Místopředseda dr. Hruban (zvoní): Rozprava je skončena.

Přejí si páni zpravodajové slovo k doslovu? - Pan zpravodaj výboru ústavněprávního sen. dr. Veselý?

Zpravodaj sen. dr. Veselý: Nemám žádné připomínky.

Místopředseda dr. Hruban: Pan zpravodaj výboru rozpočtového si rovněž nepřeje slova k doslovu?

Zpravodaj sen. Zimák: Nikoliv.

Místopředseda dr. Hruban: Budeme hlasovati. Prosím, aby členové senátu se posadili. (Děje se.)

Konstatuji, že senát je schopen se usnášeti.

Budeme hlasovati o osnově zákona, jeho nadpisu a úvodní formuli najednou podle zprávy výborové.

Kdo souhlasí s osnovou zákona, jeho nadpisem a úvodní formulí ve čtení prvém, podle zprávy výborové, nechť zvedne ruku. (Děje se.)

To je většina. Osnova zákona s jeho nadpisem a úvodní formulí se schvaluje ve čtení prvém podle zprávy výborové tisk 1014.

Tím je tento předmět denního pořadu vyřízen.

Dalším předmětem je:

Zpravodajem je pan sen. Pocisk. Dávám mu slovo.

Zpravodaj sen. Pocisk: Slávny senát! Podávam zprávu imunitného výboru o žiadosti krajského súdu v Chuste zo dňa 25. novembra 1932, č. j. Nt V 25/32/3, aby senát dal súhlas k trestnému stíhaniu sen. Lokotu pre prečin §u 15, bod 1. zákona č. 50/1923, prečin §u 15, bod 2. zákona č. 501923, prečin §u 14, bod 3. zákona č. 50/1923, priestupok §u 46 zák. čl. XL/1879, priestupok §u 15, bod 4. zákona č. 50/1923, prečin §u 2, 3, odst. II., čís. 2 zák. čl. XLI/1914 a prečin §u 14, bod 1. zákona č. 50/1923 Sb. z. a n. (č. 7579/32 preds.).

Skutková podstata. Podľa relácie veliteľstva četníckej stanice vo Vyšnej Apši zo dňa 10. júna 1932 a podľa obžalúvacieho spisu krajského súdu v Chuste zo dňa 25. novembra 1932 pokúsil sa sen. Lokota dňa 29. mája 1932 o 11. hodine na obecnej ceste vo Vyšnej Apši usporiadať verejnú schôdzu vzdor tomu, že táto bola zakázaná. Sen. L o k o t a prišiel do Vyšnej Apši nepozorovane. Keď ľudia o 11. hodine išli z kostola, nashromaždilo sa okolo neho asi 50 až 60 osôb a sen. Lokota začal k ním rečniť: "Neplaťte dane a keď príde exekútor, urobte s ním ako na Dubovom." (V Dubovom dňa 13. januára 1932 shluklo sa asi 300 ľudí, keď sa dozvedeli, že prišiel súdny exekútor Jozef Molnár z okresného súdu v Ťačeve, ktorý mal vykonať súdnu exekúciu, pri čom bol násilne a nebezpečnou hrozbou v jeho úradnom výkone hatený.) Podozrelý Ivan Lokota ďalej kričal: "Vy platíte dane na českých úradníkov a tým z nich rastú bruchá." Na výzvu strážmajstra Františka Oliberiusa v mene zákona, aby prestal štvať a legitimoval sa, podozrelý kričal: "Tu máte legitimáciu" a trepal mu s ňou pred očami; po vyzvaní, aby mu ju dal, kričal: "Do vašich krvavých rúk ju nedám, aby ste vedel, že už ju žiadali väčší páni, než ste vy a žandárski dôstojníci v Dubovom a inde, ale ešte v takých špinavých rukách nebola." Keď na vyzvanie menovaného strážmajstra sa ľud začal rozchádzať, kričal podozrelý: "Nikam nechoďte, netreba poslúchať žandárov." Na to kričal ďalej: "Čakajte, žandári, zaraz bude revolúcia a pôjdete k čertu, zlodeji krvavými rukami, krvaví psí, za vaše služby buržoázia vyžene vás ako psov." Keď podozrelý sa znova pokúšal márne shromaždiť hlúčok ľudí okolo seba, kričal: "Žandárski bitangovia" a rôzne nekvalifikované výrazy používal.

Návrh. Imunitný výbor navrhuje, aby senát dal súhlas k trestnému stíhaniu sen. Lokotu a vyhovel tým žiadosti krajského súdu v Chuste zo dňa 25. novembra 1932, č. j. Nt V/25/32/3, a to: pre prečin podľa §u 15, bod 1. zákona č. 50/1923 Sb. z. a n., ktorého sa dopustil tým, že vyzýval k hromadnému neplneniu verejnoprávnych povinností zákonom uložených, a síce k neplateniu daní; pre prečin podľa §u 15, bod 2. zákona č. 50/1923 Sb. z. a n., ktorého sa dopustil tým, že podnecoval ku zločinu alebo prečinu slovami: "A keď príde exekútor, urobte to s ním ako v Dubovom"; pre priestupok podľa §u 46 zák. čl. XL/1879, ktorého sa dopustil tým, že sa dotknul urážlivými výrokmi četníckeho strážmajstra Fr. Oliberiusa; pre priestupok podľa §u 15, bod. 4. zákona č. 50/1923 Sb. z. a n., ktorého sa dopustil tým, že vyzýval k hromadnému páchaniu priestupku neuposlúchnutia príkazu úradných orgánov; pre prečin podľa §u 2 a 3 bod 2. zák. čl. XLI/1914, ktorého sa dopustil tým, že urazil oddiel četníctva, ohľadne čoho je už podaná žiadosť k ministerstvu vnútra o zmocnení k stíhaniu; pre prečin podľa §u 14, bod 1. zákona č. 50/1923 Sb. z. a n., ktorého sa dopustil tým, že poburoval verejne proti štátu, jeho samostatnosti a demokraticko-republikánskej forme.

Dôvody. Podľa obžalobného spisu podozrelý sen. Lokota je obžalovaný pre delikty vyše uvedené, ktorých sa údajne dopustil nie pri výkone funkcií vyplývajúcich z jeho postavenia ako voleného zástupcu ľudu k obhajobe politických práv a slobôd, alebo cieľom informácie voličstva riadnym spôsobom, ale jedine z toho dôvodu, aby proti platnému právnemu poriadku a vykonávateľom verejnej bezpečnosti shromaždený ľud poburoval, a to vo forme senátora naprosto nedôstojnej.

Vo výroku "Vy platíte dane na českych úradníkov a tým z nich rastú bruchá" neshľadáva imunitný výbor dôvodu, aby preň bol sen. Lokota vydaný k stíhaniu pre prečin podľa §u 14, bod 3. zákona č. 50/1923 Sb. z. a n. A navrhuje, aby senát odoprel súhlas pre tento výrok k trestnému stíhaniu.

Místopředseda dr. Hruban (zvoní): Zahajuji rozpravu.

K slovu se přihlásil pan sen. Mikulíček. Dávám jemu slovo.

Sen. Mikulíček: Dámy a pánové! Povaha případu sen. Lokoty je taková, že, jak jste slyšeli, sám referent příliš se nenamáhal, abyste znali podrobnosti toho to případu a více referoval pro sebe. Snad mi odpoví, že každý to má vytištěno v důvodové zprávě.

Vážení, případ sen. Lokoty dokazuje skutečně pravou demokracii v tomto čsl. státě. (Výkřiky.) Ano, sen. Lokota až do 48 let svého stáří jako rolník a dělník na Zakarpatsku byl bezúhonný, nikdy nebyl trestán a tím méně byl trestán z důvodů zištných a nečestných, až ho utlačený lid Podkarpatské Rusi zvolil svým jediným zástupcem, jediným mluvčím. Poněvadž vy dokazujete tvrzení sen. Lokoty i ve vaší důvodové zprávě, navrhujete nevydání za výrok: "Vy platíte dane na českých úradníkov a tým z nich rastú bruchá" - vy sami dokazujete návrhem na nevydání v tomto oddělení žaloby, že je pravda, co sen. Lokota tvrdí, že Zakarpatsko se stalo kolonií Československa, že na Zakarpatsku nevládne právo, nevládnou zákony, nýbrž hrubá moc, v městech policejní a na venkově četnictva a úředníků. (Výkřiky.) Už několikráte jsem konstatoval s tohoto místa i s řečnické tribuny v parlamentě, že v otázkách Zakarpatska porušilo vládnoucí Československo mírové smlouvy. Zakarpatsko mělo mírovými smlouvami zabezpečenou autonomii. Přesto, že již mírové smlouvy jsou v platnosti 14¹/₂ roku, tato část mírových smluv se v Zakarpatsku neplní.

Místopředseda dr. Hruban (zvoní): Upozorňuji pana řečníka, že oficielně se říká "Podkarpatská Rus".

Sen. Mikulíček (pokračuje): V Podkarpatské Rusi je dělník, rolník i živnostník pravým nevolníkem. Sám jsem projel dobrou polovinu obcí v Podkarpatské Rusi a připomínám, že na př. r. 1924, když tam byly první volby - Podkarpatská Rus byla 4 roky bez zastoupení v zákonodárných sborech tohoto státu - po schůzích, kterých jsem tam absolvoval sám asi 50, chodili četníci u těch, kteří na schůzi byli, a pokutovali je pro malicherné věci že neuvázali psa, který pobíhá v každé vsi, když tam není kontumace, volně venku. Protože lidé nemají to, co je v městě, prostě záchod, byli pokutováni 40 až 50 korunami; někomu se zdá částka malá, ale jestliže dnes v Podkarpatské Rusi 3 až 4 malorolníci se skládají na 30 hal. na nákup zápalek, pak jistě částka 40 až 50 Kč jest ohromná. Vy sami důvodovou zprávou potvrzujete, že se nedopustil trestného činu, jen konstatoval, co jest faktem, že poplatníci na Podkarpatské Rusi platí daně proto, aby tam "českým úradníkom rástlo z toho brucho" a zatím podkarpatoruský lid umírá v pravém slova smyslu hladem, jak jsme zjistili před rokem a jak zjistili spisovatelé světového jména Hamilton a Renn. A jestliže se tam sem tam občas dostane nějaké podpory, jak jste se mohli dočísti i v koaličních časopisech, v "Lidových novinách" nebo i v listech soc.-demokratických a jiných, i s touto pomocnou akcí, s dovozem bezcelní kukuřice, s dovozem bezcelního obilí se dělají obchody, z nichž těží jednak jednotlivci, jednak určitá politická strana, která si také z podkarpatoruské země udělala doménu svého vykořisťování.

Jak jsem připomněl, soudruh Lokota, nežli se stal senátorem, byl poctivým člověkem, dnes již má 57 měsíců trestu přisouzeného a ještě, tuším, v 11 případech je žádáno o jeho vydání a v určitých případech již vydán byl.

Teď se chci stručně vrátiti k případu nejkřiklavějšímu, za nějž posledně soudr. Lokota dostal 24 měsíců kriminálu. Jaký spáchal čin? V obci Stavné v soukromém domě, ne v hostinci, sedí lidé na besedě, jak bývalo po starém zvyku - tam ještě tyto zvyky se musí udržovati, poněvadž není na to jíti do hostince. I v mých mladých letech sedávalo ve větších místnostech 10 až 15 sousedů i se ženami, pokud měly zájem na besedě, dostavili se k jednomu sousedu, kde se hovořilo o různých věcech. Takovou schůzi pořádal i soudruh Lokota za zavřenými dveřmi, za zavřenými dvojitými okny a na základě udání četníků, kteří poslouchali pod okny, byl soudr. Lokota obžalován, imunitní výbor, třebas jsme se tam krajně a věcně vydání v tomto případě bránili, jej vydal, a soudr. Lokota byl odsouzen na 24 měsíce do vězení. Na př. pro jaké výroky? Že prý naváděl přítomné, aby se nebáli četníků, aby se nebáli policajtů, že prý podle četnické relace v Polomce vojsko odevzdalo, poněvadž to bylo bezprostředně po dvou vraždách, které byly spáchány na dvou malorolnících v Polomce. Z části zbraně lidu a z části lid jim zbraně sebral. Kdo znal případ v Polomce, ví, že v Polomce vůbec vojsko nebylo, že téměř v téže době stal se případ v Ženevě ve Švýcarsku, kde vojsko z části dalo zbraně demonstrujícím a z části byly tyto zbraně vojsku odebrány. Prosím, myslím, že nemůže býti v tomto státě trestno, když tento takt konstatuje člen tohoto zákonodárného sboru i na veřejném shromáždění, poněvadž každý, kdo umí číst, si to mohl přečíst v časopisech všech směrů, ať vládních nebo oposičních, pokrokových či reakcionářských. Ale četníci, poněvadž je tam komplot proti soudruhu Lokotovi, aby mu přitížili, vložili do úst soudr. Lokoty věc, která se v Polomce nestala, že mylně rozšiřoval nepravdivé zprávy, že v Polomce na východním Slovensku, na Horehroní lid odzbrojil vojsko z části a z části že mu vojsko dobrovolně vydalo zbraně.

Kromě četníků, kteří byli za dveřmi nebo za okny, nikdo tento výrok nepotvrdil. Že sen. Lokota volal slova: Nedajte ma, to Lokota sám přiznává, ale kdy tato slova volal? Když ležel na zemi a bylo do něho bito kolbami, jak sám úřední lékař zjistil, že měl více ran a modřin pocházejících od úderů tvrdými předměty? (Výkřiky.) To sám lékař zjistil. Avšak nemáte nikde předpisů, abyste třeba vraha mohli bitím donutit k přiznání, tím méně, když se četník vrhne na člena tohoto sboru a bije ho - na to je přece trestní právo, buďto ztratí svobodu, nebo, zbavil-li zločinec někoho jiného násilným způsobem života, ztratí hrdlo, ale nikde není v trestním právu a dosud ani v tajných předpisech pro policii a četnictvo, že by obyčejný zločinec měl býti týrán, že by směl býti povalen člen zákonodárného sboru a smělo býti do něho bušeno. Když zvolal na své kamarády: "Továryši, nedajte ma" - připočítává se mu to jako přitěžující věc, že štval k zákroku proti státní ozbrojené moci.

Advokát dr. Jutkovič dokazoval ve své obhajobě - a zcela správně jako advokát - že výrok: Buržoasie je shnilá a je třeba do ní jen málo s trčit a spadne načisto dolů atd. - není vůbec trestný podle zákona na ochranu republiky, vždyť ten to zákon - aspoň tak jste to vy všichni dokazovali a dokazujete - není a nebyl vydupán na obranu buržoasie, nýbrž na obranu státu. Mohu posloužiti výrokem soc. demokratického senátora Polacha, který před 3 měsíci, v době stávky rosicko-oslavanských horníků, prohlásil v jednom z největších brněnských sálů, v DOPZu, když kritisoval zločin že se topí obilím, ničí se káva, cukr a pálí bavlna, a že tento soukromokapitalistický pořádek je hotovým zločinným blázincem a že je potřebí, aby se dělnictvo a trpící pod tímto řádem postarali o jeho odstranění.

Vážení, Lokota nemluvil, že stát je shnilý, že republika je shnilá, že je potřebí do ní jen šťouchnout nebo strčit, jak je to v relaci, nýbrž mluvil o buržoasii, a vy vidíte dnes, že bužoasie je se svým rozumem v koncích, že ani v nejbohatším státě světa nemůže vláda s presidentem v čele rozřešiti otázky hospodářského soužití a tím méně že je rozřeší normálním způsobem kterákoli vláda v evropských státech, které vždycky hospodářsky pokulhávaly za Spojenými Státy americkými.

Patrně přitížilo soudr. Lokotovi, když ve svých důvodech uváděl: Nejsem žádným Gorgulovem, žádným atentátníkem, jsem zástupcem vrchovinského lidu a 40.000 26letých voličů mne poslalo, abych zastupoval zájmy chudiny. A proč mu to přitížilo? Poněvadž v senátě, který soudil soudr. Lokotu, seděl také jeden bělogvardějec a ti jsou příliš solidární bez ohledu na to, sedí-li jeden v trestním senátě kraj. soudu a jiný vraždí v Praze hodináře nebo jiný vraždí v Paříži presidenty státu. Ti k sobě příliš lnou a také k sobě svým charakterem a povahou velmi dobře patří.

Jak se se sen. Lokotou jednalo, dokazuje další zpráva, kterou jsme dostali pod č. 1017, kde se uvádí:

Dne 10. února 1932 jel rychlíkem směrem k Tačevu člen Národního shromáždění sen. Lokota ve velkém železničním voze s otevřenými odděleními, kterýžto vůz byl plně obsazen cestujícími. Za jízdy vyslovil se sen. Lokota k přítomným cestujícím takto: "Tačevští obyvatelé mají štěstí, že je zima, neboť lidé nemohou v noci vydržeti, však až bude teplo, v jedné noci vnikneme my do Tačeva a napadneme obyvatelstvo".

Takové nehoráznosti berou úřady za bernou minci. Tačevo je z 80% městem proletářským. Já je velmi dobře znám. Okresním náčelníkem je tam exponent agrární strany Kosej, který všechny ty záchranné akce vede ne ku prospěchu nebo záchraně chudáků, nýbrž ve prospěch tamějších družstev a jednotlivců. A teď se obviní senátor, že ve voze, ve vlaku použil výroku: "Až bude teplo, vezmeme Tačevo útokem". Koho vezmou útokem? Přes to, že je to taková lapálie, předkládá se to imunitnímu výboru, který, místo aby se jako vážný sbor - alespoň pánové tvrdí, že jsou vážným sborem - ohradil u soudu proti něčemu takovému, zabývá se tím. Je ovšem pravda, že navrhuje nevydati, poněvadž, i kdyby byl Lokota vydán, nemůže se mu nic státi, musí býti osvobozen.

Případ Ivana Lokoty je nutno posuzovati z prostředí, ve kterém se děje. Co máme říci o soudcovství a persekuci dělnické třídy na Podkarpatské Rusi? Mám jeden případ z Hodonínska. V Dubňanech, v obci, která má asi 3¹/₂ tisíce obyvatel, zvolen byl starostou obce dělník Alois Ryll, člověk, který nebyl do té doby aspoň z důvodů nízkých nebo nečestných trestán. Byl to pracovník dělnické třídy. Nemohu ovšem posloužiti, nebyl-li trestán pro nedovolenou schůzi nebo pro nějaký výrok na schůzi, ale pánové nevěděli, jak se tohoto starosty třítisícové obce zbaviti a proto četníci udali určité výroky tohoto Rylla na důvěrné schůzi. Za dvojitými dveřmi a okny slyšel četník trestný výrok Aloise Rvlla, starosty v Dubňanech, ale na toto udání četníků všichni přítomní potvrzovali, že výrok nebyl řečen v té souvislosti, jak četníci naznačili. Všichni jistě víte, že z určitých vět a souboru je vždycky možno vytrhnouti 4 nebo 10 slov, dáti je dohromady a zkonstruovati z toho trestný čin. Přítomní tedy potvrdili, že to nebylo řečeno v té souvislosti, jak byl starosta městečka Dubňan obviněn, ale přes to krajský soud v Brně odsoudil starostu Dubňan Aloise Rylla na 5 měsíců do kriminálu a ke ztrátě volebního práva. Účelu bylo dosaženo, volební právo ztraceno a v důsledku toho sedl si na starostenský stolec ten, komu byl dělnický starosta Ryll solí v očích.

Já zde musím na tomto místě znovu zdůrazniti, jako již mnoho mých soudruhů z klubu, že komunisté jsou zásadně vydáváni ne pro zaviněnou křivdu, ne pro zaviněný úpadek, ne pro podvody, které stíhá důchodkový úřad, jako jsme byli svědky několika případů v posledním roce, nýbrž vesměs pro činy, které, jak sami, pánové, musíte přiznati, vyvěrají z ideových příčin. Býti členem komunistické strany neznamená míti naději na sinekuru, míti naději na pohodlný život, míti naději, že všecky děti, které budu míti, se uplatní, jako je případ, že synové jednoho senátora přeskočili 12, 15 svých kolegů v úřadě, nýbrž býti členem komunistické strany znamená, nemíti ve dne v noci klidu, býti vydán v šanc bajonetům, ztrátě volebního práva a eventuelnímu zastřelení. Jaký je to ohromný rozdíl v trestných činech komunistů a na příkl. v trestném činu, který sám pan předseda imunitního výboru přes rok zdržoval si v šuplíku a kde jednotliví občané - aspoň podle obsahu žaloby - byli zkráceni o celé miliony na hospodářském životě a kde eventuelní pokračování v takovémto počínání mohlo míti za následek zničení mnoha existencí a také sebevraždy! Vím, že kdyby zde člověk mluvil jako Jan Zlatoústý, není to nic platné. (Sen. Zimák: Není!) Je to však smutný zjev, když se uvádějí věcné důvody, že se řekne, že jsou bezvýznamné a že prostě nejlepší návrhy a důvody hodíte pod stůl.

Na Podkarpatské Rusi se odměňovali exponenti určité politické strany. Připomínám případ pana posl. Ščereckého, který svého času, když měli bolševici obsazenu část Karpat, inklinoval velmi silně k bolševikům a dělal jim velmi dobré služby, ale jakmile viděl, že to Maďaři v části Podkarpatské Rusi prohráli, přeskočil právě k té straně, která, kdyby mohla, smetla by komunistickou stranu - aspoň podle psaní "Večera" - přestoupil k pánům ze strany agrární, kteří se mu odměnili. Dostal okresní sklad tabáku, který vynáší 10.000 Kč ročně, dostal koncesi na hotel, ohromný příděl krásných polí atd.

To je jen jediný případ z tisíce. Kdo projel Podkarpatskou Rus, shledává se v každé vesnici s takovýmto kupováním duší, které měly snahu zastupovati a zastávati se bezplatně pracujícího lidu, ale bídou jsou donuceny a stále sváděny, aby podlehly těm, kteří mají k disposici prostředky, kteří ty prostředky v mnoha případech také potahují až z Prahy.

Je znám případ, že pan ministr sociální péče dr. Czech přijel na Podkarpatskou Rus a pan zemský president Rozsypal mu řekl: "V celé Podkarpatské Rusi mám 17 nezaměstnaných". Kdyby byl řekl, že je nezaměstnaných na Podkarpatské Rusi 87% z těch, kteří byli kdysi zaměstnáni, ať v dřevařském, ať v jiném podnikání, možná že by byl ještě dobře nevystihl skutečnost. Když Lokota řekl podle tohoto udání: "Běžte, hlaste se, ukažte, že jste zde, že Rozsypal obelhal jako úředník nečestně ministra soc. péče Československé republiky který má bdíti nad bídou, který má povinnost pečovati o bído postižené", je to trestný čin, Lokota navádí k trestným činům. Lokota prý řekl: "Nechoďte ven a když přijdou, udělejte to jako v Dubové". Když přijede Lokota do Prahy a čte zprávu synovce ministra zahraničních věcí Beneše, čte to z pera Dr. Jiřího Beneše, ve vládním časopise strany, k níž také politicky je stále připisován - ministr financí, když tam čte, že velký vlastenec a sokol dr. Šavrda zkrátil státní pokladnu jen v případě bří. Pálffyových, maďarských grófů, o 37 mil. Kč, když tam čte, že Zajíček trochu poodhalil cíp se svých tajů, že dr. Matuš dostal za odpis daní Larischovi 1,400.000 Kč, pak není divu, že navádí lid, aby daně neplatil. Myslím, že stát z bídy poplatníků na Podkarpatské Rusi, zrovna od těch, se kterými má sen. Lokota styky - plní-li ti, kteří volí vládní strany ať socialistické či měšťácké své povinnosti že z těchto chudáků, kteří věří sen. Lokotovi, nevymačká ani desetina toho, co se odepsalo Larischovi a Pálffymu. Jaká hrůza trestného činu! Pan dr. Šavrda není trestán, pan dr. Matuš v Ostravě není trestán, ačkoliv skutečně zkrátil čsl. státní pokladnu! Ale když řekne sen. Lokota lidem, kterým se bere poslední kravka, koza: Braňte se!, tak je to trestný čin, za který mu hrozí nové měsíce žaláře.

Jak jsem, vážení, řekl: Demokracie tu třídnost v každém případě přímo vystrkuje tak, že se nedá zakrýt. Včera jsme měli schůzi imunitního výboru. Pánové, na té schůzi bylo jednotlivým členům imunitního výboru trochu horko. Proč? Poněvadž se již dávno měli vzdá t členství ve správních radách bank, poněvadž bankovní zákon tak káže. Měli tak učiniti již dávno. Ale zde dodnes sedí jeden senátor, který prý nedává straně ani krejcar, je senátorem, ale při tom předsedou správní rady Škodovek, které dodávají státu. A my víme, jak se takové přátelství uplatňuje! (Sen. dr. inž. Botto: Na mně jste ukázal?) Vy tam nejste, vy víte, kdo to je, vy to nejste p. inženýre! Je to pan Šimonek, proč bych to tajil. To jsou věci, které kolidují se zákonem. (Sen. Stránský: Je jich víc!) Uvádím jen několik případů. Ti se nestihají při překročení zákona. Tu se nejde do důsledků. Proč? Poněvadž je tu třídní stát, třídní vláda a je tu také třídní justice. O tom musí býti obyvatelstvo tohoto státu přesvědčeno a musí se starati o to, aby všecko to, co je třídní a vládne nad ním, bylo zaměněno zřízením, které nebude hájiti velké zloděje, velké podvodníky a defraudanty, nýbrž které bude hájiti ty, kteří se bij za nový život produktivně pracující třídy! (Potlesk komunistických senátorů.)

Místopředseda dr. Hruban (zvoní): Ke slovu není již nikdo přihlášen. Pan zpravodaj si slova nežádá.

Prosím, aby se páni členové posadili (Děje se.) Budeme hlasovati.

Kdo souhlasí s návrhem imunitního výboru, aby senát dal souhlas k trestnímu stíhání sen. Lokoty, a to pro přečin podle §u 15, bod 1. zák. č. 50/1923, pro přečin §u 15, bod 2. zák. č. 50 1923, pro přestupek podle §u 46 zák. čl. XL/1879, pro přestupek podle §u 15, bod 4. zák. č. 50 1923 pro přečin podle §§ 2 a 3, bod 2. zák. čl. XLI/1914 pro přečin podle §u 14, bod 1 zák. č. 50/1923, Sb. z. a n., a aby nebyl vydán k stíhání pro přečin podle §u 14, bod 3. zák. č. 50/1923 Sb. z. a n., nechť zvedne ruku. (Děje se.)

To je většina. Tento návrh imunitního výboru se schvaluje.

Tím je pořad schůze vyřízen.

Navrhuji, aby se příští schůze konala za 5 minut po skončení této schůze za účelem

Jsou nějaké námitky? (Nebyly.) Námitek žádných není.

Končím tuto schůzi.