravomoci, a pokud se týká reformy nebo zdokonalení a vybavení revírních úřadů, aby také v těchto komisích byl zástupce zdravotnictví, zejména pokud se týká služby nebo revise státní, aby také ministerstvo zdravotnictví svými delegáty na takových inspekcích bralo účast, aby se přesvědčilo, odpovídá-li všechno také po stránce zdravotní bezpečnostním zařízením, je-li tam postaráno sdostatek o bezpečnost, pokud se týká zdraví horníků. Mám případ, kdy na dole, když se stal úraz, nebyl ani kus vaty, ani obvaz, aby se mohla poskytnouti první pomoc. Tedy je to, jak se říká, na těch závodech všude hodně zanedbané.

Řeknu ještě jedno. Dostala se mně do rukou zpráva ze dvou jam, které jsou nedaleko sídla našeho presidenta. Jsou to jámy Anna a Laura. Na těchto závodech je prý také pěkný pořádek. Náš klub soc. demokratů před 2 lety na tyto jámy upozornil. S potěšením musím prohlásiti, že ministerstvo veř. prací učinilo jistou nápravu. Ovšem ta se stala jen nahoře, ale dole snad ještě ne. Tam dochází velice často k velikým a těžkým úrazům, i smrtelným, a to proto, poněvadž je tam zanedbáno každé opatření bezpečnostní při dolování. Nedbá se příkazů báňských úřadů, nedbá se příkazů nikoho, ani závodních rad, zkrátka těží se a těží bez ohledu, budou-li z toho horníci míti následky či nikoliv. Je tedy třeba, aby ministerstvo veř. prací těmto dvěma dolům věnovalo jistou pozornost, aby se tam stala náprava, než tam dojde snad zase k nějakému většímu neštěstí nebo úrazu, kde by horníci na to hodně škaredě dopláceli.

Ještě je tu celá řada věcí, na které horníci tamější upozornili, co se tam děje, jak se tam množí úrazy, že se na ně nebere vůbec žádný ohled, nýbrž že se všechno zanedbává. Tamější horníci dokonce ve svém přípise píši, že přejí pozůstalým na ťNelsonuŤ odměny, které dostali sirotci atd., upozorňují zvláště na to, aby se přece jen bral ohled na těžkou, odpovědnou práci hornickou, na veliké risiko, a když již se má jednati o sanaci bratrských pokladen, aby se bral v tomto směru ohled na horníky, invalidy nebo zestárlé, na jejich vdovy a sirotky, aby se to nezhoršovalo, nýbrž zlepšovalo.

Nyní ještě několik slov o bezpečnostní službě. Poněvadž žiji mezi horníky a mám možnost pozorovati dobře poměry u nás na Ostravsku. vidím, jak se u nás těží a přímo rabuje na dolech. Bylo by přece jen třeba si toho tam všímati. Vždyť výkon, který je zdvojnásoben u horníků, musí také v něčem spočívat. Sloje, kde je méně uhlí, se zanedbávají a berou se jen velké sloje. Proto je samozřejmé, že těžba roste. Těžaři naši propouštějí horníky nebo se omezeně pracuje a uhlí se vytěží na jedné jámě s polovinou osazenstva zrovna tolik jako dříve s osazenstvem rozmnoženým. Je potřebí, dokud tam ještě něco jest, aby se již na to dbalo, poněvadž jinak možná přijde stát s křížkem po funuse.

Na konec, pánové, chci se zmíniti o bratrských pokladnách. Naše bratrské pokladny nemocenské, starobní a invalidní jsou v krisi. To nemá snad příčinu ve špatném vypočítání nebo propočítání, které bylo svého času, r. 1922 provedeno. V tom to není. Spočívá to v tom, že aktivních horníků, kteří platí plné příspěvky, stále více ubývá, kdežto důchodců, vdov a sirotků přibývá. To musí míti za následek, že příspěvky nestačí a proto je také bratrská pokladna v nesnázích nebo vykazuje schodky.

Je potřebí - a tu bych apeloval právě na ty strany, které vždycky, když my socialisté přicházíme s nějakým sociálním požadavkem, mají námitky - bráti ohled na horníky, kteří, jak vidíte, mají opravdu velmi těžkou a nebezpečnou práci a riskují svůj život. A když se bude projednávati zákon o bratrských pokladnách, jejich sanaci a o úpravě, prosím, aby tyto strany také měly tolik pochopení a citu pro ty, kteří přinášejí této společnosti snad největší oběti a aby se nestavěly proti tomu, když se bude žádati, aby zabezpečení těchto lidí aspoň ve stáří bylo takové, aby mohly jako lidé žíti, zejména jejich vdovy. Představte si takového mladého horníka ženatého, který má snad dvě nebo tři děti. Utrpí-li úraz, dostane úrazovou rentu, která je snad vydatnější, ale když následkem úrazu se někde projeví nějaká choroba, a on zemře, má vdova nárok jen na polovinu důchodu, který činí u takového horníka 200 Kč. Jak může taková vdova s malými dětmi za 100 Kč nebo dokonce ještě méně měsíčně žíti?

Bude se prováděti sanace, a musí se prováděti. Proto jsem chtěl apelovati na ministerstvo veř. prací, vlastně na vládu, aby s touto sanací pospíchala, aby byla co nejdříve provedena, poněvadž bratrské pokladny jsou pasivní. Ne proto, že by byly snad malé příspěvky, nýbrž proto, že schodky jsou zaviněny přespříliš velikou racionalisací, technickými vymoženostmi jsou horníci hnáni do stále větší a větší výkonnosti, tím se více také vyskytuje úrazů, a oni jsou pak propouštěni a tím pasivita bratrských pokladen jenom roste.

Je proto nutno, aby po této stránce bylo sanaci bratrských pokladen věnováno tolik pozornosti, že není možno, aby se důchod mohl snad havířům zmenšovat, nýbrž naopak je potřebí učiniti všechno, aby horníci ve své těžké a nebezpečné práci byli zabezpečeni, aby mohli s jakousi láskou, spokojeností pracovati, a to se stane, budou-li věděti, že jsou zabezpečeni, i když se jim něco stane, resp. jejich vdovy a sirotci, kteří po nich zůstali.

To jsem chtěl říci a prohlašuji, že naše strana se nevzdává požadavku zestátnění dolů, poněvadž v tom vidí jisté výhody, ale za dnešní doby není možno s tím počítati, a proto budeme sledovati činnost ministerstva veř. prací a všech činitelů, kteří pracují na těchto předpisech bezpečnostních, aby byly co nejostřejší a aby také měly svůj účel.

Podotýkám ještě ke karakteristice, že ten čin pana státního návládního v Mostě, že také zavřel ty veliké pány, měl opravdu již svůj účinek, poněvadž na Ostravsku minulého týdne všichni ředitelé - každý samozřejmě na svých dolech - celý týden fáral na důl, profárali všechny revíry, aby se sami přesvědčili, je-li všechno na těch závodech v pořádku. Tedy účinek to mělo, a myslím, že takovéto trestní sankce budou dobré, poněvadž páni se budou musiti jednou přesvědčiti, že žaláře naše nejsou jenom pro malé, nýbrž že jsou také pro velké. Tedy u nás na Ostravsku mohu prohlásiti zatím, že je tam všechno v pořádku, poněvadž se páni ředitelé sami o tom přesvědčili, nevěřili již svým inženýrům, a to je, abych řekl, velice chvalitebné, my to schvalujeme; víme, že dnes můžeme docela klidně spát, že se u nás nemůže hned tak nic takového státi, poněvadž kdyby tam bylo něco špatného, jistě by byli páni ředitelé zakročili.

Končím a žádám, aby bezpečnostním předpisům na dolech byla věnována největší pozornost, poněvadž jenom tím způsobem je možno zabezpečiti existenci, zdraví a život našich horníků. (Potlesk.)

Místopředseda dr Hruban (zvoní): Dalším řečníkem je p. sen. dr Feierfeil. Dávám jemu slovo.

Sen. dr Feierfeil (německy): Slavný senáte! Vždy znovu dochází k událostem, které jsou tak hrozné, že ustupuje všechno, co lidi jinak dělí, i rozdíly stran a rozdíly národností, pak nemluví nic jiného nežli jen člověk. Neštěstí v Oseku v prvé dni nového roku je takovou událostí. Skláníme se hluboko před 13 muži, které přijal dne 8. ledna osecký hřbitov a nedostává se nám slov, abychom vyslovili své politování a svou hrůzu nad strašlivou smrtí 132, kteří sta metrů hluboko v hořící zemi jsou zasypáni a nyní zazděni. Skláníme se hluboko před pozůstalými, před ženami, kterým odňat muž, před sirotky, kteří ztratili otce, před sourozenci, kteří ztratili bratra, před starými rodiči, kteří ztratili syna, oporu svého stáří. A dodávám ihned: Že nutno se postarati o tyto pozůstalé, o jejich slušné zaopatření, obzvláště o sirotky, považujeme za věc samozřejmou. Soukromá dobročinnost, která se projevuje, je potěšitelnou, ačkoliv není v poměru ke katastrofě. Je potěšitelno, když obce a korporace obětují. Ale dva činitelé musí nyní obzvláště nastoupiti. To jsou ti, v jejichž službách oběti stály, majitelé dolů, a pak vláda a stát.

Katastrofa je tak nesmírná, že nastává bezohledná povinnost zjistiti, zdali je tu nějaká vina a kde. Kdo by byl vinen, musí plnou měrou nésti odpovědnost. Není to pomsta a zloba, když se to žádá, nýbrž to má jednoduše vyjádřiti vážnost, se kterou nejvyšší statek, život, všude tam. kde se musí pracovati s nebezpečím života, má býti chráněn.

Slavný senáte! V době od 1. ledna 1919 do konce r. 1932 vyžádalo si hornictví, jak listy sdělují, a to asi bude autentické, v republice 2.051 obětí na životech a 83.303 více nebo méně zraněných. K tomu přistupují oběti r. 1933 a nyní r. 1934 osecká událost. To všechno volá: Co jen je lidsky možné, musí se státi, aby podle lidské možnosti alespoň pro budoucnost zabráněno bylo katastrofě jako na dolu Nelson.

Mluví se dále o novelisaci všeobecného horního zákona a vládní předloha z roku 1932, která zde již byla projednána, projednává se nyní konečně s urychlením v poslanecké sněmovně. Co se týče bezpečnosti horníků, nezáleželo by však na této novelisaci, nýbrž na tom, aby se platných zákonů bezohledně používalo pod kontrolou a státní inspekcí. Čeho žádáme a žádati musíme, je vlastně již obsaženo ve všeobecném horním zákoně: Státní inspekci, bezohledně prováděnou, nikoli však se stanoviska racionalisace a úspor při těchto kontrolách. Dále kontrolu v -rukou těch, kteří jsou naprosto spolehliví, hospodářsky neodvislí a které osazenstvo samo u.stanoví. O těchto věcech bude třeba ještě zvláště promluviti při projednávání předlohy. Má-li nyní novela splniti to, co všichni očekáváme, musí zcela obzvláště míti na mysli ochranu horníka. Je samozřejmo, že bezvýhradně souhlasíme s tím, co se v této příčině požaduje. Pro novelisaci všeobecného horního zákona budiž nyní dána jen jedna nebo jiná myšlenka, čímž ovšem nechci říci, že by měla touto myšlenkou býti novelisace vyčerpána.

Mluví se nyní více nežli dříve, a je to pochopitelno, o zkrácení pracovní doby. Práce horníkova liší se tak podstatně od každé práce, že má-li se skutečně vážně jednati o zkrácení pracovní doby, mělo by toto nastati nejdříve zde. Již novela k hornímu zákonu měla by to po našem názoru stanoviti. Jestliže někde má býti zabráněno tomu, aby ryze kapitalistické a ziskuchtivé momenty byly směrodatnými, pak je toho především potřebí v oboru hornictví. Má-li zde také býti stanoveno zkrácení doby pracovní, jednoho třeba dbáti: Přijde-li horník z jámy, musí míti slušný byt, stravu a oděv. jeho rodina musí býti zabezpečena, musí býti zabezpečen pro dny nemoci a stáří. (Sen. Reyzl (německy): Vezmeme vás za slovo!) Prosím my jsme zcela pro to.

Druhou věc při příští novelisaci je rekultivace. Náš všeobecný horní zákon musel v této příčině zajisté vykazovati velkou mezeru. Vzpomínám tu na naši severozápadní uhelnou pánev, která mohla býti tak hrozně zničena hornictvím. Do této novely musí přijíti rekultivace! Projíždíme-li dnes severozápadními Čechy, od Ústí do Chomutova - musel to býti kdysi ráj - vidíme dnes zpustošené plochy, zničené zemědělství, nemožné vesnice, často otrávený vzduch a mnoho jiného. Žádáme rekultivaci.

A ještě jednu věc: Ochranu prastarých léčivých pramenů v našem území. Je zjištěno, že prastaré léčivé prameny našeho území přicházejí z duohcovsko-osecké krajiny, další bezohledné dobývání v osecké uhelné pánvi muselo by ohroziti celý systém teplických pramenů, jak tomu již jednou bylo. Roku 1933 žádala mostecká uhelná společnost u příslušného úřadu za rozšíření těžby v dolu Nelson. Obec teplická a druhý spolumajitel léčivých pramenů, velkostatkář Clary, podnikli pochopitelně proti tomu kroky. Poklad teplických léčivých pramenů je nenahraditelný. Obec byla však zemským úřadem zamítnuta, také nejvyšším správním soudem, který věc odůvodnil takto: Do kolise dostávají se dva veřejné zájmy, zájem z titulu léčivých pramenů a zájem z titulu hornictví. Kdyby se žádosti vyhovělo, znamenalo by to úplnou ztrátu uhlí, to jest tento zájem převyšuje zájem druhý. Žádáme, a já obzvláště to žádám - to však není projevem pouhého teplického lokálního patriotismu - aby do novely pojato bylo ustanovení, které jest ostatně již obsaženo ve starém zákoně, podle kterého léčivé prameny musí býti zabezpečeny.

Ke konci chci jen ještě říci: Mluvme přece bez rozdílu jen lidsky o této katastrofě! Těžce se nás dotýká, když se nyní tato katastrofa béře za záminku k tomu, aby se pracovalo k vyvlastnění, k dalšímu zatlačování Němců z pracovního místa, k dalšímu zatlačování německého jazyka. Až se bude předloha projednávati, zaujmeme k tomu stanovisko. Ohražujeme se proti tomu, že ani před touto katastrofou takovéto momenty neumlkají. (Potlesk.)

Místopředseda dr Hruban (zvoní): Přerušuji rozpravu, jakož i projednávání pořadu schůze.

Sděluji, že do výboru soc.-politického nastupuje místo sen. dr Holitschera sen. Reyzl.

Podle §u 40 jedn. řádu sděluji, že se předsednictvo senátu usneslo, aby se příští schůze senátu konala ve čtvrtek dne 18. ledna 1934 o 9. hod. s

1. Pokračování v rozpravě o prohlášení pana ministra veř. prací.

2. Zpráva ústavně-právního výboru o vládním návrhu zákona (tisk 1040), kterým se mění některá zákonná ustanovení o trestu smrti a o doživotních trestech na svobodě (tisk 1154).

3. Zpráva výborů ústavně-právního a rozpočtového k vládnímu návrhu zákona (tisk 1039) o náhradě členům volebního soudu (tisk 1153).

4. Zpráva imunitního výboru o žádosti okr. soudu v Jablonci n. N. ze dne 16. července 1933, č. j. T IX 804/33, za souhlas k trest. stíhání sen. Pilze pro přestupek §§ 2, 19 shromažďovacího zákona (č. j. 9516/33 předs.) (tisk 1146).

5. Návrh posl. sněmovny, aby byly prodlouženy lhůty, dané §em 43 úst. listiny ku projednání usnesení senátu o osnovách zákonů:

a) kterým se mění §§ 82 a 54 živn. řádu a § 70 živn. zákona pro území Slovenska a Podkarpatské Rusi (tisk 2245-I),

b) o veřejné stráži zemědělské (tisk 699-II),

c) o ochraně polního majetku (tisk 702-II),

d) jímž se mění některá ustanovení obecného horního zákona ze dne 23. května 1854, č. 146 ř. z. (tisk 821-III),

e) o pojistné smlouvě (tisk 1022-III),

f) o otváracej a zatváracej hodine obchodných miestností v zemi Slovenskej a Podkarpatoruskej (tisk 1079-III).

Konstatuji, že žádný jiný návrh na pořad podán nebyl..

Končím schůzi.