Přítomni:

Místopředsedové: Donát, dr. Heller, dr. Hruban, Klofáč, Votruba.

Zapisovatelé: Navrátil, Stöhr.

111 senátorů podle presenční listiny.

Členové vlády: ministr dr. Dérer.

Z kanceláře senátní: tajemník senátu dr. Šafařovič; jeho zástupci dr. Bartoušek, dr. Trmal.

 

Místopředseda Donát zahájil schůzi v 10 hodin 34 minut.

Sdělení předsednictva.

Dovolené

dal místopředseda Donát: na dnešní schůzi sen. Hrubému, Lukschovi, Rovňanovi, Spiesovi, Thořovi, Zimákovi; do konce tohoto týdne sen. Hanckovi; na dnešní a na dvě příští schůze sen. Kreibichovi.

Rozdané tisky.

Návrh tisk 1058.

Naléhavá interpelace tisk 1075.

Zprávy tisky 1076, 1077, 1079, 1080.

Interpelace tisky 1078/1 až 1078/4.

Těsnopisecká zpráva o 198. schůzi senátu N. S. R. Čs. ze dne 24. února 1933.

Zápisy o 221. až 223. schůzi senátu N. S. R. Čs. ze dne 8. a 9. června 1933.

Zápisy

o 224. a 225. schůzi senátu N. S. R. Čs. vyloženy byly podle §u 72 jedn. řádu v senátní kanceláři k nahlédnutí.

Ježto nebyly v předepsané lhůtě žádným panem senátorem podány písemné námitky, pokládají se zápisy ty za správné a budou vytištěny.

Z předsednictva přikázáno:

Výboru iniciativnímu návrh tisk 1058.

Výboru národohospodářskému a rozpočtovému vládní nařízení ze dne 10. června 1933, č. 96 Sb. z. a n., o úpravě celního sazebníku (č. 9085 pres.).

 

Místopředseda Donát (zvoní): Budeme projednávati pořad.

1. Zpráva výborů národohospodářského a ústavně-právního k vládnímu návrhu zákona (tisk 1074) o obilních zástavních listech a o veřejných obilních skladištích. Tisk 1076.

Zpravodaji jsou: za výbor národohospodářský pan sen. Stržil, za výbor ústavně-právní pan sen. Pánek.

Prosím prvého zpravodaje, pana sen. Stržila, aby se ujal slova.

Zpravodaj sen. Stržil: Slavný senáte! Naše zemědělství prodělává již po několik let těžkou krisi a dostává za své výrobky velmi nízké ceny, které ani zdaleka nekryjí výrobní náklady. Následkem toho většina zemědělců nemá, jmenovitě přede žněmi a po žních, hotové finanční prostředky a musí ihned po žních prodávati většinu své úrody. Tím vzniká v srpnu a v září veliká nabídka obilí na domácích trzích, která podle železného zákona o poptávce a nabídce stlačuje beztak již nízké ceny tuzemského obilí; a to nejenom obilí, jehož máme pravidelný nadbytek, jako na př. ječmene, ovsa, někdy i žita, ale i pšenice, kterou musíme zčásti dovážeti a u které tedy je jisto, že uplatní se veškerá opatření celní a syndikátní. Tak viděli jsme loni na podzim, že cena domácí pšenice byla neobyčejně nízká pod 140.- Kč za 100 kg, ačkoli bylo jisto, že musí se pšenice dovážeti a že tedy uplatní se zemědělská cla a opatření, která jsme učinili obilním syndikátem, a přece zemědělci byli nuceni na podzim prodávati pšenici ve velikém množství za enormně nízké ceny, aby si opatřili potřebné finanční prostředky, i když věděli, že na jaře bude cena pšenice vyšší. Je pochopitelné, že z přechodného poklesu cen neměl nic konsument a ani konečně nic získati nemohl, protože přechodný pokles cen nemůže se ihned projeviti v cenách pečiva. I cena ostatního obilí trpěla překotnou enormní nabídkou v podzimních měsících.

Jest obava, že i letos po žních opakovaly by se tyto poměry a že zemědělství utrpělo by další veliké ztráty hlubokým poklesem cen. Navrhovaná osnova má umožniti zemědělcům, aby opatřili si finanční prostředky, kterých nutně potřebují v podzimních měsících, výpůjčkou na své obilí, nemusili je prodávati za každou cenu a mohli vyčkati příznivějších poměrů na obilním trhu. Na obilní zástavní list může si vypůjčiti nejen zemědělec, ale i mlynář a obchodník s obilím, což má umožniti zvýšenou poptávku po obilí v podzimních měsících a tak zase čeliti poklesu cen, neboť umožní se tak jmenovitě mlýnům značnější nákup obilí. Toto opatření je nutné z toho důvodu, že jsou celé kraje, jmenovitě na Slovensku a Podkarpatské Rusi, kde jednotlivá hospodářství nemají téměř stodol a sýpek, takže není možno zemědělcům uskladniti obilí, ať již ve slámě ve stodolách, nebo v zrně na sýpkách na pozdější dobu a vyčkati lepších poměrů na trhu. Očekává se, že obilními zástavními listy umožní se mlýnům opatření peněz pro větší nákupy obilí v podzimních měsících.

Osnova zákona má význam pro všechny zemědělce, neboť jsou často případy, že peněžní ústav chtěl by zemědělci na jeho hospodářství poskytnouti půjčku, ale nemůže, protože nemá sám dostatek volných peněz, a tu právě pomocí zástavních listů může si je získati reeskontem u Národní banky.

Vládní návrh má tedy za účel usnadniti zemědělcům, aby mohli si vypůjčiti na své obilí peníze a umožniti jim vyčkati nejvhodnější dobu pro prodej obilí a dále umožniti zemědělským družstvům, mlýnům a obchodníkům s obilím taktéž vypůjčiti si na obilí domácího původu, které koupili, a očekává se, že toto vše přispěje k tomu, aby jednak zmenšena byla nabídka obilí a jednak umožněn větší jeho nákup v podzimních měsících a tak čeleno nebezpečí zhroucení se cen obilí po žních.

Druhý oddíl osnovy, jednající o veřejných obilních skladištích, nezavádí vlastně nová opatření; neboť i dnes podle platných zákonů rakouských v historických zemích a uherských na Slovensku a Podkarpatské Rusi možno si vypůjčiti na obilí uložené ve veřejném skladišti a Národní banka také podle zákona může varanty propláceti. Zemědělec však nemá téměř možnosti využíti těchto prostředků, a to proto, že veřejných skladišť, kde je nutno obilí uložiti za tím účelem, aby mohl si zemědělec na ně opatřiti půjčku, je jednak velmi málo, ale největší závadou je, že byla postavena pro uskladnění jiného zboží než obilí, a to jmenovitě zboží zahraničního, a proto leží na hranicích, takže doprava obilí od zemědělců do těchto skladišť a z nich opět do mlýnů vyžadovala by značných nákladů a tím by se úvěr, poskytovaný na obilní varanty, značně zdražil. Osnova zákona má umožniti zřizování skladišť, která mají právo vydávati varanty na obilí u nich uložené, i ve vnitrozemí v produkčních oblastech obilnářských a tím zmenšiti dopravní náklady na minimum a zlevniti tím úvěr poskytovaný na varanty.

Tato opatření neznamenají žádné finanční zatížení státu, nepoškozují žádnou vrstvu obyvatelstva, naopak mají prospěti zemědělství, zlepšiti finanční a hospodářské poměry našeho zemědělce a tím prospějí i druhým vrstvám obyvatelstva, neboť zvýší koupěschopnost našeho zemědělce. Ani na Národní banku nečiní osnova mimořádných nároků.

Podotýkáme výslovně, že tato opatření setkají se s úspěchem a prospějí celému našemu zemědělství a národnímu hospodářství jen tehdy, nebudou-li jejich příznivé účinky rušeny jinými zjevy, na př. dovozem cizího levného obilí, jmenovitě po žních. Je tedy tato osnova jednou součástí celé řady opatření k zabezpečení rentability našeho, zemědělství a jen v souvislosti s nimi přinese našemu zemědělství a celému národnímu hospodářství ty prospěchy, které měla na mysli vláda, když osnovu podávala a národohospodářský výbor senátu, když ji projednával a doporučoval senátu ku přijetí.

Osnova sama jest u nás novum. Je to nor vy zákon, nové dílo, které se dotýká také řady jiných zákonů, směnečného, civilního., obchodního, zákona o veřejných skladištích atd., a je proto osnova tato řešena tak, aby nebyla v rozporu s těmito zákony. Zpravodaj výboru ústavně-právního snad upozorní s hlediska právního na tyto jednotlivé věci v osnově uvedené.

Brala na tom účast nejen zúčastněná příslušná ministerstva se svými odborníky, nýbrž i vysokoškolští odborníci našeho práva, a proto, vážení přátelé, je v zákoně pamatováno na vše, co by mohlo býti v rozporu s jednotlivými ustanoveními dosavadních zákonů.

Národohospodářský výbor projednal vládní návrh zákona o obilních skladištích ve své schůzi dne 21. června a provedl změny a doplňky k určitým paragrafům, jako k §§ 2, 6, 11, 12, 35, které znamenají jasnější právnické znění, a kromě toho zařadil nový § 36, který vyjadřuje zásadu, že za nesporné věci je pokládati toliko ty, které jsou zákonem přikázány soudům jako nesporné.

Národohospodářský výbor proto doporučuje slavnému senátu přijetí této osnovy tak, jak jest uvedena ve zprávě tisk 1076 i se změnami. Tím také je vyřízen návrh sen. Donáta, Vraného, Sáblíka, dr. Šrobára, Luksche, Stohra, Kahlera a spol. na zavedení skladních listů - varantů - na obilí za tím účelem, aby byl usnadněn úvěr pro zemědělce.

Doporučuji slavnému senátu přijetí této osnovy. (Potlesk.)

Místopředseda Donát (zvoní): Uděluji slovo zpravodaji za výbor ústavně-právní, panu sen. Pánkovi.

Zpravodaj sen. Pánek: Slavný senáte! Pan zpravodaj výboru národohospodářského pojednal o předloze s hlediska národohospodářského a mně tudíž zbývá úkol pojednati o ní s hlediska právního, poněvadž tato předloha znamená pro nás určité úvěrové novum.

Budiž mi však dovoleno dotknouti se několika slovy předlohy také s hlediska národohospodářského. Předloha jest jedním z oněch četných opatření, jež vláda v poslední době požaduje k ochraně zemědělské výroby. Těch opatření je v poslední době již několik. Jsou to obilní a živočišné syndikáty, které mají reglementovati a regulovati dovoz obilí a živočišných produktů z ciziny k nám. Tato instituce obilních syndikátů ovšem je přijímána veřejností se smíšenými pocity, zvláště když také praxe je velmi různá, a bylo by proto žádoucí, aby, až se bude obilní syndikát zase obnovovati, došlo k přesnějšímu vymezení jeho kompetence a, řekl bych, také i k přesnější kontrole. Další opatření, které vláda podnikla, byl odklad exekučních řízení, dále zvýšení ochranných cel a konečně z posledních opatření je tato předloha, jejímž cílem je zabezpečiti sklizeň před neoprávněnými ztrátami a specielně před spekulací.

O krisi zemědělské není potřebí ztráceti slov, ta existuje, je to světový zjev a přirozeně, že ji neodstraníme ani tímto opatřením. To je vyloučeno. Zcela správně řekl včera ministr zemědělství, že krisi zemědělskou neodstraníme žádným zákonem, poněvadž je to světový zjev, který vznikl horentním snížením a poklesem cen zemědělských produktů, krátce celá zemědělská krise souvisí s civilisačním vývojem a celým procesem společnosti a těžké světové obtíže ohrožují dnes dokonce i samy základy dosavadní stavby společenských organisací. To všechno dobře víme, a proto víme také bezpečně, že ani tímto zákonem nevyřešíme zemědělskou krisi. Ale musíme se přece jenom utěšovati určitou nadějí. Já bych tuto velkou krisi, kterou prožívá svět, srovnal s velikou, ohromnou bouří, s takovým uraganem. Po každé bouři nastává vyčištění vzduchu a mám za to, že také po této velké krisi dojde k vyčištění vzduchu v Evropě a v celém světě a že tato krise bude očišťujícím procesem, abychom zkoumali nosnost dosavadních idejí a institucí a lidských společenských zřízení. (Místopředseda Votruba převzal předsednictví.) Tato osnova znamená nový způsob řešení úvěrového problému pro zemědělce. Dnes je samozřejmé, že nejdůležitějším problémem pro zemědělství je opatření levného úvěru a tato předloha je jedním z těch opatření, jež mají zemědělci poskytnouti levný úvěr, aby prostě zemědělec nemusil prodávati hned bezprostředně po výmlatu, nemusil na podzim vrhati na trh své produkty, čímž ovšem poptávka je tu jaksi pod nabídkou, nabídka převyšuje poptávku, což má zhoubný vliv na ceny. Podle této osnovy má se tak státi získáním úvěru zemědělci nebo obchodníku s obilím a také mlynáři, a to formou u nás neobvyklou - lombardem varantů. Pravím, neobvyklou formou, ačkoli u nás varanty už existují, mají však smysl pouze obchodní, ale zemědělské varanty posud u nás nepřicházely v úvahu, ačkoli v jiných státech tomu tak je.

Chtěl bych upozorniti na příklad na lombard varantů a na opatření ve Francii, kde je zavedeno nejširším způsobem. Ovšem tam jsou pouze individuelní varanty a individuelní lombard varantů. To znamená, že jich nemůže snad použíti obchodní; s obilím, mlynář nebo podobně, nýbrž jen a jen zemědělec, ale on může zastaviti všechny plodiny, kdežto u nás je to omezeno pouze na obilí a kukuřici. Ve Francii je to rozšířeno na všechny produkty zemědělské i na píci sušenou a dokonce na sušenou zeleninu., na sušené léčebné rostliny, sušené ovoce, mouku, brambory, len, víno, mošt, dobytek, prostě na všechno. Tam je tato instituce vybudována opravdu do širokých rozměrů. Ale něco jsme také převzali z francouzského zákona o varantech, že totiž tam se děje zástava rovněž u soudu, a to zvláštní listinou zapsanou u soudního sekretáře okresu, ve dvou opisech, právě tak, jako u nás.

S počátku nebyla ve Francii - a to se bude asi projevovati také u nás - důvěra k varantům, poněvadž to byl také nezvyklý zjev. Varant není ničím jiným než zástavním listem, než zemědělskou směnkou, a je přirozeno, že nebylo důvěry, což se nejlépe projevuje, jak jsem to četl v "Rapport sur les warrantages des produits agricoles", kde roku 1919 bylo vystaveno pouze 1371 varantů, ale r. 1928 jich bylo vystaveno už 9356. U nás tomu bude asi tak, že s počátku nebude důvěry k tomuto opatření, ale jsem pevně přesvědčen, že zapustí své kořeny a že ho bude zemědělskými výrobci používáno.

Varantní zákon má také Belgie z r. 1884. Vidíte tedy, že varanty byly již dříve na světě. Také Rusko zavedlo instituci varantů již r. 1894 a zemědělec mohl zastaviti peněžním ústavům své obilí, aniž je musil uskladniti ve veřejných skladištích. Švýcaři, klasická země zástavy rejstříkové - a tohle není nic jiného než rejstříková zástava, rejstříková hypotéka - mají ovšem varanty pouze na dobytek, poněvadž tam zemědělství není tak vyspělé. Polsko zavedlo možnost zástavy zemědělských plodin dekretem z r. 1928, rovněž rejstříkovou zástavu, Německo nouzovým opatřením roku 1931, ale podmiňuje to ovšem uskladněním ve veřejných skladištích, kdežto u nás je dvojí způsob. Také Amerika stojí na stanovisku odvádění obilí do skladišť. A nyní prosím, aby mi bylo dovoleno několik poznámek k jednotlivým paragrafům, pokud jsme udělali v ústavně-právním výboru značnější změny. Musím připomenouti, že těch změn je řada, ovšem jen formální povahy, nikoli věcné. Struktura zákona, jak jej vláda předložila, se nemění, kdežto po stránce formální a právní byla předloha pozměněna - ovšem k jejímu dobru.

Chtěl bych hovořiti jenom o některých námitkách. Vyskytla se námitka proti §!! 1, pokud jde o ono kvantum 25 q. Jsem pevně přesvědčen, že i v poslanecké sněmovně se vyskytne ta námitka a že se vyskytnou návrhy, aby prostě v zákoně odpadlo jakékoli vytčení kvanta, aby se prostě zástavní listy obilní vztahovaly na každé množství. Prakticky se to však nedá dobře provésti. Ideálně by to bylo správné, ale představte si, zdali by našel vlastník, řekněme, 5 nebo 10 q nějakého věřitele, který by mu na to půjčil. Zde nezbude nic jiného, nežli že se budou musiti spojovati, budou-li chtíti uplatniti obilní zástavní listy a nebudou chtíti použíti uskladnění ve veřejných skladištích.

Pokud jde o veřejná skladiště, existují už u nás - to není nic nového -, pouze nyní se předlohou rozšiřuje jejich pravomoc, že mohou obchodovati s obilím, kdežto dosud tomu tak nebylo. Dříve také sice poskytovala úvěr, ale byl to spíše úvěr transitní a nikoli na zemědělské produkty. To je ta jediná změna.

Pokud jde o zástavní listy, je to neobyčejná výhoda, poněvadž obilí, tedy produkt zemědělský, zůstane u vlastníka, nepřejde, jako je tomu v ručním zástavním právu, do vlastnictví, aby si je převzal věřitel, nýbrž zůstane u majitele a majitel si může na ně vypůjčiti tím, že vydá se zástavní obilní list, který bude míti povahu směnečnou. Bude také podléhati všem předpisům směnečného práva, bude moci kolovati prostřednictvím žira a může se dostati až k Národní bance, která bude do jisté míry oprávněna, nikoli povinna, vyřizovati lombard na podobné zemědělské směnky.

Samo sebou se rozumí, že první způsob je daleko výhodnější, poněvadž ušetří zemědělci transport do veřejného skladiště a také skladištní poplatky. Tyto skladištní poplatky jsou dosti značné; vždyť podle tarifu veřejného skladiště v Praze činí 10 až 14% ceny, což by ovšem byl poplatek velmi veliký, kdyby ho mělo býti použito na uskladnění obilí. To by pak ovšem nebyla naprosto žádná výhoda a proto se pamatuje v předloze, že poplatky ty budou pokud možno minimální, tak aby se jen jaksi, řekněme, hradila režie, takže veřejné skladiště přirozeně nebude moci spatřovati v tom poplatku za uskladnění nijaký svůj důchod. (Zpravodaj sen. Stržil: Aby z toho měl něco i ten menší!) Proto toho může použíti také i ten menší pod 25 q i majitel obilí, který nemá na př. svoji vlastní místnost, kde by mohl náležitě opatřiti a uskladniti obilí, a po případě takový zemědělec, který nemá důvěry, komu by nikdo nepůjčil na obilní zástavní list.

Pokud jde o § 16, i ten byl předmětem velmi obšírné diskuse. Zde jde o ustanovení, že povolení zříditi veřejné obilní skladiště uděluje zemský úřad podle volného uvážení. Ta slova "podle volného uvážení" arci zavdala, řeknu, zcela oprávněnou pochybnost, aby se toho snad nezneužívalo ve prospěch té či oné skupiny, která veřejné skladiště chce zříditi, aby se toho nezneužívalo snad politicky. Ta slova tam nemusila býti, ale jak bylo vyloženo, chce se tím zameziti rekursům k nejvyššímu správnímu soudu a pod. Konečně každé administrativní řízení je podle volného uvážení, takže, i kdyby tam ta slova nebyla, mohl by úřad rozhodovati podle volného uvážení, pokud jde o zřízení veřejného skladiště. Ale aby se předešlo těmto pochybnostem, prohlásil ministr zemědělství dr. Hodža v ústavně-právním výboru, že v každém takovém případě, kde by snad zemský úřad - poněvadž o povolení skladiště bude rozhodovati zemský úřad, ovšem po dohodě a slyšení řady různých organisací, Zemědělské rady atd. - zamítl zřízení takového skladiště, rozhodne teprve po slyšení příslušného ministerstva. Na př. kdyby šlo o obchodní družstva, stane se tak v dohodě s ministrem obchodu, půjde-li o družstva konsumní nebo výrobní, po dohodě s ministrem soc. péče. Po té stránce máme snad také zabezpečení před eventuelním zneužitím §u 16, první věty, ve prospěch nebo v neprospěch té či oné politické skupiny.

Pak ještě musím vysvětliti § 35, který myslím, také by býval mohl býti předmětem určitých sporů, kdyby se nebylo vložilo do tohoto paragrafu ustanovení odstavce 4 "ze zastavení obilí se poplatek nevyměřuje" - to se tam vložilo dodatečně v ústavně-právním a národohospodářském výboru; kdyby toto ustanovení nebylo vloženo do tohoto paragrafu, mohl by býti varant, po případě zástavní list dvakrát zdaněn, zpoplatněn. A tu se právě přišlo na to, že je potřebí tohoto ustanovení. Totiž v zákoně o poplatku směnečném není řeči o zřízení zástavního práva mobiliárního. To není praktické u směnek, neexistuje to. My známe jen zástavní právo immobiliární.

Tedy pomýšlí se tam jen na zřízení immobiliárního práva zástavního, které podléhá směnečnému poplatku podle škály II. a jen směnečné prohlášení podléhá škále II., není směnečného poplatku ze zřízení zástavního práva immobiliárního. Ovšem úřady budou posuzovati toto ustanovení samostatně a zpoplatní podle sazební položky 78 a) v zemích historických a podle pol. 103 na Slovensku a Podkarpatské Rusi. Půjde tedy o to, co bude rozhodovati, zda hlavní obchod, zastavení či zápůjčka. Ovšem zde platí také určitá poznámka sazební v položce 103 na Slovensku a Podkarpatské Rusi a v ostatních zemích sazební položka 84, ustanovení toto: Je-li zástavní zřízení již v listině o hlavním jednání, nepřihlíží se k němu poplatkově.

Ale k tomu nutno poznamenati toto: Zase půjde o to, je-li to hlavní jednání, "Hauptgeschäft", a zda jde o zápůjčku či zastavení. Poněvadž jde o zástavní list obilní, bude praxe poplatková hájiti názor, že hlavní věcí je zastavení a nikoli zápůjčka, takže bychom se druhému zpoplatnění nevyhnuli, i kdyby se zastavení nepokládalo za hlavní jednání, poněvadž i toto podléhá poplatku podle zákona z roku 1852, co je hlavním jednáním. Jistě by finanční správa uplatňovala své právo: in dubio pro fisco a přirozeně by zpoplatnila zástavní list dvakrát, jak ze zápůjčky, tak i ze zastavení. Proto právě bylo potřebí tohoto opatření, a já jsem byl povinen je zde vysvětliti.

Ustavně-právní výbor velmi podrobně pojednal o předloze a můžeme směle říci, že jsme udělali dílo opravdu dobré jak po stránce formální, tak i věcné a že můžeme tento zákon s nejlepším svědomím odhlasovati. Dobrá věc se má vždy pochváliti. Proto také doporučuje ústavně-právní výbor slavnému senátu, aby schválil osnovu zákona, jak se na ní usnesl výbor národohospodářský ve znění, jak bylo otištěno v tisku 1074 i s příslušnými změnami. (Potlesk.)

Místopředseda Votruba (zvoní): Zahajuji debatu.

Podle usnesení předsednictva navrhuji řečnickou lhůtu ¹/₂ hod.

Jsou proti tomuto návrhu nějaké námitky nebo návrh jiný? (Nebyly.)

Není tomu tak. Půlhodinová řečnická lhůta je schválena.

Uděluji slovo prvnímu řečníku, jímž je pan sen. Stolberg.

Sen. Stolberg (německy): Slavný senáte! Zákon o obilních skladních listech a o veřejných skladištích byl již před delší dobou ohlašován a všichni zemědělci jej s toužebností očekávají. Je také naléhavě potřebí, aby tento zákon nabyl platnosti ještě přede žněmi, tak aby bylo možno ještě před výmlatem provésti technické vybavení nynějších zemědělských skladišť. Bylo by však bývalo žádoucí, aby výborům a senátu bylo ponecháno trochu času k projednání tohoto zákona. Jde o technický zákon. Zemědělské odborné organisace byly sice přibrány k poradám o osnově, o hotové osnově však nemohly se již vyjádřiti, a také členům výboru nebylo možno dorozuměti se s odbornými organisacemi a slyšeti jejich názor o osnově zákona. Přes to mohl jsem konstatovati, že, i když osnova nevyhovuje ve všech bodech přáním zemědělců, přece se žádá, aby osnova brzo vstoupila v platnost.

Účelem zákona má býti opatřiti zemědělcům po žních nebo po výmlatu peníze, aby zemědělec mohl včas plniti své obchodní závazky a, jak se také praví v důvodové zprávě, aby mohl včas platiti své daně. Bylo by zajisté velkou výhodou pro veškeré hospodářství, kdyby se tímto zařízením docílilo jakéhosi urychlení v oběhu peněz. Vždyť přece všechno naše hospodářství vysokou měrou stůně nedochvilností platů, nedochvilností, kterou trpí obzvláště malí živnostníci. Ovšem chtěl bych zde v závorce uvésti, že mezi nedochvilnými plátci v čele stojí stát. Vždy znovu slýcháme stížnosti že stát a jeho podniky dluží mnohdy i směšně nepatrné částky velkým a malým živnostníkům.

Zákon má dále sloužiti tomu účelu, aby se uskladněním a zastavením obilí docílilo příznivého vlivu na trh a utváření cen na trhu. Zemědělec nebude následkem toho nucen prodávati své obilí, potřebuje-li nutně peněz, nýbrž bude se moci říditi podle konjunktury trhu, bude moci své zboží zpeněžiti tehdy, je-li po něm na trhu poptávka. Zdali skutečně bude možno vykonávati příznivý vliv na trh a utváření cen, bude záviseti od toho, zdali zemědělské organisace osvědčí ve své prodejní politice přiměřený rozhled a jednotnost.

Zastavení obilí může se státi buď zástavním listem, který vydá zemědělec na obilí u něho samého uskladněné, anebo na základě skladních lístků o obilí, uloženém ve veřejných skladištích. Prvé zařízení je úplně nové, druhé jest úpravou zařízení již trvajícího.

Zemědělská skladiště se již dlouho domáhala toho, aby pro zemědělce obstarávala komisionářský prodej obilí, aby se tím způsobem obesílání trhu dělo podle potřeby. Tímto zákonem dojdou tyto snahy zemědělských družstev zjevně podstatné podpory. Avšak našim poměrům by lépe vyhovovalo, kdyby uložení obilí resp. vedení veřejných skladišť ponecháno bylo výhradně zemědělským družstvům, to jest družstvům prvotních producentů. Kdyby takováto veřejná skladiště zřizovala jiná výdělková a hospodářská družstva, pak by to jen rušilo a bránilo vývoji v organisaci zemědělské výroby.

Vyhovuje to potřebám veškerého hospodářství, když se vedle poskytované již možnosti lombardu obilí, ve veřejných skladištích uloženého, zavádí nyní také možnost eskontovati zástavní listy na soukromě uložené obilí. Doufejme, že Národní banka tohoto zmocnění plně využije. Nelze se ubránili dojmu, že Národní banka namnoze eskontuje příliš zdrženlivě a že svou peněžní politikou uměle způsobuje nedostatek peněz, který hospodářskými poměry není odůvodněn.

V ostatním uznáváme prospěch a nutnost tohoto zákona a budeme proň hlasovati. (Potlesk.)

Místopředseda Votruba (zvoní): Dalším řečníkem je pan sen. Hubka. Prosím, aby se ujal slova.

Sen. Hubka: Slavný senáte! Národnímu shromáždění tohoto volebního období nelze vytýkati, že by se nezaměstnávalo legislativní prací, jejímž předmětem jsou otázky zemědělské. Není tomu tak dávno, před několika dny projednávali jsme zde zákon o odkladu exekucí pro zemědělce a dnes projednáváme novou osnovu, jejíž obsah i význam je nepopiratelně důležitý. Kol. Pánek zhodnotil v závěru svého referátu cenu tohoto zákona a provedl důkaz, že my, národní socialisté, máme stále svůj velmi kladný poměr k otázkám zemědělským. Měli jsme ovšem také k této osnově své námitky rázu zásadního i formálního a zejména vytýkáme aranžérům zákonodárné práce v Národním shromáždění, že neprojevují vždycky a všude dosti vážnosti k věcem, které se v těchto sborech projednávají. Tak důležitou osnovu, jako je tato, dostali jsme jeden den odpoledne a druhý den, to je včera v 9 hodin ráno, už jednal o této věci národohospodářský výbor. Při vší práci, kterou členové zákonodárných sborů mají, je s podivem, našli-li ještě někteří dosti času, aby si zběžně pročetli původních 39, dnes 40 paragrafů této osnovy. Právem jsme tedy vytýkali v národohospodářském výboru ne dost vážnosti k projednávání tak důležitých věcí, a mohu s radostí konstatovati, že téhož názoru jako my byl i pan ministr zemědělství, který neváhal ve včerejší schůzi národohospodářského výboru prohlásiti, kdyby seděl v tomto výboru jako jeho člen, že by zrovna tak energicky protestoval proti ukvapenému projednávání tak důležité věci.

Jistě řada otázek by se byla dala změniti ve prospěch výsledku této osnovy. Žel, že čas, který byl k tomu vyměřen - a říkalo se, že je nepřekročitelný - nedovoloval nám, abychom do spletitostí otázek, které v této osnově jsou obsaženy, náležitým způsobem vnikli. Nejen já, nýbrž i řada kolegů se mnou říká o této osnově, že je tak právnicky zamotaná, že jen skutečně ten, kdo má dobře umístěné buňky pro práva, může se na první ráz podívati do tajů této osnovy, obyčejnému smrtelníku že to hned tak možné není.

Věříme tedy ústavně-právnímu výboru, který projednávání této osnovy věnoval mimořádnou pozornost, a spoléháme na kritiku, kterou v této věci pronesl referent ústavně-právního výboru kol. Pánek, a spokojíme se s tím, že on se za osnovu sám postavil a že její projednání doporučuje.

Máme zájem na tom, aby sklizeň zemědělského pracovníka byla náležitým způsobem zhodnocena. Díváme se na letošní úrodu a máme radost z toho, že mrazy a sucha s počátku jara byly nahrazeny příznivějším počasím a že letošní úrodu lze kvalifikovati v celku jako dobrou. Bude tedy možno, aby zemědělec, maje před sebou poměrně dobrý výsledek žní, očekával také hodnocení své celoroční práce. Ovšem hodnocení té práce není odvislé jen od kvanta, které rolník se svých polí sklidí, není také odvislé od umělých zásahů státu zákonodárnými sbory, nýbrž je odvislé od toho, jakým způsobem a do jaké míry bude moci zemědělec svých produktů se zbaviti, čili do jaké míry budou zde lidé finančně schopni, peněžně způsobilí, aby produkci zemědělskou, ať již je to rostlinná nebo živočišná, také mohli od zemědělce odebrati. Zemědělci musí ovšem záležeti na tom, aby konsument, který od něho odebírá, měl dostatek finančních prostředků, aby věci, které zde jsou, mohl koupiti. My můžeme způsobiti, že cena zemědělských produktů bude veliká, ale zemědělci tím nepomůžeme, nebude-li zde dáno dosti prostředků, aby ten, kdo zemědělské produkty kupuje, mohl si je také obstarati a zaplatiti. Tedy nikoli od úrody, od umělého zásahu legislativní práce, nýbrž také od celkové hospodářské situace jest odvislý výsledek zpeněžení zemědělské produkce žňové.

A tu rozumí se samo sebou, že jde především o uspořádání hospodářských otázek celosvětových a že tedy také zemědělci mají eminentní zájem na tom, aby hospodářské otázky mezistátní byly upraveny tak, aby pokud možno brzy došlo k poměrnému klidu, ke zpevnění výdělečných poměrů dělnictva, zaměstnanectva a tím také k předpokladu řádného zhodnocení produkce zemědělcovy.

Osnovou, kterou projednáváme, usilujeme o to, aby zemědělec se dostal k penězům za svou práci. Dovolíte mi, vážení pánové a dámy, abych se zmínil zde několika slovy také ještě o jiném stavu, nežli jenom o těch, kteří jsou vlastníky půdy a o kterých tady v tomto případě jednáme, majíce na mysli výtěžek letošních i všech budoucích žní. Jde mi o to, abych s tohoto místa a v této době proklamoval také zájem jiného stavu, který rovněž na zemědělské půdě pracuje a se zemědělcem je ve velmi úzkém styku, totiž abych se zmínil o poměrech v zemědělském dělnictvu. Vede mne k tomu ta okolnost, že právě v této době, kdy na jedné straně usilujeme, aby se zhodnotily výsledky žňové práce, na druhé straně se dočítáme z novin, že otázka tak zv. žňových přídavků pro zemědělské dělnictvo byla organisacemi zaměstnavatelů suspendována a že tedy zemědělští dělníci po této stránce mají do nejbližších budoucích dní velmi smutné vyhlídky.

Bylo by věru záhodno, aby zákonodárné sbory, majíce zřetel k otázkám agrarismu, k věcem zemědělským, zaměstnávaly se alespoň poměrně tak pilně a svědomitě na poli zákonodárné práce i zákonodárstvím zemědělského dělnictva se týkajícím, jako se zákonodárci věnují této práci se zřetelem na majitele zemědělských objektů.

Vezmeme-li všecky ty jednotlivé obory zákonodárné práce ve prospěch zemědělského dělnictva, ať již se to týká sociálního zákonodárství, délky doby pracovní, dovolené, kde na př. náhrada za cesty konané z úředního příkazu musí býti uhrazena dotčeným zemědělským dělníkem, který k úřadům je volán, všimneme-li si praxe ve věcech úrazů, nemocenského pojištění, nedostatečných léků, nedostatečného lékařského ošetřování, všimneme-li si žebráckých rent, které se vyplácejí v důsledku invalidity a staroby zemědělskému dělnictvu, vidíme, jak na tomto poli sociálně-politického zákonodárství, pokud se týče obsahu i praxe jsme velmi pozadu, vykonáváme svou funkci naprosto nedostatečně. Přesuneme-li se na jiné pole zájmu zemědělského dělnictva a všimneme-li si pracovních a smluvních poměrů, které jsou dány tzv. směrnicemi, jež tu mám v ruce, setkáme se zde s tím, že zaměstnavatel má ke svým povinnostem, daným těmito směrnicemi, stále připojeno: může dát, může poskytnout, nebo se svolením zaměstnavatele udělá se to, ono. Ale týká-li se věc dělnictva, zaměstnance, pak v těchto směrnicích je kategoricky řečeno, že zaměstnanec, dělník musí; tedy zaměstnavatel může, a zaměstnanec musí. To je ovšem velmi zřetelný nepoměr a bylo by dlužno uvésti jej v soulad tímto způsobem: musí-li zaměstnanec, musí také zaměstnavatel plniti alespoň lidské příkazy, které má vůči svému dělníkovi.

Jak se vyvinuly poměry na zemědělských statcích, kde zaměstnávají zemědělské dělnictvo, pokud se týče úhrady tzv. mimořádných náhrad, mám zde některé doklady, které pokládám za svou povinnost uvésti z materiálu, který mně byl dodán.

Zajímavý je případ sporu pana Václava Novotného ze dvora Švamberg u Vševětína na Českobudějovicku s jeho zaměstnavatelem p. dr. Holým. Znám velmi dobře dvůr Švamberg a vím, že je to tzv. vzorný dvůr. Pan dr. Holý jest bývalým říšským poslancem a byl vynikajícím učitelem na táborské zemědělské akademii. Bylo by tedy možno předpokládati, že u pana dr. Holého bude jeho poměr k zaměstnancům velmi přátelský nebo že bude alespoň korektní. To ovšem nemohu říci, mám-li tento obrázek z jeho dvora: Přednosta okr. soudu v Lomnici nad Lužnicí, nedávno suspendovaný pro fašismus, třikráte odmítl přijmouti žalobu zaměstnance, ač hrozilo nebezpečí z prodlení, což strana tři roky také uplatňovala, a teprve na stížnost u presidia krajského soudu žalobu přijal. Po několikaměsíčním čekání a urgenci byl ustanoven první rok. Při druhém roku 18. března t. r. byla žaloba zamítnuta, k čemuž podotýkáme, že okresní soudce jezdil mezi tím na hon k panu dr. Holému a paničky obou pánů se velmi přátelsky stýkaly. Ale nejzajímavější je, že do dnešního dne nebyl straně doručen rozsudek soudu, ač se tak má státi do osmi dnů, a také, jak dotazem u okresního soudu bylo zjištěno, suspendovaný soudce rozsudek vůbec nevyhotovil.

Jiný příklad: Dělník Karel Pokorný, dvůr Dubliny u Sedlčan, podal žalobu pro neoprávněnou výpověď a zadrženou mzdu. Žalovaná strana se odvolala až k nejvyššímu soudu, její stížnost byla zamítnuta, ale dělník Pokorný se svou rodinou je po dobu 18 měsíců odkázán na dobrodiní soucitných lidí, věřících v právo, spravedlnost. V nedávných dnech však byla žaloba dělníka Pokorného u pracovního soudu v Praze zamítnuta, ač jde o několikatisícovou pohledávku. Utrpení, jaké prožil tento dělník se svou rodinou, přesahuje všechno pomyšlení. Vykonal několik cest za právem pěšky do Tábora i do Prahy, ale spravedlnosti se nedovolal. (Výkřiky.)

Karel Mrázek z Trnovan na Žatecku složil kauci, za kterou nájemce statku - státní úředník - zakoupil dobytek. Záložna zabavila dobytek a zřízenec má býti připraven o svůj dědický podíl, jediné a celé své jmění. Tento případ bude projednáván soudně.

Tyto doklady - a mohl bych jich uvésti řadu - svědčí, jak nezdravé jsou poměry na některých zemědělských statcích a jak se v některých případech vůči dělnictvu velmi nespravedlivě postupuje.

Mám zde ještě některé doklady, jak na př. je vyřizována otázka tzv. naturálních požitků dělnictva, že zejména, pokud se týče chovu drobného zvířectva, se dělá zaměstnancům na statcích velké příkoří, takže dělník na statku si nemůže chovati ani slepici, a vajíčko a ostatní, co by jinak mohl míti sám z vlastního chovu doma, musí draze kupovati. Jsou důkazy, že celý měsíční výdělek mužův se ke konci měsíce odpočítává na přebrané mléko a jiné drobnosti a ještě doplácí deputátník z výdělku ženy 16 - 21 Kč. - Případy na Habersku, v jižních Čechách a jinde. - Hůře ovšem jest v zimních měsících, když žena nevydělává celé měsíce ani haléře. Tehdy se žije na dluh nebo se utahuje řemen. Zdravotní a tělesný stav nejen dělnictva, nýbrž i dětí je v důsledku toho, co bylo uvedeno, pro-ubohý. Jsou případy na Čáslavsku u statkáře Hálka, že deputátníci nedostávali palivový deputát vůbec a nechtěli-li v zimě mrznout, chodili řezati dříví na kaštanovou alej, kam je ostatně zaměstnavatel vždy odkazoval. Takových případů je velmi mnoho. V nedávných dnech byl nucen žalovati deputátník zaměstnavatele o zaplacení 7000 Kč, které jemu a jeho ženě dluží jeho zaměstnavatel za mzdu a deputát a dělník zase obchodníkům.

Takové poměry, které u nás panují, jsou opravdu nezdravé v důsledku toho, že se zemědělským poměrům, jak jsem již řekl, věnuje v naší republice ještě velmi značná pozornost.

Ohledně žňových přídavků, o kterých jsem se zmínil, jsou to zase takové věci, které by bylo dlužno se strany zaměstnavatelů skutečně mnohem lépe řešiti, než je tomu dnes. Za celé žňové období, za dřinu a lopotu žádají deputátníci paušální odměnu za žňové práce 120 Kč a denní dělnictvo příplatek k hodinové mzdě 20 hal. a 17 haléřů, ale, prosím, ani tyto věci nejsou organisacemi zaměstnavatelů přijímány.

Bude jistě na místě, když zde v senátě upozorním na kruhy, které representují zaměstnance, zemědělského dělníka, a na kruhy, které representují zaměstnavatele, aby bylo zřejmé, že zde nejsou nějaké politické motivy, nýbrž že je tu boj stavu zaměstnavatele se stavem zaměstnance, takový boj, který sluší ve všech směrech odsouditi.

Nuže, kdo zastupuje obor zaměstnanců, obor zemědělského dělnictva při sjednávání tak důležitých pracovních otázek, jako jsou žňové přídavky. Referentem je pan Karel Komínek. Dále zde zasedají zástupci Ústředního čsl. svazu zemědělských a lesních dělníků v Praze, Čsl. odborové sdružení v Praze, Všeodborový svaz zemědělského a lesního dělnictva čsl. strany nár. socialistické, Čsl. obec dělnická, Všeodborové sdružení křesťanského dělnictva pro Čechy v Praze, Odborová jednota zemědělských a lesních zaměstnanců v Praze, které v prvé řadě zastupuje příslušník agrární strany p. posl. Chloupek. Jsou zde ještě zástupci jednotlivých německých svazů a spolků.

Na druhé straně je kruh zaměstnavatelů. Předsedou je dr. Kučera, pak tam zasedají zástupci českého odboru zemědělské rady, Zemědělská jednota republiky československé, Republikánský svaz čsl. statkářů a nájemců, Svaz čsl. velkostatkářů, Ústřední jednota čsl. řepařů, Národní rolnická jednota a zase řada německých organisací zaměstnavatelů, mezi nimi také náš kolega sen. Robert Stöhr.

Tedy rozvrstvení těchto zástupců zaměstnavatelů a zaměstnanců svědčí o tom, že příslušníci jedné a téže politické strany jsou v obou táborech, a bylo by jistě jenom zásluhou té které politické strany, aby působila na své příslušníky, aby v jednání mezi sebou vystupovali alespoň po lidsku. Ujímám se se vším důrazem zájmů zemědělského dělnictva a varuji dnes před jakýmkoli nepříčetným a nepřiměřeným jednáním zaměstnavatelů vůči zaměstnancům na zemědělské půdě. Jestliže kdy, tedy právě dnes by otázka vzájemné solidarity těch, kteří na půdě pracují, měla býti projevována stoprocentně. Mluvil jsem zde již jednou o tom a upozorňoval jsem, aby zemědělci nečekali pomoci od těch, kteří se dívají na jejich práci s jiného hlediska nežli se zemědělského. Zemědělci si musí pomáhati především sami, ovšem zemědělci-zaměstnavatelé také zemědělským zaměstnancům. Znovu zdůrazňuji, bude-li v tomto stavu - nevyjímám žádného - člověk člověku vlkem, neočekávejte, vážení přátelé, že někdo vám ve vašich potřebách, ve vaší nouzi, ve vaší těžké dnešní situaci pomůže. Zemědělský dělník je zrovna tak člověkem jako jeho zaměstnavatel. Zemědělský zaměstnavatel vidí nejlépe těžkou a namáhavou práci zemědělského dělníka a záleží na zaměstnavateli, aby ji dovedl oceniti a potom může také očekávati, že jeho práci dovede oceniti ten druhý. V tom směru volám na všechny ty, kteří právo a povinnost vůči zemědělskému dělnictvu mají na programu, aby tuto povinnost nezanedbávali, aby právě nyní, kdy lidské solidarity je tolik potřebí, tuto povinnost vůči zemědělskému dělnictvu náležitým způsobem konali. (Výborně! - Potlesk.)

Místopředseda Votruba (zvoní): Dávám slovo dalšímu řečníku, jímž je pan sen. Douda.

Sen. Douda: Vážení pánové, projednává se zase jeden vládní nouzový zákon a důvodová zpráva říká, proč se tento zákon dělá: aby se zamezilo lichvě, aby prostě neklesaly ceny a aby se chránili ti, kteří, jak říká důvodová zpráva, ještě nejsou nuceni prodávat. Pánové, nemohli jste podat markantnější důkaz třídního zákonodárství než tímto zákonem. Před nedávném odhlasovali jste zákon na zastavení exekucí v zemědělství do konce roku. Co vás k tomu přimělo? Dobrovolně jste to neudělali. Dělali jste to tedy z nutnosti, poněvadž všecky strany byly nuceny svými stoupenci, aby ve prospěch drobného zemědělského lidu se něco dělalo. Jak se to udělalo? Vyřazeni jsou všichni ti, jejichž hospodářství k obživě rodině nestačí, kteří si musejí přivydělávati ať již jakýmkoli způsobem, anebo kteří mají vedle toho živnost. I kdyby byla sebe menší, nepovažuje se zemědělství za hlavní pramen příjmu, naopak uvažuje se, že jeho hlavní příjem je buď obchod nebo živnost nebo cokoli jiného. Všechny tyto lidi jste ze zákona vyřadili. Vy ovšem u nich neděláte exekuce. Proč? Poněvadž víte, že když se zaseje, v chalupě nezůstane ani zrno pro slepice, že byste zbytečně bouřili a dělali si nepřátele ještě z těch, kteří snad věří, že přece jednou přijde doba, kdy se jich zastanete.

Tedy vy sami jste uznali, že zemědělství, a hlavně drobné, je příliš zadluženo, že je mu potřebí pomoci, a proto jste odložili exekuce u těch malých. Nuže, co budou míti drobní zemědělci i ti střední, kteří nikoli svou vinou přišli do dluhů, z tohoto zákona?

Loňského roku sháněl ovšem každý, kdo jak mohl, aby aspoň něco prodal. Než přišly u nás žně a dokud mohli obchodovati s obilím velkostatkáři na Slovensku loňského roku, bylo žilo za 110 až za 115, ale jakmile nastaly u nás žně, jakmile přišel výmlat u drobných, kleslo žito na 80 až pod 80 Kč. Dnes jim dáváte možnost, aby mohli uskladniti a vydlužiti si na uskladňovací list, nebo ten, který má nejméně 25 q, na zálohový list, avšak ve zprávě se říká, že obojí, skladní i zástavní listy podléhají zákonu směnečnému. Co dáte tomu zemědělci, když jest už dnes nucen počítati s tím, jakmile to sklidí, aby to odprodal, aby mohl zaplatiti daně a úroky, které dluhuje? Loňského roku, i když prodal lacino, dostal přece jen 80, nejméně 79 Kč. Letošním rokem se říká: veřejná skladiště jsou povinna odebrati k hromadnému uskladnění obilí i od těch drobných, ale ovšem jen od členů. Družstvo bude dávati zálohu, družstvo nebude povinno letos kupovati od nich za těch 80 nebo 84 Kč, jak se prodává na burse. Družstvo může jim dávati jen zálohy nanejvýš do dvou třetin. Ale tyto uskladňovací listy podléhají právě tak směnečnému zákonu jako zástavní listy. V zákoně nikde nestojí, jaký bude úrok za tyto půjčky - poněvadž je to jen půjčka. Pan předseda dr. Rozkošný nás odkázal na to, že to je podle dohody, poněvadž je to na základě směnečném, podle toho, jak se strany dohodnou. Nejmenší úrok v kampeličkách a raiffeisenkách je od 6, 6¹/₄ až do 7¹/₄%. Takový chudák je nucen bráti zálohu dvoutřetinovou již proto, poněvadž potřebuje. Vždyť už dnes, jak se mi hlásilo, na moravském Slovácku a na Hlučínsku připravují úřady okamžitě po žních těm, kteří dluhují více, zabavení úrody přímo na poli. On je tedy nucen uskladniti to, poněvadž to nebude moci prodat a družstva nejsou povinna kupovat přes to, že okamžitě druhý den to družstvo může prodat. Nikdo mu nemůže dokázat, že prodalo jeho obilí, poněvadž se to uskladňuje hromadně. Tedy rozpočítejte si dvě třetiny, kolik dostane, ale z toho podle směnečného zákona se mu strhnou okamžitě úroky. Tedy byl-li loňského roku bit, bude letošním rokem bit dvakrát, poněvadž obilí může prodati nanejvýš některému nejbližšímu mlynáři, který ho okamžitě potřebuje, ale nemůže donutit družstvo, aby od něho už teď kupovalo za plnou cenu.

Ale již první článek má různé háčky. Referenti národohospodářského výboru i vládních stran si stěžovali, kdo to bude kontrolovat, jak to bude možno zjistiti, když to pouze podléhá revisi svazové. Kdo bude však kontrolovat, když v odstavci 2 § 1 stojí, že zástavní list vystavený na obilí cizozemské je platný. Cizozemské obilí nemá žádný zemědělec, ten okamžitě s tím běží na trh, ten je nemůže míti. Kdo může mít cizozemské obilí? Velkoobchodníci a družstva. Proto na to poukazuji, že i ve výboru se mluvilo o tom, co se dělalo už v tzv. syndikátech, že na úkor naší zemědělské výroby navezlo se sem často tolik až přebytečného obilí. Zde může býti cizozemské obilí jen od družstva nebo velkoobchodníků, ale v druhém odstavci prvního paragrafu se říká, že i tento zástavní list je platný. Tedy družstvo může i na tento zástavní list se vydlužiti. (Sen. Stržil: To je ale trestné!) Víme, že je to trestné.

Přicházím k odstavci 3, kde se říká, že zástavní list vystavený na obilí, uložené ve skladišti oprávněném vydávati na zboží v něm uložené skladní listy, je neplatný. Teď se vás táži, kdo bude udávat tyto velkoobchodníky, tato velká družstva pro neplatné listy, když je to v jejich rukou, když mají i své revisory, kteří mají na tom zájem, aby družstva co nejlépe prosperovala? Najdete rolníka, který bude těmto dvěma odstavcům rozumět? Nikdo. To jsou právnické knify, aby prostě to, co se dělalo a co se provádělo v těch tzv. syndikátech, mohlo se provádět i zde.

Nyní, jak se budou povolovat družstva? Družstva nebo zakládám veřejných skladišť budou povolovat zemské nebo okresní úřady. Až dodnes nejvíce rolnických družstev, až na malou výjimku, má v ruce agrární Strana, která má také své svazové revisory. Tedy bude to záležeti od vládní strany. Tedy my jistě jsme již předem vyloučeni z té možnosti, ale jde tu o vládní strany, o stranu lidovou a soc.-demokratickou, které by snad měly možnost, zakládati taková družstva, aby alespoň svým stoupencům, svým malým rolníkům mohly částečně vyjíti vstříc. Ale záleží to od politických úřadů, zemského i okresních úřadů. A v čí rukách jsou? V agrárních rukou. Tedy to bude úplně milost, když se také druhé straně - vždyť vidíme, jak se to provádí v praxi - vyjde vstříc a povolí se jí výstavba takového veřejného skladiště. Předem říkám, že my od toho neočekáváme nic, i kdybychom měli tu možnost. Tedy tak vypadá povolování těch veřejných družstev.

Je tu ještě něco jiného. A zase se to neříká jasně, a to je § 29: "nebude-li vyzvednuto obilí do úschovy převzaté na určitou dobu, po uplynutí této doby, anebo obilí do úschovy převzaté na dobu neurčitou, pak na výzvu družstva je každý uskladnitel povinen odvézti si toto obilí, ale ovšem zaplatiti režijní poplatek za uschování a všechno možné. Nebude-li toho schopen - každá směnka podle zákona podléhá i právu exekučnímu - bude míti toto družstvo právo naložiti s ním - ať tam má obilí uschováno nebo jenom uskladněno - jako se směnečným dlužníkem, poněvadž příslušný paragraf neříká, že se to týká i hromadných uskladnitelů u těchto družstev. Je ovšem otázka, kdo bude kontrolovati, zůstane-li tam obilí uskladněné hromadně nebo od jednotlivců. Jako každý rok zůstávají ohromné přebytky, není vyloučeno, že i zde budou přebytky, poněvadž vy všemi zákony dokazujete, že jste státem kapitalistickým, kde celý aparát je třídně zaujat proti pracující třídě. Tedy bude-li tam na skladě obilí a budou-li vyzváni ti lidé, aby si je před 1. květnem odebrali, budou povinni všemi možnými poplatky, při čemž ovšem družstva nebudou nic tratiti, a nebudou-li schopni všechno zaplatiti, hrozí jim, že může býti obilí prodáno, i když se vyzve tzv. odhadce, za střední cenu bursovní. Nevím, pomůžete-li takto - my aspoň říkáme, že nikoli - drobným rolníkům, kteří loňského roku byli nuceni prodávati po žních za 80 a 79 Kč, aby okamžitě uspokojili berní úřad a na druhé straně mohli zaplatiti úroky, když letos nejsou družstva povinna vykupovati za plnou cenu, ba naopak těmto drobným uskladnitelům mají právo vypláceti jen dvoutřetinovou zálohu, což je ovšem půjčka. A poněvadž zálohové listy podléhají směnečnému zákonu, bude se od nich vybírati úrok, takže nedostane zdaleka tolik, i kdyby ceny částečně klesly.

Tedy tímto zákonem tu zavádíte takřka přímý monopol pro agrární stranu, ne na záchranu drobných zemědělců, kteří jsou zadluženi, ale abyste si mohli vynahraditi, co jste dostávali za doby, kdy nebylo zrovna tak zle, kdy jste mohli vybírati ze státní pokladny statisíce a miliony subvencí, aby tímto zákonem vám bylo nahrazeno, když státní pokladna už nemůže vám poskytovati, co vám poskytovala dříve.

Že tomu tak je, svědčí i prohlášení ministra Hodži. Sám řekl, že od tohoto návrhu není možno očekávati odstranění krise, jako nelze očekávati odstranění nezaměstnanosti nebo opatření práce žádným zákonem. Prohlásil to veřejně, jak to uvádí důvodová zpráva, abyste mohli chrániti před klesnutím cen ty, kteří nemusí prodávati, kteří měli každý rok možnost, když je něco tlačilo, vzíti si zálohu ze záložny nebo banky. Dnes je chráníte jiným způsobem.

Před krátkou dobou vůdce soc.-dem. strany Heller prohlásil totéž a dnes to prohlašuje zase i vůdce jedné z nejsilnějších stran, že není možno v době krise a v době vlády kartelů očekávati od nějakého zákona pomoc nebo dokonce opatření práce. Poněvadž se říká veřejně, že zákonem není možno odstraniti krisi, ani opatřiti práci, je na samém rolnictvu, aby společně s dělníky bojovalo za své denní požadavky, za snížení sociálního i hospodářského útlaku a aby si bylo vědomo, že jen v jednotné frontě může pracovati k odstranění všech křivd kapitalistického násilí třídního státu, proti němu páchaných, a že jen touto cestou může odstraniti celý systém a nastoliti vládu dělníků a rolníků. (Potlesk komunistických senátorů.)