Přechodná úprava státního příplatku k podpoře nezaměstnaným podle ustanovení vládního nařízení ze dne 29. července 1933 jakož i reorganisace akce stravovací pro nezaměstnané, provedená cestou administrativní, sledovala zvláště zvýšením opatření kontrolních snahu o docílení úspor v nákladu na nezaměstnané, jehož výše již od počátku roku ukazovala, že částka preliminovaná v rozpočtu na rok 1933 na podpory v nezaměstnanosti nebude postačitelnou.

Kromě toho bylo dále usilováno o další úspory v běžném státním hospodářství. K tomu cíli došlo usnesením vlády ze dne 6. dubna t. r. od 1. května t. r. k provedení ustanovení čl. XXIII finančního zákona. Tímto opatřením byla zařízena přesná evidence státních výdajů a příjmů pro každý jednotlivý měsíc rozpočtového roku v souladu s možnostmi státní pokladny, aby i při hospodaření v rámci rozpočtu byla zajištěna stálá kontrola všech výdajů státních. Opatření toto se skutečně osvědčilo, že máme přesnou evidenci výdajů vždy na nejbližší příští měsíc. Zvýšená pozornost musila býti věnována i hospodářství státních podniků, jejichž příjmy byly nejvíce dotčeny všeobecnou hospodářskou krisí. Nejtěžší jest v této příčině situace největšího státního podniku, československých státních drah, v němž byla provedena letošního roku četnými organisačními úpravami dalekosáhlá restrikce režie zvláště v oboru režie personální.

Sestavení rozpočtu, které v normální době bylo vypracováním hospodářského programu na příští rok, stává se tak bojem o rovnováhu státního hospodářství, vyžadujícím úsilí celého roku. Musili jsme se záměrnými opatřeními již předem připravovati na další období hospodářských obtíží.

Opatřeními těmito, provedenými namnoze s účinkem již pro rok letošní, byly také zároveň zjednány předpoklady pro snížení vydání v příštím roce 1934 a pro dosažení rozpočtové rovnováhy na nižší základně. Sledujíce vývoj hospodářských poměrů v roce letošním musili jsme se přes náznaky zlepšení, projevující se v celém světě, připraviti přes to ještě na další rok, jsouce si vědomi, že naše hospodářství by nadále ne.sneslo vysokých schodků, dostavujících se ve státním hospodářství již od r. 1930.

Rozpočtové práce na r. 1934 byly co nejvíce urychleny a zajištěno tak včasné projednání rozpočtu ještě v roce letošním bez rozpočtového provisoria, při čemž nutno vyzdvihnouti porozumění obou komor našeho Národního shromáždění pro nutnost urychleného projednání rozpočtu v zájmu naléhavosti řešení ostatních životních otázek našeho hospodářství.

Vedle úsporných opatření, provedených již v roce letošním, která se v rozpočtu pro r. 1934 jeví namnoze již svými účiny celoročními (zvláště kuponová daň, odklad slosování, úprava podpor v nezaměstnanosti), byly veškeré výdaje státní znovu co nejpodrobněji přezkoumány a v rozpočtu ponechány jen takové, které za daného stavu organisace státní správy i státních podniků jsou nezbytně nutné s hlediska řádné, nejvýš však úsporné státní administrativy. Pro revisi státních výdajů byly vzaty za základ zvláště obsažné návrhy úsporné a kontrolní komise, pokud provedení jejich by bylo v r. 1934 zabezpečeno a finanční jejich efekt mohl býti v rozpočtu vyjádřen.

Výsledky tohoto úsilí předkládá vláda dnes slavnému senátu v návrhu státního rozpočtu na r. 1934.

Podle tohoto návrhu rozpočtu na r. 1934 činí vydání 7.630,665.720 Kč, příjmy 7.631,839.990 Kč. Státní rozpočet se končí malým přebytkem 1,174.270 Kč.

Snížení rozpočtu na r. 1934 činí ve výdajích u srovnání s rozpočtem na r. 1933 1.001,872.050 Kč, t. j. 11.6%. Vezmeme-li úhrn všech výdajů státních s připočtením státních podniků, docházíme k snížení výdajů o dalších 709,930.710 Kč, tedy v celku o 1.711,802.760 Kč. Proti rozpočtu vydání na rok 1931 ve výši 9.838,525.200 Kč, v němž ještě nemohl býti vzat zřetel na nastávající krisi, znamená rozpočet vydání na r. 1934, vykázaný částkou 7.630,665.720 Kč, snížení o 2.207,859.480 Kč, t. j. o 22.4%. Připočteme-li k tomuto snížení výdajů i úspory docílené od té doby u státních podniků ve výši 1.907,193.720 Kč, docházíme k celkové výši úspor v rozpočtu na r. 1934 proti r. 1931 4.115,053.200 Kč. Odečteme-li od této celkové výše úspor 700 mil. Kč nových vydání na nezaměstnané, které máme preliminovány ve III. skupině státního rozpočtu, poněvadž ostatní vydání uhražovaná plně u III. skupiny státního rozpočtu, učitelské platy, musili jsme již v r. 1931 krýti z rozpočtových přebytků, docházíme k cifře čistého snížení vydání ve výši 3415 mil. Kč. Ve stejné míře dochází i k snížení prelimináře příjmů, které u srovnání s rozpočtem na r. 1933 činí 1.002,330.070 Kč a s rozpočtem na r. 1931 2.211,987.510 Kč.

Ze státních příjmů zaslouží si zvláštní pozornosti preliminář příjmů na veřejných dávkách. Výnos veřejných dávek tvoří stejně jako v rozpočtu na r. 1932 - jednak úhradu výdajů skupiny I. ťVlastní státní správaŤ, jednak se přikazuje jejich část skupině III. ťPodíly na státních daních, dávkách a poplatcíchŤ podle čl. IV. finančního zákona. Jako v rozpočtu na r. 1933 po prvé, uhražují se příslušnými podíly ve skupině III. veškerá vydání mimorozpočtová (učitelské platy), jakož i potřeba na mimořádná přechodná opatření (úděl na zálohy Košicko-bohumínské dráhy a místních drah podle čl. IV, odst. 3 fin. zák. a úděl na péči o nezaměstnané podle čl. IV, odst. 4 fin. zák.). Při hospodářství bez rozpočtových přebytků nebylo možno nechati neuhrazené tyto mimorozpočtové platy. V přídělech těch nastává změna proti roku 1933 jen potud, že na místo výnosu nouzové dávky, preliminovaného v rozpočtu tom na úhradu podpor v nezaměstnanosti ve výši 100,000.000 Kč, zvyšuje se příděl z daně důchodové z 200,000.000 Kč na 300,000.000 Kč.

Přihlédneme-li k celkovému prelimináři veřejných dávek, jak se nám jeví ve státních příjmech kap. 20, tit. 3. ministerstva financí a v údělech u skupiny III, zjišťujeme. že se preliminář příjmů na veřejných dávkách snižuje proti roku 1933 o 638,892.100 Kč.

Snížení to nastalo u celé řady příjmů veřejnohospodářských, při čemž nutno pamatovati, že některé příjmy, preliminované v rozpočtu na rok 1933, k jichž uskutečnění v tomto roce posud nedošlo, byly z prelimináře vypuštěny.

K zvýšení dochází jen u daně důchodové, jejíž preliminář se zvyšuje proti roku 1933 o 51,000.000 Kč, t. j. z 1.044,000.000 Kč v roce 1933 na 1.095,000.000 Kč v roce 1934. Zvýšení to jest odůvodněno vzhledem k účinům na této dani v rozpočtovém roce 1932, jež proti rozpočtové částce ve výši 1.020,000.000 Kč činí 1.340,886.241 Kč, - což odpovídá právě zvýšenému výnosu důchodové daně v důsledku zvýšení daně důchodové, jak právě uvedl p. sen. Modráček- jakož i vzhledem k dosavadním příznivým výsledkům na této dani v roce letošním. Vojenská taxa, jejíž výnos byl v rozpočtu na rok 1933 zařazen v příjmech všeobecné pokladní správy částkou 20,000.000 Kč, se v rozpočtu na rok 1934 zařazuje mezi příjmy z daně důchodové ve výši 35,000.000 Kč, ježto taxa má býti vybírána jako přirážka k dani důchodové.

Jak z předchozích vývodů zřejmo, dosahujeme rozpočtové rovnováhy v rozpočtu na rok 1934 pouze snížením výdajů. K této rovnováze docházíme přes podstatné snížení, jež jsme byli nuceni provésti u příjmů ze státních podniků i z veřejných dávek. Státní rozpočet na rok 1934 však nejen snižuje dosavadní příjmy, ale nepočítá ani s žádnými novými příjmy.

Aby byl přehled rozpočtových čísel v rozpočtu na rok 1934 úplný, jest důležito jej doplniti daty o tom, jak se jeví snížení vydání po stránce vydání osobních a věcných. Předeslati nutno, že rozpočtové rovnováhy mohlo býti dosaženo jako v rozpočtu na rok letošní - přes usilovnou snahu provésti v rozpočtu předem všemožná úsporná opatření snížením zvláště vydání věcných - jen za cenu opětného zásahu do požitků státních zaměstnanců, ať jde o platy aktivní nebo odpočivné. Úspory z toho resultující nedosahují sice výše platové restrikce provedené s platností od 1. ledna t. r., pohybují se však přece ve výši 400,000.000 Kč. Efekt těchto personálních úsporných opatření nemohl již býti pro krátkost doby, zbývající k ústavnímu projednání rozpočtu ještě v tomto roce, vyjádřen v osobních platech jednotlivých dílčích rozpočtů, nýbrž jest sumárně vykázán a odečten z celkové částky výdajové u skupiny I.a II. státního rozpočtu, při čemž se článkem XXV ukládá vládě, aby státní rozpočet podrobně upravila se zřetelem na tato úsporná personální opatření. O finanční účin těchto opatření se pak sníží potřeba na příslušných položkách rozpočtových jak ve vlastní státní správě, tak i ve státních podnicích.

Tyto úspory činí u skupiny I. ťVlastní státní správaŤ 158,900.000 Kč, u skupiny II. ťSpráva státních podnikůŤ 163,600.000 Kč, celkem 322,500.000 Kč. Zbývajících 77,500.000 Kč připadá na úspory na platech nestátních učitelů. Tato úspora v rozpočtu přímo vyjádřena býti nemohla, ježto ve státním rozpočtu se hradí podle čl. IV fin. zák. podílem z příjmu na dani z obratu a dani přepychové jen část platů nestátních učitelů, pokud nebyly uhrazeny dosavadními vydržovateli škol. Tento podíl činí v rozpočtu na rok 1934 stejně jako v r. 1933 částku 925 mil. Kč, která právě se zřetelem na úspory, resultující z uvedených personálních opatření ve výši 77,500.000 Kč, nemusila býti zvyšována, ačkoli podle náležitostí roku letošního dostoupí zálohy na platy nestátních učitelů za rok 1933 výše 1.000,000.000 Kč.

K tomu si dovoluji uvésti, že ve státní uzávěrce za rok 1932 činí celková vydání na platy učitelské u III. skupiny 1.104 mil. Kč, což by zdánlivě odporovalo prelimináři na rok 1934 a mohla by vzniknouti domněnka, že úhrada tato je podpreliminována.

V roce 1932 jsme uhrazovali učitelské platy ještě plně a ježto snížení platů učitelských, které nastalo současně se snížením platů státně-zaměstnaneckých, bylo provedeno teprve s platností od 1. ledna 1933, mohli jsme počítati jenom s nákladem pro rok 1934 ve výši 1.104 mil. Kč.

Z tohoto přehledu jest pak ovšem také zřejmo, že největší část úspor, dosažených v rozpočtu na rok 1934 u obou skupin státního rozpočtu u srovnání s rozpočtem na rok 1933, připadá - a to 1.390,655.650 Kč - na snížení věcných a ostatních vydání.

Ačkoli není pochyby, že v osobních vy. dáních rozpočtu na rok 1934 došlo zvláště ve vedlejších požitcích a platech kromě uvedených úspor ještě k dalšímu snížení, bylo snížení toto na druhé straně zase vyváženo normálním vzrůstem osobních vydání, zvláště automatickým postupem a povyšováním státních zaměstnanců. Z této skutečnosti plyne poznání, jak naléhavá jest reorganisace státní správy i státních podniků, aby se v budoucnosti mohlo dospěti k postupnému automatickému snižování státních vydání osobních v důsledku pokračujícího zjednodušování státního aparátu a s tím souvisícího postupného snižování počtu státních a podnikových zaměstnanců, v němž spatřuji především předpoklad lepší budoucnosti státních zaměstnanců, tedy zkrátka zlepšení organisace státní podnikové správy.

Hlavní data rozpočtová nutno doplniti ještě údaji o investiční potřebě státních podniků, která na rok 1934 činí úhrnem 363,887.900 Kč, z nichž část ve výši 239,593.700 Kč bude nutno opatřiti úvěrem podle zmocnění daného finančnímu ministru čl. XV. fin. zákona, především ovšem z prostředků získaných půjčkou práce. Ostatní část investicí hradí podniky ze svých prostředků.

Rozpočet na rok 1934 prokazuje ve všech směrech, jak hluboce zasáhla krise do našich hospodářských poměrů. Rozsah potřeb státního hospodářství klesá snad na nejnižší úroveň od počátku naší samostatnosti. Nebylo snadné této úrovně dosáhnouti a není radostným zjevem, že jsme k tomu byli nuceni. Na druhé straně musí nám to však býti posilou v důvěře, že dovedli-li jsme se uskrovniti v dobách zlých, tím spíše můžeme očekávati, že se dočkáme zase dobrých časů.

Snížení některých státních potřeb nebylo snadné. Veřejnost, jež sama často vytýká nehospodárnost státních zařízení, na druhé straně zase první poukazuje na nepříznivé účinky omezení některých úkolů státní správy. Musíme si však všichni uvědomiti, že musíme za všech okolností přizpůsobiti svá vydání skutečným příjmům.

Vydávali-li jsme posud stále více, nežli činily státní příjmy, udržovali jsme rozsah vydání na výši, která neodpovídala stavu celého hospodářství. Státní hospodářství jest nadstavbou celého národního hospodářství, jehož silami jest udržováno. Udržování rozsahu státního hospodářství nad míru, odpovídající stavu celého hospodářství, musilo,se díti na jeho úkor, ať se to projevilo ve zvýšených břemenech, ukládaných celému hospodářství, nebo ve zvýšené potřebě úvěrové, odčerpávající prostředky určené pro výrobní podnikání. Konečně nelze zapomínati i snížení životní úrovně státních zaměstnanců.

Rozpočet na rok 1934, pro jehož snížení na úroveň dříve podrobně oceněnou musily býti - což zde výslovně konstatuji zjednány předpoklady hlubokým zásahem do výdajového hospodářství státu již v rozpočtu na letošní rok 1933, který však přece ještě musil počítati s novými příjmy, béře úzkostlivý zřetel na tuto železnou skutečnost, nepočítá s novými příjmy a jest vyrovnán jedině důsledkem pronikavého snížení na straně výdajů. Jediné takto vyrovnaný rozpočet nám může býti východiskem pro všechna ostatní hospodářská řešení, jichž naléhavé provedení jest na druhé straně zase podmínkou pro skutečné udržení jeho rovnováhy. Jediné takto sestaveným rozpočtem jsou dány v budoucnosti možnosti snížen veřejných břemen, pokud již nenastalo snížení automatické s výjimkou daní specifických, které jest nezbytným článkem přizpůsobení našeho hospodářství strukturálním změnám, nastalým v posledních letech v celém světovém hospodářství.

Hospodářský proces - jak jsem již uvedl - znamenající ve svém účinu zhodnocení na straně peněz, měl za následek krisi výroby zemědělské a průmyslové, ježto ostatní složky hospodářské výroby (platy, mzdy, dluhy a částečně i veřejné daně a dávky) se tomuto zhodnocení přiměřeným snížením rovnoměrně a rychle nepřizpůsobily. Krise soukromého hospodářství postihuje ve svých důsledcích i hospodářství veřejná, zvláště hospodářství státu.

Celé hospodářství světa zápasí těžce o rovnováhu krisí porušenou. Zápas tento je komplikován složitými hospodářskými vztahy vzájemnými. Úsilí o zdolání krise a obranné prostředky k tomu cíli použité v jedné zemi zhoršují hospodářskou situaci v ostatních nebo zasahují rušivě jejich hospodářský plán na zdolán krise, čímž důsledky krise se ještě zhoršily a řešení její se stalo ještě obtížnější.

Autarkní snahy v oboru zemědělské a průmyslové výroby a je provázející opatření, spočívající ve stanovení dovozních kontingentů, ve valutovém dumpingu, zvyšování cel, omezen devisového transferu, v exportních premiích atd., jsou hlavními prostředky, kterými jedněm má sice býti pomoženo, ale u druhých se dociluje kontrerních důsledků, čímž všeobecný stav světového hospodářství ještě dále se zhoršuje. Pokusy o mezinárodní usměrnění boje proti krisi ztroskotaly. Každá země je ponechána sobě, aby podle své politické a hospodářské situace provedla přizpůsobení svého hospodářství sama.

Fakt takto stručně formulovaného, všem společného světového hospodářského problému byl provázen reflexy měnovými, což jen potvrzuje podstatu jeho. Nehledíc k zemím, které nalézajíce se již od počátku krise v těžké hospodářské situaci, ponechávaly vzhledem k suspensi plnění závazků vůči cizině mezinárodní hodnocení vlastní měny volnému vývoji, který znamenal ovšem takto fakticky dosaženou nižší úroveň valutární jednotky proti dřívějšímu stavu, volí jedna skupina, hlavně anglosaských a s nimi měnově korespondujících států hlavně severských, postup, který vycházeje při řešení problému od hodnoty měnové přizpůsobuje měnovou jednotku vývoji cenovému, snaže se tak vyrovnati disparitu nastalou v hospodářských číslech touto cestou. Vedoucí státy této skupiny mohly voliti tento postup jednak se zřetelem k tomu, že jejich poválečný hospodářský vývoj byl odlišný od vývoje států středoevropských, jednak hledíc k jejich vedoucímu finančnímu hospodářskému postavení ve světovém hospodářství. Pro tuto cestu byla směrodatna především finanční kapacita těchto států.

Ostatní státy, hlavně západoevropské, zachovávajíce zákonný poměr jednotky měnové ke zlatu, přistupují k záměrnému postupu opačnému a usilují o to, aby se celé hospodářství přizpůsobilo nastalému přehodnocení. Různorodost hospodářských poměrů a míra jejich souvislosti a závislosti na mezinárodních hospodářských stycích uzpůsobuje ovšem i metodický postup těmto poměrům a vztahům.

Tradice našeho hospodářství, jehož vzestup jsme si v minulých letech zajistili jediné tím, že jsme se od počátku snažili dosáhnouti a pak za všech okolností udržeti stabilitu měnovou, nás samozřejmě staví do řady těch, kdož jsou odhodláni setrvati na nezměnitelnosti československé měny. Za nemnohá léta naší samostatnosti, jež byla vyplněna bezpříkladným úsilím práce všech občanů našeho státu o odčinění důsledků válečné pohromy a vybudován hospodářských základů, které by nás učinilo rovnoprávným členem světového společenství, jsme dospěli tohoto cíle. Za dobu krise jsme přes nesmírné obtíže, které se nám stavěly v cestu, dovedli udržeti hospodářské základy, které jsme položili v lepších dobách minulých. Nejlepším dokladem tohoto faktu jest, že jsme vždy nezkráceně plnili svoje závazky vůči cizině, ať povahy soukromoprávní nebo veřejnoprávní. Musíme si však býti vědomi, že byli-li jsme jako nesamostatné území rakousko - uherského státu hospodářsky slabí, nemohli jsme přes pracovitost a šetrnost obyvatelstva našeho státu za krátkou dobu své politické suverenity finanční zesíliti tak, jako státy se stoletou hospodářskou tradicí. Tento fakt musí spoluurčovati i náš postup v době nynější a varovati nás před jakýmikoli lehkovážnými zásahy které by porušily stabilitu československé měny, těžce dosaženou za cenu práce a obětí - vzpomeňme jen majetkové dávky - všech občanů našeho státu.

Musíme proto pokračovati v nastoupené cestě, která znamená provésti vyrovnáni celého našeho hospodářství se světovým hospodářským problémem.

Toto vyrovnání se u nás neodehrávalo rovnoměrně. Jako v některých jiných státech prováděli jsme toto přizpůsobení pomalu a ne zcela důsledně, jak jsem právě prokázal na obtížích rozpočtových, na rozdíl od těch, u nichž je tento proces již ukončen. Důsledek toho je, že ani u cen nenastalo vyrovnání s cenovou úrovní mezinárodní, jak svědčí srovnání cenových indexů světových s cenovými indexy našeho státu. Tento stav nám způsobuje hospodářské obtíže doma a ztěžuje nám naši situaci obchodně-politickou vůči cizině.

První podmínkou toho vyrovnání jest postavení státního hospodářství na základnu odpovídající dnešnímu hospodářskému stavu, poněvadž státní hospodářství jest nejzávažnější složkou zmíněného akomodačního procesu.

Nerozpakovali jsme se v rozpočtu na rok 1934 jíti do důsledků a učiniti jej skutečně výrazem těžké hospodářské situace naší; vidím v tomto faktu velký klad a příznivý výhled pro další náš postup ve věcech hospodářských. Otevíráme si tím současně již také cestu k řešení dalšímu.

Na druhé straně však mohu plně souhlasiti s přesvědčením, které si ve veřejnosti razí cestu, že bychom těžce dosaženou rozpočtovou rovnováhu ani v příštím roce neudrželi, kdybychom se omezili jen na dosaženou rovnováhu státního hospodářství a ničeho nepodnikli k odstranění těch příčin, jež ochromením hospodářského podnikání spolupůsobí na postupném ztenčování národního důchodu a tím i rozsahu státního hospodářství, jehož úhrady jest národní důchod pramenem.

Vyhlídky na dosažení skutečné rovnováhy ve státním hospodářství v příštím roce, jehož programem jest tento rozpočet, se nesporně zlepšily, jak jsem již uvedl v poslanecké sněmovně. Můžeme-li v celém světovém hospodářství sledovati jisté zlepšení, vidíme, že v oboru našeho vlastního hospodářství se sestupná linie hospodářství, třeba se pohybuje vesměs na nepříznivější úrovni než roku minulého, aspoň poznenáhlu vyrovnává a stabilisuje. Nezaměstnanost, která loňského roku byla v této době již na příkrém vzestupu, se ustaluje nebo mírně vzrůstá, za poslední měsíc. Třeba nelze popříti, že na počet nezaměstnaných vykonává nesporně vliv rozsah investičních prací veřejných, podniknutých z prostředků opatřených půjčkou práce, které se teprve v době podzimní rozvinuly, částečně pak i opatření provedená v létě pro kontrolu osob pobírajících podporu v nezaměstnanosti, ukazuje i vyrovnanější linie našeho zahraničního obchodu, že nejnižšího bodu bylo snad již dosaženo.

Potvrdí-li i další vývoj tuto skutečnost, tím naléhavější se stává nutnost, nasaditi nyní v celém hospodářství všechny síly, abychom si co nejrychleji vytvořili hospodářskou základnu, která by odpovídala výslednici hospodářského vývoje v celém světě. To bude 3. etapou našeho hospodářského postupu v této krisi, poněvadž půjde zde především o znovuvybudování zahraničních trhů. Můžeme ji posuzovati jako etapu aktivistickou. Úkol, který nám nyní v souvislosti s vyřešením problému státního hospodářství nastává, má dvě složky, jež ovšem spolu souvisí a jedna druhou podmiňuje.

Prvním úkolem jest pracovati k tomu, abychom v našem hospodářství nyní již co nejrychleji přivedli všechny komponenty hospodářského hodnocení, zvláště pokud se týče výrobního procesu, na úroveň správné hladiny hospodářských čísel, jevících tendenci ustáliti se dnes již v oboru celého světového hospodářství.

Druhým úkolem, který jest pro náš stát s vyvinutým exportním průmyslem otázkou životní, jest odstraniti překážky a zjednati předpoklady pro obnovu našich hospodářských styků s cizinou. Rozřešení tohoto problému jest otázkou existence našeho vývozního průmyslu a nepřímo i rentability našeho zemědělství, produkujícího nejdůležitější předměty lidské spotřeby.

Nejnaléhavějším problémem jeví se tu především problém cenový. Na disparitu cen domácích s cenovou úrovní světovou upozornil jsem již výše. Vláda již přikročila k řešení tohoto problému, učinivši před tím nutná předběžná opatření jako přípravu pro další postup, zvláště zákonem kartelovým. Úsilí se soustřeďuje především na nejdůležitější předměty spotřeby. Naskýtá se tu ovšem řada obtíží. Při pokleslé výrobní rentabilitě, která často souvisí také s poklesem vývozu, umožňujícího dříve snadnější výrobní kalkulaci, jest vyřešení cenového problému tím těžší, ježto snížení cen dotýká se často i oněch složek výrobních, jež někde již podlehly všeobecnému tlaku, směřujícímu k nižší jejich úrovni. To můžeme sledovati zvláště u cukru a uhlí. Toto podlehnutí všeobecnému tlaku je částečně pozorovati i u mezd. Při tom nutno vzíti v úvahu, že právě výrobce nejdráže vyrábějící - a jest jím pravidelně výrobce hospodářsky nejslabší, jehož výrobní náklady vzhledem k zadlužení jsou samozřejmě vyšší - jest nejzávažnějším činitelem při stanovení cen. Snížení cen pak zase pro něho prvního znamená ohrožení jeho hospodářské stability. Nutno na druhé straně přiznati, že jsou to zvláště u podniků kapitálově neodvislejších právě zase platy a mzdy, jež zůstavše přes hospodářskou krisi téměř na nezměněné výši jsou nepružným činitelem, který ztěžuje snížení cen, jinak i při nižší úrovni rentabilních.

Že se tento zjev neobmezuje jen na vlastní výrobu, nýbrž že nutno jej řešiti i při odměnách za služby a práce, zvláště u povolání svobodných, nelze pochybovati.

Také veřejná břemena v nejširším slova smyslu. tedy i sociální dávky, nelze při tvoření cen přehlížeti, na př. daň z uhlí, daň z obratu atd., a jest viděti právě zde, jak závažno jest, aby vyrovnané státní hospodářství mohlo.se státi později i zde snížením veřejných daní a dávek spolučinitelem při řešení problému cenového.

Největší pokles cen nastal u zemědělské výroby, a to vlivem světového trhu nejrychlejším tempem. A přece se spotřební ceny nejdůležitějších zemědělských výrobků udržují často na úrovni zcela nepřiměřené výrobní hodnotě těchto statků.

Zatím co se ceny zemědělských výrobků pro spotřebitele udržují na nepřiměřené výši, zápasí zemědělství právě nyní o jejich vyšší úroveň anebo aspoň o udržení dosažené již nízké úrovně jen z toho důvodu, že jeho rentabilita se pohybuje na hranici pasivity důsledkem toho, že přes nízké ceny zemědělských produktů nebylo stále ještě lze snížiti všechny cenotvorné složky zemědělské výroby, jimiž v neposlední řadě jsou na jedné straně zhodnocené dluhy, veřejná břemena a na druhé straně nezměněné ceny jiných výrobních prostředků (na př. uhlí, elektrické síly, průmyslových výrobků atd.) Problém zemědělské výroby jest ovšem zároveň problémem světovým, který bude možno definitivně vyřešiti souběžně s uspořádáním výrobních poměrů světových. Při tom nesmí býti opomenuto ničeho, co jest možno učiniti pro naše zemědělství, pokud to jest v rámci možnosti řešení vlastními silami, ježto nutno míti na zřeteli, že početný stav zemědělský jest také vysoce závažným spotřebitelem výrobků průmyslových. Do rámce tohoto řešení spadá jistě i plánovitost zemědělské výroby se zřetelem na rentabilitu jednotlivých jejích druhů a potřeby konsumní.

Že i otázka uspořádání úvěrových poměrů náleží do souboru otázek, jichž řešen vyžaduje konečné vyřešení našeho národního hospodářského problému, nemusím snad ani zvláště uváděti. Veřejnost se tímto problémem, který jest především problémem dlužnickým, snad nejvíce zabývá a také nejcitlivěji reaguje na všechny podněty v této otázce se vyskytující.

Naše peněžnictví a od něho odvislý úvěrový trh trpěl snad nejvíce nejistotou hospodářských poměrů. V něm se také nejvíce obrážela všeobecná nedůvěra, která byla světovým zjevem, ačkoli právě v době hospodářské krise normální funkce úvěrového trhu by byla nejpotřebnější. V tomto roce se poměry vyvíjejí již příznivěji, ačkoli ovšem nemůže ještě býti řeči o normálním stavu. Našemu hospodářství musí záležeti na klidném vývoji peněžního i kapitálového trhu. Na druhé straně jest právě nejistota o dalším hospodářském vývoji překážkou žádoucí úvěrové likvidity, která by byla dosažitelnou přes stísněnost úvěrových možností v míře nejnutnější pro hospodářsky odůvodněnou potřebu. Nelze popříti, že pro naše hospodářství jest otázka uvolnění úvěru předpokladem, abychom mohli ukončiti těžký proces jeho přizpůsobení novým poměrům, tím pak i podmínkou oživení výroby schopné soutěžiti i na mezinárodním trhu. Otázka úvěru pro naše hospodářství není pak jen otázkou úrokových sazeb, zač by jej bylo možno obdržeti, nýbrž zároveň i otázkou, aby je bylo možno dostati. Úkolem vlády bude zabývati se i problémem zjednání možností pro uvolnění úvěru v souvislosti s řešením ostatních otázek hospodářských, při čemž bude jistě nutno přihlížeti především k tomu, aby úrokové sazby výrobního úvěru byly v souhlase s hospodářskými čísly tvořícími novou hospodářskou základnu a aby poskytování úvěru bylo usměrněno v souhlase s těmi zájmy našeho hospodářství, na nichž nám v nynější době nejvíce záleží a pro něž jest opatření úvěru nejnaléhavější.

Se zřetelem na stabilitu měnovou, která jest základem celého hospodářského postupu vlády, nutno zdůrazniti, že může vždy jíti pouze o úvěr hospodářsky potřebný a hospodářsky položený a že se musíme vyvarovati úvěru, který by byl v jakékoli formě umělou tvorbou kupní síly a tím měnově povážlivý.

Domácí naše hospodářské problémy nemůžeme však odloučiti od vyřešení otázky našeho poměru k ostatnímu světovému hospodářství. Řešení této otázky jest druhým jistě nejzávažnějším úkolem vlády. Zlepšení našeho mezinárodního obchodu jest nejdůležitější otázkou našeho hospodářství, poněvadž od ní jsou odvislé výrobní možnosti našeho největšího a nejkvalitnějšího exportního průmyslu. Pokles našeho vývozu znamená pokles národního důchodu, nezaměstnanost tisíců občanů státu činných nejen v příslušné výrobě samé, nýbrž i ve všech souvislých pracovních odvětvích, a na konec i tíseň státního hospodářství poklesem daňových výnosů, dopravného za železniční a poštovní dopravu atd.

Není ovšem pochybnosti, že příčiny ochromení mezinárodního obchodu sluší hledati především v hospodářských obtížích dnešní doby, které měly za následek pokles národního důchodu států, které byly ve vzájemném obchodním styku, a důsledkem toho v poklesu kupní síly vlastního obyvatelstva v souvislosti s přerušením cirkulace úvěru ve světovém hospodářství. Budeme se velmi zvolna a jistě v četných směrech na podkladě nové orientace vraceti k obnově vzájemných hospodářských styků. To nám však nesmí brániti, abychom ve směru obnovy výměny statků s cizinou nevyvinuli nyní co největší úsilí, pokud předpoklady pro to jsou dány v našich možnostech a silách. Toto úsilí musí býti ovládáno jediné zřetelem na obecný prospěch. Musíme tudíž vyloučiti všechny odstředivé síly, které ještě v dnešní těžké době chtěj těžiti z nepravidelnosti mezinárodních vztahů obchodních. Chceme-li se rozhodovati přinášeti i oběti v zájmu celého hospodářství, musíme vše, co v nynější době může býti nápomocno k obnovení našich obchodních styků s cizinou, postaviti do služeb toho jediného společného zájmu. Musíme bezohledně odstraniti vše. co tomuto cíli bylo na překážku, a postaviti se do cesty všemu, co nesleduje stejné cíle. Nedostatečné provedení deflačního procesu, kterýžto zjev je vlastní i mnohým jiným státům evropským, zračí se. ve vysoké cenové úrovni u nás, která jest překážkou našeho proniknutí na zahraniční trhy. Není ovšem jedinou. Tyto překážky odstraniti bude prvním úkolem na této cestě. Rychlé rozhodnutí, jak se s tímto problémem vyrovnáme, jest také otázkou zlepšení ve výrobě a podmínkou zmírnění nezaměstnanosti. Při tom si musíme býti vědomi, že oběti, jichž snad bude vyžadovati uskutečnění tohoto rozhodnutí, mohou býti státu uloženy až v řadě poslední, poněvadž tato cesta by nebyla východiskem, nýbrž návratem k poměrům, s nimiž se tak těžce v tomto rozpočtu vyrovnáváme.

Nehledíce k radikálnímu řešení otázky cenové, pokud jest rozhodná pro možnosti našeho vývozu, musíme zvýšiti snahy o zvýšení hospodářských styků se státy, s nimiž nás spojuje dřívější hospodářské společenství a s nimiž došlo k poklesu našeho zahraničního spojení jen v důsledku jejich hospodářského zchudnutí.

Zde musíme vynaložiti víc, abychom zlepšili možnosti našeho dovozu z těchto zemí, pro což bude směrodatný zvláště záměrný zásah do příslušných odvětví zemědělské i průmyslové výroby. Pro tento zásah jest závažná právě cesta dohody tam, kde styčné body obou výrobních odvětví umožňují vzájemné vyrovnání. Hospodářský problém Malé dohody jest nám v této příčině nejbližším hospodářským řešením.

V zájmu rekonstrukce našeho exportu musíme nejprve revidovati všechna naše zařízení, která znamenají omezení dovozu v zájmu stability měnové a devisové kontroly nebo z jiných důvodů hospodářských a finančních na míru nejnutnější potřeby, poněvadž omezování dovozu při vzájemném uzavírání trhů mezi jednotlivými státy znamená zároveň namnoze zmenšení exportních možností. V devisovém režimu nastalo sice již podstatné uvolnění, bude však nutno pamatovati i na jeho zjednodušení v souvislosti s řízením povolovacím.

Hospodářské usměrnění výroby zemědělské a průmyslové ve službě jednotného výrobního programu vyžaduje lepší organisace jednotlivých složek obojí výroby po stránce výrobní i odbytové, kterou by bylo poslouženo nejen obchodně-politickým zájmům zemědělství a průmyslu, nýbrž i domácímu trhu, a to nejen ve prospěch výrobce, nýbrž i v zájmu zaměstnanců (dělnictva) a spotřebitelů.

Při řešení otázek naší schopnosti a možnosti soutěže se zahraničím budeme si musiti uvědomiti také změny, které v posledních letech nastaly v poměrech zemědělské i průmyslové výroby na celém světě (zemědělská a částečně i průmyslová nadvýroba na celém světě, vřadění Ruska do světového obchodu, konkurence Japonska na světových trzích atd.) a podívati se jasně, jak se tento vývoj zračil i v našich poměrech. Dávám jen jeden příklad, když poukazuji jen, jak naše zemědělská výroba reaguje na světový vývoj.

Dovolím si uvésti jen jeden příklad, když se poukazuje, jak u nás zemědělská výroba reaguje na světový vývoj. Při studiu otázky cukru jsem si dal zjistiti osevní plochy od r. 1927, kdy se po prvé začaly jeviti důsledky krise cukerní následkem nadvýroby cukru třtinového. Od té doby osev řepy klesá. R. 1927 činila osevní plocha cukrovky 294.000 ha, již příštím rokem se zmenšuje o 36.000 ha, r. 1929 o 47.000 ha r. 1933 o 149.000 ha na 145.000 ha, tedy na méně než polovinu. Na druhé straně se osev pšenice zvyšuje. Osev pšenice z hektarové plochy 750.000 ha r. 1927 stoupl r. 1933 na 919.000 ha, tedy o 169.000 ha. U žita osev kolísá, ale u ječmene je pozorovati velmi značný úbytek proti r. 1927 vzhledem k tomu, že náš vývoz ječmene utrpěl velké ztráty zamezením vývozních možností pro něj.

I u průmyslové výroby bychom mohli konstatovati podobné přesuny. Týče se to nejen výroby surovin u nás, nýbrž průmyslové výroby vůbec. Zkoumání otázky cen uhlí nás o tom v poslední době poučilo nejlépe.

Ve svém výkladu jsem se mohl dotknouti jen nejzávažnějších všeobecných otázek našeho hospodářského problému. Ale i z tohoto krátkého přehledu jest zřejma ohromná hospodářská závažnost spořádaného hospodářství státního. Bez splnění této nezbytné podmínky bychom nemohli úspěšně řešiti všechny hospodářské otázky, které tak naléhavě očekávají konečné řešení. Slova o závažnosti spořádaného hospodářství státního platí stejně o těžké hospodářské situaci naší samosprávy, jejíž řešení v souvislosti se státními financemi jest stejně naléhavým úkolem vlády v nejbližší budoucnosti. O problému sanace hospodářství samosprávných svazků promluvil jsem podrobněji v rozpočtovém výboru poslanecké sněmovny a budu jistě míti příležitost o věci se vysloviti opětně ve výboru tohoto slavného sboru.

Přesvědčení o svrchované důležitosti rozpočtové rovnováhy pro celý další náš hospodářský vývoj, jež jsem měl právě čest tlumočiti slavnému senátu, jest dnes přesvědčením celé veřejnosti. Proto se také podařilo vykonati vše, co tuto rovnováhu umožňuje. Zaručiti tuto rovnováhu bude dalším naším úkolem. Spojí-li se všichni, pro něž jest tento stát představitelem a zárukou občanské svobody každého jejího člena, ve společném díle k dosažení tohoto úkolu - a já o tom nepochybuji - pak jsem přesvědčen, že tento úkol také splníme. (Potlesk.)

Předseda (zvoní): Byl mně podán návrh pana sen. Donáta a druhů. Prosím o jeho přečtení.

Tajemník senátu dr Šafařovič (čte):

Návrh sen. Donáta, Havleny, dr Kloudy, dr Reyla, dr Hellera, Kahlera, Votruby a druhů:

Podepsaní navrhují, aby rozprava o prohlášení pana ministra financí sloučena byla s rozpravou o státním rozpočtu na rok 1934.

Předseda (zvoní): Kdo s návrhem sen. Donáta a druhů souhlasí, nechť zvedne laskavě ruku. (Děje se.)

To je většina. Návrh tento se schvaluje.

Přerušuji nyní jednání.

Oznamuji, že

do výboru rozpočtového na místo sen. dr Havelky nastupuje sen. Stodola, na místo sen. Stejskalové sen. Nedvěd, na místo sen. Eichhorna sen. Tichi, na místo sen Vaněčka sen. Hubka;

do výboru zahraničního za sen Fidlíka sen. Nedvěd;

do výboru branného za sen Hakena sen. Nedvěd;

do výboru imunitního za sen. Doudu sen. Nedvěd.

Podle §u 40 jedn. řádu sděluji, že se předsednictvo senátu usneslo, aby se příští schůze svolala písemně nebo telegraficky s pořadem, jenž bude určen.

Konstatuji, že žádný návrh nebyl podán

Končím schůzi.

Konec schůze v 18 hod. 19 min.