Přítomni:
Předseda dr Soukup.
Místopředsedové: Donát, dr Heller. dr Hruban. Klofáč. Votruba.
Zapisovatelé: dr Karas, Pichl.
Celkem přítomno 110 členů podle presenční listiny.
Členové vlády: ministři Černý, dr Dérer. dr Trapl.
Z kanceláře senátní: tajemník senátu dr Šafařovič; jeho zástupci dr Bartoušek, dr Trmal.
Předseda dr Soukup zahájil schůzi v 16 hodin 46 minut.
Sdělení předsednictva.
Dovolené
dal předseda: na dnešní schůzi sen. Curkanoviči, Eichhornovi, Fidlíkovi, Hlávkovi, Chlebounové, Kellovi, Kreibichovi, Mezöovi, Pilzovi; na týden do 10. t. m. sen. dr Bačinskému, Koukalovi.
Předseda konstatoval, že senát je způsobilý se usnášeti, a senát dal k jeho návrhu zdravotní dovolenou na 3 měsíce (do 1. března 1934) sen. Ďurčanskému.
Rozdané tisky.
Vládní návrh tisk 1155.
Interpelace tisky 1156/1 a 1156/2.
Odpovědi tisky 1157/1 a 1157/2.
Usnesení posl. sněmovny tisk 1158.
Zápisy o 236. a 237. schůzi senátu N. S. R. Čs.
Zápis
o 238. schůzi senátu N. S. R. Čs. vyložen byl podle §u 72 jedn. řádu v senátní kanceláři k nahlédnutí.
Ježto nebyly v předepsané lhůtě žádným panem senátorem podány písemné námitky, pokládá se zápis ten za správný a bude vytištěn.
Z předsednictva přikázáno:
Výborům zahraničnímu a národohospodářskému vládní návrh tisk 1155.
Výboru rozpočtovému usnesení posl. sněmovny tisk 1158.
Výborům národohospodářskému a rozpočtovému vládní nařízení ze dne 17. listopadu 1933, kterým se doplňuje vládní nařízení ze dne 29. července 1933, č. 157 Sb. z. a n., o některých opatřeních pro přiměřenou úpravu cen domácího přebytkového obilí (č. 10072).
Předseda (zvoní): Budeme projednávati pořad, a to nejprve:
1. Zprávu rozpočtového výboru o státním závěrečném účtu republiky Československé za rok 1932, spolu s účty státního bytového fondu a dávky z majetku, tisk 1149.
Zpravodajem výboru je pan sen. Modráček jemuž uděluji slovo.
Zpravodaj sen. Modrácek: Slavný senáte! Vzhledem k tomu, že podrobná zpráva rozpočtového výboru o státním závěrečném účtu za rok 1932 byla rozdána tiskem, nemusím se ve svém doprovodu k ní zabývati podrobnými číslicemi a omezím se proto na povšechný obraz státního hospodaření za zmíněný rok.
Rozpočtový rok 1932 je třetím rokem, v němž státnímu hospodaření bylo zápasiti s nynější hospodářskou krisí. V roce 1930 byly její účinky poměrně ještě slabé. Příjmy státní, preliminované, snížily se sice o několik set milionů Kč proti roku 1929, poslednímu to roku prosperity, nicméně byly vyšší než bylo stanoveno v rozpočtu, a z účinů preliminovaných vyplynul ještě přebytek skoro 360 mil. Kč, jímž bylo možno uhraditi část výdajů nepreliminovaných, na zvláštních titulech založených.
Státní dluh sice vzrostl o 684 mil. Kč, ale, jak víme, vzrůst tento byl způsobem převzetím t. zv. liberačního dluhu, upraveného podle dohody ze dne 20. ledna 1930 v Haagu. Nových dluhů stát neudělal, naopak, počítáme-li též s dluhem státovkovým, snížil starší dluhy o 340 mil. Kč.
To bylo v roce 1930. V roce 1931 nastává již rychlý spád hospodářské konjunktury, který pokračuje dále v roce 1932. V roce 1931, jak známo, došlo k velikému bankovnímu krachu v Rakousku a Německu, ke znehodnocení libry a k valutovému zmatku v celé Evropě, z čehož vznikla všeobecná nedůvěra a normální oběh zahraničního kapitálu byl zaražen, což vedlo v řadě zemí k devisovým opatřením a k omezování dovozu všemožným způsobem. Náš zahraniční obchod, který r. 1930 ještě činil - přes krisi v celé Evropě pociťovanou - celkem - dovoz i vývoz - 33.184 mil. Kč, klesl v r. 1931 náhle na 24.883 mil. Kč, r. 1932 dále na 14.830 mil. Kč a letošního roku klesá ještě pod úroveň roku loňského. Při významu, jaký má zahraniční obchod v našem průmyslovém hospodářství, silně odkázaném na vývoz, musil se tento spád konjunktury projeviti velmi citelně ve státních příjmech i ve výdajích. R. 1931 končí již pokladní výsledek preliminovaného etátu schodkem 626 mil. Kč a celkový schodek v náležitostech na rozpočet - v účinech preliminovaných i nepreliminovaných - dostoupil výše přes 2 miliardy. To je rok 1931. Tento schodek ovšem dlužno zredukovat o nepůsobivou položku 728 mil., která představuje pouhou přeměnu starších peněžních vkladů státních na základní kapitál státních podniků, takže efektivní schodek činil vlastně pouze 1.353 mil. Kč, i takto cifru velmi značnou.
Aby stát mohl r. 1931 nutné výdaje uhraditi a dotovati potřebné investice, muselo býti použito k tomu investiční půjčky, usnesené zákonem č. 190/1930 Sb. z. a n., která vynesla 1.126 mil. Kč. Je to po letech prvá nová půjčka ke krytí státního schodku a nutných investic, jež dříve byly uhražovány z běžných příjmů. Rokem 1931 počínáme tedy dělati dluhy ve větším měřítku.
Ještě nepříznivěji vypadl rok 1932, neboť jeho berní příjmy byly závislé na pokleslé výdělečnosti roku předchozího. Preliminované příjmy klesly proti rozpočtu skoro o miliardu, kdežto výdaje se nezmenšily, spíše zvětšily. S nepreliminovanými výdaji dostoupil schodek státního hospodaření na rozpočet výše 1.890 mil. Kč a připočteme-li k tomu odpisy ze základního kapitálu železnic a státních lesů a statků v částce 450 mil. a použití 75 mil. ze zvláštního fondu pro konsolidaci přechodného státního dluhu na rozpočtové výdaje, pak činil schodek státního finančního hospodářství za minulý rok 2.416 mil. Kč, tedy bezmála 2 1/2 miliardy.
Schodek tento na naše poměry neobyčejně vysoký, o 1 miliardu vyšší než roku předcházejícího, způsoben byl poklesem příjmů z daní, zejména neočekávaným schodkem státních podniků, který u drah dostoupil výše 892 mil., a vzrůstem podpor na nezaměstnané, které si vyžádaly v platbě částky 772 mil. Kč, o 400 mil. více než předpokládal finanční zákon a rozpočet. Aby vláda objevující se diference mezi příjmy a výdaji zmohla, pomáhala si způsobem, který v některých případech za normálních poměrů by se nedal hájiti. Předně, jak jsem uvedl, pomohla si k částečnému zahalení schodku odpisy ze základního kapitálu stát. podniků, což se rovná odpisu akciového kapitálu u soukromých společností, ale odporuje finančním zásadám státního hospodářství. Dále si pomáhala zadržováním povinných aneb pravidelných plateb, čímž nejen byly absorbovány úplně aktivní přeplatky v částce několika set milionů Kč, s nimiž se počal rozpočtový rok 1932, ale koncem roku se dostal kontokorentní účet stát. příjmů a výdajů do pasivního salda 43 mil. Kč - také novum státního závěrečného účtu za r. 1932. Doposud vždycky končil se kontokorentní účet aktivním saldem velmi značným. Dále si pomáhala vláda krátkodobým úvěrem, použitím francouzské půjčky na rozpočtové výdaje, obmezováním investic a srážkami s platů stát. zaměstnanců. Byl to krutý zápas o každý milion, který ukazoval zřejmě, že státní rozpočet v dosavadním objemu se stal za daných poměrů prostě neudržitelným.
Jen tímto úsilím si vysvětlujeme, že státní dluh r. 1932 nevzrostl nikterak povážlivě. Nepočítáme-li se státovkovým dluhem, vzrostl státní dluh celkem o 1.217 mil. Kč, což je o 400 mil. Kč méně než vzrůst státního dluhu za r. 1931. Pohříchu vzrůstá to dluh krátkodobý, který, připočteme-li k němu i francouzskou půjčku, rovněž krátkodobou, dostoupil koncem r. 1932 povážlivě výše skoro 5 miliard Kč. Dluh krátkodobý, jak víte, má v sobě nebezpečí, že kdyby se vládě nepodařilo prolongovati pokladniční poukázky nebo bony, přišly by tím státní finance najednou do neobyčejně svízelné situace. Doporučuji ve své tištěné zprávě, aby vláda, jakmile se poměry trochu zlepší, hleděla větší část tohoto krátkodobého dluhu, když jej nebude moci uplatiti - což je pochopitelné převésti na dluh dlouhodobý.
Snad nemusím poznamenávati, že zmíněný pokladní schodek neznamená v celé své částce ztrátu. Byly též pořízeny užitečné investice a uplaceno několik set milionů na státní dluh. Schodek stát. rozpočtu není totiž schodek, vyplývající z majetkové rozvahy, nýbrž schodek vyplývající z rozdílu mezi příjmy a výdaji, což je dlužno míti na paměti při posuzování výsledků státního hospodaření. Nicméně je to schodek velmi povážlivý.
Snad by nás na druhé straně potěšil vzrůst státních aktiv, kdyby bylo všechno zlato, co se třpytí. Z hospodaření na rozpočet vyplynuly totiž též státní pohledávky, a to ve výši 1.806 mil. Kč, které se rovnají skoro pokladnímu schodku, vykázanému ve státním závěrečném účtě. Pohříchu jsou tyto pohledávky toho druhu, že jejich zaplacení stát nikdy neuvidí, leda jen v menší části. Tato aktiva, z největší části pochybná nebo pochybné hodnoty, stoupla připočtením podobných aktiv z minulých let na ohromnou částku 10.808.mil. Kč. K tomu pak dlužno připočísti starší pohledávky, vedené na zvláštním účtě pohledávek mimorozpočtových, v částce 2.671 mil. Kč, takže celkem dosáhly koncem r. 1932 pohledávky státní, čili aktiva státní, sumy 13 1/2 miliardy Kč. Z těchto aktiv připadalo koncem r. 1932 jen na zálohy na učitelské platy zemím 9 1/2 miliardy Kč a na zálohy na převzetí a schodky Košicko-bohumínské dráhy a místních drah 2.219 mil. Kč. Pohledávka za zálohy na učitelské platy bude se musit úplně odepsati, jakmile dojde k definitivní úpravě učitelských platů, poněvadž země jistě ani část tohoto ohromného dluhu nezaplatí a nebude moci zaplatiti.
Tajůplná je pro nás položka záloh Košicko - bohumínské dráze a místním drahám. Vyslovuji jistě mínění celého senátu, žádám-li, aby nám vláda sdělila, do jaké míry přijde státu k dobru tato částka, která by s úroky, kdyby se připočítávaly, dostoupila jistě 3 miliard - ve způsobu splátek na převzetí těchto drah do vlastnictví státu, či zda a do jaké míry byla prostě ztracena. Já jsem se schválně o této věci příliš neinformoval, poněvadž pokládám za nutné, aby kompetentní činitel, jako je finanční ministr, dal v této věci Národnímu shromáždění vysvětlení. (Výkřiky sen. Míkulíčka.) Připomínám k tomu také že zpravidla každého roku je tato částka záloh z titulu převzetí schodků zmíněných drah proti finančnímu zákonu značně překročována. Tak na př. ve finančním zákoně na r. 1932 byly stanoveny zálohy na náklady Košicko-bohumínské dráhy až do částky okrouhle 84 1/2 mil. a zálohy na schodky místních drah až do částky okrouhle 47 mil. Tak jsou stanoveny ve finančním zákoně; avšak podle účtu výdajů v rozpočtu nepreliminovaných bylo vyplaceno k těmto účelům 202,800.000 Kč, čili o 73 mil. Kč. více, než stanovil finanční zákon. Státní závěrečný účet už si zvykl na toto pravidelné překračování do té míry, že už to ani nevytýká, myslím z toho důvodu, že má za to, ne že by to snad nebylo nic platné, ale že si vláda nemůže pomoci a musí to dát. (Sen. Míkulíček: A vy to naposled schválíte!) Zeptej se Litvinova, proč se tak dohoduje s Mussolinim a s papežem! (Výkřiky sen. Míkulíčka).
Předseda (zvoní): Prosím o klid.
Zpravodaj sen. Modráček (pokračuje): V celkové sumě těchto státních pohledávek, o nichž jsem se předtím zmínil, je ovšem obsažena velká řada záloh a zápůjček různým korporacím a soukromým podnikům, z nichž stát namnoze nedostává ani úroku, ani splátek. Bylo by záhodno. aby v tom nastal pořádek, a nemohou-li.dlužníci tyto částky státu v brzku vrátiti, aby byli donuceni aspoň k mírným splátkám a k mírnému úmoru, a co je vlastně dubiosní, aby bylo odepsáno a nevedlo se to rok co rok ve státním závěrečném účtu. (Výkřiky sen. Kíndla.)
Při této příležitosti poukazuji na to, že kromě částky náležející do účtu, o němž jsem právě referoval, zamrzlo u některých peněžních ústavů 230 mil. ze zálohového fondu pro konsolidaci přechodného státního dluhu. Tyto ústavy neplatí řádně ani velmi nízkých úroků, které snad nečiní ani 1/2%, ale neodvádějí ani haléře na splácení svého dluhu.
Když se jim dostalo od státu tak cenného dobrodiní v době nouze, měly by míti aspoň tolik slušnosti, aby řádně platily aspoň úroky. I tu je potřebí nápravy.
Stát byl v minulých letech vůbec blahovolným půjčovatelem a věřitelem. Spočítal jsem pohledávky, jež měl stát koncem r. 1931 u soukromých korporací a podniků, a sledoval jsem kolik bylo na ně dlužníky v r. 1932 splaceno. Je to 56 položek, s připočtením zmíněné položky z konsolidačního fondu 57. Dohromady činily tyto pohledávky koncem r. 1931 slušnou sumu 627 mil., která se koncem roku 1932 snížila na 617 mil. Bylo tedy uplaceno okrouhle 10 milionů, tedy asi 1 1/2%. Ale na snížení tom má hlavní podíl jen 7 položek, 14 dalších položek přispělo k snížení jen nepatrně a 36 položek zůstalo buď nezměněno nebo ještě vzrostly. Tito dlužníci nejen neplatili ničeho na starý dluh, nýbrž se jim ještě přidalo. Nehodlám však příliš chváliti všechny dlužníky, kteří svůj dluh více méně snížili, neboť nevím, kolik bylo z jejich dluhu odepsáno a kolik skutečně zaplaceno. Kromě toho ještě dlužno poznamenati, že v r. 1932 byly poskytnuty další nové zápůjčky podobného druhu, čímž jejich suma se zvýšila - přes zmíněnou úplatu či odpisy - o 77 mil. jako r. 1932. Přiznávám se, že v mnoha případech tyto půjčky -- většinou bezúročné, namnoze vlastně dary, neboť nikdy splaceny nebudou - poskytnuté vládou buď volně nebo na podkladě zákonů, jsou odůvodněny, leč o všech netroufal bych si to bez výhrady tvrditi. Když se dotýkám této benevolence vlády a zákonodárství, nemohu přejíti mlčením jednu položku, která se na jiném místě státního závěrečného účtu z čista jasna objevila, a to v pasivech na rozpočet. Položka tato činí 30 mil. Kč a je zajímavá tím, že ji stát ani nepřijal ani nevydal. Vláda pověřila v roce 1931 ústřednu zemědělských družstev ťCentrokooperativŤ, aby na účet státu vyplatila neznámým korporacím k zmírnění jejich nepříznivé situace 30 mil. Kč. Byl to dar, který zákonem nebyl podložen a o němž proto Národní shromáždění nic neví. Suma byla zmíněnou ústřednou vydána asi podle návodu ministerstva zemědělství a bude se uhražovati splátkami v příštích rozpočtech. Možná, že účel toho daru byl dobrý a že by jej bylo Národní shromáždění schválilo, ale způsob, jímž byl poskytnut, je zřejmě nezákonný a musíme se proti němu ohraditi.
V tištěné zprávě o státním závěrečném účtu za r. 1932 jsem poznamenal, že pokladní schodek v účinech na rozpočet byl vyšší než schodek v náležitosti. To znamená, že bylo méně přijato na preliminovaných příjmech nežli mělo býti přijato. I to je novinka ve státním hospodaření v roce minulém. V předchozích letech byly skutečné platby větší než náležitost, což se jevilo v tom, že ubývalo dlužných daní, dávek a poplatků, jejichž splácením se státní příjem na rozpočet zvyšoval. V roce 1932 opětně dlužné berně vzrostly. Poplatníci platili hůře než dříve. I v tom se jeví účinky upadající hospodářské konjuktury, ale i pokles morálky poplatníků. Státní závěrečný účet právem vytýká, že předpisy daní nejsou včas doručovány a že zejména velcí poplatníci špatně platí. Poznámka o velkých poplatnících týká se platů na dávku z majetku, ale hodí se, myslím, stejnou měrou na placení všech daní. S povděkem můžeme přijmouti na vědomí, že nejvyšší účetní kontrolní úřad si dává poskytovati podrobné informace o placení dlužných daní a také se chce zabývati zejména tím, jak velcí poplatníci státu daně splácejí. (Výkřiky sen. Mikulíčka.)
Je zajímavé sledovati, které daně, dávky a poplatky proti rozpočtu a tím též proti r. 1931 - neboť rozpočet na r. 1932 byl sděláván podle příjmů r. 1931 - nejvíce poklesly a nejvíce zklamaly finanční ministerstvo. Jsou to obě daně výdělkové, daň z lihu a daň z piva, daně z dopravy železniční a cla. Proti tomu zvýšil se proti rozpočtu i r. 1931 příjem z daně důchodové v důsledku zavedení přechodné přirážky k této dani, která byla r. 1932 předepsána i za předcházející 2 roky a přivodila zvýšený příjem toho roku. Dále se zvýšil i příjem z daně obratové v důsledku jejího zvýšení o 1% od 1. května 1932, byl však absorbován zvýšeným přídělem na učitelské platy. Kromě toho zvýšil se o menší částky příjem ještě u některých jiných daní, dávek a poplatků. Nejbezpečnější příjem státu poskytují stále daň z cukru, masa, kolky a právní poplatky.
Nedoplatky na daních, dávkách a poplatcích činily koncem r. 1932 asi 4.800 mil. Kč a zvýšily se vzhledem k r. 1931 o 108 mil. Kč. Veliké částky dlužných daní za dobu do konce r. 1926, které jen u přímých daní činily 1.100 mil. Kč, likvidují se velmi pomalu, více odpisy než platbami. Tak na př. u přímých daní bylo r. 1932 uhrazeno z těchto starých dluhů platbou 84 mil., ale odpisy 160 mil. Ne o mnoho lepší je poměr u dlužné daně z obratu z té doby. Mnohem příznivější je likvidace daní z let 1927 až 1930. Ale nedoplatky za r. 1932 byly opět tak veliké, že úplně vyvážily příjem na nedoplatcích za předchozí léta.
Nejbolavějším bodem státního hospodářství jsou ovšem státní podniky. Polovina jich skončila minulého roku s většími nebo menšími deficity, jež dohromady činily více než 1 miliardu Kč. Největší ztrátu vykázaly státní dráhy, t. j. 892 mil. Kč, jak jsem se již o tom zmínil. Kdyby nebylo tabákové režie, která svými výnosy převažuje všechny schodky jiných státních podniků, musil by se stát vlastního podnikatelství vzdáti, aby se nezakrvácel. Výsledek hospodaření státních podniků nejvíce zklamal státní správu finanční, která podle rozpočtu na r. 1932 očekávala příjem ze státních podniků v částce 1.516 mil. Kč a nedostala ani jednu třetinu této preliminované částky. Výsledek hospodaření státních podniků je názorným obrazem, jak katastrofálně postihla krise náš hospodářský život.
O speciálních účtech státního závěrečného účtu jsem se zmínil podrobněji v tištěné zprávě, zde se jich dotknu jen letmo. Příděl ze státních daní zemským samosprávám rok co rok vzrůstá, čímž se zmenšuje podstatně zdroj státních příjmů z daně obratové. Jsou to, jak známo, především učitelské platy. Nepříznivé hospodářské poměry dotkly se citelně též fondů silničního, melioračního a vodohospodářského, jejichž činnost pro finanční obtíže musila býti omezena, nicméně jejich pasiva stoupla již nad jednu miliardu, takže úroky a amortisace budou napříště pohlcovati značnou částku jejich zdrojů ze státních rozpočtových přídělů. Zvláštnímu fondu pro konsolidaci přechodného státního dluhu není již po několik let nic přidělováno, ježto se nedosahuje toho výsledku v daňových příjmech, s nímž se ve finančních zákonech pro tento účet počítalo a počítá. Naopak tento fond se stále zmenšuje používáním jeho hotovostí k úrokování státního dluhu. Výsledky plateb na dávku z majetku a dávku z přírůstku na majetku jsou již tak chabé, že odpisy a dobropisy převyšují daleko skutečné platby. Celkem zaplaceno na tuto dávku do konce roku 1932 6.899 mil. Kč, z čehož stát dluhuje 545 mil. Kč, kteréžto částky použil na splácení státních bonů a je povinen ji dávce z majetku vrátiti.
Dluh tento, jakož i pasiva zmíněných fondů nejsou zahrnuta ve státním dluhu. O tyto částky se zadluženost státu, vykázaná koncem roku 1932, zvyšuje.
U jednoho bodu se ještě musím zastaviti. Ve státním závěrečném účtu postrádám vyúčtování transakce provedené mezi státem a Národní bankou československou na základě §u 9 zák. ze dne 9. června 1932, čís. 94 Sb. z. a n. Úmluvou mezi vládou republiky a Národní bankou československou ze dne 2. února 1927 vyúčtován byl převod aktiv a pasiv bývalého Bankovního úřadu ministerstva financí na Národní banku. Při tom nepřevzala cedulová banka do svého vlastnictví určitou část pohledávek bývalého Bankovního úřadu, již neuznala za dosti likvidní a způsobilou, aby tyto částky přímo odepsala z pasiv bývalého Bankovního úřadu.
Suma těchto pohledávek, považovaných za nejisté, činila k 1. lednu 1926 okrouhle 808 mil. Kč. Banka tyto pohledávky spravovala na účet státu a platby, jež na ně docházely od dlužníků, odepisovala ze státních pasiv u banky, jež, jak známo, byly vyšší, než kolik činil t. zv. státovkový dluh.
Banka tyto obchody Bankovního úřadu v likvidaci vykazovala ve svých aktivech, aby jimi kryla převzatá pasiva vedle státovkového dluhu, a stát je garantoval proti případným dubiosám zvláštní reservou. která byla vykázána v úmluvě prozatím úhrnnou částkou okrouhle 135 mil. Kč a která se dále zvětšovala úroky z převzatých pohledávek do správy banky a platy na odepsaná dubiosa.
Na jak velkou částku vzrostla tato reserva od roku 1926, je mně neznámo. Pohledávky převzaté do správy Národní banky ukázaly se likvidními a klesly do 30. června 1932 na zbytek 285,568.511.35 Kč. K tomuto dni převzala je státní správa zpět od Národní banky a zároveň podle citovaného zákona vyňaty byly z oběživa Národní banky bankovky po 10 Kč a 20 Kč a zařaděny do drobných peněz, t. j. do oběživa státního.
Hodnota bankovek, vyňatých z oběživa Národní banky, činila k tomu datu okrouhle 548 mil. Kč. Z této částky byly předně zaplaceny státem převzaté pohledávky po bývalém Bankovním úřadu a zbytek odepsán ze státovkového dluhu. Poněvadž od toho dne Národní banka již nevede dotčené pohledávky ve svých účtech a není jimi nijak tangována, stala se tím i uvedená garanční reserva likvidní a musí býti vrácena státu.
Ačkoliv transakce byla provedena v polovině roku 1932, není ve státním závěrečném účtu za tento rok ve státních aktivech ani suma převzatých pohledávek, která byla již k 30. červnu 1932 přesně vyúčtována, ani vyúčtování zmíněné zvláštní reservy, která má býti státu vrácena a která představuje nepochybně částku značnou.
Z této reservy nacházíme ve státním závěrečném účtu pouze 40 mil. Kč v zálohách, tedy částku zdaleka neodpovídající skutečné výši reservy. Neznám důvodů, proč se Nejvyššímu účetnímu kontrolnímu úřadu nedostalo zavčas konečných číslic, aby je mohl dáti do závěrečného účtu, nebo proč se finanční ministerstvo o konečném vyúčtování s Národní bankou do konce minulého roku nedohodlo, ale myslím, že k tomu 6 měsíců stačilo. Trváme na tom, aby do státního závěrečného účtu za rok 1933 toto vyúčtování bylo pojato, a jsou-li překážky, aby je ministr financí Národnímu shromáždění sdělil.
Konečně třeba se ještě jenom zmíniti o té staré bolesti, o které každý rok mluvme, totiž o překročování rozpočtu. Překročování rozpočtu v minulém roce nastalo opětně. Není ovšem nikterak značné. Činí okrouhle pouze 78 mil. Kč. Překročení toto, pro něž nebylo vyžadováno podle finančního zákona schválení Národního shromáždění, bylo však u kapitol, kde nastalo, úplně odůvodněno, a v důsledku toho Nejvyšší účetní kontrolní úřad také ve své zprávě proti překročení nic nenamítal, jenom upozorňuje, že mělo býti vyžádáno jeho schválení, jak finanční zákon nařizuje. To se opakuje pohříchu každý rok, ale poněvadž ani letos nelze vytknouti nic závadného tomuto překročení, není také důvodu, proč bychom mu neposkytli dodatečného schválení. (Výkřiky sen. Mikulíčka.)
Obraz, který nám státní závěrečný účet za r. 1932 předvedl, není zajisté nikterak utěšený a působí tím tísnivěji, že to není nejhorší rok poslední. Já bych mohl svůj referát zakončiti plamennou výzvou, že musíme šetřiti, výzvou, která byla již tolikrát v minulosti vznesena a opakována, snad proto, že jsme se podle ní nikdy neřídili. Ale ono je těžko šetřiti tam, kde už není nic, na čem by se šetřiti dalo. Úsporná komise tak důkladně škrtala výdaje v rozpočtu na r. 1934, že by tato výzva po šetrnosti, kdybych ji opravdu vznesl. vyzněla úplně naprázdno. Nechci tím říci, že by zkoumavý zrak nenašel ve státním rozpočtu na r. 1934 ještě nějakých 100 nebo 200 mil., které by se daly škrtnouti a které by snad bylo záhodno škrtnouti, ale to by nás už nespasilo. (Výkřiky sen. Mikulíčka.) Heslo šetřiti může býti prováděno prakticky - zejména za nynějších poměrů jen do jisté míry. Šetřiti na investicích také sotva znamená šetřiti, poněvadž se tím zmenšuje příležitost ku práci a zvětšuje počet nezaměstnaných, čili zvětšuje se vydání na podporu v nezaměstnanosti.
Všichni jsme si toho vědomi, že finanční stav státu může přijíti opět do svých kolejí teprve hospodářským oživením, teprve zlepšením hospodářských poměrů. To jest ovšem věc, jejíž řešení nezáleží jenom na naší vůli; vždyť víme, že mizerie hospodářská je po celém světě a že nejen náš stát, nýbrž i jiné státy těžce finančně trpí. (Sen. Mikulíček: To je vaše útěcha! - Hluk. - Předseda zvoní.) To neznamená, že se musíme oddati fatalismu a založiti ruce křížem a čekati, až se to samo opět uzdraví, až se poměry hospodářské samy od sebe zase zlepší. My jsme sami do jisté míry spoluvinni na tom, že se u nás hospodářská situace stala zvláště kritickou, a jsme povinni, pokud je v naší moci, přičiniti se o to, abychom ji zlepšovali. Je potřebí dáti hlavy dohromady, je potřebí projeviti dobrou vůli, je potřebí dívati se na hospodářské otázky se širšího hlediska, s hlediska všeobecně hospodářského a ne s hlediska příliš jednostranného. Je zkrátka potřebí, aby se šlo na tento těžký problém s naprostou otevřeností a upřímností a aby se provedlo všechno, co je účelné a nutné.
O této věci bylo široce mluveno v poslanecké sněmovně a bude také podrobně a siroce mluveno v debatě o rozpočtu na příští rok. Proto se tím dále nebudu zabývati (Výkřiky sen. Mikulíčka.) a doporučuji, aby slavný senát schválil návrh rozpočtového výboru, připojený k tištěné zprávě, tisk 1149. (Potlesk.)
Předseda (zvoní): Byl mně podán návrh sen. Donáta, Havleny, dr Kloudy, dr Reyla, dr Hellera, Kahlera, Votruby a druhů. Prosím pana tajemníka senátu o jeho přečtení.
Tajemník senátu dr Šafařovič (čte):
Návrh sen. Donáta, Havleny, dr Kloudy, dr Reyla, dr Hellera, Kahlera, Votruby a druhů:
Podepsaní navrhují, aby rozprava o zprávě rozpočtového výboru o státním závěrečném účtu republiky Československé za rok 1932 spolu s účty státního bytového fondu a dávky z majetku, tisk 1149, byla sloučena s rozpravou o státním rozpočtu na rok 1934.
Předseda (zvoní): Kdo s tímto návrhem souhlasí, nechť zvedne ruku. (Děje se.)
To je většina. Návrh tento byl schválen.
Přerušuji další projednávání pořadu.
Ke slovu se přihlásil pan ministr financí dr Trapl. Uděluji mu je.
Ministr financí dr Trapl: Slavný senáte! Rozpočet na rok 1934 jest ukončením druhé etapy v našem ohromném boji proti důsledkům krise, která vycházejíc z hospodářských důsledků války šířila se postupně do celého světa, majíc svůj původ zprvu v těch státech... (Výkřiky sen. Mikulička a sen. Modráčka.)
Předseda (zvoní): Pánové, prosím o klid, aby mohl pan ministr financí pokračovati.
Ministr financí dr Trapl (pokračuje):.... jež v době válečné i poválečné nejvíce se ve své výrobní činnosti zemědělské i průmyslové a s tím souvisejícím úvěrovém vypětí vychýlily z normální vývojové linie. Stihla vinné i nevinné na porušení hospodářských zákonů. Zasáhla i náš stát, usilující v minulých letech zahladiti důsledky války, jež i naše hospodářství postihly, cestou klidného vývoje, opřeného o práci a šetrnost občanů mladého státu a zavrhující všechno velikášství a dobrodružnost, jež v hospodářství států snad nejvíce se mstí tím větším zchudnutím.
Tím můžeme si také vysvětliti, že účinky krise dostavily se u nás později, avšak také otřesem prudším, poněvadž naše hospodářství bylo postiženo a přikročovalo k obraně, když již v jiných státech docházelo k řícení umělých staveb hospodářských ilusí, jež se jevily zvláště jako důsledek blahobytu, vycházejícího z nezdravé nadvýroby a nadspotřeby, opřené o úměrný systém, stojící na pochybných základech hospodářské spekulace.
Vzpomeňme si jen jara roku 1931, jež rázem nás postavilo do středu krise, do jejíhož víru jsme měli býti strženi, ačkoliv ve spořádaném vlastním našem hospodářství nebylo pro nepříznivý vývoj závažných příčin. Tím více nás pak překvapil první zásah krise do našich poměrů. Nechtěli jsme věřiti, že i naše hospodářství musí projíti procesem, vyvíjejícím se ze zhodnocení peněz v celém světě, který vykonává tlak, aby se celá hospodářská soustava přizpůsobila zpětnému procesu, když se byla v době válečné o tolik vyšinula směrem opačným.
Tento tlak, projevující se v řítících se cenách se všemi důsledky pro komplikovaný výrobní hospodářský systém světa, podložený kombinovanou soustavou úvěrovou, a v ochromení mezinárodních obchodních styků, vrhl v r. 1931 stíny do našeho hospodářství.
Panika, vykonávající své účinky ve směru úvěrové a měnové krise, zasáhla i do našich urovnaných hospodářských poměrů, dala nám tvrdě pocítiti všeobecnou nedůvěru. Přetrhla rázem naše úvěrové styky, které ve velké míře souvisely s našimi rozsáhlými obchodními vztahy s ostatním světem, s mezinárodním úvěrovým trhem a znemožnily nám vyzbrojiti se úvěrem pro další trnitou pouť světovými hospodářskými obtížemi. Od té doby jsme odkázáni na své vlastní síly.
Prudkému náporu krise v r. 1931 jsme odolali právě jen dík svému spořádanému hospodářství.
Do léta r. 1932 jsme mohli přes měnové přesuny, nastavší v Anglii a v zemích na libře připoutaných, vyrovnati ztráty z důsledků otřesu, který v našem peněžnictví a na úvěrovém trhu způsobila panika započavší v Evropě i zámořských státech na jaře r. 1931 až do počátku roku příštího. Do tohoto stadia patří obranné prostředky v zájmu stability naší měny i zásah do rovnováhy našeho peněžnictví, porušené především důsledkem úvěrové krise světové a z toho plynoucí nedůvěry v peněžní ústavy. Z těchto opatření si vzpomeňme jen na regulaci devisového trhu, na úvěrovou operaci za záruky Francie jako skromnější náhradu za velkou zahraniční půjčku, kterou jsem v r. 1931 uzavřel v prvních dnech svého úřadování jako ministr financí, a která se bohužel nemohla uskutečniti, ježto mezitím ovládla hospodářská nejistota o další budoucnosti celý svět. Sem náleží opatření, učiněná bankovním zákonem ve prospěch postiženého peněžnictví, i zákon o rozšíření rozsahu drobného oběživa mající ulehčiti úvěrovým možnostem cedulového ústavu.
Mohla-li nám tato první opatření aspoň v nejnutnější míře ulehčiti v prvních obtížích, jejichž důsledky nám umožnily pokračovati v další obraně proti šířícím se vlnám krisové záplavy, byla druhá etapa zápasem o rovnováhu státního hospodářství, procesem daleko obtížnějším, který vrcholí teprve v rozpočtu na příští rok 1934.
Měli jsme sice již v rozpočtu na rok 1932 přesvědčení a snahu přizpůsobiti státní hospodářství co nejvíce rostoucím hospodářským obtížím. Dovolávám s v tom i sebe jako svědka odkazem na svůj rozpočtový výklad k rozpočtu na rok 1932, v němž jsem největší důraz kladl na snížení na straně státních výdajů.
Víte jistě ještě velmi dobře, jakým bolestným procesem probíhalo naše úsilí o rovnováhu státního hospodářství a jakými často křivolakými cestami jsme přes lepší své přesvědčení musili jíti. abychom se - třeba opožděně - aspoň částečně a dodatečně vyrovnávali s hospodářskými dúsledky krise pro celé naše hospodářství.
Stejně jako v soukromém hospodářství, i v hospodářství veřejném je těžkým problémem přizpůsobiti vydání pokleslým příjmům. V hospodářství veřejném jest tento úkol tím těžší, čím závažnější jsou potřeby státu, opírající se o právní tituly příslušných zákonů.
Musili jsme právě pro tyto obtíže ještě v rozpočtu na r. 1932 opatřovati příjmy nové ne vždy způsobem národohospodářsky nezávadným. Teprve při sdělávání rozpočtu na rok 1933 zvítězilo již téměř úplně přesvědčení, že jen ve snížení vydání může spočívati skutečná rovnováha státního hospodářství a to ve snížení vydání, provedeném úměrně s hospodářským požadavkem přizpůsobiti hospodářskou soustavu přehodnocení, vykonávajícímu tlak na všechna hospodářská čísla. Toto přesvědčení uplatňuje se již plně v rozpočtu na r. 1934, který se dnešního dne slavnému senátu předkládá. Mohu tudíž opakovati svůj názor, kterým jsem zahájil tento svůj výklad, že rozpočet na rok 1934 jest ukončením této druhé etapy v našem obranném boji proti krisi.
Rozpočet na rok 1934 jest výsledkem úsilí, aby rozsah státního hospodářství odpovídal stavu našeho národního hospodářství, jež bylo těžce zasaženo krisí jako celé hospodářství světové.
Věnovali jsme vždy největší péči řádnému rozpočtovému hospodářství. Tento rozpočet jest výsledkem odpovědné práce všech, kdož na sdělávání jeho měli účast, práce, jejímž cílem bylo, aby hospodářství státu bylo přes nejobtížnější poměry za všech okolností zabezpečeno.
Přesvědčení o tom, že v rovnováze státního hospodářství jest záruka stability měnové a že jen z této rovnováhy může vycházeti snaha o rovnováhu celého hospodářství a jeho možný vzestup v budoucnosti, soustředilo všechny lidi dobré vůle k dílu, které se vám dnes předkládá.
Buďme si však všichni vědomi, že rozpočet na rok 1934 jest obrazem těžkých hospodářských poměrů a že rovnováha jeho jest výsledkem obětí všech vrstev obyvatelstva. Nebylo snadné žádati tyto oběti, nebylo lehké jich dosáhnouti. Bylo-li možno přes to připraviti rozpočet, který je v rovnováze, jest to svědectvím vědomí odpovědnosti občanů našeho státu. V tomto vědomí občanské odpovědnosti jest velká síla státu, srovnáme-li v této těžké době velké obtíže, jež ve státech jiných působí nutnost přizpůsobiti se dnešnímu hospodářskému stavu.
Obtíže provázející,sestavení státního rozpočtu na rok 1933 měly také za následek, že rozpočet mohl býti projednán až koncem února t. r. a pro první dva měsíce finančního roku letošního musilo se hospodařiti podle rozpočtového provisoria.
Číslice výdajů na rok 1933 jsou známy. Činily 8.632,537.770 Kč a příjmy 8.634,170.060 Kč. Snížení výdajů proti rozpočtu na r. 1932 činilo u skup. I. (Státní správa) 686.170.800 Kč, u skup. II. (Státní podniky) Kč 1.062,578.670, celkem 1.748,749.500 Kč. Pokračující nepříznivý vývoj hospodářský ukazoval již od počátku letošního roku, že krise, dostavivší se u nás plně teprve v druhé polovině r. 1931, nedosáhla aspoň u nás ještě svého nejnižšího bodu a že nutno tedy tím naléhavěji pracovati o zúspornění státního aparátu. Z této situace vyplývalo, že ani v letošním roce, pro jehož hospodářství již v rozpočtu na rok 1933 byly stanoveny tak přesné směrnice, neobejdeme se bez značného schodku. Nepříznivý vývoj zračil se již v prvních měsících letošního roku, zvláště v dále klesajícím obratu zahraničního obchodu, v ochabující železniční dopravě a tím také v dalším poklesu dopravních příjmů a ve vzrůstajícím nákladu na podpory v nezaměstnanosti důsledkem vzrůstu nezaměstnanosti v době zimní. Také veřejnohospodářské příjmy, zvláště daň obratová a daně spotřební, nedosahují rozpočtové výše důsledkem poklesu intensity hospodářského podnikání a pokleslé kupní.síly obyvatelstva.
V komplexu hospodářských opatření, provedených zákonem ze dne 21. března 1933 o dani kuponové a o snížení úroků z některých cenných papírů pevně zúročitelných jakož i zákonem ze dne 21. března 1933 o půjčce práce, jichž hospodářskou souvislost jsem si dovolil podrobně vyložiti při projednávání těchto zákonů v Národním shromáždění, projevuje se jako přímé snížení o.státních vydání již v tomto roce daň kuponová, jakož i opatření o odkladu pravidelného slosování a umořování vnitřního státního dluhu založeného.