Přesto se dívám optimisticky na vývoj vztahů Italie k Malé Dohodě, poněvadž věřím v realistický smysl politický Italie. I když vyvinuje velikou energii v různých středoevropských kombinacích, i když uplatňuje veliký vliv v akcích v Maďarsku Rakousku a na Balkáně, i když vyvíjí velikou propagandu a pěstuje soustavně polemiky proti Malé Dohodě, chápe dnes už dobře situaci a ví, že Malá Dohoda nemůže svou vývojovou linii změnit a že ji nezmění, jdouc za svými oprávněnými zájmy a právy s klidem a nezadržitelně a je si vědoma stejně jako Malá Dohoda sama toho, že zájmy ty se dají při dobré vůli se zájmy Italie vyrovnat.

Snad tudíž nebude třeba dlouho čekati a nastane pokus o definitivní vyrovnání všech sporů a o trvalou a přátelskou spolupráci Italie, Francie a Malé Dohody v organisaci nové střední Evropy. Československá vláda by si toho upřímně přála a nezmění tudíž svou klidnou, věcnou a přátelskou politiku k Italii, přecházejíc prosté všechny dnešní zbytečné polemiky o Malou Dohodu, o odzbrojení, revisionismus a věci ostatní. Svá práva a své zájmy bude jinak i proti Italii hájit jako dosud spravedlivě, důstojně, důsledné a rozhodně. (Výborně!)

V Německu stejně po celá léta nechápali správně poslání Malé Dohody: stejně jako v posledních letech v Italii nejčastěji i v Německu v ní viděli jen strážce mírových smluv a někdy také možnou překážku své expanse do střední Evropy. Nejvíce ovšem obav z ní bylo proto že se v ní viděl prostředek francouzské politiky ani ne tak k hegemonii ve střední Evropě, jako spíše k vytvoření nové politické konstelace středoevropské která by pojala v sebe Rakousko a tím na nedohlednou budoucnost znemožnila připojení Rakouska k Německu.

Naproti tomu je řada německých politických činitelů, kteří koncepci Malé Dohody posuzují správně a chápou možnost velmi dobrých styků Malé Dohody s Německem v budoucnosti. A to tím spíše, že Malá Dohoda pokládá problém Rakouska za jeden z těch, jež by budoucí mírová spolupráce čtyř velmocí opravdu mohla rozřešiti v zájmu evropského míru. Malá Dohoda ráda přijme konečné řešení jež by zde bylo společně s velmocemi a v plné dohodě s Rakouskem připraveno. Vždyť pro Československo právě Malá Dohoda je garancií pro všecky eventuality. A pak Anschluss není otázka týkající se jenom Československa; je to otázka především Rakouska samého a pak otázka celé Evropy.

Není tudíž vlastně mezi Německem a Malou Dohodou podstatných rozporů, tím spíše, že není, a doufáme, že nebude také v budoucnosti žádných podstatných sporů mezi Československem a Německem.

Jak už jsem dříve pověděl, má Malá Dohoda podobné přání i vzhledem k sovětskému Rusku a soudí, že i s ním v příštích dobách dojde ke stykům zcela normálním. Přeje si upřímně, aby se to stalo co nejdříve a bude k tomu loyálně pracovat.

Z vyložených důvodů vychází jasně najevo proč státy Malé Dohody pokládají návrh Paktu čtyř ve znění italském za veliký krok zpět ve vývoji Evropy po válce proč nevěří vůbec, že by se mohl v tom duchu uskutečniti a že by mohl býti opravdu nástrojem míru. Chápou návrh ten především jako pokus o návrat do dob předválečných jako pokus zarazit přirozený vývoj nových středoevropských států, Malé Dohody a Polska k jejich plnému uplatnění v evropské politice, budované na základně mezinárodní demokracie, a k jejich národnímu plnému životu. Chápou jej konečně jako pokus vzíti Společnosti národů podstatnou část její kompetence a změniti jednostranně proceduru jejího jednání.

Je jistě poněkud překvapující, že plán direktoria objevil se na scéně politiky evropské ve chvíli, kdy diktatury v Německu se ujal p. kancléř Hitler. I když se otázka vnitřních režimů nesmí mechanicky přenášet do sféry politiky mezinárodní rozpor obou Evrop demokratické a antidemokratické fakt tento neobyčejně zdůrazňuje a Pakt takový dělá pro demokratickou část Evropy tím nepřijatelnější.

Dovolíte mi, abych se nyní vyslovil zcela otevřeně o nejchoulostivější otázce tohoto mezinárodního sporu, o revisi hraničních ustanovení mírových smluv. Řekl jsem už dříve vše, co lze všeobecně říci o revisní poválečné politice vůbec, co máme soudit o prohlášeních, že mírové smlouvy nejsou věčné, a co máme soudit o revisi jednotlivých skupin článků mírových smluv.

O revisi odzbrojovacích ustanovení v mírových smlouvách se nyní bojuje na odzbrojovací konferenci při projednávání otázky tzv. rovnoprávnosti ve zbrojení. Vyslovil jsem se jménem Československa pro zásadu rovnoprávnosti ve zbrojení uplatněnou s určitými zárukami už v květnu r. 1932, jsa v této věci za jedno s Herriotem. Chápal jsem tento požadavek Německa. Ale stavěl jsem se a stavím se proti oné politice odzbrojovací, jež, dovolávajíc se zásad rovnoprávnosti, spravedlnosti a důstojnosti národní, ve skutečnosti sleduje cíle, které jsem podrobně vyložil, mluvě o snahách po nové rovnováze evropské a po návratu k dobám před r. 1914.

Má-li výsledek konference odzbrojovací připravit situaci evropskou tak, aby takovéto cíle umožnila a aby pak některé státy mohly za změněných poměrů mocenských násilím a nátlakem vymáhat změny hraničních článků mírových smluv, je konference odzbrojovací odsouzena předem k neúspěchu; vždyť by pak byla v tom případě její činnost nejrychlejší prací k vyvolání války. Má-li naproti tomu skutečně připraviti takovou situaci, aby na mnoho let anebo na trvalo byl zajištěn evropský klid, v němž by se evropské národy ještě více sblížily a provedly tak opravdu po etapách odzbrojení a tím automatickou rovnoprávnost a vyrovnání ve zbrojení všech, bude Malá Dohoda na prvním místě k tomu pracovat.

Malá Dohoda to ukázala při posledních pracích v Ženevě. Zaujala k odzbrojovacímu návrhu britskému hned kladné stanovisko, vzala jej za podklad diskuse a s určitými změnami, které nejsou nijak dalekosáhlé, jest ochotna návrh ten pro sebe přijmouti. Se zadostiučiněním konstatovala, že britský návrh v poměru k jiným státům posuzuje celkem dost objektivně její možnosti, potřeby a práva ve věcech zbrojení.

V názorech na revisi hraniční vládne dnes v Evropě opravdový chaos. Lituji, že poslední iniciativou Paktu čtyř byly vzbuzeny v jistých kruzích naděje, které v žádném případě nebudou splněny. Ale na druhé straně, jak jsem již řekl, musíme býti vděčni pp. min. předsedům Mussolinimu i Mac Donaldovi, že měli odvahu otázku tu před mezinárodní veřejností tak otevřeně položit. My všichni jsme nyní nuceni veřejně na iniciativu tu odpověděti, naše parlamenty a naše veřejná mínění to na nás vyžadují. Ježto je známo, že iniciativa tato mířila na docela konkrétní případy revise hranic, tj. na Polsko ve věci koridoru a na Malou Dohodu ve věci hranic s Maďarskem, jsem povinen i já našemu parlamentu v této otázce dáti zcela jasné vysvětlení.

K návrhu o revisi hranic v Paktu čtyř velmocí formuluji naše stanovisko takto:

1. Nechápeme, jak by mohl někdo jen okamžik věřit, že kterýkoli samostatný stát připustí, aby několik jiných států, byť by to byly i velmoci, disponovalo přímo nebo nepřímo silou svého vlivu politického nebo mravního, dohodnuvše se prostě o tom předem, jeho územím, tedy něčím, co je každému státu přímo předpokladem jeho života a nejzákladnější podmínkou jeho bytí. (Výborně!) Ve všech téměř státech mají v ústavách zvláštní ustanovení o zcizení části národního území, což samo ukazuje na podstatu této otázky. Historie ukazuje, že o zcizení území vždy vznikaly nejkrvavější války, a nepochybuji o tom, že by tomu tak bylo opět za dnešního mezinárodního myšlení a napjetí. Diskutuje tuto otázku v Ženevě v rozmluvě se Sirem Johnem Simonem o Paktu čtyř, musil jsem konstatovati, že se nedá jinému státu změna hranic vnutit, a že, kdyby někdo něco podobného chtěl podniknouti stran Československa, musil by si pro toto území přijít se svým vojskem. (Výborně! - Hlučný potlesk.) A my bychom dovedli své území ubránit. (Tak jest!) Disponovat územím bylo možno na konferenci mírové. Od chvíle, kdy je v pravoplatném vlastnictví toho neb onoho státu, je prostě absurdní chtít si disposiční právo znovu osvojit. To je naše zásadní stanovisko a s toho neslevíme nikomu nic. (Výborně!)

2. Nedovedeme stejně pochopit, jak by bylo možno, aby se utvořil spolek států na dělení území států ostatních, při čemž - jsem-li správně informován - územní otázky států jiných, také států spolku se účastnících, by patrně byly vyloučeny, neboť o nich by k dohodě nedošlo. Toto konstatování musí se zvláště dotknouti hluboce nezaujatého politika, neboť by to bylo nejen neoprávněné disponování statkem cizím, nýbrž i zároveň nespravedlivým rozlišováním opravdu do nebe volajícím. A to a priori béře komukoli právo chtít uplatňovat na jiné národy zásady, jež na sebe uplatnit nemíní. (Souhlas.) A jak by bylo potom možno zabránit, aby se nevytvořil jiný takový spolek, který by si počínal stejně ve věci hranic států ostatních a rozséval tak spory a anarchii dále do celého světa? (Tak jest!) Souhlasím plně s tím, co o těchto věcech řekl v uvedené již diskusi britské dolní sněmovny Sir Austin Chamberlain.

3. Pokládáme podobné plány ve věci revise hranic za nedostatečně promyšlené. Vezměme na př. případ Československa. Řekl jsem zcela otevřeně p. britskému zahraničnímu ministru toto: Pro zcizení kterékoli části československého území bylo by třeba zvláštní konstituční většiny třípětinové Kdyby se nám kdokoli pokusil něco podobného vnutit, nikdy většiny té nedostaneme. Budou nám některé velmoci za těchto okolností radit anebo dokonce nás nutit, abychom u nás provedli převrat, diktaturu? Anebo nám vypovědí válku? Neuvědomují si zde všichni, že v této nedomyšlenosti se pracuje pro vnitřní rozvraty států jedněch, pro neuskutečnitelné naděje druhých, pro zesílení vnějších konfliktů a pro přípravu válek? A to by měla býti práce pro lepší mír a pořádek v Evropě?

4. Nemyslíme, že se touto cestou dá pracovat pro trvalý mír. Jestliže trváme na svých hranicích, je to proto, že je za dnešních okolností pokládáme za spravedlivé a správné, za odpovídající životním zájmům našeho státu. Sebe menší změna by dnes nespokojenost a spory neodstranila, jen by je přemístila na stranu druhou a boj by trval dál. Vynucování takových změn ze zahraničí vzbuzuje za této situace jen ještě ostřejší zdůrazňování nezměnitelnosti hranic v každém státě, jehož se to týká - jak od deseti let pod vlivem propagandy maďarské máme toho přímo skvělé doklady. Byl tudíž pokus Paktu čtyř položiti otázku revise hranic pochybený i po stránce taktické a psychologické.

5. Závěr z těchto úvah je zcela jasný: změniti hranice bylo by lze jedině přímou dohodou mezi zúčastněnými státy, eventuálně v rámci článku 19 Úmluvy Společnosti národů. Žádným jiným vnějším nátlakem nedá se jakákoli změna hranic, jejichž nedotknutelnost je garantována rovněž Úmluvou Společnosti národů, provésti, leda že by se chtělo sáhnouti ke zbraním. Náš stát, pro který se otázka změny hranic vlastně vůbec neklade, odmítá ze zásady kategoricky každý takový nátlak zvenčí a žádnému se nepodrobí. (Potlesk.) Absolutním pánem je tu jedině jeho parlament a také žádná vláda a žádný ministr nemohou tu bez parlamentu nic podniknouti. (Hlučný potlesk.)

Proti těmto námitkám se naznačuje, že za těchto okolností není vyhnutí a že musí dojíti znovu ke krvavým válkám o území, poněvadž Úmluva Společnosti národů ve svém článku 19 nedává prý dostatečných možností k revisi hranic po dobrém.

Odpovídám, že tomu tak není: Původci Úmluvy o Společnosti národů daleko rozvážněji promýšleli otázku revise smluv a zejména jejich hraničních ustanovení, nežli dnešní bojovníci za revisionismus. Především jim bylo docela jasno, že revise hranic se nedá nikomu vnutit, ať tento nátlak přijde odkudkoli - každý stát bude se proti tomu bránit se zbraní v ruce. Proto správně kladli jako podmínku čl. 19 souhlas dotyčného státu. Chtíti tuto podmínku odstraniti vymyšlením nějaké nové procedury nebo hlasováním většinovým, nebo hlasováním bez účasti stran se prostě nepodaří, poněvadž by pak státy dotčené raději opustily Společnost národů, nežli by nechaly o této otázce rozhodovat suverenně jiné.

Jestli při některém článku Úmluvy autoři zdůrazňovali ideu, že v určitých věcech má býti Společnost národů především činitelem pro působení na mravní mínění světa a tím působiti na změnu názorů v určitých státech, tedy to bylo právě u článku 19. Společnost národů je tu prostě myšlena jako orgán pomocný, jako veliká mravní autorita, jež nic nebude násilím vnucovat ani jedné, ani druhé straně. Podá jí však pomocnou ruku, dá jí k disposici svou mašinerii, svou rozvahu a cit spravedlnosti i svou autoritu pro případ, že by se dva státy o revisi chtěly dohodnouti. Autoři Úmluvy o Společnosti národů prostě dobře věděli, že revise hranic, kdyby se ukázala někde nutnou, dá se provádět jedině a výlučně dohodou obou interesovaných států. (Souhlas německých senátorů.)

Byli si toho vědomi do té míry, že vnutili všem státům, u nichž by spory o hranice mohly vzniknouti, smlouvy pro ochranu menšin, právě proto, aby se otázka změny hranic nemusila klásti a aby nebylo důvodů pro revisi. Já sám se domnívám, že měli vnutit takové smlouvy nejen státům novým. Dnes po patnácti letech máme už dosti zkušeností a všichni vědí, že mají pravdu ti, kdož volají po zevšeobecnění a po zostření ochrany menšin v Evropě vůbec, za zostřené kontroly menšin, aby zase naopak tyto musily zůstati ke svým státům loyálními. Dnes je každému jasno, že svobody menšin a právo na svobodný jejich politický život dá se zachránit jen v režimu demokratickém a že efektivní ochrany menšin je třeba téměř ve všech státech, které menšiny mají Československo se bude o tuto politiku ve Společnosti národů rozhodně zasazovat.

Československá politika zahraniční byla vždy věrnou těmto zásadám. Pokládala za jedině správnou politiku metodu přímé dohody se svými sousedy. Tam, kde byly obtíže, obracela se sama nejednou na velmoci, aby tyto svou mravní autoritou diskrétně pomáhaly nás menší národy sbližovat. V tom smyslu jednával jsem s vládou francouzskou; ale stejně rozhodně, ne-li rozhodněji, jsem několikrát jednal s italskými oficiálními kruhy, zdůrazňuje, jak krásnou práci mírovou by mohly vykonati společně s Francií, kdyby se jim podařilo společnou prací s Maďarskem a Malou Dohodou vytvořiti definitivní organisaci střední Evropy. Také s vládou berlínskou jsem v roce 1928 v tomto smyslu hovořil a i na vládu britskou jsem se obrátil v letech předcházejících s podobným přáním. Po mém soudu je to jediná cesta k míru ve střední Evropě. Žádný diktát velmocí, ani nátlak s kterékoli strany zde nepomůže. (Výborně!)

Mělo-li by se tudíž vůbec všeobecně kdekoli pomýšlet na nějakou menší změnu nebo přizpůsobení hraničních ustanovení smluv po dobrém, bylo by to možno pod třemi podmínkami:

a) Nesmí býti nátlaku vnějšího, jenž naopak vzbudí protiklad a výsledek opačný; dohoda taková byla by možná jen přímo mezi národy interesovanými a jen s podmínkou jejich svobodného souhlasu, daného na základě jejich vnitřního konstitučního práva. Pod takovou dohodu vsunuji i užití článku 19 Úmluvy o Společnosti národů, poněvadž ten souhlas interesovaného státu vyžaduje.

b) Dohoda taková byla by možná jen v ovzduší klidu, po řadě let pokojné spolupráce dotyčných národů, aby to nebyla kapitulace jednoho či druhého, aby to nebyl výsledek terorismu, nátlaku či šantáže jednoho proti druhému.

c) Taková dohoda byla by možná jen za rovnocenné kompensace, aby byl zájem obou interesovaných stran plně respektován a aby parlamenty a veřejná mínění mohla jí dáti svobodný souhlas.

Řekl jsem, že musíme býti iniciátorům plánu revise vděčni za to, že otázku jasně položili. Jasná odpověď, již na otázku musíme dáti, vyjasní také všeobecnou situaci, ukáže snad po prvé zcela nezastřeně mezinárodní veřejnosti, co se v této obtížné otázce dělat dá a co se dělat nedá. Je také dobře, že máme příležitost o těchto věcech mluviti upřímně, bez přehnané zdrženlivosti a bez obav. Jasné situace v politice jsou vždycky mnohem lepší nežli přání, v němž se rodí zbytečné obavy, intriky a fantastické dohady a kombinace. Je také nutno, aby naše veřejnost měla v těchto otázkách úplně jasno a aby byla zbavena jednou pro vždy všech zbytečných obav o naše hranice. (Výborně!)

V jakém stadiu je tudíž dnes jednání o Paktu čtyř? Jak známo, vláda britská, přijavši z rukou šéfa vlády italské původní jeho návrh ve znění, jež jsem zde naznačil, projevila, jak se zdá, v první chvíli k jeho principům jisté sympatie, i když se hned definitivně k ničemu nevázala. Brzy se však přesvědčila jak v Paříži, tak i v Ženevě, že žádná z myšlenek v návrhu naznačených nedá se přijmouti bez podstatné změny. Na naše protesty nám také hned sdělila, že k ničemu není definitivně vázána a že o věci se teprve vyjednává.

Nejprve byla nadhozena myšlenka, nebylo-li by možno zachránit myšlenku direktoria tím, že by byly přizvány k jednání ty státy, jichž by se jednání čtyř velmocí týkalo. V tom smyslu také zněl opravný návrh britský. Lituji, ale naše stanovisko k tomu nemůže býti kladné. Obáváme se, že by se tím úplně změnil a přímo negoval smysl Úmluvy o Společnosti národů. Nemohli bychom přijmouti účast v žádném společenství jež bychom společně nezakládali a jehož metody práce, program a procedura by nebyla společně námi určována a předem schválena. A kdyby k společnému vypracování takového společenství mělo dojíti, pak by se ukázalo, že už existuje že je to Společnost národů. V tom případě bylo by lépe pomýšleti na vybudování evropské sekce Společnosti národů. Proto nemá Malá Dohoda v úmyslu účastniti se podobného zvláštního společenství ani ve formě plného členství, ani omezené participace.

Vláda francouzská odpověděla na návrh italský dne 10. dubna 1933 zvláštním memorandem, v němž nezavrhuje myšlenku spolupráce čtyř velmocí, ale ve svých výkladech jednak omezuje návrh italský, jednak jej doplňuje novými myšlenkami. Omezuje program spolupráce velmocí jen na otázky, které se týkají jich samých, a tím odstraňuje ideu direktoria, a doplňuje pak návrh tím, že žádá, aby byly zkoumány nejen možnosti uplatnění čl. 19, nýbrž především čl. 10 o respektování územní neporušitelnosti a nezávislosti států členů Společnosti národů a čl. 16 o uplatnění sankcí. Konečně žádá, aby problém rovnoprávnosti ve zbrojení byl řešen v rámci dohody z 11. prosince 1932, tj. se zřením k bezpečnosti všech států a podle zásad 8 článku Úmluvy o Společnosti národů. Vedle toho navrhuje spolupráci v otázkách hospodářských k společnému boji proti dnešní světové krisi.

Vláda německá, pokud vím, vyjádřila se veřejně jen oficiosně, ale v celku přijímala původní plán vlády italské s plným souhlasem. Pokud jsem informován, článek 2 o revisi, článek 3 o odzbrojení a čl. 4 o koloniích úplně odpovídal jejímu přání. Proto nebyly kruhy německé spokojeny s novými reservami londýnskými, s projevy Simonovými a zejména s rozhodným projevem Sira Austina Chamberlaina o vývoji v Německu v souvislosti s Paktem čtyř a s jednáními o odzbrojení.

Vláda československá pokládá myšlenku spolupráce velmocí za zdravou a správnou. Pokládala by iniciativu p. min. předsedy Mussoliniho za velmi užitečnou, kdyby byla dalšími jednáními uvedena na cesty, které by byly přijatelny všem. Přála by jim pak upřímně zdaru. Velmoci mohou opravdu jednati o řadě otázek, jež se jich přímo týkají a neznamenají disponování zájmy států ostatních. Kdyby se na př. dohodly definitivně s Rakouskem bez rivalit o jeho problému, jak by se tím ulehčilo poměrům středoevropským! Kdyby se -dohodly o problému středozemním, pokud se jich samotných týká, jak veliké nové záruky bezpečnosti byly by tu nově stvořeny! Kdyby se mezi sebou dohodly, že budou vzhledem ke středoevropským otázkám postupovat stejnými metodami jako na př. k otázkám skandinávským, tj. respektujíce plně suverenitu, politickou nezávislost a plnou svobodu vývoje národů středoevropských a požadujíce ovšem při tom od států těch, aby plnily své povinnosti k nim samým, k Společnosti národů a míru evropskému, jak ohromný krok k definitivnímu míru byl by tu vykonán! To by byla opravdová práce pro evropský mír, trvalý a spravedlivý.

Spolupráce v tomto duchu řízená by také brzy nabyla velikého mravního vliv u, neboť jednotlivé velmoci, správně chápajíce vývoj ve střední Evropě, dovedly by se dohodnouti přímo se státy středoevropskými. Prakticky to znamená Italie s Malou Dohodou a Německo s Polskem. A ostatní velmoci svým schválením daly by pak takovým dohodám velikou mezinárodní autoritu a trvalost.

Bude mi snad dovoleno, abych řekl zcela otevřeně své mínění o té prvé otázce. Jsem opravdovým přítelem Italie. Bylo by nespravedlivé neuznat veliký význam, sílu, kulturu dnešní Italie, veliké místo, které zaujala v Evropě, a veliké úspěchy, jimiž nesporně se Italie může po světové válce vykázati. Ale při poslední fási své politiky a při posledním návrhu vláda italská podcenila síly, proti nimž se staví, zapomíná, že to, čeho se dovolává - své expanse, svých práv, své mladosti, svého nacionálního rozpětí, svého vzrůstu v budoucnosti máme právo dovolávati se stejně my (Ano! Výborně!) a že právo jednoho nejde před právem druhého, nýbrž že práva všech národů musí býti stejně respektována. (Výborně!)

Ale hlavně vidím všude kolem sebe, jak snadno bylo by možno spolupracovat s Italií ve střední Evropě v přátelství a v dohodě a že by byla docílila Italie pro své zájmy ve střední Evropě daleko více touto cestou nežli tou, jíž se dala od r. 1927 a zvláště od chvíle, kdy přijala revisionismus za svou doktrínu politickou a za zbraň proti určitým státům středoevropským. Italie by sama podobné politice nikdy neustoupila, jistě tudíž bude chápat, že jí neustoupí ani ostatní. Malá Dohoda se také žádnými útoky nedá přinutit k provádění politiky, která by neodpovídala jejím zájmům a nerespektovala její práva.

Jediná cesta k řešení těchto otázek je pro budoucnost cesta upřímné spolupráce, loyální přímé dohody a otevřené výměny názorů a plánů všech interesovaných států, velikých i malých, postupně o každém z podstatných problémů evropské politiky. (Výkřiky komunistických senátorů.) Bez této politiky ve střední Evropě a bez této samozřejmé metody práce se nedosáhne dohody ani o opraveném Paktu čtyř, a dosáhne-li se -dohody o něm, nebude fungovat, nebo se ztroskotá při první vážné diskusi o kterékoli ze sporných otázek. A pak bude hůře, nežli bylo před jeho navržením.

Všechny své námitky jak stran Paktu čtyř, tak stran revise hraničních ustanovení mírových smluv sdělili jsme s plnou rozhodností a vážností vládě francouzské i anglické, a to ministr Jevtič a já osobně v Ženevě jménem našich vlád, ministr Titulescu na své cestě do Paříže a Londýna, již podnikl jménem celé Malé Dohody. Dnes předkládáme to nejen našim sněmovnám a naší veřejnosti, nýbrž i celé veřejnosti mezinárodní. Mezinárodní veřejnost uvidí ve stanovisku našem všecko to konstruktivní a kladné, co vždy v naší politice bylo: uznání posice velmocí, naše kladné stanovisko k opravdové mírové spolupráci velmocí v jejich vlastních problémech, snahu Malé Dohody dojít přímým jednáním k plné shodě se svými sousedy velmocenskými i ostatními, skutečný smysl celé politiky a poslání Malé Dohody ve střední Evropě, důsledné trvání na plné nezávislosti a všech svých právech politických, hospodářských, teritoriálních a jiných, a konečně nezměnitelnou naši vůli pokračovati v politice Společnosti národů.

O zbývajících otázkách naší mezinárodní politiky stačí zmínit se dnes jen zcela stručně.

O našem vztahu k Německu v dnešní jeho revoluční periodě, který zůstává i nadále dobrý, jsem už vše podstatné řekl dnes a také ve svém výkladu minulém. Je ovšem vždycky choulostivé býti v sousedství státu, jenž se nachází v revolučním varu; chtěj nechtěj vznikají incidenty, nedorozumění a hořkosti, ať z těch či oněch důvodů. Mimo to vznikají na některých místech obavy, že by nové nacionálně socialistické Německo mělo patrně podle programu strany a svého vůdce některé mezinárodní ambice takového rázu, že už dnes celá anglická veřejnost vedle veřejnosti francouzské začíná se k němu chovat hodně zdrželivě; neboť postup ten není daleko vyvolán jen k vůli vnitřnímu režimu německému. Také vláda italská pokládala, jak se zdá, za nutné projeviti některé své výhrady i navenek.

Přes to nedojde, jak doufám, mezi námi k žádným rozporům a obtížím. My máme o všech těch událostech své mínění, jež je všeobecně známo. To platí i pro případ některých obdobných změn v Rakousku, jež by mohly vyvolat další nová zneklidnění. Jinak při vnitřních událostech dnešních v Německu i v Rakousku budeme postupovat naprosto korektně podle zásad a zvyklostí práva mezinárodního a se své strany v žádném případě žádných rozporů nevyvoláme.

Jsme však rádi, že jsme si s Německem vyřídili v celku uspokojivě aspoň ty nejdůležitější běžné otázky hospodářského styku v jednáních, jež se v minulých dnech vedla u nás v Praze. Přáli bychom si, aby rychlým jednáním dalším dohoda ta byla prohloubena a na řadu jiných oborů rozšířena.

Totéž uspokojení musím vysloviti stran nedávných jednání hospodářských s Rakouskem, která mají význam dalekosáhlejší a mohla by znamenat nový krok k zahájení intensivnější spolupráce hospodářské. S Rakouskem zůstávají naše vztahy co nejlepší; přejeme si je zvláště dnes prohloubit, kdy se v důležitých kruzích politických v Rakousku projevují tak rozhodné snahy po stabilisování vztahů republiky rakouské k ostatním státům střední Evropy. Kdyby se to podařilo, prokázalo by Rakousko sobě a nám všem ostatním služby, jež by zasluhovaly uznání celé Evropy. My budeme neutralitu Rakouska respektovat i nadále za všech okolností a přátelské a upřímné styky s Vídní přejeme si co nejvíce prohloubit. Není opravdu dnes otázky, která při dobré vůli obou stran a při normálním vývoji v obou státech mohla by vládu pražskou a vládu vídeňskou rozdělovat.

Také s Maďarskem doufáme vejíti brzy v důležitější hospodářská jednání a přejeme si upřímně jejich plného zdaru tak, aby i politicky sbližování obou států mohlo se rozumně prováděti.

Náš poměr k Polsku vyvíjí se čím dále tím příznivěji. Poslední události mezinárodní politiky, o nichž zde jednáme, vyvolaly přirozeně stejnou odezvu v Polsku jako ve státech Malé Dohody a automaticky způsobily vzájemné sblížení. Také v Polsku pozorují od několika měsíců pokusy o změnu tzv. rovnováhy evropské, pokusy o přímou dohodu velmocí na útraty jiných a zejména o provádění určité velmocenské politiky, -která by disponovala zájmy států menších.

Polsko, jež je právem hrdo na svou národní tradici, na své historické poslání, na roli, kterou v evropském životě v budoucnosti má právo hráti,- je v jistém smyslu ještě citlivější v těchto věcech nežli Malá Dohoda, vzhledem k tomu, že plán Paktu čtyř velmocí přímo mířil i na hraniční otázky polské, zaujalo přirozeně Polsko obdobné stanovisko jako Malá Dohoda ve všech těchto otázkách.

Při té příležitosti bych chtěl jen připomenouti to, co jsem řekl o našem poměru k Polsku při výkladu o Paktu Malé Dohody. Vztahy naše k Polsku jsou stále přátelštější, vědomí společných zájmů stále vzrůstá, při čemž s obou stran zvláštní zájmy jedné i druhé strany - jsou plně respektovány. Jsem přesvědčen, že dnešní události v Evropě a nutný další vývoj evropské politiky vůbec nás automaticky přivedou k definitivnímu vymezení našich vztahů pro celou další budoucnost. Naše politika zahraniční má v plánu dohodnouti se s Polskem o směrnici politiky věčného či trvalého přátelství, jež by daly pro celou další budoucnost našim vztahům výraz společenství dnešních i budoucích našich zájmů a dnešních našich přátelských citů.

Jsem rád, že mohu sděliti našim sněmovnám, že se blížíme k ukončení jedné důležité kapitoly naší politiky k definitivnímu provedení "Modu vivendi". Až na nepatrné detaily máme připraveny pro Vatikán všecky své konečné návrhy na rozdělení diecésí a dotací a na plné uvedení v platnost "Modu vivendi", jenž v lednu r. 1928 byl podepsán. Byla to několikaletá, obtížná práce, vyžadovala mnoho trpělivosti a bedlivosti, mnoho jednání a ohledů vnitropolitických i mezinárodních, ale dnes je celkem u konce. Naše elaboráty budou v nejbližší době předloženy Vatikánu, s nímž, doufám, se dohodneme rychle o konečné uzavření této kapitoly ke spokojenosti obou stran.

Po svátcích svatodušních bude se konati v Praze první řádná výroční schůze Stálé Rady Malé Dohody, po prvé po podepsání malodohodového Paktu. Máme v úmyslu učiniti další kroky v naší společné organisaci. Schůze bude věnována především úvahám a pracím pro plné uplatnění našeho Paktu po všech stránkách, zejména i hospodářské, a prvním krokům k vybudování trvalé a pronikavé organisace hospodářské spolupráce malodohodové.. Na návrzích této spolupráce pracuje se intensivně ve všech třech státech malodohodových.

Tak jako dříve půjde Malá Dohoda podle načrtnutého programu s klidem a sebevědomím dále. Ne pochybuji, že vbrzku budou všichni vidět, že nastoupila cestu správnou a že prokázala Evropě velikou službu mírovou.

Do Washingtonu svolal president Spojených Států severoamerických Roosevelt přípravnou schůzi pro světovou hospodářskou konferenci londýnskou. Také Malá Dohoda byla pozvána k účasti a vláda československá dala svému diplomatickému zástupci ve Washingtoně instrukce o své politice pro konferenci londýnskou. Vážnost, s jakou president Spojených Států této iniciativy se chopil, mohla by vzbuzovat naděje, že konference hospodářská dojde k positivním výsledkům jak ve věci dluhů, tak ve věci všeobecné mezinárodní politiky hospodářské a obchodní. V tom případě byla by to jedna z nejvážnějších příznivých událostí v posledních letech a měla by za následek určitě i značný obrat v mezinárodním hospodaření a v mezinárodní politice vůbec.

Odzbrojovací konference schází se opět po velikonočních prázdninách v těchto dnech k rozhodujícímu zasedání. Začne projednávat v podrobnostech britský návrh odzbrojovací. Nečiním si ilusí o obtížích tohoto jednání. Různé tábory na konferenci odzbrojovací oznámily již své opravné návrhy, jež v mnohých věcech budou protichůdné a budou tak stanoviska jednotlivých států oddalovat, nikoli sbližovat. Po krátké době diskuse uvidí se jasně, zdali návrh má naději po některých opravách proniknout a -být konečně přijat. Státy Malé Dohody učiní vše, co bude v jejich moci, aby konference odzbrojovací došla k dobrému positivnímu výsledku.

Předpokládám ovšem, že v diskusích těch dojde opět k srážce obou protichůdných táborů, jak ve věci bezpečnosti, tak ve stupni odzbrojení, tak konečně v otázce etap, po nichž mají státy odzbrojené dojíti k rovnoprávnosti ve zbrojení. Sám jsem stále přesvědčen, že ke shodě o minimálním programu odzbrojovacím bylo by možno v každém případě dojíti. Bude nutno vynaložiti mnoho politického umění k tomu, aby se k dohodě došlo a zabránilo tak neúspěchu.

Jinak musíme býti i na tento neúspěch připraveni, neboť i ta eventualita je možná. Ale jak jsem řekl, již dříve a nedávno opět zdůraznil, i když by z toho vznikaly těžké spory diplomatické a politické s vážnými dlouhotrvajícími důsledky hospodářskými, sociálními a politickými v řadě evropských států, velikých konfliktů válečných se pro dnešní dobu neobávám. (Výkřik sen. dr. Hilgenreinera.)

Dovolte mi, vážené dámy a pánové, učiniti nyní závěr z mých vývodů, jejichž délku, prosím, abyste mi odpustili vzhledem k vážnosti doby i otázek, o něž se jedná.

Z výkladu mého vidíte, jak celá československá zahraniční politika a politika Malé Dohody je zasazena do celkové situace Evropy v celé její politice poválečné, jaké zaujímá místo, s jakými činiteli pracuje a jaké si klade cíle pro budoucnost státu a národa. Vidíte také celou tu naši ideovou stavbu, která celou naší politikou proniká a která je její velikou mravní a myšlenkovou silou. Vidíte z ní, myslím, jasně také smysl celé poválečné politiky evropské, vidíte, co znamená v dnešní chvíli otázka revise a boj o novou rovnováhu evropskou a rozpor Evropy demokratické a antidemokratické. Vidíte tu konečně, jakou úlohu v celém tom boji má Německo a Francie, Italie a Anglie, Malá Dohoda a Polsko.

Budiž mi dovoleno zdůrazniti, že v celém tom boji naše zahraniční politika zaujímala vždy stanovisko jasné, rozhodné a pevné, ale také spravedlivé, rozvážné a smířlivé. Výklad dnešní ukazuje, že i k nynějším problémům mezinárodním zaujímáme hledisko pevné a důstojné, opřené o jasné vědomí toho, co znamenal vývoj Evropy doposavad a kam patrně vývoj další spěje, opřené o železně pevnou, nezlomnou vůli své stanovisko hájit a obhájit. Jen politika, rozumějící vývoji v minulosti a správně se dívající na vývojové tendence do budoucnosti, je s to dáti správné směrnice zahraniční politice státu. Naše zahraniční politika se o to snaží v plném vědomí své odpovědnosti k národu a k republice.

Z toho pramení také náš naprostý klid a jistota, se kterou jdeme vstříc dalším blížícím se zápasům o všecky tyto otázky. Jsme si jisti své věci, jsme připraveni na jednotlivé eventuality, jež mohou v okolí našem nastati, jsme připraveni na jednání, ale také na překvapení, na eventuální intriky nebo útoky z té či oné strany. Jsme si vědomi svých sil mravních i materiálních a víme, že bojujeme boj správný, boj spravedlivý, boj vítězný. (Výborně!) Známe cíle a úmysly, sílu a možnosti svých partnerů; víme však také, co zmůžeme, co chceme a co můžeme chtíti. A proto neustupujíce nijak ze svých posic své zájmy plně obhájíme.

Věříme, že vláda má v těchto odpovědných dobách za sebou rozhodnou většinu politických činitelů všech národností tohoto státu a že může plně počítati nejen na všecky vládní strany, nýbrž že vyjadřuje tu také city a přesvědčení i těch oposičních stran - vždyť, jak jsem nedávno řekl, jsme vázáni všichni k sobě nezměnitelným osudem - které vládní odpovědnost s námi už dříve také nesly, naší slovenské strany ludové, strany živnostenské, německé strany katolické i německého pracovního souručenství, a na které stejně přátelsky a upřímně dnes apeluji ve prospěch kolektivních zájmů státu jako na všecky strany vládní.

Vždyť dobrý výsledek konečného řešení všech těchto otázek mezinárodních může jedině přinésti také uspokojivé řešení otázek vnitropolitických, především krise hospodářské, finanční a sociální. Naproti tomu žádná politika zahraniční nebyla by úspěšná, kdybychom si dnes uvnitř neuvědomili svých povinností ke státu. Jsme v době, kdy všichni konstruktivní činitelé ve státě musejí se spojit ke konstruktivní, kladné spolupráci, v době, kdy veškerá cizina musí vidět, že všichni v plné dohodě - i když máme své vnitřní spory mezi sebou - v těchto otázkách stojíme ve společné frontě jako jeden muž. (Výkřiky sen. Kindla.)

K tomu je třeba také plného vnitřního pořádku, rozhodného odstranění všeho rozvratnictví s kterékoli strany, (Výkřiky sen. Mikulíčka.) zajištění pořádku ve veřejné správě, veřejném hospodaření a finančnictví, a vydržet zejména stůj co stůj v náporu krise hospodářské a sociální, která na nás doléhá, bez vnitřních otřesů a bez porušení našich státních demokratických institucí. (Potlesk.) Jsme v patnáctém roce republiky a snad i v rozhodujícím roce pro budoucnost našeho státu a celého našeho vývoje. Mám dojem, že, vydržíme-li tento rok a snad ještě poněkud již zlepšený rok příští, dostaneme se do let stoupající konjunktury a tím k definitivnímu zajištění našeho zdravého dalšího vývoje.

Před patnácti lety v první své parlamentní řeči po válce měl jsem příležitost varovati naivní snílky nebo špatné počtáře, kteří tehdy věřili, že za šest měsíců západní svět a celá Evropa podlehne bolševické revoluci. Dnes bych chtěl varovat všecky ty špatné počtáře, kteří by se naivně oddávali víře, že za pár měsíců nebo let Evropa bude pod vedením různých těch extremních hnutí, ať se jim říká fašismus, hitlerismus nebo komunismus. Vidím v tom prostě buď naivnost nebo naprostou neznalost evropských a světových poměrů. Nesmíme zapomenouti, že tyto různé -ismy byly by pro nás těžkou sociální nemocí, jejíž důsledky by pro náš stát končily katastrofou. (Výborně!)

Když tak mám povinnost denně účastniti se těchto mezinárodních událostí a bráti přímo v jejich středu podíl na tomto boji, živě cítím, jak ohromnou dobu prožíváme, jak dalekosáhlé historické události spolutvoříme. A promítám tyto události daleko od denních starostí osobních, starostí politických stran, starostí tříd, obcí či zemí, a vidím vše "sub specie historiae" a sub specie celého historického vývoje našeho národa a státu. Prožíváme jednu z největších dob historie moderního světa. Osud dal naší generaci do vínku veliké povinnosti, veliká strádání a utrpení, těžké, zmatkem a nejistotou naplněné měsíce a léta práce a bojů, ale také veliké, vznešené úkoly politické, sociální a mravní, které činí z naší generace jednu z nejodpovědnějších generací naší historie a z její práce a z jejích bojů jedny z nejvelkolepějších a nejslavnějších bojů historie našeho státu a národa.

Věřím, že naše generace nepodlehne a že její krásná, tolika obětmi posvěcená práce bude korunována zdarem a vítězstvím. (Výborně! - Hlučný potlesk.)

Místopředseda Donát (zvoní): Byl mi podán návrh sen. Donáta, Filipínského, dr. Kloudy, dr. Reyla, dr. Hellera, Kahlera, Votruby a druhů.

Prosím o přečtení. (Výkřiky sen. Mikulíčka.)

Prosím o klid!

Tajemník senátu dr. Šafařovič (čte):

Návrh sen. Donáta, Filipínského, dr. Kloudy, dr. Reyla, dr. Hellera, Kahlera, Votruby a druhů:

Podepsaní navrhují, aby o prohlášení pana ministra zahraničí zahájena byla rozprava v zítřejší schůzi senátu.

Místopředseda Donát (zvoní): Kdo s předneseným návrhem souhlasí, prosím, aby zvedl ruku. (Děje se.)

To je většina. Návrh je přijat.

Přerušuji jednání.

Oznamuji, že do výboru sociálně-politického za sen. Šelmece nastupuje sen. Sechtr, za sen. Dreslera sen. Danko, za sen. dr. Havelku sen. Měchura.

Navrhuji, aby se příští schůze konala ve středu dne 26. dubna 1933 o 11. hodině s

pořadem:

1. Druhé čtení zprávy živnostensko-obchodného výboru o vládnom návrhu (tisk 1010) zákona, ktorým sa menia a doplňujú niektoré ustanovenia živnostenského zákona pre územie Slovenska a Podkarpatskej Rusi zo dňa 10. októbra 1924, č. 259 Sb. z. a n., o zriaďovaní odborných živnostenských spoločenství. Tisk 1024.

2. Rozprava o prohlášení pana ministra věcí zahraničních.

Jsou námitky? (Nebyly.) Nejsou.

Končím schůzi.

Konec schůze ve 20 hod. 10 min.