Přítomni:

Místopředsedové: Donát, drHeller. drHruban. Klofáč. Votruba.

Zapisovatelé: dr Karas, Pichl

120 senátorů podle presenční listiny.

Zástupce vlády ministr Černý.

Z kanceláře senátní: tajemník senátu dr Šafařovič; jeho zástupci dr Bartoušek, dr Trmal.

 

Místopředseda Donát zahájil schůzi v 15 hodin 29 minut.

Sdělení předsednictva.

Dovolené

dal místopředseda Donát na dnešní schůzi sen. Fr. Novákovi (rep.); na týden sen. Hrubému a Kotrbovi.

Místopředseda Donát konstatoval, že senát je způsobilý se usnášeti, a senát dal k jeho návrhu zdravotní dovolenou na dobu jednoho měsíce sen. dr Wittovi, do 1. srpna t. r. sen. Ďurčanskému, do konce roku 1933 sen. Lokotovi, na 4 týdny sen. Joklovi.

Rozdané tisky.

Usnesení posl. sněmovny tisky 1089, 1093 až 1095, 1097.

Zprávy tisky 1090 (poštou), 1092.

Návrh tisk 1091.

Odpověď tisk 1096.

Těsnopisecké zprávy o 210., 220. a 228. schůzi senátu N. S. R. Čs. ze dne 30. března, 1. a 26. června 1933.

Zápisy o 227. a 228. schůzi senátu N. S. R. Čs. ze dne 26. června 1933.

Zápis

o 229. schůzi senátu N. S. R. Čs. vyložen byl podle §u 72 jedn. řádu v senátní kanceláři k nahlédnutí.

Ježto nebyly v předepsané lhůtě žádným panem senátorem podány písemné námitky, pokládá se zápis ten za správný a bude vytištěn.

Z předsednictva přikázáno:

Výboru iniciativnímu návrh tisk 1091.

Výboru rozpočtovému usnesení posl. sněmovny tisk 1089.

Výboru ústavně-právnímu usnesení posl. sněmovny tisky 1093 až 1095, 1097.

Senát přijal návrh místopředsedy Donáta, aby bylo uloženo výborům, by o usneseních posl. sněmovny tisky 1089, 1093 až 1095 podaly zprávu do středy dne 12. července 1933 do 12. hodiny.

Z předsednictva dále přikázáno

výboru národohospodářskému a rozpočtovému:

Vládní nařízení ze dne 23. června 1933 o úpravě celního sazebníku (č. 9223).

Vládní nařízení ze dne 23. června 1933 o celních přirážkách k celním sazbám na některé druhy obilí (č. 9224).

Místopředseda Donát (zvoní): Budeme projednávati pořad.

1. Zpráva výborů zahraničního a technicko-dopravního o vládním návrhu zákona (tisk 785), jímž se propůjčuje vnitrostátní účinnost Úmluvě o sjednocení některých pravidel o mezinárodní letecké dopravě a jejímu Dodatkovému protokolu. Tisk 1090.

Zpravodaji jsou za výbor zahraniční sen. inž. Havlín, za výbor technickodopravní sen. inž. Winter.

Prosím pana zpravodaje výboru zahraničního, sen. inž. Havlína, aby se ujal slova.

Zpravodaj sen. inž. Havlín: Slavný senáte! Úprava leteckých poměrů vyžádala si řadu jednání mezistátních, která byla počata původně v Londýně, později v Paříži, a skončila r. 1929 ve Varšavě vzájemnou úmluvou 23 států, které přistoupily k Úmluvě o sjednocení některých pravidel, dotýkajících se mezinárodní letecké dopravy. Byl to první krok k nutné a zamýšlené světové unifikaci v tomto oboru a týkalo se to letectví soukromého. Bylo jasno, že taková Úmluva vyžádá si také úpravy vnitřních poměrů v různých státech a že tomu tak bude také u nás a že bude nutno přikročiti k novelisaci zákona o letectví z r. 1925. Touto Úmluvou bylo dosaženo sjednocení jen některých pravidel o dopravcích a o dopravním listu leteckém a pod.; obě komory Národního shromáždění projednávaly tuto Úmluvu už své doby a také ji přijaly.

Úmluva tato ovšem specifikovala také pojem mezinárodní letecké dopravy v tom smyslu, že je to doprava, kde místo určení a místo odletu leží na různém území, ale jestliže i leží na území téhož státu, nazýváme mezinárodní dopravu leteckou tu, která přelétává při tom cizí území, kde je nařízena zastávka.

To je se stanoviska leteckého práva mezinárodního a je jisto, že i v našem právním řádě musí nalézti ustanovení této Úmluvy svůj určitý výraz, poněvadž naše zákony o letectví regulují pouze dopravu vnitrostátní. Vláda, která si byla vědoma důležitosti, aby dodržela zahraniční závazky, nařídila jednotlivým resortům, aby vypracovaly náležité předlohy, které by se staly předmětem další zákonodárné akce, aby tím Úmluva byla také uvedena v právní praktický řád našeho zákonodárství. Jelikož tyto práce vyžadují delší doby, poněvadž jde o materiál nový, nezpracovaný a velmi obsáhlý, nebyly ještě ukončeny, a jde tedy o to, abychom pro nynější dobu, kdy Úmluva má míti platnost mezinárodní, vtělili ve vnitroprávní řád všecko, co je v ní obsaženo, aspoň na dobu přechodnou. Je to možno učiniti proto, poněvadž stylisace Úmluvy je v tom rámci a formě, že se dá docela dobře aplikovati i náš vninitrostátní zákon a naše opatření.

Je potřebí udělati tuto práci, neboť kdybychom ji odkládali, odkládali bychom i účinnost mezinárodní letecké smlouvy a Dodatkového protokolu, což by bylo na škodu zdárně se vyvíjejícího letectví. Poněvadž tu nevzrůstají nová břemena pro náš stát podle ustanovení naší ústavní listiny a poněvadž vlastně taková úmluva mezinárodního letectví se týkající je jistým druhem obchodní smlouvy, neboť se dotýká věcí, které mají se zahraničním obchodem styčné body, doporučuje zahraniční výbor slavnému senátu, aby schválil vládní předlohu v tom smyslu, jak je obsažena v čísle tisku 785 s tou změnou, aby se v §u 1 škrtla slova: ťvyhlášených ve Sbírce zákonů a nařízení ze dne.... pod čís....Ť, jak je to obsaženo ve zprávě výborové. (Souhlas.)

Místopředseda Donát (zvoní): Dávám slovo zpravodaji za výbor techhnicko-dopravní, panu sen. inž. Wintrovi.

Zpravodaj sen. inž. Winter: Slavný senáte! Letectví je nejmladším druhem dopravy a je přirozeno, že jako mladý dopravní druh je toto dopravnictví ještě skutečným enfant terrible. Nerespektuje žádných právních předpisů. nerespektuje žádných dosud platných norem. Jeho poměry jsou zcela odlišné od poměrů dopravy jiných odborů. Jiné odbory, jak pozemní, tak vodní, potřebují pro svůj provoz určité trati, určité dráhy. Letectví nepotřebuje ničeho takového, jediné přístavů. Nepotřebuje ani pozemní dráhy, tedy trati umělé, ani přírodní dráhy, tedy vody, řeky, moře. Letectví nepotřebuje ani soukromých, ani veřejných cest. Po té stránce se odlišuje úplně od všeho toho, co až dosud je. Letectví nerespektuje také ani právních norem majetkových. Vniká do vzduchového sloupce. který je nad soukromým majetkem, nad parcelami soukromými. Nerespektuje ani hranic, vniká do vzduchového sloupce cizího státu. Neplatí naň ani stráže pohraniční, ani stráže finanční. Tedy bylo nutno pro letectví vypracovati zcela nové zákonné předpisy ve všech státech jak pro potřebu vnitrostátní, tak pro potřebu mezinárodní. Pro potřebu vnitrostátní v Československé republice je právě vydán zákon č. 172 z r. 1925. Úprava mezinárodní, aspoň pokud jde o dopravu, je

že se síť mezinárodních spojů stále více a více zhušťuje, byla předmětem mezinárodní letecké konference pro soukromé letecké právo ve Varšavě, kde byla 12. října 1929 sjednána mezi 23 státy Úmluva o sjednocení některých pravidel o mezinárodní letecké dopravě, jak se o tom již zmínil pan zpravodaj výboru zahraničního.

Tato Úmluva obsahuje předpisy o nákladních listinách leteckých a o odpovědnosti dopravce za škody při dopravě způsobené osobám nebo věcem. Úmluvě byla zde pravděpodobně vzorem mezinárodní ujednání o dopravě železniční. Kdežto však v dopravě železniční není valných rozdílů mezi pravidly pro dopravu vnitrostátní a mezinárodní, jeví se v dopravě letecké veliké diference, zvláště pokud jde o nároky na náhradu škod. Podle zákona č. 172 z r. 1925 jsou nároky na náhradu škod téměř neomezeny, kdežto naproti tomu zákonná úmluva mezinárodní velmi značně limituje nároky na náhradu škod. Vychází zde patrně z toho, že přepravce nebo cestující letadlem má značné výhody, a proto řídíc se zásadou: cuius commodeum, eius periculum - kdo má větší commodeum, má také větší periculum - ukládá mu podle toho i výši náhrady.

Předloženým vládním návrhem zákona má Úmluvě po dobu její mezinárodní účinnosti býti přiznána i účinnost vnitrostátní. Pro lety vnitrostátní zůstane ovšem v platnosti beze změny zákon č. 172 z r. 1925.

Výbor technicko-dopravní doporučuje stejně jako výbor zahraniční, aby slavný senát dal této Úmluvě své schválení. (Souhlas.)

Místopředseda Donát (zvoní): Nikdo není ke slovu přihlášen. Prosím, aby páni zaujali svá místa. (Děje se.)

Přikročíme ke hlasování ve čtení prvém.

O celé osnově zákona, jeho nadpisu a úvodní formuli míním dáti hlasovati najednou.

Jsou námitky? (Nebyly.) Nejsou.

Kdo souhlasí s osnovou zákona, jeho nadpisem a úvodní formulí podle zprávy výborové, nechť zvedne ruku. (Děje se.)

To je většina. Osnova zákona s nadpisem a úvodní formulí byla schválena ve čtení prvém podle zprávy výborové, tisk 1090.

Přikročíme k odstavci dalšímu:

2. Zpráva ústavně-právního výboru o usnesení poslanecké sněmovny (tisk 1088) k vládnímu návrhu zákona o změnách řádu volení v obcích. Tisk 1092.

Zpravodajem je pan sen. Riedl.

Prosím, aby pan zpravodaj ujal se slova.

Zpravodaj sen. Riedl: Slavný senáte! Nepřihlížíme-li k zákonu ze dne 28. května 1927, čís. 67 o volebním právu příslušníků branné moci a četnictva, máme před sebou druhou novelu řádu volení v obcích republiky Československé z 31. ledna 1919, č. 75 Sb. z. a n. Tato druhá novela se předkládá po 11 letech po novele první, která je ze 14. července 1922, čís. 253 Sb. z. a n. Je tedy za námi zkušenost více než desetiletá a také judikatura se už vyslovila v řadě případů o některých ustanoveních a vyložila je tak, že je z těchto výroků zřejmá nutnost přesnějšího znění leckterého ustanovení dosud platného zákona. (Výkřiky sen. Kindla.)

Tak hned ustanovení 1. odst. §u 4, pojednávajícího o volitelnosti, tedy o pasivním volebním právu do obcí, vyložil nejvyšší správní soud tak, že by člen obecního zastupitelstva nebo obecních komisí, který by byl později náhodou nebo i úmyslně vynechán ve voličských seznamech, musil býti zbaven mandátu. Poněvadž pak volitelnost do obcí je předpokladem v řadě jiných funkcí - na příklad ve výboru spořitelny, ve zdravotních radách, v ústřední radě železniční, v ředitelských radách železničních i ve státní radě živnostenské - byla nutna změna, aby jasné znění zákona neohrožovalo stabilitu jak v obecních zastupitelstvech, tak také u jmenovaných funkcí. Proto se připojila k první větě nová, druhá, tohoto znění: ťSkutečnost, že někdo není zapsán do voličských seznamů, není na újmu jeho volitelnosti.Ť K tomu podotýká ústavně-právní výbor výslovně, že zůstává v platnosti první věta toho odstavce, která zní: ťDo zastupitelstva obecního a obecních komisí mohou býti voleni, kdož mají právo volební, dokonali 26. rok věku a v obci aspoň jeden rok ode dne volby zpět čítajíc bydlí a nejsou výslovně vyloučeni z volitelnosti.Ť - Je tedy potřebí, aby všechny ostatní náležitosti pasivního volebního práva do obcí tu byly.

Druhou takovou změnou, vyvolanou judikaturou, je změna v §u 57. V zákoně je ustanovení, že v ustavující schůzi obecního zastupitelstva volí členové ze sebe starostu, náměstky a členy obecní rady. Nejvyšší správní soud vyložil restriktivně toto ustanovení tak, že není přípustné, aby v této ustavující schůzi byli nepřítomní, omluvení nebo zaneprázdnění členové zastoupeni náhradníky.

Novým zněním zákona se umožňuje, aby také v ustavující schůzi obecního zastupitelstva mohli nastoupiti náhradníci za členy zaneprázdněné nebo se nedostavivší, ovšem je tam zvláštní ustanovení, že ovšem nemohou býti voleni ani starosty, ani náměstky, ani členy městské rady. Máme řadu nových textací ustanovení dosavadních. Tuto novou textaci vynutilo si leckde nejasné znění, které, jak ukázala prakse, připouštělo i jiný, než zamýšlený výklad; jiné pak změny v textu vyžádaly si pak také nových ustanovení zákona.

Některá ustanovení starého zákona se ukázala nepraktickými, jiná měla nežádoucí důsledky. Také veřejné mínění žádalo změnu některých ustanovení. Také tomu se vyhovělo v předložené osnově.

Nebylo by ovšem upřímné nedoznati, že také dnešní neklidné poměry působily na některé změny v tomto novém zákoně a jmenovitě, že urychlily předložení této novely. K těmto změnám vyvolaným dnešními mimořádnými poměry patří hned prodloužení volebního období ze 4 na 6 roků. Jsou ovšem i důvody věcné, které mluví pro toto prodloužení. Jednak se zjistilo a vytýkalo se, že jmenovitě ve větších městech není možno, aby se obecní zastupitelstvo za 4 léta zapracovalo do agendy obecní, zvláště v dnešních těžkých dobách, kdy nové a nové úkoly padají na obce a kdy tedy jak státní s práva, tak i zákonodárství ukládají obcím nové a nové povinnosti. (Výkřiky sen. Mikulíčka.) Také otázka úspory, když volby nebudou tak často následovati po sobě, hrála značnou úlohu. Ovšem, že jedním z nejdůležitějších důvodů bylo udržení klidu, který je za dnešních dob nezbytně nutný. Jest jisté, že každé volby, tedy i volby obecní, mívají v zápětí určité zneklidnění a rozvlnění veřejného života několik neděl nebo měsíců před obecními volbami a ještě i po nich. Není jistě žádoucí, abychom si v dnešních dobách takový neklid přáli, je naopak správné, snažíme-li se tento neklid oddáliti.

Druhou změnou je ustanovení o potvrzování starostů. Také pro tuto změnu jsou věcné důvody. Nové velké úkoly obcí, jak jsem se o nich zmínil, vyžadují také posílení postavení starosty. Zevním znakem důležitosti postavení starosty bývalo dosud potvrzování nebo dokonce jmenování starostů. Čím důležitější město, tím důležitější úřad starostenský a podle toho se také řídila otázka potvrzování nebo jmenování. Tak primátor města Prahy je dosud potvrzován presidentem, starostové obcí se samostatnými statuty jsou potvrzováni vládou a starostové obcí se zřízeným magistrátem jsou dokonce jmenováni z pětičlenného presidia voleného obecním zastupitelstvem. Starosta representuje obec a jejího ducha a jsou-li někde nežádoucí poměry v obci, jest jistě v zájmu státu, abychom je odstranili. Zavádí tedy nová předloha všeobecné potvrzování starostů. Starosty okresních měst bude potvrzovati ministerstvo vnitra, starosty ostatních obcí zemský úřad. Jest ovšem v povaze věci, že se budou musiti podrobiti této proceduře také starostové již úřadující a stejně je přirozené, že se státní správa chrání proti případné pasivní resistenci nebo

demonstraci. (Výkřiky sen. Kindla.) Nebude-li starosta potvrzen, svolá státní správa obecní zastupitelstvo k nové schůzi, ve které se má provésti volba starosty, náměstků a městských radů. Kdyby se stalo, že by se obecní zastupitelstvo nesešlo a chtělo takovým způsobem zabrániti možnosti volby, nebo kdyby dokonce zvolilo starostu, který nebyl vládou potvrzen, rozpustí vláda obecní zastupitelstvo a dosadí tam vládního komisaře nebo správní komisi, který bude vykonávati úřad starosty do té doby, než obecní zastupitelstvo zvolí starostu nového. (Místopředseda Votruba převzal předsednictví.)

Pro případ, že by nešlo o demonstraci, nýbrž o pouhé nahodilé okolnosti, že by obecní zastupitelstvo v nové volbě nezvolilo sice starostu nepotvrzeného, ale zvolilo starostou osobu, která zase nebude potvrzena, učiní státní správa toto opatření. Starosta volený vstupuje do městské rady a vedením funkce starostenské je pověřen buď náměstek nebo jiný člen městské rady, ovšem, do té doby, dokud tam nenastanou poměry normální. (Sen. Mikulíček: Řekněte, ze pod pokutou to musí vzíti!)

Nejvýznačnější jest ovšem změna volebního systému. Naše veřejnost volala již delší dobu po uvolnění vázanosti kandidátních listin. Chtělo se vyhověti tomuto volání, šlo jen o to, jaký systém je nutno voliti, aby vyhovoval také zvláštním poměrům Československé republiky. V důvodové zprávě k vládnímu návrhu zákona je pečlivě vypracovaný přehled o volebních systémech v jednotlivých státech evropských. Je možno dobře se poučiti o jednotlivých systémech a je možno také studovati, pokud a které systémy tvořily základ pro nový systém československý. Naše veřejnost poukazovala na to, že je potřebná úplná volnost, ne vázanost kandidátních listin. Poukazovalo se na vzor švýcarský, který ovšem zavádí naprostou volnost kandidátních listin, připouští t. zv. panašování, škrtání, změny určitých jmen, což ovšem ve svých důsledcích může také přinésti velmi nemilá překvapení, poněvadž většina může býti znásilněna nepatrnou menšinou. Kromě toho je značná komplikovanost skrutinia. Tento systém nehodí se proto dobře pro poměry Československé republiky.

Uvažovalo se tedy o druhém systému, o systému belgickém, kde jde o obmezenou vázanost. Ale také belgický systém je příliš komplikovaný a také technicky u-praven tak, že to neodpovídá potřebám Československé republiky. Belgický systém znamená jeden hlasovací lístek. Na tomto hlasovacím lístku jsou uvedeny všecky volební skupiny vedle sebe, napřed členové a pak náhradníci, u každé volební skupiny a před každým jménem kandidáta je černý čtvereček uvnitř s bílým kroužkem. Každý volič, když odevzdává hlasovací lístek, musí se vysloviti nejdříve positivně pro určitou volební skupinu, musí ji označiti tím, že vyplní onen volny kruh u jména volební skupiny, a odevzdá tento lístek. Kromě toho může se také rozhodnouti ještě pro jednoho určitého kandidáta z té volební skupiny, pro kterou se rozhodl, také tím způsobem, že vyplní onen bílý kruh. Jsou tedy dvojí hlasy: hlasy strany a hlasy jednotlivých kandidátů, t. zv. hlasy osobní. Při určování mandátů určuje se docela odlišným způsobem nežli u nás volební číslo, kterému říkají volební dělitel, a to tím způsobem, že se dělí počet hlasů, které byly odevzdány pro jednotlivé volební skupiny, postupně jedničkou, dvojkou, trojkou, čtyřkou atd., kvocienty se napíši pod sebe podle velikosti a určí se tolik kvocientů, kolik mandátů se má obsaditi. Nejnižší, takto docílený kvocient je volební dělitel. Podle tohoto volebního dělitele určí se počet mandátů, který připadne jednotlivým volebním listinám. Když je takto určen počet mandátů, vypočítá se nové volební číslo, a to způsobem u nás obvyklým: počet hlasů se dělí počtem mandátů plus 1, volební výsledek je potom volebním číslem a tímto způsobem se určí jednotliví kandidáti. Ovšem padají na váhu nejdříve hlasy osobní, a všichni ti, kteří dosáhli na osobních hlasech volební číslo, jsou zvoleni, bez ohledu na to, zdali jsou na přednějších nebo na zadnějších místech. Kdyby tímto způsobem nebyly obsazeny všechny mandáty, přikročí se k dalšímu přikazování, a to tím způsobem, že podle toho, jak jsou ve volební listině, připočítá se těm, kteří mají osobní hlasy, ale ne v dostatečném množství, z toho celkového poctu hlasů stranických tolik, kolik potřebují, aby získali volební číslo, a to tak dlouho, až buď jsou obsazeny všechny mandáty nebo až je vyčerpán počet hlasů stranických. Kdyby ještě potom nebyly obsazeny všechny mandáty, přicházejí na řadu ti, kteří dostali menší počet hlasů, podle toho kolik hlasů dostali. Tedy jistě je to neobyčejně komplikované a jmenovitě se poukazuje na to, že naprosto není zabezpečeno, že by nemohl býti umělým způsobem přivoděn pád vůdců stran.

Máme tedy docela nový, svůj československý systém, třebas bychom v něm mohli sledovati prvky a hlavní zásady systému belgického. Také u nás je možnost škrtů a proti dosavadnímu stavu odevzdaný hlasovací lístek, obsahuje-li škrty, není neplatný, leč že by škrty byly takové, že by z toho bylo zřejmé a jasné, že si volič nepřeje tuto kandidátní listinu voliti. Proti belgickému systému je rozdíl v tom, že ponecháváme každé volební skupině samostatnou volební listinu, že tam není oddělen ani člen od náhradníka, nýbrž že platí ustanovení dosavadní. Ti, kteří z kandidátní listiny jsou zvoleni členy, zůstávají členy a všichni ostatní se stávají náhradníky.

Jména jednotlivých kandidátů jdou podle určitého pořadí, před každým jménem je pořadové číslo. Každý volič se musí rozhodnouti pro určitou volební skupinu, odevzdati tedy určitý volební lístek a může -se rozhodnouti uvnitř této volební skupiny pro jednoho kandidáta, kterému dá t. zv. přednostní votum, dostane tedy t. zv. osobní hlas.

Při skrutiniu se určí volební číslo dosavadním způsobem, tedy počet všech odevzdaných hlasů se dělí počtem mandátů plus 1, tímto volebním číslem se dělí počet odevzdaných hlasů pro jednotlivou kandidátní listinu a tak dostaneme počet mandátů.

Přidělení mandátů děje se pak takto: Vždycky, obdrží-li jenom dotčená volební skupina volební číslo, je zvolen první kandidát, takže jakákoliv dekapitace vůdců je u nás vyloučena. (Sen. Mikulíček: Čujte! Čujte! - Veselost.) Pak se zjistí, kteří kandidáti dosáhli na osobních hlasech takového počtu hlasů, který se rovná volebnímu číslu. Tito kandidáti jsou zvoleni, ale pořadím nastupují za prvního pouze v tom případě, když počet oněch kandidátů, kteří obdrželi číslo volební, není větší nežli počet kandidátů, který se má volit.

Kdyby tímto způsobem nebyly všecky mandáty obsazeny, určí se za zvolené ti, kteří následují po prvním bez ohledu na to, zdali dostali nebo nedostali osobních hlasů. Pořadí pak těchto kandidátů je takové: Nejdříve ten, který je na prvním místě, pak následují ti, kteří byli určeni z kandidátní listiny v důsledku pořadí a podle pořadí a teprve potom následují oni, kteří byli zvoleni v důsledku osobních hlasů. Uvedu příklad: Určitá volební skupina obdržela 5 mandátů; je tedy zvolen první kandidát v každém případě. Na této kandidátní listině sedmý a osmý kandidát obdržel na osobních hlasech tolik, kolik činí volební číslo. Je tedy zvolen sedmý a osmý, jsou tedy obsazeny mandáty tři a zůstávají k obsazení mandáty dva. Tyto se určí podle pořadí kandidátní listiny, takže jsou zvoleni kandidáti v tomto pořadí: první, druhý, třetí, sedmý a osmý. Ostatní zůstávají náhradníky a to podle pořadí kandidátní listiny.

Je nutno konstatovati, že tato zásada dává voličovi volnost, ale zároveň prohlašuje, že volnost voličova nesmí jíti tak daleko, aby mohla změniti vůli většiny a že pouze kvalifikovaný počet, tedy ten, který dosáhl volebního čísla voličů, má nárok na respektování.

Je zajímavo sledovati odůvodnění, které bylo předneseno v poslanecké sněmovně, a jmenovitě je zajímavý příklad tam uvedený, který odůvodňuje, proč byl volen tento systém, aby skutečně bylo dokázáno, že jde o princip demokratický, totiž o to, aby nebyla většina znásilňována menšinou.

Praví se zde ve zprávě: ťBylo odevzdáno pro stranu 11.000 hlasů, z čehož bylo 8.500 hlasů kompaktních a 2.500 hlasů individuálních (nominativních). Bylo by zvoleno na př. 10 kandidátů, takže číslo zvolení činilo by asi 1.000 hlasů. Kdyby z kandidovaných 20 kandidátů poslední dva obdrželi 1.300 a 1.200 hlasů, byli by zvoleni a získali by pořadí před prvním i druhým kandidátem podle pořadí kandidátní listinyŤ - kdybychom postupovali podle belgického vzoru. - ťAčkoliv 8.500 voličů, tedy více než tři čtvrtiny, hlasovalo pro prvních 8 kandidátů a pro jejich pořadí, způsobí 2.500 voličů, tedy menšina, nedosahující ani jedné čtvrtiny, že na první dvě místa přijdou kandidáti touto menšinou zvolení a tím proti vůli převážné většiny voličů budou první dva vůdčí kandidáti v pořadí odsunuti za tyto dva kandidáty.Ť

Náš volební systém znemožňuje takové praktiky. Je nutno konstatovati, jak zkušenost učí, že daleko převážná většina hlasovacích lístků je nezměněna a že tedy obrovská většina voličů volí skutečně listinu strany s tím pořadím, jak je strana určila, a nepřeje si žádné změny.

Z ostatních změn chtěl bych ještě uvésti tyto: Všeobecně zavádí se volení podle zásady poměrnosti. Princip relativní většiny je naprosto opuštěn. Dosud platila zásada, že podle relativní většiny se volí ve všech menších obcích, tedy v obcích do 700 obyvatel, jestliže nežádají zvláštním způsobem, aby i tam byly prováděny volby podle zásady poměrného zastoupení. Ukázalo se, že toto ustanovení není již praktické a že zásada poměrnosti se jako demokratický princip tak vžila, že jest jí používáno obecně. - Tedy odstraňuje se dnes princip relativní většiny a ponechává se toliko v jednom výjimečném případě, a to tam. kde není možno, aby se podle zásady relativní většiny volilo, když totiž je podána jenom jedna kandidátní listina; dojde-li potom k ustavující volbě, provádí se tato volba podle zásady relativní většiny.

Nové a principům volebního řádu lépe vyhovující jest ustanovení o rozdělení mandátů při menším počtu kandidátů, než bylo mandátů přiřčeno. Dosud platila zásada, jestliže určitá volební skupina dosáhla jenom jednoho mandátu, připadlo-li jí však mandátů více, že onen jeden zvolený kandidát jmenoval si podle své vůle tolik kandidátů, kolik připadlo na tuto skupinu. Bylo-li takových kandidátů více, volili zase relativní většinou onen počet, který scházel. Nyní tedy jest ustanovení, že kandidátní listina obdrží pouze tolik mandátů, kolik má kandidátů. Připadne-li na ni větší počet kandidátů, rozdělí se ostatní skupiny volební o tyto zbývající mandáty podle zásady poměrného zastoupení a při tom při zjišťování volebního čísla se nepřihlíží k počtu oné kandidátní listiny, o kterou jde.

Jistě neodpovídalo principům demokratickým, mohl-li i jen jediný volič podávati námitky proti provedeným volbám a mohl-li tímto způsobem oddalovati ustavení obecního zastupitelstva a řádný chod hospodářství obecního. Došlo-li tedy v novém zákoně k tomu, že k podání námitek je potřebí podpisů tolika voličů, kolik je potřebí při podávání kandidátní listiny - tedy v obcích do jednoho tisíce obyvatel musí podepsati námitky deset voličů, v obcích do 2.000 obyvatel dvacet, do 5.000 30, přes 5.000 50 a přes 10.000 100 voličů - je tím chráněn nejen volební akt, ale dalším ustanovením je také chráněno právo námitky, poněvadž v zákoně se dále praví, že o těchto námitkách musí býti rozhodnuto i v tom případě, kdyby určitý počet podpisů dodatečně odpadl a kdyby i jen jeden z těch, kteří podepsali námitky, zůstal, musí býti rozhodnuto a také ten jeden má právo žaloby na správní soud.

Uspokojivě řeší se otázka ztráty mandátu v důsledku vyloučení ze strany. Dosud platilo ustanovení, že může se uplatňovati právo na zbavení mandátu v důsledku toho, že kandidát byl vyloučen ze strany toliko tehdy, když tuto námitku uplatní zmocněnec. (Výkřiky sen. Ant. Nováka.) Ano, judikatura se postavila na toto stanovisko.

Novým ustanovením se určuje, že ne toliko zmocněnec, nýbrž také strana sama může žádati o zbavení mandátu. Dosud, byl-li zbaven příslušnosti ke straně zmocněnec, nebo nechtěl-li vykonávati zmocněnec usnesení strany, nebylo naprosto žádné cesty, aby se právu zjednal průchod.

Pořadí kandidátních listin určuje se napříště losem, jako to je při volbách do Národního shromáždění, do zemských a okresních zastupitelstev. Odstraňuje se tím nedůstojná honička, která dosud bývala, když podle ustanovení zákona se určovalo pořadí kandidátní listiny podle toho, který den byla podána.

Naše veřejnost těžce nese dosavadní omezení podávání alkoholických nápojů den před volbou a v den volební a volalo se po změně. Vyhovuje se tomu a zákaz podávání alkoholických nápojů se zmenšuje a stanoví se, že od 21. hod. před volbami až do ukončení voleb nesmí se podávati alkoholické nápoje, omezení, které podle zkušenosti docela stačí.

Principem slušnosti a spravedlnosti se odůvodňuje změna §u 64 a 66, která jedná o doplňovacích volbách náměstka, člena obecní rady a komisí. Dosud platilo ustanovení, že při doplňovacích volbách náměstků a členů městské rady volí ta skupina, ke které dotčený příslušel. Nyní toto ustanovení zůstává v platnosti pouze pro ty případy, když také skutečně ona skupina měla podle zásady poměrného zastoupení nárok na to, aby toho náměstka nebo člena městské rady měla. Byly velmi časté případy, že se zvolil náměstkem někdo ze skupiny druhé, která neměla nároku na náměstka, snad proto, že vyhovoval svými osobními vlastnostmi, a tak se stával členem městské rady i člen skupiny, která vlastně na toto místo nemela skutečný nárok. Je tedy v zákoně nové ustanovení, které praví, že v takových případech doplňovací volbu koná volební skupina, jestli však mandát příslušel skupině, která neměla nároku na toto místo, přejde při doplňovací volbě právo zpět na onu skupinu, která volbu provedla, a bylo-li jich více, na tu, které by mandát podle poměrného zastoupení příslušel. Mám za to, že je to zařízení, které odpovídá našim pojmům o spravedlnosti a slušnosti. (Hlas: Demokracii!) Ano, demokracii. (Výkřiky.)

Místopředseda Votruba (zvoní): Prosím o klid!

Zpravodaj sen. Riedl (pokračuje): Konečně se zavádí za účelem zjednodušení mandátní řízení při trestání přestupků pro neúčast na volbách.

To jsou asi hlavní zásady a obsah změn v materielních ustanoveních zákona, obsažených v čl. I osnovy.

Čl. II obsahuje ustanovení přechodná.

Čl. III vypočítává ještě jiné změny zákonných ustanovení, která nastanou jako důsledek nových ustanovení.

Čl. IV zmocňuje ministra vnitra, aby sestavil podle nastalých změn a ve Sbírce zákonů a nařízení vyhlásil s očíslováním odstavců nové znění zákona č. 75 z r. 1919, ustanovení to jistě velmi účelné a věcné.

Ústavně-právní výbor přijal k této předloze také resoluci, která je otištěna ve zprávě č. tisku 1092.

Chci jen upozorniti, že byl již podán iniciativní návrh na změnu zákona o stálých voličských seznamech, že tento iniciativní návrh byl již také na pořadu jednání ústavně-právního výboru, že však byl odsunut proto, aby mohl býti podán vládní návrh, který by tuto otázku řešil. Není jistě potřebí zdůrazňovati a odůvodňovati, že, když měníme volební řád, je také potřebí, abychom provedli změny ve stálých voličských seznamech.

Ústavně-právní výbor projednal usnesení posl. sněmovny a navrhuje slavnému senátu, aby přijal osnovu tak, jak se na ní usnesla posl. sněmovna a jak je obsažená v senátním tisku 1088. (Souhlas.)

Místopředseda Votruba (zvoní): Zahajuji debatu. Navrhuji řečnickou lhůtu 20 minutovou.

Je nějaká námitka proti mému návrhu.

Sen. Mikulíček: Navrhuji neomezenou lhůtu řečnickou.

Místopředseda Votruba: Byl mi podán bezprostřední návrh sen. Mikulíčka, aby byla neomezená lhůta řečnická. Dám o něm hlasovati. Prosím pány senátory, aby zaujali svá místa. (Děje se.)

Kdo souhlasí s návrhem sen. Mikulíčka, aby lhůta řečnická k tomuto odstavci denního pořadu byla neomezená, nechť zvedne ruku. (Děje se.)

To je menšina. Návrh sen. Mikulíčka se zamítá. (Výkřiky komunistických senátorů.)

Je tedy schválena mnou navržená lhůta řečnická 20 minutová.

Prvním ke slovu přihlášeným řečníkem je pan sen. Tichi. Prosím, aby se ujal slova.

Sen. Tichi (německy): Slavný senáte! Žijeme v době, kdy slovo ťdemokracieŤ stalo se všeobecnou modou, a říká se, že všechna ta známá opatření poslední doby na ochranu této ubohé a ohrožené demokracie v Československu jsou nutná, a titíž lidé budou také tentokráte tvrditi, že zákon, který nyní projednáváme, zákon o změně řádu volení v obcích, rovněž je nutný, aby chránil tutéž ohroženou demokracii ve státě. V poslední schůzi senátu nalezl kolega Niessner na tomto místě odvahu hájiti dokonce zákon, který nám přinesl zostření zákona na ochranu republiky, a vychvalovati jej rovněž na ochranu demokracie. Vážený pan řečník přede mnou, pan zpravodaj kolega Riedl, namáhal se povážlivě hájiti uvolnění volebního práva, potvrzování starostů obcí a odložení voleb, nemohl však nikoho přesvědčiti o tom, že na této předloze je byť jen atom demokracie. Základní úmysl podání novely o řádu volení do obcí je nám úplně jasný. Vládě, obzvláště socialistickým stranám bylo méně důležitým provésti uvolnění vázaných kandidátních listin. Hlavní důvod, že volební období prodlouženo bylo ze 4 na 6 let, byl zajisté ten, vyhnouti se úsudku voličů v naději, že by se tento úsudek mohl ve dvou letech změniti. O pravých příčinách předlohy, kterou nyní projednáváme, nemůže nás však nikdo klamati..

Nálada širokých mas voličů proti dnešnímu vládnímu systému je pochopitelná. Úděl pracujících lidí stává se den ze dne nesnesitelnějším, a sama půjčka práce, na kterou byly upsány 2 miliardy, zmírnila nezaměstnanost dosud jen nepatrně, naproti tomu na peněžním trhu způsobila mnohé zlo, spořitelny a banky učinila immobilními. Nezbude nic jiného, než omeziti také péči o nezaměstnané a snížiti sociální břemena. Víme, že sanace bratrských pokladen a nemocenských pokladen přes to všechno musí zůstati nerozřešeným problémem. Také zemědělství se moratoriem mnoho nepomohlo. Vidíme, že věřitelé dnes sahají k jiným prostředkům, k návrhu na zahájení konkursu, nucené správy atd., aby se obešla ustanovení zákona o moratoriu v zemědělství. Situace průmyslu stává se den ze dne smutnější. Vidíme, že stále ještě jedna továrna po druhé zastavuje provoz a rozmnožuje tím nezaměstnanost. Živnosti a obchod jsou bez jakékoli pomoci, v bezútěšné a katastrofální situaci, a nepřijde-li brzo moratorium a nebude-li nějakým opatřením na základě zmocňovacího zákona vyslovena uzávěra pro nová řemesla, pak nelze více zastaviti zánik tohoto jediného a daně ještě platícího stavu.

Za těchto poměrů a při této náladě je samozřejmo, že se nynější vládní většina vyhýbá soudu voličů. Úsporná a kontrolní komise konstatovala katastrofální pokles státních příjmů. V dubnu 1933 bylo o 290 milionů méně příjmů na daních a dávkách nežli v dubnu 1932. Hrubý příjem veřejných dávek činil v. dubnu 456 mil., po srážce zákonitých podílů 350 mil., roku loňského byl výtěžek daní a dávek 489 mil., takže dnes musíme počítati s výtěžkem o 28 a 36% menším oproti příjmům roku loňského. Tento katastrofální pokles státních příjmů je nejen pohromou pro státní pokladny, nýbrž jeví také povážlivé účinky na finance obcí a samosprávných korporací. Situace samosprávných korporací, okresů a obcí stává se den ze dne trapnější. Jen nějakým zázrakem možno ještě zachrániti obce před úplným zhroucením. Bylo by bývalo důležitějším hledati ně

jaké východisko z této situace, ve které se nalézají obce a okresy, nežli touto novelou zákona řešiti otázky zcela bezvýznamné. Bylo by bývalo důležitějším zkoumati příčiny těchto poměrů a to proto, poněvadž vidíme, že se dnes ti, kdo jsou odpovědni, vyhýbají soudu voličů. Vidíme, že příčiny těžké finanční situace obcí leží především v poklesu příjmů na daních a přirážkách. Vidíme, že stále ještě nelze realisovati obrovské daňové nedoplatky a tážeme se vždy: U koho pak jsou tyto daňové nedoplatky? Nikoli u zemědělce, nikoli u maloživnostníka atd., nýbrž u lidí, kteří by mohli tyto nedoplatky zapraviti, kteří však vším možným způsobem dovedou se vyhýbati své daňové povinnosti.

Vidíme stále ještě, že se nezměnil vleklý pochod při předpisování daní, při vyřizování daňových rekursů, vidíme, jaké hospodářství dnes ještě panuje u berních úřadů, ačkoli se berním úřadům přidělilo velké množství železničních úředníků, a starostové obcí vědí nejlépe, že berní úřady především vyúčtují státní daně a teprve na konec, zbude-li něco, přikazují obcím něco na přirážkách.

Příčiny dalšího zhroucení obecních financí spočívají také v tom, že všeobecně poklesla daňová základna, že v poslední době nastala daňová osvobození u budov, a v neposlední řadě také v moratoriu u zemědělství, poněvadž nyní zcela jednoduše nelze vymáhati nedoplatky na daních a přirážkách. takže pro vymáhání daní nakonec nezbude nikdo jiný nežli živnostník a obchodník. Vidíme, že i příjmy obcí trpí hospodářskou krisí. Obec nedostává pachtovné, dávka ze zábav klesla o 50%, dávka z přírůstku na majetku neznamená dnes již pramen příjmů pro obce, poněvadž nedochází ke koupím. Naopak zase vidíme, že den ze dne vzrůstají požadavky, které se kladou na obce. Obce musejí dnes ještě zařizovati úřední budovy pro stát. Chudinské péče následkem hospodářské krise neubývá, nýbrž přibývá. Často musí problém nezaměstnanosti řešiti jen obce. Nouzové práce, vyživovací akce musejí prováděti obce a také oběti, jež obce musejí přinášeti pro školství, jsou samozřejmě stále ještě dosti veliké. Bylo by věcí státu, aby konečně jednou pomohl obcím v některém z těchto oborů. Každý ví, jakou cestou utrpení musejí se bráti obce, obracejí-li se na pomocný fond, co se tu všechno musí škrtati v obecním rozpočtu, jaké kulturně důležité příspěvky se potlačují. Přes těžkou hospodářskou tíseň rozmýšlejí se tudíž mnohé obce obraceti se vůbec na pomocný fond. Příděly z daně z obratu zcela přestaly. Obce musejí dnes v přeneseném oboru působnosti obstarávati velkou část agendy pro stát. Větší obce musejí pro tento účel míti jednoho až dva úředníky pro agendu, která není jejich, nýbrž kterou musejí obstarávati pro stát.

Další otázkou, o které se opětovně jednalo s ministrem financí, je to, že se obcím nepřidělují úroky z prodlení z nedoplatků na obecních přirážkách. Ačkoli obce mají milionové obnosy na přirážkách u berních úřadů, a tyto přirážky se vybírají s úroky z prodlení, přece se tyto úroky z prodlení obcím nevyúčtují.

Při této příležitosti nutno také konstatovati, že mnohé obce a města v dřívějších letech hromadily dluhy, aniž se staraly o to, z čeho se tyto dluhy mají platiti. Máme dnes malá města s obrovskými dluhy, s dluhy 20 milionů. Malá obec Znojmo s 25.000 obyvatelů má přes 80 milionů dluhů. Kdy zde nastane možnost, aby se vůbec pomýšlelo na splácení těchto dluhů?

Velevážení pánové! S veškerou upřímností prohlašuji, že jádro zadlužení obcí zajisté spočívá v tom, že tak mnohé město předalo správu do rukou, které nerozuměly hospodařiti. Nikdo jiný nežli bývalý ministr financí dr Engliš řekl kdysi: Volební právo v obcích odporuje demokracii. Neboť dnešní správu obcí mají v rukou lidé, kteří ničeho neplatí, což musí vésti k zadlužení obcí. Dr Engliš měl úplně pravdu. Tážeme-li se, co by se bylo stalo, kdyby nebyl přišel zákon č. 76 z r. 1927, který omezil přirážky, pak musíme říci, že při katastrofální situaci obcí měli bychom dnes v mnohém městě a obci tisíc a také dva tisíce procent obecních přirážek, které by však neplatili ti, kdož jsou vinni tímto hospodářstvím, nýbrž patrně jen ti, kteří dnes jsou dojnou krávou pro město a pro obec, obchodníci a živnostníci. (Souhlas.)

Velevážení, je statisticky zjištěno, že 53% veškerého jmění obcí je zadluženo. Dluhy obcí činí dnes 7.222 mil. Kč. Moravské obce samy byly r. 1931 zadluženy částkou 2.221 mil. Kč. To znamená, že zadlužení obce na jednoho obyvatele činilo r. 1927 477 Kč a dne 31. prosince 1931 704 Kč.

Další otázkou je nespravedlivé rozdělení nákladů samosprávy. Vidíme, že v obcích žijí sta lidí, kteří požívali dobrodiní obcí, aniž by však přispívali haléřem k břemenům obcí, a bylo by jen spravedlivo a je starým požadavkem, aby důchodová daň podléhala přirážkám, aby břemena obcí byla rozdělena stejnoměrně na všechny občany, kteří v obci bydlí. Stěžujeme si však právem, že ani nynější břemena nejsou správně rozdělena. Všeobecná daň výdělková, přirážkám podléhající, kterou postiženi jsou malí a střední živnostníci, je převalorisována, kdežto zvláštní daň výdělková je devalorisována a nečiní ani dvojnásobek toho, co činila před válkou. Také pozemková a domovní třídní daň není valorisována. Kdo před válkou platil 100 Kč na pozemkové a domovní třídní dani, platí dnes jen 160 Kč, kdežto maloživnostník, který před válkou platil 6 Kč výdělkové daně, musí dnes platiti 40 Kč, tedy o 666 % více. Čítáme-li obecní přirážky podle tohoto případu 300 %, platí maloživnostník 120 Kč na obecních přirážkách. Kdyby byla pozemková a domovní třídní daň valorisována, musil by někdo, kdo platil 100 Kč, platili dnes 650 Kč, tedy při 300 % ních přirážkách 1.950 Kč obecních přirážek, místo 480 Kč dnešních, to je tedy o 1.470 Kč více nežli skutečně platí a nežli by to v poměru k přirážkové povinnosti mělo činiti. Obráceně platí živnostník na obecních přirážkách při bývalé daňové sazbě 6 Kč skutečně 120 Kč, kdežto by podle stejného měřítka s pozemkovou a domovní třídní daní měl platiti jen 28.80 Kč obecních přirážek. Platí tedy o 91.20 Kč více. Toto zjištění není snad mým vynálezem, nýbrž pochází z dobrého díla o krisi samosprávy od vrchního účetního rady Kruského.

Těžký zásah do demokratického volebního práva znamená § 63 vládní předlohy o potvrzování voleb starostů. Tím se prolamuje zásada svobodné volby hlavy obce, takže závisí jen od libovůle vlády jmenovati starostu i v nejmenší vesnici a potvrzovati ho, či nikoli. Máme toto jmenovací a potvrzovací právo z dřívější doby ve špatné paměti a víme, jak to někdy bude yypadati v obci jazykově smíšené, kde může býti určen starosta zcela podle mínění okresního vládce.

Při mnohých úlohách, které si vláda určila a které mají býti provedeny legální cestou anebo cestou zmocňovacího zákona, mělo by býti vážnou starostí vlády, jak chce zabrániti hrozící katastrofě obecních financí. Vidíme nyní, že proti obcím je podáno na sta žalob. U zemského výboru na Moravě projednávají se již exekuce na příspěvky, které mají býti obcím přikázány z pomocného fondu. Dnes již u velikého počtu obcí zabaveny jsou výtěžky t. zv. obecních podniků, takže pohled na budoucí dny, pokud přicházejí v úvahu obecní finance, stává se stále temnějším a smutnějším. A slyšíme z velikého programu vlády, že v otázce úpravy obecních financí dodnes se na nic nepomýšlí a také nic neprovádí.

Budeme hlasovati proti předloze proto, poněvadž je nedemokratická a poněvadž v obcích vytvořuje poměry, které musí vzbuditi všechny pochybnosti a u nás všech také odpor. Budeme proti předloze hlasovati také proto, poněvadž neznamená nic jiného nežli jen také v obcích na další 2 léta prodloužiti stranám dnes panujícím ve vládě jejich moc. (Potlesk.)