Přítomni:

Místopředsedové: Donát, dr. Heller, Votruba.

Zapisovatelé: dr. Karas, Pichl.

92 senátoři podle presenční listiny.

Členové vlády: ministři dr. Matoušek, dr. Meissner.

Z kanceláře senátní: tajemník senátu dr. Šafařovič; jeho zástupci dr. Bartoušek, dr. Trmal.

 

Místopředseda Donát zahájil schůzi v 15 hodin 24 minut.

Sdělení předsednictva.

Dovolené

dal místopředseda Donát: na dnešní schůzi sen. dr. Budayovi, Dankovi, Kianičkovi, dr. Krčmérymu, dr. Krnovi, inž. Marušákovi, dr. Milotovi, Pociskovi, Ad. Scholzovi, Stodolovi, Tichimu, dr. Wittovi; od 26. do 29. června t. r. sen. dr. Hrubanovi; do 28. června 1933 sen. Hanckovi, dr. Jesserovi.

Místopředseda Donát konstatoval, že senát je způsobilý se usnášeti, a senát přijal jeho návrh, aby byla dána dovolená do 15. července 1933 sen. Chlebounové, dodatečná dovolená od 2. do 30. června 1933 sen. dr. Řehákovi.

Rozdané tisky.

Návrh tisk 1059.

Usnesení posl. sněmovny tisky 1081 až 1083.

Těsnopisecké zprávy o 221. a 222. schůzi senátu N. S. R. Čs. ze dne 8. června 1933.

Zápis

o 226. schůzi senátu N. S. R. Čs. vyložen byl podle §u 72 jedn. řádu v senátní kanceláři k nahlédnutí.

Ježto nebyly v předepsané lhůtě žádným panem senátorem podány písemné námitky, pokládá se zápis ten za správný a bude vytištěn.

Z předsednictva přikázáno:

Výboru iniciativnímu návrh tisk 1059.

Výboru národohospodářskému a rozpočtovému vládní nařízení ze dne 13. června 1933, čís. 99 Sb. z. a n., o úpravě některých výrobních a odbytových poměrů domácí výroby lnu a konopí (č. 9120 pres.).

 

Místopředseda Donát (zvoní): Budeme projednávati pořad.

1. Zpráva výborů živnostensko-obchodného a sociálno-politického o vládnom návrhu (tisk 1015) zákona o otváracej a zatváracej hodine obchodných miestností v zemi Slovenskej a Podkarpatoruskej. Tisk 1079.

Zpravodajem za výbor živnostensko-obchodní je pan sen. Zimák. Prosím, aby se ujal slova.

Zpravodaj sen. Zimák: Slávny senát! Na Slovensku a Podkarpatskej Rusi nie je žiadneho zákonného podkladu pre sjednanie poriadku v otváraní a zatváraní obchodných resp. živnostenských miestností. Jediný zákon, ktorý sa právne môže považovať za platný pre tieto zeme, je uhorský zákonný článok XXXVI. z roku 1913, ktorý však má byť prevádzaný ministerským nariadením.

V Maďarsku samom prestal už tento zákonný článok platiť. Tento citovaný uhorský zákonný článok ustanovoval otváraciu a zatváraciu hodinu v obchodoch a živnostiach pre hlavné mesto Uhorska Budapešť a najbližšie jeho okolie.

§ 8 tohoto zákona dával možnosť upraviť v ostatných mestách a obciach v Uhorsku otváracie a zatváracie hodiny rečitých miestností vlastným štatútom. Rámec pre tento štatút bol daný nariadením ministerstva obchodu. A ako taký podliehal tiež tento štatút schváleníu tohoto ministerstva. Tak hneď v r. 1913 vtedajšie mesto Prešporok vypracovalo si taký štatút o otváraní a zatváraní obchodov a poslalo tento na ministerstvo obchodu do Budapešti, ale vypukla vojna, ministerstvu nastaly iné starosti a preto štatút schválený nebol.

Po svetovej vojne dostalo mesto Prešporok pôvodne svoje meno Bratislava a stalo sa hlavným" mestom Slovenska. Ako také snažilo sa mesto Bratislava vyhovieť požiadavkám, ktoré sa na zemské hlavné mesto kladú. Medzi inými bola tu požiadavka obchodného zamestnanectva za úpravu otváracej a zatváracej hodiny v súlade so sociálnym pokrokom doby. Bratislava mala byť vzorom v tom smere pre ostatné mestá a obce obidvoch východných zemí Čsl. republiky.

V r. 1921 bol vypracovaný nový štatút pre mesto Bratislavu pre otváracie a zatváracie hodiny obchodov, ktorý bol aj schválený ministerstvom pre správu Slovenska. Ministerstvo obchodu považovalo však seba za kompetentného činiteľa schvaľovať toho druhu štatúty. Bol spor o kompetenciu a mlčky sa štatút trpel až do roku 1927, kedy s odôvodnením formálnej vady bol odvolaný ako neplatný, lebo najvyšší správny súd dal miesto appeláte niektorých obchodníkov, ktorí túto appelátu naň vzniesli. Boly to okrem štatútu z r. 1921 ešte dva ďalšie pokusy upraviť rečenú záležitosť tak, aby bola uvedená v súlad zákonná norma z Uhorska, tuná doteraz platná, s našimi novými sociálnymi zákonmi. Ale nedocielilo sa toho. Ešte aj na základe nášho zákona č. 125/1927, to je zákon o organizácii správy, vydané vyhlášky o otváracej a zatváracej hodine obchodov notárskym úradom v Bratislave a niektorými okresnými úradmi, so schválením zemského úradu, boly najvyšším správnym súdom zrušené, poukazom na platnosť špeciálnych predpisov uh. zák. čl. XXXVI./1913.

Po všetkých týchto skúsenostiach predkladá vláda návrh zákona, ktorého účelom je zjednať poriadok vo veci otváracej a zatváracej hodiny v obchodoch na Slovensku a Podkarpatskej Rusi a zrušiť konečne platnosť rečitého zák. čl. XXXVI./1913.

Živnostensko-obchodný výbor pojednal predložený vládny návrh vo svojej schôdzi, konanej 30. marca 1933, a pozmenil § 3 tým, že vsunul za slová "živnostenského zákona" vetu, ktorá sa týka poludňajšieho zatvárania obchodov:

"pre predaj všetkého druhu tovaru a požívatín na pútnických miestach v dobe púte a v miestach chrámových posviacok - hodov - v dňoch vydržiavania týchto, ďalej" - po slová: "pre predaj potravín" atď.

Táto vsuvka, ktorú tam Živnostensko-obchodný výbor vsunul, má znamenať, aby takíto malí obchodníci alebo, ako sa hovorí, trhovci, ktorí chodia na tieto pútnické miesta, nemuseli v poludní svoje krámiky zatvárať, lebo v poludní je na púti a okolo kostola najlepšia doba pre obchodníka a nie je možné, aby maly byť obchody pozatvárané.

Soc.-politický výbor pozmenil vládny návrh tým, že do § 1, odst. 1 vsunul slovo "zpravidla", aby totiž tento paragraf znel: "V dobe poludnia musia všetky tieto miestnosti byť zatvorené zpravidla od 12. hodiny do 2. hodiny odpoludnia."

Ide totiž o to, aby z toho "zpravidla" mohla byť utvorená výnimka, čuli ako sa hovorí: Výnimka potvrdzuje pravidlo.

Následkom toho dostala sa osnova znova do živnostensko-obchodného výboru, ktorý ju prejednal ešte v troch schôdzach, a táto vládna osnova konečne došla k dohode.

Spravily sa malé korektúry, a síce korektúra v § 1, odst. 3, kde sa vsunuly slová "a obchodov". Pôvodne znel tento odstavec takto: "Zemský úrad po vypočutí obchodných a živnostenských komôr ako aj predstavenství a pomocníckych výborov, príslušných spoločenstvo so zreteľom na potreby konzumujúceho obecenstva môže povoliť jednotlivým druhom živností...", a tu bolo v pôvodnom vládnom návrhu "potravinárskych", to sa vynechalo a za "živností" sa dalo "a obchodov", takže koniec odstavca znie takto: "živností a obchodov predaj tovarov i v dobe poludňajšej prestávky". To znamená, že zemský úrad, keď naň budú kladené z obchodných komôr a príslušných korporácií, riekneme grémií, požiadavky, že by bolo treba v určitých miestach alebo obciach za istých okolností spraviť od tohoto zákona výnimku, môže vec upraviť tak, aby jednotlivé obchody nemusely mať cez poludnie 2 hodiny zatvorené. Ináč by to vypadalo tak, že by odst. 3 rušil hneď odstavec 1, ale nie je to tak nebezpečné, lebo odstavec 4 hneď povädá: "Povolenia podľa odst. 3 vydané buďte oznámené zemskými úrady ministrovi sociálnej pečlivosti, ktorý v dohode s ministrom priemyslu, obchodu a živností môže ich zrušiť alebo nariadiť ich zmenu." Teda nemôže to snáď zemský úrad sám spraviť, všetky tieto veci spadajú ešte pod kontrolu ministerstva priemyslu, obchodu a živností a tiež ministerstva soc. pečlivosti.

Slávny senát, ráči uvážiť, že v dôsledku nezákonného stavu, ako som to vylíčil, dochádza k mnohým a mnohým sporom. Treba uvážiť, že veľa obchodníkov bolo potrestané 100, 500 až 1000 Kč pokutami pre prekročenie zatváracej hodiny, a to podľa nariadení, ktoré nemalý vlastne zákonnej platnosti, lebo všetky takéto ustanovenia zrušil Najvyšší správny súd. Teda nielen zamestnanectvo sa domáha po viac rokov platnej zákonnej úpravy k otváraniu a zatváraniu obchodov, ale sú tu i poriadku milovaní majitelia obchodov a živností sami, ktorí volajú, aby bol upravený voľajaký poriadok. A po neblahých týchto skúsenostiach a blamážach sú to úrady na Slovensku a Podkarpatskej Rusi, ktoré zákonnú úpravu žiadajú a žiadajú v poslednej dobe veľmi usilovne.

Slávny senát, ráči teda schváliť predloženú osnovu zákona vo znení otisknutom, a to v tom presvedčení, že uzákonením tohoto zjedná sa kýžený poriadok v záležitosti otvárania a zatvárania obchodov a miestností spadajúcich pod pojem obchodov, v obidvoch východných zemiach Československej republiky. (Souhlas.)

Místopředseda Donát (zvoní): Za výbor sociálně-politický je referentem pán sen. dr. Žiška. Prosím, aby se ujal slova.

Zpravodaj sen. dr. Žiška: Slávny senát! Sociálno-politický výbor senátu pojednal vládny návrh zákona o otváracej a zatváracej hodine obchodných miestností v zemi Slovenskej a Podkarpatoruskej - tisk 1015 -. Keďže vo výbore vyskytly sa značné rozpory ohľadom poludňajšej prestávky v obchodných miestnostiach, stanovenej v §u 1 a medzi ustanovením §u 2 b, kde sa povoľuje odchýlka od §u 1, sociálno-politický výbor návrh zákona postúpil užšej subkomisii, aby protivné stanoviská vyrovnala a docielila dohody. Subkomisia kompromisným spôsobom docielila tejto kýženej dohody, a síce tak, že v poslednej vete u l stala sa zmena, že v dobe poludňajšej musia všetky tieto miestnosti byť zavreté od 12. do 2. hod. odpoludnia; dala tam slovíčko "zpravidla" preto, aby sa takto v §e 1 ustanovilo len také všeobecné pravidlo, dľa ktorého potom podľa §u 2 okresný úrad môže stanoviť istú odchýlku.

Tiež prijal sociálno-politický výbor dodatok živnostensko-obchodného výboru, aby do 4 riadku §u 3 bol vsunutý odstavec, že tento zákon sa vzťahuje i na predaj všetkého druhu tovaru a požívatín na pútnických miestach v dobe púte a v miestach chrámových posviacok, ako už to pán referent živnostensko-obchodného výboru spomenul.

Najväčšia zmena sa stala v odst. 3 5u 2, kde znenie toho paragrafu tak bolo pozmenené, že tá poludňajšia prestávka nemusí sa vždy vzťahovať len na potravné obchody, ale na živnosti istých druhov a obchodov.

Sociálno-politický výbor zaoberal sa týmto návrhom zákona hlavne zo sociálneho ohľadu, a keďže tento zákon nedotýka sa ani zákona o tzv. 8 hodinovej dobe pracovnej, ani zákona o zatváraní obchodov na Štedrý večer, sú týmto zákonom chránené záujmy všetkých zamestnancov. Potom usiluje sa tento zákon vyhovieť oprávneným požiadavkám živnostensko-obchodníckej triedy, aby totižto pri ustálení otváracej a zatváracej hodiny v obchodných miestnostiach v tomto rámcovom zákone ohľad bol braný na jednotlivé druhy živností. Okresný náčelník poťažne zemský prezident po vypočutí všetkých záujmových kruhov má právo v rámci tohoto zákona isté odchýlky dovoliť.

Preto i sociálno-politický výbor odporúča slávnemu senátu, aby tento návrh zákona bol prijatý tak, ak bol prijatý v živnostensko-obchodníckom a sociálno-politickom výbore a ako je dolu otisknutý.

Konečne i ja pripojujem sa k návrhu pána referenta živnostenského výboru, že si želáme a prajeme, aby čím skôr na území celej republiky bol vynesený a odhlasovaný jednotný zákon. My ho prijmeme a odhlasujeme len v tej nádeji, že čím skôr budú sa tu vynášať zákony, ktoré upravujú jednotne tieto pomery a netvoria výnimku pre Slovensko a Podkarpatskú Rus. Prijímame ho, ale, hovorím, žiadame si, aby patričné kruhy prišly čím skôr s jednotným návrhom. (Souhlas.)

Místopředseda Donát (zvoní): Řečnická lhůta je ¹/₄ hodiny.

Ku slovu je přihlášen pan sen. Kello.

Sen. Kello: Vážený senát! Dňa 26. zasadal živnostensko-obchodný výbor, v ktorom som bol ja za klub komunistických senátorov. Hájil som stanovisko tých malých dedinských živnostníkov a zdôrazňoval som, aby sa na nich tento zákon nevzťahoval. Politická strana soc. demokratická využila toho a " Večerník Práva lidu" a "Robotnícke noviny" na Slovensku priniesly zprávu, že sen. Kello odhlasoval, aby pre živnostníkov nebola záverečná hodina. Toto je velikánsky omyl a preto klub komunistických senátorov predkladá toto prehlásenie:

Klub komunistických senátorov stavia sa zásadne odmietavo k vládnemu návrhu zákona o otváracej a zatváracej hodine obchodných miestností v zemi Slovenskej a Podkarpatoruskej - tisk č. 1015 - a ku zprávam živnostensko-obchodného výboru a soc. politického výboru - tisk č. 1079 -. Jak vládny návrh, tak tiež obe citované zprávy sú v naprostom rozpore so zákonom o 8 hodinovej dobe pracovnej zo dňa 19. prosinca 1918, č. 91 Sb. z. a n. Zpráva, ktorú prejednávame, pripúšťa otváranie všetkých miestností uvedených v § 1, výjma živnosti potravnej, o 8 hodine rannej a zatváranie o 7 hod. večernej s 2 hod. poludňajšou prestávkou, čím sa vlastne ruší zákon o 8 hodinovej dobe pracovnej, lebo týmto ustanovením sa zavádza 9 hodinná doba pracovná. U potravinárskych obchodov povoľuje sa otváracia hodina o 6. hod. rannej a zatváracia o 8 hod. večernej, čo je vo skutočnosti 14 hod. doba pracovná a ani poludňajšia prestávka není zaručená, poneváč § 2 dáva okresným úradom možnosť nariaďovať z tohoto rámcového zákona celý rad úchyliek. A ešte horšie pomery budú v obchodoch cukrárskych, kde sa pripúšťa i 15 hod. doba pracovná bez poludňajšej prestávky.

Zo všetkých týchto dôvodov odmieta klub komunistických senátorov predložený vládny návrh i zprávy výboru živ.-obchodného a soc.-politického. Je naprosto mylný názor a je tiež krajne reakcionárske a nesociálne ponechávať obchodné miestnosti 12, 14 až 15 hod. otvorené. Tým malým živnostníkom pomožené byť nemôže a veľkým sa dáva možnosť vykorisťovať obchodný personál proti platnosti zákona o 8 hod. dobe pracovnej.

Klub komunistických poslancov a senátorov už niekoľkokrát podal dôkazy o tom, že s malými živnostníkmi to myslí dobre a že má najväčšiu volu im pomôcť. Bolo lo u príležitosti prejednávania zákona automobilového, kedy sme podali svoje vlastné návrhy, ale vládna väčšina včetne socialistických strán ich zamietla. Bolo to pri prejednávaní zákona o podomnom obchode, tisk č. 701, kedy sme podali návrhy, ktoré malý chrániť podomných obchodníkov pred šikánami úradov a pred veľkoobchodníkmi, ale tiež tu vládna väčšina naše návrhy zamietla a i soc. demokrati a nár. socialisti hlasovali s meštiackymi stranami.

My sme boli jediným klubom, ktorý tu podal návrhy, aby dlžné dane malým živnostníkom boly odpísané a aby u nich boly zastavené všetky eksekúcie. Ale tiež v tomto prípade všetky vládne strany hlasovaly proti nášmu návrhu, hlasovaly totiž pre to, aby malí živnostníci, ktorí stratili svojich konzumentov následkom hospodárskej krízy, boli povinní dane platiť, trebaže sú pasívni a aby mohli byť eksekvovaní. Živnostníkom nepomôže vykorisťovanie obchodného personálu, živnostníkom môže byť pomožené len vtedy, keď bude so strany vlády a vládnej väčšiny ostro zakročené proti daňovým defraudantom, veľkoobchodníkom a veľkopriemyselníkom a keď malí živnostníci nebudú šikanovaní úradmi správnymi a finančnými, ako sa deje až doposiaľ.

Klub komunistických senátorov prehlasuje, že záujmy obchodného pomocníctva nijako neohrozujú záujmy malých živnostníkov a je len na malých živnostníkoch, aby pochopili, že ich pravý priateľ nesedí vo vládnych laviciach, ale u nás, ktorí vždy a všade sa postavíme na ich obranu.

Místopředseda Donát (zvoní): Slovo dále má pán sen. Sláma.

Sen. Sláma: Slavný senáte! Máme zde předložený opět jeden návrh zákona vládou, který se zabývá sociálními problémy v našem státě. Je zajisté velice chvalitebné, když se podávají návrhy, které máji býti ku prospěchu některému stavu anebo státu. Proti takovým návrhům by žádný senátor, ať příslušník té nebo oné strany, ničeho nenamítal. Jestliže však v kritické době hospodářské tísně předkládá vláda určitý sociální návrh zákona, nemůžeme k tomu míti důvěry. Proč? Poněvadž tento zákon sociálního rázu se týká omezení všech produktivně samostatně výdělečně činných osob, které od začátku tohoto státu byly nejvíce postihovány.

Pan zpravodaj zde říkal, že prý byl zde dělán kompromis, aby prý se, vyhovělo zájmům živnostnictva a obchodnictva na Slovensku. Je zajímavé, že tento kompromis dělaly všechny politické strany koaliční., které říkají, že hájí zájmy živnostnictva a obchodnictva. Udělaly kompromis prostě tím způsobem, že se bude zavírat - ovšem s tou výjimkou - že v tom je dáno určité zmocnění zemskému úřadu, po případě ministerstvu soc. péče, uzná-li se záhodným, že může býti otevřeno, neuzná-li se záhodným, zůstane to prostě na papíře. Podstata věci však je horší. Podstata věci spočívá právě v tom, že se tímto zákonem, když budou obchody zavírány zejména v poledne na 2 hodiny, znemožňuje dnes ještě obchodníkům výdělek, který doposud ještě mohli míti. (Sen. Stejskalová: Když dělníci nemohou nakupovat, poněvadž nemají peněz, nepotřebují tam sedět! - Místopředseda Donát zvoní.) O tom nebudu mluviti. To je otázka druhého řádu. Také se toho týká, ale já budu mluviti k věci.

Jde o toto: Živnostnictvu a obchodnictvu se poslední dobou vyměřují čtyřikrát, pětkrát tak velké daně, než jaké byly předpisovány v dobách dobré hospodářské konjunktury. Dnes obchody zejí prázdnotou, nemá se komu prodávati proto, poněvadž, jak zcela správně bylo řečeno, nikdo nemá peněz. Ale přes to vláda dělá dnes opatření, jelikož si myslí, že se tam vydělávají obrovské peníze, aby si chudák obchodník v poledne mohl odpočinouti, poněvadž je tím obchodem po celý den strhán a deprimován. Ve skutečnosti žádný obchodník nedělá od rána do večera, ale největší obchod měl v poledne, zejména ve velkých městech. Proč? Protože do velkých měst se sjíždí obyvatelstvo různých stavů k různým úřadům, k různým jednáním, k soudu civilnímu a trestnímu. Tito lidé si všechno odbavili do desíti, dvanácti hodin a pak si ve městě něco nakoupili. Dnes se jim ta možnost sebere. A tak dnes v důsledku tohoto zákona bude ubývati přílivu peněz pro městské obchodnictvo, peníze tam nebudou plynouti. To bude značiti úbytek, určitou ztrátu a bude to značit také určitou nevýhodu pro venkovské, po případě i pro městské obyvatelstvo. A zejména budou touto zavírací dobou postiženi obchodníci na venkově vůbec.

To je pravá podstata toho, že vláda neměla v této kritické době podávati návrh tohoto zákona, poněvadž podáním této předlohy je vlastně míněno něco jiného: ne pomoci živnostnictvu a obchodnictvu, nýbrž měl se zde podle námětu vlády udělati průlom na Slovensko, kterýžto průlom se má dokončiti při zavírací hodině na Moravě, v Čechách a ve Slezsku. Zde má býti hlavně vyhověno stranám socialistickým, které říkají, že musí býti absolutně dodržována osmihodinová doba pracovní. (Sen. Johanis: A bude to něco špatného?) Řeknu jedno. Kdyby bylo bývalo živnostnictvo a obchodnictvo neporušovalo zákona o osmihodinné době pracovní, dnes by byla polovička obchodů a živností vyvlastněna, poněvadž nadbytečné hodiny pracovní věnovali k udržení svých závodů, aby mohli vůči státu v tom, co stát na nich žádal, vykonati své povinnosti. Může se jim dnes poděkovat, že tito lidé porušovali zákon ve svůj vlastní neprospěch, že nepracovali osm hodin, nýbrž pomáhali udržovati toto státní ústrojí, kteréžto státní ústrojí je nepřiměřeným způsobem trestalo velkými daňovými břemeny. V zájmu záchrany státu bylo dobře, že živnostnictvo a obchodnictvo porušovalo tento zákon.

Není ničím odůvodněno, že by se mohlo říci, že tento návrh zákona, jejž vláda podává, je dělán proto, aby bylo chráněno zaměstnanectvo. Není zde nic opodstatněno, že by se objevily, zejména v Čechách a na Moravě, kde zákon nemá takové drastické následky a výsledky, případy konfliktů zaměstnanců se zaměstnavateli. Naopak zaměstnavatelé pracovali a zaměstnanci dodržovali osmihodinovou dobu pracovní a nepracovali přes čas. Plně se respektovalo, co přinesl zákon v osmihodinové době pracovní pro dělnictvo. Ale že zde to má býti unifikováno, že zde má býti trestán střední stav, právě proto se musilo začíti na Slovensku. Slovenští zástupci jsou dnes odpovědní za to, že nehájili správně zájmy živnostnictva a obchodnictva na Slovensku, poněvadž tímto způsobem pracují k tomu, aby ten průlom nastal u nás, ale konstatuji, že na úkor státu. Prohlašuji, že kdyby při krisi, která dnes je, berní úřady předpisovaly na příští rok takové daně, jako letos, pak ve státním rozpočtu se ani desetina z nich neobjeví, protože peněz není.

To jsem chtěl zdůrazniti, že při všech sociálních otázkách, které hýbají celým naším státem, při obrovské nezaměstnanosti zakazujete pracovati někomu, kdo pracovati chce. Statisíce lidí často nechtějí pracovati a nepracují a lidem, kteří chtějí poctivě se živiti bez omezení pracovní doby, tu možnost berete. Právě z toho důvodu budeme hlasovati proti tomuto zákonu, poněvadž jsme zastánci tohoto stavu. (Výkřiky komunistických senátorů. - Potlesk.)

Místopředseda Donát (zvoní): Rozprava je skončena.

Byly mně podány pozměňovací návrhy sen. Filipínského, Donáta, dr. Kloudy, dr. Reyla, Šimka, dr. Hellera, Kahlera a druhů, sen. Kianičky, Hancko a spol. a sen. Kello a soudr.

Žádám, aby byly přečteny.

Tajemník senátu dr. Šafařovič (čte):

1. Pozměňovací návrh sen. Filipínského, Donáta, dr. Kloudy, dr. Reyla, Šimka, dr. Hellera, Kahlera a druhů:

Vládny návrh zákona tisk sen. 1015 buď pozmenený v znění ako je uvedené v zprávě výborov živnostensko-obchodného a soc. - politického (tisk sen. 1079) následovne: V § 1, odst. 3 za slovo "tovaru" nechť sa vsunú slova "alebo obsluhu".

2. Pozměňovací návrh sen. Kianičky, Hancko a spol.:

V § 1, odst. 1 budiž stanovena otvírací hodina na ¹/₂8. hod. ranní místo 8. hod.

Poslední věta téhož odstavce počínající slovy "V dobe poludnia" a končící slovem "odpoludnia" budiž škrtnuta.

3. Pozměňovací návrhy sen. Kello a soudr.:

V §u 1 nechť připojí se k odst. 1 tato věta:

"Otvírací a zavírací hodina stanovená podle tohoto paragrafu nesmí býti v rozporu se zákonem čís. 91 ze dne 19. prosince 1918."

V §u 2, odstavec 1 budiž doplněn touto větou:

"Okresní úřad nemá však práva při upravování otvírací a zavírací hodiny podle tohoto zákona povolovati výjimky, které by byly v rozporu se zákonem č. 91 ze dne 19. prosince 1918."

Místopředseda Donát (zvoní): Dávám slovo k doslovu zpravodaji výboru živn. obchodního, panu sen. Zimákovi.

Zpravodaj sen. Zimák: Slávny senát! Hovoril som o tom, za akých okolností prišla vláda s týmto návrhom. Je pravda, že boli to obchodní zamestnanci, ktorí sa najsamprv domáhali toho, aby bola voľajaká zákonná úprava, a teda samozrejme počítali s tým, aby tá úprava bola v súlade so zákonom o 8 - hodinovej pracovnej dobe.

Ale tejto úpravy sa domáhajú aj sami riadni obchodníci. Úbohý by bol ten obchodník, ktorý by nemal porozumenie pre odpočinok, pre vzdelanie, pre to, určitú dobu byť v tom obchode a určitú dobu zasa sa venovať svojej rodine.

Ja zatiaľ odporúčam, aby návrh, ktorý tuná bol predostretý pánmi senátormi Filipínskym, Donátom, Votrubou, dr. Hrubanom, dr. Hellerom, dr. Kloudom a Lukschom, slávny senát ráčil prijať. Prijať preto, poneváč už po usnesení výborov apelovali na nás najmä holiči, aby bola im daná možnosť v rámci tohoto zákona, aby tu tam mohli cez poludnie mať práve tieto 2 hodiny otvorené. A poneváč § 1, odst. 3 povädá: "Zemský úrad po vypočutí obchodných a živnostenských komôr, ako aj predstavenstva a pomocníckych výborov, príslušných spoločenství..." - teda tam bude i spoločenstvo holičské - "so zreteľom na potreby konzumujúceho obecenstva môže povoliť jednotlivým druhom živností a obchodov predaj tovaru...", tak to znamená, poneváč je tu reč len o odpredaji tovaru, kdežto u holičov sa menuje ich výkonnosť, obsluhu, aby sa to mohlo vzťahovať na holičov, tak vsunuje sa do tejto vety to slovo "alebo obsluhu", takže to bude znieť: "... predaj tovaru alebo obsluhu i v dobe poludňajšej prestávky". - Teda týmto návrhom sa vyhovie tomuto oboru živností.

Čo sa týče návrhu p. sen. Slámu, ktorý znie asi tak, aby poludňajšia prestávka nebola, - no, páni moji, neodpovedá to dnešnej dobe a už je to zastaralé, aby musely byť cez poludnie obchody pozatvárané. A jestli sú voľakde nejaké okolnosti - tak bych riekol, taký Liptovský Sv. Mikuláš - kde snáď cestujú ľudia k Demänovským jaskyniam, a podobne v rôznych a rôznych iných mestách, kde v poludňajšej prestávke prichodia alebo odchodia vlaky, že by to mohlo škodiť, práve preto je tu daná možnosť okresnému úradu, aby tú poludňajšiu prestávku posunul na príklad od ¹/₂1 do ¹/₂3, alebo od ¹/₂12 do ¹/₂2, ako toho bude potreba vyžadovať. A vedľa toho keby voľakde boli živnostníci a obchodníci odkázaní len na tú poludňajšiu prestávku a chceli mať otvorené stále, tak Zemský úrad to uváži a vypočuje Obchodné a živnostenské komory ako aj predstavenstvá pomocníckych výborov, zkrátka všetky zainteresované korporácie a spraví tú výnimku, že tá poludňajšia prestávka všade platiť nemusí.

Otázka, je-li zrovna doba vhodná, nedá sa držať. Za prvé som referoval, že do roku 1927 sme žili na Slovensku v tejto otázke v istej neistote, až konečne v r. 1927 po mnohých sporoch dal Najvyšší správny súd miesto apeláte, ktorá bola namierená proti platnosti štatútu, ktorý schválilo ministerstvo pre správu Slovenska.

Od r. 1927 staly sa 3 pokusy na Slovensku, aby sa spravil voľajaký poriadok vo veci zatvárania obchodov, ale všetky tie pokusy prepadly pred Najvyšším správnym súdom.

Hovorilo sa, že sa s osnovou nemalo prísť v tak zlej dobe. Je pravda, že doba je zlá, ale ja sa pýtam, kedy bola doba lepšia? Keď by sa bolo prišlo s takým návrhom r. 1921, boli byste hovorili: Po vojne, keď každý chce nakupovať, chcete robiť taký zákon?

Prišiel r. 1930 a tuná sme počuli s tohoto miesta od pána ministerského predsedu, že sme prežívali zlatý vek. My sme od prevratu, čo republika existuje, počítali s tým, že pomery musia sa postupne lepšiť, ale stále a stále sa hovorilo, že je zle, a verili sme, že je to stále horšie, až naraz sme sa dozvedeli, že sme prežívali kedysi v republike zlatý vek. Je pravda, že sú doby zlé, ale stále odkladať nutnú zákonnú úpravu, je tiež chybou. Ako som poukázal, úrady na to naliehajú. Veď je to ohromná blamáž, keď úrad si spraví akési nariadenie, akýsi štatút a na základe tohoto štatútu trestá obchodníkov pokutami 20, 50, 100, 500 a 1000 Kč. Všetko to nemalo zákonného opodstatnenia, keby obchodníci, ktorí tieto pokuty platili, teraz žalovali, bolo by to veru ostuda pre úrady. Musíme k tomu mlčať, že sa to stalo, ale nemá sa hovoriť, že tento zákon nie je včasný.

Kuriózny je návrh p. sen. Kello. Tento p. sen. Kello. V živnostensko-obchodnom výbore vzbudilo to všeobecný podiv, keď pán senátor Kello hovoril, že nie je treba prestávky poludňajšej a že aj večer majú byť obchody otvorené bárs do 9 hod., lebo vraj obchodník je rád, že môže niečo utŕžiť. Je to vraj nesprávne, aby sa v takejto dobe, aká je dnes, robil zákon, ktorým sa obmedzuje otváracia a zatváracia hodina. Ale teraz vystúpi tu na tribúnu ten istý p. senátor a farizejsky podáva návrh na dodržovanie 8 hodinovej doby pracovnej v obchodoch. V osnove nie je rečene o 8 - hodinovej dobe pracovnej, ale celá osnova sa nesie v tom duchu, aby bola 8 - hodinová doba pracovná dodržovaná. Tam, kde je nutnosť, že sa musí pracovať 9 hodín, je všeobecná mienka, že si zamestnávateľ, ktorý má zamestnancov, musí pracovnú dobu upraviť tak, aby 8 - hod. pracovná doba pre zamestnancov sa zadržiavala. Návrh p. sen. Kello je nevhodný už aj preto, že je v českom znení, kdežto osnova je v znení slovenskom, lebo je pre Slovensko a Podkarpatsko.

Odporúčam slávnemu senátu, aby návrh p. sen. Slámu a Kianičku a taktiež návrh p. sen. Kello sl. senát zamietnul a naproti tomu aby schválil návrh pp. sen. Filipínskeho a spoločníkov.

Místopředseda Donát (zvoní): Vzhledem k podaným pozměňovacím návrhům budeme ve čtení prvém o této osnově zákona hlasovati takto:

O odst. 1. §u 1 podle pozměňovacího návrhu sen. Kianičky, Hancko a druhů, bude-li zamítnut, podle zprávy výborové;

pak o návrhu sen. Kello a soudr. na doplnění tohoto odstavce,

pak o odst. 2. §u 1 podle zprávy výborové;

o odst. 3. §u 1 podle návrhu sen. Filipínského a druhů;

o odst. 4. §u1 podle zprávy výborové;

o odst. 1. §u 2 podle zprávy výborové;

pak o návrhu sen. Kello a soudr. na doplnění tohoto odstavce;

o zbytku §u 2, jakož i o §§ 3 a 6, nadpisu zákona a úvodní formuli podle zprávy výborové.

Jsou námitky? (Nebyly.) Nejsou.

Budeme tudíž tak hlasovati.

Kdo souhlasí, aby odst. 1 §u 1 zněl podle návrhu sen. Kianičky, Hancko a druhů, nechť zvedne ruku. (Děje se.)

To je menšina. Zamítá se.

Kdo souhlasí, aby odstavec tento zněl podle zprávy výborové, nechť zvedne ruku. (Děje se.)

To je většina. Přijímá se.

Kdo souhlasí s tím, aby odstavec tento doplněn byl podle návrhu sen. Kello a soudr., nechť zvedne ruku. (Děje se.)

To je menšina. Zamítá se.

Kdo souhlasí, aby odst. 2 §u 1 zněl podle zprávy výborové, nechť zvedne ruku. (Děje se.)

To je většina. Přijímá se.

Kdo souhlasí, aby odst. 3 §u 1 zněl podle návrhu sen. Filipínského a druhů, nechť zvedne ruku. (Děje se.)

To je většina. Přijímá se.

Kdo souhlasí, aby odst. 4 §u 1 zněl podle zprávy výborové, nechť zvedne ruku. (Děje se.)

To je většina. Přijímá se.

Kdo souhlasí, aby odst. 1 §u 2 zněl podle zprávy výborové, nechť zvedne ruku. (Děje se.)

To je většina. Přijímá se.

Kdo souhlasí, aby odstavec tento doplněn byl podle návrhu sen. Kello a soudr., nechť zvedne ruku. (Děje se.)

To je menšina. Zamítá se.

Kdo souhlasí s tím, aby zbytek §u 2, jakož i §§ 3 až 6, nadpis zákona a úvodní formule zněly podle zprávy výborové, nechť zvedne ruku. (Děje se.)

To je většina. Schvaluje se.

Tím schválil senát celou osnovu zákona s nadpisem a úvodní formulí v prvém čtení podle zprávy výborové, tisk 1079, s úpravou §u 1, odst. 3 podle návrhu sen. Filipínského a druhů.