Místopředsedové: Donát, dr Heller, dr Hruban, Klofáč, Votruba.

Zapisovatelé: Johanis, Stržil.

117 senátorů podle presenční listiny.

Členové vlády: ministři Černý, dr Dérer, dr Meissner.

Z kanceláře senátní: tajemník senátu dr Šafařovič; jeho zástupci dr Bartoušek, dr Trmal.

Místopředseda dr Hruban zahájil schůzi ve 14 hodin 22 minut.

dal místopředseda dr Hruban: na dnešní schůzi sen. dr inž. Bottovi, Jančekovi, Kianičkovi, Rovňanovi, Tichimu.

Místopředseda dr Hruban konstatoval, že senát je způsobilý se usnášeti, a k jeho návrhu dal senát hlasováním zdravotní dovolenou na měsíc červenec sen. dr Hilgenireinerovi.

Zprávy tisky 1098 až 1101.

Návrhy tisky 1102, 1103.

Interpelace tisk 1104.

Odpověď tisk 1105.

Zápis o 229. schůzi senátu N. S. R. Čs. ze dne 28. června 1933.

o 230. schůzi senátu N. S. R. Čs. vyložen byl podle §u 72 jedn. řádu v senátní kanceláři k nahlédnutí.

Ježto nebyly v předepsané lhůtě žádným panem senátorem podány písemné námitky, pokládá se zápis ten za správný a bude vytištěn.

výboru iniciativnímu návrhy tisky 1102, 1103.

Místopředseda dr Hruban (zvoní): Budeme projednávati pořad.

Jeho prvním předmětem je:

Zpravodajem je pan sen. Modráček. Dávám jemu slovo.

Zpravodaj sen. Modráček: Slavný senáte! Nežli přejdu k vlastnímu dennímu pořadu, myslím, že je záhodno, abych se zmínil o velikém neštěstí, které se udalo na východě naší republiky, kde bylo dravým přírodním živlem zničeno má 43.000 kat. jiter pozemků, kde město Výlok bylo z více než poloviny zničeno, kde je přes 2.000 lidí bez přístřeší a při tom se ještě množství lidí pohřešuje. Myslím, že je naší povinností, abychom si zde tento hrůzný fakt uvědomili, vyslovili tamějšímu obyvatelstvu největší účast a zároveň požádali vládu, aby tamějšímu obyvatelstvu urychleně poskytla nutnou pomoc, které potřebuje.

Dovolte, abych nyní přešel k vlastnímu předmětu svého referátu. Myslím, že jsme všichni potěšeni tím, jak dopadla půjčka práce. Bylo mnoho pesimistů, kteří předpovídali, když se o ní jednalo, že rozhodně skončí za dnešních stísněných poměrů neúspěchem. Toto škarohlídství se ukázalo dosavadními výsledky úpisů na půjčku práce naprosto neodůvodněným. Můžeme-li konstatovati, že podle dosavadního odhadu bylo na půjčku práce upsáno daleko přes 2 miliardy Kč, je to jistě neobyčejně potěšitelným zjevem, který svědčí o tom, že obyvatelstvo plně pochopilo účel této půjčky a také plnou měrou svou povinnost vykonalo. Mám za to, že tento způsob hospodářské svépomoci je lepší a zdravější nežli ten, který podnikají právě Spojené státy severoamerické. Dnes je jisto, že politika Spojených státu je diktována velmi úzkým kruhem spekulantů, kteří stojí za přímo násilnou inflací, která se tu provádí a že docela malý počet velkých exportérů a spekulačních importérů a hlavně zadlužených spekulantů s nemovitostmi stojí za tím, že má se inflací pomáhati těmto lidem na úkor vkladatelů, na úkor platů všech námezdních vrstev. Spojené státy, které do nedávná ještě hlásaly vysoký životní standard, tímto jednáním naopak životní úroveň 90 % obyvatelstva Spojených států usilují snížiti, a je zde nejlépe vidět, jak trpí každý stát a každý národ, ve kterém nabudou převahy takovéto spekulační koterie, jaké dnes ovládají politiku i hospodářství Spojených států.

To jen mimochodem zde připomínám a myslím, ze půjčky prače použije vláda takovým způsobem, jak se v zákoně předpokládalo a jak také bylo v obou zákonodárných sborech požadováno.

V rozpočtovém výboru bylo však projeveno přání s několika stran, aby vláda podávala podrobnější výkazy o zadaných pracích z této půjčky tak, aby veřejnost byla informována, že skutečně půjčky práce se používá způsobem naprosto správným a že snad vláda nepoužívá částky tímto způsobem získané k tomu, aby se hradil státní deficit, jak se také někde ve veřejnosti - jistě neprávem - tvrdí.

Vzhledem k tomu, že obyvatelstvo prokázalo takovou účast na půjčce práce a takový smysl pro hospodářskou svépomoc u nás, je potřebí, aby také vláda v tomto smyslu obyvatelstvu vyhověla a pokud možno je často informovala o postupu zadávání prací z této půjčky.

Jak známo, končila upisovací lhůta 30. června. Byla již jednou prodloužena, tentokráte však již prodloužena nebyla. Při tom se však ukázalo, že je nutno prodloužiti aspoň výhody pro daňové dlužníky, neboť značný počet jich nemohl v tak krátké době dostáti všem podmínkám, jež §§ 7 a 8 zákona předepisují. Jak známo, podle těchto paragrafů přiznává se daňovým dlužníkům 25 % odpis nedoplatků přímých daní a daně z obratu a daně přepychové, vyjímajíc ovšem dávku z majetku a z přírůstku na majetku, a to za r. 1930 a léta předchozí s přirážkami a s příslušenstvím, splní-li totiž dlužníci tyto podmínky: zaplatí-li v upisovací lhůtě 75 % dlužné částky, a to z polovice v hotovosti a z polovice v dluhopisech dřívějších státních půjček v přejímacím kursu ministrem financí stanoveném a jestliže při tom předloží potvrzení o tom, že byla upsána půjčka práce aspoň ve výši 40 % takto vyrovnaných daňových nedoplatků. Podle znění zákona nemusí dlužník sám upsati těch 40 % půjčky práce, nýbrž musí pouze prokázati, že někdo jiný tuto částku upsal, musí si tedy opatřiti od něho osvědčení, že těch 40 % slevené daně bylo kýmkoliv upsáno na půjčku práce. Při prodloužení výhody pro daňové dlužníky do 15. listopadu t. r., jak žádá vládní návrh, následkem toho, že nemusí dlužník upsati půjčku práce sám, nýbrž může si pouze opatřiti osvědčení od někoho jiného, že byla upsána ve výši požadované zákonem, nemusí býti pro prodloužení těchto daňových výhod prodloužena upisovací lhůta pro půjčku vůbec. Stačí tedy jenom vyjmouti příslušné paragrafy ze zákona o půjčce práce a prodloužiti ustanovení v nich obsažená. To činí vládní návrh.

Vládní návrh tedy žádá, aby daňové výhody podle ustanovení §§ 7 až 11 zákona o půjčce práce byly prodlouženy do 15. listopadu 1933. Tu je potřebí připomenouti, že mnoho dlužníků má za to, že dosažení výhod v zákoně o půjčce práce stanovených je spojeno s jistými obtížemi, oklikami atd. To není pravda. V praksi provádí se věc tak, že poštovní spořitelna za nepatrný poplatek sama obstará jednak osvědčení, že byla upsána dotčená částka na půjčku práce, a rovněž i nákup požadovaných státních papírů, takže dlužník potřebuje pouze složiti příslušnou částku rovnající se 75 % dlužných daní u tohoto ústavu, aby se mu vše bez jeho námahy hladce vyřídilo. Bylo by však záhodno, aby ministerstvo financí ještě zvláště veřejně na to upozornilo, že lze tímto jednoduchým způsobem dosáhnouti daňových výhod, v dotčených paragrafech zákona o půjčce práce stanovených.

Proti uvedeným slevám na daních byly uváděny jistě odůvodněné námitky. Pravilo se, že je to výsada pro špatné platiče daní. Jisto je, že se taková věc nesmí v dohledné době opakovati, neboť pak opravdu by poplatníci daně platit nechtěli, spoléhajíce, když platiti nebudou, že pak se jim to o čtvrtinu sníží. To se tedy nemůže brzy opakovati. Ale za nynějších poměrů dá se to odůvodniti a omluviti. Stát dostane tímto způsobem část nedoplatků, z nichž by jistou kvótu nedostal. Zákon sleduje tímto ustanovením ještě další účel, aby poptávkou po starších dluhopisech udržoval kursovou hladinu státních papírů, která jednat zdaněním jejich kuponů a snížením výnosů, jednak vyložením půjčky práce byla pochopitelně ohrožena. Dále se provádí tím zároveň úmor státního dluhu vnitřního, neboť podle §u 13 zakoupené a na nedoplatky daňové odvedené titry budou odepsány ze státního dluhu.

Nejdou tedy tyto částky, složené na dlužné dámě, do úpisů na půjčku práce, jak se omylem také myslí. Pokud jsou částky na dlužné daně složeny v titrech státních, jsou odpisovány ze státního dluhu.

Ježto se dá podle dosavadních výsledků očekávati, že v prodloužené lhůtě bude moci použíti zmíněné výhody mnoho dalších dlužníků, kterým to dosud z různých příčin nebylo možno, protože si nemohli opatřiti včas dosažitelné prostředky, doporučuje se, aby vládní návrh, jak se na něm usnesla posl. sněmovna, beze změny byl schválen i slavným senátem. (Souhlas.)

Místopředseda dr Hruban (zvoní): Podle usnesení presidia navrhuji lhůtu řečnickou v trvání 20 minut.

Jsou námitky proti tomu? (Nebyly.)

Poněvadž námitek ani jiného návrhu mění, zůstává při tom, co jsem prohlásil.

K slovu se přihlásil pan sen. dr Kovalik. Dávám mu slovo.

Sen. dr Kovalik: Slávny senát! K návrhu zákona, ktorým sa predlžuje lehota k dosiahnutiu daňovej výhody podľa zákona o pôžičke práce, mám česť v mene našej strany nakrátko poznamenať následovné. Aj my súhlasíme s tým návrhom, aby bola predlžená lehota k dosiahnutiu daňových výhod podľa zákona o pôžičke práce. Súhlasíme s tým preto, aby bol čím väčší obnos pre pôžičku práce dosiahnutý, ktorý teraz už prevyšuje 2 miliardy. Ale pri tom leží nám na srdci, aby tomu úmyslu a cieľu, ktorý je základom pôžičky práce, nielen tými ďanovými výhodami bolo zadosťučinené, aby nielen spravodlivým a svedomitým poukazovaním tej pôžičky pre nezamestnaných na Slovensku bolo zadosťučinené, ale aby vláda sa usilovala použitím tejto pôžičky práce vynahradiť, čo sa doposiaľ na Slovensku zameškalo v podpore v nezamestnanosti. Mnohoráz sme si tuná sťažovali, že Slovensko zo štátnych prostriedkov neparticipuje a neparticipovalo v tom pomere, ako prispievalo k hradeniu tiarch štátnych a že sa necelilo na Slovensku nezamestnanosti tak, ako sa usilovala vláda čeliť nezamestnanosti v zamoravských zemiach.

Preto podávame rezolučný návrh, v ktorom žiadame, aby z pôžičky práce pre slovenských nezamestnaných nielen toľko bolo poukázané, koľko Slovensku pomerne patrí, ale aby vláda sa snažila aspoň čiastočne vynahradiť tie újmy, ktoré nezamestnaní na Slovensku do tých čias utrpeli. Pritom žiadame, aby vláda s času na čas zúčtovala, koľko sa z tej pôžičky práce pre Slovensko venuje, lebo z tých všeobecných dát a zúčtovaní nie je zrejmé, či je o Slovensko spravodlivo postarané. Tento rezolučný návrh podáme.

Pri tejto príležitosti ale nie je možné aby aj naša strana nevyslovila tu najväčšiu sústrasť a žial nad tou strašnou katastrofou, ktorá postihla Podkarpatskú Rus. Vieme, že v národohospodárskom výbore sa už pojednávalo o tom a že vláda sa vyzýva, aby poskytla tú najvýdatnejšiu pomoc tým tou katastrofou postihnutým krajom.

Za povinnosť si ale držíme my pri tejto príležitosti tiež našu sústrasť vysloviť a ten požiadavok, aby sa Podkarpatskej Rusi čím výdatnejšie pomáhalo. Tým končím.

Místopředseda dr Hruban (zvoní): Byla podána resoluce sen. dr Kovalikem a spol. Prosím, aby byla přečtena.

Tajemník senátu dr Šafařovič (čte):

Resolučný návrh sen. dr Jána Kovalika a spol. o použití pôžičky práce pre slovenských nezamestnaných.

>Vláde sa nakladá, aby z pôžičky práce Slovensku pre slovenských nezamestnamých nie len toľko bolo poukázané, koľko Slovensku pomerne patrí, ale aby sa vláda snažila aspoň čiastočne vynahradiť tie ujmy, ktoré nezamestnaní na Slovensku doposiaľ utrpeli.<

Místopředseda dr Hruban: Nikdo není dále ke slovu přihlášen, rozprava je skončena.

Prosím pana zpravodaje, zdali si přeje slovo k doslovu.

Zpravodaj sen. Modráček: Mám k resoluci p. dr Kovalika podotknouti pouze tolik, že jsem již ve své zprávě připomněl přání rozpočtového výboru, aby vláda podávala podrobnější výkazy, jak půjčky práce je použito. Je tedy část resolučního návrhu pana dr Kovalika také obsažena v požadavku rozpočtového výboru.

Další část resolučního návrhu, jež obsahuje výtku, že má vláda vynahraditi újmy, které způsobila Slovensku tím, že tam nedává takové podpory na nezaměstnané jako v jiných zemích atd., je vlastně útokem proti vládním stranám a proti vládě a není možno, abych ji doporučil.

Žádám tedy, aby resoluční návrh p. dr Kovalika jednak proto, že je z části bezpředmětný, poněvadž totéž žádá rozpočtový výbor, jak jsem uvedl ve svém referátu, a za druhé proto, že v resolučním návrhu je obsažen zřejmý útok na vládu, přijímán nebyl.

Místopředseda dr Hruban (zvoní): Budeme hlasovati ve čtení prvém, a to o celé osnově zákona, jeho nadpisu a úvodní formuli najednou.

Není námitek? (Nebyly.) Nejsou.

Kdo souhlasí s osnovou zákona, jeho nadpisem a úvodní formulí podle zprávy výborové ve čtení prvém, nechť zvedne ruku. (Děje se.)

To je většina. Tím je osnova zákona s nadpisem a úvodní formulí schválena ve čtení prvém podle zprávy výborové, tisk 1098, souhlasně s usnesením posl. sněmovny, tisk 1089.

Dalším předmětem pořadu je:

Táži se pana zpravodaje sen. Modráčka, zda navrhuje nějaké textové změny?

Zpravodaj sen. Modráček: Ne.

Místopředseda dr Hruban: Budeme tedy hlasovati.

Kdo souhlasí s osnovou zákona, jeho nadpisem a úvodní formulí přijatou ve čtení prvém, také ve čtení druhém, nechť zvedne ruku. (Děje se.)

To je většina. Tím je osnova zákona s nadpisem a úvodní formulí schválena také ve čtení druhém podle zprávy výborové, tisk 1098, souhlasně s usnesením poslanecké sněmovny, tisk 1089.

Budeme nyní hlasovati o resoluci, otištěné ve zprávě výborové.

Kdo souhlasí s resoluci, otištěnou ve zprávě výborové, tisk 1098, nechť zvedne ruku. (Děje se.)

To je většina. Uvedená resoluce se přijímá.

Nyní budeme hlasovati o resoluci sen. dr Kovalika a spol., která byla přečtena.

Kdo souhlasí s resoluci sen. dr Kovalika a spol., prosím, aby zvedl ruku. (Děje se.)

To je menšina. Resoluce je zamítnuta.

Dalším předmětem pořadu je:

Zpravodajem je pan sen. Pánek. Dávám jemu slovo.

Zpravodaj sen. Pánek: Slavný senáte! Poslanecká sněmovna nám předložila svoje usnesení o vládním návrhu zákona o stíhání protistátní činnosti státních zaměstnanců a některých jiných osob a o překládání soudců na jiné služební místo proti jejich vůli. Chtěl bych především konstatovati, že název zákona není dosti vhodný. Zní to přímo hrůzostrašně: stíhání protistátní činnosti státních zaměstnanců a překládání soudců na jiné služební místo proti jejich vůli - takže by to mohlo vyvolati nějakou paniku, že snad mánie naši administrativu nebo naše soudy v nepořádku, a zatím, prosím, nejde o nic jiného než o doplněk jistých paragrafů a předpisů služební pragmatiky, jak to vyžaduje mimořádná doba. A pokud jde o soudce, nic se nemění na dosavadním stavu, nýbrž se pouze zkracují lhůty, pokud je stanoví kárné právo soudcovské z r. 1868. Ještě bych měl jednu poznámku, než dojdu k meritu. Přihlásil jsem se o referát, poněvadž mám k služební pragmatice jakýsi osobní vztah. Nejde o nějakou populární předlohu, ale já jsem bojoval o služební pragmatiku celých 10 let, tedy jen z lásky k věci požádal jsem, abych mohl býti referentem k této předloze.

Považuji tuto předlohu za neobyčejně vážnou. Proč? Zde nejde snad jen o nějaké turbulentní, nespokojené živly, s jakými se setkáváme v každém státě v mimořádných poměrech a dobách. Zde jde o určitou společenskou vrstvu, o určitou kategorii občanstva, které svěřujeme stát, jeho zřízení jeho správu a které také občané svěřují svoje nejdražší statky, jak hmotné, tak i přirozeně mravní statky, duševní statky; ať je to úředník politický, berní, finanční, ať je to soudce, všichni zaujímají určité zvláštní postavení v našem státě. (Výkřiky sen. Kindla.)

Místopředseda Hruban (zvoní): Prosím, nevyrušujte pana referenta!

Zpravodaj sen. Pánek (pokračuje): A zejména prosím v moderní době, kdy státu se ukládají zvláštní, docela jiné úkoly, než tomu bývalo - řekněme - před 20-30 lety. Kdo se jen dobře zadívá do skladby dnešní státní správy a srovná dnešní úkoly s úkoly bývalé správy za monarchie, vidí obrovský rozdíl. My si zde stále stěžujeme, že nemáme úřednictvo v pořádku, že nemáme spolehlivé byrokracie, a přece stále na ni přenášíme čím dále více moci a práva. Snad taková soustředěnost musí býti vzhledem ke komplikovanosti úkolů, které přenášíme právě na stát a které dříve byly nemožné a nemyslitelné. Tu bych uvedl pouze dva příklady z nejnovější doby, abych dokázal, co jsem nyní řekl.

Zmocňovacím zákonem přenášíme část moci legislativní na exekutivu, to jest na vládu. Kdo je ta vláda? To jsou ministři, buď jsou to poslanci nebo také neposlanci, ale oni ovšem sami nemohou vykonávati všechno, co jim zákon ukládá a co snad oni také budou nařizovati mimořádnými opatřeními, jak jsme je zmocnili. Musí zase přenésti na úřednictvo, byrokracii, aby plnila a vykonávala, co jí bude uloženo.

Dalším příkladem, který nasvědčuje,že čím dále tím více přenášíme moc na byrokracii, je změna volebního řádu do obcí, jak jsme se na ní předevčírem usnesli, podle níž každý starosta v nejposlednější vsi bude museti býti potvrzen vládou.

A kdo je ta vláda? Je to zase úředník; bude to okresní hejtman, po případe i četník. Samo sebou se rozumí, že takovéto úkoly, které přenášíme na administrativu, vyžadují nejlepších úředníků, nejlepšího personálu, a pokud jde o vykonávání soudcovské moci, i nejlepších soudců. Zejména v republice demokratické je administrativa něco docela jiného, než byla za monarchie. Proč? V republice je zdrojem veškerého práva a veškeré moci lid, v monarchii tomu tak nebylo. Tam byl lid poslední, pokud šlo o zdroj moci, kdežto v republice jest jediným zdrojem. Ovšem, že lid sám nemůže vykonávati tuto moc, musí ji přenášeti a přenáší ji jednak na zvolené, jednak také na jmenované své zástupce. Dopustil-li se, řekněme, zvolený zástupce lidu přehmatu, může se to napraviti při příštích volbách, ale něco docela jiného je, jde-li o úředníka doživotně ustanoveného, jemuž svěřujeme do rukou určitou moc, aby plnil zákony a aby vládl, poněvadž u něho není korektura tak snadno možná jako u zvoleného zástupce lidu, ledaže bychom sáhli k systému platnému v Americe, že novou volbou presidente mění se zároveň také vedoucí úřednictvo. Jistě bychom nedoporučovali systém stálé změny v administrativě. jako je tomu v Americe. Naopak stabilita, která je u nás, je rozhodně daleko výhodnější a daleko lepší, poněvadž znamená stálý, nepřetržitý kontakt v úřadě, tedy určitou stabilisaci, která v úřadě musí býti.

Samo sebou se rozumí, že úkoly, jak jsem je naznačil, vyžadují, aby se úředník mohl věnovati jen a jen svému povolání, aby prostě svému povolání věnoval celou svou osobnost vzhledem k úkolům, které na něho přenášíme. Vyžaduje to ovšem velmi dobrého, vzdělaného, poctivého a spolehlivého úřednictva, krátce úřednictvo musí míti nejlepší vlastnosti Vzhledem k rozmanitým, důležitým a odpovědným úkolům, které na ně přenášíme.

Na druhé straně si musí občané býti vědomi, že v úředníku musí najíti přítele a rádce a nesmějí proto svalovati všechno jen na úředníka nebo soudce, nesmějí tvrditi, že jen byrokracie je vinna a nikdo jiný. To není správný postup. Trochu viny máme také my. Jen si vezměte - znovu opakuji, co jsem zde již několikráte řekl - Sbírku zákonů a nařízení. Můžeme říci, že několik let po převratu bylo Národní shromáždění v pravém slova smyslu fabrikou zákonů, ale tyto zákony musil někdo vykonávati, stráviti. Že se za takových okolností staly určité chyby, je samozřejmé.

Na druhé straně zase úředník musí si býti vědom, že je placen z veřejných prostředků, které se často velmi těžce shánějí, a že proto musí hleděti, aby naše správa byla úsporná a dobrá. Konečně bych ani tak nezazlíval, když nám tu a tam něco v naší administrativě vrže. Vždyť je to také naší vinou, že jsme neprovedli reformu správy, o které již řadu dní mluvíme, ale teprve nyní se k ní dostáváme. Nebylo to ani vinou úřednictva, jako spíše netečností rozhodujících kruhů, že nedaly prostě podnět k reformě a nezřídily alespoň komisi, která by se tou reformou zabývala. Ale to by mne tak ani nepřekvapovalo - vždyť se nedá všechno ihned upraviti, jak bychom si přáli. Taine v revoluční Francii dobře řekl, že nejtěžším dílem je budovati konstituci, novou ústavu, poněvadž lid si zvyká a zvykl na určité přihrádky, škatulky ve staré konstituci a nerad se vpravuje do něčeho nového. To jsme nalezli také u nás, když jsme chtěli všechno převrátiti a změniti. Ale to by mně ani tak nevadilo, jako to - a musí to vaditi všem občanům, jimž záleží na tom, aby stát byl zachován a zabezpečen a aby byl v něm zabezpečen klid a pořádek - jestliže dnes do naší administrativy, a řekněme otevřeně, i do našeho soudnictví vloudily se krajní, extremní živly politické, ať již z důvodů jakýchkoli, které směřovaly proti státu a prováděly protistátní činnost.

Ovšem, že to nejmenší, co můžeme žádati od úředníka, od státního zaměstnance, je věrnost a oddanost ke státu a k jeho zřízení. To je nejpřednější povinnost, kterou musíme uložiti. Prohřešuje-li se úředník proti státu, proti jeho existenci, dopouští se ovšem hrubého porušení své přísahy. Stát, jenž by trpěl takové živly ve své administrativě, byl by prostě nemožný. Proto úředník vzhledem k svému zvláštnímu poslání, k svému zvláštnímu úkolu, který je mu určen, musí podle toho zachovati určitou reservu, jak pokud jde o vnitřní úřadování, tak také pokud jde o jeho chování mimo úřad. My tím nechceme nijak a nikomu zabrániti v jeho politické činnosti, také nechceme mu omezovati občanskou svobodu, ale rozhodně je nemístné, aby někdo choval se tak, aby to vzbuzovalo nedůvěru v úřady. Na úředníka se dívá ovšem každý docela jinak než snad na jiného občana a také úřady a soudy posuzuje podle toho, jak se chová, v zájmu důvěry je nezbytné, aby státní zaměstnanci upravili také svoje mimoúřední chování podle toho a nezavdávali příčiny ke stížnostem, jež mohou otřásati důvěrou v úřady státní, tedy v to, kde je stát nejchoulostivější, to je v jeho administrativě.

My jsme určité stížnosti zde slyšeli, ty stížnosti jsou zde proti určitým rejdům v státních úřadech, a chci konstatovati zcela spravedlivé a loyálně na všechny strany, že tyto stížnosti nevycházely snad jen z řad jedné národnosti, proti úřednictvu a zaměstnanectvu jedné národnosti, nýbrž všech národností, jež obývají tento stát.

Nebyli to jenom Čeští úředníci, kteří si stěžovali na Němce, i Němci stěžují si na své kolegy stejně, že zanášejí do úřadů určité vlivy, jež tam nikdy nepatřily. Kdyby nás docházely stížnosti jen ze řad občanstva, bylo by to pochopitelné, ale stížnosti v daleko větší míře vycházely právě ze řad zaměstnanců. Byli jsme přímo zaplavováni resolucemi, memorandy, peticemi, veřejné schůze se pořádaly právě z kruhů státně-zaměstnaneckých, jež si stěžovaly na to, že se rozmnožují ve státních úřadech a soudech určité vlivy, které tam nikdy nepatří, a přímo vládě se vytýkal nedostatek energičnosti, dokonce se jí vytýkala jakási lhostejnost k věci. A zatím stát neměl instrument, aby mohl proti těmto zjevům vyvstati a mohl je také náležitým způsobem buď vymýtiti nebo i trestati.

Některé zjevy, jak jsme je zjistili, šly přímo proti integritě státu, působily k odtržení určitých součástí našeho státu, jiné chtěly násilným způsobem změniti naše existující státní zřízení atd. Prosím, někteří to dělali snad bona fide, jiní to dělali ve zlém úmyslu, ale ať již je to z důvodů jakýchkoli, třebas ideálních, takových zjevů v úřadech trpěti nemůžeme a nesmíme. Státní úřady nesmějí býti rejdištěm nebo snad tribunou, kde by se řešily stranické záležitosti nebo záležitosti světových názorů. To je vyloučeno. (Místopředseda Klofáč převzal předsednictví.) Nejpřednější ctností každého státního zaměstnance musí býti objektivnost a nadstranictví. On musí spíše vyrovnávati - a to platí na všechny strany - než aby rozdmychoval politické půtky a nespokojenost, i když třeba je nespokojenost oprávněná, tento úředník je k tomu povinen právě vzhledem k tomu, že má takové vyšší poslání, jaké mu ukládají zákony a zřízení státní.

Chtěl bych konstatovati ještě velmi závažnou věc. To by tak asi bylo spojeno s názvem zákona. Jisto je, že i cizina si všimne, že zde saháme k určitému zákroku proti administrativě a proti soudcům, všimne si toho tím spíše, když si přečte název zákona. Nuže, jestliže se už státní správa rozhodla podati takový návrh, pak myslím, že to velmi dobře uvážila, že se to nestalo snad, řekl bych, z nějaké slabosti nebo z nějakého luxusu, že přichází s takovýmto návrhem zákona, poněvadž cizina bude podle toho posuzovati naši administrativu a naše soudnictví. A tu se jistě žádná vláda ráda nepřiznává k tomu, že snad něco v administrativě neklape. Je viděti, že ty zjevy opravdu už nabývaly takového rozměru, že se musí přijíti s nějakými opatřeními, aby se nešířily dále.

Moc státu se více projevuje administrativou a soudnictvím než snad zákonem samým. Každý dobrý politik se spíše ptá, jaká je administrativa, jaké je soudnictví a zdali praxe soudců a administrativy je v souladu se zákonodárstvím a s vůlí většiny občanstva. Nezáleží tak ani na zákonech samých, jako na tom, kdo zákony plní a jak je plní. V demokratické republice nemohou býti zákony protilidové jako snad v monarchii nebo v absolutismu. Nejsou tedy protilidové, ale mohou protilidové býti, jestliže jsou v rukách nespolehlivé byrokracie nebo nespolehlivých soudců. Proto právě také přichází vláda s tímto návrhem, v němž chce prostě míti vhodný instrument po dobu mimořádných poměrů, které zde jsou a které se nedají oddisputovati, aby mohla čeliti zjevům, kterých si nikdo nepřeje, komu jde o existenci tohoto státu, a kterých si ani přáti nemůže. Zde mezi námi, pokud jsme slušnými občany, nebude žádaného rozdílu v názoru, že musíme míti klid a pořádek ve státě, abychom se přenesli přes nejtěžší dobu, a že především musíme míti klid, pořádek a zabezpečenost tam, kde jsme na to nejchoulostivější, to jest ve státní administrativě a v soudnictví. Tedy o to nepůjde a nemůže ani jíti.

Jen některé pochybnosti bych chtěl vysvětliti, které se vyskytly právě při projednávání tohoto zákona. Že takový instrument stát a vláda musí v ruce míti, o tom nemůže býti sporu. Půjde jenom o to, jestli ho vláda skutečně potřebovala nebo ne, jestli by snad nevystačila s tím, co tu již existuje, s čím se vystačilo již za starého Rakouska. Já se nijak nerozpakuji říci: Ano, vystačila by, kdyby byly normální poměry. Ale nikdo dnes nemůže oddisputovati, že nežijeme v normálních poměrech, ani politických, ani hospodářských. Jen slepý by neviděl, co se děje na prahu našeho státu a kolem dokola. (Výkřiky sen. Kindla.) Co se děje, to jsou přímo historické politické převraty, jichž jsme svědky v Evropě a zejména v okolních státech, že to nabádá k bedlivosti také u nás. Myslím, že to není potřebí ani vykládati. My proděláváme určitý válečný stav, přímo hospodářskou vojnu, kterou jsme nezavinili. To není přece naším vynálezem. A právě jsme svědky, že této hospodářské války, z níž vzniká určitý chaos, chtějí využíti určité elementy, nevylučuji, ať je to zprava nebo zleva, ke svým politickým cílům. Jim nejde o to, aby se dala lidu práce, jim jde prostě o to, aby toho chaosu využili pro svoje určité politické cíle. To je fakt, ten se nedá oddisputovati. Kdyby nebyly mimořádné poměry, ať již hospodářské nebo politické, samo sebou se rozumí, že bychom vystačili se služební pragmatikou a s ustanovením §u 24, který jedná o chování se úřednictva v úřadě a mimo úřad.