Přítomni:

Předseda dr Soukup.

Místopředsedové: Donát, dr Heller, dr Hruban, Klofáč, Votruba.

Zapisovatelé: Johanis,Stržil.

Celkem přítomno 122 členů podle presenční listiny.

Členové vlády: ministři Bradáč, inž. Dostálek, dr Hodža, dr Trapl.

Z kanceláře senátní: tajemník senátu dr Šafařovič; jeho zástupci dr Bartoušek, dr Trmal.

Předseda dr Soukup zahájil schůzi v 9 hodin 42 minut a konstatoval, že senát je způsobilý jednati.

Sdělení předsednictva.

Dovolené

dal předseda: dodatečně na 242. schůzi sen. Doudovi a Kellovi; do konce tohoto týdne sen. dr Budayovi a dr Kovalikovi; na dnešní a zítřejší den sen. Rovňanovi.

Rozdané tisky.

Návrh tisk 1165.

Zprávy tisky 1171 a 1172.

Odpověď tisk 1170.

Z předsednictva přikázán

výboru iniciativnímu návrh tisk 1165.

*

Předseda (zvoní): Budeme projednávati pořad, a to sloučené prvé tři odstavce pořadu.

1. Zpráva rozpočtového výboru o usnesení posl. snemovne (tisk 1158) k vládnemu návrhu štátneho rozpočtu republiky Československej a finančného zákona pre rok 1934 (tisk 1164).

2. Zpráva rozpočtového výboru o státním závěrečném účtu republiky Československé za rok 1932, spolu s účty státního bytového fondu a dávky z majetku (tisk 1149).

3. Rozprava o prohlášení pana ministra financí, učiněném ve schůzi senátu dne 5. prosince 1933.

Budeme pokračovati ve sloučené rozpravě o třetí, hospodářsko-dopravní a finanční části rozpočtu.

Uděluji slovo dalšímu řečníku. p. sen. Jančekovi.

Sen. Janček: Slávny senát! Prv ako by som začal, mám malú prosbu na vás, priatelia a kolegovia, aby si každý pozrel svoje značky a nakoľko možno skrátil, aby sme dnes večer mohli ísť domov. Naše Slovensko je ďaleko a sviatky sú tu, a každý chce sviatkovať, či je to komunista Kindl, či je to Janček klerikál, každý chce mať sviatky. Práve tiež preto, pretože je to už dohodnuté, na tom sa nič zmeniť nedá, leda to, aby sme sa trošku vyhubovali. (Výkřiky sen. Kindla.)

Slávny senát! Pri prejednávaní rozpočtu je hlavná stránka hospodárska, hospodárska stránka vlastne všetko robí. lebo ak tu hospodársku stránku od politickej oddelíme, tak z tej politiky nezostane než skutočne len to panské hundcútstvo. Rozpočet náš je sostavovaný na príjmu 7.631 mil. Kč a na výdajoch 7.630 mil. Kč. To je malé zvýšenie o 1 mil. Kč a voľačo: to je veľmi pekné. ale páni moji, na úroky a amortizáciu je predpísané 1.698 mil. Kč, na nezamestnaných 742 mil. Kč, na vojsko 1.227 mil. Kč a na školy 926 mil. Kč, to je 4 rezorty spotrebujú 4.600 mil. Kč. (Hluk.) Tak nehučte, potom ja nebudem hovoriť. Som presvedčený, že tieto výdaje do konca r. 1934 rozhodne vzrastú a tak na 13 ostatných rezortov zbýva 3.000 mil. Kč. Neviem, jesli s týmito 3.000 mil. vystačíme 13 rezortov zaopatriť celý rok. Nesmieme zabúdať, že vlastne náš rozpočet sa zdvihne z poplatkov na sociálne inštitúcie o 2.300 mil. Kč a tak naši štátni občania musia sloziť r. 1934 nie 7.631 mil. Kč, ale 9.976 mil. Kč, tak celá spotreba štátu je vlastne na 10.000 mil. Kč.

Mnoho sa hovorí o probléme Slovenska. Doznávajú to aj naši kolegovia, ktorí sedia vo vládnych stranách, že ten problém slovenský by bolo treba riešiť, hovorí sa o tom zelenom stole, ako by sme mali k tomuto stolu sosadnúť. Áno, ale toho stola niet, ani tých, ktorí by chceli k tomu stolu sadnúť. A to je tá veľká chyba. Ten problém slovenský bude treba riešiť, ale chyba je rozhodne v tom, že nevidíme toho, kto nám to tu zavadzá, či je to jedna osoba, či je to akýsi systém, či je to svätá byrokracia, ktorá voľačo zavádza medzi nás, že vlastne nie je možné prijsť k tomu zelenému stolu a povedať si do očí pravdu. Toto chybí, toto je nám treba a tak by sa to dalo riešiť Som toho náhľadu, ktorý p. sen. prof. dr Žiška tuná včera predkladal, aby sme si povedali z očí do očí pravdu, aby sme ráz to konečne riešili. Áno, my všetci sme za to, aby sme to riešili. Vy sa nesmiete čudovať, páni moji, keď my kričíme a žiadame a pýtame, veď nie sme nemým dieťaťom, ktorému ani vlastná mať nerozumie - tak sa hovorí. Pán ministerský predseda dal zo svojej reči vyplakátovať na Slovensku tú čiastku, kde sa vykázalo, že sa na Slovensko dopláca. A druhý pán minister Slovák bol nútený potom donášať dôvody, že vlastne prečo sa na Slovensko dopláca a tam doniesol dôvody, že vlastne v nepomere úrokovom Slovensko doplatilo o 1¹/₂ miliardy. Tie veci prednáša naj väčší náš autonomista Kornel Stodola, ktorý hovorí, že v tarifoch každoročne sa dopláca pol miliardy. (Sen. Stodola: Ja na Slovensku a v Prahe mluvím rovnako!) Pri štátnych dodávkach... (Výkřiky.)

Předseda (zvoní): Musím volat všechny pány bez rozdílu ke klidu.

Prosím pana řečníka, aby pokračoval.

Sen. Janček (pokračuje):... sme ukrivdení o X milionov a nebolo by to krikľavé, keby nebolo toho fakta, že týmto spôsobom sa zabíja slovenský priemysel na celej čiare a nezamestnanosť sa zvyšuje. Tuná je tá veľká chyba. Tak podniky, jak banky vyspelejšie v historických zemiach založily si filiálky na Slovensku, ktoré tuná neplatia dane, ale odvádzajú ich do centrály. Ako som spomenul, keď pijeme pohár plzenského piva, i v tom poháre platíme daň, lenže Plzni, nie Ružomberku, ani Bratislave, ani Košiciam.

Od prevratu 70 priemyslových podnikov zastavilo na Slovensku prácu. V dobe svetovej krízy i v Čechách sa zastavujú priemyselné podniky, ale nie sú tie prípady tak krikľavé. U nás sa skoro všeobecne poukazuje, že úrady napomáhajú tomuto zastavovaniu. Je tam jedna skláreň pri Bardiove, tí ľudia boli dlžni 70.000 Kč na daniach, chceli sa vyrovnať v mesačných splátkach, ale to sa im nepovolilo, podnik sa hneď zapečatil, tovar sa odviezol a dnes sa platí 35 robotníkom podpora v nezamestnanosti. Prosím, takýmto spôsobom sa potom poukazuje a kričí: nač by sme potrebovali na Slovensku sklárne, keď máme sklárne v Čechách. Takto sa roznecuje predpojatosť medzi Slovenskom a českými zemiami. Vy, páni moji, ale nie vy, páni sekční šéfovia a ministerskí radovia, ktorí tam sedíte v ministerstvách, sa pekne poshovárajú: To udeláme tak a ono tak. Tu sa stavajú ohromné prehrady, ako teraz čítame v novinách o Vranovskej prehrade. U Vranova mlynárom i vodu pobrali. aby ukázali, že prehrady je potreba. U Štěchovíc dáva sa na prehradu tuším 1500 mil. Kč a prevádza ú sa iné veľkolepé podniky, a nám sa riekne: Veď sme vám dali na Váh 10 mil. Kč. Stavajú sa ohromné paláce a mramor sa objednáva z cudzozemska, aby naši robotníci nemali prácu, aby sme museli platiť na nezamestnanosť. Od začiatku si sťažuje, žaluje a prosí slovenská krajina o inkameráciu ciest. Ten pán, ktorý robil zákon, nemal v Čechách župy, ale mal okresy, a župné cesty prešly do správy krajinskej. V Čechách si okresy štát dotuje, dáva im, čo im je potrebné na udržiavanie ciest.

Slovenská krajina má v rozpočte dané 66 mil. Kč len na cesty. Pravda Slovensko treba kultúrne povzniesť, ale keď si Čechy a Morava z rozpočtu skutočne kultúru podporujú, my musíme štrk robiť na cesty a blato odstraňovať za peniaze, ktoré by sme mali použiť na kultúru.

Štátna kasa je prázdna, plače sa a narieka na všetky strany. Viem, že podľa zákona o stavebnom ruchu sa dalo v hotovosti i v úveru asi 7 miliard, a teraz sa hovorí: Joj, páni, teraz je kríza, to je nemožné. Tam sú tak sociálné ako argalášské družstvá v biede a psote, ale toto by bolo preca len treba do poriadku doniesť. Ako na pr. pri daniach. Ak to družstvo nemá, nebude platiť, ale keď čo má, nech to štátu aspoň z 30--40 % vráti. To by bolo celkom spravodlivé. Ak to družstvo vykáže stratu a povie: ťNemámeŤ - nebude platiť regres. Ale ja viem pád, kde niekto zaplatil na stavbu domu 10 %, ostatné mu dal štát a dnes sa vysmieva. 10.000 Kč dal a za 100.000 Kč má stavbu.

Pri každom zákone je Slovensko vlastne ukrivdené tým, že tie zákony boly robené ľuďmi českými, v Rakúsku vyrastenými, a tie zákony sa prispôsobovaly rakúskym a českým pomerom. 1 pri stavebnom ruchu tu v historických zemiach ste mali raiffeisenky, sporiteľne a bohvie aké inštitúcie, my sme mali banky, ktoré chcú ten peniaz trikráť do mesiaca obrátiť a zarobiť, my sme nemohli využiť zákona o stavebnom ruchu ani ďaľších zákonov, ktoré boly tuná osnované.

Neprestaneme hlásať žiadosť Slovenska ohľadom slovenskej techniky. Pán minister Dérer - škoda, že neni tu keď bol v opozícii, viem, že intervenoval ohľadom slovenskej techniky (Hlasy: Podal návrh!), alebo podal návrh; všetko jedno, ako bolo tak bolo. Máte techniku v Prahe, máte ju v Brne, máte pre tri miliony Nemcov nemeckú techniku - myslím, že slovenský národ v Československej republike si zaslúži slovenskú techniku. Lebo všeobecne je známé, že len tí ľudia, ktorí vyrástli v prostredí tom, tí ľudia, ktorí poznajú hory a doliny, rieky a potoky, vedia i hospodársky lepšie využitkovať a lepšie účinkovať na technickom poli. Keď sa videlo, že je to nemožné, tak pán minister Dérer bol tak láskavý a sľúbil: Zariadime vám vysokú zemedelskú školu - ale o tom niet ani chýru ani slychu. Vieme, že v dnešnej kríze je to nemožné. ale rád by som vedel, či sa nejaké administratívné prípravy ohľadom toho robia.

Som informovaný, že v Prahe sa zriaďuje chemický odbor a že na chemický pavilon je preliminované až 80 mil. Kč. Ten chemický pavilon pri pražskej technike sa stavia alebo je snáď už postavený ohromne prepychove a ovšem keď sa toľko milionov vyhádže a keď sa všetko predimenzuje, na Slovensko sa potom nedostáva.

Bolo povedané: Keď nebude treba techniky, dáme vám štipendium 1/2 mil. Kč, ale toto štipendium zväčša využili českí chlapci, ktorí žijú na Slovensku.

Pán minister dr Dérer v rozhlase hlásal, že vraj je treba, aby mládež bola verná svojmu národu, a ja s tohoto miesta hlásam tiež: Mládež slovenská buď verná svojmu slovenskému národu!

Podľa mojej mienky máme nešťastný zákon daňový, čo vysvitá z toho že bolo možné, aby podľa tohoto zákona daňové nedoplatky vzrástly až na 5 miliard Kč. Zákon tento nie je životaschopný a je tak komplikovaný, že občan potrebuje všelijakých brožúrok, aby sa v ňom vyznal. Je treba, aby sa občanovi priamo povedalo: Toľko a toľko daní máš zaplatiť. Čo je občanovi do toho, či sa to rozdelí na 36, 40 alebo 1 5 daní, on chce vedeť, má-li zaplatiť 12 či 5 tisíc. (Sen. Mikulíček: Luďáci na tom zákoně spolupracovali!) Len daj pokoj ľuďákom!

Daňový zákon je fiškálne veľmi pekný. ale veľmi ťaživý pre poplatníka ako sa to ukázalo v praksi. Daňové nedoplatky živnostníkov a obchodníkov na Slovensku sú mnohoráz fiktívnej povahy. Dôchodková daň živnostníkom a roľníkom na Slovensku bola predpisovaná bezduchým, pomerom neodpovedajúcim paušálom. Štát sám vo svojich podnikoch je pasívny, ale štátu je ľahko; keď je pasívny, usnese sa na nových zákonoch, vyrúbi nové dane, šraub pritiahne a exekútor príde a odvede tú poslednú kozičku, kravičku, alebo sobere nejaký ten lepší kožuch. Tým sa dopláca na pasivitu štátnych podnikov, lenže štát chce, aby pasívné privátné podniky doplácaly na pasívné štátné podniky, a to je ťažká vec.

Republika má zhodnotené deflačné peniaze, roľníci majú znehodnotené majetky, lebo ak sa cena peňazí dvíha, cena majetku klesá. Tým spôsobom sú roľníci majiteľmi inflačných dlhov z dôb konjunktúrnych - lebo doba konjunktúry je vlastne doba inflačná. Ale my máme iné starosti. Banky ste sanovali ťažkými stámiliony, ale banky nikoho nešanujú ani nešanujú. Deflácia sa stupňuje a majetok upadá. Som tej mienky, že to budeme držať, kým budeme môcť, ale že s tou defláciou preca len nevyjdeme, lebo naši uštvaní roľníci a živnostníci dosiaľ márne čakajú na zákonné východisko z tejto nemožnej situácie. Bolo by to možné prepisom pôvodných inflačných dlhov a inflačných úrokov na deflačnú valutu. Deflácia všetko a všetkým alebo inflácia všetkým a vo všetkom a potom náhradu škôd živnostníkom a obchodníkom za defláciu. Ani živnostníci nechcú subvencie, sanáciu, štátné podpory, len spravodlivosť. Pri daňovom systéme bola veľká škoda vylúčiť notárov v obciach. Notári vedeli, kto je čo schopný zaplatiť a bolo to hladšie, lepšie a lacnejšie. V Ružomberku bolo na bernom úrade 13 úradníkov a vedeli, čo je kto dlžen a dnes je ich 21 a nikto nevie, koľko je kto štátu dlžen.

Živnostnictvo a priemysel je zatažený sociálnymi dávkami. Páni moji, toto aj aksi zaťažuje zahraničný obchod. Dnes, prosím pekne, nútno rátať 7 % na nemocenské, invalidné a starobné poistenie, 8 % na úrazové, 3 % na daň z obratu, 3% kolkovné, 1 % na nezamestnaných, t. j. 22 %; pri podnikavosti treba hneď sa ohliadať na tieto veci. Nehovorím, že sú to nepotrebné veci, je to potrebné, ale či to niekomustačí? V tejto veci by sme sa mali zariadiť na stálo, lebo táto kríza tak sa vidí byť stálá, že nebude možno na svetovom trhu sa dohodnúť nikdy. Stroje nebudeme môcť znivočiť v tej Amerike, Afrike, Europe a inde, stroj bude pracovať, aby vyradil človeka z práce, a ten, kto vynajde spôsob práce medzi strojom a človekom, to bude ten drahý spasiteľ, hovorím ja. A ja hovorím vždy: svetu dať prácu a nie almužnu.

A páni moji, na vás mám prianie, čo sedíte vo vládnych stranách. Čítam v novinách, ako Francia opevňuje svoje hranice. Tiež Nemecko, a najnovšej Belgia dáva ťažké miliony na opevnenie hraníc. Rovnako Poľsko. Ale opevňujeme my tie hranice od Maďarov? Kričíte: lredentisti, maďaroni, a nič nerobíte. Tam sú chudáci blízko hraníc, ale po hradskej môže Maďar špacírovať do obce kedy chce. Ja viem, že na francúzskej hranici sa robia skrýše podzemné, poschoďové, triposchoďové, aby tam mohla byť celá armáda umiestená, aby sa mohla brániť. A tu by bolo možné obmedziť trošičku tiež nezamestnanosť. Bethlen s tým Jehlicskom robí takú garazdu, hovoria: ťNem, nem, sohaŤ, nechcú zostať okyptení, ale my nechceme, aby sme sa k nim vrátili. A preto by bolo treba naše hranice od Maďarov upevniť. Preto bych sa za to primlúval u čsl. vlády.

Páni moji, neviem si predstaviť, prečo a zač tie perzekúcie, ktoré sa prevádzajú. Najväčšej strane slovenskej boly zastavené všetky časopisy a dnes počúvame že vraj aj ďalej sme dlžni na daniach. Ktorý časopis nie je dlžen na dane, na ktorý vláda tiská odzadu a predu?

Páni moji, vládna politika europská nie je utešená. Nám je potrebná loyalita občanov, ale táto loyalita sa veru tými perzekúciami, zastavovaním časopisov a žalobami nepestuje. My sme v Nitre nič zlého nevykonali, dokázalo sa, že ani jeden vyšetrovaný nemohol hovoriť, že by bol býval od niekoho nahováraný, aby tam huckal, kričal alebo robil nejaké neprístojnosti. Do Nitry ste volali vy, do Nitry sme volali my a čo sa tam momentánne stalo, bol spontánny prejav Slovenska, ktoré není s dnešnými pomery spokojné a spokojné nebude, dokiaľ -sa všetko nestane, čo pán Kornel Stodola žiadá. (Sen. Stodola: Len že ste pourážali našich milých a drahých hosťov!) Vaši aranžéri to urobili, lebo predseda najväčšej slovenskej strany a predseda Slovenskej matice mal tam dostať slovo. Keby ste niečo takého urobili v Čechách, boli by ste videli, čo by Česi s vami porobili. Jeden pán minister, neviem ktorý, sa vraj vyslovil, že ťmy s nimi zatrepemeŤ. My sme starí, my sme v boji boli, a keď bude treba, pôjdeme ešte, ale na loyalitu to účinkovať dobre nebude. Jestli by ste chceli vypovedať, že slovenský národ vymrel, že vy ste páni, že Slovensko je vám k nohám dané. vyhlašujem týmto, že sme všetci Čechoslováci a my ani tomu sa neprotivíme, sme občania Československej republiky, ale Slováci a tí Slováci, ktorí sú dobrí a spravodliví, sú aj verní občania Československej republiky. (Sen. Danko: Janček áno, ti druhí nie!) Pán dr Šrobár to bol, ktorý voľakedy v r. 1920 hovoril, že keby Slovensko malo pozostávať len z predprevratových Slovákov, že by vtedy, keby títo vymreli, vymrel aj celý slovenský národ. Keď sa hlásia tí, čo chcú s nami spolupracovať, prečo by sme ich neprijali?

Najvyššia vojenská rada bola sostavená. Ako som informovaný, ani jeden Slovák z tých, ktorí sedia vo vládnych stranách, ani páni ministri neboli do najvyššej vojenskej rady prijatí. To ukazuje tiež na akýsi separatizmus, ale nie s našej strany.

Čo je to autonomia, ktorej sa tak ľakáte? To je vyriešenie, ako Slovákom dať chleba. Veď vy nemôžete a nesmiete byť tak zatvrdlí, aby ste neuznali, že naša mládež, ktorá dorastá, nemala by práva sa uplatniť. Nič iného nie je to, a preto, bratia Česi, buďte tak skromní a ráčte Slovákom požičať, aby mali chlebíček v Československej republike a mohli sa uplatniť. Mládež naša odpovedá kolegovi sen. Žiškovi na jeho včerajšie vývody, či chce tú Pittsburgskú dohodu uznať a sa jej pridržať. Našou povinnosťou je, aby sme sa obsahu Pittsburgskej dohody pridržali a pridržíme sa, ale žiadame, aby sme boli povolaní k tomu zelenému stolu. Končím tým, že Slováci a celá slovenská ľudová strana sú rozhodne proti všetkým rozvratníkom štátu, proti všetkým rozvratníkom Československej republiky a proti všetkým, ktorí zamedzujú dohovor a dorozumenie medzi Slovákmi a Čechmi.

Dnes som dostal do ruky ťPolední listŤ, kde je napísané: ťMaďarské vyslanectví poslalo Jehlicskovi článek Peroutkův.Ť Páni moji! Keby ten Peroutka bol Slovák, tak by už dávno sedel v kriminále, čo ten vyčína! My sme nie za revíziu smlúv, my nie sme ani za to, aby sme si sadli s niekym ku stolu a o tom hovorili. My ani pol metra, ani piaď našej slovenskej krajiny nikomu dobrovoľne nedáme a budeme ju hájiť do ostatnej kvapky krvi. A vyhlašujeme týmto, že naša strana nemá nič ani s rozvratníkom, zradcom a renegátom Jehlicskom. Sme proti Jehlicskovi a zatracujeme jeho počínanie. Končím. (Potlesk.)

Předseda (zvoní): Slovo má dále pan sen. Klofáč.

Sen. Klofáč: Slavný senáte! Především vzpomínám krásného dne před 15 lety, když jsme u nás v Praze vítali ponejprv vrátivšího se vítěze, presidenta Masaryka. Bylo to odpoledne, chýlilo se pomalu k večeru. To nadšení bylo nezapomenutelné. A president jel přímo sem, do této budovy, do tohoto sálu a skládal před tváří nás všech svůj slib. A vzpomínám na den následující, kdy na Hradě pražském nám přednášel své nezapomenutelné poselství, a vzpomínám toho, že třeba mluvil o tom, že žijeme jako v pohádce, přece jen upozorňoval - stejně jako později Švehla - že to vše není konec, nýbrž počátek a že nám teprve nastávají velké starosti. Vzpomínám toho všeho a přeji za nás za všecky, aby ten, kterého jsme tak nadšeně vítali před 15 lety, byl ještě dlouho zdráv na stráži republiky, svobody a demokracie. (Výborně! - Potlesk.)

Byl bych šťasten, kdybychom už letos naposled projednávali rozpočet nouze a bídy. Ale žijeme pořád ještě ve válce a ta nynější hospodářská, v níž jeden stát staví celní zákopy proti druhému a v níž zase roste nedůvěra a nenávist, není o nic milosrdnější, než ta, ve které umírali po statisících vojáci.

Proto už loni z jara upozorňoval jsem slovem i tiskem, že mimořádné poměry přímo nám poroučejí, abychom v té válce s bídou a hladem nechali všech podřadných sporů a myslili jen na to hlavní, jak vyhrát válku s hladem, a abychom nemyslili na nic jiného než na to. Jistě i ty druhé věci mají smysl, ale máme-li řešit bídu vesnic i měst, zemědělství nebo dělníků, průmyslu, obchodu, dopravy i peněžnictví, napřed musíme řešit nezaměstnanost, napřed musíme vyhrát tento boj a pak bude lépe všem třídám, neboť vyhrají-li to konsumenti, vyhrají to všichni.

Proto jsem volal po silné demokracií, po silné cílevědomé vládě. proto volal jsem po silném parlamentu, který se neleká podle příkazu nové doby ani potřebných reforem, a už tehdy mluvil jsem o tom, že mimořádné poměry budou vyžadovati i mimořádných opatření a že demokracie sama bude někdy nucena svá práva přenášeti na vládu. aby co nejrychleji, někdy přes noc mohla řešiti problémy, před které nás postaví bída. To je tedy otázka zmocňovacího zákona, zákona, který nesmí sloužiti k ničemu jinému, než k rychlejšímu vítězství ve válce s hladem, tedy ku prospěchu lidu a nikdy proti němu. Protože sám jsem už dávno psal i mluvil o nezbytnosti mimořádných opatření, jsem povinen o celé věci mluviti jasně.

Zmocňovací zákon znamená vždy jistý přesun pravomoci parlamentu na vládu. Parlament dobrovolně přenáší svoji pravomoc na nejvyšší administrativní orgán, poněvadž nynější poměry vyžadují často rychlého zakročení, které by při normálním zákonodárném postupu mohlo přijíti pozdě. Avšak tento přesun pravomoci, třebaže by nebyl přímo proti ústavě, přece jen zůstává opatřením mimořádným a proto je nutno, aby byly zachovány hranice diktované skutečnou potřebou a aby zmocňovací zákon byl co nejurčitější. Náš zmocňovací zákon jest však, jak se domnívám, zákonem, který zmocňuje vládu k různým opatřením v míře větší, než snad je třeba, který však vládě nic neukládá. Myslím, že technika našich zmocňovacích zákonů není zrovna nejlepší. Považuji za nesprávné. dává-li parlament vládě široké zmocněni, při tom však neví dobře, k jakému účelu jí je dává. Je-li již nezbytně potřebí sáhnouti k režimu zmocňovacích zákonů, pak by měl býti podle mého názoru volen tento postup: ne jeden široký zmocňovací zákon, který zmocňuje ke všemu, ale neukládá dohromady nic a podle kterého se také nic podstatného neděje; naopak, řada ukládajících nebo přikazovacích zákonů, kterými parlament ukládá vládě povinnost určitých zákroků přesně vymezených, aby parlament věděl, k jakému účelu svou pravomoc na vládu přenáší. Raději bych tedy říkal zákon ukládací, přikazovací než zmocňovací. Parlament přikazuje vládě, aby to nebo ono rychle provedla. (Výborně!)

Ani cizina se neobešla v této těžké době bez zmocňovacích zákonů, ba v některých zemích. jako v Rakousku a Německu došlo při tom k zřejmému opuštění ústavní základny. Pokud Spojených států amerických se týká, neznamená zmocnění vlády tam změnu ústavy. Mluví se často o diktatuře Wilsonově a Rooseveltově. Ve skutečnosti však byla jak za války Wilsonovi a Rooseveltovi udělena rozsáhlá moc řadou speciálních zákonů, vymezujících přesně úkol presidentovi, a nikoliv jedním širokým zmocňovacím zákonem. Takový postup si představuji jako žádoucí i u nás Nemůže-li parlament sám při své pochopitelné pomalosti upravit určitou otázku pro její naléhavost, když je nebezpečí v prodlení, musí aspoň míti možnost rozhodnouti o tom. která otázka se má upravit.

Dáme-li vládě mimořádné moci, aby jich užila, řešíc těžké problémy hospodářské, ve prospěch státu a národa. musíme trvati na tom, aby toto řešení se dálo se zárukou největší odbornosti. Zmocněni vlády znamená de facto zmocnění byrokracie. A tu je otázka, je-li dnešní byrokracie vždy na té výši, aby mohla býti spolehlivým rádcem vlády. Mám za to, že úroveň naší správy byla značně ohrožena systémem který zavedl platový zákon. Platový zákon pomohl sice skvěle několika jednotlivcům - hlavně těm, kteří jej dělali - ale zabil úplně ambici velké masy úřednického aparátu, na němž spočívá tíha administrativy moderního státu. Řekněte mně, jakou snahu po vzdělání a rozšíření obzoru může míti úředník, který je přesvědčen, že podle platového zákona nezávisí jeho postup na jeho schopnostech, nýbrž především na tom. umře-li nebo opustí-li jiným způsobem své místo úředník zastávající vyšší hodnost. Jsem přesvědčen, že staré jmenování ad personam mělo mnoho do sebe a že budeme nuceni se k němu vrátiti. budeme-li chtíti udržeti odbornou úroveň administrativy. Ostatně ani zákon platový není prováděn v duchu svých ustanovení. Slyšel jsem mnoho stížností, že na uprázdněná místa jsou jmenováni často úředníci ne podle svých schopností, nýbrž podle společenských styků které mají, a hlavně též podle své stranické příslušnosti. Skoro se mi někdy zdá, že je u nás strach před lidmi nadprostředními. A přece jen ti mohou býti naší pýchou a naší reklamou před vzdělaným světem, a jen lidé nadprůměrní mohou nám býti zárukou, že těžké problémy dnešní doby budou správně vyřešeny. Jistá skepse, kterou chovám o tom, zda dnešní správní aparát stačí k řešení těžkých problémů doby. vede mne k tomu, abych uvažoval o otázce zodbornění vlády samé, nebo alespoň o zřízení nejvyšší hospodářské rady, která by se skládala z ne lepších hlav národa, bez ohledu na politický klíč.

Jsem si dobře vědom, že vláda odborníků (znalců) - tím ovšem nemyslím vládu ministerských úředníků, nýbrž osob stojících mimo úřednický aparát a představujících skutečný výkvět duševní kapacity národa - neměla by oné politické autority, jakou má vláda složená z politiků. Bylo by však možno sloučit element odbornický a politický tím způsobem, že by v čele resortů stáli ministři odborníci, kdežto předáci politických stran, parlamentárníci, by v kabinetě fungovali jako ministři bez odboru. Takový kabinet měl by autoritu politickou a také odbornou. Toto řešení předpokládá však jistý ústupek politických stran ve věci jejich politického prestiže, ústupek, který by se podle mého názoru stal v zájmu blaha národa a státu.

Byla-li by však tato cesta z důvodu, který jsem právě naznačil, neschůdná, pak by se mohlo uvažovati o zřízení znova to opakuji - zvláštní nejvyšší hospodářské rady pro hospodářskou obrodu. organisaci veřejné správy a jejích podniků, která by fungovala jako permanentní studijní a poradní sbor vlády a který by vláda byla povinna slyšeti, při řešení každé důležité otázky, zejména pak při vydávání každého nařízení na základě zmocňovacího zákona. Tento sbor by ovšem nesměl býti příliš početný, nanejvýš 15 až 20 členů a pro jeho členství by byla směrodatná jedině mimořádná odborná znalost. Rozumí se samo sebou, že bychom musili žádati. aby vláda jeho dobré zdání respektovala a aby vždy, kdyby se jím neřídila, uvedla věcné důvody pro to.

Tyto náměty činím z plného přesvědčení, že je-li třeba odbornosti ke každému zdárnému výsledku lidského počínání, je jí v nejvyšší míře třeba při řízení státu v této těžké době. Není to žádným podceňováním ministrů, které máme a jichž inteligence je stejně nespornou, jako jejich obětavost a píle. Ale předně není možno, aby sebe inteligentnější muž rozuměl všemu, a i pro ministra má den a noc pouze 24 hodin. Jak poměry jsou,musí se dnes ministr v pravém slova smyslu udřít, má-li spravovat svůj resort, být dlouhé hodiny v radě hospodářských nebo politických ministrů, pak zase do noci v poradách vlády a ovšem i svých stran. Poctiví a slušní lidé nemohou za takových okolností chtít těžit z obtíží vlády, neboť i v ní jsou jen lidé, a proto musí se práce vládě a ministrům usnadňovati.

Chci-li, aby nejvyšší hospodářská rada měla asi 20 členů, musila by ovšem vzhledem ke složitosti dnešního hospodářského života uvésti do života různé sekce, aby kolečka všech hlavních složek tohoto hospodářského života zapadla do sebe, neboť jen tak může být zaručen správný chod celého hospodářského stroje.

Zdá se mi, že prozatímně by mohly býti zřízeny sekce pro tyto úkoly:

I. finanční: 1. reorganisace peněžních ústavů, 2 organisace úvěru a úrokové míry, 3. finance veřejné správy;

II. průmyslová: 1. prvovýroba horní a hutní, 2. elektrárny, 3. průmysl pro domácí konsum, 4. průmysl exportní, 5. dovoz a vývoz, 6. průmyslový úvěr (součást I, 1, 2);

III. zemědělská: 1. usměrnění zemědělské výroby s ohledem na konsum a vývoz průmyslových výrobků, 2. zhodnocení zemědělských výrobků, 3. zemědělský úvěr (součást I, 1, 2);

IV. obchodní: 1. regulace domácího obchodu, 2. vybudování zahraničního obchodu, 3. obchodní úvěr (součást I, 1, 2);

V. cizinecký ruch: 1. lázně, 2. přírodní krásy, 3. financování (součást 1, 1, 2);

VI. dopravnictví: 1. dráhy, 2. pošty, 3. vodní cesty, včetně vodní síly, 4. autodoprava a silniční hospodářství, 5. letadla, 6. finanční organisace (součást I, 1, 2);

VII. podniky veřejné správy: 1. lesy a statky a jich průmysl, 2. báňské a hutní podniky, 3. elektrárny, 4. plynárny, 5. ostatní podniky (jatky atd.), 6. finanční organisace (součást I).

Správa, odborná revise a koncentrace.

VIII. veřejná správa: 1. zjednodušení celé veřejné administrativy,

2. zavedení osvědčených moderních metod v úřadování, 3. finance veřejné správy: a) příjmy, b) vydání (součást 1, 3),

4. reorganisace kontroly hospodářství veřejné správy a radikální odstranění korupce a nešetrnosti;

IX. organisace práce: 1. evidence nezaměstnaných, 2. evidence volných míst, 3. soupis a evidence dosud nezužitkovaných přírodních bohatství, 4. organisace nové výroby pro domácí konsum i export, 5. pozemková reforma;

X domácí konsum: 1. průmyslových výrobků, 2. zemědělských výrobků, 3.distribuce konsumního zboží. -

XI. nemocenské a sociální pojištění: 1. zaměstnanců, 2. samostatně výdělečných.

Výběr vhodných, nejlepších odborníků - bez ohledu na jejich politické příslušenství, národnost a náboženství - musil by býti přenechán presidentu nejvyšší hospodářské rady, který pro svoji důležitost by byl jmenován presidentem republiky.

Rekrutování členů nejvyšší hospodářské rady by se dálo: 1. z kruhů vynikajících a osvědčených odborníků soukromého a hospodářského života, 2. výběrem stejných odborníků z kruhů zaměstnanců veřejné správy a 3 delegováním stejně kvalifikovaných odborníků z kruhů odborných organisací.

Úhrada na vydržování tohoto centra, hlavy našeho hospodářského života, provedla by se zavedením určité dávky, uložené poměrně všem zúčastněným složkám. Tato dávka by se upravovala každoročně podle skutečné potřeby. První rok by ji uhradila zálohově státní pokladna. (Sen. J. J. Krejčí: Takový kozák. jako jste vy, neměl by číst; vy přece dovedete mluvit s patra!) Ale jistě. Ale mně nejde o řečnický efekt nebo o politickou agitační řeč. Dnes mluvím za svou stranu a za svůj celý klub. Musím ručiti za každé slovo a za každou cifru. Proto prosím o trochu shovívavosti. Až budu mluvit politicky, potom má pan kol. Krejčí pravdu a já nebudu potřebovat ani jeho upozornění.

Nelekejme se vydání na tuto naši nejdůležitější instituci, kterou navrhuji a která, bude-li správně vybudována a vedena, stane se tvůrcem a šiřitelem blahobytu všeho obyvatelstva našeho státu. Bez hospodářského generálního štábu není myslitelná žádná záměrná plánovitá hospodářská politika, žádná soustředěná spolupráce všech složek našeho hospodářského života a bez této spolupráce nejen že nevybředneme z dnešní hospodářské bídy, ale půjdeme určitě ještě do bídy větší, jejíchž důsledků už se lekám. Mussolini, Roosevelt, sovětové Rusko nebo Německo sahají při řešení hospodářského pořádku k vlastním metodám; také my hledejme své cesty!

Zákroky presidenta Spojených států severoamerických jsou jistě zajímavým a významným dokladem toho, jak stát vysloveně demokratických zásad pomáhá pomocí silné autority, demokraticky uznané, rekonstruovati na zásadách organisačních novou epochu hospodářskou, abv odstranil co nejrychleji vlivy, jež způsobily tíseň v Americe a ve světě. Také v jiných zemích pozorujeme rozhodnost, odhodlání a plnou snahu po záměrnosti, plánovitosti v hospodářské politice. Tak zřízeny jsou ve Francii ťConseil National EconomiqueŤ, v Italii nejvyšší hospodářská rada. v Německu ťReichswirtschaftsratŤ

Ve Francii působí národní rada hospodářská již 8 let, zpracovala otázku bytovou a nouzových prací, předložila vládě plán národohospodářského vybudování (outillage national), prostudovala otázku hospodářské součinnosti mateřské země a kolonií a od roku 1931 provádí rozsáhlé zkoumání situace a možnosti jednotlivých odvětví, zemědělstvím začínajíc. Tato rada má své bureau, placené z rozpočtu ministerského předsednictva, sbírá materiál k uloženým jí pracím a výsledky rady uveřejňují se v ť Journal OfficielŤ. Spojení s vládou zprostředkuje státní tajemník národního hospodářství. Význam rady tkví především ve věcné stránce pomoci při zákonodárné práci i závažných správných opatřeních podle mínění nezávislých zástupců hospodářských sil země. Velmi významné je, že se utvořila základna pro součinnost představitelů různých výrobních skupin a spotřebitelů. Tvoří se atmosféra práce a společné odpovědnosti, ulamují se hroty rozporům, na příklad mezi průmyslem a zemědělstvím. Třebaže nelze ještě říci, že by se rada byla zúplna vžila, třebaže výsledky její práce nejednou zůstanou z části nevyužity, přece její váha i v politickém životě roste. Spatřuje se v ní užitečný nástroj, když jde o přípravu jednotně usměrněné hospodářské politiky, jedno z ochranných opatření, aby se hospodářská politika nestala kolbištěm zájmů, skupin a agitačních hesel. Zřejmě prospívá také výchově obecného mínění ve smyslu velkých společných cílů. Komise pracuje i v souhlase s obranou země. Bylo by záhodno, abychom o tom všem také u nás trochu uvažovali a pak jednali.

A když už jsem mluvil o té vládě nejvyzkoušenějších odborníků, myslím také na zmenšený počet ministrů. Má-li se na příklad naše hospodářství vyvíjeti řádně a bez vzájemných bojů, považoval bych za účelné, aby ministerstvo zemědělství bylo spojeno s ministerstvem obchodu a průmyslu v ministerstvo jediné, aby jedno nemohlo poškozovati zájmy druhého a obě se pak vzájemně doplňovala ku prospěchu všech.

A ještě jeden postulát, a to krajně nezbytný. Zní: odpolitisování veškeré byrokracie, a to se všemi důsledky! Žádná polovičatost! Nedovede-li ani toto dnešní demokracie, pak jsme neslyšeli volání doby, pak nevidíme, že se začíná nová historická epocha, která předpokládá nový, čilý, schopný parlament, ale také čistou, politickým stranictvím neotrávenou byrokracii, která musí patřit státu a ne stranám. Anglie je proto silná, že ať se mění vlády jakkoliv, byrokracie zůstává tím nedotčena a anglický úředník by cítil jako největší urážku, kdybychom se ho ptali, které politické partaji náleží: on náleží vždy a za všech okolností Anglii a jen Anglii.

Co jsem uvedl o byrokracii, platí ovšem, a to zvýšenou ještě měrou, o soudcích. Soudcové musí zůstati povýšeni nad každé podezření stranickosti nebo závislosti. V přesném, nestranném výkonu spravedlnosti je nejen ochrana občana, nýbrž i nejbezpečnější základ státu. Této důležité funkce našeho soudnictví si byla naše strana vždy vědoma. Proto vždy s plným pochopením vycházela a bude vycházeti vstříc oprávněným požadavkům soudcovského stavu a hájila a bude hájiti vždy úzkostlivě neodvislost našeho soudnictví. Ale právě proto též nezapomíná, že vysoké poslání soudcovského stavu vyžaduje jeho neodvislost nejen nahoru, nýbrž i dolů, nezávislost na vládě i nezávislost na davu i jakýchkoli jeho vlivech.

A když jsem se dotkl našeho úřednictva a soudcovstva, budiž mi dovoleno zde vyjádřiti, jak bolestně nesu oběti, které jsme byli nuceni v dnešní těžké tísni státu uložiti našim státním i veřejným zaměstnancům. Svědomí mne nutí prohlásiti, že bych nemohl souhlasiti, aby jejich oběti byly v budoucnosti snad ještě zvětšovány a jejich příjmy dále snižovány jen proto, že je to pro finanční správu nejpohodlnější. Uznáváme, že je nutno státu v jeho těžkých poměrech pomáhati, máme pochopení pro své povinnosti v tomto směru, ale není možno souhlasiti, aby tyto oběti byly ukládány stále jen vrstvám sociálně nejslabším. Myslím tu na ty nepřehledné zástupy menších zaměstnanců, malých úředníků a zřízenců, kteří dnes přímo živoří se svými rodinami, v nichž při nynější nezaměstnanosti stále ještě často zůstávají jeden nebo dva členové, kteří dříve už dávno se mohli sami uživiti. Odkládáme státním zaměstnancům den je.jich výplaty vždy o dva dny, ale neuvědomujeme si, že naše zaměstnanecké rodiny se svým skrovným příjmem již dříve, v normálním měsíci ani při největší šetrnosti nevystačily a že ony dva dny, o které jsme jim tento měsíc prodloužili, pro ně znamenají, že se v nich leckde ani nenajedí. Proto musíme co nejdůrazněji trvati na tom, abv byl učiněn již konec osobním úsporám ve státním rozpočtu a aby naše finanční správa se ohlížela po jiných příjmových zdrojích, které by se při dobré vůli a při trochu lidském cítění určitě našly a kterými by byly postiženy vrstvy obyvatelstva finančně mnohem silnější.

Je opravdu člověku smutno, uváží-li, jak na jedné straně se zvětšuje bída lidí ubohých a slabých a jak na druhé straně přímo kořistí z tísnivých poměrů několik.jednotlivců nebo korporací, aniž stát nalézá odvahu opříti se jejich činnosti a zabrati jejich enormní zisky pro účely celku. K tomu má stát nesporné právo, neboť tyto zisky byly vyvolány právě těmi poměry, které způsobily tíseň státu. Příkladem takového kořistnictví jsou syndikáty, soukromé monopoly, kartely.

Když už mluvíme o t. zv. vyrovnaném a důkladně sníženém rozpočtu, pak musí následovati nové období činorodého aktivismu, jak ostatně již zdůraznil ministr financí ve svém exposé. Jest nejvyšší čas, aby tento aktivismus byl realisován v celém hospodářském životě, sice by jinak mohlo býti nebezpečí, že všechna snaha vyrovnaným rozpočtem dojíti zlepšení hospodářského stavu, vyzněla by na prázdno.

Slyšeli jsme často, že v této době hospodářské světové krise musíme se uzavříti ve svých hranicích a vyčkávati, až se přežene těžká hospodářská krise, která jako vichřice letí světem. Nelze ani dost důrazně oponovati tomuto názoru. poněvadž ponechati osudu statisíce mužů, žen a dětí, osudu jakýchsi železných zákonů, znamená ponechat je na pospas hladu a smrti. Není pochyby, že s tou to vichřicí jde také ruku v ruce a musí jíti hospodářský ozdravovací proces, který je ovšem velmi bolestivý.

Nechci při této příležitosti řešiti otázku teoretického rázu o příčinách a důvodech vzniku naší hospodářské krise. Je dosti smutným faktem, že národohospodáři a finančníci význačného jména a světové pověsti se diametrálně liší a nemohou se dopracovati společného základu. Možno však přes to poukázati na řadu spolehlivých skutečností a vyvoditi z toho praktické důsledky pro naše hospodářství a pro intendovanou aktivitu hospodářskou. jíž tak nezbytně potřebujeme.

Dlužno tu na prvém místě poukázati na dva nesporné fakty, kterých, myslím, nelze popírati Je to skutečnost, že zlato se za této hospodářské krise podstatně zhodnotilo, ať již při tom hledáme jakékoli příčiny, a druhá skutečnost platící pro náš stát je, že při tomto zhodnocení jsme se nevyrovnali s ostatním světem příslušným snížením naší soustavy hospodářských a finančních čísel. Učinil-li tak z největší části stát ve svém hospodářství, nelze totéž prohlásiti o naší výrobě, zvláště naší výrobě určené pro export, která zápasí těžce s konkurencí ostatních států. A s tohoto hlediska je nutno věnovati našemu průmyslu našemu zemědělství co největší pozornost. abychom právě na tomto poli uvedli naši aktivitu v soulad s mezinárodním hospodářským vývojem.

Slyšíme často námitku, že nelze očekávati podstatné rozšíření našeho zahraničního obchodu, poněvadž státy, se kterými jsme v obchodním styku, nemohou platiti vývoz, takže z jakéhokoliv rozšíření tohoto styku mohli bychom mí i pouze škodu. Bylo by velkým omylem takto jednostranně posuzovati situaci. Státy s hlediska obchodně-politických styků můžeme roztříditi na tři kategorie. První kategorii tvoří státy, které opravdu v důsledku cenového poklesu, zvláště u prvovýroby, nemohou dobře kupovati naše výrobky, nemajíce dostatečných prostředků, jimiž by dovoz zaplatily. Dále jsou státy, které mohou sice rozvinouti zahraniční obchod, které však uskutečňují hospodářskou autarkii systémem různých opatření, bránících dovozu ze států ostatních.

Konečně však je zde velká skupina států, u nichž není žádných omezení, kde však pro drahotu svých výrobků nemůžeme proniknouti a jsme často zatlačován ze starých, dobře zavedených posic. Zde musíme napnouti veškeré úsilí a musíme trvati na tom, aby státní hospodářská politika odčinila tyto nepříznivé důsledky. Nelze v tomto úsilí přehlížeti ani veliký význam sociálně-politický Podaří-li se nám postupně rozšířiti naše odbytové možnosti do zahraničí, pak bude pomalu ubývati z armády těch nezaměstnaných, kteří žijí v nejubožších poměrech a kteří dlouho marně volají po tom, aby byli zařazeni do hospodářského procesu.

Při tom ovšem nelze nechati bez zřetele celý problém úvěrový, který je neobyčejně vážným a důležitým činitelem v této otázce. Jde o to, aby úvěrová politika - a není tu úvěrová politika státní, nýbrž úvěrová politika pro hospodářství soukromá - byla postavena do služeb veřejného zájmu. Vidíme často ve skutečnosti, v praxi, jak právě nedostatek vhodného úvěru je překážkou i takového podnikání, které by mohlo dobře prosperovati. Žádáme velmi důrazně, aby projekt úvěrové pomoci, o němž ostatně byla již zmínka, ve formě připravovaného reeskontního místa byl s urychlením a právě se zřetelem na toto soukromé podnikání, co nejdříve uskutečněn. Že naše Národní banka není Anglickou bankou, o tom nepotřebuji mluviti. A přece ona by mohla v dnešní hospodářské krisi mnoho vykonati, kdyby byla méně konservativní a kdyby chtěla.

Pokud jde o konkretní opatření v rámci hospodářství státu, je nutno zmíniti se o státním silničním fondu. který by mohl býti ve vhodné úpravě vhodným doplňkem pro rozšíření hospodářské základny vnitřní. Uvážíme-li, že u silničních prací připadá nejvíce na mzdu dělníků, jest silniční fond právě s hlediska nezaměstnanosti důležitým činitelem v této otázce. Poněvadž však silniční fond dostává se ne dosti usměrněnou činností do situace, že v dobách největší krise musí restringovati rozsah své činnosti, je nejvýše naléhavé, aby vhodnou novelisací zákona jak po stránce organisační, tak i po stránce rozšíření jeho organisační základny a případně určitou změnou jeho konstrukce byl zjednán potřebný předpoklad pro plné využití všech možností, které jsou zde citovány.

Je nutné, abychom si také promluvili o naší nešťastné devisové politice a o jejím neblahém vlivu na naše hospodářství.

Hospodaření devisami je pro každý stát velice důležitou věcí a rádi uznáváme, že ochrana naší měny, pod kterýmžto titulem byla devisová opatření přivedena na svět, snad také byla u některých našich národohospodářů hlavním jejich důvodem. Později se však k původnímu cíli devisových opatření přidružilo ještě několik víceméně hospodářsky odůvodněných úkolů, z nichž hlavními jsou ochrana naší výroby a zřetele obchodně-politické. Pokud jde o ohledy obchodně-politické, nemáme námitek proti rozumné praxi, sledující omezování dovozu z oněch států, s kterými jsme v obchodní, resp. platební bilanci pasivní. Jakmile se však začne při devisové praxi mluvit o ochraně naší výroby, ačkoliv tu máme k tomu cíli celní ochranu s poměrně velmi vysokými sazbami a celý systém t. zv. povolovacího řízení, musíme pozorně celý vývoj takové věci sledovat, poněvadž nás u nás nezdravý protekcionalismus některých odvětví výroby k tomu z minulosti nabádá. A mohli jsme se také v poslední době přesvědčit o tom, jakým způsobem devisová úřadovna, zřízená při ministerstvu financí k ochraně měny, pracovala proti zájmům měny a k její veliké škodě.

Již v začátcích naší devisové politiky jsme se setkali s některými věcmi, které by bylo možno nazvat sabotáží našeho národního hospodářství a naší obchodní politiky. Víme dobře, co je to vzájemnost čili reciprocita v obchodní politice a co vyžaduje rozum a slušnost v obchodně-politických stycích. Ještě však lépe to měli věděti oni byrokraté z ministerstva financí, obchodu a zemědělství, kteří nám odpovídají za vývoj devisového řízení. Tedy, ač tito pánové ze jmenovaných ministerstev mají k disposici úřední statistiky o našem zahraničním obchodu, přece zavedli tuhý režim pro některé druhy zboží, dovážené ze států, s nimiž jsme v obchodních stycích aktivními a které v zájmu své vlastní měny nějaké omezování vlastního dovozu do Československa si nemusí dáti líbit. Bylo to Dánsko, Švýcarsko a Italie, které na naše rozhodnutí o omezení jejich dovozu k nám odpověděly okamžitým a rozhodným zastavením našeho exportu k nim. Stálo nás to a hlavně ministerstvo zahraničních věcí velikou a dosti dlouhou práci, abychom zase tyto státy přiměli k povolnosti a při tom jsme jim musili slíbit, že žádosti za povolení devis na zboží jimi dovážené budeme vyřizovat v nejkratším čase. Stálo nás to však také veliké škody hospodářské a nezaměstnanost v některých našich továrnách, protože jsme přes největší námahu nemohli dosíci ztracených posic na zahraničních trzích. A proč se to stalo? Protože devisová úřadovna nepovolovala dovoz některých druhů zboží, na nichž postiženým státům hospodářsky i jinak záleželo a které jsme pak po delším jednání ve většině případů byli nuceni zase povolovat.