Místopředseda dr. Heller (zvoní): Slovo dále má pan sen. Johanis.

Sen. Johanis: Dámy a pánové! Původně jsem se přihlásil k slovu s úmyslem mluviti pro definitivní řešení bytových zákonů, protože výtka, kterou zde učinil p. dr. Havelka, je trošku odůvodněná, totiž po té stránce, že se zákonodárné sbory pořád vracejí k bytovým zákonům. Ovšem, p. dr. Havelka měl na mysli výtku vrácení z jiných důvodů, a já bych chtěl odůvodniti potřebu definitivního řešení bytových zákonů s jiného hlediska. Ale když už zde byla v debatě vyslovena pochybnost některými pány, že nájemníky není vůbec potřebí chránit, aniž by se při tom činil rozdíl v majetkových poměrech, příp. ve velikosti bytů, musím přece jen říci, že výtky ty jsou neoprávněné, a pánové, kteří nechtějí vidět, nechť se podívají na periferie velkých měst. Já s p. dr. Havelkou jsme dobří kolegové, loyální, ale přece jen bych mu chtěl dnes říci - když on lituje, že Hitlerovci už zrušili ochranu nájemníků, počínaje sobotou a my ještě ne - aby se, když už ne z jiných důvodů, tedy aspoň lidských podíval na periferii Prahy. (Výkřiky sen. Kindla.)

Dámy a pánové, konstatuji zatím jen, že dnes bylo konstatováno na pražské radnici v jedné poradě, že Velká Praha má ještě dnes 50% chráněných bytů a že jich měla, pokud nebyly vystavěny nové domy, 70%. Tedy je-li ve Velké Praze 50% chráněných bytů, musíme si býti vědomi, že jsou k tomu nějaké důvody. Ale prosím p. dr. Havelku, aby si toho všiml, zejména až pojede Pankrácí, kolik je tam brlohů. Nebo až pojede p. dr. Havelka nebo jiní pánové Masarykovou drahou, ať se podívají, kolik je brlohů u Vysočan - to jsou "kolonie", jak se jim říká, jaké byty máme "na Krejcárku" na Žižkově. Uvádím jen Velkou Prahu. Mohl bych doprovázet pány členy senátu také jinými městy, ale jako zástupce pražské župy omezím se pro krátkost času jenom na toto konstatování. Když lidé bydlí ještě dnes v takových bytech, jaké máme v koloniích okolo Prahy, k tomu přece musí býti nějaké důvody. Když se tedy říká: není potřebí ochrany nájemníků, bytů máme dost, a dokonce slyšíme i v Ústřední sociální pojišťovně zejména zástupce Svazu průmyslníků, tedy exponované úředníky organisace pravicových stran, kteří říkají: bytů je dost, není potřebí dokonce půjčovat - je to zatím hlas ojedinělý. Chci také dnes registrovati, co pojišťovny udělaly ve věci bytové politiky úvěrové po stránce finanční vedle státu, protože, pánové a dámy, stěžujete-li si na bytové zákony, ať už na ochranu bytů nebo na stavební ruch, jen se podívejte, když jedete cizinou, co naše republika udělala ve věci bytové kultury, a to nejsou hodnoty bezcenné. My si musíme býti vědomi, že jsme byli v této generaci přece jen trochu povinni z důvodů bytové kultury něco dělat, a dělala-li to republika tím, že se zatížila podporou a příspěvkem 4 miliard, že, chránila-li nájemníky malé, aby nemohly býti u nich činže zvyšovány a oni vypovídáni, byl to čin soc.-politický, který více ocení budoucnost než přítomnost. I na pravicových stranách se zejména z důvodů soc.-politických a zdravotních ocení, co jsme učinili právě ve věci bytové kultury. To si nezapřeme, to je fakt. Já však dokazuji, že ochrany je potřebí pro malé lidi, zejména teď, když máme tolik lidí bez výdělku a když víme, že je ani půjčkou práce do zaměstnání nedostaneme. Jiná otázka je, pane dr. Havelko, musíme-li chrániti třípokojové byty. K té otázce přijdu ještě na konec. Chci dnes zejména vyzdvihnouti, že jsme snad přece jen v posledním okamžiku, kdy se má provésti definitivní řešení bytových zákonů. To je, myslím, úkolem zákonodárných sborů a těch, kteří mají vliv na řízení státu a na tu otázku, je-li tu potřeba bytů. Že je zde potřeba, to je fakt, a to zejména ve velkých a průmyslových městech.

Teď jde o jiný problém při bydlení, totiž o problém, zač nájemník bydlí. Nejdříve se zmíním o otázce, co tu dělalo pojištění. Máme v Praze spolek, který se jmenuje "Humanita" a který se nezabýval bytovou politikou, nýbrž více zdravotními věcmi. Uznali jsme však na pokyn lékařů, že je málo platné dávati nemocného do Prosečnice, na Pleš, do Jevíčka, do Pasek, Jablunkova atd., když špatně bydlí. Lékaři nám radili, abychom opatřili zdravé byty, a proto jsme se vrhli na tento problém. Ale chci říci, jak při vší šetrnosti je dnes těžko dosažitelné, aby byt o pokoji a kuchyni nepřekročil cenu 3.500 Kč nebo 4.000 Kč. "Humanita" vystavěla na Žižkově u Flory 310 bytů. Nájemné z 1 místnosti činí - v tom je prádelna - 2.400 Kč. Na 240 Kč přijde režie prádelny, takže byt bude ještě pořád při vší šetrnosti státi 2.160 Kč. Připomínám, jak to řekl správně kol. Modráček, jak družstva, tak i v tomto spolku i ve společnosti stavební, kterou založila Ústřední soc. pojišťovna, se všechno dělá zadarmo, z ochoty a bez honoráře, takže není možno mluviti o správních nákladech. 2.400 Kč stojí tedy takový byt o jedné místnosti s koupelnou, malou špíží a předsíní. Pokoj s kuchyní přijde na Žižkově, poněvadž tam stojí jeden sáh pozemku 2.000 Kč, na 2.600 Kč. V tom je režie prádelny, tedy, myslím, topení, žehlení, amortisace, 20 Kč za měsíc, tedy 240 Kč. Bude tedy ještě pořád tento byt o pokoji a kuchyni státi 3.360 Kč. To je ovšem vnitřní město (Výkřiky sen. Kindla.) 2 pokoje s příslušenstvím při vší šetrnosti přijdou na 6.200 Kč, ovšem zase v to počítaje režii prádelny.

Řekl jsem, že na dělnické pojištění se tak rádo hartusí, že se tam prý střádají kapitály atd. Ústřed. soc. pojišťovny zase ve snaze, aby se nečekalo, až se budou vypláceti důchody invalidní, vdovské, sirotčí nebo starobní, povstala myšlenka, ustaviti společnost bytovou a stavební, která se bude zejména zabývati otázkou bytovou. Na adresu zejména pánů, kteří hausírují po republice a vytýkají, že by se měly prémiové reservy,- uložené v Ústřed. soc. pojišťovně, dáti a rozděliti buď nezaměstnaným nebo dáti republice, aby se nemusila vypůjčovati - to dělá na Ostravsku zejména posl. Ostrý a pak také Najmana jiní pánové ze strany středostavovské - zdůrazňuji, že lituji, že tito lidé nechápou, že hlásati takový princip mezi malými živnostníky je nebezpečným. Chci říci, že jsme dávno pochopili, že je potřebí peněz, prémiových reserv a zisků upotřebiti zejména pro bytovou kulturu, a proto postavila v posledních 3 letech Ústřed. soc. pojišťovna - zatím v Praze - na 1.000 bytů, a to na Vinohradech u nemocnice 135. na Žižkově u kostela sv. Rocha 207 a na Pankráci se buduje 600, zpravidla o pokoji s kuchyní. Na Vinohradech přijde byt na 3.900 Kč, v tom je ústřední topení, prádelna a teplá voda. Na Žižkově, kde je 207 bytů, přijde byt na 2.600 Kč. Tam je v tom započítána režie s prádelnou, na Pankráci se počítá, že byt bude státi s prádelnou a teplou vodou 3.300 Kč. (Sen. Šťastný: Jak veliký?) To pořád myslím pokoj s kuchyní. Líčím charakteristiku nákladů stavebních u bytů o jednom pokoji s kuchyní, abych na těchto číslicích dokázal, že při vší šetrnosti se zřetelem ke kartelové cenové politice nelze byt dnes levněji vystavěti družstvu, zrovna tak spolku, jako je Humanita a jako je společnost stavební při Ústřední soc. pojišťovně.

Pánové, chci proto říci, že se musíme starati, ne jestli budeme míti byty a ochranu nájemníků pro chudé lidi, ale péče všech činitelů, zejména státní správy - ovšem, že tím myslím nejen státní správu, nýbrž i ostatní činitelé, jako obce, družstva a jiné stavební podniky - musí záležeti v tom, zač kdo bude bydleti, poněvadž 3.000 Kč v Praze, v Brně za pokoj s kuchyní je pro dělníka nedostupnou číslicí. Ale nejen pro dělníka, vždyť máme řadu úředníků, kteří si chtějí založiti domácnost, máme úředníky soukromé, veřejné, ať jsou již u obce, státu nebo jinde, kteří začínají s 800 až 900 Kč měsíčního platu. Podívejte se, jaký má plat takový železniční zřízenec! Jak si mají tito lidé opatřiti byt za 3.000 Kč? V tom je problém. Vezmeme úředníky, kteří si činí nárok na byt o 2 místnostech, když tento byt stojí 6.000, 7.000 Kč. To je pořád veliká číslice.

Proč stavíme draho? Kol. Modráček to charakterisoval na cenách pozemků, já bych to charakterisoval na cenách stavebních hmot. Nedostaneme se, pánové, k továrně, když budeme chtíti zámečnické práce, bez tance kartelů, poněvadž kartel musí rozhodnout, zač továrna prodává v Šenkově kování, zámky, klíče a podobně. Vy se nedostanete do Král. Dvora a Berouna pro cement než přes kartel, který musí míti ještě svůj zisk z r. 1920 a 1925. Tak je to u každé věci. Já jsem se snažil, abychom se vyhnuli kartelu v obvodech kde pracuji, již léta, aby nám továrna dodala přímo vany. Potřebovali jsme 200 van. Snažil jsem se, aby nám dodaly přímo výlevky, lité roury, abychom nemusili přes kartel. Ale kartel nedopustil, nebylo to možné, poněvadž všecky firmy jsou vázány.

S tou otázkou souvisí také cena uhlí. Musím konstatovati, že, ač mluvíme o bydlení, musíme si býti vědomi, jakou roli hraje zde otázka cen uhlí. My jsme s kol. Koukalem a kol. Karpiškovou podali před 4 nedělemi interpelaci, aby se s otázkou cen uhlí hnulo. U těžařů to však vyvolalo odpor. Páni pořád myslí, že ceny, které jsou zavedeny v r. 1924, mohou obstát. Připomínám, že to není možné. Upozorňuji, že ředitel Vavrečka v polemice s prof. Stočesem z příbramské vysoké báňské školy - vytýkám prof. Stočesovi, ač je to krajan, že se propůjčuje i zde, jako to je s tím přenesením báňské akademie, pro cizí zájmy - dokazuje, že Anglie má domácí ceny uhlí na dole v našich penězích 6.90 Kč za 1 q, Francie a Belgie 11.20 Kč, Německo a Westfálsko 11.40 Kč, Německo s Horním Slezskem 9.80 Kč, Polsko 10.40 Kč. Ale my máme na dole cenu uhlí 16 Kč a jsme státem uhelným, máme revíry na Ostravsku, v severních Čechách, na Plzeňsku, Kladensku, tedy jsme na uhlí dosti bohatí. Vývozní cena ve velkém je v Anglii 5 Kč, v Německu 9 Kč, v Polsku 8 Kč a v Československu 9 Kč. Je pochopitelné, že to musí míti vliv na pokles výroby v uhelných revírech. Proto těžba kamenného uhlí v Československu vypadá takto: R. 1929 se vytěžilo - počítáno v tisících tun 16.521, r. 1930 14.435 tisíc tun, r. 1931 13.103 tisíc tun a r. 1932 již jen dokonce 11.053 tisíc tun. Tak klesáme v produkci uhelné, a prosím, těžaři nechápou, že i oni, jako hokynář, když se mu nedaří a neprodává, poněvadž má vysoké ceny, musejí sáhnouti k nižším cenám. (Sen. Šťastný: To souvisí s konjunkturou výrobní!) To souvisí s konjunkturou výrobní potud, že r. 1922 na osobu a na den na Ostravsku, jak nám dokázal nedávno kol. Koukal, se vytěžilo z šachet 6.50 q a r. 1932 již 14.220 q, tedy téměř půl patnácta metrických centů na osobu, čili za 10 let více než ještě jednou tolik. Tedy to je také důvod, když nám pánové říkají, že dali na investice, na to a to a že je tedy potřebí, aby se ceny udržely. Dokonce - není to tajností - přišli páni s požadavkem, aby ceny uhlí byly zvýšeny. Vždyť to není tajností. Vytýkám ministerstvu veř. prací, že neužije větší pohotovosti ve věci jednání o ceny uhlí s těžaři, což musí míti přirozeně vliv i na jiné ceny produktů, zejména u stavebních hmot. Aspoň by to byl důvod k revisi. Svého času jsme se dožadovali snížení cen stavebních hmot. Také tuto otázku považuji za akutní.

Je nesporno, že dnes dráhy při kalamitě, kterou mají - jestli jsou obchodně vedeny, a chceme, aby byly obchodně vedeny - musí uvážiti, že stavební ruch může dopravnictví podporovat, zejména pro velká města, kdyby bylo možno tak, jak se to svého času udělalo i po převratě - že by nejnutnější stavební hmoty, železo, dřevo, cihly, cement, byly levněji tarifovány. To je problém, na který upozorňuji ministerstvo železnic, chceme-li se také dostati k levnějšímu stavění.

Teď k některým otázkám, které souvisí se zákonem potud, že jsou vyloučena družstva. Kol. Modráček to tu již dobře charakterisoval, ale již v poznámce vůči němu jsem řekl, že nám zástupcové na pražské radnici řekli - a uvedu později proč - že obec stavěti byty nemůže, ne že by nechtěla míti více bytů, nebo že by jich nebylo potřebí, nýbrž proto, že nemá prostředky a musí dělati v prvé řadě kanalisaci. Je nesporno, že toto ustanovení v zákoně, v §u 2, že se dává 10 mil. Kč na státní příspěvek pro obce, země a okresy, je bezvýznamné ustanovení. Kdyby se bylo těch 10 milionů Kč dalo družstvům, násobila by několikráte těch 10 milionů Kč spolu s jinými stavebníky, kdežto obec, jak jsme slyšeli, nemůže, poněvadž má jiné úkoly. To je výtka, kterou chceme napraviti v sociálně-politickém výboru resolucí, o níž kol. Karpišková již mluvila, aby se při definitivním řešení bytového zákona na družstva nezapomnělo a aby se zejména proti družstvům nepostupovalo způsobem, který kolega Modráček správně charakterisoval. Vždyť je to nízkost, když v nynějších těžkých dobách některá strana politická z politických důvodů může útočiti na takové účelné zřízení a politiku, jakou dělají naše stavební družstva.

Teď několik slov k věcem pražským. Praha, řekl jsem, má ještě 50% bytů chráněných. Ale Praha má ještě jiné úkoly a my, kteří zastupujeme tento volební kraj, nechceme to vyzdvihovat z důvodů místních, co potřebuje Praha. Odpusťte, dámy a pánové, myslím, že vy všichni, ať bydlíte v kterémkoli cípu republiky, musíte si býti vědomi, že v Praze se udělal zákon o Velké Praze, zákon z r. 1922, tuším, který určil, že teritorium Prahy má býti 17.000 km. Ale, jak bylo dopoledne správně řečeno, nikdo se nestará, zdali Praha stačí na to všechno, zejména vzhledem ke svému hospodářství bytovému. Dnes jsme viděli mapy na pražské radnici, jak to vypadá ve věci kanalisace. Odpusťte, že jako zdravotní laik se tohoto problému dotýkám. Nebudu v tomto shromáždění, poněvadž se každý výrok stenografuje, líčiti, co dnes ředitelé jednotlivých oddělení, kolego Šťastný vypravovali, co všechno do Vltavy přijde, protože nemáme kanalisace. Faktem je, že při půjčce a jejím přidělování samosprávě apelujeme, aby státní správa přihlížela k tomu, že Praha potřebuje jiné ohledy nežli naše Vrchotovy Janovice u Votic, a že zde, když se staví na 17.000 km veliké město, které má dnes skoro 1 mil. obyvatel, je nutno přihlížeti k tomu, aby státu nebylo lhostejno, když se staví kolonie nájemních bytů, mají-li kanalisaci a zdali město má na tu kanalisaci nebo ne. Připomínám, že Praha dala letos na nezaměstnané 25 mil. Kč, Praha zaměstnávala 9.600 osob na nouzových pracích. Nemusím konstatovati zde, že Praha po této stránce čelení nezaměstnanosti a udržení klidu v Praze učinila velmi mnoho, když dala těch 25 mil. Kč na nezaměstnané, resp. na nouzové práce. Ovšem, to znamená, že nemůže dělati jiné úkoly, zejména kanalisování. Když jdete k Bráníku, vidíte, že se staví kolonie na bývalých pozemcích kláštera Dominikánů. Máme tam 16 nájemních domů o třech patrech, které nejsou odkanalisovány, to znamená, že všechny výkaly jdou dosud do žump. Totéž máme na Dobešce ve Vršovicích, jak kolega Modráček nás informoval, zkrátka, Praha nestačila, nemajíc tolik prostředků, aby vybudovala tolik kanalisačních odpadů a kanálů, aby stačila tomu stavebnímu ruchu, který v Praze a v okolí byl.

Je proto pochopitelno, že my, kteří zas tupujeme státotvorné strany ve volebním kraji pražském, žádáme, aby se pamatovalo určitými příděly na Prahu zejména při různých stavbách velkých podniků a ústavů, jako byla Bulovka nebo Masarykovy domovy nebo jiné veřejné budovy, aby opravdu to město mohlo stačiti na veliké úkoly, zejména finanční, které potřebuje. To je zejména ovšem podpora Prahy ve věci odkanalisování, poněvadž to souvisí s bydlením a se zdravotními úkoly, zejména, když jsme si vědomi, že vltavskou vodu pijeme proto, poněvadž káranské máme nedostatek a ten problém k Mělníku je ještě daleko. (Sen. Šťastný: A v Bráníku těch 16 činžáků napájí Vltavu fekáliemi!) A Kunratický potok. (Sen. Kroiher: A proč se dovolí, aby každý stavěl, kde si vzpomene!) Toho právě se dožadujeme, pane senátore, tou resolucí, kterou si dnes dovolujeme doporučiti, aby nebylo možné, aby se stavělo na místech, kde není kanalisace napřed a bez ohledu na to, zdali je tam voda, kanalisace atd.

Dotýkám se této věci pražské jenom proto, abych zdůraznil potřebu podpory města Prahy. My se k té věci jistě vrátíme při jiné příležitosti.

Teď v závěru ještě několik slov o definitivním řešení ochrany nájemníků. Když zde bylo řečeno, že už mohly býti mnohé věci vyřešeny definitivně, odkazuji na návrh ministerstva soc. péče na úpravu bytových otázek. Panu dr. Havelkovi bych namítl, když si stěžuje, ať se podívá, kdo to mařil. Uznali jste za vhodné vyřaditi p. posl. dr. Kalaše, který mařil jednání o definitivní vyřízení bytového problému, z toho komitétu ve sněmovně. (Sen. dr. Havelka: Je těžce nemocen!) Prosím, budiž tomu, že je nemocen, ale faktum je, že na stranách pravicových je hlavní vina, že nemáme bytový problém vyřešen definitivně. Odpusťte, že se budu dovolávati, že po vyřešení bytového problému nevolají jen socialisté, nýbrž také strany, které representují zejména určitý průmysl. Odvolávám se zejména na poslední valnou hromadu cihlářského průmyslu, kde tajemník p. inž. Šmíd snesl spoustu dokladů, jak cihlářský průmysl potřebuje, aby se bytový problém řešil definitivně a tvrdí: Máme zásoby cihel, tašek a jiného materiálu, které jsme udělali r. 1932, všechny na skladě. Je pochopitelno, že při nynější nouzi staví ještě nějaké družstvo, ale nikdo jiný stavěti nemůže. (Výkřiky sen. Šťastného.) Pánové, musíte si býti vědomi, že se dělaly námitky proti takovým věcem, jako je evidence, registrování bytů, dělali jste námitky proti inspekci bytů. Což v kulturní společnosti se může někdo brániti, aby byl někdo kontrolován? Což nevíme, že inspekce bytů může i u chudých rodin působiti k tomu, že se byt dříve vyčistí, než kdyby tam inspekce vešla? To vidíme v lékařské službě v soc. pojištění, že mnohá matka umyje děti dříve, než přijde doktor, umyje nábytek a vyčistí inventář, než přijde lékař. V tom je význam bytové inspekce se stanoviska zdravotnického. Tak by tomu také bylo u inspekce bytové. Což se jí může někdo brániti? A přece jste se bránili, když jsme činili nároky na povznesení bytové kultury. Tedy jestliže si stěžujeme, že se stále vracíme k prodlužování zákona o ochraně nájemníků, je to nesporně vada, ale nečekejte, až jej zase budeme musit prodloužiti. Ta doba od 1. dubna do 3. září nebo do 1. ledna se mi zdá býti příliš krátká. Mám podezření, že se zase ještě jednou vrátíme k provisoriu, což by bylo velikou chybou, a nechceme-li dělat zase provisorium, vy, kteří máte v rukou možnost hnouti definitivně úpravou bytové otázky, nevzpírejte se zejména se stanoviska takových okolností, jako jsme to viděli ve věci inspekce atd., poněvadž ostatní problémy rozřešíme. Ale nejdříve musíme se starati, aby lidé měli kde bydleti, aby ve velkých městech nebylo se stanoviska veřejného zdravotnictví ubohých kolonií, aby lidé mohli bydleti v pokoji a kuchyni aspoň za 2.000 Kč. Ale aby mohli stavebníci toho dosíci, musíme jim dáti možnost, ať jsou to družstva, obce či soukromníci, všichni musí býti osvobozeni od vlivu kartelové politiky, stát musí v lecčems ukázati dobrou vůli i finančně, aby bytová kultura šla stále kupředu, poněvadž je to nejen v zájmu těch, kteří nebydlí, nýbrž i v zájmu státu, neboť to bude míti vliv i na zdatnost každého jedince a tím i celého národa. (Potlesk.)

Místopředseda dr. Heller (zvoní): Slovo má dále pan sen. Wenzel.

Sen. Wenzel (německy): Slavný senáte! Opětovně připustila vláda, aby uplynulo mnoho měsíců zbytečně, nežli zahájeno bylo vlastní projednávání konečného bytového zákona. Od několika let prodlužuje se tento zákon na ochranu nájemníků automaticky provisorně. Jako odůvodnění tohoto trvalého odkladu udává se vždy, že nutno bytový zákon jako takový projednati pro budoucnost.

Tuto výmluvu slyšíme již po léta, ačkoli i při prodlužování zákona o ochraně nájemníků nebyly prováděny skoro žádné změny. Jedním slovem, vidíme, že projednávání zákona má býti s jistým úmyslem zase odsunuto. Nynější vládní koalice pociťuje v sobě patrně značné rozpory při projednávání bytového zákona. Nynější politika neustálého prodlužování zákona o ochraně nájemníků je nesnesitelná. Tento stav brzdí jakoukoli další stavební činnost.

Musíme si uvědomiti, že se nyní nalézáme na důležitém mezníku hospodářského vývoje pro naši budoucnost. O otázce obnovy, opatření práce a potřebných k tomu financí se již často jednalo a psalo. Nastává tudíž vážný okamžik projednati otázku, kterou praktickou cestou se musíme dáti. Otázka oživení zdravé stavební činnosti a přiměřené amortisace v tomto oboru je požadavkem doby. Pan ministr financí dr. Trapl promluvil k obyvatelstvu v rozhlasu. Apeluje při upisování půjčky práce na obyvatelstvo. Pan ministr financí žádá, aby se státu dostalo prostředků pro jeho program na zmírnění nezaměstnanosti a hospodářské tísně. Je příznačné, a považujeme to také za správné, že pan ministr financí apeluje na vůli k spartánské spořivosti a k spravedlivému použití peněz pro opatření práce. Považuji za svou povinnost poukázati právě při projednávání bytového zákona k tomu, že ozdravění a úspěšné hospodářství ve stavební činnosti záleží jen ve finančním zabezpečení v tomto oboru. Již od mnoha let zabývá se veřejnost, jakož i veškeré stavební živnosti a stavební průmysl vytvořením účinné ochrany na zabezpečení stavebních pohledávek. Takovéto zákony existují již od více než 60 let v Německu a v severní Americe. I v hospodářství zámořské a vnitrozemské plavby používá se s úspěchem takovéhoto zákona na zabezpečení stavebních právních pohledávek. Jak německé tak české živnostenské ústřední a odborné svazy žádaly zákon o zajištění stavebních pohledávek. Takovýto zákon působí blahodárně a k hospodářskému ozdravění již ve všech jiných státech, ale bohužel nikoli u nás. Takovýto zákon zabezpečuje všem stavebním živnostníkům a stavebním dělníkům jejich pohledávky, které vznikají z prací a dodávek na novostavbách a přestavbách. Nynější nejistota stavebních živnostníků stran jejich stavebních živnostenských dodávek v ohledu finančním a nedostatek zajištění právních pohledávek řemeslníků bránily dosud jakékoli stavební možnosti. Opatření peněz pro stavby čítá dnes k největším potížím. Nejistota ve stavební činnosti každodenně vzrůstá. Opatřiti produktivní práci v tomto oboru přináší s sebou největší potíže. Dodavky stavebních živnostníků nemají dodnes naprosto žádného zajištění, to jest není zde toho času jako v jiných zemích zákonitého zajištění stavebních právních pohledávek. Abych dosáhl jistého porozumění pro tuto otázku, musím zde rozvinouti otázku: Jaké účinky má tento nynější hospodářsky nezdravý stav? Vezměme, že by se stavěl tříposchoďový dům za okrouhlou cenu 700.000 Kč. Dílčí práce řemeslníků rozdělují se takto: 1. pozemní a stavitelské práce 388.000 Kč, 2. dodání schodů 15.000 Kč, 3. kovářské práce 9.000 Kč, 4. tesařské práce 63.000 Kč, 5. pokrývačské práce 12.000 Kč, 6. klempířské práce 13.000 Kč, 7. truhlářské práce 60.000 Kč, 8. zámečnické práce 24.000 Kč, 9. instalační práce 40.000 Kč, 10. natěračské práce 13.000 Kč, 11. sklenářské práce 8.000 Kč, 12. elektrické vedení 7.000 Kč, 13. dodání kamen 31.000 Kč, 14. malířské práce 7.000 Kč, 15. dodání záclon 3.500 Kč.

Hlavní překážkou stavební činnosti, vyhovující potřebě, je dodnes ještě stávající nedostatek kapitálu. Vysoké zúročení kapitálu samo sebou přineslo potíže. Neochota peněžních ústavů poskytovati prostředky stavebním živnostníkům záležela v tom, že dosavadním jediným majitelem byl podnikatel stavby. Kdyby tu bylo zákonité zajištění stavebních právních pohledávek pro všechny práce stavebních živnostníků, pak by se úvěr za stavební činnost nemusil poskytovati jen jediné straně. Tak by se tedy risiko rozdělilo. Každé jednotlivé úvěrní družstvo mohlo by tak své půjčky, které tímto způsobem chce hned poskytnouti stavebníkovi, tímto zákonem zabezpečiti před ztrátami. Jestliže jsem již na počátku svých vývodů poukázal k tomu, že se pan ministr financí všemožně snaží použíti peněz k produktivnímu uspořádání hospodářství, pak musil by se také dnes při oživení stavebních prací bráti přiměřený zřetel.

Dnes zpěčují se banky a peněžní ústavy dávati peníze na stavební činnost, poněvadž risiko pro jediného jen dlužníka ve stavební činnosti je příliš vysoké. Nesmí se zapomínati, že veškerá stavební činnost a činnost stavebních živnostníků znamená obrovské pole práce, na kterém statisíce pracujících lidí by se mohlo uplatniti. Situace stavby soukromých bytů je přes všechny oprávněné naděje velmi špatná. Jaké dnes jsou možnosti financování, je pro mnohé podnikatele staveb nemožno začíti se stavební činností. S pracujícími stavebními živnostníky a s dělnictvem zacházel stát se stanoviska finančního zabezpečení velkorysé pracovní možnosti příliš macešsky. Celé naše národní hospodářství i stavební živnosti mají zájem na hospodářsky výkonných řemeslnických podnicích. Nynější nezaměstnanost zavazuje nás morálně podnikati vše, aby práce na bezpečném základě zase oživila.

"Hospodařiti znamená pečovati o budoucnost." Jestliže přivedeme stavební živnosti zákonitými opatřeními a hospodářskou pomocí na stupeň nejvyšší hospodářské výkonnosti, prokážeme tak službu nejen statisícům nezaměstnaných, nýbrž také službu našemu celému národnímu hospodářství.

Jak jsme slyšeli, zabývá se československé ministerstvo spravedlnosti již osnovou zákona, jehož účelem je zvýšení ochrany stavebních pohledávek. Je přímo požadavkem okamžiku, aby tento zákon byl konečně vypracován a přikázán oběma komorám Národního shromáždění k projednání. Obě komory nestály by před obtížemi. Problém obzvláštní ochrany stavebních pohledávek je prastarý. Také v těch státech, kde zákon jako takový stává, nenabyl dosud klidu problém k zabezpečení stavebních pohledávek. Již dříve poukázal jednou bývalý pan ministr spravedlnosti dr. Mayer-Harting ve svém exposé k tomu, že již císař Marcus Aurelius v kterémsi ediktě poskytl tomu, kdo dal hotové peníze, přednostní právo ve stavební činnosti starého Říma. Toto ustanovení římského práva přešlo do starého francouzského práva a bylo převzato do Code civil a s ním proniklo do zemí. Podle tohoto vzoru jednala na př. nejen Belgie, nýbrž také Japonsko. Pruské všeobecné zemské právo nepřipustilo sice neodvisle od francouzského práva žádného přednostního zásadního práva pro stavebníky, nýbrž normální zástavní právo podle knihovního pořádku. Toto ustanovení přešlo také do německého občanského zákona; poněvadž však nestačilo pro praktickou potřebu, byla výhrada vlastnického práva ve stavební živnosti - to byla ochrana stavebních věřitelů - r. 1909 v Německu upravena zvláštním zákonem. Také švýcarské civilní právo poskytuje stavebním věřitelům zvláštní ochrany. Tato mimořádná ochrana jest odůvodněna, poněvadž stavební věřitel musí pracovati na úvěr a jím vytvořené větší zhodnocení přechází do vlastnictví majitele pozemku, to je zpravidla stavebníka. Při zabezpečení stavebních věřitelů mohla by všechna stavební živnost přesněji kalkulovati, čímž by se dosáhlo zlevnění stavebního nákladu a tím vzrůstu stavebního ruchu, což by zase ožehavou otázku ochrany nájemníků přivedlo k zcela přirozenému řešení.

Německá národně-socialistická strana dělnická provádí již od r. 1920 akci pro uskutečnění zákona o zajištění stavebních pohledávek. Také s tohoto místa opětovně naléhavě žádáme československé ministerstvo spravedlnosti, aby konečně oběma komorám předložilo tuto osnovu zákona za účelem zvětšení ochrany stavebních pohledávek a zdravého oživení stavební činnosti, která by přinesla zmenšení nezaměstnanosti. Není pochybnosti, že zvýšení stavební činnosti přináší podstatné výhody. "Národ, který žije, staví."

Nezapomínejme, že každý stavební dělník stavebního průmyslu tvoří práci pro dva dělníky národního hospodářství. Správa státní musila by, aby pracujícímu lidu opatřila levné byty, podporovati stavební ruch samozřejmými prostředky. (Potlesk.)

Místopředseda dr. Heller (zvoní): Rozprava je skončena.

Byl mně podán dostatečně podporovaný pozměňovací návrh sen. Mikulíčka a soudr., pak resoluční návrh sen. Johanise a druhů a netištěná resoluce rozpočtového výboru. Prosím o jejich přečtení.

Tajemník senátu dr. Šafařovič (čte):

1. Pozměňovací návrh sen. Mikulíčka a soudr.:

Čl. I., § 2 doplňuje se tímto zněním: "(4) Ze zvýšeného nájemného jsou majitelé domů povinni odváděti 50% zvláštní dávku obci, na jejímž pozemkovém katastru dům je postaven. Obec je povinna výnosu této dávky použíti ke stavbě domů s levnými byty pro nebydlící a špatně bydlící. Nájemné v takových domech nesmí býti vyšší o víc než o 30% nájemného, které se v místě vybírá průměrně z bytů o stejném počtu místností, ochráněných ochranou nájemníků."

Čl. II. doplňuje se tímto zněním: "Nezaměstnaný má právo na odklad exekučního vyklizení místností po celou dobu nezaměstnanosti."

2. Resoluční návrh sen. Johanise, Pichla, Hrubého, Votruby, dr. Hellera a druhů:

K usměrnění stavebního vývoje obce Pražské, při kterém - za nynějšího způsobu zastavování - vznikají zdravotní závady a břemena finanční mohoucnosti obce nezdolatelná, navrhují podepsaní, aby bylo uzákoněno, a to buď v definitivním zákoně bytovém, nebo v zákoně o zrušení státní regulační komise nebo i jinak ustanovení, které obsaženo bylo ve vládním tisku číslo 1805, § 42, odst. 2 a zní takto:

"V hlavním městě Praze může však stavební úřad odepříti parcelační a stavební povolení v částech obecního území, které postrádají nezbytných zařízení komunikačních, kanalisačních a vodovodních, neusnese-li se městské zastupitelstvo závazně, že obec tato zařízení provede v takové lhůtě, aby stavby podle dotčených povolení vznikající, již mohly býti účastny těchto zařízení, anebo není-li provedení těchto zařízení do téže lhůty jiným způsobem zabezpečeno."

3. Resoluce rozpočtového výboru:

Ministerstvo sociální péče se žádá, aby konečně vyřešilo všeobecně otázku tak zvaného regresu se zřetelem na finanční schopnosti majitelů rodinných a nájemných domků.

Místopředseda dr. Heller (zvoní): Prosím paní zpravodajku sen. Karpiškovou.

Zpravodaj sen. Karpišková: Slavný senáte! Mohu se omeziti jen na několik málo poznámek jako referentka k zákonu, který právě projednáváme, zejména proto, že debata nepřinesla ničeho nového. Jsou to stejné obvyklé námitky a důvody, které se vyslovují pro i proti, pro udržení ochrany nájemníků i proti jejímu udržení.

Nové je letošního roku pouze to, co se vztahuje k umožnění placení činže a bydlení osobám, které trpí nezaměstnaností. Tento problém je opravdu letos nově vznesen a zasluhoval by velmi pečlivého řešení.

Pan sen. Kindl tu uvedl, že sociální demokracie zbaběle utekla od svého návrhu umožniti osobám nezaměstnaným placení činží na účet veřejnosti nebo od celkového řešení této otázky. Sociální demokracie neutekla zbaběle, ani neodvolala, její návrh prostě neprošel. Při demokratickém projednávání této otázky nelze to chápati jinak, než že prostě se svým návrhem neprorazila. Kdyby však byla uplatněna, p. sen. Kindle, politická moc dělnické třídy v tomto státě úplně a cele, totiž s přispěním také komunistické strany, která také zastupuje dělnickou třídu, pak by byl tento návrh sociální demokracie prošel zcela bezpečně. To tedy jen k vysvětlení. (Sen. Kindl: To záleží na vás!) To záleží na vás. (Výkřiky sen. Mikulíčka.) Uplatnili jsme, pane senátore, velmi mnoho. Charakteristickou známkou vývodů proti zákonu směřujících je, na jedné straně krajně nesmiřitelný názor p. sen. dr. Havelky a na druhé straně p. sen. Kindla. Pan sen. Havelka tvrdí, že se tu děje něco, co se rovná bolševisaci domovního majetku, p. sen. Kindl zase tvrdí, že se tu hraje komedie s bytovými zákony v neprospěch nájemníků. Pan sen. Havelka tvrdí, že se 13 let udržuje otroctví domovního majetku, p. sen. Kindl tvrdí, že se 13 let odbourává ochrana nájemníků. Chci upozorniti na tyto dva krajní póly, mezi nimiž se uprostřed ovšem nalézá pravda, že se totiž snažíme sociální problém tak ohromné důležitosti řešiti a rozumovými důvody podepříti, ale řešiti také s hlediska odpovědnosti vůči sociálně slabým.

Sen. Modráček tu správně naznačil, co to znamená, že družstva vyšla tentokráte bez podpory. V neposlední míře je to úbytek bytové kultury, což může nás všechny, kteří usilujeme také po této stránce o zlepšení, jen zarmoutiti. Myslím, že to je znamenité podepření resoluce, kterou navrhl soc.-politický výbor.

Ostatní páni řečníci, jak jsem již řekla, nepřinesli, až na p. sen. Johanise, nic nového. V řeči p. sen. Johanise je především důležitý onen problém, který tu naznačil, totiž, zač bydleti. Již jsem tu mohla referovati o resoluci soc.-politického výboru, směřující k tomu, aby státní kontrola nad cenami a kartelový zákon byly co nejdříve vyřízeny, aby tak bylo působeno k zlevnění stavebních hmot. Problém, zač stavěti a zač bydleti, je skutečně dnes nejožehavějším problémem. Správně tu bylo poukázáno, že začínající úředník se 700, 800 Kč nemůže platiti nejlevněji vykalkulovaný byt. Žena musí vydělávati, aby mohla býti činže zaplacena, a pak, když žena vydělává, ještě se jí veřejností předhazuje, že ubírá práci jiným. Zdůrazňuji zejména tuto důležitou stránku, kterou tu naznačil p. sen. Johanis, a připomínám, že zlevnění stavebních hmot a zlevnění bytů je vlastně to nejdůležitější. Máme sice dnes již dostatek bytů, které se ohlašují známými cedulkami na domech, ale jsou to byty drahé, v nichž nemůže bydleti ani úředník, tím méně pak dělník, jehož mzda je dnes snížena na tolik, že pomalu nebude moci platiti ani jedinou místnost, z níž jsme jej chtěli bytovou kulturou co nejdříve a nejbezpečněji osvoboditi.

Já tedy, vážení pánové a dámy, nemohu než doporučiti návrh zákona ke schválení tak, jak jsem již učinila před tím, a to i s resolucemi, které jsou připojeny. I když víme, že to není ideální řešení, i když nás to neuspokojuje na 100%, víme také, že je to dnes ochrana těch nejpotřebnějších, a proto myslím, že můžeme všichni s dobrým svědomím pro zákon hlasovati. (Souhlas.)

Místopředseda dr. Heller (zvoní): Konstatuji, že senát je způsobilý se usnášeti.

Vzhledem k podanému pozměňovacímu návrhu budeme ve čtení prvém hlasovati takto:

o §§ 1 a 2 čl. I. podle zprávy výborové, pak o návrhu sen. Mikulíčka a soudr. na doplnění §u 2 novým odstavcem (4);

o čl. II. podle zprávy výborové, pak o návrhu sen. Mikulíčka a soudr. na doplnění tohoto článku, pak o čl. III. až V., nadpisu zákona a úvodní formuli podle zprávy výborové.

Jsou nějaké námitky? (Nebyly.) Nejsou.

Budeme tudíž tak hlasovati.

Kdo souhlasí s tím, aby §§ 1 a 2 čl. I. zněl podle zprávy výborové, nechť zvedne ruku. (Děje se.)

To je většina. Článek tento se schvaluje.

Kdo souhlasí s návrhem sen. Mikulíčka a soudr., aby § 2 čl. I. doplněn byl dalším odstavcem (4), nechť zvedne ruku. (Děje se.)

To je menšina. Návrh se zamítá.

Kdo souhlasí, aby čl. II. zněl podle zprávy výborové, nechť zvedne ruku. (Děje se.)

To je většina. Schvaluje se.

Kdo souhlasí s návrhem sen. Mikulíčka a soudr., aby článek tento doplněn byl dalším odstavcem, nechť zvedne ruku. (Děje se.)

To je menšina. Zamítá se.

Kdo souhlasí, aby čl. III. až V., nadpis zákona a úvodní formule zněly podle zprávy výborové, nechť zvedne ruku. (Děje se.)

To je většina. Tím tato část, tudíž i celá osnova zákona s nadpisem a úvodní formulí byla schválena ve čtení prvém podle zprávy výborové tisk 1019 souhlasně s usnesením posl. sněmovny tisk 1018.

Druhým bodem je:

2. Návrh, aby podle §u 55 jedn. řádu zkráceným jednáním projednána byla osnova zákona, kterým se prodlužují a doplňují zákony týkající se bytové péče. Tisk 1019.

Ježto jedná se o otázku, jejíž zákonná úprava doprchává koncem tohoto měsíce, je potřebí, aby byla v nejkratší době parlamentně projednána.

Navrhuji, aby jí byla přiznána pilnost.

Kdo s tímto návrhem souhlasí, nechť zvedne ruku. (Děje se.)

To je většina. Můj návrh se přijímá.

Ve smyslu přiznané pilnosti přikročujeme ihned ke hlasování ve čtení druhém.

3. Druhé čtení osnovy zákona, kterým se prodlužují a doplňují zákony, týkající se bytové péče. Tisk 1019.

Táži se paní zpravodaje, má-li nějaké textové změny?

Zpravodaj sen. Karpišková: Nemám, pane předsedo, změn.

Místopředseda dr. Heller: Kdo souhlasí s osnovou zákona, jeho nadpisem a úvodní formulí tak, jak byly přijaty ve čtení prvém, také ve čtení druhém, nechť zvedne ruku. (Děje se.)

To je většina. Naznačená osnova zákona, s nadpisem a úvodní formulí schvaluje se v uvedeném znění také ve čtení druhém, a to souhlasně s usnesením posl. sněmovny tisk 1018.

Nyní budeme hlasovati o tištěných resolucích.

Kdo souhlasí se 2 resolucemi otištěnými ve zprávě výborové tisk 1019, nechť zvedne ruku. (Děje se.)

To je většina. Uvedené resoluce se schvalují.

Kdo souhlasí s resolucí, navrženou rozpočtovým výborem, která byla přečtena, prosím, aby zvedl ruku. (Děje se.)

To je většina. Resoluce se přijímá.

Kdo souhlasí s resolucí sen. Johanise, Pichla, Hrubého, Votruby, dr. Hellera a druhů, která byla rovněž přečtena, prosím, aby zvedl ruku. (Děje se.)

To je většina. Resoluce se přijímá.

Dalším bodem je:

4. Druhé čtení zprávy výborů ústavně-právního a rozpočtového k vládnímu návrhu zákona (tisk 978) o změně a doplnění některých-právních ustanovení o poplatcích a jiných dávkách. Tisk 1014.

Zpravodajem je pan sen. dr. Veselý (za omluveného sen. dr. Milotu).

Táži se pana zpravodaje, má-li nějaké textové změny.

Zpravodaj sen. dr. Veselý: Mám opravu tiskové chyby.

V §u 1, v třetí řádce zdola za číslicí "8." schází čárka. Prosím, aby byla doplněna.

Místopředseda dr. Heller: Kdo souhlasí s osnovou zákona, jeho nadpisem a úvodní formulí tak, jak byla přijata ve čtení prvém, i s uvedenou tiskovou opravou panem zpravodajem navrženou, také ve čtení druhém, nechť zvedne ruku. (Děje se.)

To je většina. Naznačená osnova zákona, nadpis a úvodní formule přijímají se v uvedeném znění také ve čtení druhém, a to podle zprávy výborové tisk 1014 i s opravou panem zpravodajem navrženou.

Budeme hlasovati o tištěné resoluci, tisk 1014.

Kdo s uvedenou resolucí souhlasí, nechť zvedne ruku. (Děje se.)

To je většina. Uvedená resoluce se přijímá.

Posledním bodem jest:

5. Návrh, aby byla prodloužena lhůta daná §em 43 úst. listiny ku projednání usnesení poslanecké sněmovny k vládnímu návrhu zákona o četnickém kázeňském a kárném právu, odnětí četnické hodnosti, přeložení do výslužby v řízení správním a umísťování superarbitrovaných četnických gážistů mimo služební třídy. Tisk 3.

Jelikož nebylo možno tuto osnovu zákona vyříditi ve lhůtě určené ústavní listinou, navrhuji, aby byla požádána poslanecká sněmovna o prodloužení lhůty k projednávání o dalších 7 měsíců.

Kdo s tímto mým návrhem souhlasí, nechť zvedne ruku. (Děje se.)

To je většina. Můj návrh je přijat.

Tím je pořad schůze vyřízen.

Navrhuji, aby bylo předsednictvo zmocněno svolati příští schůzi podle §u 40 jedn řádu písemně nebo telegraficky a stanoviti její pořad jednání. (Námitky nebyly.)

Námitek proti tomu není.

Končím schůzi.

Konec schůze v 15 hod. 40 min.