Místopředseda Votruba (zvoní): Dalším řečníkem je pan sen. Bergman, jemuž uděluji slovo.
Sen. Bergman: Vážený senáte! Dámy a pánové! Předem musím říci, že souhlasím s tím, co řekl pan sen. Hubka a snad i jiní, pokud se týče znění samého zákona. Je těžko kritisovati tento zákon, poněvadž my jsme již měli mnoho zákonů, kterým bylo těžko rozuměti, ale tento zákon jaksi všechny ostatní předčí. Jen bych byl chtěl, aby alespoň důvodová zpráva byla trochu zpopularisovala zákon, který sám o sobě nemohl býti lehce srozumitelný, a myslím, že v budoucnosti budeme musiti chtíti, aby alespoň v důvodových zprávách se tyto věci říkaly poněkud jinak, než dosud.
My se na ten zákon také nedíváme jako na nějakou značnou a intensivní pomoc zemědělcům. Udělali jsme již mnoho zákonů, o kterých jsme říkali, že to jsou injekce pro okamžitou portice, pro okamžité utišení bolesti zemědělců. Také tento zákon jest jenom medicínou, která sice má poněkud v dnešní krisi lépe a trvaleji léčiti než injekce, ale myslím, že pro letošní rok nebude míti valného účinku pro zemědělskou krisi.
Je ovšem nutno, aby vláda vydala velmi rychle prováděcí nařízení, aby ta celá akce nebyla ranou do vody a aby tím více nezklamala. Zákon o obilních zástavních listech a veřejných obilních skladištích je především míněn jako okamžitá pomoc v krisi a dobré účinky tohoto zákona se budou projevovati teprve v době normální. Nemohou se za žádných okolností projevovati v této hospodářské krisi a zejména v této době nedostatku pohyblivého kapitálu u zemědělců.
Tento zákon ovšem poskytuje zemědělcům, kteří budou dodávati od 25 q obilí, možnost krátkodobého úvěru, tedy jakousi výpůjčku, kterou až do výše 60% bude míti ten zemědělec vlastně jen na běžnou režii. Ovšem účinky tohoto zákona se budou projevovati, jak jsem již řekl, až v době normální a zejména až nastane jisté oddlužení zemědělských statků a zemědělských podniků. Ovšem je to jen dočasná pomoc. Podíváme-li se dnes na zemědělskou krisi, musíme říci, že se přece jen jednou musí jíti na kořen léčení této krise, to znamená pro zemědělce především snížení daní a dávek a zejména těch těžkých sociálních břemen, která nejsou absolutně úměrná dnešní rentabilitě zemědělství. Jsme přesvědčeni o tom, že není možno, aby dělnictvo bylo nějakým způsobem zkracováno. My jsme si v zemědělství velmi dobře vědomi toho, že naši zemědělští dělníci nejsou tak placeni, jak by měli býti. Víme, že je velká disparita mezi platy dělníků zemědělských a průmyslových. O tom není sporu. Ale musí se uznati, že není možno, aby zemědělský podnikatel platil všechny dávky a nezbývá nic jiného, nežli snížiti režii a zlevniti sociální břemena, která zemědělský podnikatel musí platiti. Totéž je, prosím, u daní a dávek. V poslední době napekli jsme tolik nových daní, že ty věci nemohou jíti tak dále. Jestliže vypočítal prof. Ernest, že je dnes 1 ha půdy zatížen u nás předem dávkami a sociálními břemeny částkou 300 Kč, kde lze hledati rentabilitu zemědělského podniku, ať již u malého nebo u velkého člověka? Malý zemědělec může přece snad přijíti na své, ne-cení-li si svou práci takovým způsobem, jako ji musí hodnotiti zemědělský podnikatel, který si zjednává. Na to musí býti brán také zřetel. Všechny tyto věci nemohou takto pokračovati, dávky a břemena nesmějí býti zvyšovány, nýbrž zmenšovány. Uvažte, dámy a pánové, jak velmi zatěžuje dnes zemědělství zvýšení daně z obratu, která je přenesena při průmyslových produktech na zemědělce, kdežto zemědělci nemají práva, aby při prodeji svých výrobků si daň z obratu účtovali.
Je zde jisté nebezpečí z tohoto zákona. Musíme si velmi upřímně říci, že se do jisté míry z hospodářských družstev - nevyčítám republikánské straně, že jich má většinu - dělá něco, co může býti nám a dokonce i příslušníkům této strany, jednou velmi nepříjemným. Jestliže se družstvům dají všechna práva, budou se pomalu stávati členové, a těmi budou musit býti všichni zemědělci, jistými nevolníky těchto družstev. A to je věc, kterou my jako zemědělci vůbec, bez ohledu na politické strany, nemůžeme dobře připouštěti. Jestliže se dnes tímto zákonem posiluje váha družstev, musíme v budoucnosti hleděti, aby se všechny věci vybavovaly takovým způsobem, aby zemědělec volně disponoval svým majetkem a výsledky své práce. To znamená prakticky, že budeme musit odpolitisovati všechny hospodářské otázky a že se budeme musit dostati - bez ohledu na politicko-stranické zájmy - na politiku celostavovskou, která bude řešiti ovšem nejenom zájmy zemědělské, a to nejenom u nás, nýbrž u všech stavů, které dohromady tvoří tento národ a jsou základem tohoto státu.
Letošní rok, pokud se týče sklizně, je velmi nejistý. Vegetace je zpožděna o 14 dní, poněvadž bylo ohromné sucho. Až do této doby, snad do včerejška, byly velmi chladné noci. To znamená, že je potřebí pomoci rychle, a jak jsem již řekl jednou, že je zejména potřebí, aby bylo vydáno prováděcí nařízení co nejrychlejším způsobem.
A při této příležitosti bych chtěl velmi otevřeně říci, že je potřebí, aby vláda skutečně prováděla všechny věci, na kterých se parlament usnáší. Tu nelze odkládati, poněvadž z každého odkladu je nebezpečí s prodlení. Vláda nemůže váhati, poněvadž poměry jsou takové, že nejen by rostla jistá nedůvěra k vládě, která stále odkládá, která stále se radí, nýbrž také proto, že je skutečně akutní nebezpečí ve věcech hospodářských; lid žádá rychlých činů a jen rychlé činy mohou posíliti a vzbuzovati důvěru k této vládě.
Poukazuji zejména, jak rychlé pomoci je potřebí našim zemědělcům v pohraničí. Nebudu mluviti specielně o zbytkových statkářích, aby se neřeklo, že chci jednostranně hájiti zájmy nějaké, podle úsudku jistých tříd dobře situované kasty, ale prosím, račte se podívati na kolonisty. Tu je nebezpečí, že v našich pohraničních krajích přijde sta zemědělských rodin o svoji existenci. Co to znamená politicky pro tento stát, co to znamená pro národ a pro celou myšlenku udržení tohoto státu? Kolonisté marně se domáhají zrovnoprávnění s ostatními nabyvateli půdy a za dnešních poměrů je skutečně to "štěstí", kterého se jim dostalo přídělem půdy, velmi malé. Jsme v nebezpečí, že německý a jiný cizí kapitál jim zabere to, o čem jsme po převratu myslili, že dostaneme definitivně do českých rukou. Není to jen zemědělství, víme, že by se mohlo říci, že je potřebí udělati energické zákroky také v hornictví, že je potřebí už jednou mluviti o p. Weinmannovi a Petschkovi, ale největší nebezpečí přece je v tom, kdybychom ztratili půdu, kterou jsme pozemkovou reformou drobnému lidu i některým větším podnikatelům zemědělským dali. Hraničáři nejsou nespokojeni jen s věcmi hospodářskými, jsou nespokojeni také s věcmi politickými, jak se dnes jeví. Jestliže se neudělá v nejbližší době vládními zákroky pořádek v otázkách jazykových, jestliže se nevyřídí otázky personální a jestliže tam nebudeme míti lidi, kteří se dorozumějí ve státním jazyku s českými lidmi, jistě to velmi značně poškodí důvěru v nynější režim, což nebude ku prospěchu věci a zejména to nebude ku prospěchu státní myšlenky.
Poukazuji na to, kolik objektů a kolik zemědělských objektů se dostalo v poslední době do německých rukou! Musíme žalovati, že některé prodeje schválil pozemkový úřad, ačkoli jsme očekávali, že tak neučiní, a naši zemědělci na severu jsou přesvědčeni, že nebude lépe, pokud vláda skutečně energicky bez váhání nebude plniti to, co vlastně vyplývá ze zákona, a to ze starého zákona bez ohledu na to, že jsme si udělali na ochranu těchto věcí také zákony nové, na jejichž základě by mohly býti tyto věci řešeny. Bylo by velmi dobře, kdyby do těchto míst, o kterých zde mluvím, jak vláda, tak členové vlády se občas podívali. Víme, že na to nestačí výlet. Víme, že tam členové a representanti vlády také byli, ale po těch všech výletech nenásledovaly činy, které by věc mohly jaksi napraviti.
Ke konci chtěl bych říci, že skutečně jen zabezpečení klidu a pořádku může zjednati nápravu. Dnes jsou poměry takové, že nestačí prosté komuniké o vládních poradách, nýbrž je nutno, aby bylo viděti, že se něco dělá. Jsem přesvědčen, že v budoucnosti může tento zákon vykonati své dobré poslání a že může přinésti zemědělcům jisté ulehčení, ale to je v souvislosti s otázkou kapitálovou, to znamená, že bude lépe, až zemědělci budou míti jisté pohyblivé kapitály sami. Jak dnes tomu je, je potřebí, aby se sbory zákonodárné i vláda staraly o ten kapitál samy, což je za dnešních finančních poměrů těžké, ale nezbývá nic jiného., poněvadž zemědělci sami žádného kapitálu nemají. (Místopředseda Donát převzal předsednictví.) Chtěl bych jen, aby rychle vydaným prováděcím nařízením vláda způsobila alespoň tolik, aby alespoň část letošních žní byla zachycena a zabezpečena. (Souhlas.)
Místopředseda Donát (zvoní): Slovo dále má pan sen. Petřík.
Sen. Petřík: Slavný senáte! I když naše strana a samozřejmě i já jako referent u-znáváme, že předložená osnova zákona je věcí, na které může určitým vrstvám zemědělským velice záležeti, přece jen je potřebí říci, že projednávání osnov zákonů takovým způsobem, jako se to stalo zase v tomto případě ve třech nedělích jedno po druhém, není možné. Nám tento způsob nezajišťuje žádnou důstojnost projednávání pro senát a nedává času a možnosti, abychom se s někým, kdo snad by o té věci měl nějakou praxi z podobných zákonů, poradili, abychom věděli, jaké stanovisko zaujmouti. Samozřejmě, je-li dána lhůta 24 hodin k projednávání osnovy zákona, a to dvěma výborům, není možno navrhnouti žádné změny, a o tyto změny musejí se postarati naprosto jiní činitelé, než jsou výbory, snad činitelé jako je předsednictvo senátu atd.
Vážení, touto osnovou zákona tak, jako již celou řadou podobných osnov, má se, nebo chce se pomoci zemědělství, chce se zmírniti zemědělská krise. Krise je všeobecná: je krise průmyslová a je také krise zemědělská. Nedá se odstraniti krise průmyslová žádným zákonem a žádný podobný zákon nebyl předložen, aby se odstranila krise průmyslová. Pokusy, aby se odstranila krise zemědělská, nebyly nikdy šťastny a není ani tento pokus šťastný. Toto řešení nepřivede žádného zlepšení v zemědělské produkci, která by v této chvíli potřebovala, aby se ceny zemědělských produktů ustálily jak pro jaro, tak pro podzim a pro příští rok, dokud by krise existovala, na určité výši, která by zemědělci zajišťovala možnost rentability. Návrh tohoto zákona nezajišťuje ustálení cen, jak se jeho autoři domnívali, že ustálí ceny, že se nebude překotně prodávati, že nebude nouze o peníze, když se obilí uskladní, nebo zadrží, když zemědělci obdrží půjčku, že tím se ceny nějakým způsobeni zvednou.
Vážení pánové! Snad si někdo představuje, že tento úmysl se stane skutkem. Já však chci tvrditi napřed, že to nebude míti vlivu na toto přání a že se bude opakovati, co se v zemědělství opakuje každý rok, že totiž drobný zemědělec a rolník nebude ani nyní věděti, kdy má prodati a že tedy nebude potřebí prodávati na podzim, nýbrž na zimu a ukáže se, že by zpeněžil na podzim lépe, než v létě nebo na jaře. Tak se to ukázalo u zemědělce vždycky, poněvadž je přece jen zřejmo, že zemědělec není obchodník, že nemá obchodní zdatnosti a rutiny, a i když se vyzná v obchodních a bursovních zprávách, vyzná se v nich jen pro ten den, ale nemůže se vyznati, jaký účinek bude míti zpráva z dnešní bursy na příští bursu, za měsíc nebo za 1/2 roku. Zůstane tedy věc nezměněna.
Osnově zákona bych chtěl vytknouti, když je určena pro zemědělce - tedy lidi neznalé zákonů a bursovních triků i světových obchodních usancí - že je pro ně velmi nejasná. (Hlas: Od čeho jsou advokáti?) Dobře, ale má se pomoci zemědělci a ne advokátovi. Zákon tedy měl býti sty-lisován jasnějším a zřetelnějším způsobem.
Hlavním požadavkem zemědělců by bylo, aby se ceny ustálily na určité výši. K tomu mohl dopomoci jediné monopol, který jsme několikrát po sobě navrhovali. A je známo, že podobný návrh zákona podal také tehdejší náš ministr zásobování Bechyně, ale předloha byla odvolána, poněvadž řeší věci zemědělské, mělo to býti vyhrazeno ministerstvu zemědělství. Návrh byl tedy odvolán, ale do dnešního dne nebyl předložen. Dostali jsme syndikáty, obilní a živočišný, ale tyto nemohly způsobiti, co by byl způsobil monopol, protože ustanovení syndikátní může zvednouti ceny jen těch artiklů, které dovážíme: může zvednouti cenu pšenice, když sem žádnou nepustíme, může zvednouti cenu vepřového dobytka a tuků, když sem žádné nepustíme, ale nemůže zvednouti cenu vepřového dobytka a tuků, ječmene, ovsa, ani nemůže zvednouti cenu cukrovky a nemohl také zvednouti, i kdyby nějaký syndikát na to platil, cenu chmele, dokud se nevyskytla možnost vyvážeti chmel nebo pivo do Ameriky.
Tedy je potřebí zpevniti ceny. Bude potřebí, aby se o tom vážně uvažovalo a aby ministerstvo zemědělství přece jednou přišlo s návrhem, který by zemědělství, když ne pomohl, aspoň poskytl jistoty, že jeho práce bude odměněna.
Druhou věcí pro zemědělství, která jediné může řešiti zemědělskou krisi, by bylo vedle zpevnění cen také to, když zemědělec levně nebo pod cenou prodává, aby také levně, ale ne pod cenou kupoval. To je věc zákona kartelového. Zemědělec neustále kupuje draho, poněvadž kartely, které drží určité ceny, nedovolí, aby se prodalo levněji, než ony určují. I když nebudu poukazovati ke všem ostatním věcem, jako je železo atd., zmíním se o umělých hnojivech. Proč máme platiti umělá hnojiva ještě jednou tak draho jako zemědělec v Německu. Proč? To je naprosto zbytečná věc a zástupci zemědělství a ministerstvo zemědělství neřeší nebo nepomáhají řešiti tuto otázku. To se dá vysvětliti jen tím, že exponenti agrární strany jsou zúčastněni v těchto výrobních a průmyslových odvětvích, která právě diktují ceny, a právě tam mají větší zisky než by měli z toho, kdyby levně kupovali.
Ustanovení o zástavních listech obilních hodilo by se zřejmě pro drobné zemědělce, pravděpodobně se bude hoditi pro rolníky. Je tam ustanovení, že zemědělec musí míti alespoň 25 q téhož druhu obilí, ne snad veškerého dohromady - nemůže snad míti pšenice a žita 25 q dohromady - nýbrž musí míti 25 q pšenice nebo žita, nebo ječmene, ovsa, kukuřice atd. Skoro žádný drobný zemědělec, tedy člověk, kterého naše strana zastupuje, nebude míti 25 q ovsa, žita nebo pšenice a proto právě nebude moci dostati tento zástavní list nebo ho nebude moci nikomu vydati, poněvadž nikomu nebude moci nabídnouti 25 q téhož druhu obilí. Pro rolníky se pravděpodobně věc zužitkovati dá.
Původní návrh, pokud se projednával napřed v novinách, měl ustanovení, že to bude nejméně 100 q, ale s touto cifrou se šlo dolů na 25 q, což jest správné, ale pro malého člověka nebude to míti žádný účinek a výhodu, poněvadž 25 q obilí nebude moci nikomu nabídnouti jako zástavu a nemůže tedy na ně dostati zápůjčku.
Toto řešení pro drobného člověka, pro rolníka je jediné možné v tomto návrhu zákona, protože to obilí by měl uskladněné doma, nemusil by je nikam voziti do skladiště, případně ze skladiště znova odvážeti, neplatil by skladištní poplatek, tedy by ho to nic nestálo. To by bylo pro něho jediné možné řešení.
Takových malých lidí se může dáti několik dohromady, mají svůj vlastní povoz a odvezou obilí tam, takže by nejezdili se 2, 3 q. Ale toto řešení je pro drobného člověka nemožné, poněvadž on musí platiti povoz. Malý člověk nemá koňský potah ani vetší povoz. Musí zaplatiti lidem, kteří by to tam odvezli, poplatky skladištní, které jsou poměrně veliké, a po případě by to obilí, až by lhůta prošla a nebylo prodáno, musil zase odvézti ze skladiště. To jsou tedy výlohy takové, že drobný člověk - ani několik společně - skladiště pro své zásoby použíti nemůže.
S našeho a specielně mého hlediska pohlížím na věc, pokud jde o skladiště veřejná nebo společenstevní tak, že se jim touto osnovou zákona dává injekce, pomáhá se jim. Nepomůže se zemědělci, ale pomůže se skladištím, poněvadž přes to, že byly kdysi dobrodiním zemědělce a třebas i obchodnictva, u zemědělce stávají se přítěží; jsou s tím spojeny výlohy, musejí tam býti zaměstnanci, třeba i dosti velký počet, a při dnešní krisi obchodu nemůže to tolik vynésti, aby skladiště byla rentabilní. Tedy touto osnovou zákona se jim, myslím, pomáhá, nebo pomůže.
Jde také o to, jakým způsobem se těm, kteří budou dávati své obilí do skladiště a budou požadovati úvěr - má se jim poskytnouti úvěr ze 2/3 ceny obilí, bursovní záznam třeba toho dne, kdy to přivezl do skladiště - opatří úvěr na tyto zálohy a jak se budou krýti případné ztráty z toho, že se poskytuje úvěr dvě třetiny. Nebude se chtíti prodávati na podzim po výmlatu, ale do skladiště se odveze třeba pšenice, u které takový případ může nastati, a ona bude míti proti budoucnu tou dobou na podzim slušnou cenu, tedy on dostane ze slušné ceny, která se bude později platiti, dvě třetiny, ale vlivem okolností světových nebo jiných cena pšenice klesne, bude na jaře chabá a bude v létě třeba ještě chabější. Ty dvě třetiny, které se daly zálohy, budou vyšší, nežli je cena pšenice. Jakým způsobem se uhradí tento rozdíl ztráty jedné třetiny na ceně? Veřejné skladiště, zákonem k tomu stanovené, jistě ztráty nebude chtíti platiti, poněvadž, když by se prodávalo levněji, bude se jednati o zaplacení poplatků skladišť a všech výloh. Nevíme, jakým způsobem se uhradí. Vážení, chci poznamenati, a již jsem tím hotov, že jsme hlasovali ochotně, i když jsme vytýkali některé věci osnovám, které byly předkládány od roku 1926. Jest jich nespočetné množství. Těch zákonů je asi 25. Pro všechny jsme hlasovali, žádný však nikomu nepomohl, naopak ochudily stát; pokud jde o dovozní listy, je to přímé ochuzení, a pokud jde o podvázání průmyslu a obchodu, je to další škoda. Hlasovali jsme pro všechny a chci poznamenati, že pořád visí ve vzduchu požadavky naše, pokud jde o požadavky drobného zemědělce."
Požadujeme předložení zákona o ochraně drobných pachtýřů. Oslovu zákona předložil již ministr spravedlnosti dr. Meissner. Poněvadž však jde o materii zemědělskou, musil ji dr. Meissner odvolati a má ji předložiti ministerstvo zemědělství. Vidíte, jaký má chvat! Zase je již 3/4 roku pryč. Dále je to předložení návrhu zákona našeho, v roce 1930 nebo 1931 podepsaného Křížem a mnou, aby bylo drobným zemědělcům umožněno zastoupení v okresních a zemských komisích pro živelní pohromy. V těchto okresních a zemských komisích nemáme žádného zastoupení. Žádná domkářská organisace nemá tam žádného zástupce. (Sen. Sechtr: Nač to děliti na politiky? - Výkřik: Když to mají agrárníci, tak to stačí?!) Prosím vás, nechtě tu logiku kol. Sechtra na pokoji. Kol. Sechtr myslí dobře: tam, kde oni mají všechny zástupce, proč tam polezeme my, co my tam máme co dělat? (Sen. Sechtr: My bychom mohli totéž říci o nemocenských pokladnách!) Ale vždyť jste tam! (Výkřiky.)
Místopředseda Donát (zvoní): Prosím o klid!
Sen. Petřík (pokračuje): Máš, Sechtře, pravdu. Kdybychom my chtěli ministra zemědělství z naší strany, uvidíte, co nám řekne Sechtr. To by byla saframentská politika. Ale tohle, toť se rozumí. (Výkřiky. - Místopředseda Donát zvoní.) Žádáme vedle toho zastoupení v daňových komisích, žádáme, aby byla změněna ve smyslu demokratickém zemědělská rada. Trváme na projednání zákona o monopolu, žádáme o hospodaření obilím po dobu krise státem. Zvláště by se osvědčilo takovéto obhospodařování v době nezaměstnanosti, kde by ve veřejných kuchyních mohli nezaměstnaní po případě aspoň jednou za den býti se svými rodinami stravováni. Žádáme zákon o kartelech. Vážení, několikráte již byla nadhozena s naší strany otázky, zda by neměla býti provedena reforma pozemkové daně. Je naprosto škodou pro stát, že se daň pozemková vybírá i od nejmenších zemědělců, případně takových, jejichž čistý katastrální výnos již nedosahuje ani 25 Kč. Takovýchto zemědělců drobných je v naší republice 11/4 milionu. Daň pozemková, která se od nich vybírá, nemůže činiti ani 51/2 mil. Kč a je tedy škodou, že stát vybírá tuto daň, neboť její vybírání musí státi nejméně 50 mil., ale jistě více, než vynese. Kdyby berní správy a úřady nevedly v knihách v evidenci tyto malé poplatníky, ušetřil by stát veliké částky a hlavně tím, že, kdyby mu vypadla z knih taková spousta drobných poplatníků, mohly by si berní úřady a správy hleděti pak poplatníků větších a nemohlo by nám unikati tolik daní, jak se to u nás děje. I ta věc by mohla přijíti v úvahu. (Sen. Ant. Novák: Takhle nějaký fond na umělá hnojiva!) Ano, ale to není nic politického, je to věc hospodářská, a proto nemůžeme nic proti tomu namítati. K předložené osnově zákona prohlašuji za naši stranu, že náš klub bude pro návrh zákona hlasovati. (Potlesk.)
Místopředseda Donát (zvoní): Dále má slovo pan sen. inž. Marušák.
Sen. inž. Marušák: Vážený senáte! Zajisté není v tomto slavném sboru nikoho, kdo by si nepřál upřímně, aby se zemědělcům pomohlo. My však musíme s politováním konstatovati, že všechna ta zákonitá opatření, ať už to byla cla, ať to byly syndikáty, či zákonitá ochrana proti exekucím nebo i tento zákon, který dnes odhlasujeme, zemědělství mnoho nepomohou. Je v tom viděti mnoho dobré vůle se strany zákonodárných sborů, ale užitek z toho vzhledem k nynějším těžkým poměrům nebude takový, jaký si od toho slibujeme.
Pokud se týče předloženého návrhu zákona, je nesporno, že dnes, kdy se velmi těžko získávají úvěry na reality, tím méně se získá úvěr na mobilní věci, jako je obilí, kterého je nadbytek, a o kterém nikdo neví, zdali bude stoupati či klesati. A kromě toho je nutno počítati také s tím, že potrvá delší dobu, nežli se toto opatření vžije, takže pro přítomnou dobu, kdy by toho bylo nejvíce potřebí, nedá se s nějakým velkým úspěchem počítat a myslím, že kol. Petřík má pravdu, když poukázal na to, že monopolní opatření, po kterém socialistické strany už dávno volaly, by zemědělcům prospělo daleko více.
Vážený senáte! Zemědělcům mohou pomoci dvojí opatření. První je to, že zemědělci si musí pomoci sami, jak to správně řekl kol. sen. Hubka, a za druhé zemědělcům se nepomůže, pokud se nepomůže jiným skupinám národa a pokud tyto skupiny jim nepomohou. V určitém směru si budou musit zemědělci pomoci sami. Já jsem už při projednávání zemědělských předloh vícekráte mluvil o určitých reformách v zemědělství, které je nutno provésti jestliže zemědělství má býti na výši dnešní doby a má-li se u nás náležitě uplatniti. Zemědělci na příklad poukazují právem na to, jaké množství se dováží k nám ze zahraničí ovoce, vajec, másla atd. Po této stránce se u nás, bohužel, nedělá mnoho a je to na velkou škodu zemědělství. Poukazuji na příklad na ovocnářství, jaký prospěch z něho bychom mohli míti, kdyby se mu věnovala náležitá péče. Vážení pánové, podívejte se třeba teď na některé kraje republiky, zejména ve střední Moravě, na Kyjovsko, na jižní Moravu, Krumlovsko, Znojemsko, Mikulovsko, kde máte nádherná stromořadí, nádherné ovocné zahrady dnes úplně zničené housenkami. Máme spoustu zákonů, které nařizují politickým správám a jiným úřadům, aby na tuto věc dohlížely, ale nikdo nic nedělá. Zjistil jsem na příklad, že nádherné ovocné aleje při státních silnicích jsou někde tak zničeny, že tam není jediného lístku na stromě. To není v pořádku a myslím, že zejména po stránce ovocnářství by mohly hospodářské školy více dělati, než dělají dnes. Máme velký počet hospodářských škol a poukazuje se často na to, že je jich nadbytek, že na mnohých ústavech je více učitelů než žáků. My se strany národně socialistické jsme nikdy nevznesli námitku proti existenci těchto škol, ale plným právem žádáme, aby tyto školy, ředitelé a učitelé na těchto školách nevěnovali se jen výhradně svým příjmům a svému hospodářství, ze kterého mají určité užitky a aby se nevěnovali výhradně jen žákům na školách, nýbrž také svému kraji. Já bych byl pro to, aby každá taková škola dostala přidělený určitý kraj, za který by byla ona odpovědna, pokud jde o jeho zdar, jak po stránce ovocnářství tak po stránce chovu drobného zvířectva a v jiných věcech, které taková škola může vésti v evidenci a stran kterých může býti dobrým rádcem.
Vážený senáte, dokud ostatní stavy trpí, nemůžeme počítati s tím, že by se vedlo dobře zemědělcům. Pokud budeme míti přes 700.000 nezaměstnaných, pokud budeme propouštěti smluvní a nedefintivní zaměstnance, jak to nyní hrozí na příklad u dráhy, kde se veřejně mluví, že se propustí 18.000 až 30.000 zaměstnanců, pokud se bude důchod širokých pracujících vrstev, důchod to malý, ještě více zmenšovati, potud zemědělství nebude míti odbyt, poněvadž i kdyby nabízelo sebe levněji, není tu kupce, který by to zaplatil. Zemědělství nelze pomoci trvale žádným zákonitým opatřením, ani zvýšením cen. Musíme hleděti především, aby ceny průmyslové se přizpůsobily cenám zemědělským, abychom pomohli ostatním skupinám pracujícího národa a abychom zejména odstranili co možná nejrychleji nezaměstnanost, která je u nás katastrofální. A toho se dá docíliti, jestliže budeme ne překotně dělati nova cla, nýbrž jestliže budeme s ostatními státy uzavírati výhodné obchodní smlouvy a jestliže budeme pomocí nich se snažiti, aby náš průmysl se rozhoupal, abychom ty brány, které jsou nám dnes do zahraničí skoro uzavřeny, otevřeli, a umožnili nový vývoz. Pak se povede dobře i zemědělcům, jak bychom si ze srdce přáli, poněvadž tento stav zemědělský je jednou z nejvýznačnějších složek našeho národa, na kterou národ v každé době může počítati. Jsou zde však také možnosti jiné. Zemědělství trpí tím, že různá odvětví našeho hospodářství nejsou s dostatek usměrněna. My na př. budeme musiti - jestliže dělník a malý střední stav, ať zaměstnanec nebo živnostník, má už svůj důchod tak znivelisován, že je zredukován na nejmenší minimum, u nezaměstnaných se už o existenčním minimu nemůže ani mluvit, tam je jeho důchod snížen o plných 100% - trvati na tom, aby se znivelisoval důchod všude, zejména tam, kde se dnes žije nad poměry.
Zde bych, vážený senáte, poukázal, že nelze dále odkládati projednání zákona o kartelech a zákona cenového. Vždyť je to do nebe volající, pozorujeme-li ceny v zahraničí a u nás, na př. jenom ve stavebnictví, ceny uhlí, železa a cementu. Je politováníhodné, že musíme býti svědky toho, že v době, kdy v Polsku na př. vláda nařízením snížila cenu cementu o 25% - u nás, kde tyto ceny byly daleko vyšší, jakmile byla vypsána půjčka práce, páni cementáři kartelové ceny cementu okamžitě zvýšili o 25% a tím si neúměrně a úplně neprávem zvýšili své zisky asi o 100 až 120 mil. Kč.
Totéž je u uhlí a u železa a je zajímavé, jak nepříznivě kartely působí. Nedávno se nám přihodil zajímavý případ u jedné veliké strojírenské firmy moravské. Ta dostala od státních drah dodávku hřebíků a pod. materiálu za velikou částku, ale firma, která propouští dělnictvo a domáhá se v důsledku toho odpisu daní, odmítla dodávku s poukazem, že podle kartelových ustanovení nepřichází na řadu a že dodávka patří jiné firmě. Dodávka má připadnouti rozhodnutím kartelu firmě, která zaměstnává cizince, kteří vůbec neumějí česky, a má ředitele úžasně placené, kteří nám zde provádějí hakenkrajclerskou iredentu.
Jestliže si na jedné straně troufáme na dělníky a na státní a samosprávné zaměstnance, je nutné, abychom měli aspoň tutéž odvahu proti druhým, kteří si stojí daleko lépe než tyto třídy. A tu je nutno, vážený senáte, si říci, že všechna tato opatření mají veliký význam také pro zemědělství a že na př., jestli už vláda udělala jistý krok - a dobrý krok - pokud se týče snížení úrokové míry, že to budeme musit považovati pouze za první krok na nastoupené cestě a že budeme musiti trvati na tom, aby úroková míra šla ještě dále dolů. Lze to provésti. Proč by musilo býti tolik ředitelů a proč by musili míti takové obrovské příjmy, když je všude jinde bída. Jistě to pobouřilo celou veřejnost, když slyšela, že na valné hromadě banky Union odepřela správa sděliti, jaké příjmy mají její ředitelé. Podobný případ je u Länderbanky, České eskomptní banky atd. Průměrný plat ředitelů, jichž je tam nadbytek, je 500.000 Kč. Máme ovšem i velké a vlastenecké banky, kde ředitelé a vrchní ředitelé pobírají za dnešní těžké hospodářské bídy, kdy lid nemá co vzíti do úst, milionové a desetimilionové příjmy.
Poukazujeme-li ještě dnes na to, že je potřebí vystoupiti energicky proti politickým podvratníkům státu, se stejnou důsledností musíme žádati, aby se také tito lidé považovali za nepřátele státu a se stejnou vehemencí se proti nim postupovalo se strany parlamentu a vlády.
Máme nedostatek státních financí a při tom jsme svědky, že závody, které přicházejí každou chvíli na stát s odpisem daní a které požívají daňových výhod, platí svým správním radám a ředitelům statisícové a milionové částky. Máme podniky, kde stát a samospráva jsou kapitálově z majority interesovány, ale ty poměry jsou tam také takové. Uvedu jako příklad elektrárny. Máme takový případ v zemi Moravsko-slezské s elektrárnou západomoravskou. Tam je stát se zemí a obcemi kapitálově zainteresován více než 60% a ačkoli by v takovém podniku, kde jsou peníze státní a peníze veřejných korporací, se mělo postupovati platově obdobně jako u státu, má vrchní ředitel příjem 400.000 Kč, druhý ředitel, jeho bratr, 200.000 až 300.000 Kč atd. Když jsme poukazovali, že tento zjev je nezdravý a že by země Moravsko-slezská, Zemský úřad nebo zemské zastupitelstvo a ministerstvo veřejných prací, které je tam podílníkem, to neměly trpěti, odpovědělo se nám, že ředitel má smlouvu, která vyprší teprve r. 1937 a do toho roku že se nemůže nic dělati. Ale státní zaměstnanci měli přece také smlouvu, měli ji skoro jistější, než kdyby byla v pozemkové knize, poněvadž to měli v zákoně, ale přesto přes noc, ať již se jim to líbilo nebo ne, se to zákonem změnilo. Zde, kde máme stejný zájem na tom, aby se provoz zlevnil a aby šlo všechno dolů, si na to zemská, ani státní správa netroufá.
Musím po této stránce velmi prositi jak pana ministra vnitra, tak i p. ministra veř. prací, aby těmto věcem věnovali svou pozornost a něco takového zkrátka netrpěli.
Vážený senáte, lid trpí heroicky, avšak doufá, že přijdou zase lepší a dobré časy. Má však plné právo žádati, aby oběti přinášeli všichni, a zvláště ti, kteří měli po celá léta dobrou konjunkturu. Pakliže tyto zámožné třídy nevystihly vážnost doby a k bídě jiných se staví cynicky, je potřebí, aby vláda a parlament zjednaly po této stránce bezohledně plný a náležitý pořádek. (Potlesk.)
Místopředseda Donát (zvoní): Dalším řečníkem je pan sen. dr. Reyl.
Sen. dr. Reyl: Slavný senáte! Podávám prohlášení v zájmu pravdy jménem klubu strany lidové. Vítáme předložený zákon o veřejných obilních skladištích jako částečné splnění svých snah po spravedlivé odměně zemědělce za jeho práci. Důkazem našeho sympatického stanoviska k tomu zákonu je skutečnost, že jsme vládní návrh zákona mínili zlepšiti v některých paragrafech tak, aby zákon sloužil ku prospěchu všech zemědělců, a zvláště ku prospěchu malých zemědělců, a proto jsme podali ve výboru národohospodářském přiměřené pozměňovací návrhy. Zákon sice spěchá, ježto jsou žně již přede dveřmi, ale přece ne tou měrou, aby ve stanovené lhůtě 24 hodin nemohl býti vládní návrh zákona podroben úvaze a řádně uváženy podané návrhy koalovaných stran. Zlepšovací tyto návrhy byly však mylně vykládány za úmyslně obstrukční a nebylo jich dbáno, takže naši zástupci z výboru odešli. Krok tento zavdal dennímu tisku záminku, aby prohlásil lidovou stranu za odpůrce zpeněžení sklizně a za nepřítele zemědělského stavu. Své návrhy klub přednesl po právu a povinnosti v koaliční schůzi, kde bylo zjištěno během jedné hodiny před začátkem plena, že návrhy mají tendenci zcela prospěšnou a byly také některé z nich přijaty za koaliční. Projednávání zákona o obilních skladištích nebylo ani o jednu hodinu zkráceno, tím méně doznal zákon svého zmaru, což dlužno zde veřejně konstatovati v zájmu pravdy. (Souhlas.)
Místopředseda Donát (zvoní): Dále má slovo pan sen. Sechtr.
Sen. Sechtr: Slavný senáte! Projednáváme dnes jeden jaksi malinký článek řetězu ku pomoci zemědělcům, a mne docela nic nepřekvapuje, když předcházející řečníci na jedné straně strašili, že by člověk skutečně snad vypadl z kůže strachem a na druhé straně velebili, Bůh sám ví, že jakým způsobem se dnes u nás zemědělcům pomáhá. Kdybychom to vážili se vším tím, co jsme zde v parlamentě udělali pro druhé strany, bylo by to jistě o 95% více pro druhé stavy, než pro zemědělce, poněvadž to byl zemědělec, který od začátku v tomto státě musil nésti všechna břemena na svých bedrech. Zemědělec to byl, který musil neustále dávati základ státu, dává jej dosud a bude dávati. Ale nikdy se neodvážil a nesnížil k tomu, aby na druhé straně stavy, které nemohly státu pomáhati jako on, odsuzoval a vyčítal jim něco podobného, jako se to děje dnes, bohužel z koaličních stran. To pak není dohoda a koalice. Mne to nepřekvapuje, vím, co se provádělo s pozemkovou reformou. Pro koho měla býti pozemková reforma? Byla pro zemědělce. A kdo ji prováděl? Ti, kteří tomu vůbec nerozuměli. Pozemkovou reformu zkreslili lidé tak, že opravdu je z toho konglomerát a teď se to svádí na zemědělce, že prý to oni udělali. Takhle vypadají věci. A tvrdí-li nyní pánové, že zákon stylisovali a složili tak, že tomu nikdo nerozumí, že by měl býti lépe složen, prosím, vždyť máme v senátě také advokáty. A jestli je to uděláno tak, že tomu lidé nerozumějí, udělali to zúmyslně, aby nebyli nezaměstnáni, aby měli práci. (Veselost.)
Vážený senáte! Bylo tu tvrzeno, že zákon zemědělcům vůbec nepomůže. Já bych to nechtěl tvrdit. A bylo tvrzeno, že prý to musí dávat do skladišť a pod. Je vidět, že až dosud hovořili pánové, kteří se zemědělstvím vůbec nezabývají a když, tak na dálku. Zblízka do něho nevidí a proč? Náš zemědělec je za 14 dní hotov se setbou a za 14 dní je také hotov s výmlatem a břemena našeho zemědělce - když je zatížen dluhy přes 30 miliard - jsou tak veliká, že zemědělec nemůže čekati s úrodou, aby ji měl na sýpce, nýbrž musí ji prodat, a právě tento zákon mu má umožnit, aby byla stejná cena na zimu jako na jaře nebo na podzim. Jestliže se nepodaří tento náš pokus, pak je zase vina u advokátů, že udělali zákon nesrozumitelný, sami pro sebe, a já bych chtěl jít dál a řekl bych, že jsou smluveni s obchodníky obilím, poněvadž ti stojí také výš a jezdí spolu do lázní a na Rivieru. (Veselost. - Sen. Havlena: Co jestli to dělali agrární doktoři?) Oni mají stejné školy jako ti neagrární. (Veselost.)
Bylo tu také nadhozeno - bylo to trochu nejasné - že ten, kdo měl dříve konjunkturu... (Hlasy: Advokát!) Ten ji měl vždycky. Kdo ji měl? Veškeré obyvatelstvo v tomto státě po převratu a ne jednotlivec. Jenže na zemědělce přišly zlé doby rychleji, a my jsme varovali, že ze zemědělců se to převalí i na druhé vrstvy. Tím se to stalo, ne shora, nýbrž zdola to všechno pochází, a proto, kdyby náš varovný hlas byl býval zde slyšen, nemusilo dojíti k tomu, co je dnes.
Kdo drží dnes kartely? Kdo to brzdí? Proč to nebylo vydáno? My to uvítáme, poněvadž... (Hlasy: Také advokáti!) Pane kolego, byli tam také a bez advokátů by se kartel neudržel. Proto máme školy, abychom měli školené advokáty, to je nesporné, a já si jich dovedu vážit, mne několikrát vytáhli. (Veselost.) Já znám jejich cenu.
Ale je nutno odstraniti rozdíl cen mezi zemědělstvím a průmyslem. A nemíní-li pánové z průmyslového odvětví snížit ceny, je nutno, abychom je zvýšili u zemědělství, abychom se dostali na stejné niveau a pak nebudeme pokulhávat jeden za druhým - ovšem je otázka, budeme-li moci pak konkurovati s cizinou - a zavládnou u nás trochu lepší poměry.
Pánové tu prohlásili - také přítel kol. Marušák se o tom zmínil - že je potřebí odstraniti nezaměstnanost. Já jsem to hlásal s této tribuny a bylo se mnou polemisováno, ale nejen zde, nýbrž i v novinách. Já jsem řekl, dříve neodstraníte nezaměstnanost, pokud neodstraníte vliv válečný na pracovní poměr, a ten je v tom, že ženy nastoupily na místo mužů do práce, že tam zůstaly a mužové jsou bez zaměstnání. Tak věci vypadají, pánové! A pokud nebudete míti tuto odvahu, zkrácenou pracovní dobou se k tomu nedostaneme, poněvadž zdražíme výrobu a uděláme ještě větší dis-paritu mezi zemědělstvím a průmyslem. To je hotová věc. (Sen. Havlena: Ty myslíš také propouštěti děvečky ze statků?) Pane kolego, my je nemáme, a kol. Hubka, ovšem, on to tak nemínil, na ty poměry ukázal, jsou pravdivé. On chtěl obviniti zaměstnavatele, ale musí přiznati, že jsou to poměry, které vylidňují zemědělství jen proto, že je o 90% lépe dělnictvu v průmyslu než v zemědělství. Tedy to není vinou zaměstnavatelů, nýbrž vinou poměrů. A když zkrátíte dobu pracovní, pánové, tak máte venkov vylidněný vůbec a pak bude vyplněno vaše přání, otevřené hranice všemu dovozu zemědělských výrobků, poněvadž u nás to nebude nikdo dělat. Proč by dělal venku 16 hodin, když vy budete ve městě dělat 6? A i za těch 6 ještě byste si z něho dělali legraci. To nejde. Ale dnes jsou vyspělé stroje, technika je na tak vysokém stupni vyspělosti, že laik stroj ovládá, není tam potřebí žádného školeného člověka. Prosím, to je pravda. (Výkřik sen. Kroihera.) Pane kolego, račiž dovoliti, když to bylo dovoleno jiným, já odpovídám také. (Sen. Kroiher: Já právě říkám, že to nemělo býti dovoleno těm jiným!) Já na to odpovídám, poněvadž to byla kritika zemědělců, a myslím, že je zde předseda od toho a ne zrovna můj klubovní kolega. To už je druhá poznámka, pane kolego. Dělnictvo zemědělské bude taktéž míti něco z tohoto zajištění zemědělské produkce; podaří-li se nám to s těmito záručními listy, bude míti také prospěch. Bylo-li zde tvrzeno, že zemědělství své zaměstnance bídně platí, což jsem já také potvrdil, a bylo myšleno, že vinou zemědělců, pak tvrdím, že to není pravda, poněvadž nemohlo býti větší katastrofy pro zemědělce v jiných letech jako vloni a zemědělské dělnictvo mělo tentýž plat jako v nejlepší konjunktuře, kterou vy tak vychvalujete, když se zemědělství lépe vedlo. Tak je viděti, že zaměstnavatelé nejsou tak ohromnými tyrany, a my právě s kol. Hubkou a Petříkem jsme nemusili do této věci mluviti, poněvadž zastupujeme domkáře; a jestliže je pro někoho tento zákon, je pro domkáře, poněvadž oni to jsou, kdož jsou tak nešťastní, že nemají místa k uskladnění, ale povinnosti, které mají, je nutí k tomu, aby ihned prodávali. Bylo tvrzeno, že ti, kdož mají možnost rozhodovati o prodeji nyní nebo na podzim nebo až na jaře, mohou prodělati, kdyby prodávali nyní, a že by mohli vydělati později, že snad prodělají, ale do těch nám docela nic není, poněvadž tito pánové nejsou katastrofálně zatíženi, ti jsou dobře zaopatřeni, když mohou sami disponovati, kdy mají prodávati. Nám jde při tomto zákoně o ty, kteří nemají této výhody a kteří jsou břemeny tak zatíženi, že už jich nemohou unésti. Pomáhali-li jsme jim jedním zákonem oddáliti exekuce, pomozme jim i druhým zákonem udržeti ceny. To je zásada, kterou se musíme říditi. A já jsem rád přes všecko, co zde bylo mluveno, že jsme se přece jednou našli. Je to sice hodně pozdě, ale je to přece, a já jako venkovan jsem i za toto málo vděčen slavnému senátu, že přichází pomoci našemu drobnému zemědělství.
Je samozřejmé, že voláme všecky, kteří mají dobrou vůli, k hlasování pro tento zákon.
Místopředseda Donát (zvoní): Rozprava je skončena.
Byl mně podán dostatečně podporovaný pozměňovací návrh a resoluční návrh sen. Donáta a druhů.
Žádám, aby byly přečteny.
Tajemník senátu dr. Šafařovič (čte):
1. Pozměňovací návrh sen. Donáta, Havleny, dr. Kloudy, dr. Reyla, Votruby, Kahlera, dr. Hellera a druhů:
Podepsaní navrhují tyto změny zákona:
Odstavec 8 §u 16 budiž za slovy "družstevního svazu (odst. 2, č. 4.)" doplněn takto:
"Vyjádření toto budiž podáno v nepřekročitelné lhůtě jednoho měsíce".
§ 40 znějž takto:
"Zákon nabývá účinnosti dnem vyhlášení a provede jej ministr zemědělství v dohodě se zúčastněnými ministry."
2. Resoluce sen. Donáta, dr. Karasa, Pánka, Havleny, Votruby, Kahlera, Niessnera a druhů:
"Vláda se vyzývá, aby úmluvou s Národní bankou zabezpečila možnost reeskontovati obilní zástavní listy a lombardovati varanty vydané podle tohoto zákona, podobně jako se stalo čl. XIV. úmluvy ze dne 2. února 1927 mezi vládou a Národní bankou."
Místopředseda Donát (zvoní): Dávám slovo k doslovu panu zpravodaji výboru národohospodářského, sen. Stržilovi.
Zpravodaj sen. Stržil: Slavný senáte! Přes krátkou lhůtu, která byla dána tomuto návrhu zákona, byla jeho osnova podrobena dosti podrobné kritice a řadě pánů kolegů, kteří měli nejasnosti o jednotlivých paragrafech, bylo podáno podrobné vysvětlení ve výborech, jak v národohospodářském, tak i v ústavně-právním, jednak pány referenty, jednak samým p. ministrem.
Byly také navrženy změny a doplňky k původnímu návrhu, který byl předložen senátu Národního shromáždění k projednání, tj. návrh tisk 1074 byl v tomto směru opraven a k jednotlivým opravám přičinil také referent ústavně-právního výboru kol. Pánek připomínky a vysvětlivky.
Já proto nemám nic jiného než poděkovati všem, kteří se pro tuto osnovu vyslovili, poněvadž v tom vidím zase část - abych tak řekl - těch opatření, která už po 4 roky konáme ve prospěch našeho zemědělství, jež trpí těmito neblahými poměry.
Poněvadž navrhované řešení slibuje, že po uspořádání dovozu zahraničního obilí můžeme dospěti k pořádku na trhu s domácím obilím, k zdravému regulování přívozu na trh a k cenové stabilisaci, jak se o to usiluje po řadu let -- neboť varanty považujeme ve skutečnosti za opatření proti spekulaci - doporučuji slavnému senátu ještě jednou přijetí této osnovy.
Místopředseda Donát (zvoní): Prosím paní a pány senátory o zaujetí míst. (Děje se.)
Budeme hlasovati ve čtení prvém.
Konstatuji, že senát je schopen se usnášeti.
O osnově zákona, jeho nadpisu, nadpisech jednotlivých částí a úvodní formuli budeme vzhledem k pozměňovacímu návrhu hlasovati takto:
o §§ 1 až 16 odst. 7 podle zprávy výborové;
o odst. 8 §u 16 podle návrhu sen. Donáta a druhů;
o §§ 17 až 39 podle zprávy výborové;
o §u 40 podle návrhu sen. Donáta a druhů;
o nadpisu zákona, nadpisech jednotlivých částí a úvodní formuli podle zprávy výborové.
Jsou nějaké námitky? (Nebyly.) Nejsou. Budeme tudíž tak hlasovati.
Kdo souhlasí se zněním §§ 1 až 16, odst. 7 podle zprávy výborové, nechť zvedne ruku. (Děje se.)
To je většina. Schvaluje se.
Kdo souhlasí s návrhem sen. Donáta a druhů na znění odst. 8 §u 16, nechť zvedne ruku. (Děje se.)
To je většina. Schvaluje se.
Kdo souhlasí, aby §§ 17 až 39 zněly podle zprávy výborové, nechť zvedne ruku. (Děje se.)
To je většina. Schvaluje se.
Kdo souhlasí, aby § 40 zněl podle pozměňovacího návrhu sen. Donáta a druhů, nechť zvedne ruku. (Děje se.)
To je většina. Schvaluje se.
Kdo souhlasí, aby nadpis zákona, nadpisy jednotlivých částí a úvodní formule zněly podle zprávy výborové, nechť zvedne ruku. (Děje se.)
To je většina. Schvaluje se.
Tím přijal senát osnovu zákona v prvém čtení podle zprávy výborové, tisk 1076.
2. Druhé čtení zprávy výborů národohospodářského a ústavně-právního k vládnímu návrhu zákona (tisk 1074) o obilních zástavních listech a o veřejných obilních skladištích. Tisk 1076.
Zpravodajem za výbor národohospodářský je pan sen. Stržil, za výbor ústavně-právní pan sen. Pánek.
Táži se pánů zpravodajů, mají-li nějaké textové změny?
Zpravodaj sen. Stržil: Nikoli.
Zpravodaj sen. Pánek: Ne.
Místopředseda Donát: Kdo souhlasí s osnovou zákona, jeho nadpisem, nadpisy jednotlivých částí a úvodní formulí tak, jak byly přijaty ve čtení prvém, také ve čtení druhém, nechť zvedne ruku. (Děje se.)
To je většina. Naznačená osnova zákona, jeho nadpis, nadpisy jednotlivých částí a úvodní formule schvalují se v uvedením znění také ve čtení druhém.
Budeme hlasovati o resolucích.
Kdo souhlasí s resolucí otištěnou ve zprávě výborové, která byla přijata ve výborech, nechť zvedne ruku. (Děje se.)
To je většina. Schvaluje se.
Kdo souhlasí s resolucí sen. Donáta a druhů, nechť zvedne ruku. (Děje se.)
To je většina. Přijímá se.
3. Druhé čtení zprávy výborů zahraničního a národohospodářského o vládním návrhu (tisk 1043), kterým se předkládá Národnímu shromáždění ke schválení čtvrtá dodatková úmluva k československo-německé dohodě ze dne 29. června 1920, sjednaná dne 8. května 1933 a uvedená v prozatímní platnost vládní vyhláškou ze dne 12. května 1933, čís. 79 Sb. z. a n. Tisk 1069.
Zpravodajem za výbor zahraniční je pan sen. dr. Rozkošný, za výbor národohospodářský pan sen. Stržil.
Táži se pánů zpravodajů, mají-li nějaké textové změny?
Zpravodaj sen. Stržil: Ne.
Místopředseda Donát: Kdo souhlasí se schvalovacím usnesením podle zprávy výborové také ve čtení druhém, nechť zvedne ruku. (Děje se.)
To je většina. Schvalovací usnesení přijímá se také ve čtení druhém, a to podle zprávy výborové, tisk 1069.
4. Druhé čtení zprávy výborů zahraničního, technicko-dopravního a rozpočtového o vládním návrhu (tisk 1056), kterým se předkládá Národnímu shromáždění republiky Československé Úmluva mezi republikou Československou a republikou Polskou o pěninské cestě a o usnadnění styku v pohraničním území Dunajce, podepsaná ve Gdyni dne 24. září 1931 se Závěrečným protokolem z téhož dne. Tisk 1070.
Zpravodajem za výbor zahraniční je pan sen. F. V. Krejčí, za výbor technicko-dopravní sen. inž. Winter, za výbor rozpočtový sen. Šimek.
Táži se pánů zpravodajů, mají-li nějaké textové změny?
Zpravodaj sen. F. V. Krejčí: Ne.
Zpravodaj sen. Winter: Nikoli.
Místopředseda Donát: Kdo souhlasí se schvalovacím usnesením podle zprávy výborové také ve čtení druhém, nechť zvedne ruku. (Děje se.)
To je většina. Schvalovací usnesení přijímá se také ve čtení druhém, a to podle zprávy výborové, tisk 1070.
Tím je pořad schůze vyřízen.
Ve smyslu §u 40 jedn. řádu sděluji, že se předsednictvo senátu usneslo dne 22. června 1933, aby se příští schůze senátu konala v pondělí dne 26. června 1933 o 15. hodině s
pořadem:
1. Zpráva výborů živnostensko-obchodného a sociálno-politického o vládnom návrhu (tisk 1015) zákona o otváracej a zatváracej hodine obchodných miestností v zemi Slovenskej a Podkarpatoruskej. Tisk 1079.
2. Druhé čtení zprávy výborů živnostensko-obchodného a sociálno-politického o vládnom návrhu (tisk 1015) zákona o otváracej a zatváracej hodine obchodných miestností v zemi Slovenskej a Podkarpatoruskej. Tisk 1079.
3. Zpráva ústavně-právního výboru o usnesení poslanecké sněmovny (tisk 1064) k vládnímu návrhu zákona o ochraně cti. Tisk 1080.
4. Zpráva imunitného výboru o žiadosti okresného sudu trestného v Prahe zo dna 22. septembra 1931, č. j. Nt. II. 1/31, za súhlas k trestnému stíhaniu sen. Johanisa pre priestupok urážky na cti dľa §§ 491, 496 tr. z. (č. j. 4828/1932 preds.) Tisk 1072.
Konstatuji, že žádný návrh nebyl podán.
Končím schůzi.
Konec schůze ve 13 hod. 20 min.