Místopředseda Votruba (zvoní): Uděluji slovo dalšímu řečníku, jímž je pan sen. dr. Reyl.
Sen. dr. Reyl: Slavný senáte! Člověk jako osoba je si vědom lidské důstojnosti a proto střeží a hájí všecka práva, která jsou s ní nerozlučně spojena. K těmto podstatným znakům osobitosti, individuality lidské patří také čest, což v subjektivním smyslu znamená vědomí vlastní důstojnosti, vlastní hodnoty a zároveň také nárok na uznání této hodnoty u jiných.
Sebecit o cti je u lidí i na nižším stupni, proto také uražená čest bývala často smiřována krvavým způsobem, násilnickými prostředky, jak to dokazují souboje v starověku, středověku a posléze také i novověku, a také tzv. "pomsta krvinná", která se dosud vyskytuje u jižních Slovanů. Tím větší smysl pro čest a čestný charakter se ovšem vyvíjí na vyšším stupni vzdělání, neboť čest je pokládána za podstatnou část individuality, kterou člověk hodnotí stejně jako svou vlastní podstatu a proto jako jedno z předních práv, která je povinen si hájiti.
Jsou doklady, že lidé raději volili smrt, než by byli utrpěli pohanu a ztrátu své cti, člověku přísluší právo na čest a z toho také plyne povinnost, aby každý o svou čest dbal a také si vymáhal uznání od jiných. Uznání jiných lidí nám nemůže býti lhostejné, člověk je společenský tvor a je také povinen pracovati s ostatními na společenském blahu. Jestliže skutečně pracuje na zvelebení společenského blaha, o tom se člověk uvědomuje právě uznáním druhých pro svou práci, činnost a charakter a toto uznání posiluje jeho vědomí, že je na dobré cestě, že dobře koná, a také mu jeho práci usnadňuje. Uznání druhých lidí má pro nás skutečně cenu, ale ovšem jenom uznání lidí čestných; uznání lidí zlých a nečestných by nám více škodilo než prospívalo. Nesmíme také ovšem dychtiti po nějakém zevnějším uznání, jestliže jsme si vědomi, že ho vlastně ne-zasluhujeme, že nejsme tak charakterní, za jaké nás lidé považují.
Sebecit o vlastní cti je nejlepším měřítkem čestnosti a jistě by dostačoval člověku, kdyby byl samotářem. Nežije-li však člověk samotářsky, nýbrž ve společnosti, pak ovšem nesmí jenom býti dobrým, nýbrž musí se také dobrým jeviti a uznání ryzosti své povahy u jiných i vyhledávati. Důsledkem této povinnosti je, že musíme své cti hájiti všemi dovolenými prostředky.
Tu ovšem u lidí, kteří z nevědomosti naši čest urážejí, dostačí buď soukromá omluva, kde dotčený člověk své jednám vysvětlí, ale někdy je také nucen ve veřejnosti tiskem své jednání ospravedlniti. U lidí zlomyslných musíme žádati, aby urážky odvolali a dali nám dostiučinění. V právním státě se ovšem urážky vyrovnávají pouze před řádným soudem, ne právem pěstním nebo soubojem. Vysoce ctný a ryze charakterní člověk nedbá na každý pouliční projev, přehlíží jej, poněvadž by to považoval za snižování své důstojnosti, kdyby si všímal každého pouličního projevu, ale lidem zlomyslným je často nutno popřáti příležitost, aby u soudu své tvrzení dokázali.
Urážky tiskem měly svého času před rokem 1924 skoro výsadu beztrestnosti. Porota zpravidla každého redaktora osvobodila, i kdyby se bylo obžalovanému podařilo podati důkaz pravdy. Mám v tom směru dosti vlastních zkušeností. Praxe tato však nebyla dosti spravedlivá, poněvadž předně kryla utrhače, který si dovolil čest bližního trhati jako cár, jako nějaký hadr, ale také kryla darebu, který se vymlouval, že před porotou není nic plátno se hájiti, a své jednání, které čestným nebylo, se ani nepokusil obhájiti. Proto před r. 1924 bylo skutečně moc málo příležitosti, aby člověk u tisku dostal zadostiučinění, aby také jeho čest byla restituována prohlášením novin. Pouze nadávky v tisku, pokud se pamatuji, podléhaly soudu okresnímu, případně potom soudu krajskému, ale jinak jakékoli utrhačné pojednání a projevy podléhaly pouze porotním soudům. Řádění nectné žurnalistiky byla tedy položena hráz zákonem č. 1244. Omezení útoků na čest bylo někdy prohlašováno za omezení tiskové svobody, ale svoboda není nevázanost. Každá svoboda má své meze. Svoboda jde až po hranici práva druhého. Tam, kde se svoboda dotýká práva druhého - a čest je také právem - tam to není žádná svoboda, tam je třeba uznati čest jako drahý poklad bližního.
Od r. 1924 však přes tento zákon č. 124 vzrostly značnou měrou žaloby pro urážky na cti. Jednak je to zaviněno poklesem mravní úrovně, která i proti jiným právům lidským se zpronevěřuje a prohřešuje, jednak lehkomyslností lidí, kteří si z toho nic nedělali, když obtěžovali úřady žalobou pro urážku na cti, která potom musila býti hnedle zamítnuta. Nedávno jsem četl statistiku, že počet urážek na cti dosáhl zrovna v Praze již enormních čísel. Tomuto zlu však hodlá čeliti předložená vládní osnova, kterou zajisté budou vítati všichni, kterým čest je drahá a kteří si své cti váží, poněvadž doplňuje zákon z roku 1924 a vyhovuje potřebám, které byly pociťovány při řízení soudním, když se jednalo o urážkách na cti. Proto strana lidová bude pro zákon tento hlasovati. (Souhlas.)
Místopředseda Votruba (zvoní): Rozprava je skončena.
Byl mně podán návrh sen. Mikulíčka a soudr. na vrácení této věci výboru ústavně-právnímu a dále dostatečně podporovaný pozměňovací návrh téhož pana senátora a soudruhů.
Žádám, aby oba tyto návrhy byly přečteny.
Tajemník senátu dr. Šafařovič (čte):
1. Návrh sen. Mikulíčka a soudr.:
Navrhuji, aby vládní návrh zákona (tisk 830) na ochranu cti - usnesení posl. sněmovny tisk 1064 - byl vrácen ústavně-právnímu výboru.
2. Pozměňovací návrh sen. Mikulíčka a soudr.:
K §u 1:
Mezi slovem "někomu" a slovem "nadávkou" buďtež vsunuta slova "před více lidmi".
Buďtež škrtnuta slova "nebo jinak" a slova "od tří dnů do tří měsíců nebo peněžitým trestem od 50 Kč do 5.000 Kč" buďtež nahrazena slovy "od 24 hodin do 1 měsíce nebo peněžitým trestem od 10 do 1.000 Kč".
Budiž škrtnuta poslední část tohoto paragrafu od slov "a byl-li" až po slova "10.000 Kč".
Dále budiž § 1 doplněn větou:
"Zaměstnavatel, který zaměstnanci jakýmkoli způsobem před někým nebo aspoň písemně na cti ublíží, budiž soudem potrestán pro přestupek urážky vězením od 1 týdne do 6 měsíců, nebo peněžitým trestem od 100 do 10.000 Kč."
§ 3 budiž škrtnut.
V §u 4 budiž škrtnuta poslední část od slov "a byl-li" až po slova "5.000 Kč".
§ 5 budiž škrtnut s výjimkou slov: "Ochrany cti podle tohoto zákona požívají též osoby zemřelé".
§ 6 znějž:
"(1) Činy uvedené v §§ 1 a 3 nejsou trestné:
a) jde-li o kritiku, satiru nebo podobný projev, vyplývající z politických pohnutek, nebo jde-li o posuzování vědeckého, uměleckého nebo podobného jiného výkonu,
b) jestliže se dokáže, že žalovaný výrok je pravdivý (důkaz o pravdě),
c) jestliže obžalovaný mohl se domnívati, že jeho výrok nebo sdělení jsou pravdivé (důkaz pravděpodobnosti), anebo je-li omyl o pravdivosti uváděných skutečností jiným způsobem omluvitelný,
d) jestliže obžalovaný jednal ve veřejném zájmu,
e) byla-li činem plněna právní povinnost nebo vykonáváno právo.
(2) Za zájem veřejný se považuje zejména snaha po odstranění zlořádu ve veřejné správě, hájení společenských zájmů jednotlivých tříd a stavů společenských, obrana pracovních, mzdových a služebních smluv a řádů, usilování o zlepšení pracovních, služebních nebo mzdových poměrů a obmezení toho, aby nebyly zhoršeny."
§ 7 budiž škrtnut.
V §u 8 budiž škrtnut odst. 1.
V §u 9:
Odst. 1 začínejž takto:
"Soud upustí od uložení trestu pro trestní čin uvedený v §§ 1 až 4.K
Odst. 3 znějž:
"(3) Soud upustí od uložení trestu pro činy uvedené v §§ 1 až 4, jestliže viník poskytl tomu, komu bylo na cti ublíženo, nejpozději před začátkem hlavního přelíčení (líčení) přiměřené zadostiučinění.
K §u 10:
Slova "netýká se však výroku o uveřejnění rozsudku" se škrtají.
Slova "do dvou let" buďtež nahrazena slovy "do 6 měsíců".
§ 11 budiž nahrazen ustanovením: "Úhrn trestů na svobodě uložených za sbíhající se trestné činy nesmí přesahovati nejvyšší výměru trestu, stanoveného na nejtěžší z nich".
§ 12 budiž škrtnut.
K §u 13:
Odst. 1 budiž nahrazen zněním:
"Pokus přečinů uvedených v tomto zákoně není trestný..."
V odst. 2 budiž slovo "šest" nahrazeno slovem "tři".
V §u 14 buďtež škrtnuty odst. 2 až 5.
V §u 23 buďtež v odst. 2 škrtnuta slova "a návrh stíhání obviněného" a poslední věta tohoto odstavce od slova "Žádost" až po "stejnopise".
§ 24 budiž nahrazen zněním:
"Zákon z 30. května 1924, č. 124 Sb. z. a n., o změně příslušnosti trestních soudů a odpovědnosti za obsah tiskopisů ve věcech křivého obvinění, utrhání a urážek na cti se zrušuje."
V §u 25 budiž odst. 5 nahrazen zněním:
"Útraty smírčího řízení nenáležejí k útratám trestního řízení; nedohodnou-li se strany jinak, nese každá sama útraty, které jí při něm vzešly."
V §u 29 znějž odst. 2:
"(2) Útraty smírčího řízení nenáležejí k útratám trestního řízení, nedohodnou-li se strany jinak, nese každá sama útraty, které jí při něm vzešly."
§ 32 budiž doplněn větou:
"Řízení pro trestní činy spáchané tiskem je vždy veřejné."
V §u 34, buďtež škrtnuty odst. 2 a 4.
§§ 39 až 42 buďtež škrtnuty.
Místopředseda Votruba (zvoní): Přeje si pan zpravodaj slovo k doslovu?
Zpravodaj sen. dr. Veselý: Děkuji.
Místopředseda Votruba: Není tomu tak. Přikročíme k hlasování.
Prosím pány senátory, aby zaujali svá místa. (Děje se.)
Vzhledem k podaným pozměňovacím návrhům budeme ve čtení prvém hlasovati takto:
o návrhu sen. Mikulíčka a soudr., aby věc tato byla vrácena ústavně-právnímu výboru.
Bude-li tento návrh zamítnut, o osnově zákona, jeho nadpisu, nadpisech jednotlivých částí, nadpisech jednotlivých paragrafů a úvodní formuli podle pozměňovacího návrhu sen. Mikulíčka a soudr.
Bude-li tento návrh zamítnut, o celé osnově zákona, jeho nadpisu, nadpisech jednotlivých částí a nadpisech jednotlivých paragrafů, jakož i úvodní formuli podle zprávy výborové.
Jsou proti tomuto způsobu hlasování nějaké námitky? (Nebyly.) Není jich.
Budeme tudíž tímto způsobem hlasovati
Kdo souhlasí s návrhem sen. Mikulíčka a soudr., aby věc vrácena byla výboru ústavně-právnímu, nechť zvedne ruku. (Děje se.)
To je menšina. Návrh se zamítá.
Kdo souhlasí, aby osnova zákona s nadpisem, s nadpisy jednotlivých částí a jednotlivých paragrafů, jakož i úvodní formulí zněla podle pozměňovacího návrhu sen. Mikulíčka a soudr., nechť zvedne ruku. (Děje se.)
To je menšina. Návrh se zamítá.
Kdo tedy souhlasí, aby osnova zákona s nadpisem, s nadpisy jednotlivých částí a jednotlivých paragrafů, jakož i úvodní formulí zněla podle zprávy výborové, nechť zvedne ruku. (Děje se.)
To je většina. Schvaluje se.
Tím celá osnova zákona, s nadpisem, nadpisy jednotlivých částí a jednotlivých paragrafů, jakož i úvodní formulí schválena byla ve čtení prvém podle zprávy výborové tisk 1080 souhlasně s usnesením poslanecké sněmovny tisk 1064.
Přikročujeme k dalšímu projednávání pořadu, a to bodu 4., jímž je:
4. Zpráva imunitného výboru o žiadosti okresného sudu trestného v Prahe zo dňa 22. septembra 1931, č. j. Nt. II. 1751, za súhlas k trestnému stíhaniu sen. Johanisa pre priestupok urážky na cti dľa §§ 491, 496 tr. z. (č. j. 4828/1932 preds.). Tisk 1072.
Zpravodajem je pán sen. dr. Farkas.
Zpravodaj sen. dr. Farkas: Slávny senát! Podávam zprávu imunitného výboru o žiadosti okresného súdu trestného v Prahe zo dňa 22. septembra 1931, čj. Nt. II. 1/31, za súhlas k trestnému stíhaniu senátora Václava Johanisa pre priestupok urážky na cti dľa §§ 491, 496 tr. z. (č. j. 4828/1932 preds.).
Skutková podstata je táto. Podľa trestného oznámenia súkromného žalobcu Ing. dr. Cyrila Kučeru, okolo 15. srpňa 1931, pri jeho návšteve u Ústredného sväzu nemocenských poisťovieň, predseda tohoto sväzu sen. Johanis odoprel podať v prítomnosti PhMr. Anny Hromadkovej vysvetlenie vo veci menovanej lekárničky, a keď p. dr. Cyril Kučera trval na tom, aby táto bola prítomná, použil sen. Johanis voči súkr. žalobcovi, udajne, tieto výrazy: "Kdo ste vy? Vy ste sa hlásili ako právny zástupca? Vy ste vyhrožovali p. Fischlovi trestným oznámením? Kto ste, kde máte legitimáciu?" Keď sa p. súkr. žalobca legitimoval podľa obsahu trestného oznámenia, sen. Johanis zasa mu povedal: "Vy ste vyhrožovali trestným oznámením? Marš von!"
Na základe týchto inkriminovaných výrokov žiada okresný súd o súhlas k trestnému stíhaniu sen. Johanisa pre priestupok urážky na cti podľa §§ 491, 496 tr. z.
Imunitný výbor navrhuje, aby senát nedal súhlas k trestnému stíhaniu sen. Johanisa pre uvedený trestný čin z týchto dôvodov:
Zpravodaj imunitného výboru vyzval sen. Johanisa, aby sa vyjadril v tejto veci a podal podrobné vysvetlenie ohľadne celého priebehu udalosti, ktorá sa odohrala pri návšteve súkromného žalobcu na Ústrednom sväzu nemocenských poisťovieň.
Sen. Johanis predložiac súdne spisy v opise, udal nasledovný skutkový stav veci:
Ako riaditeľ Ústr. sväzu nemocenských poisťovieň som sa dozvedel, že v kouřimskej lekárni pri skúmaní liečiv boly zistené závady. Nariadil som, aby osoba, ktorá vedie lekárňu, bola predvolaná a dala o prípade vysvetlenie. Za mojej neprítomnosti, ako mi to bolo pozdnejšie sdelené, prijali menovanú lekárničku úradníci sväzu PhMr. Alfréd Fischl a tajomník Jozef Slávik.
Ako som sa vrátil z mojej úradnej cesty, hlásili mi obaja páni, že vedúca lekárne sa dostavila k úradnému jednaniu, že sa doznala, že jej boly závady známe, a že prejavila dobrovoľne ochotu, dať náhradu za stratu okr. nemocenskej poisťovni v Kolíne. V tejto forme bol spísaný i protokol, ktorý bol vystavený bez akéhokoľvek nátlaku, čo vysvitá i z posledného odstavca tohoto protokolu, podľa ktorého mala byť celá vec prednesená predstavenstvu a protokol mal byť predstavenstvom sväzu schválený. Toto sdelenie vzal som na vedomie a som prehlásil, že tento protokol má byť predložený do schôdze predstavenstvu k schváleníu.
O niekoľko dní oznámil mi PhMr. Fischl, že mu bolo telefonované - nevedel kým -, že sa dopustil vydierania a že naň bude učinené trestné oznámenie. Druhý deň po tomto sdelení dostavil sa ku mne akýsi pán, ktorý prehlásil, že ide vo veci vedúcej lekárne v Kouřimi a že by rád o tejto veci so mnou jednal v prítomnosti tejto osoby. V domnienke, že sa jedná o právneho zástupcu, som mu povedal, že som ochotný jednať len v neprítomnosti vedúcej lekárne. Pán súkr. žalobca ale s tým nesúhlasil a odchádzal.
Ešte vo dverách som sa ho tázal, kto je, aby sa legitimoval. Pán súkr. žalobca odpovedal, že je profesor Kučera z Brna. Na to som prehlásil, že s ním nemám čo jednať. Viac k jednaniu medzi nami nedošlo.
Sen. Johanis súčasne predložil opis zápisnice spísanej v trestnej veci zavedenej u krajského trestného súdu v Prahe pod č. j. Tk. XIII. 6884/31 na základe trest. oznámenia súkr. žalobcu, ktorá záležitosť stojí v úzkej súvislosti s touto vecou, taktiež predložil opis rozsudku, vyneseného krajským súdom trestným v Kutnej Hore v trestnej veci, zavedenej proti PhMr. Anežke Hromádkovej a PhMr. Markete Benešovej na návrh Ústredného sväzu nemoc. poisťovieň pre priestupok proti bezpečnosti života dľa § 345 tr. zák. na základe toho, že menované obžalované nešetriac zvláštnych a platných predpisov, týkajúcich sa uschovania, pripravovania a vydávania liekov, ako i vôbec pre prevádzanie lekárni, dopustily sa trestného činu podľa §u 335 tr. zák.
Z tejto, sen. Johanisom predloženej súdnej zápisnice a rozsudku dá sa bezpochybne zistiť, že zo strany sen. Johanisa žiadna urážka na cti voči súkromnému žalobcovi nebola spáchaná, čo vysvitá zo zápisničnej výpovedi Jozefa Slávika a PhMr. Alfréda Fischla, zamestnancov Ústred. sväzu nemoc. poisťovieň, ktorí uviedli pred súdom celý priebeh toho prípadu v úplnom súhlase s výpoveďou sen. Johanisa a potvrdili jednohlasne, že nebolo použité menovaným senátorom proti súkromnému žalobcovi žiadnych urážlivých slov a nie je pravdou, že by snáď obžalovaný, sen. Johanis, bol z miestnosti hrubým spôsobom vykázal p. súkr. žalobcu.
Naproti tomu p. profesor vedie za svedka svoju príbuznú, si. PhMr. Anežku Hromádkovú. Avšak so zreteľom na to, že proti tejto svedkyni bolo na návrh Ústr. sväzu nemocenských poisťovieň, teda inštitúcie, stojacej pod vedením sen. Johanisa, zavedené trestné pokračovanie pre priestupok proti bezpečnosti života a podľa rozsudku č. j. To. 189/32 vyneseného krajským súdom v Kutnej Hore je dokázaným skutkom, že PhMr. Anežka Hromádkova v lekárni v Kouřime dľa svojho vlastného doznania pri výrobe liekov, určených pre pacientov, užívala po ďalšiu dobu na miesto aethylalkoholu isopropylalkoholu, ktoré jednanie dľa posudku vypočutých znalcov je spôsobilé priviesť do nebezpečenstva život, zdravie a telesnú bezpečnosť ľudu, - a pre ktorý trestný čin bola Anežka Hromádkova i odsúdená, nemôže byť ona považovaná v tejto záležitosti ako spoľahlivá svedkyňa, keďže je sama zainteresovaná... (Sen. Mikulíček: A vy jako senátor jste také soudcem?) Ja som sa presvedčil zo spisov, však môžete sa presvedčiť sám.
Místopředseda Votruba (zvoní); Prosím, aby pán zpravodaj nebyl rušen! (Sen. Mikulíček: Tu dělá soudce zároveň zpravodaje!)
Zpravodaj sen. dr. Farkas (pokračuje): ... a jej výpoveď teda nemôže vyvrátiť pravdivosť výpovedi ostatných nezaujatých a úplne spoľahlivých svedkov.
Na základe tohoto skutkového stavu imunitný výbor je toho názoru, že tvrdenia trestného oznámenia súkromného žalobcu sú vyvrátené a na základe tohoto trestného oznámenia sen. Johanis nemá byť vydaný k trestnému stíhaniu, už aj preto, že ide tu o súkromnú obžalobu, ktorá by mohla slúžiť tiež základom súdneho prenasledovania zákonodarcu práve tak, ako iná verejná obžaloba v takých prípadoch, kde sa súkromné trestné oznámenie nezakladá na pravde.
Z týchto dôvodov imunitný výbor navrhuje, aby slávny senát nevyhovel žiadosti okresného súdu v Prahe, aby teda nedal súhlas k trestnému stíhaniu sen. Johanisa pre uvedený trestný čin. (Souhlas.)
Místopředseda Votruba (zvoní): Řečnická lhůta je stanovena na 20 minut.
Jsou proti tomuto mému návrhu námitky? (Nebyly.)
Námitek není, navržená řečnická lhůta byla schválena.
Ke slovu se nikdo nepřihlásil, debata odpadá.
Přikročíme k hlasování.
Prosím pány senátory, aby zaujali svá místa. (Děje se.)
Budeme hlasovati o návrhu výboru imunitního, aby senát nedal souhlas k trestnímu stíhání sen. Johanise pro přestupek urážky na cti podle §§ 491, 496 tr. z.
Kdo s tímto návrhem výboru imunitního souhlasí, nechť zvedne ruku. (Děje se.)
To je většina. Návrh výboru imunitního byl schválen a senát nedal souhlas k trestnímu stíhání sen. Johanise pro naznačený trestný čin.
Tím je pořad schůze vyřízen.
Ve smyslu §u 40 jedn. řádu sděluji, že se předsednictvo senátu usneslo dne 26. června 1933, aby se příští schůze senátu konala za 5 minut po této schůzi za účelem
přikázání došlých spisů.
Konstatuji, že žádný návrh nebyl podán.
Končím schůzi.
Konec schůze v 17 hod. 38 min.