Přítomni:

Předseda dr. Soukup.

Místopředsedové: Donát, dr. Heller, dr Hruban, Klofáč, Votruba.

Zapisovatelé: dr. Karas, Pichl.

Celkem přítomno 123 členů podle presenční listiny.

Členové vlády: ministři Černý, dr Matoušek, dr Meissner, dr Šrámek, dr Trapl.

Z kanceláře senátní: tajemník senátu dr. Šafařovič; jeho zástupci dr. Bartoušek, dr Trmal.

Předseda dr. Soukup z a h á j i l schůzi v 9 hodin 40 minut.

Sdělení předsednictva

Dovolené

dal p ř e d s e d a: dodatečně na 240. schůzi sen. Jílkovi, Votrubovi; dodatečně na 241. schůzi sen. Doudovi, Dundrovi, Kellovi, Langerovi, Tichimu, Vydrové; na dnešní schůzi sen. Janíkovi; na týden sen. dr. Farkasovi, Foitovi, Hanckovi, Palmemu.

Rozdané tisky.

Usnesení posl. sněmovny tisky 1168, 1169. Zápis o 239. schůzi senátu N. S. R. Čs

Z předsednictva přikázáno:

Výboru národohospodářskému usnesení posl. sněmovny tisk 1168.

Výborům soc. -politickému a rozpočtovému usnesení posl. sněmovny tisk 1169.

Předseda konstatoval, že senát je způsobilý se usnášeti, a k jeho návrhu bylo výborům uloženo, aby o usneseních posl. sněmovny tisky 1168 a 1169 podaly zprávy ve lhůtě 24 hodin.

Předseda (zvoní): Přikročíme k projednávání pořadu.

1. Zpráva rozpočtového výboru o usnesení posl. snemovne (tisk 1158) k vládnemu návrhu štátneho rozpočtu republiky Československej a finančného zákona pre rok 1934 (tisk 1164)

2. Zpráva rozpočtového výboru o státním závěrečném účtu republiky Československé za rok 1932, spolu s úcty státního bytového fondu a dávky z majetku (tisk 1149).

3. Rozprava o prohlášení pana ministra financí, učiněném ve schůzi senátu dne 5.prosince 1933

Budeme pokračovati ve sloučené rozpravě o druhé, kulturní a sociální části rozpočtu, zahájené ve 241. schůzi senátu dne 19. prosince t. r.

Uděluji slovo panu sen. dr. Kovalikovi.

Sen. dr. Kovalik: Slávny senát! Prv než by som začal pojednávať niektoré kutúrné otázky, musím sa zmieniť o jednej udalosti, ktorá pobúrila nielen celé Slovensko, ale ktorá mala ozvenu odsúdenia a rozhorčenia aj v zamoravských zemiach. Každý kultúrny národ a kultúrny štát uctí si svojich o národ a štát vysoko zaslúžených mužov. Je to čin kultúry, úcta pamiatky veľkých mužov, a je to znak nekultúrnosti, keď pamiatku veľkých mužov neuctí. Takáto smutná udalosť stala sa teraz najnovšej doby, keď istý novinár, Peroutka, zneuctil slávnu pamiatku Milana Rastislava Štefánika, veľkého hrdinu slovenského národa a republiky Československej.

Už náš rečník p. sen. dr. Buday včera vo svojej reči spomenul túto udalosť, ale dnes chcem menom našej strany vypukle protestovať proti urážaniu pamiatky Štefánikovej. Protestujeme s najväčšou rozhorčenosťou. Nie je to prvý pád, lebo ten Peroutka už ráz pobúril Slovensko tým, keď svojimi písačkami kus zeme slovenskej chcel prepúšťať súsedom, ako by on mohol s tým Slovenskom dišponovať, ako by to Slovensko bolo jeho a už vtedy sa ozval veľký odpor na Slovensku a v republike. Ale to nevadilo Peroutkovi, on si toho nepovšimnul a teraz nanovo uráža zasa city slovenského národa i celú republiku novým urážaním pamiatky Štefánikovej. ťLidové novinyŤ doniesly stati z týchto urážok a najnovšie znova zasa ešte vysvetľujú ďalej urážky. Keby boly naše časopisy, časopisy našej strany, ktorá stojí na základe republiky Československej, doniesly takéto prejavy, zaiste boly by pokutované, ale čo sa stalo Peroutkovi a tým novinám? Nič sa nestalo. (Výkřiky sen. J. Krejčího. - Předseda zvoní.) My nielen odsudzujeme a protestujeme proti tomu, ale žiadame patričných faktorov vládnych, aby na odpovednosť ťahali takéhoto novinára, ktorý uráža city národa a záujmy republiky, a aby sa veľkému hrdinovi Štefánikovi, spolubudovateľovi republiky Československej a spoluosloboditeľovi slovenského národa, jeho zásluhy zvečnily. Tento návrh sme už podali, teraz to opakujeme.

Pojednávame teraz o kultúrnej časti rozpočtu na r. 1934, a tu musím sa zmieniť o prejavoch pána ministra zahraničia dr Beneša, ktoré učinil vo svojich prednáškach na Slovensku. Zmienil sa tam o reči slovenskej, o kultúre slovenskej a významu Slovenska. Medzi iným povedal: ťSlováci sú životne nevyčerpaní, primitívni, silou biologickou a kultúrnou veľmi bohatý národ.Ť Súhlasí s umiesťovaním Slovákov vo štátnej administratíve, vo verejnom a hospodárskom živote podľa ich početného pomeru. Slovenskú reč hodnotí a poukazuje na jej budúci vliv na českú reč.

Ale nielen tieto ministerské prejavy, už pred prevratom českí inteligenti, českí spisovatelia uznávali krásy slovenskej reči. Uznali jej ľubozvučnosť, jej bohatosť výrazov. Medzi týmito spisovateľmi bol to zvlášte Adolf Heyduk, ktorý vo svojej knihe ťCymbál a husleŤ velebil slovenčinu a poukázal na jej krásy. Keď ministerské prejavy, keď inteligenti, spisovatelia českí takto hodnotia reč slovenskú a slovenskú kultúru, nie je dosť uznávať túto reč a chváliť, ale potrebné je, aby sa tá slovenská reč opravdu uplatnila na celej čiare verejného života, počnúc od ľudových škôl cez stredné školy a odborné školy až po univerzitu, kde predsa ešte dnes tá reč slovenská tak veľmi hodnotená a uznaná sa neuplatňuje.

A čo sa svojráznosti slovenskej kultúry týka, to neni na újmu celistvosti republiky Československej, naopak podporovanie a dvíhanie svojráznosti slovenskej je len v prospech republiky, lebo budí na Slovensku národné povedomie slovenské; svojráznosť je znakom bohatosti slovenskej duše. Veď národy slovanské vo svojej kultúre sú také svojrázné a preca tvorí to všetko slovanskosť. Tá rozmanitosť tej svojráznosti je práve znakom bohatosti slovanskej duše. Má sa teda i tá svojráznosť na Slovensku podporovať Sám pán prezident republiky na svojej ceste na Slovensku nedlho po prevrate bol som toho sám svedkom - zdôraznil potrebu, odporúčal a za žiaducné vyhlásil svojráznosť slovenskú pestovať.

Toto ale neni dosť len to uznať, treba aj všetko vykonať s patričných strán, aby sa tá slovenská reč, svojráznosť, kultúra slovenská vypestovala. Nevidíme to však na celej čiare. V našej strane sú požiadavky ohľadom tohoto. Už mnohé roky žiadame ustanovenie zemskej školskej rady, ktorá už bola prisľúbená aj predošlým pánom ministrom školstva a národnej osvety, ale podnes uskutočnená neni. Je to zaujímavé, že mnohé body našej strany - obzvlášte od tých čias, ako zastavené boly časopisy našej strany - boly prízvukované a požadované aj od iných strán. Tak práve túto zemskú školskú radu v posledných zasadnutiach senátu požadoval člen agrárnej strany p. sen Stodola a tu s tohoto miesta žiadal ustanovenie zemskej školskej rady.

Vidno tedy, že program slovenskej ľudovej strany nie je takéto červené súkno, keď mnohé jej body a požiadavky sú zdôrazňované aj od iných strán. Už roky požadujeme slovenskú techniku, ktorá opravdu je potrebná nielen s hospodárskeho ohľadu, nielen preto, že potrebujeme sily zememeričov a inženierov, aby kataster Slovenska bol už usporiadaný, ale postavenie slovenskej techniky i s národnostného ohľadu môže byť len na prospech republiky. Zaiste mohla by byť postavená niekde na východe, snáď v Košiciach, ale kdekoľvek by bola postavená, len by posilnila národnosť, národné presvedčenie a slovenský národ.

Nie som síce úplne informovaný, ale bolo mi sdelené, že nejaké ťažkosti sa robia pre slovenského Orla. I ten slovenský Orol je taká ustanovizeň kultúrna, ktorá dvíhajúc duševné i telesné sily slovenskej mládeže je na osoh nielen tomu národu slovenskému, ale celej republike, lebo tiež budí všade povedomie slovenské a slovanské, a môžeme povedať, Orol koná republike také služby, ako málo spolkov a ustanovizní. Je tedy potrebné a žiaducné, aby táto kultúrna ustanovizeň podporovaná bola.

Naša strana už od prvopočiatku hlása veľký význam Slovenska nielen pre vnútornú politiku, ale aj pre zahraničnú politiku, a máme zadosťučinenie v tom. že teraz pán minister zahraničia na svojej ceste po Slovensku tiež všade zdôraznil veľký význam Slovenska ak pre vnútornú, tak i pre zahraničnú politiku. Žiadal si silnú republiku, ale tá nemôže byť silná bez silného Slovenska. Nestačí tedy len uznávať rôzné potreby Slovenska a význam Slovenska, ale je treba, aby sa vykonalo všetko, čo tento význam Slovenska potrebuje, aby sa Slovensko kultúrne, hospodársky, administratívne a politicky dvíhalo a zosilňovalo na celej čiare. Vtedy sa uskutoční, čo tieto prejavy ministerské žiadajú. Tých sľubov. tých uznaní bolo už dosť. Teraz musia nasledovať skutky.

Ešte jednu vec tu spomeniem, čo sa kultúrneho ohľadu dotýka. Pán minister zahraničia to síce na svojej ceste po Slovensku nespomínal, ale spomínal to vo svojom expozé v parlamente i v senáte, že už zanedlho, blízko bude prevedený modus vivendi, ktorý je v záujme slovenských katolíkov, ba v záujme katolíkov celej republiky. Koľkokrát bolo sľúbené, že sa tak stane, ale podnes sa to neuskutočnilo. My žiadame nielen prevedenie modu vivendi v plnom rozsahu, ale aj uzavretie konkordátu s Vatikánom, ako to iné kultúrne štáty už dávno urobily. Toto je tiež príklad, že sa sľubovalo, ale nesplnilo.

Tedy moje poznámky k tomu sú tie, že čo sa sľubuje Slovensku. musí sa uskutočniť, že musia po slovách nasledovať skutky. Keď sa Slovensku pripisuje taký význam, očakávame, že sa to bude i uskutočňovať a že sa bude to Slovensko zosilňovať. I my žiadame si silného Slovenska, chceme, aby bola silná republika, ale aby sa to stalo, musí byť silné Slovensko, a všetko. čo podporuje povedomie slovenské, slovenský svojráz, slovenskú kultúru, slovenskú reč. musí byť prevádzané a nie fumigované a negligované.

Len na maličkosť chcem ešte poukázať. Máme krásné mená našich slovenských mest, ako Bratislava, Trnava, Žilina, Banská Bystrica, Zvolen, Košice, ale vidíme, že sa u nás v nemeckých novinách nepíše Žilina, ale Sillein, nie Banská Bystrica, ale Neusohl, nie Košice, ale Kaschau atď. Uznávam, že i v iných krajoch majú mestá dvoje mená, že i my hovoríme Paríž a nie Paris, Vídeň a nie Wien, ale predsa by maly tú slovenčinu aspoň naše časopisy, ktoré sa na Slovensku zjavujú a po Slovensku rozširujú, rešpektovať a užívať správne slovenských mien našich mest. Môžeme byť uspokojení len vtedy, keď sa bude všetko toto rešpektovať, keď sa budú všetky tie žiadosti, poznámky a naše kultúrne požiadavky prevádzať, ale do tých čias, kým sa to nestane, naša strana nemôže hlasovať za rozpočet. (Potlesk senátorů slovenské strany ľudové.)

Předseda (zvoní): Dále má slovo pí sen. Schacková.

Sen. Schacková (německy): Slavný senáte! Chci-li se zabývati kapitolou ťsociální péčeŤ. musím především co nejvíce litovati, že v době největší nouze a největší bídy bylo ministerstvo sociální péče tak špatně dotováno. V době, kdy čtvrtá zima přichází na vyhladovělé obyvatelstvo, bylo ministerstvo, povolané ke zmírnění nouze, méně dotováno. Roku 1933 bylo na sociální péči zařazeno do rozpočtu ještě 800 mil., r. 1934 již jen 742 mil., tedy o 58 mil. méně nežli v posledním roce. I když v této kapitole na náklad pro péči o nezaměstnané není vzat zřetel kterýžto náklad po našem názoru zcela neprávem zařazen byl do finančního zákona, slyšeli jsme přece v rozpočtovém výboru od pana ministra, že pro péči o nezaměstnané počítá se s částkou 900 milionů. Slyšeli jsme však také ještě v rozpočtovém výboru, že z výnosu půjčky práce poskytnuta byla částka 1.2 miliardy. Ale také tato panem ministrem uvedená cifra daleko nepostačí a bude nutno značně ji překročiti, neboť s nastalým mrazem bylo nutno zastaviti všechny stavební práce. Chebský okres čítá 54.000 obyvatel, z toho bylo dne 1. prosince 1933 hlášeno 6.411 uznaných nezaměstnaných; z toho dostávalo podporu podle gentského systému 1.731 a 4.680 lístky na potraviny; vyloučeno bylo daleko přes 1.000 osob, většinou mladiství dělníci, kteří nemohli prokázati tříměsíční pojistnou povinnost. Bohužel, byla položka pro podporu v nezaměstnanosti také zkrácena o 52 mil. Dlužno toho tím více litovati, poněvadž vedle mnohých nezaměstnaných velká část obyvatelstva pracuje po zkrácenou dobu a rozpočtová cifra ministerstva má hraditi nejen náklady na gentský systém, nýbrž také na všechna ostatní opatření sociální péče

Všechny samosprávné korporace obracejí se vždy k ministerstvu sociální péče. Ministerstvo nenechává žádosti ležeti nevyřízeny, nýbrž zkoumá všechno co nejsvědomitěji, nemůže však žádostem vyhověti, poněvadž se mu nedostává prostředků. Také žádostem za příspěvek k produktivní péči o nezaměstnané nelze vyhověti. Práce nelze také zahájiti, poněvadž samosprávné korporace nemohou sehnati prostředky, které by musily sehnati z vlastního. Zde měl by zasáhnouti stát.

Jinou důležitou kapitolou jest obstarání práce nejen ve formě produktivní péče o nezaměstnané, nýbrž také ve formě jiných opatření. Vývoz průmyslových výrobků byl ztížen, místo aby se opatřila nová odbytiště. Různé argumenty protivných stran, že konkurenční schopnost lze přivoditi jen snížením sociálních břemen, nezakládají se na skutečnosti a musíme je co nejostřeji odmítnouti. Racionalisace je sice technickým, ale nikoli sociálním pokrokem. Zde může pomoci jen zkrácení pracovní doby. Jiné státy zavedly již čtyřicetihodinový týden a technicky vysoko vyspělá Amerika z části také již třicetihodinový týden. Při tom Američané nejsou naprosto sentimentálními lidmi, nýbrž znamenitými počtáři.

Druhým důležitým požadavkem, který bych s tohoto místa chtěla přednésti, je snížení hranice stáří pro důchodce ze 65 na 60 roků. Tento požadavek je povahy nejen sociálně-politické, nýbrž také sociálně-zdravotní. Práce na běžícím pásu opotřebuje mimořádně rychle nervový systém člověka, a americký odborář podával na mezinárodním sjezdu v Bruselu zprávu, že těmito pracovními metodami a pracovními poměry jsou lidé za několik let zcela opotřebováni.

V této souvislosti chtěla bych také vznésti požadavek po zvýšení stáří pro povinnou návštěvu školy. Při tom však jsem si úplně vědoma toho, že přesahuje průměrnou sílu dělníkovu vydržovati dítě ještě o 1 rok déle. Jak vypadá skutečnost? Je tragedií naší doby, že mládež, která opouští školu, nemůže nalézti nějakou práci. Tím vzniká proletářským rodinám nejen hmotné nebezpečí, neboť dlouho trvající nezaměstnanost působí na mladé lidi zcela jinak než na povahově upevněné dospělé lidi. Dlouho trvající nezaměstnanost vede k tomu, že mladí lidé pozbudou duševní rovnováhy.

O novelisaci zákona o sociálním pojištění, nejdůležitějšího zákona pro dělnictvo v sociálně-politickém zákonodárství tohoto státu, mluvil příslušník naší strany posl. Hackenberg již v rozpočtovém výboru posl. sněmovny a spokojuji se tím, že poukazuji na jeho vývody.

Stran podpory stavebního ruchu chtěla bych jen říci, že nutno zjednati nové prostředky a cesty. Musíme však bohužel konstatovati, že také zde rozpočtová položka byla značně zkrácena.

Se zadostiučiněním mohu konstatovati, že u kapitoly péče o mládež nenastalo zkrácení rozpočtu, musím však ujistiti, že celková částka nikterak neodpovídá potřebám. Mnoho z toho, co jest obsaženo v programu zemské komise pro ochranu dětí a péči o mládež, nelze provésti, poněvadž je zcela vyloučeno, že při dnešních hospodářských poměrech bude to, čeho se nedostává, uhraženo soukromou dobročinností. Tyto dosud soukromé prameny příjmů znenáhla vysychají. kdežto tísnivá situace mládeže stále vzrůstá. Státní příspěvek představuje jen malou část potřeby pro péči o mládež a povolenou částkou musejí komise zajistiti řešení nejdůležitějších otázek.

Bylo by nutno zaříditi poradny pro péči o mládež, které by měly v patrnosti zdravotní a sociální stav dítěte od narození. Potřebujeme okresní útulky pro děti, které vedou v patrnosti potřeby dětí poradny pro matky jako středisko veškeré péče o mládež poradny pro povolání jako středisko péče o mládež, odborné ústavy pro duševně méněcenné děti, ústavy pro péči a výchovu, sirotčince a domovy pro děti trvale na cizí pomoc odkázané. Odborné ústavy pro tělesně vadnou mládež a především úřadovny okresní a zemské péče o mládež jakožto středisko evidence pro všechny potřeby veřejné správy pro provádění ochranného dozoru na děti v cizí péči. To všechno musí se provésti z povoleného rozpočtového příspěvku.

Je v zájmu státu samotného pečovati o zachování všech těchto institucí a pečovati o to, aby příští generace vzrůstala mravně a duševně vysokocenná, neboť je tisíceronásobně doloženou skutečností, že nouze poškozuje lidské zdraví. To chci vylíčiti na příkladech z mé užší domoviny, Chebu. Školní lékaři prohlédli ve školním roce 1929/30 2.122 dětí. Z toho nemělo 905 normální velikost, 1.491 normální váhu, 1.112 mělo skrofulosu, začátek volete mělo 149, zkřivení kostry 145, chudokrevnost 1.116, onemocnění vnitřních orgánů, srdce a plic 412. Ve školním roce 1932/33 bylo vyšetřeno 2.620 dětí, z toho nemělo 1.125 normální váhu a 885 normální výšku. Skrofulosu mělo 1.452 dětí, začátek volete 276, zkřivení kostry 241, onemocnění vnitřních orgánů, srdce a plic 351, chudokrevnost, duševně nevyspělých bylo 1.368. U 50 % všech dětí shledána nápadná slabost, 85% školních dětí opozdilo se ve svém vývoji. Zkoušky zraku provedeny byly na 471 dětech, z toho musilo býti 173 poukázáno k očnímu lékaři. U 48 malých dětí v dětských opatrovnách bylo konstatováno, že 20 bylo jen nedostatečně oděno a některé neměly žádné košile na těle. Většina dětí přichází do školy bez snídaně.

Tyto cifry, slavný senáte, mluví strašlivou řečí. Úpadek mladé generace ukazuje, jak to vypadá s lidským zdravím. Toto vylíčení má za účel ukázati, jak veliké jsou ještě mezery, jež vykazuje naše veřejná péče. Poukazujeme na obrovskou nouzi pracujícího lidu a na zdravotní škody, které musí vésti ke katastrofě. Víme, že pan ministr soc. péče má o tyto otázky žhavý zájem a že se snaží zasáhnouti všude pomocnou rukou. Vyslovujeme mu proto také své plné uznání a budeme hlasovati pro předložený rozpočet. (Potlesk.)

Předseda (zvoní): Další slovo má pan sen. Thoř.

Sen. Thoř: Vážený senáte! Dříve než přijdu k otázkám, o kterých chci dnes pojednati, dovolte, abych se zmínil o jedné záležitosti, která je pro některé členy našeho zákonodárného sboru neobyčejně důležitá, na níž podle jejich úsudku závisí téměř osud našeho parlamentarismu, ale která je pro nás, kteří posuzujeme parlamentarismus poněkud jinak, řekl bych malicherná a nicotná.

Podle nového jedn. řádu a také podle usnesení předsednictva a předsedů klubů je zde přísně zakázáno čísti jakékoliv řeči. Po mém soudu o této otázce mělo by rozhodovati také voličstvo a mělo by jasně říci, přeje-li si, aby zde byli dobří, fenomenální řečníci neb aspoň nějací průměrní národohospodáři. Nezáleží na tom, jakou formou zde kdo pronese své úsudky, přečte-li je nebo je řekne přímo z hlavy, zde záleží na tom, co vlastně kdo řekne, co žádá a co chce udělat. Myslím, že je to velmi snadné, a já, poněvadž se nechci snad nějakým způsobem ustanovení jednacího řádu zpronevěřiti - ač jsme byli toho svědky právě u paní předřečnice a také včera, že se řeči četly, nemám však nic proti tomu - nebudu čísti, ale připomínám, že na tom nezávisí parlamentarismus, poněvadž ten závisí na skutečně positivní práci.

Mám zde velkou řeč jednoho francouzského maršálka, dovolte, abych vám ji přečetl. Při otvírání určitého úseku dráhy v Maroku měl prosloviti dotčený maršálek velmi slavnostní řeč (Sen. Stodola: Lyautey!) - nevím, jak se jmenoval. Přirozeně, že tam byly všechny špičky z Afriky, byly tam i z Paříže. Teď se očekávala slavnostní řeč. Víte, co řekl? Poslechněte! Pan maršálek povídá: ťPánové, my zde v Maroku máme ve zvyku jednat, ne mluvit. Jste pozváni k otevření dráhy, vstupte tedy do vlaku a jedeme.Ť To byla celá slavnostní řeč. Teď však píše osoba, která to prozradila, dále a já s tím plně souhlasím: ťVládnouti výmluvností, k tomu stačí několik často opakovaných hesel, těmi získá lidi ten, kdo dovede vybičovat vášně, ne ten, kdo má moudrou hlavu. (Souhlas.) Zejména dnes by si všichni lidé měli dobře uvědomit, že je lepší jeden čin nežli deset krásných řečí.Ť To je můj úsudek a úsudek našeho klubu o usnesení jednak senátu, jednak předsednictev našich klubů o zákazu čtení řečí.

S předloženým rozpočtem na r. 1934 má se zároveň také projednati závěrečný účet za r. 1932. Bohužel. kdo poslouchá řečníky, musí přiznati, že se o této pro nás daleko důležitější otázce, než je sám rozpočet, dosud nikdo nezmínil. A jest chyba, že se závěrečným účtům věnuje tak malá pozornost, poněvadž rozpočet je pouhým předpokladem, kdežto závěrečný účet je skutečností; vidíme tam, jak se hospodařilo, zdali dobře nebo špatně. Navrhovali jsme již v rozpočtovém výboru - bylo to před několika roky - aby byla věnována větší pozornost závěrečnému účtu než samému rozpočtu a zadali jsme také, aby při každé kapitole při závěrečném účtu mluvil zase referent jako při rozpočtu a aby ten referent zjistil také závady, co se v resortu stalo, hospodařilo-li se dobře nebo špatně. Bohužel, nemůžeme toho dosíci. U nás všeobecně se klade velká váha na projednávání rozpočtu - a co je rozpočet? ťHausnumeraŤ! Prosím, podle rozpočtu na r. 1932 měli jsme končiti přebytkem 4 mil. Kč, a končili jsme pasivem 1890 mil. Kč. Tak co znamená rozpočet? A totéž, co bylo na r. 1932, bude také na r. 1933. Sám pan referent musil přiznat, že se očekává pasivum 15 mil. Kč, a já myslím, že bude spíše větší než menší. Proto bych byl toho názoru, aby závěrečnému účtu věnovala se náležitá pozornost. My jsme se při projednávání závěrečného účtu jednak z tisku, jednak z referátu kol. Modráčka dověděli řadu různých, ne zrovna pěkných věcí, dověděli jsme se, že vláda vydávala, že rozdávala, aniž se dotazovala parlamentu Z toho vidíme, že vláda není pod kontrolou parlamentu, nýbrž že parlament je pod kontrolou vlády Tam byla celá řada stesků, výtek, žalob a stížností. Bylo tam několikráte vysloveno: ťto se nesmí trpět, to se nesmí stát,Ť atd. Co by se očekávalo, když byla učiněna řada výtek proti závěrečnému účtu od členů rozpočtového výboru? Nic jiného, než že byste žádali, aby byla vláda prostě volána k odpovědnosti, aby vysvětlila, jak hospodařila a proč tak hospodařila a po všech těch výtkách, které byly po většině vyslovovány nejen ústy oposice, nýbrž i koalice, která tam má většinu všichni členové dosti špatně to posuzovali - přijde se s návrhem, aby se uzávěrka státního účtu schválila. Co je schválení uzávěrky státního účtu? To jest absolutorium, to je schválení hospodářství, ať už se dělo jakýmkoliv způsobem. Jak chcete dosíci ve státě nápravy, když v tak důležitém okamžiku nedovede si parlament vydobýti, aby jej vláda respektovala? Jak to chcete napraviti? Proto říkám. že by bylo třeba, aby nebyla věnována tak velká péče rozpočtu, jako spíše uzávěrce účtů.

Vážení, z účetní uzávěrky jsme také viděli, jak těžko si opatřuje vláda peníze, aby mohla hraditi nutné potřeby. Byl tam stesk, že se daně velmi špatně scházejí, a zejména stesk na to, že prý jsou ohromné daňové nedoplatky. Měl jsem už v rozpočtovém výboru příležitost vysvětliti, proč vlastně nedoplatky vznikají. Ukázal jsem na nespravedlivé zdaňování a předaňování, jež zaviňují, že potom ovšem nedoplatky musejí růsti Vidíme-li, že např. pekaři, kterému je r. 193 na dani důchodové předepsáno 315 Kč, je r. 1932, když se poměry zhoršily, na téže dani předepsáno 1.238 Kč, seznáme. že je zde nadsazeno, a tím vznikají ohromné daňové nedoplatky. Na dani výdělkové měl týž pekař předepsáno r. 1931 400 Kč, r. 1932 1.038.05 Kč, na dani obratové z r. 1931 850 Kč a r. 1932, poněvadž se poměry zhoršily, 1.500 Kč. Nedivte se pak. že daňové nedoplatky vzrůstají. poněvadž jsou předpisovány (Hlasy: Od oka!) podle směrnic, o kterých se snad později zmíním, jen tak podle dohadu a odhadu a libovolně, bez ohledu, snese-li to ten živnostník či nikoli.

Ale jedno, co mne při projednávání stát. závěrečného účtu mrzelo. bylo to, že si tam bylo stěžováno, že prý exekuce nejsou dosti účinné. Vážení, my, kteří máme příležitost přijíti mezi poplatníky, vidíme tu bídu, prázdné dílny (Tak jest!), kde šéf stojí celý den a čeká na zákazníka, ať je to obchodník - řekl mně jeden, s nímž jsem mluvil, že tržil za den korunu - ať je to řemeslník, který nemá jak se říká, do čeho vrazit šídlo, nemá ani učedníka a tím méně dělníka, poněvadž ani sám nemá co dělat. A když vidíme tu obrovskou bídu a jak se při tom předpisují daně, je to velmi kruté, když si někdo stěžuje, že nedoplatky nejsou dost účinně vybírány. (Sen. Hlávka: Exekutor zabaví i zlaté zuby v ústech!) Exekutor zabaví všechno.

Krátce, ze státní účetní uzávěrky vidíme, že se ve státě nehospodaří tak, jak by se mělo, že jsou zde vady a nedostatky a že je třeba, aby tyto závady byly odstraněny. Proto znovu lituji, že se rozpočtový výbor neusnesl povolati vládu, aby se odpovídala z toho, co vlastně za tu dobu dělala bez vědomí parlamentu. (Tak jest! Výborně!)

A nyní několik slov k rozpočtu. Pan min. předseda řekl. že je to poslední rozpočet deflační. Nejen já, ale jistě my všichni bychom si to přáli, poněvadž kdyby skutečně mohl býti rozpočet v té výši udržen a kdyby nemusilo dojíti k deflaci, byla by to potěšitelná známka, že se poměry u nás zlepšují. To se však nedá očekávati, o nějakém zlepšení se nedá vůbec mluviti. Nelze tedy také tvrditi, že by tento rozpočet byl posledním deflačním rozpočtem. Příští rok při uzavření účtu za r. 1933 a 1934 teprve uvidíme tu obrovskou bídu, nebude-li už vůbec celý náš hospodářský život zhroucen. Dnes ještě řada živnostníků a obchodníků čeká na toho Ježíška, že jim něco vynese, že něco prodají, ale až bude po vánocích a po Novém roce, uvidíte, jak se to bude hroutiti. Pozoruji to ve svém vlastním městě, kde řada živnostníků a obchodníků zanechává obchodů jen proto, že jsou daňově nesmírně zatíženi a že nemohou unésti režii, poněvadž netrží ani tolik, kolik musejí na tu režii dáti. Takové jsou u nás, vážení přátelé, poměry. Proto říkati dnes, že je to poslední deflační rozpočet, je myslím, příliš předčasné.

Máme několik takových těžkých problémů, které by se měly řešiti, kterým se však bohužel nevěnuje taková pozornost, jakou by zasluhovaly

První a základní otázkou - a na tu také upozornil sám pan min. předseda -u nás jest, jak odstraniti nebo alespoň zmírniti nynější nezaměstnanost. Odstraniti nynější nezaměstnanost neznamená snad dáti jen tomu dělníku nebo živnostníku práci, to znamená také zvýšiti koupěschopnost a na tom závisí hospodářský život každého státu. Tato otázka by zde měla býti přetřásána a mělo by býti uvažováno o cestách, jakými by se došlo ke zmírnění nynější nezaměstnanosti. Ale bohužel, jak vidíte, nikdo se tím problémem nezabývá. Mluvil jsem o té otázce v rozpočtovém výboru a teď se jen tak letmo zmíním, že u nás je především třeba rozhodnouti, má-li býti poskytnuta práce strojům, nebo lidem. To je hlavní a zásadní otázka. Ať mně nikdo neříká, že jsem zpátečník, mluvím-li proti překotné racionalisaci. My nejsme proti racionalisaci, ale jsme proti tomu, aby racionalisace ubírala chléb dělníkům nebo živnostníkům. Nejsme také proti strojům, ale nechceme, aby byl člověk strojem zotročen. Když si taková továrna nebo takový kapitalista zaopatří dokonalé technické stroje a vyřadí tím řadu zaměstnanců z dílen, je povinností státu, přinutiti toho, kdo dělnictvo a živnostnictvo -práce zbavil, aby nesl také břemeno, které s tím zbavením práce státu vzniká. To je důležitá otázka, zdaňovati stroje a tím poskytnouti zaměstnání dělníkům, čímž také stoupne koupěschopnost u nás. Někomu se zdá, že je to protipokrokové, ale se stejného místa, na kterém stojím, francouzský národohospodář Caillaux při středostavovském kongresu na to upozorňoval a řekl, že se stát bude musiti touto otázkou zabývati. Vím a uznávám, že to není výhradně otázka našeho státu, ale dejme aspoň podnět k tomu, aby tato otázka přišla na mezinárodní kongres a aby byla mezinárodně řešena. Ale, bohužel, ani ten podnět od nikoho nevyšel a následkem toho není ta otázka dosti účinně řešení.

Říká se, že jediná pomoc dnes je zkrácení pracovní doby. Já bych byl pro zkrácení pracovní doby takové, jak to říkal kol. Mikulíček v rozpočtovém výboru, že to přijde až na jednu hodinu denně. Kdybychom vůbec nemusili pracovat a mohli býti živi, beze všeho (Veselost.), ale uvažte laskavě, že o kolik procent zkrátíte pracovní dobu. o tolik procent zdraží se jednotlivé výrobky.

Ukázal jsem v rozpočtovém výboru, jak by to vypadalo u našich státních podniků. Státní dráhy na př. zaměstnávají dnes 130.000 zaměstnanců a musily by následkem zkrácení pracovní doby přibrati o 20% zaměstnanců více, to znamená 26-000 nových zaměstnanců, kteří by musili býti přijati. Bylo by to velmi dobré, kdyby těch 26.000 lidí mohlo býti zaměstnáno, měli bychom z toho všichni opravdu radost, ale jestliže už dnes dráhy naříkají, že nemohou stačiti s příjmem, jde o to, z čeho by to hradily? Víte, že to stojí 26 mil. Kč měsíčně? Z čeho by se hradil ten výdaj? To je malá ukázka, jak těžko by se dala řešiti nezaměstnanost tímto způsobem.

Vážení, my si naříkáme, že u nás není dosti pochopení pro hospodářské otázky. Je to fakt. Dostávám dopisy, kde nám píší: Prosím, což pak jsou tam slepí, že nevidí, co se kolem nich děje? Vždyť je třeba, aby si všímali těchto hospodářských otázek. Inu, nedivme se tomu. Nedotýkám se naprosto žádných osob, ale musím k objasnění toho, proč se u nás nevládne dosti hospodářsky a neřeší se hospodářské otázky, upozorniti na to, že bohužel o těchto otázkách rozhodují lidé, kteří měli s praktickým životem málo společného. Podívejte se na naše ministerstva. To nejdůležitější odvětví, průmyslové, obchodní a živnostenské, tam vůbec zastoupeno není. Jak pak chcete od těch lidí, aby měli pochopení pro tyto hospodářské otázky? Já se nikoho nedotýkám, ale podívejte se, kdo tam je! Máme 15 ministrů, mezi nimi jsou páni dr Šrámek, dr Matoušek, dr Franke, dr Czech, dr Spina, dr Hodža, dr Beneš, Černý, dr Meissner, dr Dérer, dr Trapl, pak je tam Bechyně. Jsou tam dva advokáti, pan ministr spravedlnosti dr. Meissner a pan ministr vyučování dr Dérer. a pak jsou tam dva rolníci, Bradáč a p. ministerský předseda. Z těch, co jsem přečetl, je 9 lidí s pevným platem, a prosím, vy v řadě těch lidí nemáte jediného člověka, ať již z průmyslových nebo obchodních nebo živnostenských řad. V tom je vada. Neříkám jim, že by snad neměli dobrou vůli, naopak myslím, že jim to dá ohromnou práci, že se všemožně snaží, ale prosím vás, kdybyste byli povoláni k něčemu, co byste nedovedli zmoci, udělali byste to? (Hlas: Kdyby to bylo presidentství?) Nevím, kdybych ti dal dělat botu, zdali bys ji udělal, leda bys udělal pořádnou ťbotuŤ politickou, ale ne koženou. (Veselost.)

Zde je třeba, a upozorňuji na to senát, abychom se domáhali toho, aby právě nejdůležitější odbory, které udržují tento stát svými mozky, svou poplatností, byly také v tomto ministerstvu zastoupeny. (Výkřiky.) Za té doby, co tam byli naši páni kolegové, mohu vám říci, že se uplatilo přes 4 miliardy dluhů a mimo to ponechalo se následující vládě 1.700 mil. Kč. Vy nemůžete vůbec říci, že by se bylo špatně hospodařilo. (Hlasy: železnice!) Železnice? Kdo pak to zavinil? Když tam byl náš kolega, měly železnice 100 mil. Kč deficitu, dnes mají daleko více, ovšem ten ministr za to nemůže. (Sen. Ant. Novák: Když tam byl váš člověk, na Moravě koupil jeden pán most jako staré železo a obratem ruky to prodal státu jako materiál železnicím!) Není-li to pohádka? Dnes se rojí všelijaké zprávy, které neodpovídají skutečnosti. Víme ze zkušenosti, že často zprávy, které dnes jsou otištěny jako fakta, zítra jsou odvolány.

Při referátu p. zpravodaje Stodoly všiml jsem si, že několikráte zdůraznil zadluženost zemědělců. Přiznávám, že zemědělci jsou na tom skutečně špatně, přiznávám, že je třeba, aby jim bylo pomoženo. Je to zájem nás všech bez ohledu na politické přesvědčení, poněvadž, jak p. president řekl, jsme všichni na jedné lodi a musíme míti o každý článek, který tvoří republiku, zájem. Ale čeho nebylo nikdy vzpomenuto? Dluhů našich živnostníků! My jsme se právě v královéhradecké župě pokusili zjistiti, jak to vlastně vypadá. Mám zde 3 místa, a to město, městys a větší obec; je to Dobruška, Lhota u Červ. Kostelce a Smidary. Podívejte se, jak veliká je tam zadluženost! Máme statistiku do značné míry celou. V Dobrušce byly obchodní dluhy na jednoho živnostníka r. 1928 2.312 Kč, r. 1933 stouply na 11.384 Kč. To znamená, že stouply o 9.072 Kč, čili o 492%. Hypotekárních dluhů připadalo v r. 1928 na jednoho živnostníka 15.187, r. 1933 33.847, tedy rozdíl je 18.790 Kč, t. j. 225%. Ve Lhotě byly obchodní dluhy, připadající na jednotlivce, r. 1928 18.790 Kč, r. 1933 35.690 Kč, hypotekární dluhy r. 1928 byly okrouhle 17.000 Kč, r. 1933 29.700 Kč. Ve Smidarech připadalo na jednoho živnostníka obchodních dluhů skoro 8000 Kč, r. 1933 skoro 15.000 Kč hypotekární dluhy byly r. 1928 11.780 Kč, r. 1933 28.998 Kč. Tedy vidíte, jak dluhy u živnostníků ohromně stoupají, ať to jsou dluhy obchodní nebo hypotekární.

A prosím, teď se podívejte na průměr! Průměrně připadalo r. 1928 na jednoho živnostníka u nás v župě dluhů obchodních 9685 Kč, r. 1933 20.653 Kč, dluhů hypotekárních připadalo na jednotlivce r. 1928 14.810 Kč, r. 1933 30.876 Kč. Vezmeme-li v úvahu - a máme to dokázáno že 80% živnostníků je zadluženo a předluženo, dojdeme k závratným číslicím, které živnostenstvo má platit. Při 510.000 živnostníků by činily obchodní dluhy r. 1933 11.652 mil. Kč a dluhy hypotekární 17.280 mil. Kč. Podívejte se, jak je zatíženo živnostnictvo, a to živnostnictvo ve své skromnosti a obavě nejde s tou bídou na veřejnost! Proč? Bojí se. O co? O úvěr. Kdyby veřejnost věděla, jak je zatíženo, prostě by mu nepůjčila. Proto živnostníci nejdou se svou bídou na veřejnost.

Vážení, je třeba, aby se také vzala v úvahu zadluženost našeho živnostnictva a aby se také uvažovalo o jeho oddlužení. Myslím, že má právo jako každý jiný občan, aby se s ním stejně počítalo, stejně jednalo a aby se mu stejně měřilo jako každému jinému. (Hlasy: Kde na to vzít?) Kde to berou pro ty druhé.

Vážení, pan kol. Remeš v posl. sněmovně řekl mezi jiným zajímavou větu, že nám nemůže zůstat státní hospodářství lhostejným. Je to opravdu zajímavá věta a také velmi důležitá a já bych si přál, aby každý si ji vštípil bez ohledu na to, ke které třídě nebo straně náleží. Ale zdá se mně, že se s tím přichází trochu pozdě, že už to, co se dnes žádá mělo se dávno prováděti. Bohužel, my máme zájem o státní hospodářství teprve tehdy, kdy už není skoro na čem hospodařiti, když už to máme prohospodařeno. Jak to bude dál, jest již další otázka. Ale přes to všechno musíme vytrvat a musíme skutečně už jednou dojíti k takovému hospodaření, aby tu ta bída a nedostatek byly pokud možno odstraněny.

Jsou možny ještě jiné úspory. Úsporná komise vykonala velký kus práce, já to zde veřejně s povděkem kvituji. Ale ještě na leccos zapomněla, byla tam ještě řada položek, kterých si měla všimnouti a které také měla uvésti, aby se na nich mohlo šetřiti. Především druhé a třetí platy by mohly zmizeti. Jestliže máme spoustu lidi. kteří nemají nic do sebe a nic na sebe a jestliže nemají ani kde bydlit, jestliže je tak obrovská bída že by člověk nad každým takovým chudákem plakal, ale na druhé straně vidíme, že jsou lidé, kteří dosti často mluví o sociálním cítění, avšak berou dvojí až trojí plat, pak se mi to zdá trošku nespravedlivé. Myslím, že je potřebí, aby sami ti, kteří to přijímají. dali podnět k tomu a byl by to velice dobrý čin, aby dvojí a trojí platy byly, když ne plně, tedy aspoň z části odbourány.

Dále je u nás potřebí, aby diety byly vůbec zrušeny a aby se hradily jenom skutečné výdaje. Vždyť dnes se dělají dosti často cesty jenom proto, že jsou diety. Četl jsem, že jistý přednosta stanice měl býti přeložen a že k vůli tomuto přeložení přišli tam 4 páni. To se rozumí, že to jsou diety. Já myslím, že se to mohlo dát vyříditi písemně a že nebylo potřebí aby se tam dojíždělo.

My jsme také četli svého času, že šlo o nějakou cestu na pohraničí. Přišli tam dva zástupci velikého Německa, ale zato tam přišlo 42 zástupců našich. Myslím, že by to mohlo býti zrušeno, že by diety mohly odpadnout a. tak jako v Americe a v jiných státech, aby se hradily jen hotové výlohy.

Pak je potřebí uvažovati, co s otázkou státního obhospodařování. Vždyť vidíme, co vlastně státní obhospodařování státu přináší. Kdybychom neměli tabákovou režii, nevím, co bychom na to doplatili. Tabáková režie sama vynáší téměř 1200 mil. Kč. Ale celý výsledek hospodaření státních podniků jest i s tou tabákovou režií vyjádřen částkou 1 235 mil. Kč. Tedy je třeba, aby o tom bylo uvažováno, aby byla snad zvolena jiná forma obhospodařování, aby prostě a krátce z toho stát neměl škodu. Jestliže státní statky a lesy vykazují samy loňského roku 64 mil. Kč a letošního roku 53 mil. Kč pasiv, táži se vás, kdybyste někdo byl tak šťastný a měl 900.000 ha lesů a půdy, jestli by berní úřad a berní správa braly na to zřetel, že jste prodělali? Zde je nutno zavésti jiné hospodářství než jaké máme dosud.

Dále je potřebí, aby také počet našich ministrů byl omezen. Jestliže Amerika vystačí při 120 mil. obyvatel s 10 a 11 ministry, proč má míti Československá republika 15 ministrů? Zde se dá také ušetřiti. Je potřebí, aby byla zjednodušena administrativa a aby byla také omezena návštěva různých konferencí.Co bylo těch konferencí po celém světě, brzy v Lausanne, v Ženevě, ve Strese, v Londýně atd. a cítil to náš hospodářský život? Je z toho hospodářský prospěch? Není! Viděli jsme, jak to dopadlo s hospodářskou konferencí ve Stresse, jak to dopadlo v Londýně atd., prostě a krátce je potřebí, abychom šli jenom tam, kde z toho můžeme něco míti. Nebudu to dále uváděti, je řada věcí, kde by se dalo skutečně šetřit.

Ke konci mi dovolte, abych vám přečetl téměř srdcervoucí dopis jednoho obchodníka, aby se viděl onen blahobyt v našich živnostenských řadách. Poslal mi dopis, který má celkem 18 stránek. Mezi jiným píše: Nemohu říci, že bychom byli nadobro opuštění, berní úřad nás má v dobré evidenci a drží nás jako v kleštích, ale jsem již hotov. Úplně hotov. Kdybych si nechal stáhnouti kůži a prodal ji, ještě by to nestačilo, co na mně berní úřad žádá.

Dále píše: Jsem úplně zničen, byl jsem 20 měsíců v zajetí a tak jsem také něco zkusil, že si pomalu člověk zvykne na kriminál a pak konečně i na šibenici. Dále píše: Mně již je to všechno jedno, co se stane, já jsem přišel o svých 70 předválečných tisíc, prohospodařil jsem jmění své ženy v částce 10.000 Kč, zaplatil jsem na daních 49.000 Kč, všechno to nestačí, mám všechno v prodeji, dnes jsem úplně zničen, nemám vůbec nic. (Sen. Chlebounová: To se musí vyšetřiti, copak je to možno?) Paní kolegyně, je to z vaší župy, z Chocně! Prosím, takové poměry jsou mezi poplatnictvem. (Sen. Kindl: Kdo to dělá? - Sen. Horák: Byrokracie! Ministři jsou jenom dekorum! - Sen. Kindl: Půjčte nám ji do rukou!) Vážený senáte! My nejsme zde pro to, abychom se navzájem potírali, nýbrž proto, abychom našli východisko z nynější těžké situace. Co jsem zde řekl, je všechno pravdivé. Přál bych si jenom, aby si to vzali všichni ti, kteří tak často bezúčelně a zbytečně proti živnostnictvu útočí, k srdci a aby také jinak na živnostenský stav pohlíželi.

My jsme velmi věrní příslušníci tohoto státu jsme státotvornou složkou stejně jako jsou jí zemědělci, řadíme se do jedné řady, ale prosíme o stejný loket, o stejné zatížení. My nechceme almužnu, neprosíme o nic jiného, než o spravedlnost. Náš klub, aniž bych chtěl dělati vládě nějaké obtíže - jsme daleci toho - vyslal mne, abych přednesl tyto stesky senátu, a prosím, aby byl vzat na ně zřetel (Potlesk.)